ABSURDNÍ DIVADLO •11. února 2018, Pavel Trtílek J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ABSURDNÍ DIVADLO, EXISTENCIALISMUS\nové\Godot-waiting.jpg •vznik: 50. léta 20. stol. ve Francii •60. léta: šíří se i mimo Francii •1. fáze: uvádění překladů her francouzských autorů v zahraničí •2. fáze: jejich poetika inspiruje tvorbu dramatiků mimo Francii •nešlo o hnutí (žádný manifest), poetika absurdna vyplynula samovolně •pojem „absurdno“: •z hudební terminologie (disharmonie, nesoulad) •nesmyslnost, nelogičnost, významový nesoulad… •„divadlo absurdna“ (théâtre de l'absurde, the theatre of the absurd, das Theater des Absurden) •ve Francii známé jako „nové divadlo“ (le nouveau théâtre) MARTIN ESSLIN (1918 – 2002) http://www.stageandcinema.com/wp-content/uploads/2011/04/martin-esslin.jpg •Absurdní divadlo (1961) •jen 4 kapitoly dostupné v češtině: Podstata, tradice a smysl absurdního divadla •návaznost na Camusův esej Mýtus o Sisyfovi •jiné navrhované termíny pro absurdní divadlo: nové divadlo (uchytilo se ve Francii, viz nový román), antidrama, abstraktní divadlo, divadlo výsměchu, komický dance macabre… Esslin-prebal •protesty některých autorů proti svému zařazení mezi představitele „absurdního divadla“ (např. Beckett, Ionesco s Esslinem polemizoval atd.) • •coby hlavní představitele absurdní dramatiky určil Esslin čtveřici autorů: –Samuel Beckett –Eugène Ionesco –Jean Genet –Artur Adamov –později k nim připojil Harolda Pintera (ten začal psát až koncem 50. let) •Poetika absurdního dramatu: –proměna v užití dramatického jazyka – ztrácí sdělovací funkci –mizí schopnost (potřeba, nutnost) postav vzájemné komunikace (dorozumět se) –destrukce funkce řeči, situací a vztahu postav (konvenční drama je na dorozumění postav založeno) –některé podobnosti s hudbou: •dramatický text – partitura •inscenace – koncert •divák – posluchač hudebního koncertu •50. léta: –první absurdní dramata uváděna v malých studiových divadlech (zejména levý břeh Seiny) –rozporuplné přijetí, později módní až snobská záležitost –režiséři ovlivněni Artaudem (Jean-Louis Barrault, Roger Blin, Nicolas Bataille, Roger Planchon…) •60. léta: –kamenné scény přijaly tuto dramatiku –poetika AD se stává novou konvencí, šíří se za hranice Francie (módní vlna i v Asii a Americe) –autoři se stávají „moderními klasiky“, režiséři jejich dramat získávají věhlas •70. léta: –odklon většiny autorů od této poetiky, která se stává spíš něčím jako žánrem JEAN TARDIEU (1903 – 1995) tardieu-1 •experimentoval s jazykem, významy slov, rytmem, melodií, divadelní konvencemi… •obdržel mnoho cen, u nás známá spíš jeho humorná poezie •divadelní hry – desítky jednoaktovek, např.: –Kdo je tam? (1947, 1. hra s prvky AD) –Okénko –Osvald a Zinaida mluví stranou –Jedno slovo za druhé –Nábytek –Na zámku bylo mnoho lidí –Faust a Yorick •experimentální hry: –na pomezí hudebního koncertu a divadelního představení –Symfonická rozmluva –Sonáta a tři muži •celovečerní hry: –Město beze spánku –Rituál prvního večera • EUGÈNE IONESCO (1912 – 1994) J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ABSURDNÍ DIVADLO, EXISTENCIALISMUS\nové\Ionesco.jpg •Plešatá zpěvačka –psáno 1949, žánrově označeno jako „antidrama“ (protest proti konvenčnímu divadlu) –původně měl být název: Anglicky snadno a rychle –uvedeno 1950 v Théâtre des Noctambules –režie: Nicolas Bataille –inscenace obnovena 1957 v Théâtre de la Huchette, uvádí se tam dodnes!!! (Rue de la Huchette, levý břeh Seiny) Ionesco.avec.lcch.jpg •Plešatá zpěvačka (fotka ze světové premiéry hry, 1950) Ionesco-Ples pokladna a vstup do divadla Théâtre de la Huchette interiér Théâtre de la Huchette http://files.offi.fr/lieu/2490/images/600/409877fe65d40b538fa5b3a9beb7ce46.jpg http://www.larousse.fr/encyclopedie/data/images/1009840-Nicolas_Bataille_la_Cantatrice_chauve.jpg http://www.avmaroc.com/print/pics/max/actualite/aid-69369_0.jpg http://i.skyrock.net/5817/17895817/pics/1778473090_small.jpg http://www.theatre-huchette.com/wp-content/uploads/2013/11/Simone-Mozet-Odette-Barrois-Roger-D%C3%A 9fossez-Jacques-Legr%C3%A9-Nicolas-Bataille-Claude-Darvy-La-Cantatrice-chauve-6-f%C3%A9vrier-2007-% C2%A9-Ph%C3%A9lip.jpg inscenace v Théâtre de la Huchette (současnost) plakát k dvojprogramu: Plešatá zpěvačka, Lekce (1957) Ionesco - La Cantatrice chauve.gif •Pozdravy (1950) •Lekce (1951) •Židle (1952) •Nový nájemník (1955) •Improvizace Almy (1956) •Scéna ve čtyřech (1959) •Nenajatý vrah (1959) •Nosorožec (1959) •Král umírá (1962) •Chodec vzduchem (1963) •Macbett (1972) •Ten strašný bordel! (1973) •Člověk se zavazadly (1975) •Cesta k mrtvým (1980) http://www.ionesco.org/images/2006-Raincoat.gif http://myweb.tiscali.co.uk/mervynmillar/rhino-shadow.jpg chaises2.jpg SAMUEL BECKETT (1906 – 1989) beckett-2 •původem z Irska (Dublin) •psal anglicky i francouzsky •1938: se usadil v Paříži •1969: Nobelova cena • •Čekání na Godota –1949 (rozepsáno již během války) –1953 uvedeno v Théâtre Babylone (režie Roger Blin) –během prvních 2 let přes 500 repríz –postavy: Estragon, Vladimir, Pozzo, Lucky, Chlapec –kdo je Godot? •Čekání na Godota (obě fotky z Théâtre Babylone) godot-prem godot-prem Godot-4 Godot-3 Godot-2 Godot-6 •Konec hry (1957) EndofGame EndofGame2 act without words •Akt beze slov I. (1957) •Akt beze slov II. (1961) krapp •Krappova poslední páska (1958) •Šťastné dny (1963) happy days 3 happy days 4 happy days 5 •Hra (1963) play1 play2 •monodramata (závěrečná fáze tvorby, 70. léta): –Tenkrát –Dech –Ne já –Kroky –Sólo • •rozhlasové hry: –Žhnoucí popel –Slova a hudba –Všichni klesající –Crescendo JEAN GENET (1910 – 1986) Genet2 •je otázka, zda ho skutečně řadit mezi představitele absurdního dramatu… • •divadelní hry: –Služky (1947) –Balkon (1956) –Černoši (1958) –Paravány (1961) – •Deník zloděje (autobiografický román) rozhovor s Genetem (francouzsky): http://www.heimdallr.ch/Art/genetF.html ARTHUR ADAMOV (1908 – 1970) adamov •raná tvůrčí fáze absurdní dramatiky: –Parodie (1947) –Invaze (1949) –Všichni proti všem (1952) • •epické divadlo brechtovského typu: –Ping-pong (1953) –Paolo Paoli (1957) –Jaro ’71 (1963) • •adaptace prozaických děl: –Kleistův Rozbitý džbán –Gogolovy Mrtvé duše FERNANDO ARRABAL (1932 – dosud) https://fbcdn-sphotos-c-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xat1/v/t1.0-9/13707729_1142583589146285_403596275 5576288003_n.jpg?oh=499330c3f50dbe79421cd9d8e666c00d&oe=58333A03&__gda__=1479311115_0f5f0de67061e53 d3fe4bc65786aa2cb •autor více než 100 her – např.: –Fando a Lis (1955) –Piknik v poli (přel. též jako Piknik na frontě) –Hřbitov aut (1959) –Architekt a císař Asýrie (1966) –Babylonská věž (1969) –Sedm panických obřadů: •7 jednoaktovek (do češtiny přel. jen 6) •tzv. „panické divadlo“ (pokus o vlastní div. estetiku) •inspirace Artaudovým divadlem krutosti •dále autor 14 románů, přes 800 básní a 7 filmů: –z filmů např.: Guernica, Pohřeb sardinky, Poběžím jako splašený kůň, Ať žije smrt •2016: host Měsíce autorského čtení (Větrné mlýny) HAROLD PINTER (1930 – 2008) HaroldPinter.jpg •1. nefrancouzsky píšící „absurdista“ •původně herec •ovlivněn Beckettem a Artaudem •2005: Nobelova cena • •divadelní hry: –Pokoj (1957) –Narozeniny (1957) 1. tzv. komedie hrozby –Správce (1960) –Návrat domů (1964) –Krajina (1968) –Zrada (1978) –atd. • •Harold Pinter (v Beckettově monodramatu Krappova poslední páska) HaroldPinter-KrappsLastTape.jpg •2. vlna absurdistů: autoři navazující na tvorbu •francouzských absurdistů, mnohdy jen částí své tvorby: •VÁCLAV HAVEL •SŁAWOMIR MROŻEK •TADEUSZ ROŻEWICZ •EDWARD ALBEE •N. F. SIMPSON •a další… •DOPORUČENÁ LITERATURA: • •Esslin, Martin: Podstata, tradice a smysl absurdního divadla (kapitoly z knihy Absurdní divadlo) (Brno, 1996) •Esslin, Martin: The Theatre of the Absurd (London, 1961) •Styan, J. L.: Černá komedie. (Praha, 1967) •Hořínek, Zdeněk: Cesty moderního dramatu (Praha, 1995) •Pötner, Paul: Experimentální divadlo (Praha, 1965) •Camus, Albert: Mýtus o Sisyfovi (Praha, 1995) •Fišer, Jan O.: Pohledy pod pokličku – hrst dojmů z Francie a rozhovory z literárního zákulisí (Praha, 1971)