•KELTSKÉ MÝTY – GALSKÁ TRADICE
•
•u Keltů se mytické příběhy vyprávěly hlavně při hostinách na dvorech a v oppidech
•jejich profesionální vypravěči byli bardi
–epickými zpěvy oslavovali bohy, dávné hrdiny, ale i přítomného knížete nebo reka
–občas přednášeli i obávané posměšné verše, jež měly mít kouzelnou moc
–dovedli např. lakomého krále tak zostudit, že byl shledán nehodný svého postavení a musel se vzdát
královského úřadu
•největšími znalci mýtů však byli druidi
–bardi tedy byli jakýmisi „sekulárními prezentátory“ mýtů, zatímco spojení mýtu s kultem
zajišťovali kněží

•existují dva rozdílné názory na postavy v keltské mytologii:
–1) jedná se o bohy, s kořeny kdesi ve společném indoevropském dědictví
– - této teorii nasvědčuje mj. to, že bohům byly přinášeny oběti – včetně lidských (oběti byly
obětovány důležitým božstvům, každému specifickým rituálním způsobem odvislým od jeho božského
charakteru)
–2) jde o lidské hrdiny, kteří disponovali magickou silou a po své smrti byli v příbězích zbožštěni
(viz kult předků např. u starých Slovanů či Germánů)
•podle svých funkcí byli bohové hierarchizováni:
–nejvýš stál vládce nebes (hromovládce)
–pod ním byla skupina bohů – celkem známe přes 300 jmen keltských božstev, ale o funkcích většiny
z nich nevíme skoro nic
–keltští bohové neměli vždy vyhraněný svůj pohlavní rod, často měli dokonce ženský i mužský aspekt
(Galové oslovovali slunce jako „můj otec a má matka“, neboť v něm spatřovali spojení mužských i
ženských principů)

•Keltský panteon – pevninská tradice:
•do keltského panteonu zahrneme zejména božstva pevninských Galů
–Galové: příslušníci keltských kmenů obývajících Galii (území zahrnující dnešní Francii, Belgii,
Švýcarsko a severní Itálii), hovořili galským jazykem (resp. galskými dialekty)
•občas uvedeme i jejich podobnost s ostrovními božstvy, zejm. irskými
–s panteonem ostrovních božstev (zejména irských Keltů) se ještě setkáme později v konkrétních
mýtech
•když se makedonský král Alexandr Veliký ptal Keltů, čeho se nejvíc bojí, odpověděli mu, že pouze
jedné věci – totiž že se na ně jednou zřítí nebe
–svědčí to o jejich úctě k nebeskému hromovládci

–Hromovládce:
•vládce nebes
•má znaky indoevropského původu (indický Djaus, řecký Zeus apod.), je doložen u Galů i u ostrovních
Keltů (Irsko a Wales)
•byl nazýván více jmény (lokálními), Galové ho nazývali Taranis
–bretoňské „taran“ znamená hrom, irské „toran“ hřmít (česky tedy zhruba ve smyslu Hřmíč, Hromburác)
–patrně ze staroindického „turvant“ (tj. mocný)
–jeho symbolem bylo kolo, které historikové náboženství chápou jako symbol slunečního kotouče, byl
tedy nejspíš uctíván i jako jeden z dárců plodnosti
–kolo mohlo symbolizovat i věčný koloběh
–jeho žezlem byl blesk, dalším jeho atributem bylo kladivo coby symbol hromové rány
–spojení aspektů hromovládce a slunceboha je unikátní a nemá v jiných (nám známých) mytologických
systémech adekvátní obdobu

Taranis: galská figurka
(vystavena v Musee des Antiquities Nationales, St. Germain-en-Laye)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03.
Keltové\04a-taranis_s_kolem_a_bleskem-SV_Francie-Haute-Marne.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03.
Keltové\04b-taranis_s_kolem_a_bleskem-SV_Francie-Haute-Marne2.jpg

Taranis „hybatel slunce“ (gundestrupský kotel)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\04c-taranis-hybatel_slunce.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\04d-taranis-hybatel_slunce2.jpg

•na našem území se nalezlo v různých lokalitách množství tzv. Taranisových koleček – symbolů slunce
•později se z tohoto symbolu vyvinul tzv. keltský kříž (viz obrázek), mnoho lidí jej nosí na krku,
aniž by věděli, o co jde
–„mutace“ mezi Taranisovým symbolem a křesťanským křížem: prodloužením jeho dolního konce vznikl
irský kříž
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•                     keltský kříž
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\02i-keltsky_kriz.jpg

Taranisovo kolo
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\02e-taranisovo_kolo.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\02f-taranisovo_kolo2.jpg

Taranisova kola (nálezy)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\04d-taranisova_kola-nalezy.JPG


keltský kříž
(irský kříž)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\02h-keltsko-irsky_kriz.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\02h-keltsko-irsky_kriz2.jpg

•mytickým průvodcem Taranise býval orel
•Taranis býval někdy zpodobňován jako kůň s lidskou hlavou nebo hrdinský jezdec s kopím a slunečním
kolem (tj. slunce), přejíždějící obludu (tj. temnotu či chaos)
•byl také božstvem války, v lidové víře patron kultu předků
–ve svém temném aspektu (v němž býval označován jako Crom Cruach) vládl světu mrtvých, proto byl
také bohem podsvětí, šlo tedy o slunce v noční podobě (viz egyptský mýtus o nočním putování slunce
podsvětím či mayský bůh slunce, jenž byl v noční podobě podsvětním jaguárem, podle některých teorií
byl slovanský Veles temným aspektem hromovládce Peruna)
–smrt pro Kelty neznamenala konec žití, nýbrž jen jeho proměnu ve smyslu přerodu/znovuzrození
•kněží předkládali Taranisovi oběti žehem a prosili ho o příznivé počasí a úrodnost země
–žeh byl patrně spjatý s jeho atributem bleskem, který způsobuje požáry

–jednalo-li se o temný aspekt Taranise, byli mu obětováni prvorozenci stáda a 1. plody polí
–k utišení jeho hněvu bývala obětována zvířata, v dobách nouze pro něj byly zaživa upalovány lidské
oběti (např. novorozenci), obyčejně ve velkém proutěném koši nebo byl upálen člověk vtěsnaný do
vykotlaného stromu (zřejmě šlo o válečné zajatce)
•všechny keltské kmeny nebyly zajedno, co se týkalo podoby, atributů, jména či dokonce konkrétních
pravomocní hlavního boha; nacházíme několik výrazných obměn:
–někdy byl nazýván Ogimos [„-os“ je galská koncovka, nejde tedy o řecký přepis], byl mocným silákem
i moudrým učitelem a vynálezcem písma ogamu; v Irsku ho nazývali Ogma
–římský básník Lucanus popisuje fresku, kterou vytvořil řecký umělec na galskou zakázku –
zobrazovala Ogimose, jak za sebou vleče množství lidí připoutaných za uši řetízky ze zlata a
jantaru, tito lidé ho následovali s radostným výrazem ve tváři a on se k nim s úsměvem otáčel,
přičemž řetízky nedržel v ruce, ale měl je připevněny ke špičce jazyka (možný význam: lid je slovy
svého nejvyššího boha spoután a uchvácen, radostně ho následuje)

•u Irů měl mnoho pravomocí vládce nebes bůh Dagda
–Dagda = „Dobrý bůh“ (přívlastek má vyjadřovat mnohost jeho schopností, nejde o morální hodnocení)
–byl mj. skvělým kouzelníkem, bojovníkem, stavitelem i ctitelem, vůdcem svého lidu a měl zázračný
kotel, od něhož nikdo neodešel nenasycen
–v jeho osobnosti nelézáme i groteskní rysy – irské pověsti vyprávějí o jeho chuti k jídlu
přesahující veškerou fantazii, čímž si získal obdiv i u obrů obývajících mořské ostrovy; mýty též
vyprávějí o jeho milostných dobrodružstvích, v nichž projevuje tolik nemírnosti jako v jídle
–jeho hlavní insignie: kyj coby znak zdrcující síly (jedním koncem zabíjel nepřátele, druhým
oživoval zabité jedince svého lidu) a ohromný nevyčerpatelný kotel (někdy i čarovná harfa)
–na hlavě nosil kapuci, oděn býval do tuniky (dlouhé košile spíše s kratšími rukávy)

•podle některých badatelů mohl být u některých keltských kmenů slunečním bohem a hromovládcem bůh
označovaný jako Sucellus (tj. „ten, který dobře bije“)
–zpodobňovali ho jako pána s kladivem v jedné ruce a džbánkem na tyči či vázou, případně se srpem
ve druhé ruce
–podle toho by tedy šlo spíš o boha zemědělství a opojných nápojů
–býval oděn do zimního oděvu
–známe ho především díky Římanům, kteří přejali jeho kult (podobně jako např. kult perského Mitry
nebo egyptské Eset), jejich původní bůh to však nebyl (mediteránní bohové bývali jen lehce oděni)
–často ho doprovázela některá z bohyň
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\04f-Sucellus.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\04g-Sucellus.jpg

•Teutates – galský bůh více funkcí, zejména války (ta hrála v životě tehdejších kmenů rozhodující
roli), v některých částech Alp byl ctěn jako bůh osudu
–jeho ekvivalentem bývá v písemných pramenech římský Mars (nepřesné)
–jméno znamená „otec kmene“, nejde tedy – oproti Taranisovi – o kosmického boha, nýbrž o boha, jenž
se staral o svůj kmen (název pochází ze slova „teuta“ = „kmen)
–možná však jde jen o přívlastek boha, jehož skutečné jméno se nesmělo vyslovit
–jeho symbolem byl had s beraní hlavou, což může odkazovat k jeho hlavním pravomocem: bůh plodnosti
(had), mohl vést svůj lid do války (beran)
–jeho pravomoci se měnily podle aktuálních podmínek daných kmenů, které měl chránit nejen proti
nepřátelům, ale také proti nemocem a démonům (viz hlavní bohově kmenů SZ Slovanů – Svatovid,
Triglav, Radegast, Jarovit aj.)

–uctíván na vrcholcích hor, doloženy i lidské oběti, jejich smrt však byla jiná než u obětí
Taranisových – byly utopeny v kotlích plných vody (zřejmě i zde šlo o válečné zajatce – viz např.
aztécký bůh Tlaloc a rituální jezírka s nalezenými oběťmi) –pozoruhodný je popis rituální oběti
dochovaný Strabónem (antický filosof žijící na přelomu letopočtů): „Zajatců se ujaly šedovlasé
druidky [stařeny] oděné do bílých rouch, s mečem v ruce. Zavedly je k měděnému kotli, který pojal
asi 20 věder vody. O kotel byl opřen žebřík, na který ženy vystoupily. Zajatce jim podávali nahoru
a ony jim nad kotlem prořízly hrdlo. Z krve stékající do kotle potom věštily.“
–
–
–
–
–
–
–
–                Teutates?
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\05a-teutates_snad.jpg Výsledek obrázku pro
Teutates

J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\05b-Teutates.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\05c-Teutates-prekres.jpg


https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8e/Teutat%C3%A8s_base_de_colonne_rue_du_Temp
le.JPG/800px-Teutat%C3%A8s_base_de_colonne_rue_du_Temple.JPG
•vlevo Teutates s beraní hlavou – vpravo keltská bohyně Rosmerta a Teutates
•(Museum Saint-Remi)
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/69/Reims_-_mus%C3%A9e_Saint-Remi_%2828%29.JP
G/800px-Reims_-_mus%C3%A9e_Saint-Remi_%2828%29.JPG

–Teutatese uctívali mj. i Galové v Lyonu, kde však splýval s irokeltským bohem Lugem
•Lug – bůh světla a slunce, božský bard
–považován za božského vynálezce míče, s tím souvisí starý lidový zvyk:
– k májovým obřadním slavnostem pokáceli mladí lidé (chlapci i dívky) při 1. májovém jitru velký
strom, který ozdobili pestrými stuhami a do středu stromu připevnili zlatý míč (symbol slunce)
–s takovým stromem (případně jen jeho větvemi) obcházeli všechna obydlí, ve kterých za uplynulý rok
přibyli novomanželé, každá mladá manželka přidala další zlatý míč
–někdy se tyto míče nasouvaly na tyč, jež se následně zabodla do země na louce a mladí kolem ní
tančili
–míč (míče) se pak z tyče sejmul a hrála se s ním divoká rituální hra s pálkou, jejímž účelem bylo
odpálit míč co nejvýše (také fajáčtí mladíci v Homérově Odysseji se snaží vyhodit míč co nejvýš
k oblakům)

–tyto míčové hry byly také v Irsku provozovány na počest boha Luga, mnohé se v některých místech
Normandie hrají s podobným zápalem jako fotbal (pétanque je pozůstatkem obdobné míčové hry v Galii)
–na oslavu vyhrané bitvy se v dávné Evropě (snad ještě před příchodem Keltů) provozovala míčová hra
s hlavami poražených nepřátel, nebo mohla být koule uhnětena z jejich mozků – [více o této míčové
hře viz: Clarus, Ingeborg. Keltské mýty : Člověk a jeho svět (Praha, 2001; str. 46)] –kult hlavy
hrál u Keltů významnou roli: lebky nepřátel se používaly jako nádoby na pití nebo se uchovávaly
coby talismany či sloužily jako výzdoba obydlí i válečných vozů (hlava byla považována za sídlo
síly člověka) –u waleských Kymrů se stejný bůh nazývá Gwydon [„gwedyd“ znamená říkat], byl zajat
v podsvětí, kde se mu dostalo daru básnického umění –dáme-li Luga i Gwydona do spojitosti
s Teutatem, bude patrné, že byl také bohem osudu – síly osudu totiž pocházívají z podsvětí

•Esus má patrně spojitost se životem po smrti
–zpodobňován s lístky jmelí (rituálně sbírané druidy v souvislosti se znovuzrozením slunce)
–zobrazován též jako dřevorubec se sekerou – snad proto, že tak jako dřevorubec ukončuje život
stromu, Esus ukončuje život člověka (symbolický růst „vnitřního stromu“, tj. života člověka)
–byl snad i bohem bohatství a patronem válečných kořistí, jež nesloužily Keltům k osobnímu
obohacení se,
– nýbrž k uložení v posvátných hájích (nikdo se
– takových pokladů nesměl dotknout)
–viz antický Hádes (jeho další jméno Pluton =
– Boháč) vládl nad zemí, v níž bylo bohatství:
– drahé nerosty a síla umožňující semenům klíčit
– a růst
–
–
–
–
–
–              Esus (kamenný reliéf z Paříže)
http://www.livius.org/site/assets/files/2250/lutetia_pilier_des_nautes_mus_cluny1.jpg

•Esus býval někdy spojován s bohem jménem Cernunnos, což byl „jelení bůh“, šlo však nejspíš o
samostatného boha
–doslovně přeložitelné jako „ten s jelením temenem“
–jeden z nejoblíbenějších keltských bohů, zobrazovaný antropomorfně s parohy na hlavě
–na kotli z Gundestrupu je zpodobněn coby tzv. Pán divoké zvěře
–na jednom pařížském oltáři zobrazen sedící v pololotosovém sedu s parohy na hlavě (v tomtéž sedu
obklopen zvířaty je zobrazen i na gundestrupském kotli)
–každoroční shazování parohů a jejich opětovný růst byly symbolem neustálé obnovy přírody, tedy
nesmrtelnosti plodivých sil
–podle irských mýtů jelen vábí lovce do lesních houštin, kde jakožto bůh dávných časů učí člověka
(je-li tomu přístupný) starým moudrostem
–ve středověkých britských legendách je jeho následovníkem Lovec Hern („Herne the Hunter“ – vznikl
z něj patrně i Robin Hood)

Cernunnos a Cernunnos či Pán jelenů???
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\07a-Cernunnos.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\07c-Cernunnos-ci_jiny_pan_jelenu.jpg

Cernunnos (kamenný reliéf z Paříže a kovová figurka)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\07d-Cernunnos-kamenny_relief_z_Parize.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\07e-Cernunnos-kovova_figurka.jpg

–podrobný popis předávání starobylých moudrostí jeleními božstvy člověku máme k dispozici také díky
současnému irokézkému šamanovi jménem Medvěd Grizzly (získal léčitelskou sílu od grizzlyho) [in:
Indiánský léčitel. Votobia, Olomouc, 1996. s. 62–69], taková archetypální božstva byla univerzální,
podobně vnímali jelení božstvo Keltové: – Nejprve se Medvědu Grizzlimu 3x opakoval sen, v němž ho
posunky kamsi vábila laň, on však jejím posunkům neporozuměl. Navštívil šamanku, která mu sdělila,
že byl laní naveden k prastarému posvátnému místu, kde by mu chtěl jelen sdělit odvěká tajemství...
Několik dnů se musel postit a očišťovat v potní chýši (1 lunární periodu před cestou a 1 periodu po
ní nesměl sníst žádné jelení maso), načež vykonal 30mílovou pouť do divočiny v Marble Mountain
(Kalifornie) na místo, které šamanka určila... – Dané místo se shodovalo s místem z opakovaného snu
a vedla k němu prastará indiánská stezka. Postavil tam oltář a zapálil oheň, představil se Velkému
Tvůrci, duchu hory i všem příbuzným v přírodě (tj. mocnostem všech živých tvorů) a nabídl jim jako
zápalnou oběť tabák a kořeny očistné anděliky, při modlitbách kouřil z dýmky vyrobené z jeleního
parohu, kterou mu jako dar na tuto pouť dala šamanka...

– Po několika hodinách ulehl do trávy a usnul – začalo se mu zdát o jelenech – o bílém, červeném,
žlutém a černém (viz 4 barvy lidské pleti), kteří přicházeli z jednotlivých světových stran. Pak
všude začal vidět stáda jelenů při jejich údělu v současnosti:
–[přečíst úryvek od str. 64]
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•Marble Mountain
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\07f-Marble_Mountain.jpg

•Esus a Cernunnos nejsou snadno pochopitelná božstva, jejich podstata je komplikovaná
•o významu jmelí v druidském kultu a sluneční symbolice jeleních parohů se dozvídáme již
z jeskynních maleb doby kamenné
–kontakt Keltů po příchodu do Evropy se zbytky megalitické kultury: v jeskyni Les Trois frères byla
objevena antropomorfní postava „boha“ či „šamana“ s jelení hlavou (malba z doby cca 15 000 př. n.
l., viz následující slide)
•také Esusovi byly přinášeny lidské oběti
–byly buď rozčtvrceny, nebo oběšeny, což připomíná věšení obětí pro germánského Ódina
•každý z bohů spjatých s lidskými oběťmi měl specifický způsob rituálního skonu svých obětí,
podobně jako v mezoamerických kulturách

postava „čaroděje“ v jeskyni Trois frères
http://media.novinky.cz/889/318894-top_foto1-587l0.jpg?1337769001 D'après un croquis de l'Abbé
Breuil, l'homme-cerf de la grotte des Trois-Frères frères, Ariège, en France, paléolithique
supérieur. (Illustration Marsailly/Blogostelle.)
http://www.novyobzor.cz/fotky6542/fotos/_vyr_64jmeli.gif

•Smertulus / Smertatius byl považován za boha boje, Galové ho považovali snad i za boha smrti
(nejasné božstvo)
–za pozornost stojí etymologický základ slova „smert“ (starosl. sъmrъtь)
–na jednom pařížském reliéfu je zachycen jako vousatá postava zvedající kyj proti hadovi – patrně
také on (stejně jako Teutates) chránil svůj lid proti démonům
•Belenus – bůh zdraví, léčitelství a ohně (galský Apollón)
–četná lokální pojmenování (Grannus, Bormo, Mabon, Maponus aj.), výskyt hlavně v jižní Galii
–snad také bůh světla (Belenus = zářící, jasný)
–spjatý se svátkem slavícím se v předvečer 1. máje (v noci z 30. 4. na 1. 5.) zvaným podle něj
Beltine / Beltene (u nás tzv. „čarodějnice“), což znamená „Belenův oheň“ – během této noci se
zapalovaly v přírodě ohně, jež měly člověka i přírodu symbolicky očistit od všeho, co bylo
nashromážděno během tmavé poloviny roku (od listopadu po duben)
–30. dubna večer Keltové uhášeli všechny ohně a s východem slunce na 1. máje zrána zapalovali nový
oheň

−tímto dnem začínala světlá polovina roku (1. května až 1. listopadu) a s ní nadvláda slunce nad
tmou
−Belenus zpodobněn na keltské minci:
•
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\08-Belenus-mince.JPE

•Ženská božstva:
•v galské oblasti byla nalezena na četných reliéfech trojice matron bohyň-matek
•jde o mateřský archetyp ženství a představitelek plodnosti
•často ani nemají pojmenování (resp. o něm prostě nevíme)
•jejich moc je zdůrazněna trojností, v níž bývaly zobrazovány, často sedící s dítětem nebo košem
polních plodů na klíně
•velká královna podsvětí mohla být jejich temná podoba
–viz indické bohyně Durga či Kálí, ty měly kromě své démonické povahy také dobrotivou ploditelskou
stránku

•Devona – v Galii bohyně pramenů, ale v Irsku byla bohyní pramenů Brigit
–uctívána i po přijetí křesťanství coby sv. Brigita, patronka Irska
–kromě patronství pramenů byla i bohyní léčitelství, plodnosti a půdy, snad samotným ztělesněním
země – jako taková měla mnoho jmen a vystupovala v mnoha podobách, z nichž nejznámější byly 3
královny země (Ériu, Banba, Fódla), jež společně ztělesňovaly matku Irsko
•Terra Mater – bohyně země
–uctívána už v mladší době kamenné, často zobrazována i jako paní zvířat (jak ji známe i z jiných
kulturních oblastí – např. ze starověké Kréty)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\09-terra_mater.jpg

•Epona – bohyně plodnosti a ochránkyně zvířat
–koňská bohyně: často vyobrazena sedící ženským způsobem na koni, patronka jezdců a koní (jméno z
galského výrazu pro koně = „epo“)
–coby „Velká matka“ měla roh hojnosti nebo číši a často také klíč (od zvířecích stájí, bývala též
malována na stáje i krmelce coby jejich ochránkyně)
–převzali ji Římané (obliba u jezdců i prostého lidu)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\09-epona.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\03. Keltové\09-epona2.jpg

•Galové neměli božstvo lásky – teprve pod vlivem Říma toto prázdné místo u nich zaplnila bohyně
Venuše
–nevíme proč neměli božstvo lásky, jejich život byl sexualitou nabitý, snad proto nepotřebovali pro
lásku a milostné akty nadpřirozené bytosti (lásku duchovní neztotožňovali se světskou)
–u keltských bohů často nacházíme božské páry, kdy je mužský bůh nositelem specifické funkce a
bohyně jeho účinek zvyšuje principem plodnosti (např. Epona a Teutates)
•s bohy irského panteonu se potkáme v konkrétních mýtech
–např. irská bohyně Anu (či též Ana) pečující o blahobyt Irů
–bohyně Danu (nebo Dana), podle které si Irové tehdy říkali – „lid bohyně Danu“ (patrně
bohyně-matka ve vztahu k plodnosti)
–atd.

•Uctívání dalších bytostí:
•u Keltů se těšily zvláštní úctě stromy, květiny i zvířata:
–a sice pro své specifické vlastnosti (mohutnost, schopnost, účinky) nebo magické schopnosti:
•stromy uctívány coby prapředci lidí
–nejuctívanější byl dub, symbol boha nebes
–posvátné dubové lesy byly mnohde uctívány i po přijetí křesťanství:
– např. v irském hrabství Kildare byl dubový les kultovním místem bohyně Brigit – lid k tomuto
místu tak přilnul, že ji ve zdejším dubovém kostele mniši uctívali i po přijetí křesťanství, pod
identitou změněnou ve sv. Brigitu (místní světice, jež je patronkou Irska, převzala atributy bohyně
Brigit)
–z dalších stromů se těšil mimořádné úctě např. tis pro své věčně zelené listy
•Keltové uctívali také zvířata
–největší úctě se těšil býk, o čemž svědčí jeho četná vyobrazení i častá přítomnost v mýtech
–

•katedrála sv. Brigity v Irsku (město Kildare)
Katedrála v Kildare


•vztah Keltů ke Slunci:
–v Irsku se dodnes uchoval kult slunce
–má spojitost s vodou: jeho hlavním obřadem byl svátek Beltine / Beltene (naše „čarodějnice“)
vrcholící v předvečer 1. máje: býval slaven u pramenů či jezer, na jejichž vodní hladině slunce 10
minut při východu „tančí“
–takto sluncem projasněná voda byla vnímána jako léčivá, Kelti přicházeli před východem slunce
k pramenům a při jeho východu si tuto posvěcenou vodu nabírali
–nemanželským dětem se v Irsku říká „děti slunce“, mělo se za to, že byly zplozeny slunečním
paprskem
–i proto bylo v Irsku a jiných místech původního keltského osídlení tak snadno přijato křesťanství
(snadné přijetí příběhu o početí Krista Duchem svatým)
–více in: Hartmann, Hans: Kult mrtvých v Irsku (Der Totenkult in Irland)
•viz též megalitická mohyla v Newgrange
•