•VIKINGSKO-GERMÁNSKÉ MÝTY
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/Satellite_image_of_Northern_Europe.png


•LITERATURA KE STUDIU GERMÁNSKÉ MYTOLOGIE:
•Edda – bohatýrské písně (Praha, 1942)
–přel. ze staré severštiny
•Kadečková, Helena. Soumrak bohů (Praha, 1998)
–přehledné převyprávění germánské mytologie od nordistky prof. H. Kadečkové (katedra severských
literatur na FFUK)
•Page, R. I. Severské mýty (Praha, 1997)
•Spáčilová, Libuše. Germánská mytologie : svět germánských božstev (Olomouc, 1996)
•Vízdalová, Ivana. Soumrak a prsten : germánské ságy o bozích a hrdinech (Praha, 2000)
•Vlčková, Jitka. Encyklopedie mytologie germánských a severských národů (Praha, 1999)
–germánská (vikingská) a finská mytologie ve slovníkovém zpracování

•Dávní seveřané Ugrofinové a Vikingové:
•Ugrofinská tradice: kulturně-historicky neindoevropský původ
–dochované ugrofinské mýty: chudé v porovnání s germánskou či keltskou mytologií (viz Kalevala –
lidová epika zapsaná až v 19. stol.)
–spadají sem etnika Sámů, Finů, Estonců, Karelů...
•Vikingové coby předchůdci Germánů ovládli velkou část Evropy:
–vydávali se na tzv. „viking“ – loupeživé výpravy do tehdy se konsolidujících evropských zemí
(8.–11. stol. n.l.)
–předci pozdějších germánských kmenů (později se rozšířily ze Skandinávie do dalších částí západní
a střední Evropy)
•přítomnost germánských kmenů v Evropě doložena cca od 1.200 př. n. l.
–Vikingové se usadili na jižním pobřeží nynějšího Švédska i Norska a též v Dánsku
–do r. 750 př. n. l. osídlili větší část Skandinávie
–pak rozšířili svá teritoria o severní pobřeží dnešního Německa, odkud se kolem roku 500 př. n. l.
šířili dál na jih

–kolem roku 100 n. l. už obývali rozsáhlá území S od hranic Římské říše, včetně našeho území –u nás
to byli kolem přelomu letopočtů Markomani v Čechách a Kvádové na J Moravě, JZ Slovensku a v Dolním
Rakousku (vystřídali zde Kelty)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\01-Migration_Age_Germanic.png

•germánské kmeny mluvily vzájemně srozumitelnými dialekty, a tak sdílely i stejnou mytologii
–z ní vycházejí i pozdější germánské literární památky jako např. anglosaský Beowulf  (zapsaný
kolem r. 1000), germánská Píseň o Nibelunzích (zapsaná počátkem 13. stol. v rakouském Podunají,
mýty pocházejí z německého území doby stěhování národů) aj.
–mezi germánské kmeny patřili původně i Frankové (vliv Říma a latiny výrazně proměnil jejich řeč i
kulturu)
•zaměříme se na mýty o nejdůležitějších germánských božstvech
–máme dochováno to nejpodstatnější z germánské mytologie – byť jde jen o zlomek původních příběhů
•neobvyklá písmena ve jménech a názvech
–nejdůležitější jsou þ a ð, která se používala pro hlásky, jež např. současná angličtina vyjadřuje
písmeny th (u některých často se vyskytujících jmen se tyto hlásky přepisuji jako d respektive th –
například Ódin namísto Óðinn)
–v latině např. Othinus (Óðinn), Frotho (Fróði)

germánské jazyky dnes
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\Germanske-jazyky.png


•také staří Germáni provozovali lidské oběti:
–ve velké svatyni ve švédské Uppsale věšeli lidi a zvířata v posvátném háji coby oběti bohům
–nejvyšší Ódin byl asi proto nositelem epiteta „bůh viselců“ (snad právě jemu byli obětováni lidé)
–teolog a kronikář Adam Brémský navštívil Uppsalu v 11. stol.: uvádí, že v této svatyni stály 3
idoly bohů – Ódina, Thóra, Freye
–Stará Uppsala (Gamla Uppsala) je starodávné posvátné místo Vikingů, dnes navštěvováno turisty
(existuje také Nová Uppsala s gotickou katedrálou, vzdálená jen několik km od Staré Uppsaly)
–v pohanských časech důležité náboženské, kulturní i politické středisko
–též královské sídlo a jedna z nejvýznamnějších svatyní, kde se na počest bohů Ódina, Thóra a Freye
konaly obřady provázené i lidskými oběťmi, každých 9 let se zde během 9denních oslav obětovalo 9
mužů (pověšeni na stromy a ponecháni, dokud se o jejich pozůstatky nepostarali červi a
mrchožrouti), Adam Brémský to zaznamenal takto:

• „V chrámě – zcela pokrytém zlatem – stojí tři sochy vzývané lidem. Trůn nejmocnějšího z bohů,
Tóra, je umístěn vprostřed síně a po jeho stranách lze spatřit Ódina a Freye. Jejich působnost je
rozdělena takto: Tór vládne, jak říkají, ve vzduchu a je pánem hromu a blesku, bouře a deště,
dobrého počasí a úrody. Druhý z nich, Ódin, to jest zuřivost, řídí války a dává mužům statečnost v
boji s nepřítelem. Třetím bohem je Frey, dávající lidem mír a potěšení smyslů. Proto je také jeho
socha vybavena mohutným pohlavním údem. Ódina znázornili naproti tomu se zbraní – tak jak je tomu u
nás s Martem; Tór se pak podobá svým žezlem Jupiterovi. /…/ Každý z jejich bohů má své kněze, kteří
mu přinášejí oběti lidu. Hrozí-li nemoc a hlad, obětují modle Tórově, obávají-li se války,
přinášejí oběti Ódinovi, má-li se slavit svatba, obětují Freyovi. Každého devátého roku se v
Uppsale koná společná obětní slavnost všech švédských krajů; účasti na ní není nikdo zproštěn.
Králové i lid posílají do Uppsaly dary a hroznější než jakýkoli trest je, že ti, kdo již přijali
křesťanství, se z účasti na obřadech musí vykoupit. Obětní obřad probíhá takto: od každého druhu
živých bytostí mužského pohlaví je obětováno devět kusů. Jejich krví jsou usmiřováni bohové, těla
však jsou pověšena v háji blízko svatyně. Tento háj považují pohané za posvátný, mající každý

• strom za svatý pro smrt a rozklad obětí. Kromě lidských těl visí v tomto háji též psi a koně a
jeden křesťan mi vyprávěl, že tam spatřil 72 těl mrtvých obětí. Zpěvy, zpívané během této
slavnosti, jsou ostatně prý velice četné a nemravné, pročež je lépe o nich pomlčet.“
–tyto obřady probíhaly v čase jarní rovnodennosti a Adamovi o nich vyprávěl očitý svědek
–několik poznámek (připojených rukou jiného pisatele na okraj jeho textu) dodává:
•„V blízkosti tohoto chrámu stojí ohromný strom, jehož větve, rozkládající se do veliké šíře, jsou
stále zelené, v létě i v zimě; druh tohoto stromu nikdo nezná. Tam je i pramen, kde se konají oběti
pohanů. Potopí-li do něho živého člověka a ten se již neobjeví, je to znamením, že se přání lidu
vyplní.“
–jeho kronika nazvaná Činy biskupů hamburského kostela (Gesta Hammaburgensis Ecclesiae pontificum)
zachycuje události na severu Evropy v době, kdy se formovala severská království: Norsko, Dánsko
a Švédsko
–české vydání viz: BRÉMSKÝ, ADAM – Činy biskupů hamburského kostela. Velká kronika evropského
Severu (Praha, 2009)

–když do skandinávských království proniklo křesťanství, právě zde bylo založeno 1. skandinávské
arcibiskupství a katedrální kostel (po požáru 1240 církevní sídlo přesunuto o několik km dál: Nová
Uppsala) –ve Staré Uppsale zůstal původní kostel a 3 posvátné mohyly zvedající se z rovinatého
okolí – podle mýtů v nich odpočívají švédští vládci ze 6. stol. (Egil, Aun, Adils), které Snorri
Sturlusson řadí do bájné dynastie Ynglingů –archeologický průzkum východního vrcholku Östhögen
(proveden ve 40. letech 19. stol.) zde skutečně odkryl pohřební komoru s lidskými ostatky
a milodary – šlo o představitele vysoce postaveného rodu –podle průzkumu kosterních pozůstatků
(výrazně poznamenaných kremací, tradičním vikingským způsobem pohřbu) se však odborníci domnívají,
že šlo o ženu ve věku 25–30 let, měla žít kolem roku 550 (patrně kněžka, snad královského původu)
–v západním vrcholku – Västhögen – archeologové r. 1874 objevili ostatky muže s bohatou pohřební
výbavou: zdobený meč a ostruhy, čili se i v tomto případě jednalo o důležitou osobu (snad kmenový
náčelník nebo vojevůdce)
–prostřední vrcholek – Mitthögen – zatím podrobněji neprozkoumán

Stará Uppsala (vpravo kostel)
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/20/Gamla_uppsala_kyrka.jpg


tři mohyly ve Staré Uppsale
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/45/Gamla_uppsala.jpg


dřevěný kostel v západním Norsku, kraj Sogn og Fjordane (přelom 12. a 13. stol.)
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/4a/Borgund_Stavekirk%2C_Norway.jpg/1280px-Bo
rgund_Stavekirk%2C_Norway.jpg

•Germánský panteon:
•seveřané měli mnoho bohů a bohyní i nižších nadpřirozených bytostí
–jménem se nám dochovali jen někteří z bohů dvou božských rodů:
•bohové vyššího řádu: Ásové (astrální bohové)
•bohové nižšího řádu: Vanové (přírodní božstva plodnosti)
•další nižší božstva zvaná díové a dísy (ochranná božstva)
•nadpřirozené bytosti (skřítci álfové [elfové], sudičky norny, čarodějnice, skřítci atd.)
•–  více viz: Vlčková, Jitka – Encyklopedie mytologie germánských a severských národů (Praha, 1999)
•Wotan (Wodan, Woutan) nejvyšší představitel starší generace bohů, uctíván napříč germánskými kmeny
(nejdéle u jižních Germánů)
–etymologie: blízkost se starogermánským wátos (tj. nepříčetný, posedlý, zuřivý) či gótským woths
(zuřivý, vzteklý, zběsilý)

–bůh bouře a válečníků, vládce podsvětí a mrtvých, též bůh zpěvu
–atributy: kopí, coby bůh mrtvých též had
–jízdní zvíře: kůň
–v noci se za rachotu bouře proháněl při zběsilém lovu kolem příbytků smrtelníků –byla mu zasvěcena
středa (viz angl. wednesday: Wotanův den), křesťanství se pak leckde snažilo nahradit tento den
jinými názvy (např. Mittwoch – střed týdne) –podle Tacita (římský historik, 1.–2. stol. n.l.) byl
Wotan jediný bůh, jemuž Germáni přinášeli na posvátných místech lidské oběti (Donarovi a Freyovi
obětovali jen zvířata) –u severních Germánů byl později uctíván pod jménem Ódin, jehož kompetence
se však proměnily – už nebyl bohem všech zemřelých, které by osobně přiváděl do podsvětí: do síně
Valhala v jeho nebeském paláci přicházely jen vyvolené duše –hypotézy, že Wotanův kult přišel k
severním Germánům až později od jižních kmenů (nebo dokonce že ho Germáni přejali od Keltů)

•1) bohové z rodu Ásů:
–etymologie: germánské „ansu“ znamená příbuzenstvo, staroislandské „áss“ (plur. aesir) označuje
obecně boha (bohy)
–hypotéza o jejich původu z Asie (bohové lidu příchozího z východu?)
•Ódin nejvyšší bůh rodu Ásů (jakýsi bůh-praotec)
–bůh básnické inspirace, kouzel, patron válečníků a bitev
–žije ve stříbrném nebeském paláci s nádhernou dvoranou pro vybrané zesnulé, zvanou Valhala
(„Valhöll“ = „Síň padlých“), kam se dostávali jen spravedliví a odvážní, často i dobří hrdinové
padlí v boji, kterým bylo dovoleno žít po boku božských Ásů (nikoli pouze válečníci, jak se často
nesprávně uvádí), museli však na zemi po sobě zanechat něco pozitivního
–Valhala tedy není starogermánské podsvětí, jak se někdy mylně tvrdí
–kopím označil každého, kdo měl v bitvě zemřít, valkýry pak odváděly padlé do Valhaly
–byl neporazitelný, ale na konci světa, když došlo k boji mezi bohy a obry, byl přemožen a zabit –
a tak nastal konec světa...
–oženil se s bohyní Friggou

–Ódinovo oko: kdysi se chtěl napít z pramene moudrosti, patřícího Mimi(r)ovi (bůh či obr paměti
střežící pramen poznání, spjatý s podsvětím), za to musel vložit do pramenu své oko jako zástavu,
studna vyvěrala z kořenů mytického stromu Yggdrasilu (prameny a jezera byly uctívány a používány
při věštění); Vanové Mimirovi usekli hlavu, Ódin ji nabalzamoval, aby mu mohla radit: na každou
otázku od ní dostal odpověď (včetně dotazů na budoucnost) –jeho božskou zbraní byl oštěp (oštěpem
byla také probodávána těla zavěšených lidských obětí), ten mu vyrobili trpaslíci – byla v něm
skryta magická síla
–nosil železný prsten, který množil bohatství
–jeho jízdním zvířetem byl 8nohý kůň jménem Sleipni(r), nejrychlejší kůň ve světě bohů (více o jeho
narození viz mýtus z Prozaické Eddy) –na ramenou měl 2 havrany: Hugin a Munin – při letu viděli
vše, co se děje ve světě bohů i lidí a oznamovali to Ódinovi
–u nohou mu ležívali 2 vlci: Freki a Geri
–lidé se ho obávali – uměl měnit podobu, někdy se toulal po lidském světě jako jednooký poutník

figurka Ódina
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\02a-Odin-jednooky-figurka.jpg


–uspořádal svět a stvořil lidi: z jilmu vyřezal ženu a z jasanu muže –vyznal se v runových znacích
(věřilo se, že toto písmo umožňovalo získat přístup k nadpřirozeným schopnostem) –jeho palác se
nachází v Ásgarðu, mytické domovině germánských bohů, kde bylo 12 paláců nejvýznamnějších
germánských bohů –na sklonku pohanství jeho místo nejuctívanějšího boha nahradil Thór
–
–
–
–
–
–
–
–Valhalla (islandský rukopis: 17. stol.)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské
mýty\02d-Valhalla-islandsky_rukopis-17.stol.jpg

Ódin jednooký: bronzové dveře (Stockholm Museum)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské
mýty\02b-Odin-jednooky-bronzove_dvere_StockholmMuseum.jpg
Ódin: zlatý medailon (snad amulet)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské
mýty\02c-asi_Odin-zlaty_medailon-snad_amulet.jpg

•Frigg (tj. „milenka“) nejvyšší bohyně Ásů, Ódinova manželka
–zná osudy všech lidí, nikdy je však nevyzradila
–patronka manželství bohů i lidí, Ódinovi však byla intenzívně nevěrná
–ženám dávala plodnost a pomáhala jim při porodu, následně ochraňovala jejich děti
–na zlatém vřetenu spřádala nit bez konce (atribut sudiček)
–žila ve vlastním paláci Fensalu, padlí hrdinové se mohli dostat buď do Ódinovy Valhaly anebo do
její dvorany Fólkvang (dělili se rovným dílem mezi Valhalu a Fólkvang)
–nejasnost: Frigg z rodu Ásů byla někdy zvaná Freya, ta však byla z rodu Vanů [o ní více později],
nabízí se trojí vysvětlení:
– 1) snad se jednalo o tutéž bohyni – Ódin si vzal bohyni z rodu Vanů, čímž se stala také jednou z
Ásů
– 2) podle některých výkladů na sebe Frigg brala podobu Freyi a Freya na sebe podobu Friggy
– 3) vyvinuly se ze společné starší bohyně: Freya uctívána na severu, Frigga uctívána na jihu
–

•další Ásové jsou potomci Ódina a většinou i Friggy:
•Thór: nejstarší z jejich potomků
–bůh válečníků, hlavní obránce Ásů proti nepřátelským obrům
–zatímco Ódin je bůh ve smyslu vládce-kněze, vládce-kouzelníka, Thór zosobňuje rysy boha-válečníka
(agresivní, méně inteligentní)
–Adam Brémský ho popisuje jako nejmocnějšího ze tří bohů, jejichž idoly stály ve svatyni ve švédské
Uppsale (viz upozadění stvořitele i v jiných mytologiích na úkor hromovládce či slunečního
božstva), proto prý Thórův idol stál uprostřed mezi Freyem a Ódinem:
– „Thór je nejmocnější z nich, poroučí počasí, vládne hromu a blesku, větrům a dešťům, přináší
pěkné počasí a dobrou úrodu.“
–pokud hrozilo šíření chorob nebo hladomor,
– obětovalo se Thórovi
–etymologie germánského hromovládce: norské „tor“
– znamená „hrom, hromovládce“, taktéž starohorno-
– německé „donner“, staroanglicky „duner“, starosasky
– „thunar“; souvisí to i s perským „toner“ („hřmět“)
– či s íránským „turna“ („hrom“) – ozn. Donar (hromovládce)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\03a-Thor.jpg

–Thór svíral v pravé ruce svou božskou zbraň – kladivo Mjöllnir
–amulety ve tvaru Thórova kladiva coby šperky ze zlata i stříbra nalezeny v mnoha germánských
hrobech (většina talismanů pochází cca z 10. stol., některé měřily sotva 2 cm)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\03c-Thor_amulet-Dansko.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\08-amulet_s_runami_Mjollnir.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\08-amulety_Mjollnir.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\03d-Thor_amulet-Norsko.jpg

•další Ódinovi synové:
•Bragi: bůh výřečnosti a poesie
–vzal si za ženu bohyni Iðunnu, jež střežila jablka věčného mládí
•Baldr: velmi pohledný bůh světla s politováníhodným osudem
–oženil se s Nannou, po smrti manžela jí puklo žalem srdce
–nešťastnou náhodou ho zabil slepý bůh Hoðr
•Týr: statečný a moudrý bůh války, práva a spravedlnosti
–stal se i bohem nebes (tedy vládcem bohů)
–přišel o ruku, když pomáhal bohům spoutat hrůzostrašného vlka Fenriho [sing. Fenri(r)]
•záhadnou postavou je Heimdall(r)
–syn Ódina a devíti dcer boha moře Ægiho
–nejspíš bůh vzduchu (viz indický mýtus o zrození nebe z mořských vod: Heimdall měl devět matek
mořských panen)
–záhadný bůh: představuje nejspíš nebesa, podobný indoevropskému bohu Djausovi („Zářící“, „Jasný
den“), epiteton Zlatozubý (zobrazován jako beran – staří berani měli žluté zuby: „zlatozubí“)

•Loki: napůl bůh a napůl démon
–objevuje se v mnoha mýtech, rozporuplná bytost
–syn obra Farbautiho
–oženil se s jemu oddanou bohyní Sigyn, potomky však zplodil s obryní Angrbodou (tj. Předzvěst
zármutku), což mělo zkázonosné následky – šlo o 3 stvůry: vlk Fenri(r), Had obepínající zemi:
germánsky Jörmungand(r) a pozdější vládkyně podsvětí Hel, jejíž kůže byla způli světlá a způli
černá a při chůzi neustále hleděla k zemi
–Snorri Sturluson popisuje v prozaické Eddě následující zlomek mýtu:
– „Když bohové zvěděli, že v Jotunheimu vyrůstají tito tři sourozenci, a z věšteb vyčetli, že jim
od nich hrozí velká újma a neštěstí, všichni se shodli, že se od nich mohou nadát jenom zla, a to
nejen pro jejich původ po matce, ale i – což bylo ještě horší – po otci“
–Ódin se tedy rozhodl všechny tři zajmout:
–Hada uvrhl do hlubokého oceánu
–vlk Fenri viz mýtus později
–Hel svrhl do podsvětí, kde jí svěřil vládu nad lidmi, kteří zemřou na nemoc nebo stářím

–podsvětní říše Hel (angl. Hell, něm. Hölle = peklo, podsvětí; ale něm. hell = světlý, jasný) byla
oddělena od zbytku světa vysokými železnými mřížemi, jediný vstup je zlatem dlážděný most nad
mrazivou řekou Gjöll, most střeží panna Módgud (tj. Unavená bojem), která živé nepouštěla (díky
lsti se tam podařilo vstoupit jen Hermódovi, jehož kůň přeskočil železné mříže, z bohů např. Ódin,
když potřeboval od mrtvé vědmy výklad tíživých snů svého syna Baldra)
–duše se dostávají do Helu v podobě stínů, východ z Helu střeží pes Garm, podsvětní řeka Slid byla
plná nožů a mečů (více toho o Hellu nevíme)
–na konci světa se má Loki podle předpovědi stát jedním z vůdců vzbouřené armády, která zničí bohy
•2) bohové z rodu Vanů:
•božstva plodnosti a hojnosti (sing. Van), žili po boku Ásů
•Njorðr: bůh mořeplavby, rybaření, úrodné půdy, podnikání a bohatství
–oženil se s obryní Skaði, ale moc jim to spolu neklapalo...

–jejich dětmi jsou dvojčata, někdy řazena i mezi Ásy (v tom je trochu zmatek):
•Frey(r) bůh manželské plodnosti i příznivého počasí
–jeho kult rozšířen zejména na severu, byl dobrým a oblíbeným bohem (měl své posvátné háje, v nichž
se chovali koně jemu zasvěceni)
–jeho atributy: meč a falos (jako bůh plodnosti byl neustále připraven se pářit a zplodit nový
život)
–pojal za manželku obryni Gerðu, šlo o posvěcené božské manželství boha úrody a bohyně obdělávané
země
•Freya ochranná bohyně lásky (ze straogerm. Fraujó = paní)
–dávala lidem smyslnou lásku, plodnost a jaro
–měla zlatě zářící nákrčník, který jí každý večer kradl zrádný Loki a každou noc ho musel vybojovat
zpět Ódinův syn Heimdall
–provdána za Ódina, přesto usilovala o přízeň mužů a pletla jim hlavy
–oba tito sourozenci mimo jiné obcovali i spolu
–Frey a Freya dohlíželi nad plodností a úrodou
–na severu byl jejím manželem bůh jménem Ód (severská obdoba Ódina)

•Frey – figurky ze Švédska
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\07-Frey-figurka-bok.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\07-Frey_Svedsko.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\07-Frey-figurka.jpg

•všemi světy a jejich vrstvami prorůstá mytický strom Yggdrasil – starogermánský jasan
–vpravo jeho vyobrazení ze 17. stol.
–jeho koruna = svět bohů Ásgard, bděl v ní posvátný kohout se zlatým hřebenem (vyhlížel nepřátele
světa bohů), dalším strážcem byl orel bojující s nepřáteli
–u kmenu stromu hlídal velký drak, jenž posílal závist mezi bohy i lidi (přenášela ji veverka)
–strom měl 3 kořeny, které ohlodávali hadi a draci, každý kořen napájel jeden pramen:
– 1. sahal do světa lidí Midgardu, jenž se klenul pod korunami stromu
– 2. do říše obrů Utgardu (okraj Midgardu)
– 3. do říše mrtvých Niflheimu
–strom opatrovaly norny, které určovaly při narození osud bohů i lidí, mohly do života i zasahovat
(sudičky)
–rosa padající z větví posvátného jasanu zavlažovala zemi (déšť)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské
mýty\10-Yggdrasil-starogermansky_jasan-islandska_kresba_ze_17.stol.png

•největšími nepřáteli bohů byli jotnarové (sing. jotunn)
–byli to jacísi obři, trollové, démoni
–pradávná hrůzná a zlá stvoření
–jejich prapředek Ymi hrál roli při stvoření světa (po jeho zabití se z jeho těla stala země)
•z 9 mytických světů je nejvyšší svět bohů Ásgard, kde žili Ásové, dále prostřední svět lidí
Midgard (tj. „Středozem“), tyto dva světy spojoval duhový most
•nejnižší říší byl podsvětní Helheim
•Vanové žili ve světě nazvaném Vanaheim
•obrové jakožto nepřátelé bohů i lidí obývali svět zvaný Jötunheim, ležící vně Midgardu (tvořily ho
hory)

•mytický strom Yggdrasil
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\10-Yggdrasil-svetovy_strom.jpg
Výsledek obrázku pro yggdrasil