•Irské mýty – Uladský cyklus
•někdy též anglosasky jako Ulsterský cyklus
–Ulster: historická provincie na SV Irska (jeho větší část tvoří dnešní Severní Irsko, součást
Velké Británie)
•odehrává se v Ulsteru
•ústředním tématem je střet mezi ženským a mužským řádem (původní matriarchát vs. ustavující se
patriarchát)
•hlavní hrdina: Cúchulainn [kuchulen/kuchulan]
•neznáme stáří původních ústních podání
–byla zaznamenána poměrně pozdě,
– v té souvislosti asi částečně upravena
•Cúchulainn i jeho současníci jsou nahlíženi
• jako mytické postavy, částečně se již dají
• uchopit i historicky: např. král Conchobar
• [konchobar] žil pravděpodobně v 1. stol. n.l.
Výsledek obrázku pro ulster

•přechod od matriarchátu k patriarchátu, ke kterému v té době u ostrovních Keltů docházelo, je mj.
zřejmý i z tradovaných rodokmenů:
–Conchobar má ještě přídomek „syn matky“ jménem Nessa („mac Nessa“), ale Cúchulainn už je řečený
„syn otce“ jménem Sualtam („mac Sualtam“)
•pro zpřehlednění vztahů hlavních postav Uladského cyklu viz rodokmen tzv. Rudého křídla
–Rudé křídlo byl název části Conchobarova hradu zvaného Emain Macha v sídelním městě Uladu, kde se
scházeli hrdinové oddaní královi
–další část hradu, kde se konaly významné slavnosti, se nazývala Pestrobarevné křídlo

•pramatka všech hrdinů severního Rudého křídla se jmenuje Maga [maga/moga]
–pochází z božského rodu Danannů nadaného magií a je považována za dceru krále elfů z Newgrange
(krále jménem Oenguse)
•pramatka Maga měla děti se 2 muži
–3 dcery s druidem a věštcem Cathbadem [kahbadem]
–1 syna s bojovníkem Rossem
•jejími slavnými vnuky jsou Cúchulainn (jehož otec byl sluneční bůh Lug), Noisi a Conc
•hlavní linií Uladského cyklu je obsáhlý mytický cyklus o Cúchulainnovi, postranní mýty tohoto
cyklu nebudeme rozebírat




•Cúchulainovo narození a mládí:
•počátek nám připomíná pohádku o Plaváčkovi a Dědu Vševědu (viz slovanský bůh Svantovid)
–jednou při lovu jel král Uladu Conchobar [konchobar] na voze, který řídila jeho sestra Dechtire
[dechtire]
•irská tradice tvrdí, že Conchobarova data narození i smrti se ztotožňují s Kristovými – jeho matka
se podle mýtu napila z řeky vody, v níž plavali 2 červi, jejich pozřením prý otěhotněla
•Dechtire v mýtech vystupuje též jako jeho dcera, někdy na sebe brala ptačí podobu, ve které lákala
smrtelníky do brány vedoucí do zásvětí (snad vznikla postupným zesvětštěním lokální formy bohyně
Velké matky)
–náhle se na pole snesli ptáci a lákali královský vůz stále dál, až nastala noc
–cestující našli přístřeší ve stavení jakéhosi sedláka u říčky Boyne
–netušili, že jsou v mytické krajině a že se dostali na zásvětní dvorec a sedlák byl ve skutečnosti
sluneční bůh Lug

–selka (Lugova žena) tam oné noci porodila syna, Dechtire jí při porodu pomáhala –následujícího dne
si Dechtire vzala dítě s sebou s tím, že je vychová na královském hradě –podle některých náznaků
selka při porodu zemřela (pokud by šlo o bohyni plodnosti, mohlo by to odkazovat k tomu, že
skončila vegetační doba a ona se na zimu odebrala do podsvětí jako antická Persefona) –téže noci na
onom zásvětním dvorci vrhla klisna dvě hříbata, jež novorozenec dostal darem (byli to později
proslulí Cúchulainnovi koně šedák Liath Macha a vraník Dub Sainglenn) –Dechtire svého svěřence
milovala, zanedlouho však zemřel, s čímž se nedokázala smířit... –tu k ní ve spánku přišel muž,
jenž se jí dal poznat jako sluneční bůh Lug, a řekl jí, že to on ji tenkrát zavedl k onomu dvorci u
říčky Boyne a že tedy přenocovala u něj a nyní zesnulé dítě je jejich společný syn –toto dítě že
porodí znovu, protože on teď vejde do jejího lůna, následkem čehož ona otěhotní s bohem Lugem, a
narozený syn ať dostane jméno Sétanta (později zvaný Cúchulainn)

–k neposkvrněnému početí došlo prostřednictvím malé bytůstky, jež Dechtire skočila do úst z nápoje
– symbolika duchovního oplodnění, jež se v irských mýtech vyskytuje vícekrát (viz následně snadné
přijetí křesťanské věrouky irskými Kelty) –Sétanta  se tedy narodil dvakrát, je tudíž božského i
lidského původu (dvakrát se narodil např. i řecký bůh Dionýsos) –když Dechtire otěhotněla,
zasnoubil ji král Conchobar se Sualtamem (syn jedné elfky), jenž se stal Sétantovým pozemským otcem
–chlapce dali po narození do opatrování k Dechtiřině sestře Fincham, která jej vychovávala spolu se
svým synkem Conallem –když Sétantovi bylo pět let, neposlechl Finchamu a vydal se do královského
sídla: na hřišti před hradem spatřil 50 hradních kluků (jeho vrstevníků), kteří zrovna nábožně
naslouchali výuce mistra Follamanna, jednoho ze synů krále Conchobara –Sétanta vyběhl s bronzovou
pálkou, stříbrným míčem, šipkami a odražečem – v běhu míč a šipky obratně házel před sebe a zase je
chytal, čímž se sice zviditelnil, provinil se tím však proti dvorské etiketě

–Sétanta totiž neměl ponětí, jaké chování bylo v takové společnosti adekvátní, a troufale se
vychloubal vším, co uměl... –Follamann poslal všech 50 chlapců na vetřelce, který porušil přísná
pravidla skupiny: podle zvyklostí se měl nováček nejdřív představit, ostatním se zpočátku podřídit
a požádat je o ochranu – a tím se nechat přijmout do kolektivu (iniciace do skupiny) –kluci se na
něj vrhli s koulemi a oštěpy, on se však ubránil – oštěpy srazil k zemi a útočníky pronásledoval
–smír musel sjednat sám král Conchobar, který Sétantu předal do ochrany ostatních kluků a ke
společné výchově –malý Sétanta se tím odloučil od své matky (resp. tety vychovatelky) ve svých 5
letech, tedy v době, kdy se tehdy synové běžně odvraceli od matky, aby se odloučili od světa žen a
přilnuli k mužskému světu (setrval tam do svých 7 let, kdy se pustil na svou 1. hrdinskou výpravu)
–skvěle už tehdy ovládal dětské zbraně (není jasné, od koho se to naučil, později ho však v
zacházení se zbraněmi bude cvičit bojovnice)

–Sétanta byl nejen silný a zručný, nýbrž i chytrý, a tak se nechal o zvycích a mravech v královské
společnosti poučit od samotného krále
–omluvil se za neznalost pravidel, a král ho včlenil mezi jeho vrstevníky
–poté se vyznamenal 1. hrdinským činem, když zabil obávaného hlídacího psa kováře Culanna: –Culann
totiž pozval krále Conchobara i s jeho družinou na hostinu a král vybídl Sétanta, aby jel s nimi
–Sétanta si chtěl ještě dohrát nějakou hru, a tak slíbil, že za nimi dorazí později –všichni u
kováře hodovali, na pozvaného chlapce zapomněli, a když nastal soumrak, zavřeli vrata dvorce a
pustili z řetězu bojového psa –jakmile Sétanta dorazil a pes na něj zaútočil, mrštil mu do chřtánu
tak prudce stříbrný míč, až mu proletěl tělem a vyletěl ven zadkem, načež psa popadl a jeho hlavou
udeřil o kamenný sloup –kováře Culanna smrt hlídacího psa velmi rmoutila – Sétanta mu nabídl, že se
sám stane jeho psem a bude střežit jeho majetek, dokud si nevychová nového psa

–Sétanta se od té doby jmenoval Cúchulainn (tj. „Culannův/Chulainnův pes“)
–„Cú“ coby epiteton psa bývalo u keltských válečníků běžné, v tomto případě se však vázalo ke
konkrétní události
–Cúchulainnův vztah ke psům ho pak provázel celý život – nesměl sníst psí maso (osobní tabu), což
však později porušil a přivodil si tím zkázu
–v původním mýtu mohlo jít o jakési rituální přijetí do hrdinského spolku psů – jeho nové jméno
svědčí o tom, že mladý hrdina náležel ke klanu čili totemu psů
–Cúchulainnův čin zabití hlídacího psa má dvojí aspekt:
•1) pozitivní: získal cosi jako kmenovou identitu
•2) negativní: provinil se na svém totemovém zvířeti – měl by tedy zemřít, totemismus však v té
době už asi tolik neplatil (podobně např. u indiánů – např. členové Spolku medvědů nesměli zabíjet
ani jíst své totemové zvíře, tedy medvěda, a za to od něj získávali posvátnou sílu, např.
léčitelskou)
–Cúchulainn se zachránil tím, že se identifikoval se psem a určitou dobu odčiňoval svou vinu tím,
že sám představoval hlídacího psa – coby bojovník tím získal schopnosti bojového psa a navíc zůstal
v blízkosti a pod vlivem kováře (jehož jméno Culann rovněž poukazuje na psa)

–kovář se stal chlapcovým pěstounem a mistrem v mnoha uměních, k nimž tenkrát nesporně patřily i
magické schopnosti kováře (viz např. mocní sibiřští šamani-kováři, kteří byli obávanější než
obyčejní šamani)
–a tak byl Cúchulainn připraven na svou 1. hrdinskou výpravu...
•1. Cúchulainnova hrdinská výprava:
•podnikl ji ve svých 7 letech
–zaslechl, jak kolemjdoucí druid říká svým žákům:
– „Požádá-li dnes některý chlapec o výzbroj, stane se proslulým bojovníkem. Nebude však žít dlouho,
nicméně jeho sláva přečká věky.“
–Cúchulainn odhodil hračky, předstoupil před krále a požádal ho o zbraně
–všechny meče a oštěpy, které mu nabídli, však zlámal
–spokojen byl, teprve když dostal zbraně samotného krále Conchobara
–přistoupil k němu onen druid a zopakoval své proroctví
–Cúchulainn odvětil: „I kdyby můj život trval jen jeden den a jednu noc, důležitá je pro mě
posmrtná sláva,“ naskočil na králův válečný vůz a poručil vozataji, aby zapřáhl a vyrazil

–vůz řídil královský vozataj (svého vozataje Laega našel Cúchulainn až později), ještě stále se
totiž identifikoval s králem a jeho věhlasem (za sebe zatím nedokázal převzít plnou odpovědnost)
–když vyrazil na 1. hrdinskou výpravu, znamenalo to podle tehdejšího zvyku, že se musí vrátit s
uťatou hlavou nepřítele
–vyjeli na kopec, z nějž byl výhled na celou zemi:
–v nížině se vinula řeka Nechta a stál tam i Mac Nechtův hrad (tj. „hrad Nechtova syna“, mac = syn)
–vozataj ho varoval: „Nechtovi synové se vychloubají, že už pobili víc uladských mužů, než kolik
jich ještě zbývá naživu.“
–o to víc chtěl Cúchulainn pokračovat v cestě na nepřátelské území
–dojeli ke kamennému sloupu, přes nějž ležela dřevěná obruč se zprávou pro kolemjdoucí:
– Kdo tudy projde, bude vyzván k boji
– (šlo o hraniční kámen s varováním)
–Cúchulainn však k vozatajovu zděšení varování nedbal a klidně se na nepřátelském území uložil ke
spánku…

–záhy se dostavil 1. Nechtův syn jménem Chytrý (Fiol): vysmíval se cizinci a vyprovokoval ho k
tomu, že mu Cúchulainn pálkou vmetl do hlavy „železné jablko“, načež mu uťal hlavu a započítal si
ji jako 1. trofej (viz zářezy na bojové holi bojovníků původních amerických kmenů)
–2. Nechtův syn se jmenoval Lstivý (Tuachall) a byl skolen Cúchulainnovým oštěpem
–3. syn jménem Vlaštovka (Fandle) chtěl bojovat výhradně ve vodě (tedy v mateřském živlu), přesto
Cúchulainn i jeho porazil – a sice mečem
–Nechtovi synové byli děti vodního božstva řeky Necht (šlo o pramen řeky Boyne, u které se
v sedlákově obydlí ubytovali jeho 2. matka Dechtire a tehdejší král Conchobar a kde je hostil bůh
Lug)
•Poznámka:
–všichni 3 synové řeky Necht byli chytří, lstiví a hbití jako vlaštovka ve vzduchu, byli však syny
své matky, zatímco Cúchulainn se už v 5 letech od matky odloučil a nyní byl ve službách krále synem
svého otce – a tak je porazil, neboť v sobě nosil zděděné vědomí svého otce, boha slunce Luga

–se 3 hlavami poražených na voze se vydal i s vozatajem na zpáteční cestu: –Cúchulainn byl jako v
opojení – cestou chytil 2 jeleny a živé je uvázal k vozu, pak ulovil 8 labutí a rovněž je upoutal k
vozu –nad vozem šuměla ptačí křídla, vedle něj klusali divocí jeleni a před ním se řítili vpřed
královi koně, což vozataje natolik mátlo, že předal Cúchulainnovi opratě –s vozem se mladý bojovník
za časného rána blížil – stále ještě ve stavu zběsilosti boje – k sídlu krále Conchobara, obrácen k
hradu levou stranou vozu, což bylo znamení, že dotyčný chce bojovat –z hradu mu poslali naproti 50
žen (v čele s tehdejší Conchobarovou chotí), ty před ním obnažily ňadra – chlapec si skryl obličej
do dlaní, ještě nesnesl pohled na odhalené dospělé ženy –mezitím se ho zmocnili královští muži a
postupně ho strčili do 3 sudů se studenou vodou, aby jeho rozpálení zchladili: –1. sud se žárem
chlapce rozletěl na třísky, ve 2. začala vřít voda, až se vypařila, ale sud už vydržel pohromadě,
teprve ve 3. sudu Cúchulainn zchladl natolik, že se vzpamatoval

–touto ponornou lázní skončila jeho iniciace bojovníka (snad symbolika potní lázně – tj. očista
těla i ducha)
–když z něj opět udělali člověka, vypadal prý následovně:
– Úžasnými barvami hrála Cúchulainnova tvář. Purpurově mu žhnuly líce. Světlé vlasy mu sčesali od
ucha k uchu a zářily jako březové listí ve svitu podzimního slunce. Učesali mu pěšinku tak hladkou,
jako by ji kráva olízla. Šat měl utkaný ze zlatých nití a zelený plášť sepnutý stříbrnou jehlicí. –
(oděv odpovídal tomu, že byl synem slunečního boha, jehož roucho bývalo popisováno stejně) –když
byla jeho první bojová zběsilost zchlazena, seděl učesaný u strýcových nohou –kolem vozu mu
poletovaly labutě – ptáci jeho elfí přízně (i v pozdějších líčeních často slýcháme, že duchové
povětří kolem něj šumivě poletovali, když někam mířil na bojovém voze) –jeleni odkazují k zásvětí,
k němuž měl Cúchulainn zvláštní vztah (v mnoha mýtech či pověstech se vypráví, jak jelen či srna
vábí lovce do lesních houštin a pak se ukáže, že jde o bytost z jiného světa)

•Cúchulainnovy námluvy:
•na hostině v královském paláci u krále Conchobara měli vysoce postavení šlechtici předvést své
dovednosti:
–v sále bylo k tomu účelu napnuto lano, Cúchulainn všechny předčil – na laně předvedl „umění
jablka“ (zřejmě žonglování s železnou střelou), pak „umění oštěpu“ (jejž v běhu chytil) a nakonec
„umění kraje štítu“ (skočil protivníkovi na kraj štítu a zasadil mu smrtelný úder)
–přítomné ženy byly z jeho dovedností u vytržení
–Cúchulainn se odlišoval od ostatních tím, že měl v 1. oku 3 panenky a ve 2. dokonce 4, dohromady
tedy 7 (podle jiné verze v každém oku 7 panenek), navíc měl na každé ruce i noze po 7 prstech a
místo nehtů orlí drápy (sluneční symbolika)
–tím se chtělo patrně poukázat na to, že byl nejen obratný, ale také že viděl mnohem víc než jiní s
pouhými 2 panenkami
–když uladští muži viděli, jak působí na ženy, rozhodli, že se C. musí oženit (prý by byla škoda,
kdyby tak mimořádný člověk zemřel bez potomstva, hlavně však ženám pletl hlavu, což chtěli zarazit)

–vyslali tedy napříč Irskem 9 mužů, aby pro něj našli ženu, všichni se však po roce vrátili
s nepořízenou – a tak se na cestu vydal sám Cúchulainn: –zamířil na hrad prohnaného,
nejobávanějšího knížete jménem Forgall, u něhož nemohl čekat dobré přijetí, jeho dcera Emer však
odpovídala jeho představám: chytrá, zběhlá v ženských uměních, cudná a nápadníkům nepřístupná –ta
ho nejdřív odmítla, neboť byl ještě bezvousý, tudíž pro ženu mladý a nezkušený
–pak mu dala podmínku dokázat jí, že dospěl a zvládne mimořádné věci:
– 1) musí dokázat hrdinské činy na říčních brodech a zabít při tom 100 mužů – 2) musí přeskočit 3
valy a jednou ranou zabít 8 mužů z 9, přičemž tomu 9., který je jedním z Emeřiných bratrů, se nesmí
nic stát – 3) musí s ní a její nevlastní sestrou – a k tomu se zlatem a stříbrem, jež je obě vyváží
– uniknout z otcovského hradu a pak vydržet skoro rok beze spánku (od Samainu [1. listopad] přes
Imbolc [Hromnice v únoru] a Beltene [1. květen] až po „obtížení země“ [tj. do podzimu])

–Cúchulainn vše slíbil vyplnit, ale Emeřin úskočný otec nesouhlasil, že by měl mít ten troufalec
možnost odvést si jeho dceru: –při zdánlivě přátelské návštěvě u krále Conchobara sice kníže naoko
chválil Cúchulainnovy kousky, ale v jeho přítomnosti řekl, že by pro něj bylo cennější, kdyby v
Albě (tj. ve Skotsku) navštívil válečníka jménem Velká pěst, jenž je obávaný šermíř, a přiučil se
od něj šermu (doufal, že se Cúchulain z takové návštěvy nevrátí živý) –Cúchulainn do Alby skutečně
vyrazil a u Velké pěsti ho čekala „škola bolestí“, čímž se naučil mnoho dovedností vyžadujících
obratnost a ptačí lehkost (hrdinský otáčivý tanec na hrotu oštěpu apod.) –„škola bolestí“ mohla být
paralelou iniciačních rituálů (viz iniciace přírodních národů: dlouhé bdění, půst, schopnost odolat
fyzické bolesti, blízkost smrti atd.) –jenže válečníkova dcera Dornall (šeredné stvoření s křivýma
nohama, rudými rozježenými vlasy a černým obličejem) se do Cúchulainna zamilovala... –odmítnout
ženu byla tehdy obrovská urážka (v mýtu jde o pozůstatky matriarchátu: k odmítnutí ženiny námluvy
bylo třeba mít pořádnou kuráž)

–Cúchulainn si to troufl, Dornall mu přísahala pomstu, přičemž mu záludně sdělila, že „škola
bolestí“ skončila, ale aby dosáhl skutečné dokonalosti, musí pokračovat do země smrti, tedy do
zásvětí (jež se v irokeltské mytické krajině nacházelo v dnešním Skotsku)
•Učení u matky smrti Scáthach:
–matka smrti Scáthach (tj. „stínová“, „tmavá“) byla mistryně ve zbrani sídlící v Albě, její ošklivá
dcera se jmenovala Strašlivá (Uathach) a mýtus ji popisuje jako strašáka dětí
–Cúchulainn putoval do „země tmy“ a zpočátku měl dva společníky – krále Conchobara a svého
pozdějšího vozataje Loegaira
–uražená Dornall vyčarovala Cúchulainnovým druhům před očima přelud jejich vlasti tak lákavě, že se
Cúchulainnovi oba ztratili v mlze a vrátili se domů, načež hrdina musel v iniciační cestě do země
stínů pokračovat sám
–cestu mu zkřížil mytický netvor podobný lvu – Cúchulainn ho zkrotil: skočil mu na hřbet a netvor
se tak stal jeho jízdním zvířetem, které jej 4 dny provázelo prvními nebezpečími jako byla chůze po
laně napnutém přes propast – kdo se do ní zřítil, propadl smrti (častý motiv objevující se v mnoha
mytologiích při vstupu do podsvětí)

–v jiné verzi musel přejít most s vysoko vyklenutým středem – když se na most vkročilo, druhý konec
se vymrštil a odhodil dotyčného zpět, Cúchulainna most 3x odmrštil, ale počtvrté ho popadla
hrdinská zběsilost, a tak se hrdinským lososím skokem přenesl doprostřed a most přešel (lososí skok
je mimořádný výkon ryby, která postupuje proti proudu i přes vodopády ke svému cíli – obnově
života; pokud hrdina použil toto umění, ocitl se v mezní situaci, kdy mu šlo o život) –bylo to
znamení, že jeho iniciace proběhla, nezasvěceného totiž most vždy znovu odmrštil (přejde jen ten,
kdo smí dojít do země stínu a smrti)
–Cúchulainn našel vlastní cestu (která mu později umožnila také návrat)
–matka smrti Scáthach podle mytologie lehává na zádech ukrytá ve větvích posvátného tisu
(jehličnatém neopadavém jedovatém stromu, jejž Kelti považovali za magický strom smrti) a učí své
dva syny:
–jeden se jmenuje První a druhý má jméno Červ
–vleže své syny při incestu zasvěcuje do tajemství plození a smrti, jež jsou si nebezpečně blízko

–Strašlivá (ošklivá dcera Scáthach) se do Cúchulainna zamiluje a poradí mu, ať skočí Scáthach na
hruď a nasadí jí hrot meče mezi prsa (podobně zacházel Odysseus s Kirké)
–když ho Scáthach prosí o život, C. má podmínku, aby mu splnila 3 přání:
– 1) naučit ho všemu válečnickému umění a zacházení se zbraněmi – tzv. „dar tváře“
– 2) dát mu svou dceru bez nároku na peníze za ni – tzv. „dar rozumu“
– 3) věštit mu budoucnost – tzv. „dar počítání“
–Scáthach to učiní a C. tyto dary využije v budoucích bitvách (např. při tažení za býkem – viz
později) –ad 1) z bojového výcviku je nejpozoruhodnější jeho závěr, kdy mu Scáthach prozradí
tajemství absolutně smrtící zbraně zvané Gae bolga, nástroje, který lze použít pouze pod vodou a
vymrštit jen prsty u nohy: zbraň vnikne protivníkovi do konečníku a zničí ho zevnitř (zacházet s
touto zbraní se z lidí naučil pouze Cúchulainn a zachránil si tím život) –ad 2) Cúchulainnova
podmínka, že s ním má Scáthach zasnoubit svou dceru Strašlivou bez nároku na věno, má
kulturněhistorické kořeny:

– když se za nevěstu zaplatilo, znamenalo to, že takový „obchod“ je závazný (keltské ženy i keltští
muži žili v pohlavní volnosti, ale duševní věrnost patřila ženě nebo muži, s nimiž byli smluvně
spojeni posvátnou svatbou) –takže zasnoubení se Strašlivou bez nároku na peníze znamenalo, že není
závazné, neboť Cúchulainn je zaslíben Emer – a to až do smrti (soužití se Strašlivou po dobu učení
u Scáthach však mohlo mít význam ve smyslu zkušenosti s negativní stránkou ženského aspektu) –ad 3)
Scáthach coby vládkyně nad životem a smrtí vládne také jasnozřivostí, a tak mu sdělí, co ho čeká:
osud jednotlivce, jenž musí být ve střehu, zatímco ostatní „spí“, a také smrt v mladém věku
–Cúchulainn zůstal u Scáthach rok a den (během té doby byla Scáthach napadena svou úhlavní
protivnicí, amazonkou Aífe, se kterou jí C. pomohl bojovat...) –nakonec splnil všechny 3 úkoly,
které mu zadala Emer, dcera knížete, o jejíž ruku předtím požádal

•Uloupení býka z Cúailnge / Tažení za býkem z Cúailnge:
•základní zápletkou je uloupení mytického býka, kolem čehož vznikl rozsáhlý mýtus...
•jádrem sporu jsou dva býci
–býk: indoevropské mytologické dědictví? (viz Epos o Gilgamešovi, hindské mýty apod.)
–protože Keltové věřili nejen v existenci zásvětí (nešlo o klasické podsvětí, ale o jinou
„dimenzi“, o nehmotný svět), věřili i v převtělování duší (reinkarnaci), a tak žili i tito dva býci
předtím jiné životy – ve vzájemném soupeření na sebe brali různé podoby, které se stávaly dalšími
zdroji jejich svárů a zhouby:
–v dřívějším životě byli tito býci pasáci vepřů jménem Rucht a Runce v Munsteru (provincie na JZ
Irska) a Connachtu, kteří si ve všem pomáhali
–lidé je však proti sobě poštvali, a tak jeden druhému proklel stádo vepřů

–obě stáda strádala a pasáci byli pro neschopnost propuštěni ze služby
–zrodili se pak jako draví ptáci, potom jako mořské stvůry, pak jeleni – a vždy spolu bojovali
–pak se „proměnili“ ve válečníky, v démony a v draky
–v 7. zrození se stali červy, z nichž jednoho vypila kráva z pramene v Connachtu a druhého kráva z
pramene v Uladu
–tak byl býk Donn zplozen v Uladu a býk Finnbennach v Connachtu
–mýtus oba býky popisuje:
–Donn (tj. „Tmavý“) je černohnědý, pyšný, divoký, krutý, ryčící a červenooký, silný jako náraz
vlny, jako medvěd, jako dračí vztek, jako královský hněv... na jeho hřbet se vejde 30 mužů... je
popisován jako „miláček svých krav, větší než kopec, býk světa“ –Finnbennach  (tj. „Bělorohý“) má
bílou hlavu, bílé rohy, bílé nohy a břicho červené, doslova jako by se koupal v krvi... i on je
popisován epitety jako „milenec svých krav, zrozený pro vítězství v říji, velký démon Finnbennach“

–oba býci jsou ztělesněním královské moci a zároveň i démonickými bytostmi, jež si vyřizují dávné
konflikty –býk nedával mléko ani nerodil telata, spotřeboval však mnoho krmiva, takže stačil jen 1
na stádo kvůli množení (vybíral se vždy ten nejlepší) –Donn je též keltským bohem smrti – můžeme se
domnívat, že býk téhož jména má něco společného s podsvětím (možná s podsvětním aspektem slunce či
slunečního boha?) –bílé rohy Finnbennachovy zase připomínají srpky měsíce nebo ženský aspekt
v souvislosti s měsíčními cykly
http://www.ancientworlds.net/aworlds_media/ibase_1/00/14/43/00144348_000.gif

–Finnbennach původně patřil do stáda vládkyně Connachtu jménem Medb (původní manželka krále
Conchobara, na jehož uladském paláci Emain Macha se učil mladý Cúchulainn; pak si vzala Aililla),
patrně představovala pradávnou bohyni, bojovnou vládkyni Irska či později zbytku Irska bez Uladu,
kde se už její kult neudržoval –vládkyně Medb jezdila na bojovém voze v čele vojska, ozdobená
zlatým diadémem v rozevlátých vlasech, na ramenech jí sedávala fretka a pták (nosili jí zprávy),
v boji ji chránila osmice bojovníků a již pouhý pohled na ni oslaboval nepřátelské vojsko tím, že
jim ubíral 2/3 sil –povahu Medb ozřejmí význam jejího jména: „opojená, opojná“ (neznamená to, že by
byla ustavičně opilá, ale že její vědomí je vzdáleno jakékoli mužské racionalitě – něco jako extáze
blouznivé ženy nebo věštkyně, která žije v chronicky ženské běsnivosti, čímž se rovná bohyni války,
snad také erotické extáze), žila v „opojení plodností“ –Medb utekla od krále Conchobara z Uladu i
s jeho majetkem (možná souvislost s přechodem od matriarchátu k patriarchátu v severní části země)

–to, že opustila Ulad, lze chápat jako vyhlášení nepřátelství mezi oběma krajinami (snad tam
přestal být její kult provozován a ona uctívána?) –pyšnila se prý svým uloupeným jměním (v
symbolické rovině to mohlo souviset s poklady z jejího posvátného háje) –v Connachtu se provdala za
krále Aililla, její sebevědomí však bylo podlomeno (poddala se mužskému vládci) –bílý býk
Finnbennach se narodil krávě, která byla v majetku Medb, ale časem pohrdl Medbiným stádem a přeběhl
do Ailillova stáda, což lze mytologicky chápat i tak, že už nechtěl být ve stádu, jež je majetkem
ženy (konec matriarchátu)
–i s býkem tak měl Ailill majetek mnohem větší hodnoty než Medb
–to bylo pro Medb urážkou, nepokusila se však odvést svého býka zpět, ale rozhodla se hrdě
poohlédnout po jiném: –její poselstvo nalezlo rovnocenného býka v Uladu (dle jiné verze jí to
pověděl starý druid): byl to černohnědý Donn –Medb skrz své poselstvo požádala uladského krále
Daireho, aby jí ho půjčil na jeden rok za velkorysou odměnu: 50 ročních jalovic, jeden válečný vůz
a její svolná stehna

–pozn.: šlo jí tedy evidentně o plodného „superbýka“, který by její stádo oplodnil
•slavnost připouštění skotu probíhala během keltského letního svátku Lugnasad, slaveného z 31. 7.
na 1. 8. (svátek boha slunce a světla Luga, oslava žní a vzniku nového života)
•tento svátek se slavil v nevýhodnou dobu: probíhajících nebo vrcholících žní, kdy měl každý
hospodář napilno, aby stihl sklidit za dobrého počasí a nepřišel o část úrody
•během svátku byly konány dobytčí trhy a v této době bylo ideální oplodňovat krávy (kdo měl býka,
nechal ho právě v těchto dnech oplodnit vlastní krávy, aby měly silné potomky, ostatním býka
zpravidla půjčoval jindy), březost krav trvá stejně jako u lidí 9 měsíců – díky tomu nesl svátek
symboliku spojenou i s lidským těhotenstvím, které děti byly zplozeny v těchto dnech, byly
označovány jako děti Lugnasadu (viz např. Cúchulain, čili nebyl skutečným synem Luga, nýbrž patrně
zplozencem v době Lugovy slavnosti)
•naopak se děti neplodily v květnu, neboť by se narodily kolem února, kdy býval nedostatek všeho, a
tudíž i největší úmrtnost dětí i dobytka

–to se králi zamlouvalo do chvíle, než se dověděl, že Medb vyhrožovala, že jestli její nabídku
odmítne, odvede si býka násilím
–proto poselstvo vyhnal – Medb tím získala záminku k válce
–čtyřmi pětinami Irska, kde byl dosud starý matriarchální kult udržován, měla Medb převahu nad
Uladem –svolala tedy vojevůdce s vojáky ze 4/5 Irska proti Uladu – její mohutná armáda je líčena
v epické šíři, mnozí jedinci s vlastní mnohatisícovou armádou (viz vojska v Máhábháratě) –Medb se
vypravila na kontrolu vojsk a uvažovala o možném výsledku nadcházejícího válečného tažení
–vtom se ukázala dobrá víla Fedelma (víla onoho místa):
– „Byla nesmírně krásná, s vysokými spánky a štíhlými tvářemi, zlatými vlasy a černými řasami i
obočím. Duhovky jí svítily 3 barvami, za šarlatovými rty se jí leskly zuby jako diamanty, byla
oděna v rudě vyšívaný šat s kapucí a v ruce držela zlaté přadeno jako symbol své osudové moci.“
–byla ozbrojena a její vůz táhli dva vraníci

–vtom začala Fedelma svým zpěvem věštit: „Vidím všechny bojovníky červeně, šarlatově rudě,“
věšteckým přirovnáním popisuje nadcházející Medbinu prohru –ač věštbu zopakovala ještě 2x, Medb jí
nevěřila, nepříznivý výrok ji navíc rozhněval –Fedelma však ve zpívané předpovědi pokračovala –
vidí prý mezi bojovníky jednoho výjimečného: Cúchulainna
–svou vizi ukončila popisem mrtvých s uťatými hlavami a zmizela
–Fedelmu lze chápat jako ztělesněnou intuici, varovný hlas v královně Medb, která propadla válečné
běsnivosti a odmítá si přiznat, že čas vlády jejího kultu pominul, proto je marné přinášet v bitvě
lidské oběti –Medb však varování potlačila – spoléhala na dávnou Machinu kletbu, že uladští muži
budou neschopni boje ležet jak ženy v šestinedělí, hodlala tento strategický moment využít pro své
vítězství –vyrazila s vojskem v pondělí po svátku Samhainu (keltský svátek slaven večer z 31. října
na 1. listopadu), kdy začíná temná polovina roku – konaly se významné obřady spojené s oběťmi
v souvislosti s kultem

– plodnosti, přičemž se slavil též den mrtvých [viz náš dnešní svátek Všech Svatých, tzv. Dušičky]
–Samhain lze zároveň považovat za keltský „nový rok“, představa počátku roku spojená s počínající
zimou vycházela z vnímání času archaických kultur: i nový den začínal už setměním a nikoli až
východem slunce ráno, takže i rok začínal už zimou a ne až jarem a novým vegetačním cyklem...
–Fedelma tedy vyrazila do boje, když se sluneční bůh nořil do podsvětí a brány do zásvětí (duchovní
říše elfů) se otvíraly
–všeobecná slabost skutečně postihla uladské muže s výjimkou dvou:
–Cúchulainna (byl dosud „holobradý“, tedy nedospělý) a jeho adoptivního otce Sualtama, který
pocházel ze světa víl –královna Medb se chovala poněkud iracionálně: měla silnou armádu (bezmála
60.000 mužů), měla však ve vojsku i 3x3.000 mužů, kteří jí naháněli strach – byli to Galioninové,
muži ve všem racionálnější a dovednější než ostatní –když zbytek vojska zarážel stanové kůly,
jejich stany už stály, když ostatní začali rozdělávat oheň, oni už měli uvařeno a snědeno

–Medb se obávala, že tito muži zesměšní svým hrdinstvím zbytek vojska, nebo jí dokonce vpadnou do
zad, proto je chtěla nechat ve spánku všechny pobít – nakonec se ji podařilo od toho odradit a
Galioniny rozdělila mezi zbytek vojska –tou dobou dostali uladští varování, že se do Uladu blíží
Medb a její armáda – muži však byli oslabeni dávným Machiným prokletím –Cúchulainn hodlal zemi
proti jejímu vojsku bránit sám, jenže nemohl, protože zrovna na noc, kdy nepřítel hodlal překročit
hranici, si smluvil schůzku – a dané slovo se musí dodržet –proto zhotovil dubovou obruč, do ní v
ogamu (irské hláskové písmo) vyryl zprávu nepřátelskému vojsku, že nesmějí táhnout dál, dokud se ze
schůzky nevrátí, nasadil obruč na kamenný sloup a odešel na schůzku –všichni čekali celou noc,
Cúchulainn se vrátil ze schůzky, v poklidu se vykoupal a posnídal –Medb se stejně mezitím rozhodla,
že nepotáhne kolem kamenného sloupu, ale vezme to oklikou, a vpadne do Uladu odjinud (delší trasou,
takže času bylo dost)

–když pak Cúchulainn vyrazil do boje a předjížděl na voze Medbino vojsko, natočil se k němu levou
stranou vozu na znamení boje: mužům v předvoji srazil hlavy a narazil je na větev, kterou u brodu
zabodl do země –díky 3 darům od Scáthach (dar tváře, dar rozumu, dar počítání) dokázal přesně
odhadnout sílu vojska –porazil dub, přehradil jím cestu jako hraniční závorou a umístil na něj
zprávu, že vojsko smí táhnout dál, jen když se některý bojovník přes tento dub přenese i s vozem na
svůj 1. rozjezd –30 bojovníků při tomto pokusu zahynulo, nakonec se však kousek podařil Fergusovi
(vyhnanec z Uladu, který se přidal na stranu Connachtu a nyní táhl s vojskem Medb) –Cúchulainn
srazil hlavy dalším bojovníků, prakem metal kameny do nepřátelského ležení, královně Medb dokonce
sestřelil z jednoho ramene ptáka a z druhého fretku
–šířil děs a hrůzu…
–protože hlavním Medbiným cílem byla krádež hnědého býka, přiletěla mezitím za býkem bohyně války
Morrigú v podobě vrány a varovala ho

–nato býk odtáhl s 50 jalovicemi na chráněné místo (do černého kotle v rokli pastvin), Medbini
zvědi ho vypátrali a hnali kolem Cúchulainna do Medbina ležení –to byla pro Cúchulainna potupa, a
tak ze vzteku zastřelil prakem každou noc 100 mužů –byl si vědom, že jeho hrdinské činy budou
opěvovány, proto chtěl na nepřátele více zapůsobit, a tak se ukázal ve svátečním – popis hrdiny: –
„Chtěl dát na odiv svou ušlechtilou, krásnou postavu před ženami a pannami a dívkami a básníky a
bardy… A vskutku mladík Cúchulainn byl krásný… Měl trojbarevný vlas: dole hnědý, uprostřed krvavě
rudý a na temeni zlatý jako korunu… Sto krásných rudozlatých kadeří se mu temně lesklo na šíji a
hlavu pokrývalo sto purpurových vláken s vpletenými drahokamy… Měl sedm zářících panenek v každém
oku, sedm prstů na každé noze, sedm prstů na každé ruce s nehty připomínajícími jestřábí drápy…“
–jeho slavnostní oděv sestával z „přiléhavého purpurového pláště… na hrudi sepnutého zlatou a
stříbrnou sponou… Pruhovaný hedvábný přiléhavý kabátec mu sahal až ke špičce válečné suknice z
šarlatového brokátu.“

–navíc měl podivuhodné zbraně a „v jedné ruce držel 9 lidských hlav, v druhé 10 a hrozil jimi
vojsku…“ –ženy vylézaly mužům na ramena, aby ho spatřily, pouze Medb se neodvážila opustit hradbu
štítů, jíž se obklopila
–ještě horší to bylo, když se Cúchulainna zmocnila zběsilost:
–„Pak se mu všechny údy a klouby rozechvěly, tělo se mu v kůži otáčelo, až mu špičky nohou a kolena
směřovaly dozadu, paty a lýtka dopředu. Lýtkové svaly se mu boulely na holeních jako pěsti. Žíly v
šíjové jamce mu naběhly do velikosti dětské hlavy. Obličej mu zčernal, jedno oko vtáhl tak hluboko,
že by je jestřáb stěží vyklovl, zatímco druhé oko vyběhlo až na tvář. Ústa se mu zkřivila, tváře a
čelisti se rozevřely, až bylo vidět jícen, do nějž se z nitra tlačily plíce a játra. Srdce mu
bušelo hlasitě jako řvoucí lev. Vlasy se mu zježily tak, že by se na ně dala napichovat jablka. Na
čele mu vyšel válečníkův měsíc, silný jako brousek. Z temene vytryskl proud hnědé krve do výše
stěžně a kolem něj se utvořila hustá kouzelná mlha.“ –to jsou dvě z mnoha podob mladého slunečního
boha, Lugova syna (v podobně děsivé podobě se Kršna ukázal Ardžunovi v Mahábháratě, konkrétně
v části Bhagavadgíta)

–Medb byla následně ochotna vyjednávat: vyslala na jednání Cúchulainova pobratima (věrný přítel
zvolený za bratra/pokrevní bratr) Ferguse (v některých verzích mýtu se o něm mluví jako o jeho
pěstounu) –Cúchulainn byl ochoten přestat metat kameny, pod podmínkou – aby mu každý den poslali k
brodu 1 vynikajícího soupeře na souboj, přičemž slíbil, že nebude užívat žádné nadpřirozené zbraně
ani schopnosti, jež do té doby získal
–toto ujednání obě strany nějaký čas dodržovaly
–všechny tyto souboje, které jsou popsány v náležité epické šíři, se odehrály v brodu, který tvořil
hranici mezi územími (hraniční přechod), šlo o symbolickou hranici vyznačenou vodou coby prastarým
živlem nevědomí (snad život/smrt?) –Cúchulainn v bojích vítězil, někdy si však musel připevnit
falešné vousy, když se soupeř zdráhal bojovat s holobrádkem –na úmluvu o zbraních však občas
zapomněl a předváděl kousky, jež se naučil u Scáthach –při boji si pohrával ve vzduchu s hroty
oštěpů, jež na něj cílily, nebo přeskakoval z jednoho hrotu na druhý a chytal přitom ptáky

•Souboje v brodu – epilog:
•souboj na život a na smrt Cúchulaina s jeho nejlepším přítelem Fergusem
–přes den spolu bojovali o život, v noci si vzájemně ošetřovali rány a spali pod jednou přikrývkou
–Fergus: spojován s představou plodnosti, 1. milenec královny Medb (věhlasné svou promiskuitou) a
druhem bohyně Flidais – zosobněné přírody
–popisován jako muž s bouřným sexuálním chtíčem, k jehož ukojení je třeba 7 dívek
–líčen v nadpřirozené podobě: má sílu jako 700 mužů, vysoký jako obr, na posezení sní 7 prasat, 7
jelenů, 7 krav a vypije 7 sudů alkoholu
–jeho insignií je kouzelný meč dlouhý jako duha
–původně patřil k družině krále Conchobara z Uladu a byl pěstounem mladého Cúchulainna, ale spolu
s dalšími hrdiny přeběhl ke dvoru královny Medb
–zabil ho Ailill, když se koupal v jezírku s Medb

•Epilog souboje býků:
•vleklá válka mezi oběma kraji – Uladem a Connachtem – měla být nakonec rozhodnuta velkou bitvou:
–v noci před závěrečným střetem byl poslán býk Donn do bezpečí v Connachtu, kde ucítil nové
pastviny a hlasitě zabučel
–to uslyšel Ailillův býk Finnbennach – dosud se v jeho hájemství nikdo neodvážil způsobit takový
hluk
–oba býci spolu bojovali po celém Irsku den a noc
–uladský Donn sice nakonec zvítězil a nabodl na rohy Finnbenacha, čímž ho zabil
–také Donn však vzápětí zemřel vyčerpáním
–zápas býků symbolizuje soupeření mezi oběma kraji (zmítající celým ostrovem)
–Donnovo těsné vítězství a společná smrt býků představuje „pyrrhovo“ vítězství uladských mužů a
následný mír

•Cúchulainova smrt:
–Cúchulainn zemřel poté, co od 3 čarodějnic dostal předložený pokrm z psího masa, který pozřel (psí
maso pro něj bylo tabu)
–v následné bitvě byl smrtelně zraněn oštěpem
–chtěl se napít vody z jezera a omýt si rány, přičemž zabil kamenem vydru vylézající z vody, která
začala lízat krev z jeho ran – vydra se irsky řekne „vodní pes“
–aby zemřel vzpřímeně jako hrdina, ve věku 27 let, připoutal se vlastním opaskem ke kamennému
sloupu
–a pak mu nepřítel Lugaid, jenž mu prve způsobil vážné zranění oštěpem, uťal hlavu