Hledisko Umělecké rady Divadelní fakulty  JAMU  (návrh zaslaný 21/5 děkanovi
DIFA)
k celospolečenské debatě o představení  "Naše násilí a vaše násilí"

V rámci festivalu Divadelní svět bude 26. května 2018 v Brně uvedeno divadelní představení Olivera
Frljiće  produkci Chorvatského národního divadla v Rijece koprodukci s Mladinsko Theater v
Ljubljani Naše násilí a vaše násilí.  Tato inscenace i fakt její uvedení v rámci festivalu se staly
předmětem vyhrocené celospolečenské rozpravy.  Aniž by Umělecké rada  DIFA JAMU hodnotila incenaci
samotnou, neboť k jejímu uvedení dosud nedošlo,  považuje za naléhavé  připomenout slova Karla
Čapka, v nichž spisovatel – humanista uměleckou formou rozvinul nadčasová kritéria k rozlišení
umění „čistého“ a „nečistého“ a vyjádřil se k otázce umělecké svobody. Nechť každý sám zváží,
nakolik jeho slova platí i v dnešní době a co pod ten který pojem spadá, a co nikoli. Umělecká rada
nevydává jednotné stanovisko, ale nabízí tímto textem hlediska a normy k reflexi a k vytvoření
vlastního názoru na věc,  která se reálně dotkla a dotkne života města, divadla, kultury a
vzdělávání a celé naší polis.

„…nevěř nikdo, že umění je mimo dobro a zlo. Naopak, v umění je místo pro vznešenější ctnost i pro
ohavnější nízkost a neřest než nevím v kterém povolání lidském. Je čisté umění, které se pokouší o
práci čistou a dokonalou; jest umění, ve kterém tvar věcí je oddělen a vykoupen, ba,  řekl bych,
zbožněn; neboť na věcech může ležet něco jako zřetelná svatost nebo nejasná kletba. Záleží jen na
tobě; čím víc miluješ věci, s tím větší snažností se budeš prodírat k jejich plnému a tajemně
dokonalému bytí. Není ti uloženo tvé dílo, aby ses jím projevil, ale aby ses jím očistil, aby ses
odpoutal od sebe sama; netvoříš ze sebe, ale nad sebe; hrozně a trpělivě se domáháš lepšího vidění
a slyšení, jasnějšího porozumění, větší lásky a hlubšího poznání, než s jakým jsi přistoupil
k svému dílu. Tvoříš proto, abys na svém díle poznal tvar a dokonalost věcí. Tvá služba věcem je
bohoslužba.

A naprosti tomu je umění nečisté a zlořečené…

Neboť i ďábel se míchá a fušuje do umění; můžete ho dobře poznat podle toho, že je od přírody
ctižádostivý a ješitný. Honosí se látkou, originalitou nebo siláctvím; každá přemíra, každé bujení
je rozkvašeno jeho zkaženým dechem; všechno velikášství a veškerá okázalost se nadýmá jeho nečistou
a křečovitou pýchou; všechno, co je v umění laciné, lesklé a líbivé, jsou nakradené cetky jeho
opičí chlubivosti; všechno, co je nehotové a nedotvořené, jsou chvatné stopy jeho horečné
netrpělivosti a věčného lajdáctví; veškerá falešná a honosná forma je vypůjčená maska, jíž marně
zakrývá svou zoufalou pustotu. Všude, kde pracuje umělec, jako všude, kde jde o lidské vynikání,
obchází zlý duch, hledaje svou příležitost, aby se projevil, aby tě pokoušel nebo posedl. Protože
sám nemůže tvořit, hledí se zmocnit tebe.  Aby zkazil tvé dílo, kazí tebe a vyžírá tvé nitro
samochválou a samolibostí. Aby tě oklamal, abys ho nepoznal v jeho pravé a beztvaré podobě, vydává
se za tebe sama a bere na sebe tvé zájmy. „To jsem já,“ šeptá ti, „já, tvé daimonion; já jsem tvé
geniální a ctižádostivé já. Pokud máš mne, jsi veliký a svrchovaný; budeš činit, co se tobě líbí;
nebudeš sloužit než sám sobě.“ Neboť ďábel nikdy nežádá, aby se sloužilo jemu, nýbrž sobě
samotnému; on dobře ví, proč to dělá a čím si může osedlat lidské duše a činy. Jeho věčná bída, ale
také síla je v tom, že mu nic nepatří; svět je boží, a nečistý duch v něm nemá svého domu. Může jen
porušovat, co není jeho; nikdy nevíš, neplete-li se do tvého díla; jen jedno nedovede: dělat práci
čistou a dokonalou.“