ABSURDNÍ DIVADLO •15. března 2018, Pavel Trtílek J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ABSURDNÍ DIVADLO, EXISTENCIALISMUS\nové\Godot-waiting.jpg •vznik: 40. / 50. léta 20. stol. ve Francii •vrchol: 50. a 60. léta •50. léta: poetika sílí ve Francii •60. léta: šíří se i mimo Francii –1. fáze: uvádění překladů her francouzských autorů v zahraničí –2. fáze: jejich poetika inspiruje tvorbu dramatiků i mimo Francii •nešlo o hnutí –žádný manifest –poetika absurdna vyplynula samovolně •pojem „absurdno“ –termín z hudební terminologie (disharmonie, nesoulad) –význam: nesmyslnost, nelogičnost, iracionalita, významový nesoulad… –přesný termín „divadlo absurdna“ (théâtre de l'absurde, the theatre of the absurd, das Theater des Absurden), kvůli nepřesnému překladu do češtiny se však zažil pojem „absurdní divadlo“ –divadelní směr ve Francii známý jako „nové divadlo“ (le nouveau théâtre), viz také „nový román“ –jiné původně navrhované termíny pro tuto poetiku: antidrama, abstraktní divadlo, divadlo výsměchu, komický dance macabre… MARTIN ESSLIN (1918 – 2002) http://www.stageandcinema.com/wp-content/uploads/2011/04/martin-esslin.jpg •Absurdní divadlo •1961 •v češtině dostupné jen 4 kapitoly pod názvem: Podstata, tradice a smysl absurdního divadla •návaznost na Camusův esej Mýtus o Sisyfovi (kde je definován člověk ve světě zhroucené víry, jehož nejpřijatelnějším možným východiskem se jeví sebevražda) Esslin-prebal •protesty některých autorů proti svému zařazení mezi představitele „absurdního divadla“ (např. Beckett), Ionesco s Esslinem polemizoval apod. • •jako hlavní představitele absurdní dramatiky určil Esslin čtveřici autorů: –Samuel Beckett –Eugène Ionesco –Jean Genet –Artur Adamov –později k nim připojil Harolda Pintera (ten začal psát až koncem 50. let) •Poetika absurdního dramatu: –proměna v užití dramatického jazyka, který ztrácí sdělovací funkci –mizí schopnost (potřeba, nutnost) vzájemné komunikace dramatických postav (jejich snaha dorozumět se) –destrukce funkce řeči, situací a vztahu postav (konvenční drama je přitom na dorozumění postav založeno) –blízkost k hudbě: •dramatický text – partitura •inscenace – koncert •divák – posluchač hudebního koncertu • slovní zápis do notové osnovy: Dubillardova jednoaktovka Komorní hudba (Musique de placard) • •50. léta: –první absurdní dramata uváděna v malých studiových divadlech (zejména levý břeh Seiny) –rozporuplné přijetí, později módní až snobská záležitost –režiséři ovlivněni Artaudem (Jean-Louis Barrault, Roger Blin, Nicolas Bataille, Roger Planchon…) •60. léta: –kamenné scény přijaly tuto dramatiku –poetika AD se stává novou konvencí, šíří se za hranice Francie (módní vlna i v Asii a Americe) –autoři AD se stávají „moderními klasiky“, režiséři jejich dramat získávají věhlas •70. léta: –odklon většiny autorů od této poetiky, která se stává spíš něčím jako novým žánrem JEAN TARDIEU (1903 – 1995) Výsledek obrázku pro jean tardieu •experimentoval s jazykem, s významy slov, rytmem, melodií, divadelními i společenskými konvencemi… •obdržel mnoho cen, u nás známe spíš jeho humornou poezii •divadelní hry – desítky jednoaktovek, např.: –Kdo je tam? (1947, 1. hra s prvky AD) –Okénko –Osvald a Zinaida mluví stranou –Jedno slovo za druhé –Nábytek –Na zámku bylo mnoho lidí –Faust a Yorick •experimentální hry: •na pomezí hudebního koncertu a divadelního představení –Symfonická rozmluva –Sonáta a tři muži • •celovečerní hry: –Město beze spánku –Rituál prvního večera • EUGÈNE IONESCO (1912 – 1994) J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ABSURDNÍ DIVADLO, EXISTENCIALISMUS\nové\Ionesco.jpg •Plešatá zpěvačka –psáno 1949, žánrově označeno jako „antidrama“ (protest proti konvenčnímu divadlu) –původní název měl být: Anglicky snadno a rychle –uvedeno 1950 v Théâtre des Noctambules –režie: Nicolas Bataille –inscenace převedena 1957 do Théâtre de la Huchette, uvádí se tam dodnes, denně spolu s Lekcí (Rue de la Huchette, levý břeh Seiny) Ionesco.avec.lcch.jpg •Plešatá zpěvačka (fotka ze světové premiéry hry, 1950) Ionesco-Ples pokladna a vstup do divadla Théâtre de la Huchette interiér Théâtre de la Huchette http://files.offi.fr/lieu/2490/images/600/409877fe65d40b538fa5b3a9beb7ce46.jpg http://www.larousse.fr/encyclopedie/data/images/1009840-Nicolas_Bataille_la_Cantatrice_chauve.jpg http://www.avmaroc.com/print/pics/max/actualite/aid-69369_0.jpg http://i.skyrock.net/5817/17895817/pics/1778473090_small.jpg http://www.theatre-huchette.com/wp-content/uploads/2013/11/Simone-Mozet-Odette-Barrois-Roger-D%C3%A 9fossez-Jacques-Legr%C3%A9-Nicolas-Bataille-Claude-Darvy-La-Cantatrice-chauve-6-f%C3%A9vrier-2007-% C2%A9-Ph%C3%A9lip.jpg inscenace v Théâtre de la Huchette (současnost) plakát k dvojprogramu: Plešatá zpěvačka, Lekce (1957) Ionesco - La Cantatrice chauve.gif •Pozdravy (1950) •Lekce (1951) •Židle (1952) •Nový nájemník (1955) •Improvizace Almy (1956) •Scéna ve čtyřech (1959) •Nenajatý vrah (1959) •Nosorožec (1959) •Král umírá (1962) •Chodec vzduchem (1963) •Macbett (1972) •Ten strašný bordel! (1973) •Člověk se zavazadly (1975) •Cesta k mrtvým (1980) http://www.ionesco.org/images/2006-Raincoat.gif http://myweb.tiscali.co.uk/mervynmillar/rhino-shadow.jpg chaises2.jpg SAMUEL BECKETT (1906 – 1989) beckett-2 •původem z Irska (Dublin) •psal anglicky i francouzsky •1938: se usadil v Paříži •1969: Nobelova cena (převzal ji jeho nakladatel) • •Čekání na Godota –1949 (rozepsáno již během války) –1953 uvedeno v Théâtre Babylone (režie Roger Blin) –během prvních 2 let přes 500 repríz –postavy: Estragon, Vladimir, Pozzo, Lucky, Chlapec –kdo je Godot? •Čekání na Godota •(fotky ze světové premiéry v Théâtre Babylone) godot-prem godot-prem •Konec hry (1957) Výsledek obrázku pro fin de partie act without words •Akt beze slov I. (1957) •Akt beze slov II. (1961) krapp •Krappova poslední páska (1958) •Šťastné dny (1963) happy days 3 happy days 4 happy days 5 •Hra (1963) play1 play2 •monodramata (závěrečná fáze tvorby, 70. léta): –Tenkrát –Dech –Ne já –Kroky –Sólo • •rozhlasové hry: –Žhnoucí popel –Slova a hudba –Všichni klesající –Crescendo •Film –s Busterem Keatonem –inspirováno žánrem filmové grotesky –1965 –24 min. –beze slov •http://www.ubu.com/film/beckett.html beckett-1 beckett-3 beckett-karikatura beckett-rukopis ROBERT PINGET (1919 – 1997) Výsledek obrázku pro robert pinget •divadelní hry – např.: –Neodeslaný dopis (1959) –Tklivá píseň (1960) –Král a Baga (1963, přel. též jako Architruc) Výsledek obrázku pro robert pinget •Král a Baga (Architruc) http://ifi-id.com/sites/default/files/field/image/IMG_8819.JPG JEAN GENET (1910 – 1986) Výsledek obrázku pro jean genet •jeho hry působí jako divadelní rituály, jevištní obřady, temné mše, v nichž „herci velebí, povznášejí, vysvěcují zlo... neřest se stává jedinou ctností“ • [více in: Jiří Konůpek – Studie a stati o francouzské literatuře] •divadelní hry: –Služky (1947) –Balkon (1956) –Černoši (1958) –Paravány (1961) •Deník zloděje (autobiografický román) rozhovor s Genetem (francouzsky): http://www.heimdallr.ch/Art/genetF.html ARTHUR ADAMOV (1908 – 1970) adamov •raná tvůrčí fáze – styl absurdního dramatu: –Parodie (1947) –Invaze (1949) –Všichni proti všem (1952) • •epické divadlo brechtovského typu: –Ping-pong (1953) –Paolo Paoli (1957) –Jaro ’71 (1963) • •adaptace prozaických děl: –Kleistův Rozbitý džbán –Gogolovy Mrtvé duše FERNANDO ARRABAL (1932 – dosud) Výsledek obrázku pro fernando arrabal •autor více než 100 her – např.: –Fando a Lis (1955) –Piknik v poli (přel. též jako Piknik na frontě) –Hřbitov aut (1959) –Architekt a císař Asýrie (1966) –Babylonská věž (1969) –Sedm panických obřadů: •7 jednoaktovek (do češtiny přel. jen 6) •tzv. „panické divadlo“ (pokus o vlastní div. estetiku) •inspirace Artaudovým divadlem krutosti •dále autor 14 románů, přes 800 básní a 7 filmů: –z filmů např.: Guernica, Pohřeb sardinky, Poběžím jako splašený kůň, Ať žije smrt •2016: host Měsíce autorského čtení (Větrné mlýny) HAROLD PINTER (1930 – 2008) Výsledek obrázku pro harold pinter •1. nefrancouzsky píšící „absurdista“ •původně herec •ovlivněn Beckettem a Artaudem •2005: Nobelova cena • •divadelní hry: –Pokoj (1957) –Narozeniny (1957) 1. tzv. komedie hrozby –Správce (1960) –Návrat domů (1964) –Krajina (1968) –Zrada (1978) –atd. • •Harold Pinter •(v Beckettově monodramatu Krappova poslední páska: Royal Court Theater London) https://static01.nyt.com/images/2006/10/21/arts/21pint_CA0.600.jpg •Druhá vlna absurdistů: autoři navazující na tvorbu francouzských absurdistů, mnohdy jen v určité fázi své tvorby nebo několika svými texty: •VÁCLAV HAVEL •SŁAWOMIR MROŻEK •TADEUSZ ROŻEWICZ •EDWARD ALBEE •N. F. SIMPSON • a mnozí další… •DOPORUČENÁ LITERATURA • •Camus, Albert: Mýtus o Sisyfovi (Praha, 1995) •Esslin, Martin: Podstata, tradice a smysl absurdního divadla (kapitoly z knihy Absurdní divadlo) (Brno, 1996) •Esslin, Martin: The Theatre of the Absurd (London, 1961) •Fišer, Jan O.: Pohledy pod pokličku – hrst dojmů z Francie a rozhovory z literárního zákulisí (Praha, 1971) •Hořínek, Zdeněk: Cesty moderního dramatu (Praha, 1995) •Konůpek, Jiří: Studie a stati o francouzské literatuře (Praha, 2015) •Pötner, Paul: Experimentální divadlo (Praha, 1965) •Styan, J. L.: Černá komedie. (Praha, 1967)