Bertolt Brecht (1898 – 1956) Dobrý básník, špatný politik (?) Brecht koláž l Brecht mladý Narozen 10. února 1898 v Augšpurku lPrvní básně v 15, první hra ve 20. l20. léta – úspěšným autorem a dramaturgem (spolupráce s Piscatorem na Švejkovi). lSvětový úspěch Žebrácké opery. l lV roce 1933 odchod do exilu. Praha, Vídeň, Curych, Paříž, Dánsko, Švédsko, Finsko, Moskva, USA. Celkem 16 let. lV USA snaha uchytit se jako scénárista – neúspěšná. l Brecht střední Textové pole: . . lHrají ho amatérské a poloamatérské soubory, často složené z emigrantů. l Některé hry píše přímo pro ně. lV USA Život Galileiho s Charlesem Laughtonem – jinak divadelní neúspěch. lProblémy s mccarthismem – stanul před výborem pro protiamerickou činnost. Zemřel 14. srpna 1956 v Berlíně l lV roce 1949 návrat do vlasti – NDR, ale s dvojím pasem. l Brecht starý Berliner Ensemble lDostává v roce 1949 po svém návratu z emigrace jako „dar“ od vlády NDR l lStudio s téměř neomezenými možnostmi experimentu Brecht obrýlený Berliner Ensemble 2 lBrecht uvádí své hry a německou klasiku lStudio, dokumentační centrum, výkladní skříň kultury NDR. lAle také škola s množstvím asistentů režie (Strehler, Swinarski, Frisch aj.) l Zkouška matky kuráže Nejvýznamnější hry lBaal lŽebrácká opera lStrach a bída třetí říše lMatka Kuráž a její děti lDobrý člověk ze S' čchuanu lKavkazský křídový kruh lŽivot Galileiho Brechtova dramatika 1 lNaprostá většina her je „na motivy“ – tenká hranice mezi původní hrou a adaptací lČetní spoluautoři (vykořisťování žen) lChápání her jako experimentálních řešení určitých otázek. Pak množství verzí her při změně společenských podmínek (Život Galileiho). lČlověk jako průsečík společenských daností. Brechtova dramatika 2 lSnaha vést lidi v divadle k přemýšlení, ka zaujetí problémem, nikoli k dojetí lBoj proti zvěcňování člověka, jeho odcizení ve společnosti. lMontážní charakter – užití songů, skečů, tance, přímého oslovování publika atd. lVědomá antiiluzivnost – stálé zdůrazňování, že jsme v divadle = myšlenkové laboratoři l Baal (1918) lVznikl jako „protinávrh“ ke hře Hanse Johnsta Osamělý – pro Brechta typické lHlavním hrdinou výlučný jedinec, na rozdíl od Johnsta ovšem viděný jako asociál l Bowie jako Baal Baal 2 l lBaal (jméno kenaánského boha) žije jako vyděděnec a jako vyděděnec umírá l lČlověk nemůže existovat mimo společnost l lHra silně lyrická, stylizovaná, „prokletá“ Žebrácká opera (1928) lVariace na klasickou parodickou operu Johna Gaye lNerozlučně spjata s hudbou Kurta Weilla – hit století Mackie Messer l l l Žebrácká opera 1928 lKritika obdivu ke zločinu – zločinec jako mediální star lLupič Mackeath (hlavní postava hry) je de facto hrdina a je mu také na konci pod šibenicí udělena milost lNapětí mezi vysokým a nízkým („stylová“ svatba Mackieho a Polly, zločinci mají mentalitu měšťáků, parodie „vznešené“ operní formy) lBezpráví malé nepronásledujte – bandity velké hoňte do úpadu… l Strach a bída třetí říše (1935 – 38) l24 krátkých scén, nespojených dějem ani postavami l„Skeče“ – krátké, vyhrocené výstupy, s výraznou pointou lDefilé vlastností, z nichž vyrůstá fašismus (sobectví, zbabělost, nejednotnost, nedůvěra, kapitulanství atd.) lPseudodokumentární charakter. l Matka Kuráž a její děti (1939) lPříběh z třicetileté války lMarkytánka Anna Fierlingová kořistí z války, ve které přichází postupně o všechny děti lMateřská tragédie nebo groteska o sobectví? Weigelová jako matka kuráž Život Galileiho (1938 – 39) lObsáhlá historická kronika (období 28 let) lProblematika vědeckého poznání – má jej vědec právo zatajit? l„Nešťastná země, která potřebuje hrdiny…“ l Laughton jako Galileo Život Galileiho 2 lVelká historická, až dokumentární věrnost fyzikovu osudu lCelkem 3 verze – vývoj Brechtova vztahu k tématu společenské odpovědnosti vědce (vliv objevu atomové bomby). Definitivní verzi a inscenaci v BE už nedokončil. Dobrý člověk ze Sečuanu (1940) lÚvod hry – bohové sestupují na zem, aby nalezli dobrého člověka. lŠen Te nedokáže udržet svůj krámek – na svět přichází bratranec Šuej Ta. „Jak mám být dobrá, když je všechno tak drahé?“ lSpolečnost určuje charakter jednotlivce – v tomto případě rozdvojení/odcizení Šen Te lTento konflikt je v dané (pro Brechta kapitalistické) společnosti neřešitelný. lOtevřený konec – apel na publikum. Kavkazský křídový kruh (1944 – 45) lInspirace lidovou legendou, princip lidového „divadla na divadla“. Z tohoto principu vychází bohatá divadelnost. lDvě hry v jedné – příběh Gruši, která zachraňuje kněžnino dítě a příběh Azdaka, lidového soudce. lDokáže spravedlnost zjednat jen revoluční soudce? Kavazák l Brecht se svou maskou - strach a bída Epické divadlo není Brechtův vynález! lBrecht čerpá z mnoha klasiků lEpické divadlo Paula Claudela lEpické divadlo – objektivita, dokumentárnost, snaha o zachycení celospolečenských jevů l20. léta – koordinace Brecht – Piscator. Piscator dělá na jevišti mnohé z toho, s čím Brecht posléze počítá ve svých hrách (titulky, nápisy, projekce, montáže atd.) Dramatické X epické divadlo 1 lJedná lnabízí divákovi pocit l lZážitek lSugesce l lČlověk je pokládán za něco známého l l lVypráví lvynucuje na divákovi rozhodnutí lObraz světa lArgument l lČlověk je předmětem zkoumání Dramatické X epické divadlo 2 lČlověk je daný a nezměnitelný lČeká se, jak to dopadne lNarůstání lSpotřebuje jeho aktivitu lcit lČlověk je změnitelný a mění se lČeká se, jak to proběhne lMontáž lProbouzí jeho aktivitu l lrozum V- efekt lZcizovací efekt (Verfremdungseffekt) lVychází ze Šklovského pojmu ozvláštnění – základ veškerého umění lNedojímat diváka, ukazovat mu možnosti lNevzbuzovat pocit „přesně tohle znám“, ukazovat mu známé neobvyklou optikou l„Hrejte tragické scény jako komické.“ lDůraz na proces, nikoli na výsledek. lEfekt protipohledu – „vedlejší scény“ l Brechtův vztah k herectví 1 lDůraz na věcnost, nepatetičnost, přesnost. Výrazné oddělování herectví a zpěvu. lDůraz na sociální charakterizaci postav. Gestus. lInspirace kabaretním herectvím – střih, zkratka, přímý kontakt s divákem. lHerec není v emocionálním napětí – uvolněnost, virtuozita. Brechtův vztah k herectví 2 lHerectví citace, herectví v uvozovkách – svědek nehody lHerectví komentáře, nasvěcování postavy z různých úhlů, předvádění jejího chování jako jednoho z možných lInspirace herectvím asijským, alžbětinským, řeckým, herectvím lidového divadla lŽádné přetělesňování ani prožívání Ale především: l1. Brecht není teoretický dogmatik (viz jeho teorie pudingu). Jeho teoretická vyhraněnost a důraz na poučování publika plyne z toho, že bojuje proti melodramatickému kýči počátku 20. let. l2. V mnoha jeho hrách jsou pozůstatky jeho komunistické víry a dogmatického pohledu na svět. Erwin Piscator l„Zakladatel“ politického a epického divadla lŘada efektů moderní režie – zcizování, „rozpohybování“ scény (pojízdné chodníky aj.), práce s filmovou projekcí. lTvůrce „problémového“, výrazně publicisticky orientovaného divadla lAmbice docu-dramatu Piscator Piscator 20. léta l1920 – 1931 působí nepřetržitě v Berlíně jako režisér a vedoucí divadel lZakládá celkem 3 divadla, každé vydrželo jen jednu sezónu – finanční důvody Theater am Nollendorfplatz l Piscator jde do Nollendorf Theater Piscator 20. léta lVydává knihu Politické divadlo, v níž shrnuje své zkušenosti z této doby – spíše dokumentární naž teoretická hodnota lHlavní inscenace: Toller – Hopla, žijeme! (1927), Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka (1928), Wolf: Tai Yang se probouzí (1930). l Piscatorův podpis Piscator 30. - 50. léta lV roce 1931 odchází do Moskvy natáčet film, pak režíruje v Mexiku a 1935 – 1951 v USA. lV USA nesmí být zaměstnán jako režisér, vede hereckou školu (paradoxně spíše realistického typu) lV 50. letech v Německu – bez velkých úspěchů, v oblastních divadel míjení se s dobou. Piscator 60. léta l1962 (bylo mu 68 let!) se stává šéfem berlínské Freie Volksbühne lHlásí se k němu mladá genrace divadelníků i Brechtovi žáci z BE lVelký režijní comeback – spojený s německým docu-dramatem 60. let. lHochuth: Náměstek, Kipphardt: Případ Oppenheimer, Weiss: Přelíčení. Piscatorovo Přelíčení Paradoxní je, že přes všechna ujišťování o vzájemných sympatiích, blízkosti a spřízněnosti, navzdory vzpomínkám na společná 20. léta režíroval Piscator pouze jednu Brechtovu hru a až po Brechtově smrti. A žil v 50. letech s pocitem, že Brecht těží z toho, co vymyslel on. l Brechtův hrob