FRANCOUZSKÝ KLASICISMUS (francouzské divadlo v době baroka) •Pavel Trtílek: 5. 5. 2017 •Francouzské divadlo počátkem novověku: • •francouzská renesance –konec 15. stol. – počátek 17. stol. –pozvolný předěl mezi středověkem a renesancí –středověké žánry uváděny současně s průběžně nastupující renesanční dramatikou •francouzský klasicismus –17. stol. •osvícenský klasicismus –18. stol. •Klasicismus: •název odkazuje ke „klasickému umění“ –tj. umění antického Řecka a Říma •vrchol klasicismu: 1660 – 1680 •klasicismu předcházelo, resp. s ním koexistovalo baroko –klasicismus je někdy vnímán jen jako odnož baroka, ale např. klasicistní architektuře chybí barokní napětí a dynamika •„antiteze“ baroka –klasicismus je bez emocí, vážný, uměřený •„renesance toužící po dokonalosti“ • chrám sv. Mikuláše (Praha) chrám sv chrám sv.Mikuláše.03 chrám sv •Val-de-Grâce (Paříž) Val-de-Grace (kostel v Paříži) •Invalidovna (Paříž) Invalidovna (exteriér) Invalidovna (kopule) •Héfaistův chrám •(Athény) • • • •La Madeleine •(Paříž) Héfaistův chrám (Athény, nejzachovalejší stavba) madeleine 04 •Pantheon (Řím) • • • • •Panthéon (Paříž) Pantheon-(Paris) Pantheon (Roma) Pantheon - Paris - front.jpg Louvre.jpg •Louvre Versailles versailles_02 versailles_01 versailles_03 versailles_04 versailles_05_(oranzerie) versailles_14_(rybnik) versailles_09 versailles_06 versailles_07 versailles-letecky_snimek versailles-letecky_snimek •Teatr Wielki (Varšava) arch •Literární salony: •„Modrý salon“ markýzy de Rambouillet (1618 – 1660) •do 1650 – aristokratické salony •poté střediskem kultury: královský dvůr •preciozita –snaha vytříbit mravy, jazyk, literaturu Catherien de Rambouillet.jpg •Mme. de Rambouillet Moliere-salon.jpg •Molière předčítá na jednom ze salonů salon.jpg •jeden z hojně navštěvovaných salonů salon dam.jpg •salon dam („preciózek“) •Ludvík XIV. (1638 – 1715) • •ujal se vlády ve 20 letech –korunován 1643, vládl však až po dosažení dospělosti (od 1658) –vládl 57 let (králem byl 72 let) •„L‘était c‘est moi.“ –„Stát jsem já.“ •milovník umění –hudba, divadlo, balet •1682 – královský dvůr se stěhuje do Versailles –zadlužení Francie Ludvik_XIV •Ludvík XIV. •coby dítě Ludvik_XIV •Dělení žánrů klasicistní literatury: •vysoký: –eposy, ódy, hymny, tragédie, pastorály •nízký: –komedie, bajka, satira, fraška •klasicistní literatura opouští renesanční slovní košatost a barvitost – účelem bylo přesně formulovat myšlenky •verš klasicismu: alexandrín • •Co dobře míněno, snadno se říci dá •a slovo hledané tě ihned napadá. • •Ce que l'on conçoit bien s'énonce clairement •et les mots pour le dire arrivent aisément. • •(Nicolas Boileau – Umění básnické) Nicolas Boileau (1636 – 1711) •hlavní teoretik franc. klasicismu •reformátor divadla •spis Umění básnické –vydáno 1674 –normativní poetika –inspirace antikou (Aristoteles) –psáno ve verších Boileau (portret) • Kodifikace zákona tří jednot: • •„Ale my, kterým um pravidla stále pěje, •chceme, ať důvtipně snují se všechny děje •a ať jen na jednom místě a v jednom dni •jeden čin divadlo napětím naplní.“ •N. Boileau (Umění básnické) •Herecké společnosti: •1629: končí monopol Pašijového bratrstva –dostává povolení 1. skupina: Královská herecká společnost (nebo též Herci královi) –1643 – dostává povolení 2. společnost (konkurence) –herecké společnosti dostávaly svolení k usazení v Paříži přímo od krále –prudký rozvoj stagnujícího divadla •v letech 1590–1710 můžeme identifikovat po celé Francii asi 400 souborů –podílnický systém: podíl měli všichni členové (ne jen někteří jako v Anglii), výše podílu se však mohla lišit –počet členů: 8–12 –někdy navíc i námezdní herci a učedníci •Kde se v Paříži hrálo: •Královský palác „Palais-Royal“ (od 1637) –budova stojí dodnes •Burgundský palác (1548 – 1783) –kapacita až 1600 diváků •míčovny (jeus de paum) –jednorázová představení •Théâtre du Marais (1634 – 1673) –2. stálé pařížské divadlo Palais Royal (královský palác) Palais Royal Burgundský palác (vpravo vedle Louvru) le Petit Bourbon italská skupina: div. sál v Burgundském paláci (1634/1635) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f3/Abraham_Bosse,_Actors_at_the_Hotel_de_Bourgogne_ 2,_ca._1633%E2%80%9334.jpg divadelní sál v Burgundském paláci (1767) https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ef/H%C3%B4tel_de_Bourgogne_-_interior_1767_- _PA_Wille_the_younger_-_NGO3p862.jpg/800px-H%C3%B4tel_de_Bourgogne_-_interior_1767_-_PA_Wille_the_y ounger_-_NGO3p862.jpg Burgundský palác (hypotetické zobrazení interiéru) hoteldeborugogne1.jpg hoteldeborugogne-divaci.jpg Diváci chodívali ozbrojeni – časté bitky v hledišti… z Burgundského paláce zbyla jen věž Jana Nebojácného Výsledek obrázku pro Hôtel de Bourgogne paris míčovny http://p3.storage.canalblog.com/36/07/591989/37989926.jpg http://www.bnf.fr/images/jeu_de_paume.jpg http://www.france-pittoresque.com/IMG/jpg/Jeu-Paume-2.jpg http://theshakespeareblog.com/wp-content/uploads/2012/06/Hampton-Court-Real-Tennis-court.jpg •Comédie-Française vznikla 1680 sloučením souborů 3 největších pařížských divadel: • –1) Skvělé divadlo (L’Illustre Théâtre) –Molièrova divadelní skupina –2) Maraiské divadlo (Théâtre du Marais) –hráli dosud v míčovně přestavěné na stálé divadlo –3) Královská herecká společnost –dosud šlo o jediný divadelní soubor v Burgundském paláci – •do 1799 sídlila Comédie Française v Palais-Royal, pak postavena vlastní budova: Comédie-française Comédie française 01 Comédie française 02 Comédie française 03 •Comédie-Italienne: •obliba skupiny italských herců •vliv italského renesančního divadla na Francii –komedie dell‘arte a komedia erudita Itakští herci - Jean-Antoine_Watteau.JPG •italští herci (malba: Jean-Antoine Watteau) •Herectví: •statické, deklamační •hráli zejména muži (často i komické ženské role), ale také ženy (např. Marie Vernier) •herectví: společenské i náboženské stigma neřestného a nectného povolání –herecké pseudonymy •komedie –stylizované herectví •tragédie –snaha působit realisticky, patetičnost •Dvorské slavnosti: •obliba už v renesanci: viz dvorský balet –obdoba anglických masek –Kateřina Medicejská, regentka 3 králů: Františka II. (vládl 1559–1560), Karla IX. (vládl 1560–1574), Jindřicha III. (vládl 1574–1589), oblíbila si slavnosti nejrůznějšího druhu –nejslavnější představení: Královnin komický balet (1581) •vzorem byla antika (resp. jejich představa antiky) •spojení libreta, hudby, výpravy, pantomimy, tance (základní složky charakterizující dnešní balet) •autor scénáře: Nicolas de la Chesnay •účinkovali nejvýznamnější dvořané v čele s královnou Luisou Královnin komický balet (Louvre) Královnin komický balet.jpg Královnin komický balet2.jpg.png Královnin komický balet (3 sirény) typická dvorská slavnost (16. stol. openair) •Dvorský balet v klasicismu: •1651 – 1669 v mnoha baletech vystupoval Ludvík XIV. •žánr comédie-ballet (komický balet) –činohra s tanečními vsuvkami (viz Molière) –alegorické příběhy, libreto mluvené (činoherní text) –stylizace dobových tanců •Balet noci (Le Ballet de la Nuit, 1653) –král Ludvík XIV. tančil ústřední postavu Slunce (odtud přezdívka „král Slunce“) Ludvík XIV. („Král Slunce“) PIERRE CORNEILLE (1606 – 1684) Corneille •Tvorba: •Cid (tragédie): –Rodrigo a Xiména [Chiména] –tzv. „spor o Cida“: řešila to Francouzská akademie (zal. 1635) –nedodržena jednota času •Lhář (komedie) JEAN RACINE (1639 – 1699) •Tvorba: • Britannicus • Faidra Racine Racine (úvodní list spisů) MOLIÈRE (1622 – 1673) •vlastní jméno: Jean Baptiste Poquelin •1643 založil tzv. „Skvělé divadlo“ (L‘illustre théâtre) • •Tvorba: •Škola žen •Kritika školy žen •Tartuffe (Svatoušek) Moliere podobizna z 1. vydání sebraných spisů •Don Juan •Láska lékařem •Misantrop •Amfitryon •Lakomec •Pán z Prasečkova •Měšťák šlechticem •Šibalství Scapinova •Učené ženy •Zdravý nemocný •aj. Moliere_(podobizna_ze_sebr 1. vydání jeho sebraných spisů (1663) Moliere_-_1 •LITERATURA: • •Boileau, Nicolas – Umění básnické (in: O umění básnickém a dramatickém, Praha, 1997) •Brett, Vladimír – Molière (Praha, 1967) •Kubín, Václav (uspořádal) – Ars poetica – Z úvah o básnickém umění od starověku po dnešek (Praha, 1976) •Mikeš, Vladimír – Divadlo francouzského baroka (Praha, 2001) •Šimek, Otokar – Dějiny francouzské literatury v obrysech – 3. díl: Klasický věk (1949)