Dějiny  českého  divadla   tematické  okruhy  ke  státní  zkoušce  po  2.  ročníku    shodné  pro  všechny  obory     (aktualizace  jaro  2017)       1. Počátky  českého  divadla       -­‐ divadelní  prvky  v  pravěkých  rituálech  na  českém  území,  mimesis   -­‐ divadelní  prvky  ve  zvycích  a  obřadech  starých  Slovanů  –  přírodní  cyklus,  cyklus  lidského   života   -­‐ potlačování  a  přebírání  staroslovanských  rituálů  křesťanskou  církví     -­‐ staroslovanské  rituály  jako  součást  českého  folklóru       2.  Středověké  divadlo   -­‐ náboženské/liturgické  divadlo,  tropus,  officium,  Visitatio  sepulchri,  zesvětšťování   náboženského  divadla   -­‐ světské  divadlo,  jokulátoři,  Dobřata,  Kojata,  instituce  blázna/  šaška,  šašek  Žito   -­‐ dochované  texty:  Svatojiřské  officium,  Hra  veselé  Magdaleny,  Hra  tří  Marií,  Mastičkář     -­‐ aktéři,  publikum  a  jejich  vztah,  inscenační  praxe,  mansionové  jeviště     3.  Renesanční  divadlo   -­‐ humanistické  školské  divadlo  –  Š.  Měděný,  M.  Kolín  z  Chotěřiny,  M.  Konáč  z  Hodíškova   -­‐ rozkvět  domácího  dramatu  v  2.  pol.  16.  st.  a  poč.  17.  st.–  literární  bratrstva,  J.  Kampanus   Vodňanský,  P.  Kyrmezer,  Š.  Lomnický  z  Budče,  T.  Mouřenín  z  Litomyšle,  anonymní   světské  hry   -­‐ exilový  vrchol  českého  humanistického  divadla  –  J.  A.  Komenský   -­‐ inscenační  praxe,  terentiovské  jeviště,  aktéři,  publikum  a  jejich  vztah   -­‐ dvorské  divadlo  za  vlády  prvních  habsburských  panovníků  –  G.  Arcimboldo,  Phasma   Dionysiacum  (Zjevení  dionýské)   -­‐ kočovné  profesionální  herecké  skupiny         4.  Barokní  divadlo   -­‐ podoby  profesionálního  divadla:     dvorské  a  zámecké  divadlo,  opera  (kukátkové  jeviště,  J.  J.  Fux:  Constanza  e  Fortezza,   Jaroměřice  nad  Rokytnou  –  J.  Adam  z  Questenberka,  F.  V.  Míča),  kočovné  herecké   skupiny  (italské  –  commedia  dell´arte,  anglické  –  Pickelharing,  německé  –  hauptakce,   burleska,  Hanswurst,  Bernardon),  loutkové  divadlo   -­‐ podoby  amatérského  divadla:    divadlo  řádových  škol  a  náboženských  bratrstev  –  zejména  jezuitské  (ludi  caesarei,   Zelenka  –  Zill:  Sub  olea  pacis  et  palma  virtutis,  dramatika,  inscenační  praxe),  měšťanské   divadlo  (F.  V.  Kocmánek,  interludia),  lidové  /  selské  /  sousedské  divadlo  (inscenační   praxe,  vánoční  a  velikonoční  hry,  hrdinské  hry,  hry  se  světskou  tematikou,  hanácké   opery)   -­‐ rozvoj  veřejných  divadel:  Šporkovo  divadlo  v  Praze,  Divadlo  v  Kotcích     5.  Vlivy  klasicismu  a  osvícenství  na  divadlo  v  českých  zemích   -­‐ proklasicistní  reforma  J.  J.  Bruniana  v  Divadle  v  Kotcích   -­‐ vliv  osvícenství  na  chápání  divadla   -­‐ počátky  profesionálních  produkcí  v  češtině  (J.  Tuček:  Zamilovaný  ponocnej,  J.  Ch.  Krüger:   Kníže  Honzik)   -­‐ hrabě  Nostic  a  Nosticovo  divadlo,  zemský  patriotismus     6.    První  fáze  formování  novodobé  české  divadelní  kultury  (1785–1812)     -­‐ vliv  josefínských  reforem  na  české  obyvatelstvo  a  formování  českého  divadla   -­‐ pronikání  česky  hraných  inscenací  do  repertoáru  Nosticova  divadla     -­‐ Vlastenské  divadlo  v  Novém  Městě  na  Koňském  trhu  –  tzv.  Bouda   -­‐ Vlastenské  divadlo  u  Hybernů   -­‐ singspiel,  lokální  fraška   -­‐ V.  Thám,  K.  I.  Thám,  P.  Šedivý     7.  Druhá  fáze  formování  novodobé  české  divadelní  kultury  (1812–1830)     -­‐ J.  Jungmann;  biedermeier,  sentimentalismus,  A.  F.  Kotzebue   -­‐ J.  N.  Štěpánek,  Stavovské  divadlo,  počátky  české  opery,  herecké  obory,  Vilém  Grau,  J.  V.   Grabinger   -­‐ V.  K.  Klicpera,  Teisingrovo  divadlo     8.  Třetí  fáze  formování  novodobé  české  divadelní  kultury  (1830–1851)   -­‐ J.  K.  Tyl,  Kajetánské  divadlo  –  K.  H.  Mácha,  J.  J.  Kolár,  A.  Forchheimová-­‐Rajská,  M.   Forchheimová,  J.  Kaška   -­‐ tzv.  protitylovská  opozice  -­‐  J.  J.  Kolár,  A.  Kolárová-­‐Manetínská,  F.  B.  Mikovec,  K.  Havlíček   Borovský,  J.  V.  Frič   -­‐ Nové  divadlo  v  Růžové  ulici,  J.  A.  Stöger   -­‐ snahy  o  zbudování  Národního  divadla  jako  reprezentativní  kulturní  instituce,  J.  K.  Tyl,  F.   L.  Rieger,  F.  Palacký     9.  Čtvrtá  fáze  formování  novodobé  české  divadelní  kultury  (1851–1861)  a  éra   měšťanského  divadla  (1862–1887)   -­‐ důsledky  bachovského  absolutismu  pro  české  divadlo   -­‐ Prozatímní  divadlo,  B.  Smetana,  program  hudebního  dramatu,  realistické  tendence   v  inscenační  praxi,  E.  Chvalovský,  kritik  J.  Neruda,  O.  Sklenářová-­‐Malá,  J.  Mošna   -­‐ P.  Švanda  ze  Semčic     -­‐ prosazení  a  vybudování  Národního  divadla,  generace  ND,  divadlo  velkého  stylu,  J.   Vrchlický,  Z.  Fibich,  J.  Seifert   -­‐ divadelní  arény,  F.  F.  Šamberk     10.  Realismus  v  českém  divadle   -­‐ realistické  a  naturalistické  impulsy  v  divadlech  P.  Švandy  ze  Semčic,  J.  Šmaha,  E.  Vojan,  H.   Kvapilová   -­‐ realistické  drama  a  jeho  charakteristické  rysy,  L.  Stroupežnický,  G.  Preissová,  A.  a  V.   Mrštíkovi,  A.  Jirásek,  J.  Štolba,  V.  Štech   -­‐ realistická  inscenační  praxe     11.  Vliv  moderny  na  české  divadlo     -­‐ manifest  České  moderny,  pronikání  moderních  směrů  do  českého  divadlo   -­‐ vznikající  komorní  scény  (Intimní  volné  jeviště,  Lyrické  divadlo,  Divadlo  umění,  Divadlo   na  Výstavišti/Uranie)   -­‐ drama:  J.  Kvapil,  J.  Hilbert,  J.  Zeyer,  J.  Mahen,  V.  Dyk,  F.  Šrámek,  F.  X.  Šalda   -­‐ arény  a  kabarety  –  Lucerna  (K.  Hašler),  Červená  sedma  (J.  Červený,  E.  Bass,  J.  Hašek,  E.  A.   Longen)     12.  Vznik  a  proměny  moderní  české  divadelní  režie   -­‐  J.  Kvapil,  psychologický  realismus,  impresionismus,  symbolismus,  shakespearovská   dramaturgie,  E.  Vojan,  H.  Kvapilová,  M.  Hübnerová,  K.  Štapfer,  J.  Wenig   -­‐  K.  H.  Hilar,  expresionismus  (F.  Zavřel),  civilismus,  stylová  syntéza,  V.  Vydra,  E.  Kohout,  L.   Dostalová,  F.  Kysela,  V.  Hofman     13.  Situace  divadla  po  vzniku  Československa   -­‐ změna  funkce  divadla,  nová  divadelní  síť,  koexistence  českých  a  německých  scén   -­‐ ND  v  Praze  –  K.  H.  Hilar,  F.  Götz,  K.  Dostal,  V.  Novák;  vinohradské  divadlo  –  J.  Kvapil,  J.  a  K.   Čapkovi,  J.  Bor,  Z.  Štěpánek,  ND  v  Brně  –  J.  Mahen,  R.  Walter,  L.  Janáček   -­‐ drama  –  K.  Čapek,  J.  Čapek,  F.  Langer,  V.  Dyk,  A.  Dvořák,  F.  X.  Šalda,  J.  Bartoš,  J.  Wolker,  F.   Šrámek   -­‐ proletářské  divadlo  (DDOČ,  Dědrasbor,  J.  Honzl),  kabarety  a  komediální  divadla  (Červená   sedma,  Revoluční  scéna  E.  A.  Longena,  Divadlo  Vlasty  Buriana,  F.  Futurista,  J.  Kohout)     14.  Vznik  a  proměny  divadelní  avantgardy  ve  20.  letech  20.  století   -­‐    zahraniční  inspirace  českých  avantgardistů;  Devětsil   -­‐     České  studio,  Osvobozené  divadlo,  Divadlo  Dada,  Moderní  studio,  Déčko   -­‐     V.  Gamza,  J.  Honzl,  J.  Frejka,  E.  F.  Burian  (voiceband),  V.  Nezval,  K.  Teige,  J.  Werich  a  J.   Voskovec,  J.  Ježek,  J.  Horáková,  A.  Heythum     15.  Politizace  českého  divadla  ve  30.  letech  20.  století   -­‐     Národní  divadlo  –  J.  Frejka,  F.  Tröster,  Z.  Štěpánek,  L.  Pešek,  J.  Šejbalová,  K.  Dostal,   Čapkovy  protiválečné  hry   -­‐     Burianovo  Déčko,  theatergraph,  M.  Kouřil,  N.  Jirsíková,  V.  Šmeral,  M.  Burešová   -­‐       Osvobozené  divadlo  –  společenské  satiry  Voskovce  a  Wericha,  J.  Ježek,  J.  Honzl,  J.  Jenčík,   S.  Machov,  F.  Zelenka,  A.  Hoffmeister,  B.  Feuerstein   -­‐     surrealistické  tendence  –  V.  Nezval,  J.  Honzl   -­‐     významní  režiséři  mimo  Prahu:  O.  Stibor  (Olomouc),  A.  Kurš  (Ostrava)     16.  České  divadlo  za  nacistické  okupace     -­‐ situace  českého  divadla  za  nacistické  okupace   -­‐ Frejkův  program  v  Národním  divadle   -­‐ Burianovo  Déčko  a  herecká  škola   -­‐ divadlo  v  koncentračních  táborech  (H.  Krása  a  A.  Hoffmeister:  Brundibár,  F.  Zelenka,  E.  F.   Burian,  J.  Čapek)  a  v  exilu  (J.  Werich,  J.  Voskovec,  H.  Haas,  F.  Langer  ad.)   -­‐ vznik  malých  scén  –  Divadélko  pro  99  (J.  Honzl,  A.  Dvořák),  Divadlo  ve  Smetanově  muzeu   (A.  Dvořák),  Divadlo  Větrník  (J.  Šmída,  V.  Brodský,  J.  Pleskot),  Divadlo  satiry  (Z.  Vavřín,  O.   Lipský,  L.  Lipský,  J.  Maška)     17.    České  divadlo  v  předúnorových  letech  (1945–1948)   -­‐ proměna  divadelnictví  v  nové  společenské  situaci  –  znárodnění  divadla,  decentralizace,   snahy  o  divadelní  zákon,  Z.  Nejedlý,  M.  Kouřil   -­‐ poválečná  tvorba  J.  Honzla,  E.  F.  Buriana  a  J.  Frejky   -­‐ debaty  o  režisérismu  a  novém  realismu   -­‐ Divadlo  satiry  a  Divadlo  5.  Května  (V.  Kašlík,  A.  Kurš,  A.  Radok,  J.  Svoboda)     18.  Divadlo  jako  ideologický  nástroj  Komunistické  strany  Československa(1948–1956)     -­‐ reorganizace  divadelní  sféry  po  r.  1948,  nový  divadelní  zákon,  Divadelní  a  dramaturgická   rada,  direktivně  řízená  dramaturgie   -­‐ socialistický  realismus,  budovatelské  drama  (V.  Káňa,  Z.  Bláha,  V.  Cach,  O.  Šafránek),   -­‐ Stanislavského  metoda  jako  dogma,  Realistické  divadlo     -­‐ J.  Frejka,  A.  Radok   -­‐ nové  tendence  v  dramatu  –  P.  Kohout,  J.  Topol,  F.  Pavlíček   -­‐ pronikání  satiry  –  V.  Blažek,  V.  Jelínek,  Divadlo  satiry:  J.  Werich  a  M.  Horníček     19. České  divadlo  v  období  tzv.  zlatých  šedesátých  (1956–1970)   -­‐ Národní  divadlo:  O.  Krejča,  J.  Topol,  F.  Hrubín,  J.  Svoboda,  A.  Radok,  J.  Pleskot,  M.   Macháček   -­‐ Státní  divadlo  Brno:  A.  Hajda,  M.  Hynšt,  E.  Sokolovský,  B.  Srba,  L.  Kundera     -­‐ drama  –  F.  Hrubín,  J.  Topol,  V.  Havel,  M.  Kundera,  L.  Kundera,  L.  Smoček,  P.  Kohout,  M.   Uhde   -­‐ tzv.  malé  scény  –  Reduta,  Divadlo  na  zábradlí,  Semafor,  Večerní  Brno,  Studio  Ypsilon,   Činoherní  klub,  Divadlo  za  branou,  Divadlo  Husa  na  provázku,  Divadlo  Járy  Cimrmana     20.  Vývojové  tendence  divadla  za  tzv.  normalizace  (1971–1989)   -­‐ změna  situace  a  funkce  divadla  v  nové  politické  situaci   -­‐ „oficiální  /  kamenná“  divadla  a  alternativní,  tzv.  studiová  divadla  –  Divadlo  na  provázku,   Studio  Ypsilon,  HaDivadlo,  Divadlo  na  okraji,  Drak;  autorské  divadlo,  nepravidelná   dramaturgie   -­‐ nová  generace  alternativních  divadel  –  Pražská  pětka  (Divadlo  Sklep,  Pantomimická   skupina  Mimóza,  Recitační  skupina  Vpřed,  Baletní  jednotka  Křeč,  Výtvarné  divadlo   Kolotoč),  Jak  se  vám  jelo,  Ochotnický  kroužek   -­‐ tzv.  sametová  revoluce  v  roce  1989  a  divadlo     21. Významní  režiséři  a  dramatikové  za  tzv.  normalizační  éry  (1971–1989)     -­‐ J.  Grossman,  O.  Krejča,  E.  Schorm,  A.  Hajda,  M.  Hynšt,  L.  Smoček,  O.  Ornest,  J.  Kačer   -­‐ režiséři  spjatí  zejména  s  alternativními  divadly:  J.  Krofta,  J.  Schmid,  S.  Vála,  A.  Goldflam,  Z.   Potužil,  Z.  Pospíšil,  E.  Tálská,  P.  Scherhaufer,  J.  A.  Pitínský,  P.  Lébl     -­‐ oficiálně  publikující  dramatici  –  O.  Daněk,  J.  Hubač,  J.  Šotola   -­‐ ostrakizovaní  dramatici  –  V.  Havel,  P.  Kohout,  M.  Uhde,  J.  Topol,  I.  Klíma,  P.  Landovský   -­‐  dramatici  nové  generace  –  K.  Steigerwald,  D.  Fischerová,  P.  Rut,  A.  Goldflam     22.  České  divadlo  po  roce  1989   -­‐ změna  funkce  a  postavení  divadla  v  nových  společenských  poměrech,  vznik  soukromých   divadel   -­‐ významné  osobnosti  divadelní  režie  –  P.  Lébl,  H.  Burešová,  J.  Nebeský,  J.  A.  Pitínský,  J.   Pokorný,  V.  Morávek,  J.  Heřman,  D.  D.  Pařízek,  V.  Dočolomanský  ad.   -­‐ drama  –  L.  Lagronová,  I.  Volánková,  J.  Pokorný,  R.  Sikora,  D.  Drábek  ad.   -­‐ taneční  a  pohybové  divadlo,  coolness,  nový  cirkus,  dokumentární  divadlo,  divadlo   v  sociální  akci