FRANCOUZSKÁ RENESANCE •Pavel Trtílek (6. dubna 2017) H:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\RENESANCE\FR. RENESANCE\Francie-Theatre-versailles-Sabbatini.jpg •FRANCOUZSKÉ DIVADLO V POČÁTKU NOVOVĚKU: •francouzská renesance –konec 15. stol. – počátek 17. stol. •francouzský klasicismus –17. stol. •osvícenský klasicismus –18. stol. • •ve francouzském divadle pozvolný předěl mezi středověkem a renesancí –středověké žánry uváděny současně s průběžně nastupující renesanční dramatikou •PŘELOM 15. A 16. STOL.: •ve Francii doznívá středověk •náboženské hry: vítězství ctností nad neřestmi •frašky (zejm. Francie a Německo): –kritika společnosti, typické náměty (lidské slabosti), vychytralý hrdina (hříšník), anekdotický ráz, verš – Sluha a slepec (nejstarší fraška, 13. stol., NN) – Mistr Pierre Pathelin (nejúspěšnější fr. fraška, vznik cca 1460–1465, 30 knižních vydání do r. 1600) –frašky provozovaly cechy a také bratrstva bláznů –snahou církve potlačit svátek bláznů došlo ve Francii ke vzniku 2 specifických typů frašky: •sotie (společenská satira, postavy „bláznů“): –Pierre Gringoire (1475–1539): Hra o knížeti bláznů a bláznivé matce (1512) •veselá kázání (parodie kázání): –28. prosince: svátek bláznů •morality (alegorické hry): – souvislost s rozsáhlými náboženskými cykly – Rozuma a Nerozuma (Rennes, 1439) • 8.000 veršů, 60 postav, velkolepá scénografie – Člověk hříšný (Tours, 1494) • rozvíjí příběh jediné ústřední postavy v pokušení –Nicole de la Chesnaye: Odsouzení hostiny (1507) Louis de Caullery (vlámský malíř) veselohra na podiu za vsí, kočovní herci – 1642 http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/19/%C3%96ffentlich_durchgef%C3%BChrte_medizinische_ Behandlung_auf_einem_franz%C3%B6sischen_Jahrmarkt.jpg •KONEC STŘEDOVĚKÉHO DIVADLA: • za 600 let existence nabylo rozmanitosti a složitosti • z liturgických tropů (10. stol.) až po světské hry a mnohadenní divadelní cykly (15. a 16. stol.) • 16. stol. zánik středověkého divadla – 3 důvody: – 1) církev oslabena vnitřními konflikty (1305–1377 sídlo církve Avignon, papež „francouzským zajatcem“, 1378–1417 papežské schisma), kritika odpustků apod. – 2) univerzity šíří vzdělanost (humanismus), snaha o znovuvzkříšení antických divadelních ideálů (1150 vznik pařížské univerzity – bujaré studentské oslavy masopustu) – 3) reformační hnutí (16. stol.) zpochybnění autority církve, snahy o její reformaci (rozštěpení na katolíky a protestanty) Avignon: papežský palác Avignon-Palais_des_Papes.jpg Avignon: papežský palác •Tridentský koncil (1545–1563): •svolán z důvodů velkého množství protestantských odpadlíků •na středověké náboženské hry se začalo pohlížet nepříznivě (údajně vyvolávaly náboženské spory) •upouštělo se od jejich uvádění – zákaz: – Itálie: 1547 – Francie (resp. Paříž): 1548 (výjimky např. Normandie) – Anglie (resp. Londýn): 1558 – německé oblasti: až v 17. stol. – většina zbytku Evropy do r. 1600 – výjimka Španělsko (dohled inkviziční cenzury): uváděny dál Tridentský koncil: 1545–1563 (malba cca 1600, NN) Council_of_Trent.JPG •Důsledky opuštění náboženských námětů: •autoři se obrátili ke světským námětům –obnovením zájmu o antiku vznikla renesanční syntéza antického a středověkého dědictví –obliba dramatizace prózy •konec jednotné evropské podoby dramatu –křesťanství bylo sjednocujícím prvkem, nyní už každá země (resp. jazyková oblast) rozvíjela vlastní specifika a svůj charakteristický styl •konec aktivní podpory divadla od dosavadních patronů: duchovních, městských rad i měšťanů –nově podpora od šlechty a panovníků –změna vztahu divadla a společnosti: dosud bylo divadlo ceremoniální a příležitostní („obětina“ celé komunity) •ztrátou náboženské funkce nezbylo divadlu, než získat uznání na základě komerčních a uměleckých kvalit –ztráta duchovního rozměru divadla a dominance jeho komerčních a estetických funkcí trvají dodnes •nezbytné pozitivum: divadlo se postupně profesionalizuje Francouzské divadlo v letech 1500–1629: •první projevy renesance ve Francii na sklonku 15. stol. –sílící vliv Itálie •naplno za vlády Františka I. –vládl 1515–1547 –nákladný život královského dvora –kulturní vzor: Itálie –přestavba Louvru, stavba zámků na Loiře –zruinoval státní pokladnu (neúnosné zvyšování daní) Francis1.jpg Louvre (od 1546 přestavba do renesančního slohu: Pierre Lescot) http://www.earthalacarte.com/images/destination/1370436070_0!!-!!21.jpg zámky na Loiře Loira2.jpeg.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5d/VillandryCastle.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fc/Ch%C3%A2teau_de_La_Bussi%C3%A8re_01.jpg/12 80px-Ch%C3%A2teau_de_La_Bussi%C3%A8re_01.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/80/France_Loir-et-Cher_Chambord_Chateau_03.jp g/1280px-France_Loir-et-Cher_Chambord_Chateau_03.jpg •Dvorské a školské divadlo: •1) 1. pol. 16. stol. (vláda Františka I.): – školské divadlo (nejprve latinsky, pak překlady z latiny a nakonec nové hry psané ve francouzštině) – dvorské divadlo (divadlo jako móda u aristokracie) –1493: 1. vydání Terentiových her (včetně vyobrazení terentiovského jeviště) – do roku 1550 vyšly tiskem i překlady her Sofokla, Euripida, Aristofana, Seneky, Plauta a také poetika Aristotela a Horatia (měly vliv na pozdější klasicismus) • 2) 2. pol. 16. stol. (vláda 5 králů): – Jindřich II. (vládl 1547–1559) a Kateřina Medicejská – urychlen rozvoj renesance Jindřich II. a Kateřina Medicejská • • http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/21/Henri_%26_Catherine.jpg/220px-Henri_%26_Ca therine.jpg •Plejáda: •skupina francouzských renesančních spisovatelů –vznikla v polovině 16. stol. •snaha vypracovat francouzský literární jazyk –stanovili pravidla gramatiky i prozodie, časté novotvary –tvořili vlastní literární díla •Divadelní inspirace: •2. polovina 16. stol.: do Paříže přišli italští herci –působiště v paláci Petit-Bourbon (v 17. stol. zbořen kvůli rozšíření Louveru) –prvky komedie dell‘arte (Théâtre italien de Paris) •Francie ovlivněna italským divadlem až do doby klasicismu palác Petit-Bourbon (1615) • https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/40/Petit-Bourbon_on_1615_Paris_map_of_by_M%C3%A9ri an.jpg sál v paláci Petit-Bourbon (16. stol.) • http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cf/Moliere_Petit-Bourbon.jpg •Autoři tragédií a komedií: •Étienne Jodelle (1532–1573) –člen Plejády –jako 1. ve Francii psal tragédie i komedie podle antických vzorů –Zajatá Kleopatra (1552): 1. francouzská tragédie •uvedena u dvora (za přítomnosti Jindřicha II.) •„antická“ dekorace, hráno studenty a básníky, po skončení autor veden triumfálně městem, dostal kozla •nadšení – i přes nedramatičnost, mnohomluvnost, statičnost a absenci děje (ústřední úloha chóru) –Evžen aneb nahodilé setkání (1558) •jeho nejhranější komedie (tehdy), spletitá záměna postav Étienne Jodelle Etienne_Jodelle.jpg •další francouzští autoři byli i nadále inspirování antickými vzory –Jodell inspiroval k tvorbě další autory –psali francouzsky (nové latinsky psané hry už tehdy „vyšly z módy“) –v tragédii postupné omezení role chóru –komedie kopírovaly antické vzory, převažovaly „padělky“ antických vzorů –přesto pokrok oproti mysteriím a moralitám středověku (menší počet postav, vyhraněná témata, užití 3jednoty atd.) •Francouzská renesanční tragédie: •náměty antické i biblické –důraz kladen na slovo na úkor jednání –nízké dramatické napětí (pozornost kladena na strádání postav popisujících své utrpení) –uváděny především na fakultách a šlechtických sídlech •Robert Garnier (1544–1590) –právník, tehdy nejúspěšnější autor tragédií (celkem 7) –oproti Jodellovi zbožňován nejen vzdělanci a aristokracií, ale i lidovým publikem –„předchůdce Corneille“ (propracován jazyk a už i děj) –Židovky (1583) starozákonní téma (2. kniha královská) –Hippolytos (1573) přepracování Senecova Hippolyta (jedna z inspirací pro Racinovu Faidru) Robert Garnier Robert_Garnier.jpg •Francouzská renesanční komedie: •formální inspirace v antických vzorech, náměty se však stále podobaly středověkým fraškám •jih Francie ovlivněn španělskou dramatikou –velká obliba Celestiny •též inspirace italskou komedií dell‘arte –stereotypní zápletky, plytkost charakterů postav •Jean de la Taille (cca 1535–1611) –veršovou formu dialogů nahradil replikami v próze –nepodléhal už antickým vzorům, náměty čerpal ze soudobé italské commedie erudity –Soupeři (1562) Jean de la Taille Jean_de_la_Taille.jpg •Pierre de Larivey (cca 1540–1612) –inspirace: commedia erudita – adaptace italských komedií (původem Ital, čerpal z italských námětů) –děj však převáděl z Itálie do francouzského prostředí (tehdy objevné) –návrat k fraškovitosti: kritická snaha zobrazovat společnost takovou, jaká skutečně je –repliky psány prózou –nejvýznamnější autor francouzských renesančních komedií, z jeho 12 komedií dochováno 9: –např. Duchové, Lokaj, Vdova (atd.) –jeho tvorbou se inspiroval i Molière •Francouzská renesanční komedie vs. tragedie: •komedie živější a zajímavější než tragédie –komické postavy působily oproti strnulým postavám tragédie životně –vliv středověké frašky i komedie dell’arte • tragédie byla předstupněm klasicistní tragédie – 3 klasické jednoty (1. zastáncem byl Jean de la Taille – 1572 jeho spis L'Art de la tragédie) •stále silný vliv středověku –autoři hleděli diváka především pobavit –antika sloužila především coby zdroj témat (teprve v 17. stol. z ní udělal klasicismus ideál) •Dvorské slavnosti: •turnaje (František I., Jindřich II.) •dvorský balet (ballet de cour) –obdoba anglických masek –Kateřina Medicejská, regentka 3 králů: Františka II. (vládl 1559–1560), Karla IX. (vládl 1560–1574), Jindřicha III. (vládl 1574–1589), oblíbila si slavnosti nejrůznějšího druhu –nejslavnější představení: Královnin komický balet (1581) •vzorem byla antika (resp. jejich představa antiky) •spojení libreta, hudby, výpravy, pantomimy, tance (základní složky charakterizující dnešní balet) •autor scénáře: Nicolas de la Chesnay •účinkovali nejvýznamnější dvořané v čele s královnou Luisou Královnin komický balet (Louvre) Královnin komický balet.jpg Královnin komický balet2.jpg.png Královnin komický balet (3 sirény) typická dvorská slavnost (16. stol. openair) Ludvík XIV. („Král Slunce“) •Veřejné divadlo do roku 1595: •už za „vlády“ Františka II. sílí náboženské nepokoje •Pašijové bratrstvo (Confrérie de la Passion) –sdružení původně neprofesionálních divadelníků –monopol na veřejné divadlo v Paříži (netýká se šlechty) –Burgundský palác: 1548 vybudován divadelní sál –uváděli středověkou i renesanční dramatiku (náboženské hry už byly zakázány) •do 70. let 16. stol. se formovaly další profesionální soubory mimo Paříž –mimo Paříž monopoly neexistovaly, vznik mnoha „divadelních bratrstev“ –Pašijovému bratrstvu odváděny poplatky za pronájem Burgundského paláce i za uvádění her kdekoli jinde v Paříži Burgundský palác (vpravo vedle Louvru) le Petit Bourbon italská skupina: div. sál v Burgundském paláci (1634/1635) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f3/Abraham_Bosse,_Actors_at_the_Hotel_de_Bourgogne_ 2,_ca._1633%E2%80%9334.jpg divadelní sál v Burgundském paláci (1767) https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ef/H%C3%B4tel_de_Bourgogne_-_interior_1767_- _PA_Wille_the_younger_-_NGO3p862.jpg/800px-H%C3%B4tel_de_Bourgogne_-_interior_1767_-_PA_Wille_the_y ounger_-_NGO3p862.jpg z Burgundského paláce zbyla jen věž Jana Nebojácného Výsledek obrázku pro Hôtel de Bourgogne paris •Hugenotské války: •vrchol: Karel IX. (vládl 1560–1574) –Francie nábožensky rozštěpena –pronásledování hugenotů už od 1540 •Bartolomějská noc (1572) –hromadné vraždění hugenotů pod patronací krále –záhy rozšířeno do jiných měst i na venkov –de facto občanská válka: přes 20.000 mrtvých •nepokoje měly ustat r. 1594 –nový král Jindřich IV. (hugenot) konvertoval ke katolicismu •ustaly však až 1598: edikt nantský •během té doby se divadlo ve Francii víceméně neprovozovalo François Dubois: Bartolomějská noc Massacre_saint_barthelemy-François_Dubois.jpg •Veřejné divadlo po roce 1595: •1595: obnova divadelních představení –italské skupiny (dell‘arte) hostují stále častěji v Paříži –monopol Pašijového bratrstva trvá do 1629, pak vznik nových divadelních skupin i v Paříži •Alexandre Hardy (cca 1570–1632) –1. fr. profesionální dramatik, dosud „nejúspěšnější autor“ –dochováno 34 her (tvrdil že jich napsal 500) –za života mu vyšlo 5 svazků jeho her –klasicistické postupy: 5 aktů, veršové dialogy, poslové, chór – podstatou však byl příběh (jednota děje) –nejprve psal tragédie a pastorály, pak hlavně komedie a tragikomedie –jeho úspěch povzbudil další autory k tvorbě Alexandre Hardy •scéna Hardyho hry Clidamantovo šílenství •(autor scény: Mathelot) mathelot •Herecké společnosti: •1629: končí monopol Pašijového bratrstva –herecké společnosti nyní dostávaly svolení přímo od krále k usazení v Paříži –prudký rozvoj stagnujícího divadla –blíží se éra klasicismu •v letech 1590–1710 můžeme identifikovat po celé Francii asi 400 souborů –podílnický systém: podíl měli všichni členové (ne jen někteří jako v Anglii), výše podílu se však mohla lišit –počet členů: 8–12 –někdy navíc i námezdní herci a učedníci •Herci a herectví: •hráli zejména muži (často i komické ženské role), ale také ženy (např. Marie Vernier) •herectví: společenské i náboženské stigma –herecké pseudonymy •komedie –stylizované herectví •tragédie –snaha působit realisticky, patos •začátek tvoření typů –francouzská fraška měla blízko ke komedii dell‘arte (stylizované kostýmy i masky), méně se však improvizovalo •Kde se hrálo: •ještě v 16. stol. na náměstích: mansiony •Burgundský palác: hrálo se v něm 1548–1783 –do postavení Commédie-Française jediná stálá divadelní budova v Paříži (kapacita asi 1.600 diváků) –kočovné soubory hrály buď bez dekorací nebo si je pronajímaly od Pašijového bratrstva •míčovny –odhad jejich počtu v Paříží 17. stol. cca 250–1.800 –diváci přicházeli velmi brzy kvůli dobrým místům, proto soubory zaměstnávaly tzv. prologistu (bavil publikum před začátkem představení) –představení musela skončit tak, aby se diváci dostali domů ještě za světla (úřední vyhláška) Burgundský palác hotel_de_bourgogne.gif Burgundský palác (hypotetické zobrazení) hoteldeborugogne1.jpg hoteldeborugogne-divaci.jpg Diváci chodívali ozbrojeni – časté bitky v hledišti… míčovny http://p3.storage.canalblog.com/36/07/591989/37989926.jpg http://www.bnf.fr/images/jeu_de_paume.jpg http://www.france-pittoresque.com/IMG/jpg/Jeu-Paume-2.jpg http://theshakespeareblog.com/wp-content/uploads/2012/06/Hampton-Court-Real-Tennis-court.jpg •Doplňující literatura: • •Šrámek, Jiří: Panorama francouzské literatury od počátku po současnost (Brno, 2012) •kolektiv autorů: Renesanční člověk a jeho svět (Praha, 2003)