Alžbětinské (renesanční?/ raně moderní?) divadlo (1558/62/76 – 2. 9. 1642) 2 Alžbětinské herectví lProfesionalizace – vysoké nároky na intelekt a paměť lZkoušková doba – max. 1 týden lZa 3 roky až 70 rolí lSamostatná příprava - každý svůj part lZáklad herectví: sugesce a rétorika lNepřevtělují se Struktura společnosti lHlavní herci společnosti – 5-6 hlavních rolí lChlapci na dívčí role lNájemní herci na „čurdy“ lAmatéři na dav lBěžné slučování rolí lNa zájezdy – i hra s velkým obsazením hrána 8-12 herci Will Kemp tančí l • Tragédi lWilliam Alleyn (společník Philipa Henslowa) – marlowovský herec – Tamerlán, Faust, Barabáš – herec „velkého stylu“ • lRichard Burbage – shakespearovský herec Richard III., Hamlet, Othello, Lear – střihové, méně bombastické herectví lShakespearovy postavy stárnou s ním! • lSeyton. Královna, Výsosti, je mrtvá. lMacbeth. Neměla pospíchat s tím umíráním. Taková zpráva měla ještě čas. Zítra a zítra, pořád samé zítra ode dne ke dni cupká drobným krokem k poslední hlásce měřeného času. A všechny včerejšky svítily bláznům na cestě k prachu. Zhasni, krátká svíčko! Život je bludný stín, mizerný herec, který svou chvilku řádí na scéně, a víc už nevystoupí. Povídačka v podání blba: plno rámusu, a smysl žádný. Scénografie lTeorie nápisů lTeorie slovního dekoru lPřísně účelová, bez ohledu na stylovou čistotu (ne však perspektivní) lDrží se středověkých konvencí (mansiony) lŽádá-li se ovšem naturalistický detail, sem s ním! (pytlíčky s krví) lI náročné pojízdné kulisy a stavby l Kostýmy lHlavní složka výpravy lPlatí alžbětinská móda, ne historie lV divadle lze vidět šaty, které jinde vidět nelze (prezentace dvorské módy) lZákladní majetek herce i společnosti lMožná zprostředkovával kostým patron (zásada Třikrát a dost) Masky lŽánr dvorské zábavy, sloužící oslavě panovníka l„Divadlo moci“, deklarace loajality formou podívané lSyntetický tvar – herci v maskách, silně stylizovaný jazyk, zpěv, tanec lNáročná výprava lStále stoupající náklady, nesrovnatelné s veřejnými divadly l • lTriumf míru – 21 000 liber (asi půl miliardy korun na jednorázovou akci!) lProfesionální herci a hudebníci, dvořané beze slova tančí lVýtvarník Inigo Jones a básník Ben Jonson – na 30 společných masek lRozchod – klasický spor básníka a výtvarníka lNa rozdíl od veřejných divadel Jones silně inspirován italským divadlem l • „Nikdo. Autor.“ lNízká prestiž autora lNízká prestiž tištěného textu (pirátské vydání, často bez jmen autora) lNeexistence copyrightu (vykupování textu „na pořád“; volné pole k úpravám) lVzdělanost x pohotovost Postavení dramatika 2 lNejprve zápletka (plot, argument) lTa předložena souboru lPoté rozpracování do celé hry (často někým jiným nebo týmem autorů) lPřipisování i škrtání dle potřeby souboru Specifika alžbětinských her lŠiroká škála historických i mytologických látek lSoučasnost zobrazována oklikou lCenzurní tlak lMnohem umělejší, méně realistický tvar lPsány pro neiluzivní jeviště l Specifika alžbětinských her 2 lObšírná líčení mimojevištní skutečnosti (Seneca) x efektní scény (souboje) lZákladem kompozice krátká scéna (stavba „filmového scénáře“) lČlenění do 5 dějství umělé lRazantní a stále drastičtější střídánní tragiky a komiky Blankvers lNerýmovaný jambický pentametr. lPrvní drama v blankversu – Gorboduc (1562). lVerš většiny alžbětinských her lVrchol u Marlowa a Shakespeara lVýrazná hudebnost a rytmická kvalita, rytmická vynalézavost lVerš potlačuje realismus i kontext postavy lJazyk se stává divadlem • Christopher Marlowe lTalent srovnatelný s Shakespearem lZemřel mladý lTamerlán Veliký, Maltský žid – hyperboly renesančního individualismu lTitánské postavy lMimořádný cit pro básnický jazyk lSugestivní, „tympánový“ blankvers Doktor Faustus lAdaptace knihy lidové četby lPrvní přesun legendy do „vysoké literatury“ lOstré proticírkevní momenty lSchéma morality x individualizace ústředních figur l Ben Jonson lUniverzitní vzdělanec, jiné divadelní zázemí lSatirik, úzká vazba na dvůr lZískává dramatu literární prestiž lVliv na restaurační komedii (klasicistní moralista) lTeorie „humorů“ (letor) lAlchymista, Bartolomějský jarmark l Volpone aneb Lišák lČerná fraška lVariace jediné základní situace lVelmož Volpone předstírá smrtelnou nemoc a pod slibem dědictví láká z ostatních majetek lDe facto komedie groteskních typů (bajka, mluvící jména) lHlavní motivace lidského konání – touha po majetku John Webster lItalské prostředí lExtravagantní melodrama krutosti lObrazy hrůzy a utrpení lSugestivní jazyk lBílá ďáblice lVévodkyně z Amalfi – vévodkyně se vdá za svho správce a její bratři jí zabijí l l William Shakespeare 1 lŠifra západní civilizace lMinimum údajů o osobním životě (hlavně z jeho „učednických“ let) lŽádné deníky, korespondence, autorské komentáře, rukopisy lNeznáme jeho názory na umění, politiku, společnost, náboženství lO to více vzrušující otázka – množství životopisů William Shakespeare 2 l„Spor o autorství“ – různé teorie lHry prozrazují konkrétní potřeby společnosti lPraktický divadelník a podnikatel lHerec + dramaturg lŽádný rebel – kontrast s moderní představou individualistického „prokletého básníka“ William Shakespeare 3 lVychází z převzatých námětů lHrubé obrysy vývoje – historické hry – frašky – lyrické tragédie – hořké komedie – temné tragédie – problémové hry – romance lMimořádný „čistě literární“ talent lTvůrce velkých, sebevědomých a sebereflektujících se postav lSkryté motivace – plodná mnohoznačnost postav l l Romeo a Julie lDe facto věrná adaptace oblíbené básně, se snahou o divadelní efektnost lRaná, silně lyrické tragédie lViditelná poetická prestiž lReakce na královninu nechuť k šťastné lásce? lSen noci – parodie Romea? Večer tříkrálový lVyvážená hrana mezi melancholií a veselím lTradiční komediální aparát lPřesto trpká komedie o podobách lásky a sebelásky lHappyend, který má hořkou dvojznačnou podobu lViola – nejsmutnější komediální hrdinka, Malvolio („Pomstím se všem!“), Šaškova skepse Macbeth lZáklad - sugestivní poezie lNeostře vykreslené postavy, zato silná atmosféra zmaru a smrti lVnímáme svět hry očima hlavních postav lVražda jednotlivce = porušení obecného řádu lRiskantní téma královraždy lNejkratší hra WS l Hamlet lNejslavnější západní drama lVychází z žánru „tragédie pomsty“ a obměňuje ho lMísto přímočaré akce zkoumání možností lidského jednání lHamletova „aktivní skepse“ lZáklad živosti hry – mnohoznačnost Hamleta i dalších postav Literatura lLUKEŠ, Milan. Mezi karnevalem a snem: shakespearovské souvislosti. Praha: Divadelní ústav, 2004 lBEJBLÍK, Alois - HORNÁT, Jaroslav - LUKEŠ, Milan: Alžbětinské divadlo 1, 2, 3. Praha: Odeon, 1978, 1980, 1985. lCHUDOBA, František. Kniha o Shakespearovi. Díl 1. a 2. Praha: Jan Laichter, 1941, 1943. 815 s. l Literatura 2 lHILSKÝ, Martin: Shakespeare a jeviště svět. Praha: Academia, 2010 lHONAN, Park: Shakespeare: životopis. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2011. lGREENBLATT, Stephen: William Shakespeare. Velký příběh neznámého muže. Praha: Albatros, 2007