2~ ~"2 Ik Postup scén SRNO 1. obraz: Zahradní vila u Prahy 2. obraz: V pařížském módním atelieru 3. obraz: V Karlových Varech Osoby: Simonídes, velkoobchodník s kávou Lazar, šachista, jeho starší syn Helena, Lazarova choť Benjamin, Simonidesův mladší syn Strýc Sokrates Andreas etc., dobrodruh Livia, jeho žena Kostýmy a rekvisity 1. obraz: telefonové křeslo konstruované tak, aby podávalo syntesu veškeré obchodní činnosti pana Simoni-desa; dráty, žurnály, sluchátka, psací stroje, zvonky. Sachistické křeslo v tomtéž stylu. - Karikatura starého kulečníku. - Balkon v růžových a zelených barvách. - Plot a brána do domu ve stylu dětských kreseb. 2. obraz: Figuríny, otoman, španělská stěna, umístěna v ne- pravidelném tělese, jehož stěny tvoří syntesu Paříže. 3. obraz: Kiosková židle, která je sýntesou pouličního ži- vota. - Novinový kiosk. - Karikatura vily s balkonem. Andreas: Archaické pepitové šaty, buřinka, španělská hůl. Krasavec s pohlednic. Helena: Dlouhé sukně. Simoiiides : Starodávný frak a cylindr. Nikdy jej nesundává s hlavy. Nepřirozeně velký knír. Lazar: Des Esseintes XX. věku. Livia: Dáma s velkými ňadry, archaický klobouček na drdolu, pohlednicová krasavice, figura ze starých mód. Strýc Sokrates: Holohlavý a v plášti, který se podobá řecké toze. Benjamin: Chatrný oděv. Předmluva Ráz každého uměleckého díla je dán do značné míry prostředky, kterých jsme použili při jeho konstrukci a nikoliv tak tématem, nebot konečná a výslední podoba tématu se řídí hmotou, z níž budujeme. Jakmile řeknem první verš, všecko se změní. Z žebráka, proslulého v naturalistických hrách, je někdo jiný. Vyslo-víme-li alexandrin, všecko ztuhne. Pathos s přísadou vážnosti nebo komiky podrobí si všecka hnutí postavy a dá podklad pro jistý druh fabulace. Akceptujeme propadliště, jež těžko ospravedlní prosaická dikce, která umožní hrdinovi podávat niterné analysy známé z psychologických románů. Moderní doba dala podnět k verši mnohostranně uvolněnému, kde kadencované věty připouštějí novou, nikdy před tímto útvarem se nevyskytnuvší rétoriku, vhodnou k vyslovování materialistických, stroze řezaných a neproblematických ideí, zatím co strofa, takřka trikem vpletená do tohoto svobodného pásma kadencované dikce, navodí prudce koncentrovaný lyrismus, náhlou ironii, nenadálý refrén a dráždivou hádankovitost. Použil jsem v „Milencích z kiosku" těchto prostředků, řeči, která se neopírá o žádná předem, určená pravidla a jež věří slepě inspiraci. Je-li harmonika jiným předmětem, pozoru-jeme-li ji v zrcadle, na hladině a na zrcadle deformovaném, konvexním nebo konkávním, i když vylúzuje stále své vrnivé zvuky, i dramatická postava a její celý výraz se mění podle toho, do které dikční fáze ji umístíme. Třebaže bychom mohli lehce najít ve skutečném světě všecky postavy mé komedie, v ní jsou kontaminací s uměleckými prostředky krajně zkresleny, jednou ve smyslu lyrismu, jindy ve smyslu karikatury a takřka neustále v tom i onom vyvolávacím roztoku. Jejich neustálé přeludnosti odpovídá fabule, ve které péče o pravděpodobnost je podřízena péči o divadelní emotivnost a rozmaru křídel. Přes tyto šálivé 15 prostředky výrazové je mysl, která kontrolovala tuto - • hru emocí, nesena vášní protiidealistickou, protimechaňiť' tickou, protiromantickou a protiilusivní. Nechtělo se stavět do svůdného světla typ milostného spekulanta, tah vznešeného v tolika dnešních hrách, ani typ vykořisto* vatele, humanistického liberalisty, nebo trpící resignované ženy. S vědomou tendencí jsem se snažil dopřát půvabu tem postavám, jejichž touha směřuje k absolutnímu osvo-hození se a nešetřil jsem karikaturou, kdykoliv jejich vzlet byl brzděn snahou po heroismu, jehož rub se mi zdál mnohem spíše hoden demaskovaní než zatajení, Může-li spisovatel psychologických románů pochopit a omluvit na konec každou lidskou zrůdu, spisovatel této hry se postavil vědomě na stanovisko tendenční ve smyslu revolučním a ve smyslu čistoty, která stojí za požadavkem svobody, již pojímá materialisticky a dialekticky jako „poznanou nutnost". Veden poznáním psychologie emotivity, předpisuje kostýmy, jež uvedou diváka do věku, v němž je klíč k umělecké emo-tivitě, do dětství. Použitím veteše vyvolá umělec v divákovi disposice k akceptování a zachycování vln nadreality. Dialektika ducha se vyznačuje právě tím, že předposlední tíhne k budoucímu. Skutečnost minulá, dětství dospělých mužů a žen XX. věku, prošlé antitesou nebytí, najdeme na scéně dialekticky přeměněny oním nebytím, érou, které se říká moderní doba. Pojmová dedukce dialekticko-materialistické metody na psychu se opírá o mé induktivní poznání, o t. zv. intuici. Tato intuice se odvolává, nalézajíc tak své skvělé potvrzení, na malířské dílo Make Ernsta. Jeho některé rytinové montáže dokonale vystihují to, co chci po stránce visuální, kostýmové a dekorační dosáhnout svými posta- vami. V říjnu 1931. 16 Vítězslav Nezval OBRAZ 1. Místo děje: Karikatura zbohatlíkova weekendu I. výstup Helena, Simonides, Lazar, Strýc Sokrates Helena {v pokojíku) Abyste věděl pane tcháne víckrát nebudu cvičit chromatickou stupnici! Simonides (v telefonovém křesle) Slyšíš už zas je roztoužena Helena A ať si nemyslí můj pan choť že mně stačí pohlednice z Port-Arthuru místo svatební cesty! Lazar Slyšíš už zas je roztoužena Helena (Strýc Sokrates vleče dva obrovské dopisy: šedivý a růžový) Ostatně k čemu bychom měli pošty a telegrafy Simonides Kdyby byla měna stálá Helena Kdyby nebylo lásky Simonides Dost! Poohlédněme se po bursovní situaci 2 17 (skanduje) Copak nám nabízí dnešní valutový trh new-yorské devisy mají stále ještě vrch Helena (skanduje) Všecky ženy z, Port-Arthuru nabízejí hezkým mužům rámě Simon ide* (skanduje) Libra klesla frank jde vzhůru káva ustupuje slámě Helena (skanduje) Pro mě za mě! Lazar (skanduje) Hrozí nebezpečí dámě Helena (skanduje) Pro mě za mě! Strýc Sokrates (marně luští adresu kukátkem) Sapristi! Helena (skanduje) To je pro mě? Strýc Sokrates (mudruje. Dá šedý kuvert Simonidesovi) Barvy alfabeta analfabetů Šedivý kuvert rozum inu ovšem Láska v růžovém .. . (sladce směrem k Heleně) Mé dítě neteři jež pláčeš nahoře jež pláčeš nahoře v manželské temné komoře mám růžový dopis a ten tě jistě vzbudí marně tě hlídá tvůj manžel Lazar který tě nudí Helena (směrem k akustickému trychtýři Strýce Sokrata) Strýčku Sokrate jsem zamilována Už déle nebudu snášet trampot manželství 18 M mužem který ve mně vidí labuť (!oř. lnulo /onu vždycky li r jí t roli přitloustlé nicky jož pluli jen po boku muže jedničky která vládne? (rozbije vázu) No ani nič nenapadne! Nlrýc Sokrates (elegicky) Zní lo velmi nostalgicky drahá neteři u přece láska dovede dělati zázraky, Zde máš dopis a čti Konec konců nezáleží na tom kde jsme (dá jí dopis) n láska se prozradí na první pohled (k publiku) Tu žena je provdána xii muže kterého nemiluje ! Zimovřcla také na tchána klorý si hrá v domě na pána Druzí Pražané téma je vážné a dotýká se i vaší kůže lilo jnk si počíná žena má-li sentimentálního muže! Ildciin (tiskne dopis k srdci) VtH'lo věřle ženská lest je barevnější než ultramarín livěy.tl /lUiiilloviilii JMein ni dobrodruha OliMiiJ! mih krli h pekáčem a čest TM lotni olloo >,íli konečně jednou na svou pěst Mulům *mIo*I nu iiiihciii otroctví lialia! vyniynlidl «1 vniku n v/noŇoiié ideály Konočiič ulroj no ooll v nnšioh rukou Sluií mim koiuliiklérská čepice právě Ink juko krátké vlasy Zonii UŽ nebude nadále pobehlici kometou (apodiklicky) Vezměte na vědomost páni povýšenci žena už nclpí na svém věnci 19 (dělá gesta řidiče u volantu) a mluvte si co chcete bude vám dělat konkurenci! Strýc Sokrates Avšak kdo je tvůj milenec kterého jste si zamilovala z lásky ke kinematografii? Helena (kolébavě) Za dlouhých večerů když světla v biografu sháší před dívčími zraky se na bílém plátně vznáší v magazínech v žurnálech na rubu čestných dukátů usmál se na mne kdysi s pouličního plakátu Strýc Sokrates (s povzdechem) A přece je krásné milovati romanticky ženu to povznáší a stává se rozkošnou věcí Helena (opatrně otvírá dopis) Však nyní můj strýčku k věci! Strýc Sokrates (uléhá na kulečník a mluví k sobě) Přátelství s ženou není věc k zahození zvlášť jsme-li blázni poznal jsem za jedenáct let pobytu v blázinci hodně duchaplných lidí avšak prospěme se pod protektorátem své hezké neteře jež se rozhodla učinit konec lži a manželské nevěře 2. výstup titiž Simonides (nakloní se pro dopis) Helena (čte) Za pobyt v odvšivovací karanténě 108 Kč (riiwtméjfi tt) My Uhnit (iUx dtll) TrlliAi0• i Kc" Ntrýr MiikrnlťN (směrem k Simonidesovutelefonovému křeslu) 1'nlMir Simoiiidcsův šofér níly lilii! JMľlll |o ■ líný ImkIc láteřit IMitia (čte) V i-i-Hiiuirantu po rekonvalescenci z úleku kii-rým mne naplnila zpráva o Lazarově zasnoubení 2:«.ri Kč (pro sebe) J n k á neomalenost od milence uriiží-li manžela (čte) a ještě jiné drobnosti tak na příklad dvoje podrážky Hiizka v Monte Carlu Ňvudlence z Milána /.a pohřební věnec mé bytné dozorci v La Santé parukářce na Montparnasse tři jehly knoflíček do límce úhrnem 11.000 (sobě) lloHl! Hlrýn Sokrates [trychtýř u ucha) ľa n Simonides přišel k poznání Že je účet psán neuctivým slohem 20 21 řekl dost avšak zdá .se mi že věje prudký vítr to co se mluví napravo přichází zleva podivný úkaz zrcadlení uší Símonides (otevřel obchodní kuvért a čte) Řetěz štěstí opište sedmkrát a zašlete těm kteří jsou vám nakloněni jistý americký generál, jenž splnil tuto podmínku dosáhl neobyčejného jmění Strýc Sokrates Duchaplný milenec Helena si může gratulovat jak se jí chvěje hlas má velice hluboké polohy učiněná mužatka Simouides . Kanadské milionářce která tento řetěz přervala zemřelo pět synů a šestý onemocněl Heleno až se vrhne sedmý orel na hlavu amerického presidenta čekej u vchodu (Simonides se uhodí do čela) Lazar nám za jeden a půl dne vyšle vstříc patero orlíčků Strýc Sokrates Helena je šťastna že má duchaplného milence který je básníkem vyjadřuje se symbolicky počínaje růžovou obálkou mohl jsem se přesvědčit na vlastní uši že jsem uhádl co je v dopisech Simonides (čte dál) Společnost Paramount angažovala mne pro zvukový film budu hrát pokašlávajícího lorda tvůj Andreas (pro sebe) Jsem konsternován! Helena (zoufale) Jsem konsternována! Strýc Sokrates Je konsternována poněvadž miluje a on je konsternován pro 12.000 Kč milionář lakomec avšak stal jsem se obětí podivuhodné přírodní hříčky mé pravé ucho se nastěhovalo do levého rdyším všecko převráceně (uhodí se do čela) již lo mám uvít je pln zmatků jen proto ).f léiněř kuždý slyší naopak rtiim volá v noci manžela h tlil Ucpe mi Hlllžkll I lirtli Ji< f'imi'iii límlo zuslcpencem • 'lnuli mínili 7,n vezdejší chléb OH imloll ImlittÍHm plné nýpky nimli'1 Miukrlo ípuliiě Iriumkrilioviili staré epopeje Jdi» o ilAliiiváiil uíl h duli «e diialuln Jen éirým omylem této pochybné poely rulový ilopln zni h ojíněné strany než kam byl odevzdán a v ku k nepředbíhejme události Mohu klidně spát neboť jsem přišel na kloub mystériu kleré liýbc národy ó válko mám v hrsti tvůj osud 22 23 dám se habilitován na filosofickou fakulta odkud zběhl můj drahý synovec Benjamin stal se právníkem jednoho dne však zmizel z lože od stěhování uší vysvoboď nás Bože Siinonides Čím víckrát čtu tím zamotanější je tato historie podivná šifra Andreas adresováno Heleně Simonidesové mé roztomilé snaše dostali jsme sé do podivné kaše Helena Číst nebo nečisti zní to hamletovsky nejsem z jejich rodu (čte) Poněvadž jsem na cestě k vám posílám předem tyto dokumenty byl bych velmi nerad kdyby se o tom mluvilo po mém příchodu (pro sebe) Andreas je tedy vyděračem srdce mi pukne zalknu se pláčem (čte) pomýšlel jsem na devatero sebevražd (pro sebe) Ubožák! (čte) Chtěl jsem rozhoupati zvon a vrhnout se s věže chtěl jsem zemřít v chodu stoje leže jsem si vědom nepatrnosti svých vin buďte zdráv otče váš Benjamin! (pro sebe) Ach! 24 (dívá se na obálku) Adresováno mému tchánovi Strýc Sokrates se zmýlil díky bohu! Odpusť Andreasi že jsem o tobě pochybovala jsem věru v pěkné rodině tchán vyděrač ubohých plantážníků manžel začarovaná šachovnice a jakýsi mladý pan švagr, kterého ani neznám cynik a vagabund něco se ve mně připravuje ach něco ve mně kvasí přijď přijď můj Andreasi! Simonides Že by snad Helena podváděla tajně Lazara? Ne přes to že se o ni nestará Podrobím ho nenápadnému výslechu Já nestrpím v domě žádnou neplechu! Helena Nyní uklidím pokojíček pošlu mu v obálce svůj klíček navštiv mne milý (zajde do pokoje) abychom se letmo políbili 3. výstup uut SimonldťM (dril. v ruc<- dvě l<í/(a ajiodávájedno Lazarovijené se vytrhne zc hry u doprovází ho na zahrada ke kulečníku) Jaká ohavnost plodil nepodíařené potomstvo Není to moje vina Jak daleko jde nenávist našich žen proti nám lehnou si a porodí zmetka odkojí ho hadím mlékem své utajované revolty dítě je daňajský dar dokud se bude rodit v jejich těle dotud budou synové naši úhlavní nepřátelé 25 Lazar (podává mu biliardovou kouli) Chceš otče panenské jablíčko? Simonídes Mluvím o tvé manželské indolenci! Lazar A přece klid je věc překrásná Byl jsem ve válce zraněn šrapnelem hodinu před útokem malý kavalerista s uříznutou rukou a bez paměti jel tryskem na koni zatím co pravice bez těla na zemi oháněla se ještě šavlí nerozeznával jsem vlčí máky od ručních granátů {vráží do biliardové koule u nohou Strýce Sokrata, jenž spí) na poli cti kde rezavý oves utěšoval agonisující zorničky byl jsem tam čtyři léta a viděl jsem tolik krve že vidím dodnes ve snách šarlatové vesnice pes který vyje o půlnoci a kolčava umrlčí tetička tehdy se ve mně zrodila nesmírná myšlenka lidskosti a víry ve věčnou shodu národů kolik brutálních artileristů volalo maminko když praskající ohnivé včely se rozprskly jako vánoční strom vzdal jsem se navždy myšlenky dobyvačnosti a násilí vy jste rozžali otče marnotratný požár my jsme tu abychom jej hasili Simonídes Jsi směšný pane bledničko! Lazar Zato Benjamin přebral krve Šimoni des A oba stejně neužiteční pro mé plantáže Dnes věru není chloubou četná rodina Kam spěje svět musí-li se otec stydět za syna (podává Lazarovi dopis) Baději žít bez dětí než míti paroháče a pobudu já tento nepořádek trpět nebudu Lazar Že by jediná bytost hodná mé cti a mého jména má sladká líbezná a roztomilá žena? (Helena uhodí akord) Simonídes Slyšíš už zas je roztoužena Lazar (smutně) A raděj neměla by být Helena (zavírá okno) Chci klid! Lazar (resignovaně) Láska je příliš zachumlaná niť Helena (odchází od okna) A raděj neměla by být Lazar Jak tvrdým oříškem je žena Simonídes A přece bez nich nelze žít (Helena rozbije sklo) Slyšíš už zas je roztoužena Lazar A raděj neměla by být Simonídes Je feministkou Helena (uvnitř) Není-liž pravda! Lazar Její ruce mají po pěti prstech ach! 26 H Heleny Jak tvrdým oříškem je žena ^tmonides i Lazar A přece bez nich nelze žít! Když jste mně otče vyhledal nevěstu měl jsem se naučit zacházeti s ženami ^tmonides Hleďte k čemu má člověk syna! . *««izar Jednostranným vzděláním kmínovými polévkami a metlou zotročili jste mne jen což kolejní umíráček, budík a školní latriny jak báječná průprava pro život váš malý otluček si zvykl liberalismu a našel-li jste mi ženu na kterou byste se mohl dívat i vy se zalíbením Simonides Hleďte od čeho by měl člověk syna! Lazar (vrací mu dopis) Použijte své autority také jednou v životě! Poněvadž jste zruinoval všecky obchodníky s kávou Helena Nebudete se mnou loupat brambory! Simonides Slyšíš už zas je roztoužena! Lazar (zatím co Strýc Sokrates kýchne ze spánku) Poněvadž jste dal Strýce Sokrata zavřít do blázince Helena (vyhodí řadu klobouků a zajde) Nebudete se mi dvořit pokud jsem v kombiné! Simonides Slyšíš už zas je roztoužena! Lazar Poněvadž jste mně doporučoval pohlavní abstinenci Helena (vyhodí několik párů punčoch) Nedonutíte mne abych zemřela jako stará panna Simonides Slyšíš, už zas je roztoužena! Lazar A raděj neměla by být Helena (vyjde na balkon a vyhlíží s rukou u očí) Jak tvrdým oříškem je žena! Simonides A přece nelze bez nich žít Jdi synu dohrát partii Já zatím použiji své autority 29 4. výstup titíž Lazar (jde a pokračuje v šachu. Simonides se vrací do haly a Helena jde po schodech k hale) Simonides (jí vyjde vstříc) Tak brzy oblečena jak na rendez-vous Neznamená to že bude pršet? Má dobrá vůle proti bouřce černý prapor na dům vyvěsí Helena (ukazuje Benjaminův dopis) To si počtete pane Simonidesi Simonides A přece vaše oko věstí jasný den Helena Ano však pod jinými nebesy (podává dopis) Zde máte hřebík do rakve a neobtěžujte se již Simonides Jsi kočka! Heleno A vy jste myš! Lazar (k sobe) S ženami je kříž s ženami je kříž! Simonides (bere od ní Benjaminův dopis a podává jí Andreasův) Žádám vás abyste vystřízlivěla Mějte ohled na tchána ničíte-li už manžela Ženy z mé generace nevyžadovaly tolik perné práce. Ty staré ženy obyvatelky kuchyní ložnic á zahrádek Nemyslíte že i dnes je nutno udržeti pořádek? Lazar (k sobě) S ženou raděj nepouštět se do hádek! Simonides Nevíte paní jak mne to všecko rmoutí Bez ženiny věrnosti společnost brzy se zhroutí Helena (přelítne dopis) Komu dnes ještě slouží tento řád! Chcete být pánem světa a při tom se chcete hřát u rodinných kamen kde žena chůva má civět a obdivovat vaše činy Než takový život radej přistoupím na rozvod z vlastní viny Simonides Žena je ozdobou domu Jste hvězda víte to? Helena Zanechme hvězdy péči astronomů Simonides Vy koketo! Býval jsem poručíkem u artilerie Helena Stará známá operetní arie! Muž hrdina světák vojevůdce krasavec lev salonů svůdce Simonides Jen ne tak prudce! Helena Nepřesvědčujte mne tcháne o svých znamenitých vlastnostech váš knír mi neimponuje Simonides (galantně) A přece ranní hubička mezi příbuznými udržuje dobré přátelství Helena (ironicky) Chcete abych nosila váš knír a porodila levóbočka? 30 31 Je to sice hezké žena kavalír (směrem k Lazarovi) a muž modroočka však chcete-li mít v domě klid a mír potlačte v svém hrdle stopadesát lyr a netvařte se jako netopýr my dear! Simonides Jen ne tak nahlas k čemu tolik křiku? (podává Heleně tágo) Vždyť o knír neběží jde o partii kulečníku Helena (přitiskne dopis k srdci) 0 knír už neběží jde o mou lásku pane! Simonides Přiznává se k lásce to je neslýchané Helena (vzrušeně) Žít jako v kleci? Ba ne! Pane tcháne k věci! Sinionides Konečně se dovíme něco moudrého Helena (s pathosem) Vážený představiteli rodinné tyranie ~je to sice hezké obětovati chrup švestkovým knedlíkům a dostat se do alba zasloužilých žen však jen do času jak vlaštovka Srdce je stěhovavý pták tam za mořem kde slunce vytepává havraní stříbro lastur v náručí bezstarostných hájů žena smí bez úzkosti napodobovat sopku! 32 Simonides Neodcházej mu klenote zasazený do rodinného prstenu komu odkáži všecka tato bohatství pro která jsem se potřeboval uzavřít do nečitelnosti sestro přírody nebezpečná a bouřlivá jako uragan což nikdy nebude spoután přírodní zákon zákonem kterým jsme si podrobili vojska slituj se nad sobectvím starce jenž celý život tesal mramor pro svůj důstojný pomník je to tragické vidět jak nepředvídané krupobití ničí sklizeň šedin nenávidím mládí živly a svobodu nebezpečné mocnosti a žena třikrát opilá vesmírem bez našich krotitelských pohledů klesá stále níž a níž Helena Přinesla jsem vám hřebík do rakve a neobtěžujte se již (odběhne do svého holubníka) Čtěte není dobře míchat se do cizích záležitostí! 5. výstup předešli a Andreas Helena (kolébavě) Za dlouhých večerů když světla v biografu sháší před dívčími zraky se na bílém plátně vznáší v magazínech v žurnálech na zdi velkoměst i v lůně oasy hle usmívá se na mě hle už přichází 3 33 Andreas (vejde elasticky) Hands-upp! Helena (tleská) Bravo bravissimo! Andreas (podává jí knihu) A maličkost k tomu Helena (čte) Klíč na dešifrování milostné korespondence a erotické symboliky (řekne) Znamenitý trik můžete mluvit! Andreas (pateticky) Když třepí se ti krajka rozhoupej v lese zvon Helena (pateticky) Slepice není rajka Andreas A kohout není slon Helena Tak dlouho bude leden dokavaď bude led Andreas až jednou v noci z beden vyteče všechen med Helena (listuje v „Klíči") Hned malý okamžik ztratila jsem kontinuitu jak zdlouhavá je hatmatilka lásky mluv o stupeň prosaičtěji Andreas Baději o dva stupně má drahá najděte si tabulky ef 34 Helena (čte) Klíč k vyznání lásky muže (řekne) Nuže! Andreas Na horách Taigetu tvé zlaté vlasy rozpletu Helena V lese pod Urájem budete mým králem Andreas Tam kde jsou Karpaty zlíbám tě od hlavy po paty Helena S vrchu Pyreneí se na tebe směji Andreas V Kordillerách mám o tebe strach Helena Na vrcholku Panny ti odzvoní hrany Andreas Pod Čimborasem prudší než bora jsem Helena (listuje v „Klíči") Hned malý okamžik ztratila jsem kontinuitu jak zdlouhavá je hatmatilka lásky Andreas A přece jí mluví všichni milenci Až budeme sami budu se vyjadřovat prosaičtěji Andreas (vejde elasticky) Hands-upp! Helena (tleská) Bravo bravissimo! Andreas (podává jí knihu) A maličkost k tomu Helena (čte) Klíč na dešifrování milostné korespondence a erotické-symboliky (řekne) Znamenitý trik můžete mluvit! Andreas (pateticky) Když třepí se ti krajka rozhoupej v lese zvon Helena (pateticky) Slepice není rajka Andreas A kohout není slon Helena Tak dlouho bude leden dokavaď bude led Andreas až jednou v noci z beden vyteče všechen med Helena (listuje v „Klíči") Hned malý okamžik ztratila jsem kontinuitu jak zdlouhavá je hatmatilka lásky mluv o stupeň prosaičtěji Andreas Baději o dva stupně má drahá najděte si tabulky ef 34 Helena (čte) Klíč k vyznání lásky muže (řekne) Nuže! Andreas Na horách Taigetu tvé zlaté vlasy rozpletu Helena V lese pod Urájeni budete mým králem Andreas Tam kde jsou Karpaty zlíbám tě od hlavy po paty Helena S vrchu Pyreneí se na tebe směji Andreas V Kordillerách mám o tebe strach Helena Na vrcholku Panny ti odzvoní hrany Andreas Pod Čimborasem prudší než bora jsem Helena (listuje v sKlíčia) Hned malý okamžik ztratila jsem kontinuitu jak zdlouhavá je hatmatilka lásky Andreas A přece jí mluví všichni milenci Až budeme sami budu se vyjadřovat prosaičtěji 3» 35 Helena (milostně) Není nad neurčitost jež tryská ze zpěvu uchvátila mě hbitost tvých modrých úsměvů Tvá řeč je vonným kvítím balsámem hoboje Já vím že něco cítím však nevím co to je Když mluvíš určitěji ten balsám uniká celá se hrůzou chvěji tak jako osyka A polibek mě ruší i tenkrát když jej chci uspi mou malou duši svou silnou sugescí Není nad neurčitost nic nechtít, spát a snít Jsem šťastna a mám lítost Láska je zvláštní- cit (je v Andreas Láska je jako vločka když sletí roztaje Spi šťastně spi jak kočka kdo zaspí vyhraje Spi dlouho nech se vésti paprskem šalmaje tak poznáš pravé štěstí ■ kdo zaspí vyhraje Jen spi můj vonný liste, jak kalich plachetky moře je klidné, čisté nu) Helena (probere se) Ale ty následky ... Andreas Procitla jaké následky Heleno! Helena Co tomu řekne manžel a tchán? Andreas Nemysli ná manželství a na kuthan Což není manžel jen host? Žádné neštěstí Máš-li ho již dost dáš se rozvésti a ještě rýchlej přijdeš na svobodu utečeš-li mu bez rozvodu Helena Kdybych věděla proč tě miluji snad bych nedovedla přehoditi přes palubu předsudek Z tohoto domu mne žene hluboká úzkost z nebytí vrhám se do tlamy životu ať se nasytí a ty můj miláčku jenž ses mi zjevil jak fata morgana v růžovém keři mé srdce tě miluje má duše ti věří Jdi napřed jdi napřed a ponech mi márnivé brýle i když se loučíme s neštěstím je to vždy stejně smutné však je to jen chvíle ... Andreas Ještě malé vysvětlení k řetězu štěstí Helena Ne odejdi už Andreasi půjdu převléct smutek za naději Simonides (vyhlédne a spatří Andrease) Jak divné věci se tu dějí? 37 Andreas Ty ruce oči ústa vlasy! Helena Tchán! Odejdi už Andreasi! Viděl tě! Já se celá chvěji! Simonides Jak divné věci se tu dějí? Andreas (bezstarostně) To blýská se na krásné časy (vejde k Simonidesovi) Poněvadž mě zmerčil použijme lsti Zahrám si na novináře mají dnes závidění hodnou posici 6. výstup předešlí Andreas etc. (vyjme dvoje noviny a prudce je nastrčí proti Simonidesovi) Pane Simonidesi zde jsou dva bubínkové revolvery máte na vybranou! Simonides (pro sebe) Pan žurnalista? (vytahuje sklenku) Malaga nebo sherry? Andreas (kterého není poznat za novinami) Skolím vás první ranou! Simonides Malaga nebo sherry? Andreas (otočí se čelem vzad, sloií noviny, dívaj e se k balkonu) Žerty stranou Simonides (který ho ještě nepoznal) Posaďte se do křesla 38 Andreas (dá se poznat) Děkuji v době elektřiny jsou i křesla elektrická Simonides (pozná ho) Můj bývalý účetní Žežulka? Andreas (hrdinsky) Jde s vámi zúčtovat (tiše) za to že jste ho kdysi vyhodil z místa . . . Simonides Po zákonité výpovědi žádný skandál! Andreas (tiše) Nezapomeňte milý pane že jsem příliš nahlédl do vašich knih jako redaktor Pulce (nahlas k balkonu) stříhám kritisuji a hrám vynikající roli (tiše) v oddělení pro inscrci Simonides Váš Pulec mi neimponuje! Andreas (nahlas k balkonu) Nemohu si pomoci ta žabka den ode dne mohutní a za nic na světě se jí nezpronevěřím nabídněte si mně třeba sto tisíc odstupného leží mně příliš na srdci (nastrčí, aniž se odvrátil od balkonu, Simonidesovi hlavičku novin) jak krásná hlavička stála mne velmi mnoho bezesných nocí chci jí sloužit 39 kde kdo před ní bude ležel; na břiše je dosud nepochopena Helena (tiše) To je pravda Andreas (pokračuje) Tak daleko nesahá, vaše diktátorství abyste ji dostal na svou stranu Helena (tiše) Nikdy nikdy! Andreas (pokračuje) Bude hrát vynikající roli ve filmu Helena (tiše) Můj dívčí sen! Andreas (pokračuje) Je to takřka má žena pane! Helena (tiše) Jak je statečný! Simonides (křičí) Nechte si svého Pulce a odejděte! Helena (tiše) Jak mě podceňuje pulec opravdu byla jsem dosud jen pulec už velice brzy se stanu ženou Andreas (tiše) Nezbývá mně tedy než přijat inserci vašich konkurentů mohl jste mít k disposici blahovůli mého žurnálu Simonides který patrně nikdy nevyjde Pryč vyděrači! Andreas (uraženě) To stačí! (jde ňa zahradu) Váš podnik nebude ušetřen kalamity (k balkonu) Jsem čestný muž a držím slovo !ä škoda že jsme se nedomluvili záležitost velice spěchá čekejte další zprávy (odejde) Na shledanou! 7. výstup titíž a Benjamin (Andreas odchází. U vrat spatří Benjamina. Oba se změří navzájem) Simonides (k Lazarovi) S jedním jsem súčtoval nyní jsou na řadě druzí dva ničemové (otvírá Benjaminův dopis) Tak lehké to nebude synáčku pěkný Benjamin nestydí se posílat otci účet za milánské švadlenky tři špendlíky a knoflíček od límce 11.000 pobuda! (Helena ustoupí s balkonu do pokoje) Za chvíli se stanu terčem posměšků své konkurence dnes patří svět dobrodruhům a šibalům ten čiperný pan Žežulka se domníval že budu klopit milý pane mne nelze tak snadno opít a teď ještě abych se oddával luštění milostné šarády 40 41 Andreas filmový hrdina nevystupoval dosud v žádném reklamním snímku firmy Simonides & spol. láska tvé ženy mne bude stát patrně pěkné odstupné detektivní ústav se již postará aby ses seznámil se svým sokem! Lazar Otče jenom nechtějte postupovati násilím proti mé ženě je mladá a romantická dosud jsme ji věznili po skončení šachového turnaje budu s ní cestovat a to ji rozptýlí prozatím není důvodu bát se o ni nevinný řetěz štěstí ostatně je to zmatené nějaký student-ctitel pokusil se o básnický šprým mnohem víc se obávám Benjaminova příchodu co si pomyslí Helena o naší rodině až ji seznámíme s tím násilníkem bude ji urážet nestarejte se tak příliš o mé manželství jsem šťasten a mé jediné dobré slovo zmůže víc než vaše osvědčená přísnost Simonides Varoval jsem tě a pamatuj že bych se nerad dožil skandálu jdu si odpočinout ačkoliv ten orel na presidentově lebce mi nejde z hlavy (Lazar je už zase zabrán do šachu) Nikdy jsem neluštil křížovky jako Benjamin avšak zdá se mi že mluvím do větru (odejde do přízemního pokoje) čert vem tvou ženu čert vem Benjamina! 8. výstup titíž bez Simonidesa Benjamin (nesměle vstoupí do zahrady) Jak dojemný je návrat ztraceného syna! (svlékne svůj otrhaný kabát a košili. Chytá blechy) Jak vesele skáčí měl bych mít na ně udici! (spatří Strýce Sokrata) Strýc Sokrates! Ach jak se ráčí! Ty šťastný tuláku ty šťastný spáči! Ač je mi do smíchu je mi tak trochu k pláči nám stačí chléb a hůl nám kousek drnu stačí ač netlačí nás drn nás přece něco tlačí klopýtat přes trní klopýtat přes bodláčí ač je to veselé je na tom něco k pláči Helena (přijde na balkon) Hleďme nějaký malý Apolo chce dělat konkurenci amoretům z basinu škoda že to není mrtvá věc docela dobře by se vyjímal na záhonech avšak není slušné prohlížet si naháče Benjamin (spatří ji) Slečno! (Helena ucouvne do pokoje) A dokonce v mém pokojíku! Snad mi nenašli nevěstu byl by to povzbuzující prostředek pro studium Andreas (pootevře zahradu a opatrně vstoupí) Zdá se že vaše úsilí najít zlaťák v písku je nepravděpodobné Benjamin Podržte mi pane košili hledám drobné 42 43 Andreas To tak aby se mne chytily! Benjamin Jsou vznešeného původu a chce se jim na nocleh do vily Andreas Vyzná se v situaci spratek Benjamin Mám v tomto domě slevu Andreas (naznačuje krádež) Jdete sem na návštěvu? Pozor je dneska pátek! Benjamin Kdo je ta slečna? Andreas Má budoucí žena a už je obsazena Benjamin Opice jako opice Andreas Ty kradeš hochu slepice já pojišťuji věna (dává mu peníz) Tak buďme věrni každý svému oboru Nechtěl bys k ní skočit nahoru? Benjamin Proč ne? Chcete-li se jí zbavit a nebude-li příliš křičet Andreas Řekneš přicházím se vzkazem od pana Andrease orlové jsou hodiny president rovná se Wilsonovo Lazar je Saint Lazar 44 Benjamin A co se týče zavazadel? Andreas Je to tedy průhlednější květomluva než jsem myslil Benjamin A pokojík se zase uprázdní Andreas Pro mne za mne krást budete na svůj účet Benjamin Nuže pospěšme si v žaludku mně začlo příliš kručet Andreas I já mám na čase věřím vaší obratnosti a odvaze! (odejde) Benjamin (vyjme z kapsy kartáč, shrne si s ramene pírko a hodí kartáč přes balkon do Helenina pokoje) Slečno! Helena (vyběhne na balkon) Andreas? Benjamin (skrytý pod balkonem) Ano Orlové jsou hodiny Helena (tiše) Tedy v sedm hodin Provedls to znamenitě! Benjamin President rovná se Wilsonovo Helena (tiše) Miláčku! Benjamin (se češe) Okamžik 45 Helena (tise) Chci tě políbit! Benjamin (vyskočí, uchopí se balkonu, vytáhne se na rukou, Helena se vykloní a políbí ho, ihned však vykřikne) Opravdu? Helena Běda to je ten naháč! Benjamin (seskočí, udělá pod balkonem poklonu) Teď již oblečen sice prozatím jen chatrně ale váš milenec příliš spěchal vzkaz je vyřízen a ta malá diškrece mne tak těší že vám ochotně dopravím zavazadlo k nejbližšímu drožkáři! Helena Odpusťte! Benjamin Prosím! Škoda že máte už milence tolik jsem cestoval vyznám se v Paříži stejně jako pan Andreas byl bych vám dělal nosiče zavazadel a milence k tomu Helena Stydím se nechcete-li mne rozplakat ihned odejděte Avšak když jste se stal mým spoluvinníkem poraďte mi jak to udělat abych byla do sedmi hodin na nádraží mám nemožnou ondulaci nebyla jsem připravena 46 Benjamin Vezměte si kabát klobouček cestovní pas a kapesné Helena Dopouštím se patrně ztřeštěnosti a přece vnitřně jsem dávno rozhodnuta je v Paříži opravdu krásně? Benjamin Mám raděj přístavní města tam se člověk lehčej uživí a těch cizokrajných vůní našinec zapomene na všecko všichni se na vás usmívají a ten pocit nekonečné volnosti který se tě zmocní když loď zaskřípá a vypluje na širé moře konečně člověk je uchvácen a pláče radostí deštivé krajiny v kterých žijeme jsou skličující máte-li peníze nerozmýšlejte se buďte sama k sobě upřímná přeji vám ze srdce abyste užila tolik štěstí jako já bez jediného sous Helena Děkuji vám máte pravdu nač se trýznit dlouhými přípravami na cestu zde je mé zavazadlo odneste mi je příteli do taxíku cítím z vás moře zde máte zpropitné sbohem! (zajde) Benjamin (sehne se pro bankovku, sbalí ji a schová) Skoda že odchází! Možná že je to nějaká vzdálená seštřenice Mám smůlu! (vezme zavazadlo a odejde) Helena (vyjde na balkon a rychle si obléká kabát) Žádný křik dítěte nerozžehne olejovou lampu těchto stěn na věšácích a ve skříni mé obleky jak těla bez duše budou žiti svůj záhrobní život mé údy které opouštějí příliš úzké sukně jak hadi se protáhnou pod jiným blankytem a přece jsem smutná Má d.uše má duše koneěně odhodlej se k činu proč zdržuješ mé kroky na místech na místech na kterých hynu? (zajde do pokoje a pak vnitřním schodištěm vejde do haly) 9. výstup předešli bez Andreasc Lazar (vstane a jde k ní) V zahradě byla čajová růže Heleno kdo ji utrhl? Předvčírem mělas na zahrádce muže pošlapal všecky záhony a růže . . . Helena Chci Lazare abys mne zavrhl... Můj úsměv je nalomen vašimi věčnými škleby trpíš ty trpím já trpíme všichni a bez potřeby Lazar Má ženo labuti nejsem milovníkem lži a podvodů 48 Není-li vyhnutí měj svobodu avšak paní neodcházej nikdy docela měj slitování nad utrpením manžela Helena Tvé pláče a nářky mne ochromují jako vlažná sprcha děsím se trpkých povinností lhářky a života jenž prchá můj nemocný vstaň z hrobu Lazare a učiň něco co by mne zadrželo já nejsem labuť jsem žena mám obraznost hlad po životě a tělo Lazar Řekni mně něco o tom muži Kdo je ten zázračný muž? Je-li dobrý dej mu tuto růži je-li zlý dej mu tento nůž! Helena Láska je krev jež ve mně koluje hleď už se šeří mé srdce ho miluje má duše mu věří Nech si svůj nůž a nech si svou růži je to muž jak všichni muži Lazar Láska je strach jenž mne spaluje hleď už se šeří má úzkost tě miluje má slabost ti věří 49 í Helena A víra přece neznamená nie snad nevěřím mu je to něco víc z mrtvé se stává před ním náhle živá Lazar Zavřeme okna už se připozdívá Helena Věřím jen abych měla výmluvu a zatím podobám se Vesuvu netaž se na nic byla bych strašně mstivá Lazar Zavřeme okna už se připozdívá Helena Ne nech mne odejít! Lazar Vrátíš se brzy? Helena Snad! Chci žít chci brouzdati se zlatem promenád! Lazar Ach vrať se brzy obejdi jen sad Helena Lazare sbohem! Lazar (odejde k šachu) Na shledanou! Helena (odejde) Snad 10. výstup Htrýc Sokrates, Benjamin, Lazar Strýc Sokrates (probouzí se a mne si oči) Benjamin (vrací se a přijde až ke Strýci Sokratovi) Strýčku Sokrate můj milý jak se daří? Strýc Sokrates (rozespale) Není nad veselé stáří Až na ty stěhovavé uši Heleno Benjamin Strýc nevidí a má mne za dívku ■ Kam jdete strýčku? Strýc Sokrates Hledám stín Benjamin A nepoznáváte mne? Strýc Sokrates Vždyť je to Benjamin! Spíš řeka Vltava proud řeky Labe mine než my se prestanem mít rádi Benjamine! Jdeš dělat dobrotu a po kolikáté? Benjamin Zrovna tak jako vy Strýčku Sokrate! Strýc Sokrates Vypravuj co jsi zažil ty který máš duši jako já jsem stár a ty jsi mlád a přece nás pojí jakési společné vyhnanství Jak úchvatný je život a my se neohlížíme napravo ani nalevo nenasytní polykači ohně vychrtlí koníčci kteří opustili smutný žlab • protože hlahol hodin slyšených na cestách nás očaroval lidstvo hledá dosud smysl života 50 51 zatím co není jiného smyslu než život proto mne prohlásili za blázna má slova jsou pravdivější než je dovoleno chrlím je ze sebe tak jak je diriguje duše jak krásný je život při chudobě a při záduše Benjamin Viděl jsem o čem se nesnilo žádnému z nich z těch krotkých školáčků kteří zaměnili brašnu za soudní akta listopad v máji čtvrtek v neděli a ještě jiné divy byl jsem ohromen slunečním paprskem ve sklenici mléka a pil jsem zlato z rozbahněných studánek do kterých plival déšť znám polibky služek zakusované hnědými dorty půlnocí malinové zurčení konipásků prašivinu unášející tělo ve drožkách postilionů a závrať z čisté košile Tak není na mém těle ani jediného místa které by ve mně nebylo vytvořilo podivuhodnou duchovní oasu můj materialism si odpovídá s materialismem hvězd polaskal jsem v běhu nejedno umouněné dítě a spával jsem za komíny Strýc Sokrates (vyndá z kapsy slanečka) Jez synu jsi krásný a já věřím že změníš tento svět kdybych nebyl z jiných dob než ty a příliš bezvýznamný kmet kráčel bych po světě s tebou však pojďme ze stínu je večer a ruce mne zebou Benjamin Takové sladké přivítání ale co otec bude láteřit až mne spatří v tomto oděvu syn milionáře Simonidesa synáček který šil u prima krejčího strýčku jděte a prohledejte můj šatník kolik obleků jež jsem odhodil přišlo během roku do módy límce kravaty lakové střevíce bude ze mne krasavec okouzlím papá zatím však se skryji zde jak se těším na večeři strýčku pospěšte si Strýc Sokrates Jestli pak víš hochu že jsem rozluštil filosofické téma je člověk dobrý? čili jak lze odstranit společenské nesrovnalosti Rozluštil jsem správně védy již se nebude hloubati o stěhování duší mé pravé ucho se přestěhovalo do levého jsem rád že jsi se vrátil napíšeme o tom pojednání jak originelní disertace Benjamin Výborně ale zdá se mi že jsem spatřil otce jdi strýčku dej šaty do mého bývalého pokojíku prohlédnu si zatím půvabné maličkosti které tvoří dívčí budoár (Strýc Sokrates odchází do haly) voňavé mýdlo kolínská voda 52 53 a pudr románky milostná korespondence nemohu si stěžovat (uchopí se balkonu jako ve scéně s Helenou) Bohužel má neznámá je pryč dosud cítím ten aromatický polibek měl jsem ji zdržet mohla to býti rozkošná příhoda až by se vyklubal z tuláka rozmazlený synáček! (Simonides vejde na Helenin balkon a chytne Benjamina shora za ruce) Ale tak se mi zdá ze nejsem sam II. výstup titíž a Simonides Simonides (na balkoně drží Benjamina pevně za ruce, takže nemůže seskočit) Už tě mám lupiči žen vrahu z biografu pisateli šarád! Benjamin Pusťte! Vyrvete mi všecky vlasy! Simonides Zasloužíš si mnohem horších muk Andreasi! Benjamin Já nejsem Andreas ten odjel se slečnou z tohoto pokojíka 54 sám jsem jí vyřídil Andreasův vzkaz Vzala si kabát klobouček pas Simonides Lžeš taškáři! Benjamin Odnesl jsem jí kufřík k drožkáři Simonides Počkej ničemo čekají tě mříže! Benjamin Ona jede e Andreasem do Paříže orlové jsou hodiny |>rcHÍilľiil WíIhoiiovo nádraží it Ln/nr niii j hnil r učni |o má vinu piiařtc mm- vždyť hí oškubáte Hynu! Slinonidea Co blábolíš chlape! Benjamin (vytrhne se a seskočí) Třebaže teprve chlapec docela jistě už chlap a nezapomněla-li se vaše žena s nějakou cikánskou excelencí dokonce kousek z vašeho laloku vzpomeňte si že jste zplodil jakéhosi chlapce kterému se nezdáte býti příliš nakloněn Simonides Poznávám tě podle cynismu kdybys byl nepromluvil mohl jsi uniknout jako kterýkoliv trhan tak jsi zpustošen avšak běda i kdybys byl v ještě ohavnější masce byl bych tě poznal podle neštěstí které tě vždycky předchází a hlásá tvůj první krok do života byl znamením 55 neboť sotva jsi se ohlásil křikem tvá matka zemřela a tak to půjde celým životem Benjamin j I já jsem vás' poznal dřív než jsme se spatřili, neboť čí ruka dovede rvát tak nemilosrdně vlasy jak ruka otce patrně jste mne vytáhl tímto brutálním způsobem z matčina lůna a ona zemřela hrůzou před vaší ukrutností zdeformoval jste mi lebku již od kolébky je vámi předurčena ke vzpouře učil jsem se z vašich činů dnes však pohrdám špatnými příklady Simonides Tomu se říká revoluční smýšlení urážet otce? Benjamin Ani urážet ani napravovat Simonides Má to býti pokus o smír? Benjamín Vaše duše je složena z tolika vzorků kávy že by se z ní dal zrobit velmi strakatý šat když jste hrdý na okr svých výložek neměl jste si je tolikráte pokapat Simonides Blýská obnaženým divošstvím jak příroda sama a právě tak zaslepen už tím že jsi vkročil pod mou střechu zbortila se pomohls k útěku Lazarově ženě osud tě vždycky nastrčil do cesty kdykoliv měla mně vzejít škoda Heleno tYŮj odchod provázejí špatná znamení a skončí to hůř než začalo! Benjamin Ta slečna (Lazar vyjde) je Lazarova choť? Vidíte neštěstí v důsledku zatím co byl už zakuklen v příčině vidíte fakta isolovaně a proto jste neustále překvapeni ta žena musela utéci jsou-li hodiny nataženy bijí v pravý čas vy špatní hodináři domnívali jste se, že v tak mladé bytosti došel dech? A nazývejte si toho muže Andreas anebo jakkoliv je to každý muž který natáhl pružné péro váš syn Lazar se neměl nikdy ženiti s bytostí která netrpí bledničkou jeho sňatek byl víc tímto dnem než svatbou Lazar (zdrceně) Jestli se nemýlím nějaký žebrák přinesl poselství že jsem ztratil poklad přiznávám se že ač ml ád mluví velice moudře byla-li se mnou cítil jsem vždycky v patách neurčité soupeře nebyli v ní byli ve mně bál jsem se ohlédnout abych nezkameněl hrůzou ó věži koníku a střelče za jistých okolností nelze uhájiti dámu uchýlil jsem se k vám abyste mně dali zapomenout na úzkost z života neodsuzujte mou ženu 56 57 tuším ve svém neštěstí spravedlnost spadlo mi se srdce veliké břemeno nejistoty mohu alespoň bez výčitek plakat 12. výstup titíž Benjamin (se přiblíží k Lazarovi) Přijmete na nocleh tuláka? Lazar (stírá slzu) Tak mladičký a už žebrá Benjamin Nepoznal mne. no dobrá Jím všecky druhy polévek však nesnáším dobře kmín Lazar Můj bratr! Benjamin! Pojď do mé náruče neblahý poslíčku tak jak se sluší na bratra Benjamin To je trochu brzy jsi nadšenec zkrátka Čech do náruče ti nepadnu štítíš se přece blech Mé sladké Čechy rodíte blouznivce německé myši a blechy což dojemné to je a pravda vždycky vítězí jak říká drahý papá! Sinionides (vstupuje oblečen vycházkově) Teď potrestám ho chlapa! Lazar Zdá se hochu že ti chybí cit Sinionides Býval přece jenom málo bit proto je dnes z něho parasit 58 Lnzur Ach bože co se bude dít? Benjamin Nic zmoklá slepičko Jdi dohrát svou partii Sinionides Když jsi nechal studia měl jsi alespoň mít před sebou nějaký jasný cíl Benjamin Vlk je na světě proto aby vyl Sinionides Neměl jsem ho ani raděj zplodit Benjamin Jablka se pro to nepřestanou rodit Sinionides Zdá se mi, že jste lehce smířeni s nepořádkem jeden ze záliby druhý ze slabosti a na mně je abych vrátil život do starých kolejí (k Benjaminovi) Chceš-li alespoň dělat dojem kajícníka i když jím nebudeš patrně nikdy pomoz nám svým čenichem kterému nikdy nic neušlo kdo je Andreas kým se dala obelstít žena která nosí moje jméno abych změřil stupeň nedůstojnosti tohoto skandálu Benjamin Mužíček z kaučuku ostatně znáte ho viděl jsem přes plot že s vámi o něčem vyjednává Sinionides Můj sluha úředníček. 59 úplatkář pochybný žurnalista Žežulka člověk jehož život je bezpochyby akrobacií raní mne mrtvice vidíš Lazare jak tě osud klasifikoval jsi méně než ledajaký žurnalista Lazar Kterému jste šuškal do uší Benjamin Jeho uši si podle mého nezaslouží přízviska oslí Strýc Sokrates (vrací se s oděvem) Přijde již brzy čas kdy se lidé budou rozpoznávati podle uší -vždyť ucho je sídlem ďábla našeptävače skáče z leva napravo a působí vččné konflikty již došlo tedy ke konfliktu Benjamin Nás se to strýčku netýká Strýc Sokrates Jak krásný večer jaký křik tu Simonides Ten člověk si to odpyká Lazar Jaká tu byla šťastná ticha Benjamin A ve vzduchu se třásl bič Lazar Žil jsem s ní život poustevníka Benjamin A proto utekla ti pryč! 60 Simonides Ten klouček do všeho se míchá IleiOainin Jsem klidný jen si na mne křič Simonides Vždyť ona byla moje pýcha Iteii.jamin A proto utekla ti pryč patří k nám do trojspolku Strýce Strýc Sokrates My máme od života klíče Lazar Ach měla příliš prudkou krev Strýc Sokrates Klekání slyšíš jeho zpěv? Simonides Mám na čase vlak odjíždí po sedmé hodině nic není ztraceno byl to od pana Žežulky trik aby mně přinutil platit obyčejný vyděrač mám zkušenosti kdekdo hc dii dnes koupil počínaje uxiuistry a konče panem Zežulkou uvidíte že ji přivedu Lazar Otče jenom ne násilím aby nespáchala sebevraždu stud je hrozná věc já jsem jí odpustil předem všecko Simonides (odejde) Budižničemové! 13. výstup titíž bez Simonidesa Lazar (s melancholií) Zvoní klekání. .. Benjamin (bere od Strýce Sokrata prádlo a převléká se) Zde mne nechával otec klekat na hrachu! Lazar Náboženství je přece jen velká útěcha Benjamin (vyhodí špinavé prádlo) Už ani vrabci nedají na strašáky! Lazar Bože! Benjamin Kdyby nebylo Rakouska museli bychom si je utvořit není-liž pravda? Lazar S tebou nelze vážně hovořit Benjamin Kdyby existoval byla by to nejvyšší urážka pro člověka Lazar O kom mluvíš? Benjamin O těch vrabcích Strýc Sokrates Zní to příliš nostalgicky milý synu a přece láska dovede dělati zázraky Zde máš vestu a mlč konec konců nezáleží na tom kde jsme a láska se prozradí na první pohled jen trpělivost Benjamin (oblékaje se pobroukává si) Můj sladký pokrývači slyš loretánské zvony všecky panny pláčí jako ony znáš malou rukavičkářku tu co se dala do nářku pláče a neví proč a zač já dodnes slyším její pláč Lazar Proč odešla? Vždyť Praha je poetické město Wírýc Sokrates Jenomže dosud nikdo neobjevil její poesii lleiyamin A Berta Kadeřnice rozmlouvá se svatou Starostou budeš-li jíst s mým milým z jedné lžíce vousy ti také narostou A co když ho miluji svatá budu mít z toho hřích? Svatá se směje a po schodech chvátá Já dodnes slyším její smích Lazar Škodu Heleno kdyliyn tu byla zůstala dnes večer byli hyeliom šťaHlni millIJCH tolik ])(m'híí u žádný z iiiím nedovedl bezstarostně zpívat musel přijít teprve iiiiirnolriilný syn 8 odvahou potulného žebráka a písničkáře snad se už nikdy nevrátíš odešlas příliš zaslepena a lidé jsou zlí vlak hvízdá snad mizíš jak prsten v jezeře Benjamin Vidím její siluetu jak se ztrácí vznášela se jako exotičtí ptáci 63 vyhledá si střechu v noci uletí celý život musíte jich želeti Dotkla se mne jako motýl zvonu vidím její stopy na záhonu slyším v listí neskutečné hovory zas mne přitahují širé obzory Lazar Noc se blíží Heleno! Benjamin (je oblečen) A jak jsem nafintěn šaty dělají lásku ihned vzroste sebevědomí (vytáhne z kapsy tramvajový lístek) ach malá památka na nějakou zapomenutou historii lístek z tramvaje snad jsem jel na rendez-vous (vytáhne kapesník) a kapesníček dosud voní o rok mladší jak je to sladké když nepredvídaná vyletí proti nám ze šatníku (vytáhne z kapsy pas) a co je toto! Pas! Vidíš bez tebe jsem musel jako podloudník plížit se kolem pohraničních stráží vždycky jsem proklouzl A dokonce platí ještě dvě léta příliš lákavé vyzvání na cestu Ach fotografie mé staré přítelkyně, už si vzpomínám chtěli jsme utéci spolu pak jsem šel sám a dobře jsem udělal 64 ( vykřikne) Strýčku Sokrate pohleďte tiHÍrikoruna! Mé někdejší úspory u nyní mně přijdou vhod (l.atl.čí) V orloji jak v cirkusovém kole prochází se svatí apoštolé, sotva loretánské zvonky dozvoní smrt se ukáže a všem se ukloní potom zmizí studem za rafiky kohout zakokrhá hyhý kikirikí (obejme Strýce Sokrata) Strýc Sokrates Kikirikí Luza r (jde k telefonu, který zvoní) Otče! Byl to on? (zdrceně odloží sluchátko) Odjela! Už tenkrát když jsem ji spatřil v záhybu listopadové-ulice zmocnila se mne úzkost náš první polibek se podobal smuteční pečeti je to smutné a lépe o tom mlčeti! Benjamin (rozhodně) Za nic na světe nezůstanu pod jednou střechou s lidmi kteří jsou v rozkladu jak mumie děkuji za večeři kterou jste mi nedali 11:1 shledanou adieu! Strýc Sokrates Slyš cvrčka že ho hvězdy nezebou jak zlaté vši se třpytí ze tvé kštice 65 Benjamin Mít modrý blankyt nebes nad sebou a kráčet jako tulák přes hranice Strýc Sokrates Živit se z jejich smavých úkropů a zapíjeti vedra u studánek Benjamin Pak usnout jako tulák v příkopu a míti sladký přehluboký spánek Strýc Sokrates Jak kohout zobat hvězdnou snídani mít náruč proti větrům rozpřaženou Benjamin Ach lovit malé rybky do dlaní a líbati a líbati se s ženou . . . Lazar Odcházíš tedy opět tak zbůhdarma a bezpotřebně jakou cenu má tuláctví a co jsi získal! Vypusť z hlavy marné rusalky a víly nemysli už na kapitány a na mrože rozdělím se s tebou o lože rozdělím se s tebou o košili Benjamin Může-li ti to dát trochu útěchy rozdělím se s tebou o blechy Lazar (vzrušeně) Zde máš límec kravatu a dva kapesníky Benjamin (bere od něho dvě bankovky) Jsou krásně složené a dá se s nimi jít o kousek dál než bez nich deštník a límce s kravatou si vezmi zase zpět a drobné si nechám pro případ zpropitného linunr (mnut ně, zoufale) Hnil' sbohem buď sbohem jNiin mrzák neboť jsem promrhal nejúchvatnější jmění Spnlříš-li ji někde na cestách lliiijiiiniii (žertovně) Odevzdám jí tvoje políbení Konečně cíl života! Jíl po stopách exotického ptáka /.••na je jednou z mnoha os kolem kterých se lze točit až k závrati (odchází) impodobujme v tom vesmír kolik milionů hvězd ačkoliv jsou vzdálené přitahuje se navzájem ;i la žena není bez přitažlivosti patří k nám do trojspolku strýce l.nxar Snad přece mají od života klíče! Ntrýc Sokrates (odejde s Benjaminem) Odcházím s tebou abych ti pomohl odemknout zámek! 14. výstup I.u/ar n I.ivia lil vín (vejde jako stín) Promiňte pane bylo by mně milé dovědět se kdo bydlí v této vile liž několikrát jsem zde viděla obcházet kolem svého manžela INrní lo hezké stopovati muže však nosí domů podezřelé růže jež velmi podobají se tam těm 66 67 Hleďte a zde je udupaná zem Domácí lidé šetří víc své květy á hle kdo strhal krajku od rolety! Všecko se mi to zdá být nápadné Když člověk žárlí leccos napadne Říká se tomu sice hysterie však zdání se dost často na vlas kryje se skutečností Znám už mnohý trik můj muž je totiž pane záletník! Nebydlí tady na balkoně žena? A proč jsou všecka okna otevřena vždyť nalítají dovnitř jepice a potom je tam vidět s ulice! Odpusťte mi má prostořeká slova Představím se Jsem paní Žežulková Snad se zde v domě s někým stýkáte (Lazar zavzlyká) Co je vám pane! Pročpak vzlykáte! Někdo vám umřel? Či tu někdo stůně? Kadidlo! Běda! Umrlčí vůně! Tak přece nevonívá zahrada jak to tu bezútešné vypadá . . . Mám velkou hrůzu před hřbitovním kvítím Chudáčku věřte, tolik s vámi cítím ach kdybych to jen byla věděla Odpusťte mi jdu hledat manžela ... Lazar Ach je mi líto útlocitu ženy Má bolest nezůstane bez ozvěny Žel už jste překročila její kruh Váš muž je paní vskutku dobrodruh a s chladným srdcem oloupil nás oba Jděte už domů Pokročila doba a po tmě tíží smutek dvojnásob Mé srdce je jak vlhký čerstvý hrob v němž právě pohřbili mou vlastní ženu 68 Opustila mě jako herec scénu Nepůjdu za ní do zákulisí Jděte tam vy Jen od vás závisí ohikI lé dvojice jež asi šílí . . . Sám na to nemám odvahy a síly ,lvla Ach rozumím-li smyslu vašich slov mola bych obléct černý oděv vdov ii rozžat v opuštěném bytě svíce a čítat do sta, čítat do tisíce ,i denně denně do nekonečna .'. . Ne nevzdám se! Chci býti statečná! Kdo pomůže mně nést mou strašnou bídu! Nikdo! Ach bože dej mi hodně klidu... í kdybych měla projít celý svět najdu ho Snad se ke mně vrátí zpět (odchází) Jak málo je náš život v naší moci! (zavzlyká) A na slzy je dosti času v noci . . . Opona 69 OBRAZ 2. Místo děje: Atelier rozdělený paravanem na dvě části. Za para-vanem spací otoman. Před paravanem skupina pěti voskových módních figurín. Křesla. Dvoje dveře. Veliké balkónové okno s vyhlídkou na Paříž I. výstup Helena Helena (mezi figurínami) Není snadné uspokojit dnešní zákaznice! Textilní továrny chrlí denně tolik modrého hedvábí že by se jím dala pokrýt celá zeměkoule Kdyby ženy přestaly býti otrokyněmi mód kolik průmyslníků by zůstalo přes noc na mizině Paní fabrikantova vydělává ohromné jmění prostě tím že se strojí ostatní ženy se strojí s ní aby se jí vyrovnaly (klakson) Slyším pláč a nářek zkrachovaných úředníčků jejichž ženy se chtějí líbiti a transatlantik odváží do Ameriky miliony měsíčních gáží A přece krása ženy se obejde bez přepychu Venuše se narodila z mořské pěny a láska předčí pýchu Však zájem o obchod dává nám jinou mentalitu nuže vstupme na vyšlapané pěšinky! 70 (k figuríně) Paní! letošní móda chce soupeřiti s přírodou třešně odkvetly a blíží se šeříkový týden upozorňuji vás že k lila barvě hodí se především grenadina je to pikantní soulad Ale vy máte modré oči uplatníte se tedy rozhodně nejlíp v akátové epoše vyhledávejte kavárny s rumělkovým pozadím za čtrnáct dní v sezoně růží se budete dobře vyjí- mati v bílém Monte váš život se zatřpytí jak fontán a nezapomeňte na skořicový klobouk pro případ deštivých dní Příjemně kontrastovati s deštěm to zvyšuje lásku mužů děkuji paní jste obsloužena! Mé dámy! Paříž vám chystá tisíceré lichotky nezapomeňte na zítřek (obrátí se) Konečně sama neuškodí mně malá studená sprcha a několik intimních myšlenek o životě jenž prchá. (odejde do přilehlé místnosti) 2. výstup Benjamin Benjamin (vstoupí, je vidět, že nezná tento atelier. K figurínám) Roztomilá společnost! To mi nezabrání abych si tu nepočínal jako doma 71 Alespoň se naučím galantnosti (teatrálně se ukloní figurínám) jak se sluší na švagra sličné ženy Jak jsou krásné ty dívčí maličkosti člověk žasne a je to k zlosti (líbá figuríně ruku) Vy nehty ponořené do laku oslňujete oči tuláků a když je zavrou kvete kdesi akát chce se zpívati a chce se plakat jsi malé dítě a s pávem si hráš když vyjdou na večer noc promění se v pláž (líbá lem sukně) růžová vlna se s modrou vlnou bije a je to celá symfonie ach na co myslí tato koketka je to moře nebo je to plachetka? Marně luštíme vás bílé vzdušné hříčky budeme vám v tanci šlapat na střevíčky jak jste štíhlé když vám obejmeme pas ubližujem vám a milujeme vás pro vás putovali bychom na kraj světa všecky stejné paní jako midineta ať jste v poupěti či ať jste rozvité nejzázračnější když nejvíc trpíte zaklet zakleti vás do kouzelných skřínek obetujem vám sivůj všechen odpočinek když z vás spadne někde v stínu stromů Šat je to červenec a je to listopad nahé vlčí máky v smaragdových sečích spatřit přiyonět a dát se do zaječích (přeskočí paravan, ulehne na otoman, natáhne si budíček a postaví ho na zem) 72 3. výstup titíž a Andreas Andreas (vchází zvenčí) Helena (vchází současně z vedlejší místnosti) Andreas Příliš pozdě? Helena Možná že ano! Andreas Příliš brzy? Helena Možná že ne! Andreas Právě včas? Helena To je slovo! Andreas Vítán? Helena Ještě víc! Andreas Trošičku milován? Helena Trošičku! Andreas To je málo! Helena A přece víc než si zaslouží ten kdo si ničeho neza-sluhuje Andreas (chce se posadit) Vzdávám se 73 Helena Stát! Andreas (v pozoru) Pozor! Helena Ruce vzhůru! Andreas (zvedne ruce) Pohov! Helena A teď mne políbit! Andreas (líbá ji) Racz dva tři Helena Dost! Andreas V pravém oku se již vyčasilo Helena Však levé dosud míří Andreas I to se se mnou smíří Helena Bohužel! Andreas Tvá zbytečná sebeobrana jež blýská zoubky, ztratí je jako dítě po cukroví Helena Však nezapomeň že pod mléčnými zuby dřímá opravdový chrup a včela má med i žahadlo kdybych se nebránila špatně by to se mnou dopadlo! 74 Andreas Nech si zavázat oči tak přejdeš bez závrati i po nejužší lávce Helena Chceš abych oslepla Běda jen mrzáci touží po slepých ženách (žertovné) a kdybys nenosil v sobě nějakou nebezpečnou ošklivost nebál by ses mého jasného vědomí Andreas Nač tyto otazníky když láska je nejsvrchovaněji! vykřičník! Helena Chceš abych se ti vzdala docela jen abys mne k sobě připoutal avšak láska otrokyne je příliš bezmocná než aby byla ještě láskou Myslíš, že cirkusové lvice milují své kroititele? Andreas Poslouchají-li na slovo to zabezpečuje mnohem víc než Danielova jáma Helena Bože můj bože můj tak milovati a cítit se tak sama! Andreas Tvé okliky jsou zbytečné jak okliky potoka jenž naráží na trní nemysli na nic a miluj mne škoda každé minuty a nevyhlasuj zbytečnou mobilisaci Helena Bylo by krásné nemyslet na nic a změnit se v plující oblak 75 však chceš-Ii aby mezi námi nebylo otazníků odpověz na ně a nebude jich Andreas Nuže na kovadlinu s nimi ať jsou z nich paprsky které se sbíhají v nekoneěnu Helena Chci pracovat a nemám zákaznice a přímluva filmového hrdiny zabezpečila by mou samostatnost řeknu ti všecko neumím lhát, úspory došly a přijde brzy den kdy budu míti hlad Andreas Miluji tvrdohlavého tvora dráždí mne tvoje nepokora. vkládáš-Ii peníze do mých podniků je to mnohem užitečnější než plýtvat jimi v módním závodě bez vyhlídek Má kariéra se bude rentovat není potřeba abys vydělávala peníze, stačí když mně jimi umožníš uskutečnit mé plány Věř že mne provokuje tvá komedie Helena Nejprv muž ženu zotročí pak ji bije a když se mu ani to nehodí jednoduše ji vyhodí Andreas To není projev lásky to je nedůvěra ozbrojuješ se proti mně není nic příjemného cítit při polibcích hlaveň revolveru buď chceš milovati nebo dělat kariéru! Helenu Ženy rozhoupejte zvony na věži muž chce aby byla žena přítěží nejprve ji zbaví srdce potom práva čeho všeho dnes se žena dožebrává muž je sobec, domýšlivec, otrokář jeho sobectví má Janusovu tvář jednou uchvátí a druhou rázem zdrtí kráčíme s ním stále po hřebeni smrti Andreas Je to naivní a bezúčelný spor Co je žena Co? Jen bludný meteor Náhle vznítí se a náhle zhasne v letu je to úchvatné jak pohled na raketu marně hledáš ji pak dalekohledem zmizí jako zlatá rybka pod ledem jako pestrý pták jak krůpěj zlata v peci proto vězníme je jako ptáky v kleci Helena Opustila jsem pro tebe domov vyhnula jsem se Scyle a narážím na Charybdu zapomeň na svou panovačnost ;i pomoz mi přímluvou abych si poctivě uhájila to málo kletého je zapotřebí k životu pnu iiediccH abych s tebou vedla rovný boj je-li už potřeba mluvil o boji I když li (IohimI nepatří mé tělo JHCin tvá JHom tvá a nepokořuj mne příliš proč mne neznáš lépe proč se ve mně mýlíš! Andreas Přílišnou samostatností se odcizuje žena muži Helena Zde v tomto cizím městě lak necitelném k těm kteří si je nemohou podpláceti 76 77 nemám nikoho kdo by umožnil mým rukám aby nezahálely koupila jsem za poslední peníz tyto figuríny hledí na mne vysmesne jejich ironická gesta se ode mne s politováním odvracejí nechtěj se rovnati loutce a nezneužívej příliš mé bezbranné oddanosti Andreas Styděl bych se před přáteli za ženu ve které budou vidět švadlenku s takovými ženami je dovoleno milkovati se jen pokud chrání tma naše inkognito Nechtěj lámat co lze rozetiiouti jak gordický uzel prodáme figuríny s velikou ztrátou bohužel již velice brzy budu míti tolik abys žila jako bývalá žena milionáře ostatně žárlím na Lazara patrně se mi nechceš vzdát proto že dosud cítíš na těle jeho polibky Helena Můj drahý zdá se mi že pochybujete o mé pravdomluvnosti to by mne příliš brzy vyléčilo z důvěry k vám jsem takřka dívka a spěcháte-li vy já nespěchám! Andreas Proč bys tedy nosila stále jeho prsten Helena To přece nestojí za scény chceš-li vrhnu jej do Seiny nějaký rybář se zaraduje z nálezu zlata bude dělat vodníkovi pukrlata! 78 Andreas Věčná škoda bude lépe když se dobře prodá Helena Jsi praktičtější obchodník než můj tchán udivuje mne to trochu to se přiznávám Andreas Jsi příliš urážlivá dáma Helena Bylo by mně příjemné kdybych byla chvilku sama Andreas Hleďme vyhání mne ha ne, romantická paničko únos bez polibků je teprve desetina milostné historie (chce ji uchvátit, ona před ním couvá) Htyď hc má drahá polopanenko došli jsimc v dobrodružném seriálu už lani kde vlak vjíždí do tunelu ivr opatrné sesterské polibky oklINÍ jľllll /kriillni Ivou výmluvnost (ni lin/ii ji ílu míriiťe) vidi* j u inuuhiui /.iivi'iilii<-JHÍ oceiín ■li'/ iiľľiin «ľ ftlílihHl vodou jiMíý lvů hi/vliiilnonl Ki' vyniiiějc tvému odboji Holemi Nedulýkejlr iO unii' viní dO.Mo ž«- /Iniiíni navždy Hehe sama nedůvěřuji li. hojím se. vášně jako divoška zlodějů duší uch Strýčku Sokrate pomozte mně 79 Lazare proč jsi mne takto neuchvacoval mám neurčitou bázeň jako bych byla prodána do otroctví pusťte! Andreas (drzí ji v loktech a jde s ní k otomanu za pa- ravan) Vidíš bláhová jak ti to sluší poddanství zbaví tě tvých protivných rozumů, jsi docela hezká sufražetko když takto upadáš do letargického spánku Helena (v polobezvědomí) Jsem strašně ubohá lpím na něm víc než tuší vrať mi mé polibky vrať mi mou jasnou duši Jsem v jeho moci ach jsem jako v hypnose Začlo to vznešeně skončí to uboze! Andreas (vstoupil za paravan a spatří spícího Benjamina. Pustí Helenu) Proto jsi se tedy bránila ctnostná ženo Kdo je to? Helena (vzpamatuje se) Anděl strážný .. . Andreas Mohu tedy odejít a pamatujte si už se nevrátím Paničko! (odejde) Helena (běží za ním) Andreasi! Probůh vždyť je to zloděj! (vyjme z kapsičky malý dámský revolver, přistoupí k otomanu, vezme do ruky budík, spustí jej, aby zvonil a namíří na Benjamina) 80 4. výstup lili/, bez Andrease llcn.jainin (vzbudí se) Odpusťte udělal jsem si pohodlí! Helena (míří) Ruce vzhůru! Ilcii.jamin (zvedne ruce) Pohov a teď mne políbíte! Helena Vždyť je to ten naháč! Ilenjii liliu Uřív než mne přinutíte abych zmizel oknem dřív než si zlámu vaz dovolte abych vám vyřídil malý vzkaz Helena Nejme listonoš k čemu bychom měli pošty a telegrafy k dyhy jim dělal každý umouněnec konkurenci lleiijamiii I m o ii.i.iČnec ii přece je ve ume něco sokratovského nemyslíte? Helena 4 ;<< I v Siivr SoknilcM IleltJlIMlIll \t tm to *•< miluji kiiimié zeny Helena ľllllllľ xi H|lletl clllZ M»1V |iulie o poNcliodi niž liydlí špinavé ženštiny oilneHle hí hvoii posadu ii žádné dlouhé omlouvání! Hen jiiiiiin DoHiid JHcin ho jí nepředstavil 81 j Helen h Třebaže jste mi odnesl kdysi zavazadlo nestojím o to věděti kdo jste Benjamin (rétoricky) Jsem mistr devatera řemesel ó slyšte moji píseň neblahou po celém světě tulákem mne zvou a já tak nerad z domova jsem šel Při křtu jsem hrozně řval a pokřtil kmotrův klín Dali mně říkat Benjamin Tak jsem se tedy Benjaminem stal Poněvadž se mi chtělo hodně žít chodil jsem často za školu Nepěstoval jsem dlouhých úkolů a byl jsem přirozeně často bit Mám paní celkem dobrou náturu a chci-li práce mi jde od ruky Přes karcery a časté výluky udělal jsem přec také maturu Ač žiji z hvězdných úkropů jsem jistě silný na svůj věk Přebrodil jsem už mnoho řek a prošel křížem krážem Evropu Letoval jsem na Notre Dame a netrpím vůbec závratí Přátelství se mnou se vždycky vyplatí Nepřítel sosáků ochránce hezkých dám! Helena Už dost už dost já myslím že vás znám můj mladý pan švagr 82 iMijninin i kl.oiýin jste se už jednou přátelsky uvítala! (VriiiyHlcI jsem že exotičtí ptáci roní slzičky lim lip |i- vidět že máte srdce na pravém místě ilľlľiiu Ho/.lomilý pán n* na to že se plete do cizích záležitostí! Ilt vás k němu připoutalo byl prostinký hlad po životě madam Poznáte poznáte to sama! Helenu Má cosi pro co není slov miluji ho i když mne bije Itez něho svět se změní ve hřbitov llfll Juiniii To dělá vaše fantasie Helena /VI u j miláček je krotitel n vnucuje mi svoji vůli ,lii zemru pro něj kdyby chtěl Benjamin Ty iloby dávno pominuly Helena Jii miluji a nevím proč bez něho svět je klubkem smutku n m ním se mění v kolotoč Benjamin Přijde vám špatně od žaludku! Helenu Mu cosi pro co není slov miluji ho i když mne bije Mez něho svět se změní ve hřbitov lli'njnmlii l'o dělu vnše fantasie (lekuele krásná švagrová, pru*' ne luk náhle celá rdíte nelil lo VHceko doslova jen wiheu o ěem hovoříte? 85 Helena Vím jenom že mne líbá tak, že ztrácím pod nohama půdu má duše krouží jako pták bez křídel bez bázně a studu Benjamin Řekněte krásný přelude že milujete sama sebe Nebude-li on nebude Však přijde jiný Spadne s nebe! Helena Má cosi pro co není slov miluji ho i když mne bije Bez něho svět se změní ve hřbitov Benjamin To dělá vaše fantasie Přiznám se, že mne nebaví točit se kolem vaší modly Teď jsem tu jenom já a vy Snad bychom se též v lecčem shodli! Helena Tak na příklad v čem proboha! Benjamin V tom že je jasná obloha Helena Ach, vy jste opravdový šibal Benjamín Nevíte jak rád bych vás líbal Helena Že vás hned pošlu za dveře! Benjamin Jste věrná ve své nevěře! Helena Ach nechci ani věřit sluchu llt-iijiuniii Nepolíbila jste mne tedy v duchu? Helena Já nejsem zvyklá na žerty Benjamin Což nemám dosti hezké rty? Helena Já nevím nedívám se na ně Benjamin Vědomě sice ne však maně! Helena Ach vy mne rozesmějete Benjamin Jste krásná jak se chvějete! Helena Nemáte příliš úcty k dámě Iteiijamin Podívejte se tedy na mne! Helena Jak tvrdošíjně útočí! Benjamin Dívejte se mi do očí! Helena (podívá se) Což hezké jsou jak oči dětí že vám je budu záviděti! Benjamin Ach od závisti snadný lék za macešky dvé pomněnek Helena Mé pláčou vaše se jen smějí Ale teď opravdu se chvěji 86 87 Benjamin (zpěvně) Maceško slavnost začala tak vystrč svoji trikolóru (klekne na koleno) Bubínek housle píšťala zvony se připojily k sboru Vlaštovka páv a kvičala se daly do velkého sporu Maceško slavnost začala tak vystrč svoji trikolóru Dřív než se paní nadála dvě ruce rozhrnuly storu Pierrot drnká na mandoru hodiv se napřed do gala Maceško slavnost začala! Helena (sladce) Pomněnky byl to jenom sen zůstanete mi na památku Je zima dívky předou len a mezi nimi vidím matku A kolik jiných drahých žen babičky zakuklené v šátku Pomněnky byl lo jenom sen zůstanete mi na památku Zrcadlo nevidí těch změn co přešlo kolem něho zmatků Zapomeň dítě na pohádku. Iniciály zbudou z jmen Pomněnky byl to jenom sen Benjamin Jak jsou krásné ty dívčí maličkosti, člověk žasne a je to k zlosti Helena Jste malý čaroděj jaká proměna Kam se poděla má úzkost Ještě před chvilkou se mi zdálo že je můj život u konce kráčela jsem v bludném kruhu bez vyhlídek a třebaže se ničeho nezměnilo na podstatě mého utrpení já je necítím Odkud se vzala má radost proč náhle bez příčiny se mi chce zpívati jako bych byla současně na těchto místech a v ráji koflík je koflíkem a přece něco mnohem vzdušnej. šího než anděl rozum třebas mi dokazuje pravý opak všeho toho je bezmocný proti jakési neviditelné záři povězte mně jak se to stalo anebo máte vlastnosti maga a zaklel jste mne abych až procitnu upadla do trojnásobného zoufalství ? Benjamin Není to moje zásluha Sotva se nám podaří umlčeti prokletý mozek obludu jež požírá sebe sama vzdáme-li se naděje na cokoliv jakýsi podzemní pramen v nás vytryskne do výše slova již nemají ten smysl abychom jimi oddiskutovali nějakou malichernost a vzdouvají se jako vlny obrážející podivuhodná nebesa jsme toliko nástroj života jenž je věčný mám odvahu nechtít nic vykonat a znít jak třtina kterou oživuje tento dech Helena Mou myslí protéká čirý a jasný potok 88 89 Benjamin Můj pramen se přidává k tvému Helena A místo sólové kadence smutné a uvězněné do sebe sama Benjamin Je tu náhle dueto jehož kontrapunkt nás omamuje Helena Mé rty se chvějí v tremolu písně kterou jsem dosud nezpívala Benjamin A mé tremolo se prolíná s tvým jak vlna s vlnou Helena (Benjamin se jí dotkne rty) Nevím která z nich je moje (letmo se líbají jak třtiny) llenjamin Přibližují se a unikají takřka zároveň Helena Jakýsi zlomyslný delfín čeří hladinu Heiijamin A zcizuje naše rty Helena Nevím které z nich jsou moje Benjamin Ach moci utonout v tom jemném vlnobití Helena (vyskočí) Běda! Líbal jste mne! Benjamin Bdím-li vy jste mne líbala sama! Helena Ne! Pryč ode mne pryč! Benjamin Spadl kámen a vlna se roztříštila Helena Zapomněl jste že miluji pane Benjamin Rozum vám dá jistě dost pádných důvodů abyste tomu uvěřila Helena (zoufale) Miluji nebo nemiluji? Benjamin Přijde na to co si vyberete Helena Vím že ho miluji a přes to necítím nic ale on se vrátí pohledem krotitele přinutí mne. abych sklopila oči zapomenu že necítím a budu cítit lásku aniž bych cítila že ji necítím Benjamin Má smysl pro pořádek je to výsledek dresury všecka manželství na ní basují a navykli jsme si v tom vidět přírodní zákon Helena (jako by si to dokazovala, úporně) Má cosi pro co není slov miluji ho i když mne bije bez něho svět se mění ve hřbitov! Benjamin To dělá vaše fantasie Nevíte snad že jste obětí malé neupřímnosti? Helena Odsuďte mne jak zasluhuji! 90 91 Benjamin Věnovala asi velkou pozornost zpovědnímu zrcadlu Slovo hřích musí vymizet ze slovníků a z knih je-li vám dlouhá chvíle zašijte mi kapsičku je to užitečnější než líčit na sebe past Na světě je dovoleno všecko i krást! Však pod jednou podmínkou Že nejde o kleptomanii jak u Andrease Helena Běda! Benjamin Krást z híadu jaká nádhera! Líbati se není nic krásnějšího pod sluncem však pod jednou podmínkou žc nejde o ješitnost jako u Andrease Helena To je příliš! Cožpak není filmovým hrdinou? Benjamin Jsou věci které slouží životu a jsou věci které ho ničí Hřích je velmi ochočený had nekouše jen syčí! Helena Bud eme dobří přátelé však pod jednou podmínkou že mne už nikdy nepolíbíte! Benjamin Přijímám však pod jednou podmínkou když mne nepolíbíte sama! 92 Ostatně děláte si zbytečné výčitky svědomí Andreas je pseudonym pana účetního Žežulky podnikavého pána který chce pomocí vás spekulovat et cetera Helena Ani kdybyste skočil s terasy neuvěřím vám! Benjamin (vstoupí na balkon) Zkusím to neboť sami andělští kůrové připraví vám překvapující číslo vznesu se rozhodně do výše a porazím Izáka Newtona! (ozve se zaklepání) 5. výstup titíž a Livia Livia (vstoupí) Helena Konečně jedna zákaznice Křivdila jsem Andreasovi Madame jsem vám k službám! Livia Můžete-li mně prokázat nějakou službu dejte si do pořádku zavazadla Helena Nějaká cestovatelka která chce imponovat černochům 93 Livia Jen jednomu a ten jc ještě k tomu černý jenom uvnitř Helena Nevím o který světadíl běží a byle by dobře kdybych poznala váš vkus Livia V loni bychom se shodly váš i můj jc stejně problematický Helena Mám patrně velmi pochroumanou pověst aniž o tom vím Livia Buďte ujištěna Helena Zajisté je ženou nějakého knedlíkového magnáta! liivia S kterým udržujete podezřelé styky Helena Sprostá ženštino! IJvia Sprostá nebo šílená jak se to vezme Helena Pomoc Benjamine! llenjamin (vystoupí s balkonu) A přece jsou krásné ty dívčí maličkosti! Člověk žasne a je to k zlosti! Livia Jak se zaraduje Žežulka až mu sdělím že přechováváte v bytě nocležníky 94 Helena Rozuiním-li dobře vaší hantýrce je Andreas ženat Livia Nestěžuji si co se týče manželských povinností přes to že není tak ušlechtilý jako váš Helena Nechci ho ani vidět podvodníka muži jsou jako ovádi Benjamin S oběma dvěma si tyká Helena - Livia A obě nás stejně podvádí Livia Myslím si paní že mne miluje dosud Helena (pláče) Máme tedy skoro stejný osud Livia (stírá jí slzu) Má drahá škoda těch krásných očí Helena Vaše jsou krásnější Livia (bere ji za ruku) Jaká elegantní ručička Helena Vaše jsou hebčí Livia Tak mladičká Helena A jaký sladký hlas Livia Však Žežulka miluje jen vás Helena Vás mnohem delší čas Lívia Není možno abych vám stála v cestě Helena A j á vám ve slunci Livia V tom bychom se shodly Benjamin A přece vaše stanoviska jsou stejně problematická (nalije do koflíku čaj) Plačte zde ucho koflíka já budu zatím pít a přece když si žena zavzlyká nevylučuje to cit však je to zneužívání herců i publika Livia Jak se raduji žc jste si našla náhradu za mého muže Helena Tak se mi zdá žc je to nová urážka Benjamin Křičte zde ucho koflíka já budu zatím pít a přece když se žena hněvem zalyká nevylučuje to cit však je to zneužívání herců i publika Livia A na konec, přes všechen hněv přicházím jako prosebnice Benjamin Lev z papíru je také lev i lvice z papíru je lvice Livia Paní má každá myšlenka je od něho již zotročena Což vy jste jenom milenka však já jsem jeho žena To nemají být výčitky je mi vás spíše líto Hle jaké máte vyhlídky Slzy a žalář věřte mi to Tolik jsem s ním už trpěla že vás to asi sklíčí Vrávorám bez duše bez těla vás také časem zničí A přes to nechci se ho vzdát jak morfinistka svého jedu Už dávno měla jsem to udělat Však dnes již toho nedovedu Zmoudřete dokavad je čas Střežte se nebezpečných hraček jsem přivázána na provaz zvoním si vlastní umíráček Helena I já jsem jako za mříží ač nejsem jeho žena však sotva se ke mně přiblíží jsem rázem zaslepena Věřte mi jsem v tom nevině a hynu z nesvobody můj život podobal se rovině teď strmí jako schody Řítím se po nich do výše dostávám z toho závrať Uspal mne jako chřestýše Ach už se nikdy nevrať! Měl nad mou duší větší moc než střela s jedovatým kopím 96 Benjamin Zní to jak volání o pomoc Helena Ach běda já se topím Li via Měl nad mým tělem větší moc než orel nad pohořím Benjamin Zní to jak volání o pomoc Li via Ach běda mi já hořím! Helena Měl nad mým srdcem větší moc než mohl by kdo tušit Benjamin Zní to jak volání o pomoc Helena Srdce mi přestalo bušit! liivia Má něco pro co není slov Helena Bojím se ho i když mě laská Livia Bez něho svět se změnil ve hřbitov Benjamin To dělá z ženy láska a exaltace . . . Marně hledám smysl vašich řečí řekněte mi raděj střízlivě z jakých důvodů z vás která bečí? Livia Má pravdu dovolte mi madame několik otázek 98 a především co se vám na něm líbí kromě té larvičky? Helena Mám-li být upřímná nikdy jsem o tom neuvažovala a přece už vím je galantní jak členové francouzského vyslanectví liivia Pak se tam rozbije hodně talířů do roka Helena Okouzlil mne svou velkorysostí má za sebou víc soubojů než Puškin IJvia To nelhal jsme v domácnosti oba tak trochu duelanti z profese ale jinak jsem pokládala vždycky za malichernost strká-li muž nos pod pokličky a do účtů od hokyně Helena jako můj tchán . . . liivia Jeho nechuť ke konversaci ze mne dělá recitátorku monologů sotva oblékne domácí župan Helena Domácí župan? Livia Otevře noviny a spí. . . Helena Proboha nehraje šachy a nenosí doma fez? Livia Ne od té doby co mu padají vlasy 7* 99 Helena A přece vám závidím že jste manželkou vášnivého muže Livia Od svatební noci ubývá našich polibků s geometrickou řadou Helena V tom se nikterak neliší od Lazara Livia Na konec je půvabný jen proto že má samé špatné vlastnosti Helena Vzala jste mi o něm všecky iluse alespoň kdyby nenosil župan Livia Zkrátka jedno mu neupřeme obě nás dokonale zbavil soudnosti Helena A má závidění hodný dar zdá se být vším čím chceme i když není Livia Ach díky bohu že ho známe Helena Lichotil jen sám sobě Livia Nejlépe uděláme Helena - Livia když opustíme ho obě Livia Dejte mi na to paní slib Helena Čím dřív tím líp čím dřív tím líp 100 1,1 vli. Slilmji vám to laké platí Helenu - Livia (.íilcl nás mít obě obě ztratí Mi iijniniii (u. balkonu) Gratuluji dámy rc-lý život se skládá z dobrých předsevzetí ii clopadne-li to na konec jinak než bychom chtěli ro hc dá dělat /:idná bouře se neobejde bez hromů 'ustoupí na balkon) Pozor! AiidiciiH právě vchází do domu! I.lvlu (odvrátí, se zády ke dveřím a sedí ve skupině figu-iiii- Jsji posice musí být taková.-, aby se mohlo pří-iliii.i/iiu zdál, ze je figurína) < lililn h y cli včdčl co si o mně myslí když upouštím ht> s lěžkým srdcem n f • > | > i ih 11 n i lio aspoň s lehkou myslí 0. výntup Amin h* iiihuijil ľa trlmt dobu nezpozoruje přítomnost /(VVii ľiiUilihl /i o figurínu. Helena se domnívá, ze Vliti I »i'm II I Iľlľ Plllfté 1' IMhih fukttsujti nu I tatí) INľ lililn jal lil «ľ Ilľlllllllllll ! \ihWthn fiilyii K/c iimhnin / párovánu) Mi Indu joiin ne iiiMindúl! lll'll'imi Uii /iliiin m-ni-li/ pravdu A (miř ■ , nim' posmívá! 101 Helena To jste netušil jinak byste si ušetřil tuto návštěvu Andrea s Přicházím právě proto Detektiv je nám v patách a nedá se nic dělat! (Strýc Sokrates vejde tajnůstkářsky, takže ho žádný nezpozoruje a usedne si na bobek v pozadí místnosti) Livia (pro sebe) Detektiv padá to na mne? Strýc Sokrates (pro sebe) Ale ne! Andreas S ohledem na manželství musíš se vrátit na čas domů! Livia (hlasitě) Na čas — to je výborné! Helena Mluvíš o manželství jako by se to samo sebou rozumělo neměla jsem ani tušení! Andreas (který pokládal Liviin hlas za Helenin) 0 takových věcech se nemluví Livia (hlasitě) To jsem si nemyslela že mne tak podceňuje Andreas (v domnění, že mluví Helena) Víš přece jak tě miluji! Livia (nahlas) 1 po tom všem? Andreas (v domnění, že mluví Helena) Byla to maličkost Helena Nazýváš maličkostí mou lásku a útěk od manžela? Andreas Vrátíš se domů proto abychom spolu žili věčně! Vzdám se tě na oko Helena Ve skutečnosti však chceš žiti se mnou děkuji Andreas Ano! Livia A myslíš že s tím mohu souhlasit? Andreas Ovšem za cenu naší existence Helena Jak úhoř proplouváš mezi dvěma ženami Andreas Mám jen tebe Livia A proč jsi mě tedy opustil? Andreas Nediv se mohl jsem mít oprávněné podezření o tvé nevěře Livia (vstane) Zasloužil bys abych tě zpoliěkovala Andreas Kde se tu vzala tato osoba Bude se vám snažit namluviti že jsem její muž nevěřte jí! liivia Tak mluví když mně vyznal lásku? 102 103 Audreas Vždyť jsem s tebou nemluvil Livia A kdo seděl na této židli? Andreas Probůh to nebyla figurína? Helena Chápete madame? Livia Zdá se že jsem těžkochápavá imponoval mně právě tím že jsem ho takřka nikdy nechápala co nechápem je patrně velmi vysoko a tak to zbožňujeme Žel kdybych byla leccos nechápala jako všecky manželky kterým kdekdo tvrdí že musejí především pochopit svého muže byl bys pro mě cizím člověkem jako pro tuto paní Helena Cizím člověkem? Podle toho jak se to vezme! Livia Něco jsme si slíbily není-liž pravda? Teď mně již nemůže nic nalhávat přesvědčila jsem se na vlastní uši o tom že má jinou je občas dobré býti figurínou žel byla jsem jí od toho dne kdy jsem se oženila s ním Helena Na štěstí já také všecko vím Andreas Nevíte nic co ví žena o muži 104 Helena A co ví muž o ženě Andreas Povím vám to tedy sám vy mě neznáte ba ne jen já se znám přes to že ledačím se zdám je to váš optický klam Vy plačtivé ženy pohleďte na nitro muže byla jednou jedna poušť na které kvetly divě růže (k Heleně) červená (k Livii) a bílá (k Heleně) exotická nymfa (k Livii) a domácí víla Mám-li vyrovnat ten dvojsečný vnitřní hlad musím rozřešiti protiklad dvou lásek které se nepodobají v ničem dvou zámků jež otvírám jedním a tímtéž klíčem Helena Jen si chovejte bílou růži v červeném pokoji máte-li trochu fantasie zrudne Livia Narážíte-li na ruměnec který mě polévá v této situaci neděláte dobře jsem vám nucena říci že jste zbledla žárlivostí proměnily jsme si role červená růžičko nečekala jste že půl jeho srdce patří mně! Helena A já se zkrátka do půl srdce nevydám přes to že jsem štíhlá madame! 105 Jen rychle zabydlete tu zbývající polovinu jsem odstěhována Andreas Heleno pak nemám vůbec srdce Cítit polovinu to je jako necítit nic a pak má člověk vystačiti na tomto světě s pravdou! Samy chcete abychom vám lhali ukážeme-li vám pravou tvář jste příliš zděšeny pak se nedivte že je muž lhář! Masku dolů zde jsem Heleno abych se zodpovídal bez pokrytectví Zamilovalas se do plakátu s jednou mou falešnou tváří snad jich mám víc než tuším sám svět to chce svět chce býti klamán zamilovalas se do filmového hrdiny jednou je to marquis po druhé defraudanl a na dně srdce stále týž rozvrácený člověk Helena To slyším ponejprv a směji se na konec tvá pravá podoba neliší se příliš od pravé podoby mého manžela a mne uchvátilo něco cizokrajného touha po dobrodružství chtěla jsem se s tebou projet na grandiosním kolotoči dráždily mě tvoje neurčité oči a zatím dal byste se koupit od mého tchána teď to vím 106 Andreas Odpusťte nejsem všemohoucí každý podnik stojí nějakou režii a režie dobrodruhů jde vždycky nad poměry milovat lupiče z biografu to ano a člověka jehož vedlejším zaměstnáním je nespolehlivost zařadíme ihned do kategorie ničemů škoda že jsem neoloupil svět o několik miliard dát pojistiti ženu a nechat ji zmizet v propadlišti to by se vám asi líbilo Andreas by byl hrdinou dne zatím co pan Žežulka filmový herec bez angažmá je neomluvitelný ničema abych jednu z vás zavraždil dámy pak bychom se asi lépe dohodli Livia Cynik jak ho znám deset roků a vy jste bláhová pod vašim vlivem by asi brzo skončil v kriminále jste nebezpečná žena která sní o hrdinech nechci mít nic společného s vašim ideálem a jak vidím nedala byste si příliš poroučet to je chyba podrobila jsem se mu vždycky na slovo když byl nejvíc rozvrácen dobrodružnými zápletkami přišel domů a zdálo se mi že jsou vánoce konečně jsme spolu večeřeli a byl dokonce velmi prostý Helena Dovídám se rodinné podrobnosti které jsou mně lhostejné už jsem vám ho vrátila nechci mít špatný vliv za nic na světě myslím že aféra je skončena 107 Andreas Přiznám se vám paní čas od času se vracím ke své ženě jako do dětství ale tím není přece vyčerpán pocit života spatřil jsem vás jednou na balkoně a líc mého rubu vybujel jak houba Livia vám může vděčit za to že jsou některé mé myšlenky čisté přes malé lsti toužím po velkých dobrodružstvích co mám udělat abyste pochopily že vás potřebuji obě Bez tebe Livie jsem jako strom bez země a bez vás paní jak démant bez slunce teprve vaší láskou rozžíhají se mé facety dvojím světlem osvítí náš bezútešný život tak už mě netrapte Livia Končí svůj monolog jak obyčejně on trapič se tváří jako by trpěl krásná slova sice ale za nimi jen vteřinové štěstí a vleklé trápení Andreas Což není tvá vina že nejsi oběma ženami které potřebuji? Livia Nikdy nepřistoupím na otevřenou bigamii Andreas Pak tě budu obelhávat do smrti Livia Z ješitnosti ale už je to zbytečné odcházím od tebe navždy Andreas Mlč kuřátko! 108 Helena (směje se) Kuřátko! Livia Povolit ti ještě tentokrát musela bych být husa Helena A já husička nebo kachna divoká jak se vám to líbí Andreas Myslel jsem že mě pochopíte Heleno Helena Fič Fuč Kdo jste? Má vidina Transparent iluse prosák Před jednou byl jste hrdina a před dvěma jen sosák Huse pryč! Jsem venku z pout Má duše jen si klidně zívni Udělala jsem si o vás soud a ten by] bohužel jen subjektivní Nejlepší míra ze všech měr je bezohledná konfrontace z dortu se vyklube camembert z čerta je pudl z tygra macek! Livia Hleďme ho rošťáka i u mě navždy klesl v ceně když jednu ženu neláká neimponuje ani dxuhé ženě Byls vychytralý jako žid a primitivní jako Slovan teď můžeš zase hezky jít jsi dokonale demaskován! Andreas Kdo nabízí dnes mužům věna a kdopak inseruje ctnost? Jen žena žena žena žena Jsem zkrátka dnešní muž a dost! 109 Z této debaty není žádného východiska! Za prvé už se stalo za druhé měly byste pochopit mou situaci a bylo by všecko v pořádku! Helena Ne ne je tu ještě něco třetího Andreas Jsem zvědav! Helena Čin ten jste nám zůstal dlužen Andreas Nuže dobrá ukáži vám že jsem hrdina Li via Běda paní co děláte dopustí se ještě nějakého neprozřetelného kousku nekoketujte s hrdinstvím dívá se jak blázen nevidíte? Strýc Sokrates (vystoupí) Ano zešílel a proč? Vinou uši Je zachvácen jejich stěhováním což neodpovídal na poěátku vždycky té která se netázala? Jeho filosofie stojí na bludu říká se tomu paranpia mám zkušenosti Helena Strýčku! Andreas Detektiv! Nevěděl jsem že máte plný dům tajných špehů Helena Strýčku dovolte na okamžik ten pán je nám dlužen hrdinský čin (odhrne záclonku z arkýře, kam se skryl Benjamin) a zde má k němu příležitost Benjamine změříte se s tímto mužem! Bože vždyť zas už spí a stoje (zatřese jím) Benjamine! Andreas Jsem podveden! Benjamin Odpusťte dámy a pánové nemám rád filosofických diskusí tak se lidé nikdy nedohodnou užitečnější je prospati se Andreas Nosič zavazadle! fuj! Strýc Sokrates (vytáhne nůž a chce uříznout Andreasovi usi) Přichází delirantní stadium není orientován místně a plete si lidi zatracené uši záměna dostoupila vrcholu nuže přistupme k operaci Andreas (utíká před ním) Pomoc! \ 110 111 Helena Nezapomeňte že jste nám dlužen čin! Andreas (utíká) Nežertujte pane! Strýc Sokrates (honí ho s nožem) Má disertace se musí opírat o experimenty uvidíte že se uzdraví až mu zaměním boltce jeho bigamie je organická choroba zaviněná stěhováním uší Andreas (utíká před ním) Pomozte mně Heleno Livie Ach mé uši! Livia Jen ať tě zohaví po tom co jsem slyšela nejsi mým mužem Andreas Heleno bylas dobrá a soucitná Helena To je plusquamperfectum Strýc Sokrates Však já tě chytím je to k tvému dobru a budeš mi vděčen po celý život Andreas (běhá zděšeně) Ztratil jsem- tedy peníze ženu a nyní mám ztratit uši? (vyrazí na ulici, Strýc Sokrates za ním) Nikdy! Benjamin Nyní jste viděla pravou podobu filmového hrdiny Helena Nevěděl tedy že je prozrazeno jeho manželství proto si počínal klidně Livia A já ubohá jsem se domnívala že mně vyznává lásku nevrátím se k němu a budu nadále ošetřovatelkou nemocných Sbohem paní odpusťte mi všecky urážky stihl vás ještě strašnější osud než mne ale váš manžel vás miluje vraťte se k němu sbohem (odejde) Helena (v pláci směrem k figurínám) Takové zklamání jsem jako bez krve ó jak vám závidím vy necitelné loutky váš karmín na tváři vás nikdy nezradil dřímáte blaženě pod ochranou svých grimas Kolik žen podobá se vaší siestě marnivě kráčejí po cirku promenády a omamujíce jsou necitelnější než had jenž tancuje na křišťálové misce Co počít s rozumem jenž v rozšklebené masce jak clown mi vyčítá mou volbu ženicha A jak mám naložit teď s šílenou svou duší která mi nepatří víc než vám tento šat Běda mi ztratila jsem statečnost a víru moci žít bez lásky bez úzkosti a v míru jak loutka uctívat svůj obraz v zrcadlech Jsem jako bystřina jež prorvala svůj břeh a teče bez rytmu po zemi bez koryta můj život odtéká dnem děravého síta 112 8 113 Benjamin Neplačte bláhová a přece poplačte si váš rozum smíří se a slzy vyvětrají vždyť pláč je jako zpěv a usmiřuje srdce Když podlehla jste již své fixní ilusi když soustředila jste své snění na nicotnost jež nazývá se muž nesmíte zůstat zde! Vždyť tato zrcadla jsou svědkem vaší lásky co pohled nástraha co vzpomínka to past musíte opustit ty příliš známé stěny kde snadno překvapí vás halucinace Snad byste podlehla ilusi jedné chvíle a chtěla povýšit ji na střed života Musíte odejít já půjdu všude s vámi jak dobrý kamarád jak bratr se sestrou Budem se toulati světem jak bludní ptáci budem se radovat nájdem si novou práci a to vás vyléčí jsem si tím takřka jist Jen rychle prchněme z těch nebezpečných míst Helena (lítostivě) Jste muž Já nechci mít už žádné spolky s muži Benjamin To se vám nedivím a přece Helena Znám vás už tak dalece že vám nelze věřit neměl jste se tak zpronevěřit a líbat mne na rty Benjamin Obraťme paní karty a budem hrát spolu otevřeně Promluvím k vám trochu jako ke zkušené ženě Helena Zní to věru pateticky a už se předem červenám 114 Benjamin Proč jste dala přednost Andreasovi před Lazarem! Helena Vím jenom že mne líbal tak že jsem ztrácela pod nohama půdu Mé srdce vzlétalo jak pták bez křídel bez bázně a studu Benjamin A přece je krásné milovati romanticky ženu to povznáší a stává se rozkošnou včcí Však nyní složme svá zavazadla (skládá zavazadla) K věci! 7. výstup Helena, Benjamin, Strýc Sokrates, Andreas Hlas Strýce Sokrata (zpěv) Když cesta tak cesta nejmíň do Paříže zapomeňte na Prahu cestuje nevěsta a při tom neví že má to vliv na váhu Ovšem, že u Temže je také hezky v Holandsku je větší klid Všude se domluvíš i tak trochu česky Češi jsou kočovný lid Paříži ty víš jak mám tě rád máš podkroví máš Eifelku kdybych byl ještě jednou mlád chtěl bych v ní mít svou veselku smutně až k smrti zvolna hynem 8* 115 dole tam dole pod Petřínem a přes to že mám i v tobě hlad ach Paříži já mám tě rád! Benjamin (zpívá Heleně, snaže se ji rozveselit) Paříži, ty víš jak mám tě rád máš podkroví máš Eifelku, kdybych nebyl tak příliš mlád chtěl bych v ní mít svou veselku smutně až k smrti zvolna hynem dole tam dole pod Petřínem přes to že mám i v tobě hlad Strýc Sokrates (vstoupí) Ach Paříži já mám tě rád! Benjamin (padne mu kolem krku) Helena Hned je mně strýčku vesele když slyším váš hlas Strýc Sokrates Ach kampak cestovatelé? Benjamin Přišel jste právě včas Strýc Sokrates To jsem ho prohnal! Jak se daří odpusť že začínám otázkou! Benjamin Toužíme po vás jako po lékaři Helena Utíkám strýčku před láskou Strýc Sokrates A přec má láska tisíc forem Helena Já jsem však přišla o víru Strýc Sokrates Zmizí jak slunce pod obzorem a svítí někde v nadiru zítra si najde opět zenit země je příliš kulatá Helena Neumím se tak rychle měnit Benjamin Má krásné malé srdce ze zlata Strýc Sokrates Jen zachovat si klidnou mysl Co máte děti za úmysl? Benjamin Strýčku Sokrate Helena už nemiluje Andrease Helena Neumím se tak rychle měnit! Benjamin Je na čase abychom ji unesli Helena Kam? Strýc Sokrates Země je kulatá Benjamin Má krásné malé srdce ze zlata Helena Pocítila jsem na své vlastní kůži že není radno příliš věřit muži myslí to s námi sice bratrsky má aureolu nemá paprsky To všecko jsou jen vypůjčená světla já nechci abych se zas znovu spletla 116 117 Strýc Sokrates Ne nevěř mužům věř však bláznovi ten co si myslí také vysloví rád žije jeho první ctností je nelpět na své důstojnosti štěstí je jeho provise neimponují mu peníze podivně slyší podivně vidí a nikomu nic nezávidí před nikým nesklání svůj hřbet patří mu konec konců svět! Helena Pocítila jsem na své vlastní kůži že není radno příliš věřit muži připravují nás o náš klid a přece bez nich nelze žít! Benjamín (bere Helenino zavazadlo) Patří k nám do trojspolku strýce Strýc Sokrates My máme od života klíěe Helena Jdu s vámi strýčku věřím váni Benjamin (polozí zavazadlo) Dobrá já tedy půjdu sám! Helena Vezmeme vás s sebou (Benjamin vezme zavazadlo) však pod jednou podmínkou že mne už nikdy po druhé nepolíbíte! Benjamin (obléká Heleně kabát) Přijímám však pod jednou podmínkou když mne nepolíbíte sama 118 Helena Když mě zklamala láska snad budu mít větší štěstí s přátelstvím na zkoušku ale kam kam teď! Benjamin Konečně první rozumné slovo uděláme malou bilanci bez ministra financí především upozorňuji vás že mně zítra dojde starý pas Helena A mně peníze Strýc Sokrates A mně život Benjamin To jsou ovšem vážné důvody pro návrat do otčiny třeba ne k otci Helena Ani k manželovi který mě tak lehce oželel ostatně co chci má svou dámu a ta ho nikdy nezradí Benjamin Staré zkušenosti přijdou vždycky vhod . zapomínáte že má papá docela roztomilý letohrádek ve kterém je dva tři dny do roka nejednou jsem se tam skryl a budeme tak trochu doma Helena Vila v Karlových Varech! Strýc Sokrates Dokonce léčebná voda ach to je příliš mnoho důvodů pro 119 Benjamin A zaměstnání se najde Helena Začínám věřit že jsem v dobrých rukou a není to bez dobrodružství Benjamin Má drahá jakmile jsme chudí je ho až nazbyt člověk musí rychle jednat a co nejméně přemýšleti brzy se vám vykouří z hlavy nezdravé opium (k figurínám) Ale toto zde přece nenecháme Helena Celníci na hranicích jsou nemilosrdní a pobrali by nám vaše dámy Benjamin Vždyť vy jste docela rozumná žena ovšem nepovezeme s sebou panoptikum v Paříži je mnoho vetešníků už se o nich skládají ba i filmy pojď strýčku Sokrate zavoláme některého z nich stačí hvízdnout a bude na každém prstě jeden (zazpívá) niarchant ďhabit Strýc Sokrates (jako ozvěna) Marchant ďhabit! Benjamin (vezme zavazadlo a odejde se Strýcem Sokratem) A toto zavazadlo s sebou! Helena (svléká figuríny) Paní Rotschildová chcete-li opustit manžela bylo by záhodno abyste znala všecky jeho bratry nebo se stane . . . (Vetešník vstoupí) To jsem se lekla pane! Vetešník Madame jsem vetešník bez konkurence nuže o co se jedná? Helena Čtyři pany otoman španělská stěna záclony a toto krásné zrcadlo Vetešník Poněvadž jste se v něm zhlížela krásná madame bez smlouvání zaplatím zlatem Helena Budu se loučit těžko s Paříží i vetešníci jsou tu galantní Vetešník Ať si odnese krásná cizinka ty nejsladší vzpomínky odjíždíte asi daleko svědčí o tom vaše modré oči Helena Ano daleko až do Karlových Varů Vetešník To je v Africe? 120 121 Helena Trochu blíž avšak co mně dáte za mé chudé jmění Tedy doslova! Vetešník (podává jí prsten) Maličkost a přijde vhod každé ženě Helena Prsten! Můj prsten Vetešník Ano teď bude váš Helena Můj svatební prsten kde jste ho vzal pane věru obešla jsem se bez něho krátký čas našel jste jej v rybě anebo spím? Vetešník Prodal mi ho právě před chvilkou zoufalý muž nějaký nešťastník jenž chce spáchat sebevraždu Helena Ach! Vetešník Dal jsem mu na výměnu pistoli je to běh světa Helena Byl krásný? Měl v sobě něco zvláštního? Nezdál se býti trochu nejistého charakteru? A nebyl zbabělý? Vetešník Všecko se shoduje až na ten popis Helena Proč jsem ho opouštěla mohl se polepšit Je-li hrdinou půjde mě hledat až na konec světa Vetešník Není-li mrtev snad ho to napadne Helena Není-li mrtev ( vzlyká) Andreasi! Vetešník (přistoupí k ní) Milujete ho paní Helena Snad Vetešník A zemřel-li Helena Pak ho miluji docela určitě! Strýc Sokrates Helenko všecko je připraveno nejvyšší čas k odjezdu a teď trychtýř do ucha aby nás nepřejel automobil Helena Sbohem pane a kdybyste potkal toho muže Strýc Sokrates Tak pozor na uši 122 123 Helena (plačtivě) • < Sbohem! (Odejde se Strýcem Sokratem) Andreas (strhne masku vetešníka) Ach běda k čemu mne dovedly moje choutky! (směrem k figurínám) Ztratil jsem poklad a proč jen pro vás pro vás loutky jsem oběť vlastní koketérie Jeanetto Louiso Kiki Marie Zil jsem jak hlupák a hrál si na mudrce každá z vás kokety oslabila mně srdce Tak dlouho kazil jsem vás až jste mě zkazily teď jsem tu bez lásky bez vůle bez síly Ach není nad věrnost bez ní jsme jenom trosky srdce chce mnohem víc než domýšlivé mozky srdce chce mnohem míň očím to nestačí Já se jí nevzdávám běda snad nepláči! Teď teď ji miluji! Lpím na ní víc než tuší Najdu tě Heleno strhnu zas tvoji duši Odešlas s rozmyslem? Odešlas v narkose? Krásně to začalo končí to uboze Já se tě nevzdávám buď jÍBta Mnoho zdaru Za týden přijediu j á do Karlových Varů Chceš vidět hrdinství Ach chceš mě vidět hrát Co zbývá mi než lhát než lhát než lhát než lhát! Opona 124 OBRAZ 3. Místo děje: Kolonáda v Karlových Varech. Květinový a sodovkový kiosk. Vedle něho kiosk s novinami. V pozadí část hudebního pavilonu. Na pravo terasa a stříška lázeňské vily. Plakátová zeď. Jasný den kolem páté hodiny. V pozadí za oběma kiosky parková lavička. Několik záhonů 1. výstup Na vilové stříšce u stolečku sedí Helena. Benjamin, Strýc Sokrates. Jedí z papíru šunku llenjainin (otřepává si ruce) Náš blahobyt je takřka luxusní Alespoň není důvodu rozbíjeti talíře (stočí papír a hodí se stříšky na ulici) Spořádaná domácnost nade vše! Helena A hlavně naše budoucnost je zajištěna Strýc Sokrates Vždycky jsem tušil svůj herecký talent Zpívat kuplety byl můj jinošský sen llcnjamin (vstane) Nuže generální zkouška začíná! Dámy a pánové představujeme se vám jako trojice excentriků 125 Helena Přes to že vystoupíme v baru nepokládejte mě za bardlámu Strýc Sokrates Pane kapelníku prosím! (Několik taktů předehry) Helena Benjamin Strýc Sokrates (postaví se do řady a zpívají) Tři excentrici šli po ulici ten třetí byla ona Každý se bavil kdekdo je zdravil má úcta poklona! Venku se lilo jak přes síto divadlo bylo nabito Lepší ostuda nežli je nuda věřte a pamatujte si to (Refrén) . Do deště kamaše hrst cukru do kaše a před publikum v masce Do filmu patří trik na prkna excentrik co je vám po mé lásce! Tu tajím ukrutně tak jako mnich v kutně a já zase jako jeptiška Nenosíme páni své srdce na dlani to srdce něžné jak malá myška! Strýc Sokrates Generální zkouška dopadla špatně doufejme že to bude večer lepší Helena Už dnes večer! Benjamin A v nejsplendidnějším baru Ale teď do práce Nevíme nepropadne-li naše číslo A jistota je jistota Strýc Sokrates (podívá se na hromosvodový žebřík) Schodiště je spraveno Dáma napřed Helena Mám vždycky hrůzu abych nesletěla některému chodci do náruče jen opatrně a pomalu (Během další scény trojice slézá po hromosvodovém žebříčku) 2. výstup Dole na kolonádě se setkává Livia v áatě ošetřovatelky s Lai-zarém, který jde s opačného konce scény Livia (přistoupí k Lazarovi) Nepoznáváte mne pane? Lazar Patrně jste mě ošetřovala ve válce v lazaretu uplynulo již tolik roků neznám vás 126 127 Livia Vzpomeňte si na osudný večer svého života Lazar Nedávala jste mně obklady když jsem právě před rokem omdlel po prohraném šachovém turnaji? Livia Jsem paní Zežuiková Lazar Znám vás rozhodně podle jména Livia Vaše paní se tedy přece jenom vrátila jste šťastni takže si už ani nevzpomínáte Lazar Moje paní? Nevrátila se Odpusťte že jsem vás nepoznal bylo to katastrofální vyčítám si že jsem ji nechal odejít ani nevím co se s ní děje jak jste mě rozrušila je mi na omdlení jako tehdy a dnes v rozhodující den mého života! Přijel jsem do Karlových Varů hrát o championát Livia Snažíte se zapomenouti jde to těžce Lazar (myslí uz na něco jiného) Ano jde to těžce Livia Trávím celé dny s nevrlými pacienty dohromady jim nic nechybí mou bolest nikdo neopatruje 128 liNRnr Tak je to tak je to Iďvla Můj muž liMXitr Sliohem milostivá paní mám rozehranou partii pozdravujte pana manžela lilvln (udiveně) Mám pozdravovat od vás Žežulku? |.**ur (probere se) A cli ne pokládal jsem ji už zas za někoho jiného jak bych mohl pozdravovat zločince! Mvln ,|r lo svého druhu nešťastník Lumír (podrážděně) Pěkný nešťastník! To neměl dělat vy ledy opět s ním žijete ti zde! Opravdu vzpomínám si otec mně říkal >,,• inu přišla zpráva ze soukromé detektivní kanceláře Zržulka přijede v těchto dnech do Karlových Varů l.lvlu (skepticky) Nepokládáte mne opět za někoho jiného pane? ItNiur PÍií piď paní Zežuiková nli-ľ přijede inu /di- schůzku s detektivem .In cli- li můžete se dovědět podrobnosti 129 Livin Ovšem že chci byť i sebemenší zprávičku byl jste ke mně laskav snad i nyní se nade mnou slitujete Lazar Budu bydlet s otcem v této vile chcete-li pojďte se mnou můžete počkat až do detektivova příchodu jsem ostatně rád že nemusím sedět v domě a čekat na otce Livia (jde s Lazarem do vily) Děkuji vám vy tedy věříte že se vaše paní vrátí je to dobrá žena a vy sám jste k pláči Lazar (resignovaně) Co bylo mé už není moje vzdávám se zbytečného boje Bůh dal bůh vzal to nevadí Snad mi to nějak nahradí 3. výstup Helena, Benjamin, Strýc Sokrates Helena (sejde s Benjaminem a Strýcem Sokratem s hm, mosvodového žebříku a postaví se před kiosk) Ještě měsíc pobytu v této vile a bude ze mne akrobatka čert vem patentní zámky neotevřeš zevně ani zevnitř Benjamin Skoro jak tvé srdce 130 li. h nu Mirci |>uI r t mrtvému Mi ii|iiinln A jun proto že je mrtvý Huml! ImUmmiIh '/,un jedna hloupá iluse n Otřepaná až to drtí (!n nezdaří se vlastní zásluze aíhtľ-i ac velmi často smrti I lul y ž liyls lumpem za živa liroli dá li levnou aureolu Hit ne Ten kult se dožívá JA nediim před ním klobouk dolů Ilime chabá kvalita n Jo v ní mnoho nebezpečí A f zhyne sentimentalita Živého trýzní nad mrtvým brečí! Mrieiin Soul podobá se jistotě Olu/nik náhle ústí v přímce Co bolelo nás v životě p f c»i ií v Ti bolet při vzpomínce Vmpominka rodí ilusi Juk leskné noční mlhy vodu Machly Hli-om je pln haluzí m k n/dií haluz plná plodů BtMjftiuU A f Jmou ty plody červivé p n když JHou na pohled krásné .. . Ililěiift Ume klíní věci neživé VílítVy junu v jistém slova smyslu šťastné! 131 Benjamin Kdybych tak mohl mluvit jako nechci ne ne už ani slova Helena Holub chce dělat páva a nemá chvost však o lásce už dost! Benjamin Už dost už dost stará obehraná písnička nakazíš jí za chvíli všecky kolovrátky je to pohodlné dávat přednost mrtvým před živými Helena Nikdy nevíme co je vlastně mrtvo Benjamin A kdo je vlastně mrtev? Ale co mluvím! Kdyby nebylo žen nebylo by tisíc pošetilostí na světě měl bych si vzít život to bys vzlykala nevyléčitelná ctitelko hrdinů Ne nedám se svést k žádné hlouposti mnohem zajímavější je líbati se Helena Už zase přišel na pořad obřad, kterého jsem se navždy vzdala? Benjamin (postaví se před Helenin kiosk) Je příliš světlo na polibky a já jsem si přál jen skleničku malinové šťávy Helena (napodobuje tón prodavaček) Tak dobrá a laciná při tom jen se napijte pane hosti 132 první druhá třetí do sytosti Benjamin (s gestikulací cidiče bot) A žena které se nelesknou střevíčky je jako zamračený den pojd Heleno a svěř mi své špatné počasí bláto zmizí mrak zajde a opět se vyčasí Helena (vyjde z kiosku) Dobrá za tři sklenky pro osvěžení vyleštíš mně střevíce z úcty ke svým květinám chci býti roztomilá Benjamin (vyjme potřeby na cídění střevíců) Co by to bylo za paní kdyby v ní nebyl drobet marnivosti Helena Když karafiáty jsou krásné a růže omamují až k závrati Benjamin Není věru nad cidiče bot i ta nejvěrnější ukáže mu své lýtko ať je či není jí to vhod Helena I ta nejvěrnější i ta nejnevinnější má růži ve tváři Benjamin (poklekne k práci) I ta nejvěrnější i ta nejnevinnější se sladce zatváří 133 \_ Helena Ach jaké nebezpečí očima blýska a u nohou mi klečí Benjamin A než byste se nadály zouvají vám sandály Helena Nechcem vás příliš ranit Benjamin A zapomenou se bránit Helena I ta nejvěrnějši i ta nejnevinnější kvete a odkvětá Benjamin I ta nejvěrnějši i ta nejnevinnější je trochu koketa Helena A přece je krásné milovati romanticky ženu to povznáší a stává se rozkošnou věcí Benjamin Však nyní svěřte mi svůj střevíček k věci! Helena Jen rychle jen rychle než přijdou zákazníci ať se líbí mé macešky v jedné kytce s pomněnkami Benjamin (čistí boty a do rytmu říká) Ach znáte onen sad kde bydlí paní kterou miluji? Je pružná jako had 134 neb znáte onen sad? Když jde kolem sklopím zrak tvářím se všelijak jen ne tak že ji miluji že ji mám rád ach znáte onen sad? Když po ní nejvíc toužím jak pták v slunci kroužím neřeknu jí to nikdy snad ach znáte onen sad? Když před spaním ohnivé mouchy zaháním zjevuje se mi její šat a bude se mi o ní zdát Ach znáte onen sad? Helena Tento popěvek se nehodí k práci kterou se obíráte Benjamin Každá milenka je špičková tanečnice rozum se vzdal a srdce to snáší Helena Žárlím poněkud jak je možno aby muž myslel na květiny drží-li nejroztomilejší střevíc pod sluncem Benjamin To je starý zvyk dosahovati oklikami věci které jsou na dosah ruky což jste se nikdy neobírala květomluvou a nečetla alegorické básníky? Helena Tak trochu v pensionáte ale život je jiný 135 Benjamin Proto se bráníte polibkům? Helena Už zas přišel na pořad obřad kterého jsem se navždy vzdala? Benjamin Pokoje se zamykají ze zvyku Helena Není-liž pravda Benjamin A ženy obdivují zloděje jen proto že rády omdlévají Helena Opovažte se! Benjamin A patří-li k vašemu střevíci též vaše lýtko nikterak se nedivím mužům Helena Opovažte se! Benja min (právě hraje hudba. Vstane) Nuže tedy jsem tanečník! Helena Bravo! Benjamin Hudba je přece jen nejdelikátnější řečí ani ta nejvěrnější ani ta nejnevinnější se při ní nezardívá Helena (obejme Benjamina k tanci) Tanec jaká závrať Benjamin (dá se s ní do tance) Jsou ještě jiné závrati 136 Helena Jen pod jednou podmínkou že mne nepolíbíte 11 en j amin (políbí ji) Ale to až po polibku Helena Nikdy bych vám to nedovolila Benjamin (políbí ji) Jak bych mohl nerespektovat přání tak sličných rtů! Helena Jaký tanečník! Benjamin A je to krásné i bez polibků Helena Už zas přišel na pořad obřad kterého jsem se navždy vzdala? Benjamin (poklekne) Tanec (čistí Heleně kapesníčkem střevíček) jaká závrať! avšak odpusťte pošlapal jsem vám střevíčky Helena Bylo to krásné však pod jednou podmínkou že tomu tak nebylo Benjamin Schvaluji skepticismus bývá to v podstatě velmi galantní filosofie a pravda je relativní pojem mám raději polibky Helena (zajde do svého kiosku) Všecko v pravý čas ale teď si hleďte zákazníků! 137 Benjamin (přistoupí k novinovému kiosku a vyvolává) Dámy a páni kteří holdujete slávě listujte v lázeňském kurýru Karlovy Vary staly se právě střediskem světa a vesmíru Marlene Dietrichová stvořená pro lásku od hlavy až k patě přijela letos znova a bydlí v lesní chatě Do jiné chaty přestěhoval se náš starý známý Fatty a u jednoho koplina spatřil prý kdosi Charlie Chaplina Drtí sklenky a polykají lžice Je tu větší ruch než v světoznámé Nizze ^trýc Sokrates (strhne starou vrstvu plakátů a pod nimi se objeví plakát s podobou Andrease. Jakmile jej spatří vytáhne nůz a vyřízne z plakátu uši) Poněvadž je už nejvyšší čas uříznu ti je rovnou Helena (při pohledu na plakát) Andreas! Benjamin Hleďme jak zbledla vězí dosud v lásce po uši Ještě z ní nevybředla a ani to netuší Helena Strýčku Sokrate taková krása a teď je z ní ruina Benjamin Ruiny jsou interesantní poněvadž jsou ruinami Helena A přece kolem ní tekl něžný a líbezný potok 138 usednout na jeho břeh a pouštět papírové lodičky Benjamin Už toho mám dost! Helena To je on do kterého jsem se zamilovala právě tak se usmíval a přišlo první milostné psaníčko Ani čas a nové plakáty nesetřely tvého půvabu je mrtev bože a oni ho zneuctívájí Benjamin Pěkně mrtev špinavý vetešník tušil jsem od počátku že ten zbabělý ušatec který ti nabalamutil pohádku o Andreasově sebevraždě je on sám Helena Pařížský vetešník? Benjamin Jen zaslepená žena to nepoznala Komický romantisme kdy lidé konečně otevrou oči a dají přednost životu před lží Stačí aby se objevila noticka o nějakém nestoudní-kovi a ženy zatají dech •' chopí se toho opozdilý spisovatel a je tu drama podle dienstreglama Z malého ničemy se stvoří velký typ z obyčejného smyslníčka je don Juan ze slabochů Hamleti 139 musí to býti světoborné lež nad lež A nejhůř dopadnou ženy není lži které by neaplaudovaly Pan Simonides starší obchodní magnát hodný podivu zatím co stačilo aby nastavil ruku příznivé konjunktuře Pan Simonides prostřední slaboch který věří už jen na mrtvé sedláčky a tomu se říká ušlechtilost sama Konečně pan Simonides nejmladší člověk kterému nejde o nic než vyhnout se všem svěracím kazajkám a bůhvíco za vznešenost by viděli v něm přikrašlovači nenávidím hrdinství poněvadž páchne zvětralými šminkami a konečně už je na čase abys vystřízlivěla Helena Že je Andreas živ? Víš to jistě? Benjamin Ano krk na to oddychni si umrlčí holubičko Helena (plačtivě) On tedy není mrtev? Benjamin Vidíš jak jsou vratké iluse Nemáš proč plakat už nemáš čím omlouvat svou bázeň ze života Helena On se tedy nezabil? On není tedy hrdina! Je-li to pravda zbavil jsi mě ideálu necito Chtěla bych ho vidět ještě naposled jistě se polepšil a jistě mě hledá kdybys s ním mohl alespoň bojovat v otevřeném poli a kdybys si mě nějak dobyl Benjamin Ještě hodinky s vodotryskem a automobil děkuji nejsem hrdina! Helena Že nejsi hrdina? Ani trošičku? Benjamin Ne! Helena A proč tedy stojíme v kiosku? Benjamin Abychom si vydělali na chleba Helena Ach jen proto? Benjamin Naposled myslíš že jsem si pěstoval z romantismu vši? Helena A to se tě jen tak chytly? Benjamin Ano na světě je jich plné pytly jako peněz a když na to přijde obejdem se bez jednoho druhého Helena A naše dnešní vystoupení v baru? 140 Benjamin Potřebuješ přece podzimní kostým kde bychom vzali peníze a spekulovat jak Žežulka neumím Helena Víš dobře vypudila jsem Andrease Benjamin (trochu zlomyslně) Zežulku Helena ze srdce nedovedu ho vypudit z hlavy Benjamin Hlava a srdce jsou nebezpečné přesýpací hodiny nemyslíš že je trochu tvrdohlavost přemílat jeden a tentýž písek? Helena Ale když byl přece mrtev! Benjamin Vidíš co by mně pomohlo kdybych chtěl být za každou cenu hrdinou kdybych byl trochu pošetilejší než jsem snad bych byl neusnul za záclonou a dal bych se s ním do souboje Bylo by stačilo vzít strýci Sokratovi jeho operační nůž a vrazit jej do srdce té pepitové obludě „Zabil svého soka ze žárlivosti!" není to titul pro tragedii? Ty bys ukájela svůj ilusionismus měla bys proč plakat hned o dva muže a na konec bys se vrátila k Lazarovi Helena Nikdy! 142 Benjamin Což jsi se do něho nezamilovala při simultánní šachové hře? Tisíce očí bylo na něj upřeno a iluse slávy ti zakalila pohled Helena Avšak Andreas byl muž činu unesl mě Benjamin S mou pomocí a dík nudě a tyranii která i mne vypudila z domu Helena Ach to byl tedy Andreas! Benjamin (se vrhne na plakáty a strhne plakát s Andre-asovou podobou) Pryč maškarní pošklebkn lháři a filuto pretvařovači z povolání! Kdyby tě tak mohly ženy vidět v pravém světle pracuje za tebe líčidlo dvojitá dna nežárlím na tebe je mi jen trochu stydno vidím-li tak směšnou karikaturu mužství Helena Myslíš že mne tedy nemiloval ani trochu Benjamine? Benjamin (ironicky) Ale ano! Helena (ho pohladí) Pomněnkám nesluší zamračený den! Benjamin Miloval tě právě tak jako kteroukoliv ženu a neuvěříš tomu poněvadž se o tom nemůžeš sama přesvědčit 143 Helena Co bych za to dala kdyby někdo vyvrátil tuto mou' poslední ilusi o něm přiznávám se ti k tomu chci abys znal mé srdce právě tak dobře jako svoje nehněvej se nezoufej nevzdávej se předem boje Benjamin Nikdy bych se nepouštěl do boje s chameleónem stačí zatleskat a zmizí v díře nechci na něj myslet na ovikýře! Helena (pohladí ho) Svěř mi své špatné počasí bláto zmizí mrak zajde a opět se vyčasí (dává mu květinu) ze sympatie k pomněnkám chci býti moudrá! (Helena zajde do svého kiosku Benjamin rovněž ke svému) 4. výstup titíž, Livic n liiiziii- na balkone Benjamin (vytáhne právnickou knížku a učí se) A aby se vyplnilo proroctví že veliký politik byl kamelotem dostudujme svá práva (Odříkává jako by memoroval lekci, trochu operetně) třicátý paragraf druhá hlava! Zákon o rozluce čili manželství je proměnlivá instituce! Chceš-li ženo jiti od muže zákonník ti k tomu pomůže Řekl že se s tebou nerad žení? 144 To je nešetrné zacházení Máš-li v ústech méně stoliček způsobil to jeho políček Je-li v spolku na ochranu ctnosti zanedbává svoje povinnosti stačí rovněž když je přehání to zas perversitou zavání Má-li v stolku erotické tisky zřejmě navštěvuje odalisky Spává v Adamově úboru? to je také důvod k odporu Spočítej si všecky jeho renty soud ti přizná značné alimenty Chceš-li muži utéct od ženy jde to zákon není kožený Nadává ti někdy? Někdy? Zcela jistě Žaloval bych ji být na tvém místě Vyklání se z okna v županu? • vydávala se ti za pannu? chodí ráda do společných lázní? říká že jsou všichni muži blázni? Zná je tedy asi důkladně! Obléká se příliš nákladně? Nechodí snad často k telefonu? To čpí cizoložstvím na sto honů Nejí ráda to co uvaří? Chodí příliš často k lékaři? Přehlíží tvé chyby příliš moc jich vidí? V každém případě tě tvoje žena šidí! Přivede tě v krátkém čase do hrobu proto podej na ni žalobu! Ať se o ni stará někdo jiný Neplať prosaď rozvod z její viny! Helena Jaké ragout přejedla bych se brzy právnické vědy 145 věnuj se raděj medicíně můj milý nebo se dej do služeb elektřiny (hukot avionu) hleď jak krásně zpívá avion Slyš co oznamují bezdrátové depeše Amplion (skanduje) Milenci z kiosku prodávají šťastné losy milenci z kiosku dobrým lidem štěstí nosí právě tak jako kominíci však nedotýkejte se jich chtějí si toho tolik říci nerušte jejich pláč a smích Benjamin Optimismus je přece jenom štěstím pro lidstvo a lépe je žít než nenaroditi se! (Lazar vstoupí na terasu a zapíná si límeček) Helena (spatří Lazara) Benjamine stal se zázrak! Benjamin Dokonce zázrak to se přihází jen ženám zatím co já musím louskat římské právo! Helena Benjamine je možno aby pasažéři skákali z aeroplánu na střechy a na terasy? Benjamín V tvé hlavičce je možné všecko Helena Pak je můj muž hrdina! Benjamin Dokonce! 146 Helena Pohleď na verandu to je přece Lazar! Benjamin O tom není sporu rychle čapku do očí Helena Ani se nedivíš? Benjamin Je to celkem nepříjemné kde budeme spat! Helena Ale kudy se tam dostal? Benjamin Patrně dveřmi mohl by nám nechat klíč Helena (plačtivé) Ale ne snad.je to jen halucinace přísahej mi že ho také vidíš Benjamin Jako že tě miluji! Helena Zas už o lásce! Pamatuj si že jsem na jedné straně vdova a na druhé straně zákonitá manželka Benjamin To jsou ovšem komplikace Helena Je mi jako bych spatřila zavražděného ubožák vidíš jeho bezmyšlenkovité oči upřené na jediný bod? 10* 14? Benjamin Jako vždycky je to šachistův pohled Helena Jistě trpí Benjamin Ne připíná si knoflíček a nedaří se mu to Ostatně trpí jako jiní lidé zpívají nepamatuji se že by byl kdy jinačí Helena Snad jsem ho přece neměla opustit je mi ho líto Benjamin Zblázním se z tvých rozmarů Lépe když ho lituješ než kdybys ho nenáviděla Helena Myslíš že bych ho byla nenáviděla? Benjamin Onemocněla bys hysterií a utýrala ho právě tak jako sebe Helena Nerozumím jeho utrpení chodila jsem kolem něho po špičkách bývalo mně s ním úzko Benjamin Jeho utrpení je utrpením básníka jehož duše se plouží v labyrintu rýmů jeho pravou ženou je melancholická dáma vládne svým sedláčkům oplakává jejich zajetí ať se s ním děje cokoliv nebolí ho to tak jako kdyby někdo rozbořil jeho fiktivní svět na dně duše jsi byla pro něho přítěží aniž to sám věděl Helena Mohl by nás lehce spatřit ach ta hanba! Benjamin (narazí si do očí čepici) Ba ne člověk je dobře ukryt pracuje-li nikdo nezvedá kamelotovi čepici Helena """S ženami je to horší Ať paní nebo prodavačka neujde chtivým očím Piják chce víno značka jako značka a líbíme se pánům jako kočím Benjamin Jsi k nepoznání ve svém kiosku vlastní muž by se k tobě nehlásil Helena (žensky) A přece kdyby byl galantnější nezanechaly by ho lhostejným mé růže. Benjamin (s vášní cidiče bot) A přece kdyby se chtěl líbit své ženě nenosil by zaprášené střevíce Helena (se vžívá do role prodavačky) A přece kdyby měl žízeň byl by si povšiml mých kouzelných sklenic Benjamin Kouzelné jsou a žízeň neukojí tvé rty tak příliš vřelé Helena Něco se ve mně raduje něco se ve mně bojí Benjamin Ještě mi nepatříš cele! Kouzelné jsou však žízeň neukojí třeba že čiší z nich chlad 148 149 Helena Něco nás rozlučuje a něco nás pojí Benjamin To není žízeň to je hlad! Helena Chudák chtěla bych mu připnout knoflíček Byla to moje manželská povinnost a na konec jsme se vždycky políbili Benjamin Mechanismus je ohromná věc (na terasu přijde Livia. Je obrácena k obecenstvu zády a nemá na hlavě šátek ošetřovatelky) Helena Benjamine to je strašné Benjamine! On tam má ženu! Benjamin Vidím Helena Ale já to nechci! Naposled ani on netrpěl naposled je mu vhod že jsem utekla pustil mě tak lehce snad měl za mými zády dostaveníčka to je surovost! Benjamin Má drahá jsem v koncích Helena Pojď líbej mě ať to vidí! Ihiijaniiii Ha ne Helena Připíná mu knoflíček jestli ji políbí budu křičet! Benjamin To se lehce může stát můj bratr je člověk zvyku Helena Nepřej si vidět co udělám Benjamin Alespoň máš důvod k rozvodu Helena Za takových okolností ne! Jestli ji políbí vrátím se do Prahy a nikdo mě nevypudí z toho nudného pekla Benjamin A já zůstanu opět sám Helena Vrátil bys se se mnou a veřejně bychom se líbali Benjamin Ba ne sám sám a sám! Helena 0 takovém milenci jsem nesnila Zbabělce! Proč mě nechráníš! Jediný muž který mě opravdu miloval byl Andreas! (Lazar políbí Livii) Proboha už ji políbil a teď odcházejí do pokoje víš co bude následovat? 150 151 Benjamin Neznám tak důkladně tvého manžela Helena (uchopí se za hlavu a schová se v kiosku) Vždyť je to Livie 5. výstup Helena, Benjamin, Andreas, Lazar, Strýc Sokrates Andreas (vstoupí a bez slova podstrčí Benjaminovi nohu) Mladíček chodí do biografu? Zcela jistě a především na detektivky? Cidič bot detektivem nebylo by to dobré? A dokonce by si mohl vydělat pěkné peníze Stačilo by dojít k jistému pánovi a říci Váš nepřítel je v Karlových Varech Pán se o tom přesvědčí v jistém restaurantu a vyplatí další zálohu nelíbilo by se vám takové dobrodružství? Benjamin Ovšem musel bych znát podrobnosti Andreas Půjdete se mnou do hotelu půjčím vám anglické šaty to je výborné! Benjamin Vy jste pane detektiv? Andreas Nejlepší detektiv na světě znám dokonce nejtajnější úmysly svého delikventa mohu říci klientovi kde bude zítra za týden za rok a při tom mne to nestojí ani příliš námahy 152 Hciýainin Rozumím podáváte zprávy sám o sobě Andreas Tak trochu ale ty jsi výtečník ihned mne odhalí rozuměli bychom si dobře už vidím že se ti podaří napálit pana Simonidesa je to můj klient Jeho panu synovi se ztratila panička nevím o ní sice musím ji však za každou cenu vyhledat stačí když správně informuji o jejím únosci uvidíš že se ti to zalíbí Benjamin Doufám že jde o velmi výnosné řemeslo Andreas Samozřejmě (obrátí se k Heleninu kiosku. Je vidět jen Heleniny ruce) Jeden aperitif z vody a z cukru slečno! Helena Má to být šampaňské? Andreas Stačí imitace! (Helenina ruka postaví na okraj kiosku sklenici malinovky. Benjamin se staženou čepicí čistí Andreasovi boty) Helena Velmi osvěžující a voní malinami! Andreas Snadno vyprchá jak láska 153 Helena Ne srdce žen nemiluje rychlých změn Andreas A přece jen není nad změnu Za pár něžných roztomilostí pěknou odměnu! Heléna (aniž se ukáže) Zde je lžička šumí jak sen Andreas Kdybyste chtěla jít do mého pokojíčka prožili bychom krásný den Helena Nejsem hezká pane jsem hrozná Andreas Ba ne to se pozná! Máte velmi roztomilý hlas Neměla byste pro mne chvilku čas? Helena Kdyby vás slyšela vaše milenka! Andreas Která: Luisa? Mici? Helenka? Nejsou tak zlé jak se zdají zvlášť když se obratně vystřídají Je dost perné držet v šachu pět šest sedm větroplachů Benjamin (se staženou čepicí) Stačí jeden chybný tah k úplnému obratu Stačí jeden chybný tah a jste v šachmatu 154 Andreas Vždy se to nějak vymluví (k Benjaminovi) Neruš mně hochu námluvy! (k Heleně) Mám doma slečno psíčka pošlu ho se svým sluhou ven Kdybyste chtěla jít do mého pokojíčka prožili bychom krásný den! Helena Jsem jenom obyčejná švadlena Andreas Jak se jmenujete? Helena Helena! Andreas To mně připomíná velice roztomilou avanturu Helena Byla hezká? Andreas Jako tolik krásných žen _ Helena Miloval jste ji? Andreas Stejně jako vás máte-li pro mne chvilku čas Helena A nemám-li? Andreas Chci alespoň hubičku do zástavy člověka ihned život lépe baví bude-li na něho myslet o jednu ženu víc a lépe něco slečno než nic 155 Helena Což je-li mé srdce zadáno Andreas Nevídáno! (Benjamin plivne Andreasovi na střevíc) Helena pánovi který na vás plije Andreas To bych nikomu nedoporučoval Helena A který vás drží za nohu Andreas Uličnice! Helena Jsem hezká pane! Andreas Jste hrozná Helena Ba ne (vystoupí z kiosku) to se pozná! Andreas (pozná ji a lekne se) Stát! Helena Ruce vzhůru čelem vzad a sbohem Naposled jste pil z mé skleničky jděte svádět jiné paničky! Benjamin (zdvihne čapku) Co říkáte tomu obratu? Andreas Jsem v šachmatu! 156 llenjamin (plivne mu na střevíc) Hotovo a nezapomeňte mi zaplatit! Helena A že se ještě obracím do minulosti vysvětlete mně maličkost jak ospravedlníte svou filosofii o dvou růžičkách vy sběrateli bodláků Andreas Myslíte že jsem se vás vzdal? Helena Co tomu říkáš Benjamine! Benjamin Nic! Andreas Přesvědčil jsem se o tom že mě dosud milujete Helena Co tomu říkáš Benjamine! Benjamin Nic Andreas K vetešníkovi jste byla upřímnější než sama k sobě a od té doby se celkem nic nezměnilo Helena Až na to že jste se právě odhalil Andreas Narážíte na malý žert ve kterém hraji úlohu detektiva? Helena Jsem do té míry spravedlivá že chápu lenocha bez zaměstnání stačilo by vám dát k disposici tchánovy miliony a spekulant malého stylu stal by se bankéřem který loupí ve velkém 157 Andreas Heleno děkuji vám za důvěru Máme-li velké schopnosti a malou kapsu těžko se obejít uprostřed tisíceré konkurence Helena Odpustím vám ráda i vaši zbabělost konečně žádný neoželí jen tak své uši to je maličkost Andreas Ovšem jako člověk s ambicemi herce nemohu se bez nich obejít co by si počali herci bez napovědovy budky Helena Ano potřeboval byste nápovědu Andreas Jak to? Helena V lásce! Andreas Když v každém ohledu uznám vaše námitky mých schopností k lásce se nedotýkejte! Helena Co tomu říkáš Benjamine? Benjamin Nic Helena Řekni přece něco Andreas Potřeboval by nápovědu Helena To si dáš líbit? Benjamin Myslím že usnu Helena (k Andreasovi) Abyste věděl miluji ho! Co tomu říkáš Benjamine? Benjamin Probůh nic! Helena (rozčileně) Dobrá nespoléhám už tedy na nikoho a súčtuji se vším sama Pane Žežulko trvám na tom že byste potřeboval v lásce nápovědu anebo myslíte že se najde taková hlupačka ke které by stačilo přijít a říci „Půjdete-li do mého pokojíčka prožili bychom spolu krásný den!" Andreas Jsou takové ženy Helena Na rohu ulice jenom že pak byste s ní přišel do konfliktu až by se objevilo že vaše tobolka je prázdná Andreas K poslednímu se přiznávám Helena Teď jsem se přesvědčila že nejste schopen dobýt ženu ne ani prodavačku sodovek a je k tomu potřeba býti buržoasní paničkou aby vám člověk naletěl Já jsem hledala milence - a našla jsem ho Co tomu říkáš Benjamine? Benjamin Nic! Helena Nic? Tak tedy nic! Andreas Jestli mluvíte o tomto milenci pak vás čekám dnes večer najisto v hotelu Helena Benjamine to si nesmíš dát líbit! Potrestej ho paroháče! Andreas Jak to? V tomto směru se mnou nejsou žerty Helena Ano sáhněte si na hlavu to není smrček to není les to není prales to jsou kosmické parohy a když všecko a když vám odpustím i toho nápovědu v lásce vaše parohy vám neodpustím Mít hloupoučkou ženu a ještě k tomu si od ní nechat nasazovat parohy Andreas Vysvětlete mně to! Helena A to je pak svůdce žen směji se vám paroháči! jak vámi pohrdám a na štěstí 160 jsem takřka panna co tomu říkáš Benjamine? Benjamin Nic! Helena Ach přeřekla jsem se! Andreas Neřeknete-li mně co to znamená budu brutální Helena Před mým milencem? Co tomu říkáš Benjamine! Benjamin Nic Helena Po druhé neodpovídej na mé otázky! Abyste věděl vaše žena je vám nevěrná Andreas Heleno! Helena S mým manželem! Andreas Co jste to řekla! Helena Přesvědčila jsem se o tom na vlastní oči Andreas Kdy? Helena Teď! Andreas Kde? Helena V tomto domě Už jsou spolu daleko 11 161 Znám přece svého manžela Připínala mu knoflíček pak se políbili a právě nyní scéna pokračuje není-li u konce Andrea* (spatří Lazara, jenž přechází přes balkon) Má samolibost pokořena a kdo ji pokořil? Kdo? Žena Tvor jejž jsem měl vždy k zábavě Mám parohy Zde Na hlavě Já hlupák proč jsem se jen ženil Ó kdybych vás byl ještě rýchlej měnil moh jsem si ušetřiti pláč a nemusel být ze mne paroháč Kdo staví život na pohlaví občas se velmi dobře baví žel zhyne při vší nádheře vždy na křivici páteře Jen proto Heleno ach věř mně proto jsem jednal bezpáteřně Prestiž je pryč S tím není žert Mám parohy a vem je čert Helena (Lazar vyjde z vily) Už jsou přišroubovány až k planetám manžel přichází (chce padnout Benjaminovi do náruče) A nyní miláčku co přijde do cesty lehko smetem Jsi můj jsi můj a před celým světem! Benjamin (ucouvne) Má to býti snad efekt padnout do náruče kamelotovi abychom se pomstili milencům? Helena Hleďme ho skeptika 162 luk louží po mém pláči < !o hí to navyká n jak se na mě mračí hiv /. něho jiskry nesrší A ľ v. toho mračna neprší! (!o mu to vlezlo do hlavy Itľltjlllllill Kaě bych ji viděl v smyčce Helenu je to za mravy mračit se po hubičce! Hleďme ho skeptika in mu to straší v mozku a co si to navyká jílu raděj do kiosku! (zajde do kiosku) \iulreas (volá za Lazarem) ľane! I.a/.ar (aniž se otočí, jako člověk, jenž spěchá) INcuosím hodinky a kuřák nejsem Odpusťte spěchám! Autlreas Nehledáte ženu? I.a/.ar (otočí se) Andreas! \iulreas (ironicky) Najdete ji v sodovkovém kiosku! la/a r Tropí si ze mne smích Okrást mě o ženu a nabízet mi ženské ímlreas Tak strašná přece není i když má pletky s kamelotem l.a/.al* 11/ velice brzy budete odevzdán zákonu 163 Andreas Odevzdám-li se mu Lazar Přijdeme i bez vás na její stopu Andreas Přece jen vám doporučuji abyste věnoval pozornost kiosku odvedl-li jsem vám ženu měl jsem nejlepší úmysl ji vrátit Lazar (rozzlobeně) Nemá cenu poslouchat samolibého cynika Andreas Tak tedy do třetice Lazar (zacpe si uši) Neslyším! Andreas A to ne milý pane když jste mně svedl ženu zodpovíte se pěkně a na místě Lazar Na konec mně chce upřít má nejsvětější práva nepřejte si vidět abych se rozčilil Andreas Právo k tomu aby vám připínala knoflíčky? Lazar Nedotýkejte se mých intimit! Andreas Přiznáváte se tedy? Lazar K čemu? Andreas Že je paní Žežulková v tomto domě? Lazar Jaké přiznávání je tam Andreas A připínala vám knoflíček? Lazar I to připouštím Andreas A vy jste ji políbil? Lazar Také jsem se řádně omluvil Andreas Myslíte že,stačí omluva? Tak daleko jsem to nepřivedl s vaší ženou abyste mi házel do tváře omluvenky vy šachový meloune Lazar Já a šachový meloun to mně říkáte dnes právě dnes? Abyste věděl budeme se bít! (shodí kabát) Andreas To si také myslím Lazar A hned! Andreas (odhodí kabát) Prsteny dolů! Lazar (aniž tomu věnuje jakou pozornost, položí na Helenin kiosk svůj manželský prsten) Buďte tak laskavá slečno! 164 165 Andreas Hlupáku slepče! Lazar (dá mu ránu) To je za prvního sedláčka! Andreas (snaží se o obranu) A doufám že také za posledního Lazar (boxuje) Za druhého za třetího za čtvrtého Andreas (je bit) Probůh kolik je sedláčků! Lazar 16 (boxuje) za pátého za šestého a tak dále Helena (v kiosku) Bravo! Lazar A teď přijdou na řadu koníci Andreas Dovolte snad nechcete vyčerpat celou šachovnici! Lazar (dá mu dvě silné rány) Ano tak jest Helena Hip! Hip! Benjamin (směje se nahlas) Andreas (se zapotácí a padne na zem) Soudce soudce to je surovost! Lazar Připravte se na dvě věžičky 166 ANilrrnM (vstává) A umíráček k tomu Deľ liHiiii (dá, inu ránu) To je jedna věž! Andreas (padne na zem) Vzdávám se! Ilidrnn IN e pokračovat! liMitlir (k Benjaminovi) Zvedněte ho pane! Andreas (vstane) To by tak ještě scházelo (strojí se k boxu) l) pozorňuji vás že. si to nechám až na dámičku Helena Začněte začněte! Andreas Avšak lékařské útraty platíte vy! Lazar (boxuje) Ještě jedna věž a teď přijde dáma (chce mu dát ránu, Andreas se otočí a spatří za sebou Strýce Sokrata. Chytne kabát, zakryje si uši a uteče) indrcas (na útěku) Mé uši! Heigamin (se směje) Helena (křičí) Drávo! Ať žije hrdina! (uchopí kytici růží, vyběhne z kiosku a předstoup před Lazara) Gratuluji ti Lazare! 167 Jenom negratulovat a žádné kytice mám před turnajem! Helena Lazare podívej se mi do očí Lazar (s úžasem) Heleno kde jsi se tu vzala? Helena S partnerem příteli Lazar Ty máš partnera? Helena Ano zde! Lazar Cidič bot to je strašné dnes už nebudu moci hrát Má paní a cidič bot to se i mne dotýká! Benjamin (smekne čepici) Doufám že ta rána za dámičku není schována pro mě Lazar (Strýc Sokrates se vrací) Benjamine! A Strýc Sokrates! Schází ještě jen otec Strýc Sokrates A dětičky Lazar Proboha Heleno ty máš děti? Helena Lazare ty jsi hloupý a přece hrdina! Lazar Neříkej mně to před turnajem Helena Nepůjdeš na turnaj Lazar Ne? Ale pak jsem znemožněn! Helena A to mne ani nelíbáš? Lazar Smím? Helena Ne! Nejprve mně vysvětlíš proč jsi líbal paní Žežulkovoo Lazar Ze zvyku Heleno Helena A já hlupák jsem byla tak cudná! Lazar Omluvil jsem se jí dodatečně! Helena Benjamine omluv se mně dodatečně Lazar On tě líbal? Helena Ano Lazar A já myslel že jsi v dobrých rukou Jděte vyplatím Heleně její podíl odevzdám jí její automobil a svoluji k rozvodu Helena Já ne! 168 169 Lazar Proč Heleno? Helena Protože jsi hrdina! Lazar Prosím tě neříkej mi to jistě dnes prohraji Helena Už jsi vyhrál dost Jediný hrdina mezi vámi! Líbal Andreasovu ženu Lazar Jednak jsem se jí omluvil a pak bylo to ze zvyku Helena Budete mít dítě? Lazar Heleno za koho mne pokládáš! Připínala mně knoflíček Myslel jsem že jsi to ty A tak jsem ji políbil Helena To jsi ji nesvedl? Lazar Přísahám že ne! Helena Pěkné nadělení pak se k tobě nevrátím A přece jsi mě pomstil Tolik ran Žežulkovi Ty tak klidný odvážil ses pro mne hrdinského Lazar Heleno mýlíš se pomstil jsem svou šachovnici! Helena Za mě ses tedy nebil Mě nedovedls zdržet před útěkem s ničemou a nyní bys mne přijal naprosto samozřejmě Lazar Není mým zvykem prosazovat studená práva jen otec trvá na dodržování smluv já jsem pro lidskost i dobro i zlo má svůj smysl na zemi a nemáme v ničem ponižovat člověka Stydím se že jsem se dal strhnout uraženou ješitností championa a že jsem se odhodlal k pouliční šarvátce už proto nejsem hoden abys se ke mně vrátila Helena On lituje hrdinského činu! Ne můj milý nevrátím se k tobě Co tomu říkáš Benjamine? Benjamin Nic! Helena Dejte mně všichni pokoj vezmu si za muže Strýce Sokrata Strýc Sokrates Bohužel Heleno já už mám vyhlídnutou Xantipu a nějaká žízeň mne nutká abych vás tu nechal o samotě gjnu spor je velmi nepatrný a já ho rozsoudím Ty jdi po svém Lazare vidím ti na očích že někam spěcháš 170 171 je ti tuším dobře v tvém bludu který se nazývá šachovnice Jiný blud je láska když se k ní postavíme s toutéž náruživostí jako ty ke svým figurkám stanem se championy světa Bez bludu je život roztříštěn mícháme se do tisíce věcí zatím co toliko paranoik je schopen dosáhnout štěstí Řekni upřímně vzdáš se dnešního turnaje proto že jsi našel ženu? Ty mlěíš a to je dobrá odpověď Lazar Až se vrátím z turnaje pak teprv Heleno najdu v svém srdci pro tebe slova Strýc Sokrates Dvě lásky nelze mít vždycky se poperou časem a vždycky to na konec dopadne jak se zbabělcem Andreasem To je má rada a teď odcházím abych si svlažil hrdlo (odejde) Lazar A já abych také odešel Benjamin Poctivost nade všecko Byl bys tu zapomněl manželský prsten! Helena Konečně promluvil myslela jsem že už zase spíš Lazar Mého bratra těžko napravíš Helena Ale zato on napravil mě! 172 Lazar Nemohu na to říci nic a nechci být zasvěcen do složitostí druhých lidí Heleno děkuji ti žes mně opatrovala prsten Helena (drží dva prsteny) I já ti děkuji žes opatroval můj beru si ho zpět Lazare a vracím ti ten kterýs mně kdysi dal dnes už bez romantismu a bez ztřeštěno sti Nemysli na mě učím se pracovat prozatím jsou to romantické začátky neboť i práci je potřeba s počátku obestřít ilusí zde máš prstýnek nevydá se na žádný tvůj prst hoď jej pohádkovým rybám jako já svůj Lazar Jsi-li šťastna i já si dovolím abych byl šťasten odvykl jsem ženě a takřka nikdy jsem jí nepřivykl docela kdyby tě unavil život vrať se jako přítelkyně vrať se jako sestra (k Benjaminovi) a ty uměj zacházeti se zlatem Zde máš prsten třeba že je mi trpko Ne pro tebe a pro ni nýbrž proto že jsem si zvolil nejistou stránku života a že v ní musím setrvati 173 Každý dar je břemeno každá láska povinnost sama k sobě Benjamin Mlč nebo mě rozpláčeš a to by byla přece hanba! Lazar Co tomu řekne otec! Raděj bych se mu vyhnul a budu mlčet mlčet mlčet! Ještě se tedy rozloučíme Benjamin Jen to ne raděj se obejít bez slz jdi mysli si že jdeš na turnaj a neohlížej se nebo bychom všichni zkameněli a pozor na dámu! Lazar (odchází) Ano pozor na dámu! Helena (přistoupí k Benjaminovi) Ať se to sluší nebo ne cítím velice sobeckou radost a jsem tak trochu po dlouhé době zase dívkou! Benjamine! (Benjamin mlčí) Má to býti tak trochu efekt že mlčíme jako hluchoněmí? Sekni alespoň „nic" ty hrdino mlčení! Benjamin Ach do čeho jsem se to dostal! Helena Teď budeš litovat Co mně zbývá Andreas si vysloužil poslední šach mat Lazar mně vrátil prstýnek Strýc Sokrates už si vybral Xantipu musím se tedy spokojit tebou Benjamin Tak se mi to líbí Helena Ty se tedy spokojíš tím o co již nikdo nestojí? Benjamin Ovšem Helena A nemohl bys mně říci proč? Benjamin Poněvadž nejsem hrdina Helena Víš to jistě? Benjamin Jako že tě miluji Helena To bylo jen úsloví řekni mi že mne miluješ řekni miluji tě! Benjamin Když po ní nejvíc toužím jak pták v slunci kroužím neřeknu jí to nikdy snad ach znáte onen sad? Helena Ničím sis mne nezasloužil a přece miluji tě Benjamin Jistě? 174 175 Helena Jako že tě miluji Benjamin To bylo jen úsloví Helena Ne Benjamine miluji tě Benjamin Proč bys mě milovala Helena Protože tě miluji Benjamin Takového nehrdinu ? Helena Bohužel ano! Tys neboxoval nespáchal jsi sebevraždu nezabils zkrátka neuděláls žádný čin a přece každé slovo každý krok každý tvůj pohled je veliký nezvratný skutek je to zkrátka skutečnost! A dost! Jen aby se Strýc Sokrates brzy vrátil zavřu kiosk a pak budu navždy tvoje! (zavírá kiosk a jde za Benjaminem. Usednou na lavičku) Benjamin Navždy ach ano na vždycky zní to smutně jak rákosová píšťalka i ze sna pípá a pláče (cvrček) slyšíš ? Helena (sedí na lávce) To není píšťalka to je zvonek v dáli a hvězdy se jako perly rozsypaly 176 Benjamin Padají padají ach nastav jim svůj klín Helena A labuť umře láskou pro leknín Benjamin Což nebyli jsme zasnoubeni v pravěku jako dvě zrnka písku? Helena Dva rozlomené krystaly jednoho věčného obelisku . Však proč mne budíš? Benjamin Mám za to že jsem velmi málo probuzen Helena Co s námi bude až procitneme docela? Benjamin (vydechne) Bude se nám chtít jíst půjdeš se mnou a uděláš mně topinky Helena Tak málo jsme stržili za dnešek a přece je to nejšťastnější den v dějinách lidstva Ale mám chatrný oblek Benjamin Zato já mám poklad s kterým vystačíme na celý život Je to tvé srdce Helena A ohnivzdorné je věř! Benjamin Je-li z lásky je to víc než kdyby bylo ze zlata půjdeme kamkoliv se nám zlíbí země je všude stejně kulatá (fanfaronsky) Mohu být cidičem bot kamelotem silákem jenž páchne olejem a potem kominíkem jenž se nikdy nemyje advokátem inženýrem chemie 177 rudým gardistou jenž klade pod svět miny chceš-li bude ze mne doktor medicíny Helena To jsou všecko hezké živnosti přes to je v nich hodně nezáživnosti Přijdeš domů budeš zlostí bručet na švadlenu pro horendní účet věř mi že mne ani trochu neláká udělati z tebe šosáka tvoje povaha se velmi rychle mění neměl bys se raděj vrhnout na umění? Nemyslíš že spisovatelé umí žít i z mála vesele? Nejsi jako otec ani Lazar svět je v nepořádku jako bazar jeho květ je zničen cizopasníkem slož jej do strof budeš básníkem Benjamin Máš pravdu není nad život básníci to pochopili a konečně zas jednou mají odvahu zpívat brzy vás nakazí a budete zpívat s nimi ty krásné písně potulných kolovrátkářů a ještě krásnější nebudou se tvářit důstojně a ženy začnou opět milovati dětem zčervenají jejich bledé tváře Ať žije středověký básník Mastičkáře! 6. výstup Helena, Benjamin, Strýc Sokrates, Livia Strýc Sokrates (těžce oddychuje) To jsem se uběhl pro tak malý úlovek 178 Mé dítě neteři můj synovce a synu konečně jste se odhodlali k činu? Je večer spánek se mi věsí na víčka kde je naše každodenní lavička? Helena Strýčku Sokrate pojďte mezi nás zamilovala jsem se do básníka věnuji mu svůj všechen čas on mi věnuje své polibky a knihy Strýc Sokrates (usedne) To je krásné cukrrrůůů cukrrůůu (radostně) kikirikí! Helena A co nám zaizpíváte za připitek? Mám v kiosku sladké nápoje váš pohár vyprahl a mne dusno oblévá jak peřina Strýc Sokrates (vyhodí z kapsy dva temné předměty, pak vyjme pohárek) Jděte děti tentokráte nastavuji svůj pohár hvězdám chci vypiti nebe když jsem tolik pil z podzemních pramenů (Helena s Benjaminem jdou ke kiosku) Nevíme který utišující balsám prýští pro nás z laskavého mraku můj jazyk je spálen od blesků a nestačí na vyslovení závratě která mne ukolébává Vaše mladé rty najdou si v kiosku tolikerou sladkost nač bych rušil mudrováním vaše ticho tak krásná noc až to šálí i sami andělé vám závidí jděte je příliš velká tma mé oči vás už málem nevidí 12* 179 Helena (u kiosku) Je mi krásne a bezmála až úzko A přece kdyby měl žízeň byl by chtěl piti z mých kouzelných sklenic Benjamin (u kiosku a milostně) Kouzelné jsou však žízeň neukojí třeba že ěiší z nich chlad Helena Jsi můj jsi můj a nic nás nerozdvojí Benjamin (oba vstoupí do kiosku a zavrou jej) Ano já tě mám rád! Strýc Sokrates (zpívá velmi zvolna, smutně a takřka deklamuje) Když máš mnoho dluhů raděj neplať nic Jde ti lenost k duhu? Spi a nechtěj nic Přijde stará s kosou přijde Xantipa do očí ti popel s pískem nasýpá Neutečeš před ní do kouta Nezapomeňte že jsme dlužni Eskulapovi kohouta kikirikí (tiše a smutně) kikirikí (Strýc Sokrates zemře) Livia (přichází na terasu a rozžehuje obřadně lampion po lampionu. Zvoní klekání, první lampion Aby duše nezbloudila v tom labyrintu v němž se potácím druhý lampion Na ochranu proti halucinacím třetí lampion Proti uhrančivé moci démonů a netopýrů 180 čtvrtý lampion Na nový život a na novou víru pátý lampion Na naději a lásku věčný plamen šestý lampion Za všecky nenarozené a zemřelé amen Livia odejde z vily) 7. výstup Lazar, Simonides, Helena, Benjamin, Strýc Sokrates (Přichází Simonides a Lazar) Lazar Máte mi za zlé otče že jsem vzal do domu to nešťastné stvoření měla velice zlý osud a není potřeba chovati se k ní tvrdě Simonides Nechci přijít do nebe mám jiné starosti můj obchodní zástupce v Antverpách přišel k úrazu doprava kávy vázne kde seženu obratného člověka který by mě neokrádal Lazar Odvedu ji tedy když je vám její přítomnost proti mysli a pak mám nejvyšší čas abych se odebral na turnaj (vejde do vily) Hlas Heleny (v kiosku) Co povídá kos doubravě? Proč vijí dívky věnce a proč je nosí na hlavě? Hlas Benjamina Pro koho? Pro milence! 181 Hlas Heleny Pro koho zpívá kukačka na smokvoňovém stromě? Benjamin (hlas) Pro mého miláčka a pro mne! Helena (hlas) A o čem snily bohyně když usínaly v šípcích tak líbezně a nevinně Benjamin (hlas) Ach o čem? o polibcích Helena (hlas) Držíš-li mne jako utonulou dvojnásobně tonu děsí mne tlukot dvou rozhoupaných zvonů tak blízko že na sebe naráží a žádný zvoník nebdí na stráži Simonides To mně připomíná jinošský můj věk zrezavělé srdce nevydávej skřek ach proč jim závidíš a proč mně slzy kanou ba ne já se dosud nesmiřuji s hranou cítím tolik mládí že se zardívám já vás neslyším ne já se nedívám je mi dobře vedle ohňů jež jsou ve mně Ty si na mne počkáš ještě dlouho země! Hlas Heleny Co s námi bude až procitneme docela! Benjaminův hlas Půjdeš se mnou a uděláš mně topinky Simonides Ach jaké žvatlání (jde k lavičce) avšak bolí mně nohy 182 {k mrtvému Strýci Sokratovi) S dovolením pane Zabíráte příliš mnoho místa To je bezohlednost' Nějaký opilec a v jak krkolomné poloze usnul {zatřese jím) Pane! (s úlekem) Což je mrtev? {posvítí si) Strýc Sokrates! Čeho se to dopustil (Zvedne ze země dva temné předměty. Jsou to porcu-lánové uši) Lidské uši! Veliké škaredé opuchlé! Běda mi! Sedávali jsme v jedné školní lavici a nyní bych s ním byl málem usedl na lavici mrtvých Pomoc! Jak šklebivé memento nastrčil jsi mně do cesty Vždycky jsem nenáviděl tvou bláznivou škrabošku a nyní se mi zjevuješ v larvě předřikavačů antického chóru nevyslovuj žádnou věštbu třesu se hrůzou jsem zlomen zešílím kéž bych mohl alespoň vykonati pokání rouhal jsem se stáří a přisvojoval jsem si pravdu milenců {tluče na kiosk) Smilujte se nade mnou alespoň vy kteří marno- ' tratně plýtváte svými přebytky chci se uchopit živé ruky uštkl mne dotek mrtvého nějaká neznámá bolest zkracuje mou páteř! Benjamin (vyběhne) Nějaký ubožák zachvácený epileptickou zuřivostí 183 Simonides Neutíkejte přede mnou (vrhne se Benjaminovi do náruče) chci se uchopit živého těla je to sladké tluč srdce a pomáhej tlouci mému dobrá náruči chraň mne před kostnatou zimnicí Benjamin Nenaříkejte pane zvedněte hlavu jste muž Simonides Děkuji vám za milosrdenství Benjamin (pozná ho) Tatínku Simon id e s (pozná ho) Benjamine! Benjamin Heleno je to otec Helena Miluji Benjamina! Simonides (vzrušeně) Sbohem bastardi (odchází) Benjamin (jde za ním) Otče Simonides Nenazývej mne tak po tom všem Jsem dostatečně zruinován Benjamin Upusťte od předsudku měl byste se radovat konečně jsem našel důvod proti tuláctví odjedu s Helenou zříkáte-li se mne jako syna přijměte mě jak dělníka na plantáže 184 Mohl bych žít někde v Brazílii a podávat vám zprávy Simonides Je-li tomu tak a máš-li dobré úmysly mám pro tebe konkrétnější místo potřebuji spolehlivého člověka který by mne zastupoval v Antverpách osvědčíš-li se mohl bys podnikat zámořské cesty Firmě Simonides a spol hrozilo nebezpečí tvým přičiněním může být zažehnáno rozmysli si to a telefonuj mně zítra máš příležitost odčinit škody které jsi mně způsobil Benjamin Myslím že můžete dnes s klidem spat jsem rozhodnut zítra se vám přihlásím pane šéfe! (Simonides odchází) Benjamin (jde k Heleně) Nebuď smutná otvírá se nám nový život pojedem do Antverp když člověk miluje i vůně kávy se promění v exotický zázrak Helena Nenáviděla jsem žoky s kávou Benjamin Budeš je milovat až uvidíš v přístavu jak je nakládají Helena Přístav pamatuješ se jaks mě očaroval blouzněním o přístavních městech? To tys mne vlastně svedl! 185 Benjamin Miluji přístav a nevím ani že jsem tak dobře mluvil Helena Po prvé jsme se tenkrát políbili Benjamin Káva budeš ji milovat jak já v její vůni je dálka Lazar (vyjde z vily a ptá se Simonidesa) Kdo to byl? Simonides (opovržlivě) Milenci z kiosku (jde do vily) Lazar (uspokojeně) Dobrou" noc otče snad se stanu tentokrát cbampionem . . . Amplion Milenci z kiosku prodávají šťastné losy milenci z kiosku dobrým lidem štěstí nosí právě tak jako kominíci však nedotýkejte se jich chtějí si toho tolik říci nerušte jejich pláč a smích 8. výstup Helena, Benjamin, Strýc Sokrates Benjamin Strýčku Sokrate! Helena Vstávej je čas na naše malé kabaretní číslo Benjamin (dotkne se ho) Má ruce studené jak led 186 miloval klidně tento svět byl citlivý a příliš lidský proto se tvářil excentricky Ó strýčku jak ti sluší chlad já jsem tě míval vždycky rád tys netoužil po marné slávě choval ses k lidem shovívavě Lidé jsou pyšné mohyly umírají na omyly tobě smí závidět i svatí žít klidně klidně umírali Helena Ach jestli dobře rozumím je mrtev Plakat neumím Tak často člověk zbloudí v lese však bázeň nedostavuje se jde klidně labyrintem cest a nad sebou má křišťál hvězd vzdává se rozkoši své chůze Mrtví už odumřeli hrůze a živým nezbývá než žít Jak krásná noc jak krásný klid! strýčku nás celý vesmír dělí vím jenom že jsme osiřeli buď sbohem moudrý stařečku adieu mého šátečku mně trochu zavlažilo oči tys žil a zemřel Svět se točí . . . Benjamin Už nemáš zapotřeba chléb nepůjdeme ti na pohřeb to obstarají funebráci jsem mlád svět touží po mé práci na tisíc jiných trýzní hlad já jim jdu strýčku pomáhat. .. Helena Tak krásný svět a noc je vonná 187 já nejsem strýčku Antigona a nepůjdu ti kopat hrob čas pohřbí tě čas zlatokop čas jenž jde němě slepě hluše čas jenž tě vyhladí z mé diuše Benjamin Odešel bez testamentu rozumím tvému mementu svět tam těch není našim krédem ne do Antverp už nepojedeni Být banálními manželi žít 9 vykořisťovateli a sloužit jim za nástroj boje? Ne Heleno ne ženo moje Můj otec loupil kradl tyl my máme jiný lepší cíl my budem bojovati s těmi kdo chtějí změnit tuto zemi Helena Kam běží tato oblaka, a co je cílem tuláka lze žiti na některém místě hrdinsky spravedlivě čistě? Benjamin Znáš moc jež tvoří z pólu tropicky krásnou zem? Ach do té země spolu a navždy ujedem Není to Amerika zem klamných miráží kde otrok černoch vzlyká na moři plantáží Ta zem je divukrásná a plná lahody Ach tam bys byla šťastna Je to zem svobody 188 Tropický ořech praská Noc Pižmo Stožáry Ta šťastná zem je láska oasa Sahary Pro ni chci skrápět hmotu z níž je i srdce tvé slzou a deštěm potu . jenž trůní na čele Kdekoliv v tomto světě jenž drtí nás jak stroj a pojí v dlouhý řetěz je místo pro náš boj Potok si cestu klestí a časem prorve břeh Náš klid a naše štěstí je jenom v štěstí všech Helena Dost slov a rajských tónů pojď navštívit ten kraj Helena, Benjamin a Amplion jen v srdci milionů je radost krása ráj! Epilog Strýc Sokrates (před oponou) Mé dámy Pánové Popřejte mi svůj sluch Nejsem Strýc Sokrates Ne Já jsem jeho duch Zemřel jsem na scéně a trochu mě to zlobí poněvadž zemřel jsem mluvím k vám ze záhrobí Drama je u konce Dobře to dopadlo a já jdu podržet sám sobě zrcadlo Rodinná historka Tři muži jedna žena Intrikán potrestán Zápletka rozřešena Stáří vždy brzdí svět? Mládí je nezdárné 190 Dámy a pánové i dítě zestárne Drama je u konce a scéna je teď prázdná Dámy a pánové nesuďte přísně blázna Že obešlo by se to ba i bez uší? Je to můj koníček a děj to neruší Bylo to divadlo Popěvky verše rýmy několik refrénů Jste spokojeni jimi? Jsem mrtev Zemřel jsem Netěší mě to moc Milenci z kiosku přeji vám dobrou noc A ještě slovíčko! Však jenom mezi námi Jsem přece nahluchlý Víte to dobře sami Hvízdá či tleská se? Slyším vše dvojitě Dámy a pánové myslete hlasitě! Opona Nur der musische Mensch vermag die durch den Sachglauben zerstörte Innerlichkeit nieder aufzubauen Werfet Voltaire vypravuje tuto povzbudivou bajku: Obyvatelé Sýrie měli za to, že muž i žena, kteří byli stvořeni ve čtvrtém nebi, usmyslili si pojisti placky místo ambrosie, jež byla jejich přirozeným pokrmem. Ambrosie vypařovala se póry, avšak po požití placky bylo nutno jiti na síranu. Muž i žena požádali anděla, aby jim ukázal, kde je toaleta. „Vidíte tam tu malou planetu," pravil anděl, „velkou jako nic a vzdálenou nějakých šedesát milionů mil odtud? To je záchodek vesmíru; honem tam běžte." Šli tam a byli tam ponecháni. A od té doby stal se náš svět tím, čím je. Jestliže se nám vytkne, že tato bajka nemá stát v čele doslovu tohoto básnického dramatu, vymluvme se na Vol-tairea, kterému přece nezbývalo nežli žiti na této planetě. Bylo mu totiž jasno, že na ní není pouze onen nejnižší druh prostoru, o kterém mluví bajka, ale i podivuhodně zjednodušený prostor mathematikových křivek, nebo prostor ostrých a rozumných voltairovských sofistík, nebo i svět snů, rozvitých během spánku zdánlivě bez příčiny. Tyto a ještě jiné prostory nabízely a dodnes nabízejí příležitost, jak se dá vyrazit trochu nahom. Lidé — a patří to k jejich nejpod-statnějším vášním — přece vyhledávají stále nové perspektivy, jak pozorovat sebe samé. Kdyby i surrealism nebyl ničím více než tímto novým způsobem, nemusíme mu vůbec vyčítati jeho život. Nezvalův marnotratný syn Benjamin, který okouzluje i napravuje svoje spoluherce, je dokonalým hrdinou našich dnů. Především tím, že je hrdinou hry, která nechce uvádět v zoufalství diváka. Tak jako celý Nezval není útěkem ze skutečnosti, ale útěkem ze hmoty, z obtíží se hmotou. Je to ve vyčíslené a zracionalisované době, kdy lidé jsou přeměněni na cifru výkonu, jakési optimistické rozpomenutí se na člověka. 191 Odtud je snad i generační rozvrstvení mužů v Nezvalové hře: generace dobyvatelů peněz proti generaci dobyvatelů „divukrásné země", v níž je obsažena víra v osobnost a zároveň v sociální spravedlnost. Veršová tvářnost dramatu dala spíš napovědít tento konflikt, vlastní meritum však vyjádřila oním výsledným tónem, který bychom mohli nazvat — katharsováním radosti moderního člověka. {Buďme vděčni, že ideové prvky nám servíruje Nezval s jistou cudností a jaksi en passant, a že jimi nerozštěpuje svou hru, jež smí zůstat obsažena především v obmyslech a působivosti verše.) Nezvalova hra je dělána s jistou vírou v imaginaci diváka, čímž nebudiž řečeno, že je nejasná. Naopak je v ní dosaženo rafinovaně paradoxního spojení surrealismu s klasicismem, nebo prostěji a věrněji: imaginace s tvarem. Myslíme však větou o víře v imaginaci diváka na jistou důvěrnost mezi divákem a básníkem, kteří se dorozumívají už nejenom slovem, ale jaksi i za zády slov, jež jsou pronášena a jež dosahují tak jisté dráždivé a dorozuměné intimity. To je bezprostředně Nezval a jeho originelní divadelní rukopis, který neustále nabývá na své sytosti. Kdybychom méli označit Nezvalovu hru, řekli bychom, že je tak skutečná jako sen. Nebot procházejíce za nejrůzněj-šími zaměstnáními každodenně kancelářemi, obchody, ulicemi a dílnami, postihujeme skutečnost místo v její celistvosti — jednou jako ceny látek, jindy jako účetní knihy, jindy jako zručný pohyb v dílně, a všechno ostatní, právě celek, nám odplývá jako nepostřehovaný a rušivý balast; tak jako zahradník nevidí stromy, ale jejich housenky. Spojení reality s fantasií, které se nazývá snem, je přepychem občana, vracejícího se k sobě ve spánku. Uvedeno ve tvar, v řád — je poesií, která dává skládati se v osobnost dnešnímu diváku, rozsekanému na kousky díky racionali-saci v práci. Ruce, nohy a mozek se skládají v člověka jako za starých a snad za příštích časů. Jiří Frejka