TAKOVÁ LÁSKA Osoby Pán v taláru Líd.-i Matysová Petr Pana Lida Petrusová Miljn Stibor Stiborová matka Toiek Majka Krúl Vrchní první oddělení tfetnyslete. že lidé chodi do divadla jen za zába von. Vede Je tam i přirozená touha nahlédnout do nitra jiných lidi a soudu jejich nejtajnčifi myšlenky. Vyjděme jím tentokrát vstříc nepřed-stírejme lim, upusťme od zbytečných zvyklosti a podrobnosti, jakými jsou dramatická stavba d dekorace Pokusme se jim na očích obnažit a konfrontovat několik osudů, obracejíce se při lom na ne a dovolávajíce se jejich zkušenosti i tilů tak zasvěceně a útočně - až konečně pochopí, že jsou mínění sami Měřítkem úspěchu bude, čím méně zatleskají, čím více se urazí Proto Je uvitá hned zpočátku otevřena opona (, prázdná scéna, toliko s tmavou, ponurou lavicí, obrácenou opěradlem k divákům. Předzačátkem hry postupně usedne do lavice čtvero postav, sedí nezřetelné, ale zřetelně zhrouceně do svých myšlenek. Úderem hodiny zhasne sál, rozzáří se scéna, v taviči povstanou dva mladí muži a dvě mladé zl>ny Ze salu vejde pán v taláru VSichni usednou. Pá)t v taláru rozevře fascikl spisů. Chvíli se v nám soustředěně probírá, pak pohlédne na čtyři hlavy, obrácené nehnuté dozadu k horizontu. 186 1. Můžete kouřil! Nikdo z nich se nepohne On se opět ponořil do spisů a po chvilce opakuje. Můžete kouřit Vysoký ntlachk - Pctrus - a starší z žen - Petru-sová — si nervóznu zapáli, aniž otočili hlavu 187 Pan v tai.ari 1 No tak 1 Zahnjuju průvodní řízeni Matysová a spol Veřejná obžaloba •Či na ■ ■ sir a na straně třeli — dokonané zabiti v^n /.i xmu uhm protispoiečenských ^"i"1 klad," důsledkem je nervové zhroucení n.-> ľ.U' '^'chj ne, trvalý rozvr; ervove znroucení na stř' ""'|lc||) at manželský na straněn6lťU .--------dokonané zabiti, vedle n hí Škod, které nemohly být vyčísleny. Obž a "■'> Matysová L... L — to jc Ludmila? i LlrM Lída.. Po, v rUri Obžalovaná Lido Maiysova. sttiduiici prav , dvacetiletá; cítíte se vinna ve smyslu nK«-í. ceaietý, '■ smyslu óbäo"^ Lída ano pM,^ , auru Obžalovaný Petře Petrusi, asistente katedry rodln ného práva, osmadvacetiletý, cítíte se vinen' Petr M )a nevim Pan vtaUru No něco si o tom musíte myslet, ne? Petr A"0 ne' Pan v taUWľ Obžalovaná Lído Petrusová, praktická lékařko třicetiletá, cítíte se... Petrusová Ne1 Pvs v můtu A vy, obžalovaný Milane Stibore, třiadvac konstruktére, vy se... Ženský výkrik v sále Ne! Pan v taláru (háravč se tam podívá) Vy se cítíte vinen? Stiuor Ano WicftiK Ne' Ne! Pan v taláru Zapomněl jsem upozornit na zcela samozrejmou věc. projevy ať souhlasu či nesouhlasu v> khik Já jsem jeho matka! SnnoR (vstane v lavici, otočí se k sálu, zaprosi stísněně.) Mami . Matka (ještě v sále) Jsie. člověk1 Nechtějte po matce, aby seděla jako kamenná socha, když vi! Kd\/ \ r v on - já vím, co se vlastně stalo, já věděla, že se to stane, protože já jsem matka, pane, i vaše matka věděla o vas víc než vy sám! Nemluví pravdu, protože má příliš dobré srdce, a chcete-li pravdu slyšet, neberte mi slovo, protože kdybyste je vzal matce, tak už nikdy žádná pravda na světe vůbec nebude1 PAN *mi (rozmysli, pak kývtw na Stibora , . 'TAuUW aJde na rampu) Poidte ™™-a*>-SCJ>°*>*t, musíme. :sem- Pani Někde zWt Zatímco jí pomáhá na scénu, zaánt prostor se ponoří do tmy Stiborová uí svého syna nespatři a ztratí náhle Jistotu. j.v Ničím se nede|te vyrušovat a vzpomeňte si, pro-p.nN v sjm na všechny důležité podrobnosti, jsou totiž detaily, které v toku události mnohonásobně přerůstají svůj význam. Nebojte se, nezapomenu na nic Jak bych mohla' Matka Vijm se zdá, že mluvím, chodím, jste jistě pře- svědčen, že jím a spím, ale to všechno |e pouhá setrvačnost. Můj život se docela zastavil u těch věcí, které se staly. Vidím je v přesném pořadí a ve všech jednotlivostech znovu a znovu a je to tím horší, že mohu změnit tak málo, jako když jdu do divadla na známou tragédii. Promiňte, ale šlo mi především o fakta ' H v TAi promiňte . studovala jsem kdysi literaturu PAf Matka aru a když *---------—• — t — »vj « zemřel muž. žila jsem jenom Milanem a knihami I Milan mi vytýkal, že mám sklon že někdy myslím příliš složitě Budu se snažit, abych i když právě ted, pochopte v TALÁiiu Kdybychom nechápali své zvláštnosti, skládala by se města z opevněných bytů Jak to všechno začalo? Musíte si představit, že jsme žili s Milanem dvacet let sami dva Věděl, že jsem se kvůli němu nevdala, aby nikdo cizí nerušil jeho život Důchod byl... učitelsky důchod' Dávala |sem hodiny, lítala po městě, a věřte, že mne literatura živila někdy i fyzicky, protože jist musel především chlapec On věděl i to. Věděl, za co 188 189 vystudoval, a musím říct — . , j nahradil Nikdy mezi nW^i011 v^hn U 2 3 července jsem álfl ,, Ufc»> Sttbor LIDA Stibor Lída Stibor Lida Stibor Lida Stibor Lida Stibor Lida Stibor Udá Stibor Uda Stibor stokrát ™i nebyl az 43, července jsem ala domů Va|e<." ro2Präelo! ľ K celdři i večer ŘlfaUl . Pak se tam čekárna-,, naneštěstí. Afa horizontu projekce, večerní uH do ztracena Prii. Stiborová íe ??e; stínu pod ochrannou stmku p(L """«4 obrátil a splynul s černým závěsem 'í^ * />/ťwlrrf teplý liják K čekárně dobél, yUv«!e Matysovd a Milan Stibor Oddych, 1°" norin "-"UJÍ, střásl vodu. Žiješ? Trošku. Vem si můj kabát! Ne, ne, zamokrím u ho. Ale už ji ho dál přes ramena Uda si tei t,*^, a mlčí. 'JVPritah "Jí ne Lido, jakou to má cenu' Co.. Zakouřená kavárna a mokra ulice 2 blata do louže A co budeme dělat v zimě? Stavět snéhulnky Lido'Já už nemůžu' Nemůžeš' Co? Držet tě za ruku, hladit vlasy, já nejsem sextán, ja. ježíš, |á o tomhle neumím mluvit! Prostě nejsem ze dřevu A teď tě zas odveze tramva|.. a. Tak pojeď se mnou A rozloučíme se před koleji a bude stejně A co mám dělat? Co máme dělat* Tak si mé vem1 Už zase... Vezmi si mě STIB011 jJD* sub0" Lip* ST)(iOR uda Stibor uda Uda Stibor Uda Stibor Uda Milane, bud normální! Známe se tri měsíce Můj kamarád se znal deset let - a «, lh m&| rozvedl Proč to nezkusit naopak? To |e nesmysl1 Nezníš mí vůbec Anebo spis ty mé nemáš ráda - NemáV (i náhlém pohnuti mu pohladí vlasy) copak to nevis' Tak proč? Dva roky na kolqi. nikoho tady, a potom nékam na okres a zase sama, mé| rozum1 Hoře z rozumu? ftckla jsi, že mě máí ráda! Nezlob se' A |á tebe děsně. Když |sme spolu, počítam, za )ak dlouho budeš muset pryč A jen odejdeš, mám pocit, že se nevrátíš, že tě to třeba přejde Tohle je trápení, a ne život! Mně už ani práce nejde, zvořu, na co šáhnu... Musiš sl mě vziť (Lída se mimoděk usměje; dojímá ji ta naléhavost, on to cíti a pokračuje ještě zapáleněji.) Když se dva milujou. ma)i být pořád spolu, aby ta láska mohla růst. Zdaleka se blíži drnčeni tramvaje Co by tomu řekla maminka? faka je to pro něho překážka - teď Co |e ji do toho? Děláš pokroky. Nakonec ještě přestaneš mluvu tak květnatě Když st mé vezmeš, jsem ochoten říkat |en holý věty - anebo vůbec mlčet Lido Jsi moc hodnej člověk... Lido...'. Lido ' Tramvaj Pojedu s tebou! Ne, radši ne1 Musím si to všechno, trochu srov-n.it 190 191 Sudor Dda Simon Matka Pán v talákľ Stibor Pan v TALARľ Stibor Vrdtl mu kabát, ale on jej nenavleka v dešti, hledí na ni. ' M> s nj Udáčku' (náhle ho políbíj Nenastydni se mi Je pryč Tramvaj se rozjíždí, Milan zatna*, se obrátí a stoji tváři v tvář své matce. Zako^ Mami Já jsem tu Co je mi clo toho! Horizont zhasl, tma pohltila stantct, dúí(, ku. Rozpačitý Stibor si obléká sako Objeli" pan v taláru a zamyšleně pokyvuje hlavou. *" To nebylo zrovna taktní Nemohl |sem vědět. |ak by mé napadlo Mluvím o faktu, nezáleží' na tom, že to s|ySe| ale že |ste to vůbec vyslovil Předpokládal u vás jiný vztah k matce, beru-li v úvahu, s jakv-obtížemi.. Prosím vás'Já vím, kdo je moje matka! I mi nuMiii vaaija vím, ituo |e moje matka! Nepotkal jsem v živote hodnějšího člověka, ale Ale? Jsou věci, ve kterých st prosté nerozumíme. Mílo val jste někdy? Piu \ taUhu Promiňte, otázky kladu já. Dobře, ale uznejte! Já si přece musím vybrat sám, s kým budu až do smrti sedat u stolu, spát a mít déti! Pan \ • S i lil' >K SnuoR Vyjde Matka. Matka Nikdy jsem mu v tomhle nepredpisovala! Stibor Nepredpisovala mi, ale... Sl,noR >iAt*A Matka Matka PAX v talaku Matka PAN v talár1' Matka Vy máte velmi rád slovo .ale* Ale... (Mávne rukou a odejde ) Velmi lituji, že jsem varn vyprávěla o |eho mládí Myslíte si možná, že patřím k maikam, které rozšiřují své právo na syna i do oblasti, kde musi být sám svůj. Nemáte pravdu Já první ]sem mu zpívala písné, které probouzeli milostný cíl Já mu přece dala do ruky Březinu, Pušktna, Whitmana Musela jsem tedy počítat s tím, že jednoho dne pocítí touhu najít svůj vlastní verš lim myslím lásku. To je velmi, chm, citlivé řečeno. A počítala jste 1 s tím, že se ožení? (vzdychne, ale pak odpoví) Přiznám se — má představa byla přece jen sobečtě|št . Myslela jsem - v |eho zájmu ovšem - že při své vnímavosti bude.. déle hledat A déle zůstane varn A děle ano. Ale u|išťu|i vas, když přišla Lida, neřekla |sem mu ani slovo. přestože vás jeho věta zranila. Zranila — a přesto. Nedala jsem Lídě znát ani to nejmenší, i když |sem měla nebudu zapírat měla jsem pochybnosti A právem, protože se konečně ukázalo... Snad abychom nepředbíhali Ano Ale dokázala |sem dokonce — promluvu m s ni před svatbou velmi soukromé, jako se svou.. dcerou. Milan nebyl doma, pozvala jsem ji na čaj. Lído, říkám jí. doufám, že se tu cítíte |ako doma... jVa horizontu projekce: záclona, obraz na zdi Lída sedí u stolku, Stiborová usedá proti ní. A celý rozhovor plyne v důvěrném, přátelském tónu. Lida Matka Ano. Řekla jsem Milanovi časem odstěhovat. ta l) » 55 >> t) » bude-li chtít, mohu se 192 193 Lída Matka Lída Matka LIDA Lida Matka Lida Určité na to nepřistoupí! Ľlllll. i in uvj.fl l."miupi' Ale přistoupí! Dvě ženské pod )ed - to nikdy nedělalo dobrotu fsĹ,h„ Mí<-'chr tu teď důležitější ' W,t>^JAv> To neřike/te JU IM. i r- . j i ■ Je to lepší. Llduško Já ho věčně ro nejv)5SÍ čas, že mě vystřídáte. Máte h^'^h ni iako já, vidte' 0r^ast^ Můžete být bez starosti. Upustí talířek, který se rozbije Honem h py a Stiborová jí pomáhá. Nezlobte se Proč? (Směje sej Vždyť je to už vaše St" menajť štěstí, děvenko, a já vám ho přei,?!'žna' vatě! (dojatě J Děkuju vám Pan v taláru Stibor pan v taláru Stidor Pán v talaki Stiuor PAn v taláru Stiiior PAnvtauku Stibor 194 Horizont zhasl, zmizely věci i ženy Vejde Milan Stibor v černém odevu, s k) 'tiet v ruce Je rozaie. n v. hledí na hodinky Odpovídábezmyšlenkovh tě To s ní maminka hezky promluvila. Hezky. Co Lída říkala' Nic. Sešly se tajně - a Lída drži slovo. Maminka ne? - Spěcháte někam. Jdete na pohřeb? Mám svatbu. Promiňte - ale z vaáeho výrazu se to opravdu nedalo usoudit. Nevím, co je s Lídou1 Jak. co je s Lídou? Mela přijet s kolegyní k nám Když nejely, poslal stihg" Matka stibo" MAT** STIBOR Matka stiboR Stibor Majka Stidor Majka Stiuor Matka Hlas Sttoor Matka ,sem taxi do koleje, ale nebyly tarn A. neisc.. na taay ,Wa horizontu projekce roh čekdrnv Med rtí síni T,Se zni Dvořákův sbor jáftSJ Lit cestě m Z reproduktoru řekne tlumený hla" Prosím svatbu pana Stibora se slečnou Matyso-vou Vyjde rozčilená matka Nic? Nic Co se jí mohlo stát? To nevím, ale doufám, že něco vážného. Mami! Milane, ty to nevidíš, ale už jsme tu pro smích Úředník se ptal. lestli |a jsem nevěsta1 Snad si šla něco.. Majko! Přišla vysoká, krátce ostříhaná dívka Lidi věku Její kolegyně — má matka. Co je s vámi, kde |e Lida' Lida tu není? Lída tu není?... Kam šla nebo kdy šla. ,? Nebyla od včerejška doma, myslela |sem, že spi u vás — Já tomu nerozumím.. Já, myslím, začínám.. Prosím svatbu pana Stibora se slečnou Matyso-vou. r náhle se rozhodne j Jdu na policii! Je pryč. A matku pospíchá dozadu erosím vás, nevěsta mého syna náhle onemocněla.1 ta V) 5) 7) í) » y y í) k 195 Majka PAN VTALUľ Majka projekce zhasne Hudba zmlkne. Na Sc myšlenek "'"">»«, EAN n talard Slečna Hrabětová? Majka Cosi přelete' Pan v talAru Totéž co všichni. Vědět, proč nepřišla. Majka Nemám tušení. Asi se jí něco stalo pan v taj Aru Byla v poslední době normální' Majka Bvla normálně zádumčivá. PAN v taláru Chystala se na svatbu? Majka Pochopitelné. PAN v iaUru S Milanem se nepohádala? Proč by se mela hádat Je to přece výborný chb pec A - nerozmyslela si to? Vy Jste se zbláznil! Co by tomu řekli Udi?| f Pohnu, feně odejde ) Pan v taláru Myslím, že nám to budete muset vysvětlit sama, Lído Matysová. Na horizontu projekce, kolejní okno s výhledem na město Všem z poloviny rozesílaný gauč Lida Matysová - v sukni a blůze - se češe před malým zrcadlem. Její kabát je pověšen přes operadlo židle, pod níž stojí boty Svítá PAN v talAku Kde jste a co tu děláte? 111. s (zarazí se na vteřinu-pak řekne vzdorněj Jsem tady a češu se. Pan v taláru Ve vaší situaci, Matysová, mluvil bych klidněli Gauč zapraská a probuzený Petr Potrus se posadí, protíraje nevidoucí oči. Pán v taláru je překvapen a dotčen. 196 uč* pssd tet* uoa PĚT* LIP* prrR petr PETR LIP* petr LIDA PETR LIDA Petr Petr {.'■— A tli si ho iwvSIrnd, rychle «■ snaii uhnut boly a obléci kabdtek, aby odešla dřív. nei v<- 1'elrus vzpamatuje Ale nestačila Lído! Dobré ráno.. Mně se zdál úděsné/ sen.., Mné se zdálo, že se ml to všecko zílálol (pomalu dojde k nOmii, sedne si na gauč, vezme feno ruku) l.i jsem u tebe.. (stiskne In ruku a divá se ke stropu) Cizí poko], to UŽ fe n.is osud Takhle jsme se /)robiHlili tenkrát To už ani není pravda, to bylo pěl I.. i v březnu. (aniizvedla hlavu) Devatenáctého února (dojafě)Tysí to pamatuješ? A puk jsi nu n.ipsala ten dopis. .Vymazat jeden druhého ze živou To zas pamatuj u já. Myslela jsem, že to bude- lepši Ješté na nádraží ;si mluvila tak - m innalnc. smála ses ani loučit ses nechtěla! Nenávidím loučeni'. Asieinč, když ten vlak odjel, Sel jsem Jak prajtě-ne/ po tratt až za nádraží, představ sl - děsné jsem se tenkrát opil Ty? Každá maličkost té připomínala, chodil jsem Ty" Je to tak absurdní ? £**ÍSCm ,enkrát-že * «° všecko jen má fik-A nemyslíš dneska, žes to tenkrát wm, i i * né když po čiytech ,e" ™7mysld-' aby bylo väecko jak díS? ,eW,é Setkání' 197 Lida Petk Uda Pltr Um Petr Lida (se rozhodne) Neřekla jsem ti jednu v-ftekncm si všecky věci ěc Měla (sem se dneska vda\ at Co ses mela..? Biivě v téhle minuté se nekoná moje mH ^ Lído! — Lido, čeho se bojíš' (náhle povolí)Ostudy. Prosím tě pěkně, copak žijeme ve st? , Ostuda je-nevzít si člověka, kterýho n ^ A vzít sí ho — co by to býky en>flujej) Jenomže to jsem všechno věděla ' Protože tě udrndal. až jsi nakonec věřil máš ráda. Zaplať pánbůh, že jsi na to „tn Že h° Nic pfíiemného, >amozre|mě, ale iw< . VCas e Porad lepj, Pan v taláru Pftr přijemn — pro něho i pro tebe! Lída mu položí hlavu na rameno. Haló.. (hladíjí vlas)') Lidečko. ty mo|e moudrá a hlou pá... Jak se můžeš dneska trápiť Život |e někdy nelogickej a zmätenej až ti začnu říkat já. Lída zvedne hlavu. Máš mě rád' To mám..! Tak jsi mi řekl to nedůležitější Plamínku...! A líbají se uprostřed božího dno Pan v taláru Zmoknete. Uvidí vás někdo... Ale oni se líbají dála vůbec nevidí, že kolem meh přešla Majka Hrabětová, která zkameněla. Pan \ taláru No prosím... Bože. Lida co to M^|K* \rii je normálně zadumerva PAN v ta "a to |e.. kde jsem ho viděla? IkW** ,i«u Nemám tušení. Pokračujte, prosím Vykáže ji ze scény Milenci se už nelibuji, jen se drží zá ruce a hledí st do oči Petrus se usmívá. per* LID* PETR LIDA LID* pftk LIDA Pftr LID* Petr Uda Dneska přednáším pro tebe! (hledá v kabelce kapesník) Jak to poznám'' Jak? —Třeba .. ti dám tainýznamení,chceš' Dám ruku na kravatu — takhle1 Rozesměji se Tak |o' Bože, ty ze mě vždycky uděláš kluka Už to skoro potřebuješ! Zestárl jsem tvou vinou1 Zahledl i ■ fefi taštičce fotografii a rychle ji vytáhne Vrat tni ji! Ne! Aspoň budeš pořád se mnou. Copak můžu víc? (Divá se do střípku zrcátka.) Jsem v pořádku? Jsi v nejlepšim nepořádku (Ještě jednou se políbí.) (připomene mu) Levou nohou' Petr se za ni divá, dokud neodejde Pak vykročí. Pan v taláru ho chce zadržet. PjwvtaUeu Poslyšte... ToSek Ale k Petrusovi došel dřív ramenatý muž, kteri1 střásá vodu z klobouku a bere ho přátelsky pod paží. Tak co, soudruhu Petrusi? Poprvé do toho? 200 201 Petr Toíek Peth Toíek Petr ToSek Petr ToSek Petr Pr.Hc soiicliiilui Toškti Jen aby ses u nás olir.il. lak to? Ta Barma se peče. Jaká Barma' Petrusi! Ta tvoje asistentům. Poslali i (pochopia rozzáří se) A tak' te> Dyť prší... (se překlápěné zasměje) Vidíte . Petr vešel do budovy. Projekce zhasne T deiel, protože vidi. že na nčho kývá h i ni. pa" v laln. ToSek pan v taláru ToSek Svědek Antonín Tošek, pétačtyřicetiletý, kádrový pracovník fakulty. Ano. souhlasí. Asistenta Petruse znáte? Ano., ovšem přirozeně spíš z materiálů, jc u nás novy. Ale přišel k nám z Brna a s brněnskými posudky mame dobré zkušenosti, pracuje um zkušený soudruh... Pan v taláru Co pravil jeho posudek'' Tošek Z posudku se jeví jako uvědomělý a čestný člo- věk Zakládal tam organizaci, byl půl roku na stav bě, vedl školení... A je kromobyčejně talentovaný vědec Víte, já jsem laik, ale rodinné právo je zřejmé oříšek, když tak člověk o tom... Zajímá nás především on. jsou snad nějaké výhrady' Pan v taláru Právě na to se ptám. Tošek Ach tak. Ne! Jak říkám... jeví se mi velmi pozitívne, nedivím se ani trochu, že byl vybrán pro Barmu, UNESCO tam obsazuje védecké místo Petrus má všechny nutné předpoklady.. Pan \ TALARt TbíEK pťTK Které to |sou? jak říkám politicky vyspelý, nadaný. hoUŽĽVnatí Dál? «vnaty.. Zdravý, charakterní . ježte' Ženatý (podiví se) Ženatý'? Na taková místa posíláme teď výhradne- ž..nj, To je pro něho velká výhoda, pane Velmi relativní, pane. Na horizontu projekce pracovna semináře Dva cet parit tleská kdesi mimo scénu na uvítanou Petru Petrusovt. Petrus pokývl hlavou, přelétl krátce očima auditorium, usmál se Snad se shodneme S pomoci bozi. 1 (Poodstoupil, usedl na kraj katedry, rozvíjí své myá-tenký.) Ono to právě v našem oboru neni snadné Problém je v tom, že uprostřed světa, který u mi změřit protony a letět na Měsíc, pracujme v oblasti, kde se snad ne|vic konzervoval středověk. Rodinne právo! Zákon na ochranu rodiny _ to zní hrdé! Ale běda, když ho dostane do ruky dogmatik nebo diletant. Ten bude chránit formu Jenomže moderní manželství je svazek svobodných lidí, kterc spoju)e cit A kde ten cit není. tam není ani smysl. A nesmyslná manželství budtež zničena! ((>!>ět se usmál přitáhl si židli, usedl na ni obkročmo ) Odpusťte, že začínam z tohohle konce, chci jenom podtrhnout význam našeho povolání Kapitalismus |e mrtev Jsou rozbl-i\ balvany společenských přehrad a sarkofágy předsudků, které nutily ženy stát se dobrovolně zbožím, vdávat se ne podle hlasu srdce, ale na příkaz rodičů, církve, třídy anebo prostě jen konvence. (Vstal a hledí tam, kde tuší Lídu) Six 1-alismus rozvázal ruce i srdce Ale konvence je devítihlavý drak. Probojovat morálku revoluce 202 203 dá stokrát víc práce než revoluc znáte sami (Ruka. mimoděk" «f ^an,a Priu /<■ > mě dneska jsou třeba žeív "e"«l 'dv vřít nesmyslný sňatek, |en aby « °Cho"iŕ proti jakési nořme společenského"v***^ isme ti, kdo ;e musí přesvědčit ř společnost stojí po jejich boku a*uHPl*v* n«I rovat v každé vzpouře proti minu, bází. východiskem i měřítkem každŕh ,Tak Z byla od nynějška navždycky, d° dskCho l.lslwl V potlesku projekce zhasne Lehce rozerl napustí kravatu, když ještě mechaniky61*** uzel, češe se a zapaluje cigaretu Panvtaiaru Petr Měl jste úspěch. (skromně > Budu se krotit Mám sklon k přednáškám - a na seminářích musi mluvit především oni. pan v taiAku Mimochodem - nevite, kde je Lída' Ppn, Čekám na ni Pan v taUru Zdá se mi, že šla k panu Stiborovi. Pktf Ach! Pan vtaúru Myslite, že |e to nesprávne' Peth Ne, naopak! Pan v taláru Ale chtěl jste ji dříve cosi sdělit. Petr To jistě, pan v talArij Jistě se to dozví.. Má přítelkyni ve fakultním výboru, je tam váš materiál. Chtěl jsem, aby to slyšela ode mne. Proč dosud neslyšela? Má něco s ušima? Prosím vás pěkné, mohl byste mluvit jiným tónem? Nejsem uličnik a všechno, co dělám, mohu kdykoliv vysvětlit a obhaiir Na nic jiného nejsem zvědav. Pirnt Pan v talári; Pnu Pan vtajjuhj l'ANv pt-rR PAN v PFTK Měl jsem včera mizernou náladu z různých důvodů a když jsem potkal Lídu - )á |sem marxista, pane, ale v tom setkání bylo néco. něco mimořádnýho. Musíte vědět, žc lida byla fakticky moje veliká láska Když odjela, když mi pak napsala ten poslední dopis, byl to pro mne šok. A včera, .jsem najednou poznal, ze mě potrehuje že mě chce - a |a |i taky. Pocítili |sme něco něco.. Vyiadřujete se na vědce dosU nepřesně. TAiARU přc(jpoki-adám, že |ste měl někdy rád Byl |ste schopen přesně definovat své city? Pokraču|te. Seděli jsme pak u mne a drželi se za ruce. Beze slova. Snad hodinu Jako by tomu nikdo z nás nevěřil. Nedalo se nic říkat \ pak se to stalo jako před pěti lety na horách A |á se za to vůbec nestydím, pane' Protože - |i milujú - jestli víte, co to je! A co chcete učinit, pane? Všecko na světě. pane. TAtARť PAř(VTAURl' P'TB tai arc Tisknu vám ruku, pane pan V T ala14 u V/SCHNl ,Xa horizontu projekce okno kavárničky s malovanými nápisy Pod oknem stolek, u stolku dvě žídle I Ida a Stibor, který< drží v ruce svatební kytici, chvíli nerozhodně slojí Pak se posadí a mlčí. Z rádia zni veselá hudba Vrchní je tu Jako na obrlliku. Nadzvedne kytici, utěrkou čisti stůl a při tom hovoří Prší nám, že ano? Co naplat - listopad chce svoje. Ještě že nás hřeje srdce, že ano. Ale kávička nezaškodí, cože? Oba kývnou, on zmizí Chtěli by promluvit, ale Stibor čeká na Lídu a Lida nedokáže vypravil slovo. Venku hučí tramvaj, od sousedních stolu zaznívá hovor, smích Vrchni servíruje kávu a z vlastni iniciativy i zákusky Opět sype slova jako konfety 204 205 Vrchní Dvě mokka z Orinoka a něco na skon ano, organismu prospěje, linii nezkazí což"' H Mc nenamítají. Vyloží si jejich mlčení b a v okamžiku je tu s Dikobrazem svém Vrchní Milostivé paní něco pro zasmání Pan v taláru (podotkne) Slečna si nic nepřála. VrchnI Pardon, myslel jsem, ze manželé hlupák l ce. že ano Hned to napravím! ~ stact ale Znuzí. Ale začarovaný krxdi je prolomen Afíi chce vzít do stých dlaní její ruku, ona však ' dřív uchopit lžičku SnuoR Udo' Měl bych se možná urazit, křičet nebo zatím ničemu nerozumím... Uq\ Milane.. SnnoR A rozumět ani nechci. Lido. Ja té mam rád Nehu. du se tě na nic ptat, tcd ani |indy. Pristupujú ru všecko Vezmeme se bez těch ohavnosti, bez matky., určité jí křivdíš, ale ani to mi nevadl Lido, protože... L(DA Milane! - Já nemůžu1 - Mé to šíleně mrzí i Suuor Tak mi řekni1 Lida Máni ráda. Stibor Koho! Lida Jeho. Říkala jsem li... Přeložili ho sem a potkali isme se Milane, my dva jsme se málo poznali bylo by to opravdu hoře z rozumu, chápej. Já od tebe nechci, abys odpouštěl, to se třebas nedá, jenom abys pochopil... Pauza. Do ní vpluje vrchní s vázou. Vrchní A už tu máme vázičku a do ní dáme hezkou kytičku! (Sahá zas po tašce a spěchá k dalšímu stolu ) Ano - k službám! , ň ivknc změněným hlasem. St"0* lil1* Sti"*R Opakuju ti znova... Nebudu se na nic ptaL Pfistu. SvEjsemu nehol rhrapt"'e> J*ko svobodnel člověk Co bylo 1 ted - nebylo Vezmeme se a začnem rnltromena i pokořena jeho nelidským sebeza-\;iíin. řekne zoufale) Milane, proboha, jak ůžeš' Nikdy bych to přece neudělala, kdy. h Jak bvs monl se mnou hl Milane' ^bonce svých sil) Lído, já tě miluju. 2e,á tebe ne! Já tebe ne... w rozpláče se a uteče Stibor sedí ješiě vte-■ti iáko socha. Pak se provalí smutek a vztek Vyskočí a křikne za ní. To mu splatím! Splatím" cislecline jen půl slova a vynoří se s taškou) J^o-k službám! Pmlekce zhasne Vrchní vychází na pivchccmi ^(peníze a vkouzli tašku dozadnt kapsykalhot pASVTALARť VltCl^ PWÍVTALARĽ Vrchní pan v taláru VkiiM Pane vrchní. K službám, pane rado. Nejsem rada Promiňte, pane doktore A mame tam rumunské bílé, což se nedá pít, pročež byc h navrhoval Bika-vér, pravá pusta podle gusta, že ano, respektive svařit, cože? Aha' Nejsem doktor. Co soudíte o tech dvou? /Zmrhá významně poodhrne klopu) BohuždL neposloužím, neposloužím, štamgasty znám. ale pasanti. že ano. do Iokálu vidi, my to tu nekádrujem... I>,s v muku Vaše 'povoláni, pane vrchní, ve vás |jstó \ j pestovalo pozorovací schopnosti rv Za lét' v tomto případě i doiem eni1 byth K službám Tedy dojem, řekl bych, neval horší, když milenci vypadají jako manželé'N'C|' Ten pán trochu - pudine e- coie? V« JIM Pan v taláru Vrchní Ten pán trochu — puding Prosím? Měkkota, že ano, přijde, sedne si -'um Mťiž mu dát krupicovou kaši, necekne, si í číšníka. Slečna - nevím Hop|.pon| r 10 uraz nti nnl I----1. í ' ^ V lf,^ je a co to udělá, neví osméluju. pane komisaři mi kuchař, £V£>n co toJako... Neve5c ---------nevera nebo podvůdek? V osma., ne v scdmatřicátym iste tady zatkli Špargla, toho kasaře, ze ano, ,ak měl tenkrát s tou holkou ty techtle mechtle. Neisem komisař. Zajímám se pouze' pan v taláru ™1 ie) A, Tak to prosím, lituJL Informace VrchnI -ku na podnikovém ředitelství, zde pouze teplé "studena nápoje. Poroučím se. (Odejde) ťnnnókud dotčen zahlazuje dojem tím, ie Pan vtalaru {P°\lé(lue d0 sl>ích listin a praví úředně) Král Václav. Zde ■ Václav Kral Hlas v sale pan Kral Pan v talarm A ztratil jste přitom paměť? Kral Ne, to ne... Pan \ taláru Tak sem pojďte. :v taláru (hledípřlstiě do sdiu) No prosím* No sem za i Já Jsem se ale přestěhoval, takže. Ceká, až vyjde na scénu rozpačitý dloubán kléry' neví co s rukama Pan v taláru Václav Král, osmadvacetiletý, asistent slaboprou- dé elektrotechniky... KrAl Ano... Pan v taláru Obžaloba vás navrhla za svědka jakožto spolubydlícího Petra Petruse. PANVTALA"11 Krápán v talár" Kkai PAnvTalAku Kbai- PAN v taláre KrA' PAN v TALÁRU KRA' pAN v taláru kra-1' pan v talár1' Krai p^M v taláru KRAI Pan vtalAru Kral PAN v taláru Kral Ja Uim už nebydlím, )a |sem se |ešte předtím Byl jste tam tenkrát když vám Petrus o«vim,| te si přivede nahoru lidu Matysovou' Já |sem nevěděl, koho si přivede, iá il viděl 1* n- druhý večer, takže... a2na Ale byla to ona To byla.. Takže jste tam byl. To byl... No tak Mimochodem, kde jste spal tu noc? Ve vaně. Prosim' Totiž ono v koleji, my totiž provizorně bydlíme v koleji, a v koleji když se stane, že někomu přijede žena nebo Nebo co? Nebo tak., tak |de kolega jinam, že? A to se smí? Nesmí, ale... to je život, že... a tehdy zrovna byl plný stav. tak jsem musel do koupelny . 1'etrus by taky, kdyby někdy mo|e žena Vaše žena nebo tak ? Žena prosím, já jsem ženatý. Petrus taky Ano, ale on chtěl. )á jsem myslel, protože on byl dobrý chlap a říkal hned na druhý večer Co řikal druhy večer? Já se ho ptali člověče, no jo, ale Na horizontu projekce: známé okno s výhledem na město; za nim noc Dvougaučje rozesílaný úplně ľetrus leží v šatech a upijí kávu Král svléká kabal a košili, obleka pyžamo Xa okně lira je tranzislorek Beethovena; Osudovou. O stolní lampičku je opřena Lídina fotografie Petr Kral Někdy žiješ roky |ako v tůni a jinch ^c 11 život za den obrátí naruby. No jo... ale co chceš dělat? Jen tak, nebo 3 ?IJH Petr KrAl Petr Král Petr Krai Petr Pftr Král Petr Král Petr Lida Petr Jedinej malér je v tom, že člověk, aby bvl vždycky musí nčk< imu ublížit.! íastne| A laká je vlastné tvoje žena? Moje žena... moje žena je zvláštní človek, lékařka, obětavá ohromné, ale cit Vasku° ni takhle žijeme třetí rok Ja někde, ona ňe-kd' ^ Ui nechybím Jezdil jsem za ní. A to ti by|D a? ')' b» vstoupil do pokoje, odkud jsem právě 7"* lumě nic chápeš? A Lída.. Lída kvůli mně ri A co teda chceš udělat? ' ulaP« Co jsem měl udělat už dávno. ! (o, když je to taková láska na Zaklepaní. Petr se posadí a Vašek rychie o6/<* tosek Uda Pmt Kouknete, musíte ji rozuměl. Může být, jaká chce — já |i neznám —. ale když sc- človek v/ljc dci |ľ|l situace matky A když říká -1 ik m.i tukový človek vychovávat mládež nebe i chránil /.ikony — |á vás tím vůbec nechci soudit, ale určitě se musile zamyslet. Snad byste přece jen měla promluvil! Lida mlčí. Tošek sí zamyšleně přejede hnidu s rašícím strniskem To bude dost těžký se dohovořit... Není to tak trochu mo|e věc ' (vzdychne, vstane, přistoupí k oknu a maluje nu ně prstem) Soudružko Matysová, chápu, co si o mně asi myslíte K.idn>\ák. kdy/|dc o ukuv, pfípaď Ale )a nejsem inkvizitor Tady je prostě situace.,, neobvyklá, složitá, takovou účastníci těžko řeší sami. — Soudružko . t namaluje prstem velké M) já nechci mluvit o tom soudruhovi... (udělá plus a zlomkovou čáru a nad ni napíše velké S) ale víte vy, že soudruh (pod čáru napsal velké P) je ženatý? (Připsal za P minus X a za zlomek kreslí pomylne rovnítko) Ano! Aha A myslíte si, že je všecko v pořádku? (A zakončil rovnici otazníkem, j Máme se rádi. No., a když ho máte ráda, uvědomujete si, j;ik velice mu zkomplikujete život' 11. Projekce zhasne Pán v taláru zkoumavě hledí tu na Lídu. tu na Petruse, který rozhořčenu hledá po kapsách zápalky Oba, ačkoliv mhu i spolu, mluví k němu. Především do toho nikomu nic není! 212 213 Lida Pan v Lida Petr LIDA Petr Lída Petr Lida Petr Lída Petr Lída Petr Toírj; Petr TOSEK tuj Já {sem řekla, že je 10 moje věc talári' Aon? Že věci přestávají být jenom naše, kdv nesou pni ' **■ No a co chtél? (kpánovi v taláru) Abych se s ním rOZpiI (si zapálí a zlostně za/iodt zápalku), i právo! Jak si může dovolit! Jaltý A co když— Co když' A co když má pravdu...! (pohledne na nt překvapeně, alezoufaU, jích očích ho donutí okamžitě típnout cio 1J Lido Lido! Zbláznila se? 8are» Co když mu skutečně jenom komplikuj To snad nejlíp můžu posoudit já ' vi m pí' Řekli jsme si přece - a tak to zůstane' To ^ nevěří, nebo co'' 1,11 Věřím Tak! Večer zavolám své ženě... a s Toškem si Pm. mluvím hned. Na horizontu projekce: opět fakultní kancelář Petrus si zapaluje a nervózněpředtázi Ten, kdo promlouvaje naopak Tošek, který přitom sou. středěné maluje do bloku Já vím, že se to stává... a může stát., ale určitě vidíš sám, že tenhle případ je složitější Vak věci jsou vaše věci, nemysli si, že z toho mám plezír, ovšem... ja musím bránit hodnoty, které do vás investoval stát. - Koukej, abychom neztráceli čas a nervy: přirozeně.. jestli je to taková láska, jak říkáš... tak to můžeme skončit (Zřetelně namaloval vykřičník.) Ale jestli (Nový otazník.) (nevydrží, zastaví se a zeptá) Jesdi co? (všechno začárá a odsune blok daleko od sebe) Jestli ne... tak potom skutečně nemá Matyso- prr* petr petr MAJ** vá právo ohrožovat cizí rodiny a cesty - ano ohrožovat! Protože už se o tom hodně mluví, petrusi. To jsme tak daleko, že se budeme řídit každým drbem? Malér je v tom, že ty jsi asistent rodinného práva a ona, když s tebou chodi |ako posluchačka, automaticky uvádí v pochybnost všecko, co u nás přednášíš! Poslyšte, soudruhu! Proč ona? To mě svedla, nebo co?! Nezlobte se, ale kromě toho, že ji křivdíte, tak taky urážíte mne Můžu za všecko ste|né jako ona — a ona stejně málo jako já. To si posud sám... Tvá žena už ví_.? Nebojte se, prosím vas pěkně, neudělal jsem v životě špinavost, vím docela dobře, co mám a musím. Chci ji dneska sám zavolat (Vejde Majka lirabětová a zarazí se Toškovi) Pardon, já potom... Otočí se a chce jit, když ji Pan v taláru upozorni v taiAku Tošek vám dává nějaké znamenL vUKA (setká se s Toškovým naléhavým pohledem a vrátí se) Soudruhu Petrusi, mame zítra výbo-rovku a už na nás chtějí posudek - stran té Barmy • Aha... Prosím vás - jenom na upřesnění - vy jste žádal se ženou? (rozpačitě) Ano... ona jako lékařka., měla původně.. (Pakpochopi a zatvrdí se Prohlási dívaje se na oba) Dneska večer ji zavolám! (naléhavě) Tak aspoň počkej den, dva, třeba se to ještě nějak... Ale Petrus odešel. Petr Majka Petr Tošek 214 215 12 ToSEK Majka TOSEK Majka pan v talár l Majka PAn v talár ľ Ma/ka Pan v talarl Majka Projekce zhasne. Napředscénu vychází livý Tošek s rezolutní Majkou. n Hrach na stenu. Opakuje pořad |edno a tn« Copak úplní ztratil rozum' ' oté* Pravděpodobné se opravdu zamilovali Bože, ale on se s ní přece musí rozejít! Chm chm chm Prosím? Beru-li za bernou minci tvrzeni, že jste jei| telkyně. nemohu se nepodivovat, jak svéräľll máte pro to slovo výklad. nV Vaše narážka je zbytečná! Já jsem - upřímn, a dlouho - jeji přítelkyně, ale jednak pro,* nehodlám změnit své mravní zásady, jednak sl duji jen a jedině prospěch ČP lak-čí' PAn v taláru Jeji nebo jeho? Majka Pan vtalakl Majka Ach tak! Připadá mi trochu ponižující dokazoval že nemám postranní úmysly. Nepamatuji se, že bych vám je přisuzoval. Nejsou mi jen dosti jasné motivy - aniž bych předem pochyboval o jejich ušlechtilosti. Mám jeden - dostačující hájím a budu hájit, i proti nejdražšimu člověku, že nemá právo rušit jiný osud - pro chvilkové vzplanuti, pro představu, pro sen! Pan v taláru Vaše chvályhodná filosofie má jednu trhlinu. Co když to není pouhé vzplanuti Majka Tvrdím, že je. PAN v taláru Proč., usuzujete? Majka Jsem žena, víte! Odejde Tošek je zamyšlen a těžce vzdychne. Tosek Ach jol J>A ■ vTAlARĽ T05l* PAN v talWV pgjTtUSOVA SlvTKA |>ktrusova Matka IJfTRUSOVA Matka |>FrRUSOVA Matka PlTRliSOVA Matka Máte snad odlišný názor? Váš rozhovor s oběma tomu nenasvědčuje Koukejte se., já jim věřím jako človek je dokonce chápu ale mě sem dali především jako komunistu! Petrus je kvalitní člověk, nač sl má zbabral íivoĽ S lim telefonem by měl počkal! Bo|im se, že předbíhá událostem. Bojím se, že |ste napomohli, aby udalosu předběhly jeho /Vrt horizontu projekce ordinace Na bílém stolku hořák naslouchátku Lida Petntsovci v lékařském plášti si utírá ruce Kdesi se otevřely dveře, ozval se dětský nářek a váda hlasu Petrusová nasadí brýle a zvedne hlavu v očekáváni návštěvníka Další. Vejde Stiborová v plášti, s kufříkem v ruce. Obě se prohlížejí. Doktor Petrusová? Co vám schází? Mně nic. ale vám. Své si uhájím a vám bych radila totéž, Nerozumím (seposadí, zatímco doktorka slojí) Odpusťte, stála |sem až z Prahy máme obě málo času, řeknu vám všechno přimo, věřím, že vaše... hrdinské-povolání vypěstovalo ve vas potřebnou odolnost (zbledne) Stalo se něco Petrovi? Myslíte-11 fyzicky - ne. To ne. Mám důvod se domnívat, že se. těší plnému zdraví. Ovšem jinak Mél nějaký neúspěch nebo... Ani to se nedá., v jistém smyslu naopak, ovšem Krátce: můj syn měl to neštěstí, ze potkal.. poné- 216 217 Petři si n v Matka Matka klid lehkomyslnou dívku, která hodlá provdat A váš muž mel to ^ n«ho ^ před svatbou poikala jeho Svatbl protože váš muž.. rozumíte ml? 56 n"L-Domnďdm se PetrlsovA Matka PetrlsovA Matka Petrusova Matka PetrlsovA Matka Petrusova Snad varn ještě víc povi ,ejí ,méno ,,. v.i znal ji už dřív. uaa foj^ Petrusova usedne za stůl Pani doktorko, chápu, co asi prožíváte a|e hám především na to, že se dokážete obrnit^ citliveli zpravidla nevolí za svůj celoživotnj ]JP*" medicínu. Ostatně, paní doktorko, to není £ die; tragédie by se z toho mohla stát! V zá)mu *® syna musí Matysová z Prahy Ona ovšem těžko od jde, dokud vás muž. vy mně rozumíte (se dívá před sebe) Rozumím Co záleželo na mně, jsem udělala. Vy dokážet ještě víc, nebot kromě manželských citů stoji na vaší straně i právní řád - Opravdu nerada vánv působím bolest, ale pochopte zoufalou matku Ano- Ano. Mně jde o syna lak jako vám o muže Jestli li nevyloučí nebo prosté nepošlou |inam, může se stát neštěstí (Petrusova náhle vstala) Je snad j ve vašem zájmu, abyste... Vím sama nejlíp, co je v mém zá|mu Domnívám se, pani doktorko... Promiňte, je pátek, mám tu dnes mnoho lidi (vstane a nerozhodné bere kufřík) Co tedy chcete dělat? Necháte to laskavé mně? (A když Stiborová neu spokojené odchází, přecejen jí řekne tiSe j Děkuji vám.. (Zůstala sama. Sejme brýle, protře oči, hledí před sebe Pak znovu nasadí brjm K Petr ZaklepfM. Vstoupí ToSek Tady (si) — Přece voláš.. Volám Kdy jsi |i viděl naposled svou ženu' (překvapeně) Před měsícem.. Možná, až ji zase uvidíš Ted je v nevýhodě, uznen Sám nejsi schopen myslet normálně, to cítiš Ccr můžeš povědět - telefonem? A co chceš slyšet oj! ní? - Mějte se rádi' Petrusi.. proč nepočkat- pár dnů? Co když se ukáže - to se stává - že všechno opravdu nestojí za tolik trpkosti! Koukej.. už se mě ptal i děkan. To má tak málo práce' Má hodně práce, ale záleží mu na tobě Nechce tě zbytečné ztratit ftekl: Petrus určitě sám přijde na to, že jedno sebezapření dneska - se zítra stokrát vyplatí Petrus sídle drží sluchátko. Ted ji budeš zbytečně trápit. A spálený mosty se těžko staví Nechci už mluvit o tom, že máš taky odpovědnost.. Ano! Naštěstí mám! (Do telefonu.) Slečno! Petrus Zaurgujte mi tu výzvu! Pauza Pak tedy Tošek nasadí argument, s nimi sem přišel. stídoR Píl* PAN v tai ar pfTRU5 Stí p0" „„ panvtauaru stu'0" PAS v talARU PAXV STIBOR PANVTALAKU Tady tě někdo hledá . Ustoupí, aby mohl příchozí prolit petrus vstává a stojí proti Milanu Z!u',tiH íe zdvořilý, ale netrpělivý ů'l°orovi h. Prosím.. Asistent Petrus' přejete si? u Vy se neznáte ? Vteřina ■.minu projekce zhasne Ne Ne1 Ačkoliv jste se už potkali. Nikdy. Stibore, co jste dělal večer před svatbou, tedy 31. řijna, řekněme v šest hodin? To vím docela přesně. Stal |sem Kde' U Laterny Magiky... Na horizontu projekce tlumeně pulzuje večerní velkoměstská doprava a příboj lidských hlasú. Měli jsme s Lídou sraz, sehnal jsem lístky na hokej... pan v taláru (nevěří uším) Na hokej? . Na Švédy. Ne, já nejsem blázen, ale abychom se vzpamatovali, poslední dny byly hodně nervózní... A Lída nešla, měl jsem obavu, že se nestačím najíst... 222 223 Petx Lida Petr Lida Petr Lída Petr Lida Petr Lida Petr Lída Petr L/im Pi.tr /jda Petr Netrpělivě přecliází, dívá se „a hori sePetnis vpřevlečniku a klobouku y Petrus Promiňte — do Smeček tudy? Stidor Taky byste se dostal, ale tudy je to ki« Pm i s Děkuju vám. f Odejde ) 0111 Pan \ taláru Vidíte? Stibor Dobře, ale nevím... RAN \ taláru Petrus tedy Sel. kudy to mel bliž. A neut„i kroků an'sto Z protilehlých stran vyjdou Lída a Petr se, zastaví. sl>ait{ Lído' Petře' Stojí, mlčí, ohromeni, zjihlí, jen místo kolo., pracuje k noci 'e"'«idi tvoje Přijel jsem. Já vím Předevčírem jsem četla na vývěsce jméno ještě ti nčco řeklo? Já mám dobrou paméť na jména Odkdy noslj klobouk? Od ty doby, co mi ho neházíš do vody.. Ty )Sj vyrostla. Co jsem měla celou tu dobu dělat? Jak žiješ? Docela dobře No. tak zlom vaz! (se náhle rozhodne) Lído, máš čas? Kdy? Ted Ne... musím. mám něco.. A zítra? (uvedomísi) Zítra už vůbec ne... Lido! Je to, co máš dneska, opravdu tak nutný? Anebo nedá se to vyřídit dřív? Počkal bych na per* jJDA petr ÚPA |yek UPA petr LIDA petr uda tebe iteba u Muzea - |á jsem venkovan - a šil bychom na večeři nebo na víno._ K čemu to? Máme snad na co vzpomínal A na co zapomenout S odstupem let zůstává v lidech obyčejné nejpodstatněji*. A nejpodstatněji znamená v našem případě to nejlepší, nemyslíš? Nemá to cenu. Ty.. už ses cizí člověk, Lido? To ne. Tak phjd...! Přijdu. Určitě? Možná. Stiskne mu ruku. odchází Pelrus se za ni ještě cil vilku díra. pak odejde i on, Stibor pokročí Tohle STUK"1 PAN V TALÁRU OOř r „ isem nevedel. s™° taláru Dočkal jste seji? Ano A co jste řekl? Chápete, že na tom hodně záleželo' Nemohl |sem |iiedpokládat. Kolik bitev človék prohrává jen proto, že tak málo předpokládá. Vchází Lída Malysovd Stibor nem hrubý, ani snad méně zamilovaný; ale je si už příliš jist svou vúcí, a proto je nepříltš citlivý. PAN* sniioR PAN v taláru Stibor PAN V taláru Stibor Uda Stibor Lida Prosím tě, kde vězíš? To je šest? Nezlob se. (ironicky) Nechceš si to dál nahrál, nebo si koupu papouška ř (touží po lom, aby byl na ní pravě led hodny. 224 225 Stibor Lida Stibor Lida Stibor Lida Stibor Lida aby jí pomohl překonal slabosi, kten, při setkáni s Petrusem) Milane! u ^Uil Promiň, Lído.Já mám tu pitomou přesn hu - a můžu vždycky vyrůst. Más přece h ^ Zrovna dneska ]sem je někde nechala jak nechala? No zapomněla doma nebo v umyvárce. i se vždycky všecko najde ^ale Lído, jsi normální? Asi ano, když si mě chceš vzít (se rozesměje) Stop! Nervy tečou. Ale ty i5i w trochu lehkomyslná - to má matka pravdu malo chceš, ty se necháš vláčeL Kdybych líiS ,ako ty, tak |sme se nikdy nevzali „Tam 1^' hne, kam se síla napře" - nejvyššť čas, ŽescvcK váš, já té toho klasika naučím ! - Tak pôjd J , trochu zotavíme (šťastné) Lidáčku! Už zejtra* Nezlob se, iMilane, ale přišla jsem u ffct to nesmysl - dneska večer Nejsem vůbec hot< chd se vyspat- 'art, le tová, 15 Projekce zhasne Stibor se vypotácí nu. "apřeáscé- Stibor (křičí) Vyspat! — A já s tím souhlasím, já jdu.. hokej, a ona.. PAn v taláru (křikne taky. ale hned zase přechází do mírného tónu) Obžalovaný, skandálů máme na skladě dost! - Za okamžik udělám přestávku, tak se uklidněte, ty věci máme dávno za sebou, chtěl jsem pouze rozšířit vaše hledisko. Ted je tedy večer a stojíte proti člověku, kterého jste nikdy v životě neviděl. Na horizontu projekce opět kabinet semináře. Na stole tele/on. Petrus a Stibor stoji proti sobě pflU min0* CfltiOR pnu Sr»°B PETR Sni*"1 PETR STIllOR pfTR SnnoR petr ST1DOR peir Stibor PETR Stibor Petr Stibor Pktr Stibor Petr Stibor Prosím Asistent Petrus? přejete si? Stibor (po vteřině) Prosím, posaďte se Oba st sednou, Petrus nervózně pohlédne telefon Víte asi, proč jsem přišel Myslím si to Možná, že hádáte špatné. Nejdu prosit ani se prát jen žádat! Už jednou jste se ji s lehkým srdcem vzdal.- třeba ne s lehkým, ale vzdal! A.já—jas mkvm jiným nechci prožít život! S nikým! Rozumite> Já vás chápu... Neprosím se, abyste mě chápal1 já vás přesto chápu protože |i mám rád. O tom právě pochybujú Prosím? Kdybyste totiž měl - nepřivedl byste ji do téhle situace. Promiňte, dovedu pochopit, že jsem - svým způsobem — ublížil vám, ale Lida Lída ztratila hlavu, to se může stát, ale přijde zase k sobě, když ji necháte na pokoji. Vy si ji chcete vzít?1 Promiňte, ale to |e naše věc... (vstane) Já to nedovolím! (vstane rovněž) Ted se mám polekat? Proč vy? Vy přece neriskujete nic. Zato Lida všecko1 O ní budou říkat — rozbila manželství, podvedla mne, zničila vaši ženu. O ní - ne o vás! Proč myslíte1 To je ironie. Vás potřebuje společnost víc Odejděte, prosím vás... Proč se urážíte? Tak malo znáte lidi' Ale znáte Lídu! Co ji čeká a jak to bude prožívat- víte určité lip než já. Vám na tom skutečně nezále/i' 226 22" Petrus se otočil k oknu, abydalnai du nemel tnut pokračovat v tomto) se hořce zasměje. Stibok Petr Stibor Petr Stibor Ostatně je to akademická diskuse vasp, stejné rozvod nepovolí... ^ *cna (prudcese otočí) Poslyšte! Moje žena Rozvod nepovolí, za to vám ručím Jestli m ce, jesdi má rozum, nepovolí, až pozná n Srd jenomže pro Lídu bude už možná pozde vdu (zavře oči) Prosím vás, odejděte1 Prosím vás... Nedopoví. okamžik stoji, svěsí hlavu a odetri Potrus zůstal sedět a hledí nepřítomně „a ti fon. Sa předscénu vyjde Lída v domácím z,^ nu a za ni Majka se skripty v ruce. Ale nemá T, pomyslení, aby se učila Pán v taláru Je bedlť" pozoruje od portálu. Majka Prokrista, ať má rozum1 Uda Rozum! Copak je na svétě jenom rozum? Majka Potkali se přece úplnou náhodou. Pan v taláru Vdéčíte za svůj život jen tomu, že se úplnou náhodou potkali vaši rodiče (se dopálí) Starý pane, aspoň u vás by se dal mozek předpokládat! No, no! Kdo nic nepoznal, nemá pravo soudit. (rozčilená, div že se nerozplače) jak to se mnou mluvP Ať poznám, co poznám, manželství rozbi jet nebudu! Ale to manželství je přece mrtvý! Petr s ní promluví Když nedá souhlas ona, nedám ani já, Majko! A vzdáš se ho' A vzdám se ho... Proboha, nechte mé a věřte mi! To záleží jenom na tobě, Lído! (Odejde ) Copak mi nikdo na svétě... Majka Pa\ v taláru Lída Majka Líha Majka Lída Majka Lida , Jak se dozvíte o rozhodnutí |eho ženy? PAN v TA Měl zazvonit. Ua\v***v Nezvonil? t»i>ru (vytáhne z portálu sluchátko na Sňúře) Zazvoň pANvT tevy! Lída rozechvěle sluchátko přijme Petrus stále nehnuté sedí u telefonu, když přístroj zazvoní ulekne se Nechá jej zvonit jednou, dvakrát třikrát, pak teprve váhavě zvedne sluchátko A pojednou řekne hlubokým hlasem pťTR uda Petr 1'lTK LIDA PETR UDA PlTR UDA Petr Uda Petr Uda Petr Haló Prosím asistenta Petruse Kdo volá? Matysová.. Moment. (Položí sluchátko na stůl a opět sedl zbledlý, rozčilený Pak vezme sluchátko a promluví svým hlasem ) Petr.. Lida. - Čo |e? Lído. (Pauza) Už |Si s ni mluvil? (vyhrkne nečekaně) Ano „ (už neskryje své rozčileni) A co? Zajedu k tobě, ano* Řekni mi aspoň Všechno ti řeknu - za půl hodiny jsem tam dole u vás. Petře... (nedokáže s nt ted mluvit) Pa, Lido. Zavěsil a zůstal sedět Lida slojí bez hnuti, pak popaměti poda Pánu v taláru sluchátko, náhle se rozpláče a rychle odchází Petrus znovu bere sluchátko a vykiči nulu Hřbetem ruky st přejel čelo Petr Slečno.. Petrus už nebudu... , tu mou výzvu zrušte... Co? Ne, 228 229 p.1n Zavěsil Vstal. Pán v taláru /w,m i v taláru Petře Petrusi, tohle neskončí dobr Pomalu odcltázído sálu ie, re' SVĚTU GONG A teprve pak, už uprostřed cesh, a poznamená Jt Sl J poznamená Pan v taláru Prestávka A SKUTEČNĚ JE DRUHÉ ODDĚLENÍ Nutno předpokládat, že se okolnosti, zmínén* v záhlaví prvého oddělení, v podstatných rySeth nezměnily Nutno předpokládat i to, že se diva. ci vyrovnali, smířili s naším způsobem rozvijenl příběhu metodou retrospektivní analýzy Není tedy žádný důvod v tomto způsobu nepokmiovat Opona zůstane otevřena po celou dobu přestávky, na scénu opět přinesou lavici z úvodu. S druhým zvonkem phjdou a usednou na ni zády k d\vá. kům Stibor, Lída, Petra Petrusovd; sedí nemluvní a nehybní, jen Petnis nevydrží a zapálí st cigaretu Ale zhasne Ji a vstává spolu s ostatními, když úderem hodiny tmavne sál a z něho vystupuje na ozářenou scénu Pán v taláru se svými spisy Na jeho pokyn usednou. 16 Pan v talAhu Pokračujeme... (Zkoumavě obhlédne lavici a pak se nespokojeně obrátí k sálu ) h^ll Co je to - Majka? Marie! nrab«°va Ma)ka, Majka vystoupí z hlediště na scé,„, .. klidná. b'edk ;nélstc se dá dýchat. neka"Udc Stojí stale nehnuté vedle sebe, ale se už rozsvěcí projekce pole "« ho, ka sem doléhají zvuky nočního „ zavane vítr a po celou dobu intenL blízký transformátor. " llě P f Off n (^"Potřeboval jste čas a klid-]en proto jste hnal PAN v taláru ^ikářeaždo Zahradního Města Mélo.onVj míněni, protože když jste mu platil u meze, kdfc končilo město a začínala pole, zašeptal důvěrné Mladei pane, takový teplo zase není Ale noc byla pomérně teplá, i ta noc pomohla, neboť dík suchému větru chutnala spíš jarně; nenasakla skličující vůni listopadového tlení. A ta noc. šířka poli, mihotavá galaxie oken a hvězd, zdůvěrnč lé bafání posunujících lokomotiv i jednotvárný, uklidňující tón transformátoru - to vše vám vrátilo jistotu, důvéru a sílu. Teprve pak )ste začal - lhát. Líčil jste jí střízlivě, i když trochu rozechvěle, obsah rozhovoru se svou ženou, rozhovoru, který se nikdy nekonal. Dlužno však rtu vlastní vyprávěni vás utvrdilo v přesvědčeni, že kdyby se byl konal, musel mít právě takový průběh i výsledek A když jste jí opakoval poslední slovo své ženy - že k rozvodu v žádném případě nesvoli - byl jste dojat a sklíčen a upřímné přesvědčen, že se vám děje křivda. - Lida mlčela, žmoulala v ruce kapesníček. Promluvila, až když jste začal být znepokojen. Tak to řekla? Pfi* po* PETR UP* pyfR UPA pFTR LIDA prTK LIDA PETR LIDA petr Tak nějak.. To znamená.. To znamená, ze s tím musime počítat (Po pau- ze.) Tak co budeme dělat, Lido?! Nic To by bylo sice ne|lepši, jenie.- Tu se Lida zastaví a obejme ho Mluví vášnivé, vroucně Petře, )á té mám ráda... moc! Těžko tak někoho budu niit.. - Ale právě proto nechci, nemůžu chtít, abys měl bolest, nepříjemnosti, to by se všecko pošpinilo Nikdy bych nebyla šťastna Lído, nemysli na mě-.. Mlč, počkej' Petře, to ty ]si řekl, že se vezmem Ano.. Tak já jsem to neslyšela, víš! Prostě jsme se znova potkali — nic víc a nic míň' Lído! Bude to tak lepši. Všecko zůstane. |ak bylo... hezký, čistý.. Bude to lepší, vid . miláčku.. mlč1 Bude mle Lído! (Je opravdově vzrušen a dojal takovou láskou.) Lido (A hledá její ríy a ona mu je sama nabídne) 17 Projekce zhasne Na předscénu tyšla malátná Lída. n s \ taláru Lído Matysová, myslela jste všecko doopravdy, anebo to byla pouze jedna z oněch velkomyslných nabídek, kterých |sme schopni, jen vime-h naprosto bezpečně, že nebudou přijaty' Neřeknu vám přesně, co jsem přitom myslela, protože tu noc vidím j;tko za mléčným sklem, jako LIDA 0 i) o o o y 3 v narkóze Ne, určité jsem to w a bez přetvářky, ale současně - a be* w, nepřestala na okamžik vôrlrľ* msc ^ " rzovalo. nesmejte se rľľ, tastne i 1 zkouška, i mé utv ale někdy člověk usuzu,e I ze"h"^6"1 PovL1" jsem na Petra před koleji, patiAj* a najednou mě napadlo než n™ acc< m^J náctí, přijde. Řekla jsem dvanáct 3ft? mhu ui.ce 7oI,k dni pršelo, a Lovníh4 a nad polem stala Cassiopeja _ ,.Z ,t[i noc„ ještě v Brně, při první srh,-.,.„ mi n r>n<: Lída —- r.....—.úzce. ťak |sme m'/~" a bylo zle. ale na nádraží pískali posunoval''1' si pomyslela: když písknou jen sedmkrát vľ3 |á me se. A piskli sedmkrát, ani víc, ani méne^1'" to jisté, protože jsem napínala uši, abych sta?' co jsem tak zoufale nechtěla slyšet A ještě, si vzala do hlavy, nesmíme se rozejít, než zacn ^ rozvážet mlíko, nesmysl napohled, ale já se na0" dila ve mésté, mě nebudili kohouti, pod okny bľi* mlékárna, ráno začínalo bubnováním bandaľek a od té dobyje pro mne mléko - nový den. Chtěl jsem se ho dočkat s Petrem a on, ačkoliv nic netu šil a byl unavený a skleslý, chodil se mnou hodí-ny po ulicích, pozorný, něžný, a povídali jsme si vzpomínali i mlčeli, I mlčeli o stejných věcech Ale mlíkaři nejeli a došil jsme ke koleji, a proto musel souhlasit, že ho naposled vyprovodím |j Nenávidím loučení... ale já jsem se nechtěla lou-t ii" Objevila se jeho kolej, došli jsme na roh aon mě vzal za ruce Dostala jsem strach, žaludek mi sevřela tupá bolest, není nic horšího než utkvěla představa. Ještě minutu! Ještě vteřinu Na horizontu projekce ulice před raném, tichá, pustá. Oba jsou popela ví svou bolesti, únavou i chladem. Lída sebere všecku sílu Vidíš, |ak jsme se hezky prošli.,. lírrľ per* LID* pfTR LID* pnu LIDA pAN v taláru pnu PaN VTALARI i Petr Bylabydí steině nespala a když se rozloučíme ,ecT. bude to víc normální, viď' Lido (Přistoupí k ní, přitiskne svou tvař k wií > Lido, ty |si nejlepši člověk To ty jseš, Petře' Sbohem. Lído! Stiskne jí ruce a chce rychle odejit, protože ut nemá sil Ale ona jeho ruce podrží ve svých Můžu tě o něco prosit? Vrať mi tu fotografii. Mám ji nahoře Počkám. Petr se podvolí. Odejdeprávé vechvíh. kdyseblíži zvuk řachlavého auta. Lida v náhlé blaženosti zavře oči Mlikaíi Projekce zhasne Na předscenu vchází unaveny Petrus, scJtovávajlcí klíče. Petrusi, varn neni dobře, je mi hůř než hrozně, myslím, že ode dneška už nejsem, čemu se říká mladý člověk. Včera, než jsem mluvil se svou ženou.. Petrusi, vy jste s ní přece nemluvil. (přetře si čelo, je mu viditelně zle) Mám trochu horečku... osm hodin chodím s Lídou a celou tu dobu... já normálně neumím lhát - proto jsem musel uvěřit, uvěřit, že je pravda, co ji říkám... Tečí jsem klidný, protože mě otupuje únava, ale až na ni vzpomenu zítra, za rok., budu asi brečet ze spaní. Nikdy jsem nechápal, jak jsem se 0 1) ') I) o o o >■ ) y v ) 234 235 mohl tenkrát smířit s rozchodem' \ se jí - teď - sám, dobrovolně z viPfil0nl|*. hodnutí vzdal.Já nevím, co to byle nillr' * najednou zatmělo před očima a rekři^*e^ Ne - vím. dostal jsem strach. Ne o '^'"'w Proiože by i v téhle dobé musela se m '0 n,", trestnou uličkou zloby a Spiny. je tdh""11 pr0]u ",a8llty Je to h ale je to tak1 Lida je příliš citlivá; bojíme zaplatila neúměrně mnoho. Bojím se* 'ie^ nikdy nezbavila pocitu provinění a « j ^ * „. K., „„,nim,.n,l , č^, _ . . "Udil u ry by poznamenal všechny naše budoucí i l objetí Bojím se - a nechci to' Dělám jj $ - aby byla šťastna. Jednají tak opravdu slahyľ' Stibor dostane novou příležitost . marnou°ľ pozná to aspoň sám. moje žena si ušetři tra scény, fakulta nezažile .morálni rozklad a í"6 prokoušu 56 Pan v TAiAKť Petrusi je tohle pravda? ppn, Mluvíte přece s mými myšlenkami" Pan v taiAru (usměje se smutně} Víc než všechny lidi nasvélé obelháváme sami sebe, Petrusi. Můžeme pře2u opovrženi jiných, ale naše vlastni by nás zabi lo. Petr Nedělejte si starosti, je to mnohem horší. Já jsem znova pochopil, že co mi dala Lida, nedá mi už nikdo na světě. Nikdy nikdo na světě Jenomže jiná cesta není. To by se musel stát zázrak -a zázraky se bohužel neději. - Promiňte, začína den Vrátím |í fotografii a půjdu spát. Chci dlouho spát.. protože probuzení bude stát za pendrek (Udělá krok do scény a strne.) Na horizontu projekce: známý pokoj v koleji Na gauči sedí rozpačitý Vašek Král, který oblékl přes pyžamo pršák Proti němu na židli, rovněž V plášti, Lída Pelrusová Král s ulehčením vstane Zní Beethoven. Krái Tady jseš.. St- pei* Bud zdráva... Budzdnív, Petře... pauza Král vezme ručník a zamumlá No tak |á s ľ jdu . A šotirásepředscénoupryč, Petrus se vzpamatoval. Nevěděl jsem, že. Lido, promiň na okamžik1 (Obrátíse a dohoní Krále. Říká mu tichým, naléhavým hlasem.) Vašku, prosím tě, dole čeká Lída, mohl bys Vlez mi na záda! Jde do tuhého a on je v tom už takhle po krk Petr se nejisté vrací. pETÍ PErKijs0vA PETR petr pETRUSOVA PfTR PEI*"50^ Petr PetriisovA Petr Petrusova se nejt*»- Musíš mi odpustit, ale měli isme včera večer takovou Ceká dole? Kdo' Petrusovd mu podá fotografii, která byla opřena o lampu. Nemá to smysl Kývne. Nevím, kdo měl zajem, aby mě předběhl. Byl bych u nejpozději dneska Nenechávej ji čekat Prosím' Přived ji přece. No to nejde, je pět hodin, vratný.. (Podjejím pohledem sklopí hlavu ) Snad bychom napřed měli spolu... Patří k tomu stejně jako ty a já. Poslyš kdvh> s přijela včera — možná. Ale v tuhle chvíli už není nejmenší důvod ke scénám. Nepřijela jsem dělat scény. 237 236 Petr Líem Tak si dej laskavé vylo2jt Vejde Lída Matysová. Petře, nezlob se, měla jsem strach -Spatři ctzi ženu a zarazí se Po, fOttý Petrusova Lída Petr PetrusovA Lida PetrusovA Pan v talakli PetrusovA Pan v taeAku PetrusovA PAn v taláru PetrusovA Petrusova. (Mlčení.) Posadte se. (Podiva něho i na ni.) Co hodláte dělat? My? Vy přet e (svéženě rychle) Lido, prosil jsem tě„. Já se |en ptám, co chcete dělat' To musíte vétU především vy. 41 Pro mne je rozhodující váš názor. Můj názor' (Sejme brýle a unaveně protírá oct Pokud jde o mne, nebudu vám stát v cestě S rozvodem samozřejmě souhlasím . Oba na ni hledíš úžasem. 19 Projekce zhasne Lída Petrusova vychází nu předscénu a neprestáva si mnout oči Obdivuji. Co? Sebeovládaní Petrus nazval vaši hrdost nelidskou, nezní to nejlíp, ale není to nepřesné Mýlíte se Ovládat se musí pouze ten, kdo trpí, nenávidí nebo milti|e To je váš případ. (chce oponovat, ale tu se v ni provalí potlačovaný cit. hovoří vášnivě, téměř v slzách, je to neuvěřitelné a trochu děsivéJako výbuch dávno PetrusovA ptN v talARU PetrusovA vyhaslé sopky) Ano! Ano' Máte pravdu! Nenávi jím ,i a miluiu ho! Milu)u ho od prvni minutv ;1|e mně bylo už , skoro třicet Dělala jsem všech no. abych ho neztratila, abych se - ,e to ponižující - vyrovnala té prvni A to právě byla chyba, protože člověk, který se neustále srovnává „ v každém okamžiku seřizu|e své city, podléhá nutně musí podlehnout křeči Už jsem neumělá být něžná, chladna nebo klidná, byla jsem vždyc-jcy příliš něžná, příliš chladná, příliš klidná nebo příliš rozčílená, třeba jen o kapku, ale právě o tu, kterou přetéká sklenice Přestala jsem být normálni, určité i můj klid působil hystericky a moje hysterie, tu vidíte, tu vidíte Já, která od mládí \ v /navála svobodu, volnost při vzájemné důvěře, ztrácela jsem hlavu a trucovala jak sextanka, když se Petr vrátil o pár minut později, než slíbil. Naštěstí |sem dokázala hodně překousnout v sobě, ale i nevyslovené věty zůstávají v mozku jako nakažlivé mikroorganismy a plodi další On |ě cítil a uráželo ho to a byli |sme m čím dál cizc|ši Toužila jsem po něm... ale kdykoliv se pokusil o smír, viděla jsem v tom soucit a uzavřela se ještě vic. Jen proto - když mi navrhl Barmu-šla jsem na okres,.. Ne! Jako jsem doted všechno popírala, abych se ospravedlnila sama před sebou, ted doznávám. |sem vinna, jsem, a nemám na něho pravo Nezáleží mi na trestu, protože si nejtěžší ukládám sama: dál půjdou bez překážky, pokud io závisí na mně! Pán v taláru se náhle smutně zasměje. Proč se smějete? Co lidem zbývá, když se jim chce plakat! (Přestane se smál ) /a (ednu noc tolik Falešných gest. A jediná Matysová má odvahu to přiznat1 Jaké gesto! Já ustupuji, chápete! Řekla jsem mu to., klidně a před ni... 239 Pa.nvtalAru Chápu. Ona to byla takv feitó získat zpátky (A A„XJna ^ a úkaze přísně na JSSS^^S^ \ "On. Vľi MM Vrchní Lida Petr Lída PřTH Lida Pi-tr Lida Phtr Lída Na horizontu projekce ka,-rs. okně, venku i uvnitř J^™** s veselá hudba, Lída a petr L V: * *e/fa* * Dobrého rána pro dámu i Pan, konvičky, že ano. rohlíček a mř ,6 k^'ílo cože' amaslotéžbv%d|5 Petr se nepohne a Lida slabé kývne. Vrchní od je Jejich zraky se setkají, ale on uhne Ohl^ vrchní s nádobíčkem a štěbetá. íe,u A máme předpověď, že se nám ochladí, že a takže nám pro zahřátí zbyde akorát kafé a ta ľ' ka, cože? (Tu si lépe všimne Lidy a taképdnuL nálady) Pardon . m A decentně se vzdaluje, ometaje utěrkou soused ní stoly Petr začne míchat kávu. Tentokrát lUl Lída vezme za ruku. Petře, co ti |e' Ty se plašia \ im ... ty jsi na tom hůř ale Petře, ona je urtuc-čestná ... a moudrá; jestli změnila rozhodnuli, vi proč' A je to řešení - pro nás. (sklesle) To si myslíš. Jak to? Teď je to ještě složitější! Ona bude velkomyslná, ustoupí - to má zvuk, formát, rozumíš - a tebe uštvou, ze sympatie k ní. Kdo' Kdo! Neznáš je? Kdo nemá zlou vůli, musí přiznat, že v tomhle HP* PETR prTR Petr P^ívtalAru Vrchní páv v taláru Vrchní prípade máme pravo. Máme právo! Co by už teda byla vzpoura proti konvenci' Hilyž se Petr trpce ušklíbne, Lida řekne zaraženě. Přednášíš o tom ... (pfi té zmínce se podívá na hodinky a uleknesej Už mám být v kabinetu! Jedním lokem vypije kávu. Pak, zapínaje plášť, nakloní se přes stul. Lído, já JÍ nevěřím' Ničemu nevěřím Ale v každým případě si myslím, že teď ze všeho nejvíc potřebujeme oba klid, vyspat se a znova všechno promysleL Prosím té o to' Sejdeme se zítra večer, ano? Tiskne jí ruku, už stojí Ona neodpoví, jen se dívá. Petrus sklopí očí, nechce se setkat s jejími, aby se v meh nerozplynulo jeho rozhodnutí Lído!.. buď statečná jako v noci - ať se dě|e, co děje! (Ještě ji stiskne ruku a pohladí po vlasech ) Na shledanou, Lido! Odchází, jako by se omlouval Slále zni veselá melodie Lida sedí jako socha, pak se vzpamatuje, pochopí Čemu se zdráhala uvěřit, zaplavuje teďjejí mozek Do očí jí znovu vstoupí slzy Vyskočí a uteče Pán v taláru spěšně vykročí za ní, a když ji nezastavil, shání Vrchního. Haló! ... Haló! (S překvapením zjistt, že vrchní stoji mlčky vedle něho ) Nechte je. Nezaplatili. (..platí'za ně z kapsy do tašky) Zaplatí jindy jen bych řek, že to bude dražší... 2/0 20 Projekce zhasne Pas v talwu Stibor Milan! Sltbor vystoupí na předscónu PAn v taláru Obžalovaný, rekonstrukce téměř bodech potvrzuje vaSi vinu. Ve vsCc. Mou? Mou' Ne Petrusovu' prisahá"1 - pH všem, co je mi drahé - tlumočila SniiOR Pan v taláru SntwR Pan v taláru Nechte Petruse stranou, hovoříme teď ova, cU tečnost. že jste ho zastrašil . ^ Není příznačné, že se zastrašit dal' Stibore, musíte připustit, že zde nejste Pro abyste kladl otázky Zajímají mne pohntitL t bylo ze msty? Chtél jste se Matysové pomst,,, SnBOR Lídě? Proboha, proč Lídě? Vyjde Matka Matka On se ptá proč? On se ještě ptá? Málo mu ublížila? Děti, proč vám nestačí jedna jizva, proč se vrháte pro nové před očima svých matek'! Miloval n V|c než mne, přijali jsme jt do rodiny jako vlastní SnooR To není pravda! Matka V nejmenším si nemohla Stěží wat, před svathou jsem ji dokonce sama pozvala na čaj a promluvj. la si s nijako s dcerou... SnnoR Lžeš! Matka Milane1 Stibor Lžeš! Mami, ty lžeš! Matka Jak to se mnou mluvíš! (Vykřikla a udeřila ho Pak sloji náhle zaražená, skleslá,) SnuoR Tos nemela.,, mami... PanvtalAru Mluvte, Stibore! Stibor f Use) Přišel jsem tenkrát nečekaně domů a viděl I.idin plášť. Napadlo mě., po špičkách jsem došel k pokoji a slyšel je.. M^ jsem věrně každé slovo Si* tfAT** Matka Lir* Matka Lida Matka Líd* lida Matka Lioa jsem »■••- — K i2dé slovo1 Ale tón! Slova múzou k • 3íe když se ,.m dá Jiný ,ůn \n*]W reknu-ll (přesné napodobí vlídnou inioVĽ^ horové ze třetího obrazu) „doufám íé^,"" jako doma" - anebo jestli řeknu ' cí,lte Na horizontu projekce pokoj u Stibor,: . , obraz na zdi. Lída sedí u stolku a SiZn,^ japroti ní; stejně se pohybuj, mffiSEÄ jako ve třetím obraze - ale Stiborová icíof káže přemoci, aby každému slovu nedávat jízlivý, otevřeně nevraživý podtext Ie to Ln ■ rozhovor, tím horší, že vedeny společensky,,2 zem' Doufám, že se tu cítíte jako doma. Ano... Řekla jsem Milanovi _ bude-li chtít, mohu se časem odstěhovat oc Určitě na to nepřistoupí.., Ale přistoupí Dvě ženské pod jednou střechou, to nikdy nedělalo dobrotu. A vy jste tu ted důležitější. To neříkejte! Je to lepší, Liduško. Já ho véčně rozmazlov,la nejvyšší Čas, že mě vystřídáte. Máte ho stejně ráda jako já, viďte1 Můžete být bez starosti' Upustí talířek Stiborová významně pokyvuje hlavou a sbírá střepy. L to Lídu uráží; pomůže jt Nezlobte se. (s kamennou tváří) Proč? Vždyť je to už vaše Střepy znamenají štěstí, děvenko, a já vám ho přeju vrchovaté! (pokořeně) Děkuju vám. 242 243 21 Projekce zhasne Stiborová ponial k Milanovi, v očích strach ä°ch«ti Milane Pan v taláru Jaroslavo Stiborová, devětačtyřicetiletí po odborném učiteli, rozšiřuji žalob VtloVrj vás Pro křivé svědectví a - spoluvinu " ^ n« Matka Matka Milane... PanvtalArľ Jděte si sednout! A ona odejde v náhlém pláči, zdrcena t„ m syn aut nepohlédl „u Pan v talanij Tímto svědectvím jste ovšem přitížil i sobé Stibor P Am v taláru a z vaij mi. STIBOR Já vím. Měl jsem vždycky dojem, že jste bral pocit) 1 ,,|, Matysové na vědomí, jen pokud se shodovaly s vašimi Pokud její radost nepramenila z\ radosti a její obavy nebyly vašimi obava považoval jste je více méně za absurdní Nechtěla si přece vzít mou matku, ale mne1 PAN v taláru I o tom jste byl přesvědčen tak skálopevné a stanovisko bylo pro vás leda - zajímavé Neřekl jste například nikdy „Vezmeš si mé?", ale vždycky „Vezmi si mne!" Stibor Věřil jsem, že mé má ráda' PAn) ialAri' To asi měla.. jistě měla Jenomže mít rad, pane -nic než základní fakt. Zrno. Myšlenka Co z něho vzklíčí, co se z ní zradí, to je otázka složitého procesu, který vyžaduie jemnost i sílu... Byla taková síla! Moje láska! Ptám se ovšem, zdali taková láska - poněkud sobecká - nepřestává být láskou. Jak můžete... pochybujte si o mé odvaze, talentu ale o tom' Dokážu vám! Snadno! Nejen když se to stalo - to jsem nic nechápal, ničemu nerozuměl - ale i teď, po všem... Věděl jsem, že Pet- Stiuor Pan v talAri i SnBOft sni"-""1 rusová přiiela, a tušil, co bude. Od rána |sem na jjdu čekal u koleje pršelo' pršelo ... Pán v taláru natáhne ruku za portál a podá mu STlflO" PAN MU'1'" ,„jeho plášťa klobouk Stibor navlékne plášť U mluví dál, S kloboukem v ruce Lída se vrátila domů až odpoledne, rozčilená, protože ji na fakultě uvítalo ledové ovzduší, dik RU (nečekaně vybafne) Dik komu? 4 v tala (znejistí) Majce a Toškovi tam dávali vinu Lídě Když i v menze slyšela narážku, položila příbor a odešla. A já tam stál jediný člověk, kterv ji podával ruku. Lído.,, Na horizontu projekce: ulice s odpoledním ruchem. Lída přichází ochromena, pohybuje se fan mechanicky Oči má zarudlé neuyspáním a lesklé Strojový pohled na hodinky — zvedla ruku. ale nestočila k nim zrak - a stojí před Stiborem. Tiše ho pozdraví lid* STincm Úpa UM WIHO!. Uda Nazdar Čekám tu od rána. Proč... Abych se zeptal teď... jak ses rozhodla. Co jsem se měla rozhodnout' Lido., já ti )eště jednou nabízím vezmi si mě! (A jako by se bál její odpovědi, pokračuje—rychle, naléhavě.) Lído, už podruhy |si kvůli němu nešťastná; proboha, pochop to, proč si chceš zabit celej život? My jsme přece byli tak veselí spolu abudem zas! Lido, když zůstaneš se mnou, já dokážu tolik... my spolu dokážeme. (mírně, jako by se omlouvala) Víš přece, že ho mám ráda... 244 2 n Sri dor Lida Sthiok /Jda Stibor Lída Stibor Lída Stibor Lida Stibor Lída Stejně se na tebe vykašle' Zasáhl ji, cJitěla se usmát, ale nedokáže t0 Ty to víš..' Vím 10 jako ty. Nebude to poprvé' Tenkrát jsem odešla já Bojíš se přiznat sama sobě, že jenom dřív pm v. to byl udélaJ on' ' ^ Milane, prosím tě Je to obycejnej srab' Kdybys teď zase odjela d by na modlení! * To je lež! Nenamlouvej si nicl Sbohem Ale zachvátil ji strach a v té chvíli v ni uzrála náhlé rozhodnuti Stibor to netuší, promluví s bolestnou naléhavosti. Lído' Nezlob se na mé! Nikdo té nebude mít rád lako já. Proč to nemůžeš pochopit! Já pro tebe udělám všechno, všechno na světe! Ale Lída je už daleko, nic na tom, že tu stále stoji Mátožné zvedne ruku. jako by ho dněla pohladil - za lásku t bolest, které není schopna utišit. Ale neodváží se Řekne jen Jsi hodnej.. (A jde pryč) 22 Projekce zhasne. Milan Stibor vyjde na předscé-nu. klobouk mu typadne z ruky, shýbne se pro něj, hmatá jako slepý. PanvtaUru Nervy! sni*" ras ŠTR10* p.«* vta^ VÍAlA"1' S?— Hodnej. To je asi něco jako blbC)! Hodný le synonymum Idiota! Já jsem hodnei. ale ráda mí petruse. Logika' Logika" ma Nervy' Aže|i miluiu Já. Já. 2e |sem ochoten zapomenout, odpusuc Nikdy to nezapomenete zdůraznit 2e kvůh ní nepracuiu. ne|im, nespím, potřebujete Lídu proti nespavosti' Snad jsem.. sobec a slaboch v lásce, ale nebyl jsem a nebudu karierista! PAS ,talaR11 \ TAlAKĽ PETR ÍIsvTAlAR" pfTR pan v taláru STtB°R PfTR PAN v TAlARĽ STIt** pASv TALÁRU PfTR STTOOR PfTR STIBOR pANVTALAKU PETR PAN V TALÁRU jako kdo? "|ako Petrus! Důkazy Proč se s ni tenkrát rozešel? Proč |Ste se s ní tenkrát rozešel, Petrusi' Petr vystoupí Sama mi přece napsala Známka na odpověď stojí šedesát haléřů. Co by to pomohlo, když odjela. Nejela na Kamčatku, ale do Prahy Lidi |sou od sebe |eště dál' Ano, ale... manželé, kdežto studentská známost cryři roky.. Mohli jste se vzít! Jistě by vás přeložili. Nemohli! On nemohl1 Ale proč? Byl jsem stipendista.. psal jsem diplom. Potřeboval peníze. Potřeboval byt To není pravda! Je to pravda! Tak je to pravda nebo není? (po přikladu Stibora začne zvyšovat hlas) Není! Prostě jsem tenkrát nevěděl... Člověk poznává hodnotu věcí, když je ztrácí' Vy rád takhle poznáváte hodnotu věcí? 246 247 Pnu Jak to myslíte? Pan v taláru Jak to říkám Stibor Prn? Stibor Petr Stibor Petr Bál se o svou kariéru' Byl jsem půl roku na brigádě! Veder schůzii tolikrát isem nespal, neparr^^n. Dovedl si vždycky spočítat, co se w ■ byla v těch účtech pasivní položka' " Lij-, Ať nemluví o Lidé! Ať on nemluví o -který se přímo postaral, že [i teď snol,, °n vláčeli blátem! ' Se^n0ll Já!'Já, co s ní jedinej zůstal! Jak se to jmenuje - hodit človeka do vodv moli na něm předvádět první pomoc?' ych Skoro se na sebe vrhnou, ale Pan v talár pí mezi ně Křikne fstot, PanvtaUru Tak dost! Obžalovaní, nedělejte scény, neist,. na divadle' Stibore, sedněte si! Mále dost příCm abyste se v klidu zamýšlel nad vlastním charafc térem! Stibor odejde Pan v taláru A vy se taky nerozčilujte. Pnu Já se i tak považujú za člověka bez charakteru nemusíte mít obavu! V w \ taláru Máte leště možnost obhájit se skutkem Pen, f sebere se) Obhájím' Ale jak?! Pan v taláru Já varn mam radit? Petr Vžijte se do mé situace... to aby vydrželo zvíře! Tošek mčl pravdu .. když jsem teď viděl a slyšel svou ženu.. Kdyby byla ■vyčítala, křičela Zázraky se bohužel dějí Vrátila mi Lídu Ale za jakou cenu! Bludný kruh' Jak z něho a nikomu neublížit. A já jsem odborník na rodinné právo! To je přece k breku' Já pomáhám lidem žít... a kdo pomůže mně? Myslím, že na vás čeká soudruh Tošek Pan v taláru Petr Pan v taláru priR TcS'~ iek JfT* pETR pEtR ppR To*" PftR tfa horizontu projekce Toikova kancelář Tošek jako obvykle kreslí na okno své vzorce a rovnice jimiž st pomáhá při formováni mvšlenek, I jemu je tedtěžko. Chtél jste se mnou mluvit? (se pokouši o žert) Prosím te. Petrusi, budto mi tykej, nebo u začnu vykat anebo si mužem onikat; ale měli bychom oba stejně - )ako soudruzi. Tykal jsem kdysi každému, ale někteří se cítili dotčeni. Tak já ne. u|išťu|u tě. Už proto, že bych rad, abys ve mně viděl kamaráda - jestli může být vůbec kamarádem kádrovák. Prosim té, soudruhu.. Dobře, dohodnuto Už s tebou mluvil děkan? Ne- Docent Bečvář onemocněl Nadlouho — žloutenka. Děkan tě chtěl požádat, abys od zítřka přednášel rodinne právo za něho. Máš o tom přece výbornou prád. Ve velké posluchárně? Zajdi k němu a vem to, jesdi můžeš - vytrhneš ho z nouze A neboj se, je to jenom na semestr, Barma ti neuteče. Mimochodem, vím z ministerstva, že je tutová. Od léta. Vstal Vstává i Petrus, kterýsi to všechno nemttže srovnat v hlavé Tošek mu podá raku a řekne s náhlou naléhavosti. TOŠEK pW V TALÁRU Peth pASVTALMU' Petr A mimochodem - co je nového v tvý \ ec i? (zasáhne zpředscény) Teď máte něco na jazyku, Petrusl! Ne-. Ale ano Také otázku. Ano- Pan v taláru Smim vedet |akou' Pnu To víechno předtím ml nabídli — pro. , PAn v taláru Tak se zeptejte Petr Ne. určitě . určitě to nesouvisí' a kdybv nemohou očekávat, že bych já.. (Zmlkne Pfec<; Pan v taláru (velmi smutně) Aha. No prosím - navažr i Petr A mimochodem — co je nového v tvý vť (chvíli stoji, pak ze sebe vyrazí) Řeknu vám v poledne Zítra ToSek (testě jednou mu vřele stiskne ruku) A mv,. Mysli jednou i na sebe! Pan v talár ToSek 23 projekce zhasne. Tosku, po|cľte sem' (vychází na předscénu) Své svědectví jsem už podal... PAn v taláru Neprahnu po vašem svědectví. Žaluji vás, protože jste z titulu své funkce učinil nepřípustný nátlak na asistenta Petruse, čímž se podílíte na trestných činech citovaných v úvodu Ale tak co je to za komedii To je tragédie, pane! Dobře, ale nemluvte nesmysly! Já jsem kádrovák, mimochodem, jděte to dělat za patnáct stovek měsíčně, perte se o lidi a dejte si přitom nadávat po estrádách od kdeiakýho darebáka, kterci bere tři stovky za večer! Ano, jsou různý kádro-váci, někteří si z toho udělali docela výnosný koryto, ale |á mám staromódni názory, já jsem především komunista. Co mně vytýkáte? Že jsem nečekal, jak to skončí, a potom nerazítkoval? Ty z partaie - ty ze školy? Že jsem chtěl, aby si uvědomili povinnosti ke státu, k rodině i k sobě? Jde přece o poctivý a cenný lidi; pro ně byla ta rovnice nepřehledná, pro mne jasná. Dvaadvacetiletá Tosek Pan v taláru ToSek 250 studentka s velkou erudici, která má život pfcd Lbou a dost vůle, aby se s |ednim /klamáním ^rovnala. A budoucí vědec, který must míl dost ^Ipovědnosú, aby v jednom hazardu neprohrál vsechno, na co čeká celá naše společnost Měl jsem |e v tom nechal jen proto, že |e |ako člověk chápu' Obžalovaný, většina vašich myšlenek stoji mimo oochvbnost a diskusi, jenomže - právě ve vašem oboru - nejlepší úmysly mohou mit ještě pořád nejhorší následky Kádrový pracovník může být nerudný nebo třebas chodu po hlavě - to ho nelcvalinkuje. Ale nesmi udělat povrchni analýzu t nesmi přehlédnout základní fakt. Vy jste ho přehlédl1 taký fakt? Budete mít oba smutne potěšeni poznat je| samí. Kdo oba? Vy |ako člověk 1 vy jako komunista . jestli už existujete ve dvou osobách Sedněte si! pokoj PAN FA* V TA LARU PAN pnu KbAl Pití KíAL Petr Král Tošek odejde Na horizontu projekce pokoj kolcji Stmívá se. Na gauči polo leží, polo sedí Vašek Král Má na kolenou skripta, ale v ruce i mířenou obálku Nerozhodne brejli nu VTALARľ Vašek Král. Ma nu nuienun akujjui, um v n iliipis, zavřenou obálku Nerozhoáně brejli pána v taláru Pokračujte! Vejde Pctrus. Vchází Petrus, ani nesvlékneplášť. Král okamžitě schová obálku a hledí usilovně do skript. Kde je Lída? Která . Moje žena! Jak můžu vědět? Má tu ještě věci? Už si je vzala., 251 Vidí, že se Petrttspodíval na kodlttkv dveřím. obr, "OH, Petr Kk ii Pmt Krai Petr Krai Petr Kral Petr Krai Petr Král Pan v taláru je obrovská; Ijlje5těchyílm! Kam jdeš? (zastaví sej Já nevím. Ta Lída leda tvoje žena . Říkala něco? To ne ale chovala se teda obrovsky (náhle se rozhodne) Snad jl ještě rh,„. Proč' Já nevím .. snad bych se měl., omluvit neb poň poděkovat nebo... já nevím 0 a*- V kolik jí to jede? Devatenáct pět (j)opožene ho) To máš nejvyšší čas... (podívá se na hodinky a pospíchá) Sbohem Těbůh . Králi, nezapomněl jste na něco? 24 Projekce zhasne Král sepřišourá na předscf i se svými skripty Nemluví, hučí " Kraj. Já nevím.. PAn v taláru Neměl jste mu něco vyřídit? Od Matysové? Kral To neměl . Pan v talAru Nebo odevzdat? Krai Odevzdat jo.. PAn v talAru Obálku? Králji beze slova vytáhne ze skript. Pan v taláru Víte, co v ní je? Král To, prosím, nevím. Pán v taláru A tušíte? KhAi. Myslím, že jn Pan v taláru Co'' liTLk Míľ* Urn je naprosto Mam*. A* «*— sopky, jpahfia* mn***mK3*** Tik tm vysviŮL. (s hořkou úvmäj Metná* fcMŕpCwesí Nebudu vis uriietsivm ph.v>rr».>e. Ij'dane^íázniľZj^xiíioie^i-v: * njA'ukaP .Vo MHSfire pŕcvr jvôsíc A co 252 LIDA Majka Majka Majka \l \ IK i (zvedne kufr) Napsala jsem mu n , teď na nádraží. mu D°h°dnc.m (zastoupí jí naposled cestu) Lido Tak toho nechte hned a nemusS nik S,le«stv i Lído, já byla přece tvoje nejlepSl kamartiil^'e ' lida kývne. Záleželo ti na tom? Lida kývne Ale jestli uděláš tohle - tak jsi mě stnii Lída smutne kývne potřetí a jde Majka vykřtk A škola' Zkoušky! Lída jen tezce pokrčí rameny a jiokračuie v kpŕedscénô. Majka zahlédne zkoumavý t, n' Pána v taláru a zdrceně se bráni P°'»ed Majka Jak může člověk jen tak... pro nic za nic Pan v taiari (výsměšně)Jste žena! A jde vstříc Lídě, vezme její kufr á dokonce it tttěšhvě položí ruku kolem ramen, zapomín pro tu chvíli zcela na st <ě poslaní *e 25 Projekce zhasla. Kdesi daleko odbíjejí hodiny hlubokým hlasem Čtvrti a půlky Pán v taláru fe vzpamatuje, odkašle a je veta po jeho účastné přívětivosti. Pan v taláru Matysová, nedojímejte se! Není vám dobře dušev- UD* pVjVTALARl-t LIDA ně ani fyzicky - chápu, včerejší noc a dnešní den _ ale koneckonců ne|ste svedenu oběť, nýbrž prepravný občan, a k tomu skutečně na prahu života Je-li vám hůř - to musíte cílu- než stačíte-v romto stavu unesl, jděte k někomu, dýchejte zhluboka nebo počítejte do tisíce, co já vím, ale rozhodné mobilizujte všechny síly na obranu pfed sebou samou. Tisíckrát horši než zuřivý jiněv či bezedné hoře |sou vteřiny závratné skepse Matysová, protože udeří zákeřně, rozvraceli ochranný krunýř přirozených zábran i nadé|i a vydávají člověka na milost nemilost první myš-jcnce _ bud" si dobrá, bud si zla! Tak na to pozor. Matysová! Vy máte o mne strach5 Někdo má o mne strach' Strach o mě nebo strach z nepříjemnosti' Ne, rozumím vám.. ale - není čeho se bát! Neni čeho se bát! Od rána si to říkám. Copak jsem nikdy v životě nepřežila těžkou chvíli' Zemřela mi matli i odešel Petr.. Znám přece jako každý rána, kdy člověk, omámený snem, blaženě otevře oči do slunce'á modra, aby si v příští vteřině, kdy sen prchá, uvedomil svou nemoc, bolest,zoufaKu i 1 i za oknem je najednou rudá koule v cárech mraků. To ošklivý' probuzení se opakuje desetkrát, stokrát za sebou - a jednoho dne zůstane modro modrem a slunce se v něm kutali jako veselý dětský mlč až do večera a pak zas a zas... já věřím' Věřím, že tak bude zítra, a když ne zítra, za týden. Ona ho nemá ráda. Já ano On má rád mě. Vím! Co je tu složitýho, co by mě mohlo děsit? Všechno je v pořádku1 (Usměje se při vzpomínce ) Všechno je v nejlepšlm nepořádku.. Doufám, že máte pravdu, ale rozhodně nepodceňujte. Petr určitě přijde k vlaku. Možná, že mě už hledá.. Zvedne kufr Na horizontu projekce: nádraží Večer. Hlasy, údery do kol, sykot, někde daleko ta D s> i) s> 7) i) )) » » y o J) y \) ň y i) k 2Si 255 přejíždí lokomotiva Vpopředí p/o niho vagonu dlouhého vlaku d, -"">/*>„ v projekci nedohlédneme Dun %Z?ab\tvS duktorvsdle. "n"#cl,^ e* Hlas Pardubice, Choceň, Česká Třeh Brno, Bratislava, Nové Zámky-." pVavid 7"' Sv" devatenáct pět. připraven k nástupišti, dvanáctá kolej sjezdu 'tav* V' "a tfe, pan v taláru lida pan v taláru Lida Lida dala kufr do vagonu, vran *e a na schůdky 'e ,la Phan Nic' Ještě zbývá třináct minut, určitě přijde Co když dopis nedostal? Musel Jeho přítel mi dal slovo (,\n,i i, blikne žárovka.) 'a,"^oU}i Pan v taláru Blikají vám žárovky. Lída vyhlíží po nástupišti. Pan v taláru Kontakty asi... Kdesi pískne posunovač. Lída Než písknou posedmé, přijde. Uvidíte! Ještě i krat písknou a bude tul Pán v taláru Jet v noci potmě,.. Měli by vám to spraviť (Zar se.) To je opravdu hrozné, jaké nesmysly pl.w' lidi při loučení. Už vás chápu, proč tak z duís nenávidíte... Lída Fotografie! Pán v taláru Co' Lida Fotografii mi nevrátil! Pán v taláru Třeba vám ji přinese,.. Lída Proč by ji nosil! Nechal si ji! Nechápete? Dvojí zapískání. Dva, tři.leště čtyfikrát.To je zvláštní Před civrm, UDÁ foky v Hrnu |sL-m stala zro\ na takhle - s n„s\' , n,m voze. Přišel taky lesně před odjezdem Smáli Isme se, žertoval... ale ted se mt teprve př.zml že šel potom |ešiě kilometr po trati a ze strunku se opili Hvizd. Čtyři u°\ taláre Poslyšte, Matysova, kdyby se přece jenom stalo PAM v a on nepřišel... Přijde! Nebo kdyby přišel a přesto, to třeba nedopadlo docela tak. (vůbec ho nevnímá, zaposlouchaná a zahleděna do nádraží, nové zapísknutí) PěL. let od toho večera v Beskydech. Devatenáctý unor byl ten den .víte, který myslím . já si pamaiuju každý datum, každou maličkůstku. Právě proto, že jste až nezdravě citlivá, musile si uvědomit.. Musíte si uvědomit.. ^taláru udá |'\n ■ taláru Ur>a UDÁ Hias Hvizd Mluví rychleji, aby stačila dopovědět, než přijde Petr. Šest... musíte si uvědomit, že nás už svazuje tisic věcí, myšlenek a společných prožitků, ve kterých Isme se 1 přes ty čtyři roky potkávali jako...kořeny stromů, co je rozdělila cesta. Vždyť se známe sedm let, sedm let, to |e třetina života, každý třetí den od narozeni do dneška jsem vlastně byla s ním, to neni málo, vidle, sedm lei., sedm . Hvizd. Lida seběhne se schodů. Stojí. Rychlovlak Praha, Kolín, Pardubice, Choceň, Česká Třebová, Svitavy, Brno, Bratislava, Nové 256 257 Zámky, pravidelný odjezd devat de z dvanácté koleje enáci Pet, Tu Lida ochabne a pomalu se vran Pan v talAru Lído, vážne slovo Povéra je povera. 2ÍV Tehdy se ozve Petrův hlas. .Iv-ol. Pnu LIDA Pnu Petr i/sova Petr PetrusovA Petr PitkusovA Petr PetrusovA Petr Lído- Lída zvedne hlavu, šťastně Přisel! Ale hned se přitiskne ke stěně, protože na k nástupiště přichází rozčileny Petr s Lídou p^ sovou ' Lido, takhle se přece nemůžeme rozejít! (náhle se zastaví a rychle vytahuje z kabelk papíry) Málem bych zapomnéla, vezu ti doklady budeš je potřebovat (použije posledního argumentu) Je to pfCce i tvoje vina! (sejme brýle, protírá oči) Jistě. Prosím té, nemluv tak! Rozumíš lidem, rozumej i mně! Já se netrápím o nic míň, vždyť jsi byla čtyři roky... můj nejbližáí člověk... a teď jsem tě znovu poznal. Nedělej ukvapené závěry! (smutněse usměje) Závěry, Petře, děláš ty1 (zoufale potřásá hlavou, protože prostě nesnese pomyšlení, že zavinil její trápení) Někde byla chyba — ale kde? Kde, Lído? (odvrátila tvář) Třeba že mi taky není dvaadvacet, a že se neumím tak smát, jak ty to potřebuješ.. Proboha, tohle neříkej, to je šílený.! Ozve se bouchání dveří a hlas pn* PET* PETR lUSOVA petr PFTR I :vc IVA Nastupte si! Sbohem. (zachytí ji, pokouší seji obrátit k sobe; Lído' Mám jet s tebou" (chraptivě) Máš přednášku . Tak přijedu po ni, ano> Určité přl|edu' (Tiskne jí papíry zpátky áo ruky ) Nedávej mi to! Mft] rozum Prosím té pěkné! Nelijeme přece ve středověku; třeba to byl všecko omyl! Třeba byl' Vteřina Pak Petrusová přijme listiny. Sbohem, Petře! Odejde Bouchání dveří, hvizd. V té chvíli spatři petrus za sklem dveří tvář Lídy Xtatysové Petrův Stidorúv Pftrúv Stiborům ToSKírv Matky 1 ido pAH v taláru Současně řinknou nárazníky. Projekce se roz-maže, vlak se dal do pohybu Stále rychleji dmu kola Olřesy se na okamžik rozsvítilo světlo na plošině Bledá Lida Matysová sc bezi ladnú optm o dveře; někde musí být otevřené okno, protože jí vítr cttcJiá vlasy, ona je v rozhaleném kabátě, jen lehký šátek jí splývá a vlaje na šíji (úzkostně) Matysová. nenastydněte se! Na co myslíte, Matysová! Žárovka zhasne a z duněni kol vyplyne vřava známých hlasů Přijď, máme snad na co vzpomínat! Řekla jsi, že mě máš ráda... Lituješ? Opakujú ti znova.. nebudu se na nic ptát! Uvědomujete si, jak velice mu zkompliku|ete život? Střepy znamenají štěstí, děvenko! 258 259 p-^nv zostanem spolu a ty budeš chtít, viď uľ™ Manželství rozbíjet nebudu! JUSv Co budem dělat, Lído... Pitkl sove Pokud jde o mne, nebudu vám stát v cestě Opět zasvítila žárovka. Lida se přimkla ke d řím, cliladf mzpálené čelo o skleněnou výpfo Pan v taláru MatysováJ Lida mimoděk stálila Šátek a svírá ho křečovitá v ruce. A zaseje tma a kola duní a proud hlnl Petrův SnnoRŕv Lída pokračuje Potřebujeme se vyspat a znova všecko let. Stejné se na tebe vykašle! (vykřikne) To je lež1 Pnud hlasu promys. A Petrův hlas opakuje la poslední slova Petrův Třeba to byl všecko omyl! Blikne světlo Lída třeští oči do tmy za oknen Snad Její náhle mdlo, hledá kliku, jako by 7 dltěla přidržet Pan vtalAru (výstražně vykřikne) Lído! Světlo zhasne LflíA Petře' Vzlyk Vítr. Světla zahoří. Skřípou otevřené dveře, do nicltž naráží vítr Na kovové tyči uvízl a vlaje šátek. Plošina je prázdná. Vříská píšťala. Nesnesitelně burácí vlak 26 projekce je okamžitě vystřídaná jmou čeln vysoké místnosti. Velká posluchárna univerzity Vychází přepadly Petrtts, položí na řečnický stolek desky s přednáškou, ale ještě poodstoupí, aby si zapálil cigaretu Tak spatři Pana v taláru, který' se dosud vyčerpaně opirá o portál petr pan v taláru Ptítr pAN V TALÁRU PETR PAN v taláru PETR PAN V TALÁRU Petr PAN V TALÁRU PETR ip.s v TALÁRU Petr pv\ V TALÁRU Petr PAN v taláru Petr (tiše) Dobre jitro . t k\ i ne. není dosud mocen slova) (se trpce usměje) Dobré jitro... jak si lidi zvykli na konvenci. Ne|horši ráno po nejhorši noci, jakou jsem kdy prožil Víte už' Lída odjela. (udiveně) Odjela ř Ten mizera Kral mi zapomněl dát |ejí dopis Jela stejnvm vlakem jako Lída . jako moje žena... (bezbarvě) Co jí zbývalo Pochopte! Má žena byla rozčilená, chtěl jsem ji nějak uklidnit., jsme lidi, ne? Kdybych byl tušil, že Lídaod|lždi (smutně) Dal byste na modlení? Prosím' Nic, nic. A já mám ted přednášel Vy néco snesete.. Musím1 Ostatné hlavni je v životě práce ... myslím, že se tím budu v ne|bhžši budoucnosti řídit Lidi kašlou na moje problémy, lidi čeka|i na mou práci. Proč je mám zklamat' Tak, tak. (pohledne na hodinky) Už je čas . Dneska ml nikdo neřekne — levou nohou! Už ne.. I upne cigaretu) Nevadí, prokoušu se1 Jinak bych se musel stydět sám před sebou! Podařilo se mu pevně, sebevědomě dojít k řeč-ništi; lehce se ukloní Uvitá ho sporý potlesk, je 260 261 tím trochu překvapen, „a níl přelétne očima sál oke"- '»HkzL Pan v taláru Čekal jste bouřlivější uvítáni? Peth Pán v TALARt; Peth iMálo mne ještě znaii Málo , (tižzase klidný, soustředěn* ,„ nfsimeciwnicky kravatu. LČT'"''^ Petr pak pohyb navykle zakonči) Budu ,,' '"'" odkašlat) budu přednášet misto docenta Bccv*-1' Zavlněni v auditoriu, ale okamžitě klid p vyjme z desek listy papíru Drží je v ruce, ale pro forma, než aby do nich hodlal nahlížet Dobu, kterou prožíváme, je možno s ji; nepřesností nazvat n™*, nepřesností nazvat novým obrozeni S íls ním o to hlubším a konJtrA«*i«r" .m' °°n _ PlTR nejširší společenské vrstvy. Nové ekonornick vztahy našly svůj přirozený odraz v novém vzT hu mezi lidmi. Můžeme dnes už konstatovat, í vytvořily novou morálku V hledišti se zvedne lehký šum. Petr ho zareen. truje, ale nevěnuje mu pozornost. Ničím nelze méřit její kvalitu tak přesné, jako srovnáním s nedávnou minulostí, třeba na osudu žen. Není přece tak dávno doba, kdy žena, živoucí člověk s živoucím srdcem, nebyla v podstatě než zbožím, předmětem nabídky a poptávky Šum roste a ozve se klapnuli křesla, jednou, dvakrát. Petr zvedne hlavu, podívá se nerozhodně do sálu a pak na Pana v taláru Pan v talAhu (neodtrhuje z něho oči) Někdo přinesl nějakou zprávu... pnTft ptrrR Hlasv Hiasv Peth (nechápe, ale rozhodne se pnkm^ hlas) Naše společnost rozhodla il^ZVSti a měřítkem vztahů mezi muzem'a m být jedině láska. Sto|ime a budeme staľ™ ľ?' každé vzpoury proti minulosti ^ oku Sum už přerostl v htuk stále častěn l>i„» křesla Petr se obrátí k Pánu v taián/ úžasem. "K-u" Odcházej!.. pän V taláru pokrčí rameny Petr se naposled pokusí pokračovat Zrudl Koktá Pokusím se pokusím se analyzoval, v čem se ještě dnes projevují buržoázni přežitky Tu kdosi hvízdne Rozpoutá se vřava hlasů, zníž nezřetelně vypíouvaji útržky věí má právo mluvit? ... Svinstvo! člověk pohledává! Matysovoul t\a Pelra dopadne zmačkaný papír, za nim dalsi a nové. Ven! ... si ještě troufá... Zabil Matysovou' (křičí do sálu) Co to má znamenať jaké je to chování! Co je to za člověka, kdo si osobuje právo pořádat divadlo z cizích osudů' Kdo necítí povinnost pochopil je aspoň z tisíciny jako svoje1 taláru (chmurně až skoro slavnostně) Kdo dovolí, aby pokřik diváků přehlušil vlastni svědomí a srdce! 263 ptTR (už nejen prou sálu. i proti němu) n Lída Matysová._ íekom Pan v taláru (pokročí konečně od portálu) i i mrtva, Petrusi.' ua rysova Potrus zpocenýma rukama křečn„t,, přednášku. LC°vitč m 27 Projekce zhasne Světlo na celé scéně. p0 ol stranách sloji lavice, tentokrát dvě, a v *'u všichni obžalovaní. Jen Pelrusovo místoje Voi \ aUdino Na něm leží bílá kytice, velmi podobu té dávné, svatební. Pan v taláru Sednete si, obžalovaný! Petrus mechanicky uposlechne a zhrouceně hle. dípřed sebe Pan v taláru projde koleni lavic a prohlédneš! lidi. zdrcené, vysílené, neschopné slova U kytice se zastaví. Pan v taláru Obžalovaní1 Nehodláme znovu rozebírat vaše protispolečenské činy, jejichž motivy i kvality vyšly při líčení najevo způsobem zcela průkazný m. V tu chvíli jako když píchne do vosího hnízda Všichni najednou zaprotestuji Majka a Tošek vstanou, Stiborová mluví přes hlavu svého syna, který se jí po několika výkřicích sesul na rameno, blekotá Král a také Petrusová, do sebe uzavřená, řekne několik tichých slov Všichni v podstatě totéž, co budou za chvíli opakoval Pán v taláru je velitelsky zarazí Pan v taláru Ticho!! Zbývají nám tedy do úplného konce pou- lí**1 ifi véci Předné pfe|e si núkdo z vis poslední slovo' Ted máte možnost, Králi! Iie< já jsem se prestehoval pan v taláru pokyne jednomu po druhem. MAJKA Matjš* ľSOVA PAN V pn* taláru je to strašný' Ale kdybych musel předpokládat, že každý spáchá sebevraždu, tak nesmím říct nikomu jedno slovo1 Já jsem |i odpustil |a |sem |i nabízel To máme kvůlt každé takové lásce skákat pod vlak? Jd to všecko říkala hned, |enom pro všechno na svčté skončete! Milan musí k lékaři1 Milan je u konce svých sil. (spřemáháním) Proč to udělala'Jaké měla právo? Tím zabila všecko.. pán v taláru se tázavě obratí k Petrusovi. A vy, Petrusi* (vstane, zničeny, rozvrácený, ale musí vyslovit svou mučivou myšlenku)Já vím.. já všecko vim. ale nezlobte se Kdyby kdyby Lída.. kdyby Lída nezemřela... to všechno by se |evilo docela jinak - Nechci tím zmenšovat., svou vinu, ale teprve |eji smrt. Takových případů jsou přece tisíce! Právě proto se tím zabýváme! Teprve její smrt dala všemu .. děsivý' význam.. udělala zpětně i z nepatrných omylů a chyb... zločiny .. teprve její smrt1 čím déle mluví, tím vřeleji s ním ostatní souhla-s, Pan v taláru To je skutečnost, která Matysové velice přitěžuje V té souvislosti právě vyvstává druhý z problémů, který zbývá vyřešit Pojdte sem, Petrusi Majka Pan v talár" Petr 264 265 Petrus vystoupí na střed scény Pan v taláru Je třicátý první říjen, den, kdv sp » dějství vašeho příběhu jak skong^.0 Posl nám ny ni o to, abyste rekonstruov^'UŽ v"e°íľ setkáni pravě s umto vedomím ?m vcíZ ■ t /v«/50j( pohlédne za scénu ) Matysovai Ten' ™TPok<>faL ivka .12 do konce Přín^. Lida Matysová vyjde vrozepjatém p,dUt iMsmeJi naposled vtděh na nádraží. VzruSe^ WcJtuijsoupobouřeni. PetkusovA P°S^'^fyzika, váženi, to je logický mvs. PAN v taláru Toi ne od lo dĚlá ve skutečnosti kaMý ís že se vrací po řetězu události zpět k jejich Z -'.hnzímu bodu a představuje si při tom,coby SaUd"by znal důsledky. Prosím! Petr Lída Petr Lída Petr Lída Petr Lída Petr Na horizontu projekce: znovu je tu več Václavském náměstí s kakofonií tramvalí a hlasů. Oba dva odříkávají text bojácní'"'Ľ' * -----■"í/Muric", jako ochotníci při čtené zkoušce Ale zatímco Petrov, to ziistává, Lída je slovo od slova přirozeném a přesvědčenější Lído' Petře! Přijel jsem.. Já vím Předevčírem jsem čeda na vývěsce tvoje jméno.. Ještě ti něco řeklo' Já mam dobrou paměť na jména.. Odkdy nosíš klobouk' Od ty doby, co mí ho neházíš do vody Ty |si vyrosda... Co jsem měla celou tu dobu dělat? Lído, máš čas' LIP* [frr» |jOA pfTR UPA PťtR UP* pťin úp* petr 1JPA pETR 1jp* PETR lída pAN V t ALARt Kdy? Ted j»je.. Mám něco ydo! Je to opravdu tak nutný' Anebo nemůžeš to vyřídit dřív? Počkal bych na tebe třeba u Muzea _ |á jsem venkovan - a šli bychom někam na večeři nebo na víno. K čemu to' Máme snad na co vzpomínat. A na co zapomenout S odstupem let zůstává v lidech obyčejně nepodstatnější A nejpodstatněji znamená v našem případě to ne|\epši, nemyslíš' Nemá to cenu Ty už |seš cizí člověk, Lído? To ne ... Tak přijď.j. (po pauze, kdy jsou všichni vzrušeni jejím =ai a haním) Pu\du (křečovitě, s přemáháním) Určité' Možná! (Ale řekla to nedvojsmyslně jako „ťmo'J Stop! pan v taláru PAN v taláru projekce zhasne Reptaní v lavicích. , unii jej a obrátí se k Lídě) Kliď - Matysová, vy jste neporozuměla Nemate papouškovat daný text, máte se zahledět na tu osudnou scénu dneš-nírna očima... (uvědomíst realitu) tedy z hlediska svých posledních pocitů, chápete' (unaveně) Ano. Ještě jednou! Na horizontu projekce tatáž. Petrus opravdu vidí věci pod vlivem dovršené tragédie Říká své pozváni zoufale, nešťastno, přímo sugeruje, aby odmítla A Lida odpovídá mdle, s přestávkami, jako by prožívala těžký vnitřní boj. 266 267 PlTH Lida Petr Lída Petr Lida Pítr Lida Petr Lida Stibor Majka Pan v talAru Petr Lida Počkal bych na tebe. šli bychom někam ri nebo na víno.. K čemu to, Petře.. Máme snad na co vzpomínat.. (bolestné) A na co zapomenout, Petro S odstupem let zůstává v lidech to nejpodstai Nemá to cenu, Petře Ty... už jseš cizí človék, Lído. ' To řekl bojácné Ona zašeptá. To ne... (skoro neslyšitelně J Tak přijď.. Pauza Osoby v lavicích se nakloní kupná,, Při|du! Zmatek Vstávají. Volají na ní. Lído! Lído, měj rozum! Matysová! (zoufale) Určitě? Určitě!! ittiq. Pan v taláru Lida Pan v taláru Lída Pan v talAru Je ticho, nikdo z nich se nepohne Pán v taláru dojde k Lídě a vezme ji za ruku Lído, víš přece... Vím . Tak proč'.. (bezmocně k němu zvedne hlavu) Já ho mám ráda...! (pomalu zvedne hlavu a pohledne na ostatní) Přeje si teď někdo slovo? Mlčeni. ipu (P°Pí,t,zc) udo Matysová, zprosťujl te obžaloby. pjN y 1 |si volna A Lída pomalu odejde. Projekce zhasne Rozžehnou se světla v sále Obžalováni stoji. (přerušíkonečně mlčeni) A my t 1,1,1 k aru Petře Petrusi, vy jste odborník Znáte zákon, pod-l>o.% 1 aU |e kterěho můžete být potrestáni' (hluše) Ne., ppi* u (pomalu svléká talár a pomalu ho pokládá na PA"vTAl židli)Ji takě ne. pei»!SOvA Zvolna od nich odchází A kdo nás bude soudu " '^laku (pomalu, velmi pomalu ukáže rukou na Jed-Pan ,,ez »o/io každého z nich a pak na všechny v sále) Pokud mohou! A odejde, kudy přišel A když se znovu rozžehnou světlaje na scéně pouze Lidina bila kytice GONG TMA 268 LÁSKAJAKO TAKOVÁ Hrdinka hry Taková láska, studentka prav Li i ■svého st)atku s Milanem Sít/, ? A/ř"J'j ''Ol*. potká v předvečer! docenta rodinného pravá Petra Petruse, kter^iiooZ'^ n°»ěh lety ni i/o vala a on si nečekaně vzal svou starou zna "ěkr'h>> tety milot ala a on si nečekané vzal svou starou zim<*""ek°l% stranný citový výbucit způsobí, že se dívka na svatb^' °br'« VI Vzniklý společensky skandál bobtná zdslu/mi J^^Ui přátel i funkcionářů fakulty obviňujících předeV%. ,ej vyvolala sobeckým porušením etických norem pl " *e tstojí, svou lásku znot ni opouští a vrací se k ť * nei nezničil kariéru. Lida vypadne z vlaku - nejspu seb °by si Až pak začínájevištní proces Případ vyšetřuje a řeko0'*"*'1" jakýsi pán v taláru, který klade aktérům dramatu né otázky, jaké by jim kladl divák, kdyby mohl- a L Je"> schopnosti nechat je klíčové situace zopakovat, abyse'^'1 případné rozhodnout jinak Dává proto také dvěma hl postavám možnost prožit své náhodně setkání pG leieT"" samém konci hry znovu, tentokrát s plným vědomím'T důsledků-povolává k výslechu i mrtvou Lídu. Je,'° Vlastní archiv usvědčuje aurora, a to nikdy nepopíral role byla napsaná z obdivu a hluboké přízně k okouzluif mladé ženě a skvělé herečce tehdejšího Realistického divadl Zdeňka Nejedlého v Praze, dnes Švandova. Janě Dítěto t Společná práce a dávné přátelství rodin - její muž herec Jos^r Vinklář byl laky dtsmanovec - způsobily, že přízeň ;/«;'/ přerostla v silný vztah. Jaká nespravedlnost osudu, že té mi * ligentni. mimořádně nadané bytosti Jiřipravi daleko před vrcholem života tak smutný a těžký konec nemoc, jen krátce se potěší z občanské svobody. Vzdálena schopnosti fantastů mezi něž tehdy patřili i okouzleny dramatik. i<živat se do svých představ, až se slanou zraňující skutečnosti, odmítla v kritickém okamžiku vyhodit do vzduchu nejen svůj živni ale i život jeho a všech lidí, kteří k mm těsně patřili, o málo později to už bez konkrétní příčiny udělá doma on sám Pravda je, že bez ní by Taková láska nevznikla, stejně jako později Ubohý vrah bez Jiřího Adamfry a Král Colas bez Valtra Tattba Ona si alespoň jako jediná z nich svou klíčovou roh zahrála a táskdpt*tfíh několika málo hrám, které vznikly T"k°' dudkem tahu jako by se zastavil čas jsou všechny vV^ l)l(S[ allior zahraničního agenta, vlámala pfc^^Mdaliích zemi jaksi vlastni vahou. Tamtamy pře <(.. tu' F', hle oznámily divadlům, že jde o text zřetelně s j^í/rt/W"'0'L „chromených ideologickým balastem P se Po hraničním uvedeni v Drážďanech, které zařídí i'rl""" Zi tilem n>napražského Pána v taláru Valtra Tauba, u-ymp"' j ~se brzyi objeví na repertoáru skoro všech scén lutie**''? ■ ■kraUcké republiky, kde vyvotá v tisku úpornou Selila**.. lalistického člověka-budovatele na sebe- w,-rf>Orl O pru'." J _ . j_ __r.^l,^ VnUbn n rirndľvtím áO ich rozepři o prá, . ^ Maďarska PoisAJÍ, a především do oázou. zan\ ľ do kQnce s(olet{ žehřiček nejhranéjSich SSSR. tam pot>* jgí profesioní,imch i amatérskýcli scén heTťk,eště nebude účasten v bernske konvenci takže tan-^"SS o dvacet let později by byl autor milionár "émy,\indmění itnak: o senzačním ohlasu se dozví čerstvv ^tlerz^ 270 271 Německa EricSpiess, dramatikův přišit anděl slreíit,. 'v dalších dvaceti letech doprovodí jeho dramatické £ k'eri všechny kontinenty. *»J'nq Dodatkem k metafyzice Nikdy kolem roku ;o6r. de autor v létě do Moskvy na dvě premiéry Lásky v lomonosovy univerzity a Divadle Stanlsiavského-DaJ'0^ Pit procházce nedělním městem narazí na třen do b " slavného Malého divadla s ní přijel prázdninové h0\iy oblastní soubor ze Stalingradu Právě budou zvaní, k lednímu predstavení a on si ze zvědavosti koupi vs,uJ'^ Bfzvse v něm začne zvedat podezřeni, až nabudejis,0L .uáiysovd v rozporu s předlohou nezemřela. Fiktivní Jj* .....bevražděse koná s.zwolou .'SSSR nebude v mezma£* konvenci i proto, aby se smělo dělat s texty vše, Co so nicky hodt. Vůči ivspektovanému bratrskému Českoslove,T však platilo v tomhle ohledu pravidlo slušnosti Auiorp^ no představení požádá u jevištního vchodu o vpus,6n{ \,"' cňm a vyděsí je jako duch Hamletova otce. Plni stud,, ,tUl překotné vysvětlí, že hráli původní verzi aždo chvíle, kdypZ zájezdem navštívil představeni stranicky sekretář pn kull a rozhodl' Stálmgradci se v Moskvě nezesměšni hrou, vektcré mrtvola mluví' V Československu už sílily výhonky reformv Host užasne, že si tu něco takového mohou nechat Ubit v dobé chruičovovského takzvaného Tání. kdy vyšel i první otřesy román Solžemcyna, Jeden den Ivana Děnisoviče Ve tři ráno ho pak v hotelu Ukrajina probudí telefon PelrPetrusod Volhy mu nadšeně oznámí, že právě skončila společná schůze komu. nistů i komsomolců, která statečně odhlasovala a sdělila i do rodného Stalingradu usnesení, že soudružka Matysová jc ve hře zas po smrti a bašta! Dodatkem k ruskému divadlu: Těsné před premiéro,, „a scéně nesoucíjména klasiků Slanislavského a Dančenka upozorní autora nadšeni diváci posledních zkoušek, že v roh I Idy záři novy talent, jakási mladičká skvěla a navíc nádherná Alja Konstantinova. Bude tedy napjat, ale pak zmaten po matce Milana Stibora vstoupí do děje jakási další obézní žena v nejlepiich letech, která tam nemá co hledat Ke svému zděšeni brzy pozná, že právě ona ztělesňuje křehkou Lídu. Ten jev nebyl tehdy ojedinělý, ve MCHATu hrálo Tři sestry stále ješič orflfi r'"" ílrodce. jehož přítomnost byla vvhlasr,... Liboce shdi. že lak zdržuje, a sedí jak na (Mích RUogntj uitsjévi, ředitel zmizí, pak se konečné do tmy zvodne opona _ a po matce Stiborové vejde na scénu stam známa p/i l.ijy ■ PrvnízahraničníMatysbezčeskéfio-ová, hvězda drážďanské činohry Annemane Muller. kterti měla sinu/ně s p\\sta, > .»< lvl,řciěóiěobnaženénertrnascvněircitilu. trpěla dokonce stejným problémem: beznádejné milovala muže k'tcr\ a planě sliboval, že se rozvede. Když svědomitě odehnila vši\ I, mi představení, odešla, podobna Lídě. jakoby zadním vchodem dobrovolně ze života. liilnzAtén dopadne přece jen o poziuiní lip fedtny n.\kv mildfiollyuvodskélio Oscarn, a proto obecné uctívám hov a režisér Manos Katrakus přes to ^«^„0 nedokáže, aby nnt 2~3 r i sponzoři - pozor, první zkušenost sespectes toho dr kázali slíbené peníze pra soukromou produkci včJi'' ~ Pou autor zažije ve vyspělém kapitalismu, co bv se „ , T^oiir. socialistické vlasti nikdy nemohlo stát: "fmijednodi,^1'1'^ race se bude dodělávat, Ješté až budou diváci pít Ve / ritu; a současně s tím hekticky domlouvat osvétlenTľľ1'al>v- i. -------- "Maněni ij , li- se při nedozkoušcué. a proto Jen ,na čestné slovo r ^ premiéře hned po svem skoku z vlaku nervové zhroun8''Jlci jako hlavniprotagonistka zmešká děkovačku. - Ubohé^ (Z kapitoly 22prvního dílu, sS* ^s;8,aré téma' z domovniho lo dvou dflccí 0*oby „ ,«k Ha ena, 40 ?,„dimírKraW7 h0 matka, 50 ^domácí, 60 Mladíček, Vo Oilchrávd se v jednom pražském pavlačovém domě .a,utšichclníi.