OSOB Y král-vávra, ředitel zemské poloosy K: KULÍN, jeho tajemník, holič a kadeřník -t \rý vrba, strýc národa šéfredaktor červí Cek i ? mladí novináři kolíček j archivár lid obojího pohlaví: první MU/. ''druhý MUZ tIeTÍ .MUŽ. první Zena druhá Zena třetí žena zpěvačka Premiéra vc Večerním Brně 26, února 1964 OBRAZ PRVNÍ Obytná kancelár. Vpravo a vlevo lebka sportovní nebo .*>'* witň lůžka, uprostřed velký pracovní stůl, židle, vpravo stěna s umyvadlem, větrák, okno ozdobené mra-i vlevo výhled do chodbičky, v níž je umístěna led-■■ cha a z níž ústi dveře na WC, opatrené tabulkou. Na . ■>!" záhadný přístroj podobný prastarému gramofonu, ■ > '-ož velká trubka je obrácena do publika. Y pozadí ne-'■ ■ tná pokladna. Dokumenty, papíry, Ki ítl-Vévra ■ je ad šedesátník robustního zevnějšku. _ )ůzí připomíná sedláka, získal už ovšem určité úřed-ricí-' návyky a tvoří tedy zajímavou směs těchto zdénli-leslučitcluých znaků sociálního zařazení. Rajtky, vyhrnutá rukávy, • vysoké boty, oslí uši. Kukulín je intelektuál asi čtyřicetiletý, přičinlivý a po-• Výkon holičského povolání m-udělďpo-l^těchu, jakou skýtá duševním pracovníkům fyzická činnost. N a ■■■stole mi rozloženy holičské potřeby, 'štětku, ifflýdlo. zrcadlo a holí břitvou Krale-Vávru, který sedí . 'dli zahalen do Mléha-přehů%u-známého z oficín. KRÁL—VÁVRA: A jako:.posledně? ''■atkulín mydlí. ~/J ' o nnibčhu? KUKULÍN; Zpracován. 1RÁL-VÁVRA: Předání služby? KUKULÍN: Provedeno, i ~ '*L-VÁ - " ~ - -oje? KUKULÍN: V pořádku. ÍCR.V.-WVR.V. h ,1 Čas led! Kukidin mydlí. Přístroje? KUKULÍN: V pořádku. KRÁL-VÁVRA: Nejaká mimo řádka? Kukulin zděšené ustupuje. Tak sakra, sobotu máme, holič ste, ale slovo aby z vás páčil! Máme přece nejaký zásady, ne? Holič v sobotu má mít plno řečí! Tak co: Nejaká mimořádka? KUKULÍN: Neštěstí! Spousta mrtvých! KRÁL-VÁVRA: No a? Krátká pauza, Kukulin, tohle sakra u mě néni žádný hlášení. Já sem vám řece říkal, jak má vypadat hlášení. Zvopakujte mně životní votázky! KUKULÍN: Kdo, kde, kdy, jak, proč, co? KRÁL-VÁVRA: No proto. Tak hlaste! KUKULÍN (bolí a řeže Krále-Vávru): Včera v nočních hodinách došlo na trati Corcaigh-Belfast k novému železničnímu neštěstí. Počet obětí, jakož i příčiny se vyšetřují, obojí však jde do několika desítek. Strojvedoucího vpleteného za vousy mezi kola nepodařilo se do této chvíle vyprostit. V záchranných pracích se pokračuje. KRÁL-VÁVRA: Proč se ti lidi sakra nevoholejí? KUKULÍN: Totiž.... KRÁL-VÁVRA: Vlastně správně. Vlastně ne! Správně! Proč se ti lidi sakra nevoholejí? KUKULÍN: Totiž ... KRÁL-VÁVRA: Vlastně správně. Ale zařídit by si to mohli, to mně neříkejte! KUKULÍN: Totiž... KRÁL-VÁVRA: Vlastně správně. Co navrhujete? KUKULÍN: Pro začátek omezit zásadu Irsko - země bez holení člověka člověkem! A potom zvolna přejít na zásadu Holíme se sami! KRÁL-VÁVRA: Vlastně správně! KUKULÍN (radostně): A změnit zásadu V Anglii člověk člověku holičem na zásadu V Anglii dřou zákazníky bez nože. KRÁL-VÁVRA: Správně! (Divá se do zrcadla) Ale jak tak kokám, Kukulin, vy ste přece jen lepší tajemník než holič. No nic. Mám rači, dyž je tajemník mizerným holičem, než dyž je holič mizerným tajemníkem. Zapíšte to, jedno, až podmínky dozrajó, može se z teho stat zásada! Kukulin umývá a ošetřuje Krále-Vávru. KRÁL-VÁVRA: A na nejakó tu kapku krve se nevohli-žéte, dyť by to nebylo poprvé, žejo? (Řehtá se) Kukulin nechápe. Opona Píseň O MESTĚ GORDION Najdete to v každém starém anále, že jsou city dobré pouze pro male, velcí vždycky .'udávají kordyv,tótt» jak ukáže příběh'',města Gardiom v uzlech vlasy V tom městě Gordioi nosily div a chlapci hlavy plné krásy, básnici psali verše na ni, dvě ruce byly čtvero dlaní, hučely dráty telefonů, člověk měl ústa miliónů, krok lidí vázal celou zemi, , každý byl v něčem zapletený osudem, láskou navždycky, až povstal uzel gordický. Jak tak pletli každý svoje uzlíky, přišel na ně Alexandr Veliký, ujal se té popletené pakáže -jeho meč prý každý uzel rozváže. V tom městě Gordion zavládl smysl pro pořádek, básníkům někdo srovnal řádek, zakázal nosit dlouhé kštice, chlapcům dal hlavy pod přilbice, měl tajné uši v telefonu, předem znal vůli miliónů, dal dělat ostny ke všem drátům, táty bral synům, syny tátům, ■ tí" rozsekal uzel gordický, aby měl provaz na smyčky. Dnes už píše odvážně i Jan Drda; Chcem žít lip, než ňákej Alexandr d Dějiny však letí jako kalendář, Alexandři mění jenom meč a tvář. V tom městě Gordion zas nosí dívky v uzlech vlasy a chlapci hlavy plné krásy, básníci píší verše na ni, ruce jsou nejmíň čtvero dlaní, hučí tam dráty telefonů, člověk má ústa miliónů, krok lidí váže celou zemi, každý je v něčem zapletený na těžký uzel gordický -osudem, láskou navždycky. í Sílí- OBRAZ DRUHÝ Rád v míru tahá těžký raz, však neleká se ani půtky. Ředitelství zemské poloosy, Lůžka zastřena závěsy. Na scéně je Lid obojího pohlaví, tři ženy a tři muži, odevzdaní a trpní. Všichni. mají nesmírně dfonhé vlasy a muži navíc neméně dlouhé vousy. 5 tím kontrastuje jejich moderní a pěkné oblečeni.: Podobně tytrostlý je i Starý Vrba, osmdesátiletý třaslavý kmet, který sedí stranou od Krá-le-Vávry a Kukulína na pojízdném křesle pro chromé. Kukulín jde ke. stěně a mohutnou pákou uvede do chodu. megafon, MEGAFON: Ať žije Král-Vávra! Ať žije Král-Vávra! Ať žije Král-Vávra! Kukulín uchopí podnos s bochníkem chleba a se solí, jde k Lidu obojího pohlaví a nabídne. První žena rychle sebere z podnosu celý pecen a schová do tašky. Kukulín poněkud v rozpacích vypíná megafon. TŘETÍ ZENA (vystoupí, ukloní se a recituje): William Záwacla: Náš i id Náš lid je dobrý, pracuje a při práci si pěkně zpívá. Po práci potom tancuje anebo trochu odpočívá. K jídlu mu stačí chleba kus a nezvykl si na lahůdky. Leč kdo jím jednou pohrdne a do úst si ho drze vezme, náš lid mu v břiše zatvrdne a nikudy ven nevyhřezne. Třetí žena se začlení. STARÝ VRBA: Ztvrdnutí žaludku bývá nej horší před bojem. V bitvě u Cushiny města léta ..páně třicátého třetího hrubé bylo Engličanů, kterým se to přihodilo. Staré pravidlo učí, že voják před bitvou nemá ničeho jisti, aby byl průstřel čistý. A protože my jsme vlastně pořád před bitvou . .. KRÁL-VÁVRA: Zkrátka s jarníma pracema ste se moc nevycajchnovali. LID OBOJÍHO POHLAVÍ (demonstruje svou zarostlo st): Cák sme mohli, s takovou? KUKULÍN (ustaraně): Totiž . .. KRÁL-VÁVRA: Zkrátka s jarníma pracema ste se moc nevycaj drnovali. LID OBOJÍHO POHLAVÍ: Cák sme mohli, a.tako-vou? KUKULÍN: Totiž.. . KRÁL-VÁVRA: Zkrátka s jarníma pracema ste se moc nevycajchnovali. LID OBOJÍHO POHLAVÍ: Cák sme mohli, s takovou? ¥ M JLÍN TodŽ... KRÁL-VÁVRA: Zkrátka s jarníma pracema ste se moc i ie vyca j chnovalí. LID OBOJÍHO POHLAVÍ (omrzeleji): Cák sme .mohli, s takovou? KUKULÍN: Totiž... KRÁL-VÁVRA (stále jaře ji): Zkrátka s jarníma prace-, ma ste se moc nevycajchnovali. 14 15 LID OBOJÍHO POHLAVÍ: Cák sme mohli, s takovou? ! Dialog pokračuje ad libitum, pokud možno velnu úporně, Lid obojího pohlaví je čím dál tím omrzelejší, Král -Vávra neudolatelný, Kukulín čím dál tím zoufalejší Z vývoje situace, ■ KRÁL -VÁVRA. Zkrátka s jam fena pracona ste se moc nevvcajchnovali. í « OBOJÍHO POHLAVÍ: Cák-cák-cák-cák-cák-cák.,. KUKULÍN (hbitě): Totiž v Anglii dřou zákazníky bez nože. A my se holíme sami, Mr'OAFON: Tep.*<>ca plus pět stupňů Celsia! Teplota plus pět stupňů Celsia! Teplota plus pět stupňů Celsia! ... KukutíB mátůptduje s ledničkou a zapíná teplomet, , LÁL- /ÁVRA. U„de nám eště horúco, co? • ilÝ VRBA: Nejhorší horko nás postihlo léta pane třetího u Newbridge, Engličanů byla přesila a padali jako mouchy, kdežto my? Irský člověk se všemu při- K RÁI - VÁVRA: A vobilí bude letos ... KUKULÍN (rychle): .■; ...-závislé na"faktorech tu toho, onde onoho charakteru. KRÁL-V ÁVRA: A někde ... KUKULlN Někde toho i'onoho. KRÁL- V --.VRA ; A někde... KUKULÍN : ... někde onoho i toho. KRÁL-VÁVRA: A někde (hrozivý pohled na Kukulína) se to vůbec nedá určit. (Ke Kukulínovi) Proč to? Vobilí přece rostlo každé rok. KUKULlN (tiše): Ano, ale co když letos nevzroste? Pak to bude na nás. Kde neklící obilí, tam klící nedůvěra. Á kde klíčí nedůvěra, tam musíme nasadit argumenty. KRÁL-VÁVRA (k Lidu obojího pohlaví): Je na vás, jak naše podněty uplatnite. Protože eši je neuplatnite, tak to bude na vás. A eši je uplatnite, tak to bude taky na vás. KUKULÍN: Takže ... KRÁL-VÁVRA: ... to bude v každým případě na vás. KUKULlN: Ještě něco pádného na závěr! KRÁL-VÁVRA: Tož tak. V Anglii dřó zákazníky bez noža! A my se holíme sami! KUKULÍN: Ale ne, pádněji! KRÁL-VÁVRA: Tož tak. V Anglii dřó zákazníky bez no/a! A my se holíme sami! fsUKULÍN; Ale nejpádněji! KRÁL-VÁVRA: Tož tak. V Anglii dřó zákazníky bez noža! A my se holíme sami! KUKULÍN (zoufale): Ale ne, pádněji! KRÁL-VÁVRA: Tož tak. V Anglii dřó zákazníky bez noža! A my se holíme sami! Zazvoní telefon, Kukulín k němu. v: Tož tak. V Anglii dřó zákazníky bez noža! A my se holíme sami! Ale ně, pádněji. Tož tak. V Anglii dřó zákazníky bez noža! A my se holíme sami! Ale né, pádněji! Tož tak. V Anglií dřó zákazníky běž noža! A my se holíme samí! Ale né, pádněji! Tož .tak, V Anglii dřó zákazníky bez noža! A my se holíme ■f sami! KUKULÍN (telefonuje): Redakce? Napište, že rozhovor probíhá v srdečném a přátelském , i meii naprosté shody ve všech projednávaných otázkách. KRÁL-VÁVRA: Tož tak. V Anglii dřó zákazníky bez noža! A my se holíme sami! Ale né, pádněji! Tož tak. V Anglii dřó zákaz n i U bez noža! A my se holíme samí! Kukultn zatleská rukama. Lid obojího pohlaví procitne a spustí unavený skandovaný potlesk. (Král-Vávra se probere) Tož tak, milí,. . (zapomene, kdo je na návštěvě) majstri. Očekáváme od vás mnoho, skoro šecko. Ale tohle (uvidí ornament mrazu na okně), to se mně teda vůbec nelíbí, í dyž sem si vo-brázkama nigdá nezatěžoval hlavu. Kdo to dělal? KUKULÍN (varovně): To je prosím mráz.. KRÁL-VÁVRA:. A koho chleba-jí ten Mráz?'. My do něho chlebem, a on po nás tímhletím? Copak se takhle maluje svaté Václav? (Sklesne do křesla) i KUKULÍN ■' (bere tlustou knihu "s titulem /Král-Vávra o umění): Pan ředitel naráží na obraz, který visival nad jeho dětskou postýlkou. Zapsal si o něm: Každou chvíli jsem měl dojem, že jezdec vyskočí z plátna a kůň mé kopne do hlavy. Konec citátu. Prosím, a všimněte si: Jezdec vyskočí, kůň mě kopne, nikoli 'naopak. Ve vyhrocené podobě je tu explikována humanistická formule, podle níž je člověk strůjce dějin, a zároveň odhalena forma odcizení mezi člověkem, a koněm: Jezdec vyskočí, kůň mě kopne. Subjektivní výskok ■ ' jezdcův je materializován v objektivní realitě kopnutím do hlavy a dialektika vztahu subjekt-objekt je co? No? NO? (Ulehčené) No nabíledni. STARÝ VRBA: Nabíledni je v bojí potřeba tanků. V bitvě u Borey města léta páně devadesátého jsme se jednoho zmocnili, když si posádka odskočila. KRÁL-VÁVRA: Ale s tém teďka bude konec. Buď ovládneme my kulturu, nebo kultura nás. Tak dneska-stojí otázka. Kukultn zapne megafon. MEGAFON: Hurá! Hurá! Hurá! Opona Píseň BALADA O TRÁPENI Když na ženskou obyčej nsko u padne trápení, nepomůžou úředníci v klotu balení, každej sedí - černá socha, nepoví mí nic, místo očí puklej kámen, jako že chce říct: U kolegy, kam by člověk přisel? IJ nás platí zásady a řád: U kolegy, vedle o pár čísel. (Mluví) Jo, a kdyby se vám to snad nelíbilo, můžete si na mě klidně stěžovat. Když je ženská bez zastání, pije ze žalu, a tak sedím zastrčená v tomhle lokálu, vrchní chodí - černá socha, nepoví mi nic, místo očí puklej kámen, jako že chce říct: U kolegy, kam by člověk přišel? U nás platí zásady a řád: U kolegy, vedle o pár čísel. (Mluví) Jo, a kdyby se vám to snad nelíbilo, můžete si na. mě klidně stěžovat. Když Je ženská obyčejnská na. dně docela, zatoulá se pod svatýho vedle kostela. Svätej stojí - černá socha, nepovi mí nic, místo očí puklej kámen, jako že chce říct: U kolegy, kam by člověk přišel? U nás platí zásady a řád: U kolegy, vzhůru o pár čísel. (Mluví) Jo, a kdyby se vám to snad nelíbilo, můžete si na mě klidné stěžovat. Jestli jednou ke ■mně přijdou, že se boří svět, prstem nehou, nepomůžu, mně je všecko pět, budu sedět - černá socha, nepovím jim nic, místo očí puklej kámen, jako že chci říct: U kolegy, kam "by člověk přišel? U mne platí zásady a řád: U kolegy, vedle o pár čísel. (Mluví) Jo, a kdyby se vám to snad nelíbilo, můžete si na mě klidně stěžovat. , , , i ave u a strnulosti, ťrou nemu stop na o pacne stra- ně ulice Šéfredaktor a Červíček, Mají připravenou kameru, fotoaparát, statív atd. Lid obojího pohlaví je uvidí, nasazuje opět předchozí připitomělý výraz. ' ' FD 1 , Jen směle, směle, přátelé! PRVNÍ 2ENA: Panenkomarjá, to už je s sáma tak zle, že po nás chtějí smělost? .. 1 \KTOR: Jsme od našeho orgánu (lidé ustupuji) Krok vpřed! Lidé udělají několik zděšených kroků vzad. ! ; DRUHÁ ZENA (šeptá): Tam jednou napsali o našem Vitouákovi, žc oral čtyřiašedesát hodin bez jídla, bez pití a bez všeho a že vyzval všecky, aby to dělali takv :'-J tak. Celá vesnice s ním za to přestala mluvit, takže ,J - si musel nechat vystavit potvrzení, že není príčetnej, a voni ho hned strčili do blázince, a než ho pustili, tak tam dovopravdy zcvokmii. ■ ••■IĽK (rozáiz-o- ■•): A toule je nál lid? >í x REDAkj OR: Tak. Náš lid. Má duši zvláštní, trochu drsná zdá se, však kvete po svém v osobité krá-vj se... ťrjn f Q- K 1 > .hne vysokoškolská skripta nebo příručku potichu opakuje): Kdo? Kdeř Kdy? Jak? Proč? Co? (Nahlas) Protože jste ... dobrý den ... pro-i • jste byli před chvílí přijati naším ředitelstvím, OBRAZ TRETÍ Polední uUce irského hlavního města Baile Atha Cliath (Dublin). Moderní stavby, obchody, domy, pouliční hodiny. Lid obojího pohlaví ztratil nyní poněkud výraz chceme vám jménem našich čtenářů, to jest vás, položit několik otázek. Lid obojího pohlaví zírá, (Potichu) Kdo? (Nahlas) Byli jste před chvílí přijati na ředitelství. Otázka první; To vy jste byli před chvílí přijati na ředitelství? PRVNÍ MU2: Jo, Povídali, že tam musíme jít, tak sme tam holt šli. ČERVÍČEK (počítá otázky podle příručky, zatímco Šéfredaktor stenografie, potichu)-. Kde? (Nahlas) Byli jste tedy přijati.na ředitelství. Otázka'druhá: Kde jste byli přijati? DRUHÝ MUZ: Na ředitelství. ■ČERVÍČEK (potichu): Kdy? (Nahlas) Před chvílí jste se tedy odtam vrátili. Otázka třetí: Kdy jste se odtam vrátili? TŘETÍ ZENA: Před chvílí. ČERVÍČEK: Ředitelství na vás jistě zapůsobilo velikým dojmem. Otázka čtvrtá: Jaký dojem si odnášíte z ředitelství? DRUHA ZENA: Veliký. ČERVÍČEK: Byli jste si na ředitelství bezpochyby pro další úkoly. Otázka pátá: Proč jste bylí na ředitelství? DRUHÝ MUZ: Bezpochyby pro další úkoly. ČERVÍČEK (potichu)'. Otázka šestá: Co? (Nahlas) Jistě jste si z ředitelství odnesli mnohá poučení. Co jste si z ředitelství odnesli? TŘETÍ ML "/, (polohlasně): Hovno, hovno. Lid obojího pohlaví odchází. ŠÉFREDAKTOR (podává Červíčkovi stenogram): Tak, mladíku, dejte to přepsat. ČERVÍČEK (zvědavě čte stenogram): ...již od rána byl palác ředitelství obležen . . . tisícihlavý dav ... ale pane šéfredaktore, kdybvste laskavě dovolil. . . ŠÉFREDAKTOR: No? ČERVÍČEK: Velmi se omlouvám, že se osměluji, ale vždyť to bylo , . . jaksi. .. trochu jinak, není-liž pravda? ŠÉFREDAKTOR: Copak se vám nelíbí, mladíku? ČERVÍČEK: To přece bylo úplně jinak. Vy píšete -velmi se omlouvám ~ citát: Z neutuchajícího nadšení vyhlásili účastníci besedy několik hodnotných závazků. Konec citátu. ŠÉFREDAKTOR: Taky že vyhlásili, mladíku. A jestli nevyhlásili, tak vyhlásí, až se to tady dočtou. ČERVÍČEK: Ale jak já jsem tomu rozuměl - velmi se omlouvám - tak na ředitelství se chodí s požadavky. ŠÉFREDAKTOR: Aleale, mladíku! A kdo je ředitelství? Král-Vávra? Starý Vrba? Nene, mladíku. To jsme my všichni, už vám..svítá? Červíček nechápe. Takže když tam přijdu něco žádat, od koho to vlastně žádám? Sám od sebe! A když něco žádám sám od sebe, tomu se přece neříká požadavek, ale závazek. Už vám svítá? ČERVÍČEK: Je to složité, opravdu se omlouvám." ŠÉFREDAKTOR: To je právě spojování praxe s teorií. ČERVÍČEK: Ale promiňte, že se osměluji ještě jednou - vždyť oni tam nepřišlí o své vůli. ŠÉFREDAKTOR: Pletete páté přes deváté, mladíku. Subjektivně se jim mohlo zdát, že tam jít nechtěli, ale historická situace volala po tom, aby tam šli. A člověk na svět přišel, a proto tu je, aby se stával tím, co země potřebuje,, pravil Géorge Wolker. 'Tak co, chtěli tam v objektivním smyslu jít, nebo ne? ČERVÍČEK: Samozřejmě, já bych. nikdy... ale kdybyste dovolil, já bych to napsal. . . : ŠÉFREDAKTOR: No? ČERVÍČEK: .., jak to vidíme my mladí, "kriticky. Nedostatek nadšení, lhostejnost. ŠÉFREDAKTOR: Ano, ano, jenže to je váš názor. A vy 22 23 sí myslíte, že máme časopis na to, abychom v něm tiskli svoje názory? Červíček rozpolcen. Vy jste asi nikdy neslyšel o Anglii, co? Červíček mlčí. Tam právě na takové články čekají. Máme jim je dávat, co? Máme střílet do vlastního hnízda a dělat nepříteli radost, co? Už tomu rozumíte? ČERVÍČEK: Trochu. ŠÉFREDAKTOR: Nezáleží na tom, jaká fakta vidíme, ale odkud je vidíme. A pak bude jasné, že některá prostě neuvidíme. Poschovávají se nám za to, co vidíme. Proto je tak důležitá naše pozice, kde stojíme, protože ta rozhoduje o tom, co uvidíme. Já například ze své pozice vidím, jak ti lidé rychle''přijali naše nové zásady. A to že není projev nadšení? Pojďte! Opona Píseň DEJTE MI KONÍČKA .... ^ Proč hledat problémy, tvářit se temně? Koníčci, koně mí, pospěšte ke mně! Už zvoní podkovy - ten zvuk mě léčí. W i : :;'á' . " . íleknem to koňovi. má hlavu větší. Dejte mi koníčka, dejte mi koně i s klapkami na víčkách, koně jen pro mě, co velkou hlavu má a ví, kam šlape, a vlečko p rodinná a všecko chápe ,,. t Proč dotýkat se hvězd a tonout v blátě, 'a když je tolik cest, proč jsou opratě, proč člověk naříká. ,-■ pokrytý slávou, proč hledá koníka \f s ■ ohromnou hlavou? l- Dejte mi koníčka, dejte mi koně s klapkami na víčkách, koně jen pro mě, co velkou hlavu má a ví, kam šlape, a všecko produmá a všecko chápe ... Proč klusem samý shon, proč bičík práská, v zápřahu před kanón proč hořkne láska, proč sníme o ráji nad hrstí 'trávy, proč koně mívají svěšené hlavy ,,. Dejte mi koníčka, dejte mi koně s klapkami na víčkách, koně jen pro mě, co velkou hlavu má a ví, .kam šlape, a všecko produmá a všecko chápe .. . I OBRAZ ČTVRTÝ Kancelář z prvního obrazu, šéfredaktor sedí na židli, nenucené a pokojně, kdežto červíček uctivě stoji opodál ďéhóvá se jako v chrámě. ■STARÝ,.-.VRBA (bez vozíku): Buďte zdráv, Séfredák-túrečku! Buďte hodně, hodně zdráv a veselého ducha! (Potichu) Může se tomu mládenci důvěřovat? .'ŠÉFREDAKTOR: Hořel touhou uvidět strýce národa. STARÝ VRBA: Není možná. (Klepe Červíčkovi na rameno) Mám k vám, milý Šéfredaktůrečku, prosbu. ŠÉFREDAKTOR: Splněna, pane strýce. STARÝ VRBA: Můj synovec Kol j a se mi vrátil, a považte, rád by k novinám. ŠÉFREDAKTOR: Je přijat, pane strýce! STARÝ VRBA: Neříkejte, neříkejte, nevíte všecko. Nezajímá vás například, odkud se můj Kolíček vrátil? ŠÉFREDAKTOR: Jako člověka velmi. Jako vedoucího pracovníka vůbec ne. STARÝ VRBA: Já vám to tedy svěřím jako člověku. Z basy, ŠÉFREDAKTOR' OBSTARÝ VRBA: Z basy, Šéfredaktůrečku. Z basy Kolíček. ŠÉFREDAKTOR: A safrasafra. STARÝ VRBA: Copak? Uvedl jsem vás do rozpaků? ŠÉFREDAKTOR: Jako člověka vůbec ne, ale jako vedoucího pracovníka.,. ČERVÍČEK: A proč ho - promiňte, prosím . .. 27 STARÝ VRBA: On totiž jako výrostek kopal na zahradě velikou jámu. ČERVÍČEK (nedbá Šéfredaktorových znamení)'. Ale za to se přece .. . STARÝ VRBA: ... nezavírá, chcete říci? Dnes už ne, ale tehdy bylo důvodné podezření, že se prokope až k naší zemské poloose a poškodí ji. ŠÉFREDAKTOR: Dobře si na to vzpomínám. Tenkrát jsme právě razili zásadu Kdo jinému jámu kopá, sám do. ní padá. ČERVÍČEK: Kvůli zásadě jste obětovali člověka? STARÝ VRBA: Ale. mládenče, toť se ví, že kde se uplatňuji zásady, tam musejí lidé stranou, a kde se uplatňují lidé, tam musejí stranou zásady, a to byste jistě nechtěl. Co kdyby naši poloosu doopravdy poškodil nebo dokonce rozbil? ČERVÍČEK: Jenže on ji nerozbil. STARÝ VRBA: A kdo to měl dopředu vědět, kdo? Víte, kolik let přepočtů to trvalo, než jsme vypočítali, že jí nemohl nic udělat, i kdyby kopal celý věk? Sest let! ČERVÍČEK: Šest let jste ho nechali... STARÝ VRBA:... trávit na státní útraty. Samozřejmě. Pak. teprve vyšla pravda najevo. ŠÉFREDAKTOR: Pamatuju si na to. Tehdy jsme právě razili zásadu Spravujte vozy za jízdy! CL za. ŠÉFREDAKTOR (ohlédne se s obavou, co tomu říká ■ Starý Vrba); Hrůza? Ale to se podívejme na mladíka! "'de ;te . my jsm bo'wa!" a..razili zásady? Vy jste byl ještě na houbách, když my jsme proléväíi krevl Přál bych vám být- na půl hodiny v mé kůži, '-dyž jsm-" re vyhání děti z pekla a o půlnoci přišel telegram Přeorientovat se okamžitě na iása&u L i /la _ia mlátilo se-od rána do rána, čím se dalo, jetel se naft 5>8 ,TvV-í L vysemenil, krávy nedojily - a pán nám bude hledá vši? ČERVÍČEK: já vím, že jsem ještě nepoznal ten pravý : skutečný život, prosím. STARÝ VRBA: V bitvě u Woodfordu města léta páně sedmdesátého div jsem života nepozbyl. Bylo mi tehdy dovézti večeři do přední linie a kočí podplacený ne přítelem schválně splašil koně a řídil je opačným směrem. Naštěstí jsme už tehdy razili zásadu Nevěřme nikomu ve světě širém, a proto jsem hned na začátku udal kočímu směr opačný, takže jsme přece jen dojeli na správné místo. Když nás potom na ústupu dohonili, přišlo se na to, že kočí své spojení s Engliča-ny, pouze předstíral, protože z mého špatného údaje vyvodil podezření, že jsem zrádce já! Čest jeho památce! ŠÉFREDAKTOR: Slyšítej mladíku? Zapišfce-sí. to za uši! ČERVÍČEK: Takže to bylo dobré, že ho zavřeli! ŠÉFREDAKTOR: Tehdy to bylo dobré, dnes už ne, a "proto taky dneska zavřený není. STARÝ VRBA: Náš velitel od Carbury léta páně šedesátého třetího říkal: Lépe jest nelitovat! a zavřití, než nezavřití a pak litovati. Ale nebojte se, můj syno- %-f r,\ ť t.r r : v" > x ŠÉFREDAKTOR: V tom případě ho oba přijmeme. ČERVÍČEK; Vy jste dva?' rr < %% . i <~ ' < « „ou.I ni3 <- , - OÍk. % ' « • " 'i r í _ :t l J f r - kladů! STARÝ VRBA: Tak, tak. Život je skutečně složitý. (Odchází) Kol jol Kolíčku! ■MEGAFON: Pdtíeä''teploty: na nula .;síupfiů Celsia. Pokles teploty na nula stupňů Celsia. Pokles teploty na nula stupňů Celsia!..» iN (vejde a vypne vypínačem polovinu žárovek v lustru): Ä, orgán je tady. Dal jsem si vás pozvat, pánové... ČERVÍČEK (stranou): To znamená, že jsme sem přišli na vlastní přání, že? ŠÉFREDAKTOR (vztekle): Blbost! KUKULÍN: Co prosím? ČERVÍČEK: Nic prosím. KUKULÍN: Prosím. Dal jsem si vás pozvat ze dvou důvodů. Jednak to poslední železniční neštěstí. Zase vousy mezi koly. To už přestává všechno! ŠÉFREDAKTOR: Dovolil bych si k tomu účelu nastínit cí.0t Ó 6 íc » » - KUKULÍN: Pozdě! Aplikujte na to zásadu Dávat přednost lepšímu před horším! Musíte však hned konkrétně ukázat, co je lepší a co horší, aby si nikdo nemyslel, že si to bude určovat sám. A pak je třeba připomenout, že vedle situací, kdy je lepší lepší než horší a horši horší, než lepší, jsou i situace, kdy je lepší horší než horší a' horší lepšínež lepší, aby si to nikdo všelijak nevykládal. A co se týče vousů, stačí prostě napsat, že někteří lidé, například strojvůdci, ale i jiní, zdaleka nechodí upraveni tak, jak by bylo třeba. K tomu vhodná karikatura zesměšňující dlouhé vousy. STARÝ VRBA (s dlouhými vousy kontrastně navazuje na závěr předchozí rozmluvy): Tak pojcľ, chlapče. (Vleče za sebou Kolícka, mladého vlasatého muže asi v červičkově věku) A nestyď se! Podívejme se na našeho synovce, veršíky píše. (Čte) V nej tišší pěšince v lukách čekám na tebe. Bude ti dobře v mých rukách, přijdeš do nebe. , Hezké. Hezké, mladé a rozdychtěné. Tak tady ho máte, básníka. KUKULÍN (k Šéfredaktorovi); A cfr.se týče slavnostní audience, doufám, že se nedělní číslo vytáhne. Hlavní článek: Král-Vávra a otáčení země. ŠÉFREDAKTOR: Tak, mladíci, první úkol pro vás! Ukažte, co umíte. STARÝ VRBA (Kolíčkoví): Nu, chlapče, jak je ti? . KOLÍČEK: Ach, pane strýčku! Jako bych měl ke Kři-necký tůni běžet a uprostřed tůně, pane strýčku, uprostřed tůně jako kdybych našel královny, vodní růže, a měl se před nirna svlíknout. Starý Vrba uznale kývá. Nejraději bych to zahrál na housle, už dlouho mi jde , hlavou melodie, divoká a srázná, pane strýčku, smím? (Uchopí housle a zahraje Griega) KUKULÍN (teskně): Mládí! ŠÉFREDAKTOR: Léto... budiž pochvale n o l STARÝ VRBA: Tak, tak, děti moje, poděkujem - a ■ dost. (Usne) , ČERVÍČEK: A materiál? ŠÉFREDAKTOR: Co? ČERVÍČEK: Materiál, totiž odpusťte, ale ve škole nám říkali, že je dobré každou myšlenku o něco opřít... ŠÉFREDAKTOR: Jenže po vás nikdo nechtěl myšlenku. ; Pokud vím, 'dostali jste za úkol napsat článek. ,,ČERVÍČEK: Král-Vávra a otáčení země! ŠÉFREDAKTOR (tiše): Dejte už kraci pokoji KUKULlN: Nene, příteli, jen ho nechte! Ten mládenec se mi líbí, opravdu se mi líbí. Z našich škol vychází dobrá nová směna (K Šéfredaktorovi tiše) Berete k 'novinám kdekoho a jsotrztoho jen potíže, (Nahlas) Jste důkladný,'mladíku, s tím se můžete dostat vysoko. ŠÉFREDAKTOR: Taky mu to říkám. ČERVÍČEK: Snažím se. KUKULÍN: Chcete-li na vlastní oči vidět, jak se řídí smská poloosa, rád vám to předvedu, můžete toho využít v.závěru článku. ŠÉFREDAKTOR: Zajisté. Napřed závěry - a pak se uvidí, jak k nim dospět. KUKULlN: Ukáži vám to na příkladě: Registrační přístroj zaznamenává situaci vhodnou k operaci. Elektronicky zachycená data ředitelství okamžitě zpracuje a zařídí změnu počasí. ČERVÍČEK: Takže když chcete, aby mrzlo ... KUKULÍN: ... nařídíme příslušný počet stupňů na chladničce. ČERVÍČEK: A déšť? KUKULÍN (jde na záchod): Ten máme poněkud z ruky. (Vrací se) A tady je mechanický mozek. (Zaťuká m nedobytnou pokladnu) ČERVÍČEK: Tím se řídí myšlenky všech lidí? KUKULlN: Ovšem. Neboř co je myšlení? ČERVÍČEK (školsky): Produkt vysoce organizo\: hmoty. KUKULÍN: A prosím, zde tu hmotu máte. (Otvírá nedobytnou pokladnu a ukazuje vysoce organizované sloupce bankovek) ■ • FREDÄKTÔR: Zkrátka' - zemskou poloosu řídí... KUKULÍN: .. . naše ředitelství. Tak se věci mají. Bud ji řídí... ŠÉFREDAKTOR: ...nebo ji neřídí. Třetí možnost není. KUKULÍN: Tak si vyberte! Buď - anebo! ČERVÍČEK (zdolán): Ano. KUKULÍN (uleví si): No proto. MEGAFON: Prudký pokles teploty na mínus pět stupňů Celsia! Prudký pokles teploty na mínus pět stupňů Celsia! Prudký pokles teploty ... KOLÍČEK-. Teď! Teď to uvidíme. Kiikulín manipuluje s ledničkou. MEGAFON: Pokles teploty na mínus šest stupňů Celsia! Pokles teploty na mínus šest stupňů Celsia! Pokles teploty... 32 Kukídín udýchán běží k vypínacia vypne lustr, i , R\ ÍČEK (u okna): Mrzne! Na mou duší! Funguje to! Funguje! MEGAFON: Vítr o rychlosti 90 kilometrů v hodině! Vítr o rychlostí 90 kilometrů v hodině! Vítr o rychlosti 90 lometrů v hodině!. . . KUKULÍN (vrazí do Starého Vrby): Člověče, vítr! (Zapne větrák a namíří ho na Vrbu) STARÝ VRBA: U Killberry města léta páně třicátého dru. -.no obrátil prudký vítr Engličany na útěk a potom .. . (Opět usne) KOLÍČEK (poblíž Starého Vrby dostal dávku z větráku): Cítím jej. Stříbrný vítr, vítr stříbrný! f ' R1 ÍČEK: Funguje to! ŠÉFREDAKTOR: Spokojen? ČERVÍČEK: Já prosím ano, ale obilí pomrzne! KUK1'' IN: My jsme přece řekli, že vše závisí na fak-tci tu toho, onde onoho charakteru, a vidíte, zase máme pravdu. ŠÉFREDAKTOR: A co je důležitější? Abychom měli ■;:;.'."obilí, nebo abychom měli pravdu? b . 'KULÍ N Obilmck klasů j s o , milióny Víc ptv.víV jediná! ŠÉFREDAKTOR: Ostatně: Studený máj, v stodole ráj! KUKULÍN: A co chcete, mladí přátelé? Obilný klas, icbo pra :nr ŠÉFREDAKTOR: Co chcete, mladíci? V stodole ráj? KUKULÍN: A k ní vede jenom studený máj.. . ŠÉFREDAKTOR: ...který právě ředitelství zařídilo. KOLÍČEK: Pravda, pane strýčku! Půjdu za ní, kdybych měl i hlavu srazit! ČERVÍČEK: Celou zemí projdeme! KOLÍČEK: Nejraději bych to, pane strýčku, zahrál na housle. Smím, pane strýčku? (Bere housle a hraje Griega) ŠÉFREDAKTOR: Mládí! Na každém trnu musí nechat 33 kapičku krve. Ale já, mladíci, já vám ze zkušenost řeknu... KUKULÍN: Nechte je, nechte, příteli. Po zpívájícín ptáku kamením neházej, ze studánky pij, vody nc-zakal. ČERVÍČEK: Půjdeme? KOLÍČEK: Ke Křinecký tůni! (Utíkají) KUKULÍN: Mládí! ŠÉFREDAKTOR: Léto budiž pochváleno! MEGAFON: Pokles teploty na mínus sedm stupňů Celsia! Pokles teploty na mínus sedm stupňů Celsia! Pokles teploty na mínus sedm stupňů Celsia! Kuhdín upravuje ledničku. STARÝ VRBA: Tak, tak, děti moje, poděkujem, a dost. Opona Píseň JAK TO CHODI Byl prima chlap a skladaj... na mě básně, do památníku pérem mi je psal. Já byla pyšná, celý svet mi zkrásněl, až jednou ... znáte, jak to chodí dál. Ta pravda byla pro mě tuze strašná a celý svět byl nablýskaný klam. Já v jedné knížce po babičce našla všecky ty básně, co od něho mám. Tak jsem mu řekla: Podvodníku, lhals mí, kdo krade, lže, a táhni si kam chceš. A když jsi opsal každou z těch svých básní, je i tvá láska ukradená lež. A teď tu sedím, bývává ml zima, a život.,, znáte, jak to chodí dál. Někdy si myslím: On byl přece prima 'a lhal a kradl,.že mě miloval. Chci zase věřit na lži, co se třpytí, : a z jeho básní nejmáll-miia'túv' že lip je \ m] n . . než strašlivou poznat! jistotu. ~4 OBRAZ PAT Kancelář ředitelství -zemské poloosy, Starý Vrba, Ku-kulín KUKULÍN (vrhá se ke kreslu Starého Vrby): Strýce, strýce, pro všecko na světě, já už nemůžu, ji už na mou duši nemůžu dál. STARÝ VRBA: jsme vybaveni zvláštní houževnatostí. To v sedmdesátém roce u Ferbanu města... KUKULÍN: A když si pomyslím, že se to všecko ne-^museío stát, kdybychom měli jaksepatří holiče! STARÝ VRBA: .. , anebo léta páně osmdesátého u Blackwateru města .., KUKULÍN: Slyšíš? Přestaň, slyšíš? Přede mnou si nemusíš na nic hrát. Jsi poskok jako já, a ještě mnohem horší! STARÝ VRBA (stařecky se rozhorlí): Já že 5sem poskok? Já jsem svobodný člověk, protože jsem pochopil nutnost, víš? A jaká byla nutnost? Národ potřeboval Starého Vrbu, a já jsem se jím stal. Potřeboval minulost, a já jsem mu ji dal. Můžeš ocenit mé bezesné noci, když jsem se to všecko učil nazpaměť? A jestli se ukáže, že má oběť byla marná, pak mi to neubírá na cti. Já jsem tragická postava, Kukulíne, tragická. KUKULÍN: Strýce, proboha, strýce, odpusť mi, pochyby mě přemohly, každý máme někdy takovou lidskou chvilku. Pakli tě co na jazyku svrbí, našepiej to do Starého Vrby, říkávala moje nebožka matka. Ach, co tys už musel vyslechnout, a přece tě to nezlomilo! Vyslyš i mě! Proč se to muselo stát s těmi holiči? jTARÝ VRBA: Tehdy jsme právě razili zásadu S čím kdo zachází, tím taky schází. A holiči? Zacházeli s ocelí krví - a krví a ocelí zašli. KUKULÍN: A ty? Co tys dělal? Byls při tom? STARÝ VRBA: Co bych zapíral? Byl. Chtěli jsme prospět Irsku, tak, synku. Koho mohlo napadnout, že když jsme s holiči zacházeli, že na ně taky zajdeme? KUKULÍN: Tak? (Jedovatě) A co když celá ta patálie vznikla jenom kvůli němu? STARÝ VRBA (směje se): Kvůli němu? KUKULÍN: Král-Vávra má přece oslí uší! STARÝ VRBA: Ale, Kukulíne! Vidíš ty uši jednostranne! KUKULÍN: Vidím je, jak je vidím. Nejde to věčně tajit, jako nejde před ním tajit, že je Irsko vousaté. STARÝ VRBA: Jde to tajit. Od toho jsi tajemník. Kdyby nebylo co tajit, nebylo by tě zapotřebí. A neskuk-rej! Tajíš jen jedny uši a pár metrů vousů. Jiný-by ti možná záviděl. KUKULÍN: Ať si to se mnou vymění! Každý z těch 'U mrtvých holičů je na tom lip než já, protože já s tím musím žít! STARÝ VRBA: A proč bys nemohl? Pro mě například - vůbec není důležité, jestli má Král-Vávra oslí uši, protože: Je to ředitel zemské poloosy, nebo nc? Tak stojí dneska otázka. KUKULÍN: Tak by stála, kdybychom zemskou poloosu doopravdy řídili! STARÝ VRBA: Je zkrátka vidět, že jsi holič. Všichni holiči se mi takhle zpovídali, než to na ně trhlo. KUKULÍN: A ty? Co ty? STARÝ VRBA: Zapsal jsem si to. Do paměti. KUKULÍN (pochopil, s úděsem): A až přišel čas ... STARÝ VRBA (lstivě): ... neodepřel jsem své svědectví! MEGAFON: Pokles teploty na mínus osm stupňů Cei- ... sla! Pokles teploty na mínus osm stupňů Celsia! Pokles teploty na mínus osm stupňů Celsia! Kukulín mechanicky skočí k ledničce a manipuluje s ní, STARÝ VRBA: Vidíš, synku, vidíš. A ted uvaž sám: Mohli bychom Irům říct, že poloosu neřídíme? Mohli? Vzal by sis na svědomí, že by irského člověka ve dne v noci pronásledovala představa, že se naše planeta'1 řítí vesmírem naslepo a bez cíle? A to si říkáš vlastenec? Ale naše vlastenectví je vlastenectví činů. Ve dne žijem za světla, v noci jsme potmě, v zimě mrzne* me, v létě je nám horko. Jsme oběti, Kukulíne, ano, my jsme oběti, a ne ti tví holiči, protože co ti dokázali? Objevili, že má Král-Vávra povězme trochu delší uši než druzí, začali pochybovat o všem všudy a bylí: by to vykřičeli do světa! Kdežto my? My jsme vydrželi na svých místech za všech okolností, tenkrát, teď, a vydržíme i nadále. A v tom je naše velikost! K K •, LÍM:.2 tohoto hlediska ovšem ... STARÝ VRBA: Jedině z tohoto hlediska! A já své sny ochotně obětuji klidnému spánku irského lidu. Oka nezamhouří m raději, než by se jedno irské oko mělo otevřít a než by jediný Ir měl procitnout. To mi bude odměnou nejhřejivější. KUKULÍN (výhružně)-. Strýčci Ty umíš všecko tak báječně1 vysvětlit! Jt. se ti ; ;e ti jenom odvděčím! (Kleká a libá Vrbovi ruku) MEGAFON: Pekle1- teploty k? mínus devět stupňů Cel- sia! ! Pc 5 teploty na mínus''devět stupňů Celsia;!' . Pokles teploty'na mínus devět stupňů Celsia! STARÝ VRBA (nejisté, nebol prozradil své tajemství): Ano, nejhřejivější. Kžtkulín běží k ledničce a manipuluje s ní. MEGAFON: Vítr o rychlosti sto třicet kilometrů v hodině! Vítr o rychlosti sto třicet kilometrů v hodině! Vítr o rychlosti sto třicet kilometrů v hodině! KUKULÍN (vrhá se k větráku): Sakra, pomalu! STARÝ VRBA: Nesmíme čekat milosti od přírody 1 MEGAFON: Pokles teploty na mínus deset stupňů Celsia! Pokles teploty na mínus deset stupňů Celsia. Pokles teploty na mínus deset stupňů Celsia! KUKULÍN (popadne větrák a žene se k ledničce): je to všecko z rukyl STARÝ VRBA: Jak lvové bijem o mříže! MEGAFON: Na celém území husté sněžení! Na celém území husté sněžení! Na celém území husté sněžení! KUKULÍN (běží na WC, spláchne, ozve se rachot porouchaného zařízení): Pomoc! STARÝ VRBA: Dejte nám pevný bod ve vesmíru - a pohnem zeměkoulí! MEGAFON: Pokles teploty na mínus jedenáct stupňů Celsia! Pokles teploty na mínus jedenáct stupňů Celsia I Pokles teploty na mínus jedenáct stupňů Celsia! KRÁL-VÁVRA (vpadne dovnitř): Co je? KUKULÍN (spěchá k ledničce a drží v rukou utržený splachovač): Řízení na hromadě! (Uvidí Krále-Vá-vru) Totiž ... KR Á L-V Á V R A: Vlastně správně. Na hromadu s tým. (Leze na hromadu) Reorganizovat! A myslet, člověče! KUKULÍN (skočí k nedobytné pokladně, otevře ji a opatrně vyhodí a rozhodí do vzduchu dva svazky bankovek): Na víc myšlenek nemáme! STARÝ VRBA: Tak se stal člověk vládcem přírody. n o n a Přestávka obraz Šestý Zimní ulice časného odpoledne. Bidvér, reklamy, svítilny, obchody. Červíček^ Kolíček. ČERVÍČEK: Tajemník Kukulín uvedl také zajímavý příklad s výrobou holicího mýdla. Pozval zástupce mydlárenského průmyslu a přikázal jim, aby udělali vzorky nej lepších druhů holicího mýdla, jaké se u nás '"kdy vyráběly. Král-Vávra pravil Kukulínovi: KOLÍČEK (recituje): Ó křičeti budu pro rytmické vibrace všech rytmů světa pro dynamo dění pro cyklony v mozku ... ČLR\ Í( - - .cy na ředitelství zemské poloosy, prohlédneme si jw, a ať je ředitelství schválí." KOLÍČEK: Pro cyklony v mozku ČERVÍČEK: Kukulín přinesl vzorky a spolu se Starým Vrbou a Králem-Vávro u všechny prohlédli. Hle, jak Král-Vávra, který řídí zemskou poloosu, najde čas, ■ aby se osobně zabýval holícím mýdlem. KOLÍČEK: Pro cyklony v muzíí- . , , (Vysuší se) Prosím té. dej s tím pokoj! ČERVÍČEK ('tí 'i v; v 77, ironicky)'. Pro cyklony v mozku ... Prosím tě, dej s tím pokoj! KOLÍČEK: Zabýval se mýdlem. Tak dlouho se zabýval mýdlem, až chodí vliehm neoholeni. ČERVÍČEK: ix to i , byt,, ti být v mé kůži, když j.mie í • d.H pekla a ořišel telegram Přeorientovat se na zásadu Hěti jsou květy života - a pán nám bude hledat vši? KOLÍČEK: Ale já mám kde je hledat - koukej! TRE'i.1 MU2 (strašně zarostlý, přechází kolem, pro sebe); Hovno, hovno. (Zajde) ČERVÍČEK: My víme, že někteří lidé, jako například strojvůdci, zdaleka nechodí upraveni tak, jak by bylo třeba, ale naše ředitelství to napraví. První žena, silné vlasaté, přechází kolem. Kolíček se na ni významně podívá. ČERVÍČEK: Buď - anebo, tak stojí dneska otázka. KOLÍČEK: Tak já teda jsem pro nebo. ČERVÍČEK: Nono. a kdopak se na ředitelství producíroval, kdo se tam rozbásnil, zatímco já se sháněl po materiálu? KOLÍČEK: Sháněl! a ty sis nevšiml, jak jsem je tam napálil? ČERVÍČEK: V nej tišší pěšince v lukách čekám na tebe! Tos je teda ohromně napálil! KOLÍČEK: Ty blázne! Ty verše se musejí uchopit, rozumíš? Moderně, rozumíš? (Zavile, s gesty atentátní- ka) V nej tišší pěšince v lukách čekám na tebe. Bude ti dobře v mých rukách, přijdeš do nebe. Cítíš, jak je napaluju? .ČERVÍČEK; Chápu. T- pěl - a neprávem. KOLÍČEK ěl - a právem. To vězení bylo jenom domácí. Zavře! mě tam můj strejda, aby -mě zachránil od malérů, protože já jsem vždycky kašlal na ty jejich zásady. ..: ČERVÍČEK: Ty,.-, tak-.čemu ty vlastně věříš? KOLÍČEK (opravdovih Lidem i Kdyby nebylo lidí, nc-byios.by ředitelů! Lid je.zdÄjém veškerého otáčení .v f zeme! 40 ČERVÍČEK: Opravdu?-KOLÍČEK: Jen to zkus a zeptej se! ČERVÍČEK (rozhlíží se, pro sebe): Kdo? Kde? Kdy? Jak?' Proč? Co? Druhá žena, asi třicetiletá, vejde. Dovolíte, prosím, na okamžik? DRUHÁ ZENA: No prosím. ČERVÍČEK: Jste žena, viďte. Otázka první: Kdo jste? DRUHÁ ZENA (nauceněh Jsem žena. Narodila jsem se druhého prosince dvacet pět v rodině středně malého neholíce v Dublině, kde jsem začala v roce jedenatřicet chodit do školy. Už v útlém věku jsem se zapojila do práce ve Svazu mladých nepřátel Anglie ... ČERVÍČEK: Dost! DRUHÁ ŽENA: No prosím, zatkněte si mě, ale já" nic neudělala. ČERVÍČEK: A proč bychom vás měli zatýkat? (Chce ji pzít kolem ramen) DRUHÁ ZENÁt.-Alel JMa, ta bych se na to podívala. ■■Když vyslýchat, tak vyslýchat, ale "vyslýchat a ještě si íia chudáka ženskou dovolovat, tak daleko snad ještě nejsme! (Odejde)'' ČERVÍČEK: Prosím. A to jsem použil speciálních otázek z Abecedy novináře. KOLÍČEK: Tak. bež do háje i s Abecedou! Bláznívá . ženská. Ahoj, Pepčo! TŘETÍ '■■ ŽENA (kolem dvaceti let, černě oblečená, zadumá/. Ui cjiváo nejsem Pepča, Koljo, už dávno ne. Jsem Josefka, Josef k a K. ČERVÍČEK: josefka co? TŘETÍ ZENA: K. 3 olego, K. KOLÍČEK: Prosím té, odkdy ty -jsi K.? TŘETÍ ŽENA: Qdevžôy. Všichni isme K. Ty snad nejsi K.?' Jestli nejsi K,, tak jednou budeš K. Jednoho rána se k tobě dostaví dva čerce oděru muži a oznámí' ti, že jsi zatčen. A tvůj život od té doby nebude život, ale Proces. Četli jste Kierkegaarda, Kafku, Camuse? ČERVÍČEK: My jsme se vás chtěli zeptat... TŘETÍ ZENÁ: Kde se někdo ptá, tam nikdo neodpovídá. A kde by někdo odpovídal, tam se nikdo neptá. ( Odchází) KOLÍČEK: Tak nevím, jsme v blázinci? TŘETÍ ŽENA (na odchodu): Kdoví, jestli vůbec jsme! (Odejde) ČERVÍČEK: Jsme - tam, kde jsme byli. KOLÍČEK: Počkej! Haló, pane, na slovíčko, prosím vás! DRUHÝ' MUZ (asi třicetiletý, vyjde): Volal jste mě, .. pane? ■ČERVÍČEK (pro sebe): Kdo? Kde? Kdy? Jak? Proč? Co? KOLÍČEK (rýpne ho): Ano, pane, jsme.. . zajímají nás prostě různé věci. Neřekl byste nám laskavě svůj názor na řízení zemské poloosy? ČERVÍČEK: A názor na její ředitelství? (Vytáhne blok) DRUHÝ MUŽ (všiml si toho): Můj názor? KOLÍČEK: No ovšem. DRUHÝ MUZ: Můj vlastní názor? ČERVÍČEK: Máte snad ještě nějaký jiný? DRUHÝ MUZ: Ale, pánové, obávám se, že jste na špatné adrese. Jakýpak názor? Žiju skromně, jsem zaměstnán, nemohu si dovolil takový luxus, žeano. Promiňte, prcvto, musím vás zklamat. Poroučím se, prosím. . . KOLÍČEK: Cože? Chcete říct, že žádný názor nemáte? DRUHÝ MUZ: Ale mám ... Červíček přiloží tužku k bloku. .... jenže hluboce s ním nesouhlasím, žeano. Služebník, pánové, oddaný služebník! (Rychle1 odchází) "KOLÍČEK: Tak,'a mně se to přestává líbit. ČERVÍČEK: A mě to začíná" zajímat. Haló, pane, na slovíčko, prosím! 42 ERVNl MUŽ (asi čtyřicetiletý, přichází): Vo co kráčí, mladej? ČERVÍČEK: Podívejte se, my tady s kolegou sbíráme názory na řízení zemské poloosy. Neřekl byste nám.. . . PRVNÍ MUZ: Jen aby ty mrazy dlouho netrvaly! (Chce odejít) KOLÍČEK (prosebné); Páné! ČERVÍČEK: My to myslíme vážně. PRVNÍ MUŽ: Vážně? Tak ty to myslíš vážně, co? A nikdo ti eště nerozbil hubu, co? ČERVÍČEK (zoufale): Vždyť je to naše povolání! PRVNÍ MU2: jo povolání! Tak se koukejte klidit, a hned! Á na takovýhle já dřu šestnáct hodin denně jako vótrok , . . ČERVÍČEK: Ale, pane, pracovní doba je dávno osm hodin, tak zas nepřehánějte! PRVNÍ MUZ: Co, ty mě budeš poučovat, dyž ti vousy eště nerostou? KOLÍČEK: Máte se oholit. PRVNÍ MUZ: Oho . . . oho ... oho ... Ty lumpe! Kolíček utíká. Ty drzoune drzá! ■Červíček utíká. Eště si budou z člověka-utahovat.!'Koho chleba jíte, inteligenti! O p o n a f 1 i. ' Píseň HAVRAN OVINOVÝ BLUES Dobrej večír, pane Poe, běžím za várna. Nepřišel ste náhodou vo strašidelnýho, rozkrákoranýho ha-ha-ha-ha-havrana? Sedával vám na římse, krákal zmar a strach. Já když ráno budím se, maličko se bojím, co si přečtu z novin, co se plížej pod můj práh. Samý černý písmena mluvěj do ticha. Možná, že to znamená, že váš havran z básně na ten papír krásně pe-pe -pe-pe-pelichŕ;. Spánembohem, pane Poe, už je konec všech hrůz. Já ze, jak jde den ke dni, svoje malý, všední havranovinový blues. 4 í i O B *í A Ĺ b E D M Ý Vlevo volné prostranství jako vstup, uprostřed scény dveře i nétrísem Historická studovna iaiíťicb dokumentů Za dveřmi na pravé straně místnost, tvořená třemi prostornými regály, sahajícími až po strop, v regálech tří tenoučké brožurky, jinak jsou police jako vymetené, V pravém portálu stůl, u něho Archivář, asi 'šedesátník vědeckého zevnějšku. Červíček a Kolíček přicházejí před neterh hň'?fl4 - mrh má r>4tirh řamineu Krok vpřed! - s tituly; Dávat přednost lepšímu před horším! V ne se sami! CER v íUaK •■•i). * >.vj v nočních hodinách došlo na trati Corcaigh-Belfast k železničnímu neštěstí nevel-LCuj í r-a, i P'jŕrí f-be{« jakož i příčiny se dosud Pvp"VvLail~ -cár KOI ÍČEK \:~}. J , Md.ak.-ki.. 7. '. >.« Nespia ká VČV. \ :c>, . cus-h nati. t; ti * roc :uo.V ■ . »s*iy-Pomaže ti tra - sudi-ičkj o?kra. •a<.;dr<- V u .K}, Aíipke. ' p-! - laeí'vtí U. *i':e x^mer. í KR\ ťli-K ctt.)- /. "re 'e i-k-na Ve třístém sedma--v;v;.'n i.! Cr*-* * • • - •> ^ ;r. d J ' ^ *v znaní o de;ce vlase a % u >'>Kar..aaapaa % m i "ro Hanu .\Ejde''í vlap. a va.*-1 js-ou pn~.V: >> .a' v nastěn-*;ym : -iákj;:i, ka-i-. ~ar' d\as:Vr ->*-t„ '-'tik je bude následovat? V pětistém... Ty Koljo, co to je? (Ukazuje) KOLÍČEK: Ásí to nestačili potisknout. Nebo že by cenzura? ČERVÍČEK: Nesmysl. U nás přece žádná není. Ale já mám jiný dojem, jenže nevím, jestli to vůbec můžu vyslovit. . . (Brečí) f KOLÍČEK: Co bulíš, troubo? ČERVÍČEK (ve vzlycích): Já vím, že každá kritika má být konstruktivní, já se sám odsuzuju, ale já to musím říct: Koljo, kamaráde, mě to strašně bolí, ale s tou zemskou poloosou není něco v pořádku. Kde je pravda, slyšíš, já chci pravdu! KOLÍČEK: A kde ji mám vzít? v ČERVÍČEK: Copak nikde není? KOLÍČEK řuvídi trlrjkíi *m levé. V dopise ženě Julii KOLÍČEK: Dobrý den. Jsme tu správně v Historické studovně? S aRCHJVAK. '.diktiner. ,.. mýlí se tedy slavný novinář, písc h, že ta-toapd do do-mvníka ze strum mase KOLlČš-K: V HÍMorkké -aariovné taj" V h dokuTtaOt^ I 4-RCkrV'\E it.'m a júse dál ji , . . neboť z pravé stra- fi. do do^ra-: ih* nastoupit" m n*ok! . , KOLÍČEK- My k\ '.hoi" ťVz radi studovali... ARCHIVÁŘ, (k'j^r-c t tiše dú>...nebyly tam dveře, i KOLÍČEK. .. něco o řízení zemské poloosy, i ARCHIV Au* (vstane a jde k polici, sáhne po první bro- ' - ak ľsodtra pesSoVai. 1 ! 47 ČERVÍČEK (vrhne se k brožuře): Kukulín, Jak řídit zemskou poloosu. KOLÍČEK: A něco .. . jaksi... no .. , odbornějšího by tam nebylo? ARCHIVÁR: Vidím, že máte hlubší zájem. To je pěkné. Dám vám tedy něco speciálního. (Jde k polici pro druhou brožuru) KOLÍČEK (skočí po ní): Jak řídit zemskou poloosu, Starý Vrba. To máte jen tohle? ČERVÍČEK: Jde nám totiž o podstatu věci, víte? ARCHIVÁŘ: Výborně, mladí přátelé. Samozřejmě, že tady mám něco hlubšího, budete spokojeni! (Jde k polici pro třetí brožuru) červíček a Kolíček vrhají se po ní, ČERVÍČEK: Jak řídit zemskou poloosu, KOLÍČEK: Král-Vávra. ČERVÍČEK: A to je všecko? ARCHIVÁR (pádně): Ano, to je všecko. Je vám to snad málo? KOLÍČEK: To ne, ale my chceme víc, V^feR VIČEK: Třeba knihu od někoho, kdo sám poloosu neřídí. ARCHIVÁŘ: Aha. Tak to lituji, mladí pánové. Tento archiv už vedu třicet let, za tu dobu tady nikdy nebylo víc než tyto tři spisy - a všem to ke studiu stačilo. A najednou si přijdete vy! Kdo vlastně jste? Kde jste se tu vzali? Kdy jste přišli? Jak vás to napadlo? Proč se na to ptáte? Co tím sledujete? (Pro sebe) Kdo? Kde? Kdy? Jak? Proč? Co? Je to všecko. Červíček a Kolíček zastrašeni jeho příkrým tónem utíkají. To jsem ještě nezažil! (Diktuje si) Také v údaji o odjezdu se veliký novinář mýlil. Dostavník neodjel v 04,30 ... Červíček, a Kolíček vejdou. ČERVÍČEK: Dobrý den. 1, ARCHIVÁŘ (mechanicky): Dobrý den .. . ale už v 03,30. Kolíček se dívá na hodinky. ČERVÍČEK: My bychom rádi studovali.. . KOLÍČEK: ... něco o řízení zemské poloosy. ARCHIVÁŘ: Posloužím, prosím. (Jde k polici, pak si uvědomí Červíčka a Kolíčka) To jste zase vy? Pánové, já vás upozorňuji, že tady nejsem nikomu pro smích. ČERVÍČEK: My, prosím .. . my bez toho nemůžeme f Žít . . . KOLÍČEK: Musíme znát pravdu ... : ČERVÍČEK: . .. jak je to se zemskou poloosou? Archivář ustupuje a zacpává si uši. KOLÍČEK: Pane doktore! ČERVÍČEK: Pane asistente! ; KOLÍČEK: Pane docente! j ČERV ÍČEK: Pane profesore! ? KOLÍČEK: Pane dopisující akademiku! ČERVÍČEK: Pane nedopisující akademiku! ARCHIVÁŘ (polichocen): Nono, mladí přátelé, jsem prostý řadový vědec, jakých jsou v Irsku tisíce. Ale bohužel, asi vám nepomohu. Kdysi tu bylo hodně věcí, ale - a to je jen pro vás, abyste si o mně neodnesli špatné mínění - zkrátka celý archív přišel do sběru a zůstala tu jen ta tři stěžejní díla. ČERVÍČEK: Ale to je přece děsné! ARCHIVÁŘ: No . .. mladí přátelé, já bych ... ale vy byste mě prozradili... KOLÍČEK: My? Nikdy! ARCHIVÁŘ: Tak dobrá. Pojďte se ranou, mladí přá-I telé - jestli se ovšem nebojíte. ČERVÍČEK: Kam? A čeho? ARCHIVÁŘ: Archív, přátelé... nu ano, je tady, schovaný ve sklepě. Kdo chce kam, pomozme mu tam! Všichni odcházejí. Opona i 49 Píseň ROMANCE O BASE V zemi ušatého krále na velikém dvorním bále primárius sebou hází, kapela ho doprovází, do krásy však něco schází, V zámku totiž ukrývají basu, v níž, se leccos tají, ./■ neb kolíček do ní dali ze špalku, kde .postínali ty, kdo krále oslem zvali. Králi zatím radí všíci muzikantští odborníci, že muziku tvrdí basa a jen v pravdě že je krása, tak to zákon kumštu hlásá. Král to zvážil a děl; K ďasu, osvoboďte sita basu, . dnes už mou moc nenaruší, když se občas pro klid v duši ozve, že mám oslí uši. Á tak pravda, která zlá je, ' :-~ vždycky napřed v base zraje, , právem; prošlo denním "tiskem, že je basa větším ziskem ■flř»ž:hodtnkv s vodotryskem. Každý v Irsku proto právě nosívá tu basu v hlavě, ^ a když ho svět hodně krust, zakleje si na ty uši a hned je mu lépe v duši. červíček, Kolíček a Archivář přicházejí ze sklepa, Archivár se cítí celkem dobře - jako pohádkový převozník, jemuž se podařilo předat veslo. Červíček a Kolíček jsou na tom hůř, neboí oni nyní veslo doslali do rukou. Jdou jako náměsíční. ARCHIVÁŘ: Dokumenty, mladí přátelé, mluví jasně, KOLÍČEK: Ale lidi! Jak to, že se aspoň neoholí? ČERVÍČEK: Platí přece zásada Holíme se sami! ARCHIVÁR: Ovšem, příteli, ale zapomněli přitom zrušit zásadu S čím kdo zachází, tím také schází. A pokud ta platí, nikdo se neodváží zacházet s břitvou a s nůžkami a zůstane raděj zarostlý, než by upadl do podezření z holičství. KOLÍČEK: Ale jak se to všecko mohlo stát? Jak k tomu mohlo dojít? ARCHIVÁR (mírně a vlídně): Irsko, milý mladý příteli, je ze všech stran obklopeno mořem. A zkuste něco úplně oddělit od světa, uvidíte, co vám to udělá. Á pak, Irsko dlouho válčilo s Anglií, všichni jeho velcí synové padli. Přečkali to takoví, jako Kráí-Vávra. Když před třiceti pěti lety obsadili Angličané Irsko, zabil sedlák Král načerno vepře. Pozvali si ho tenkrát na strážnici, vynadali mu, snad mu i nějakou strčili, ale za mísu ovaru ho pustili a jeden z Angličanů za ním křikl: „A příště si dej pozor, ty Vávro jeden pitoměj!" Odtud také pochází druhá část Králova jména a legenda o tom, kterak Kráí-Vávra bojoval proti AůgUamůtíU'{B'00^ A to ostatní taky není nic nového. Mám tady prastarou knihu, Král Lavra se jmenuje, a napsal ji jeden novinář, Karel Havlíček se podepisoval. Však už mu tu knihu tenkrát měli za zlé, a aby si to znova ověřil, poslali ho .. . ČERVÍČEK: ... do života? ARCHIVÁŘ: . .. ano, do Brixenu. A v té knize to všecko máte. (čte) Byltě jednou jeden starý dobrý král, ale je to dávno, taky od Čech dál, troje moře, devatery hory dělí kraj ten od české komory, kde on panoval. Jenom jednu slabost ten král dobrý měl, že jest na holiče tuze zanevřel... KOLÍČEK: Cože? Tahle naše hra se už někdy někde hrála? ARCHIVÁŘ: Tahle hra? Pravdaže se hrála, hraje se a ještě se bude hrát, jenže nikdo nezná její tajemství, jenom já a teď vy dva. Poslední znalci pravd}! Poslední lidé v pravém slova smyslu! Je konec, konec lidstva! KOLÍČEK: Není! Nesmí být! ' ry s nami mne. A vám. taky ČERVÍČEK: My je zachránil ARCHIVÁŘ: Jsem už neuvěří, vy jste mladí. KOLÍČEK: Tak půjdeme s.,...i! ARCHIVÁŘ: Varuji vás! Chcete skončit jako holiči? Pozor! Já vím, mládí chce všecko, nebo nic. Ale každého čeká ta doba, kdy si najde své dílčí téma a zemské poloose dá pokoj. Mohl bych vám přidělit téma o opravě zadní poloosy Havlíčkova dostavniku ve stanici .. . 53 KOLÍČEK: Pojď! (Odcházejí) ARCHIVÁR (zdržuje je): Přátelé 1 Takové krásné dílčí téma J Červíček se mu vytrhne. Kdo chce kam, pomozme mu tam! Opona Píseň TAKOVOU MĚJ MÉ RÁD Už nezní klapot větrného mlýna a nejsme děti, proč si na ně hrát? Nechej mě být, já nebudu už jiná, a jaká jsem, takovou měj mě rád. Nad naší láskou noční nebe siná, zas padá déšť - a .zastav jeho pád. Nechej mě být, já nebudu už jiná, a jaká jsem, takovou měj mě rád. Už vím, jak voní na hřbitově hlína a jak se umí plížit k srdcí chlad. Nechej mě být, já nebudu už jiná, a jaká jsem, takovou měj mě rád. Ať skřípá kolo větrného mlýna, už nebuď rytíř, smutný z marných ztrát. Nechej mě být, já nebudu už jiná, a jaká jsem, takovou měj mě rád. Život je voda, co se dlouho vzpíná, a pak už ví a příjme tichy spád. Je iako iá - a nebuče už jiná, t i - i -5 i 5 i * von siičj mě řád. OBRAZ OSMÝ Večerní ulice. Reklamy a výlohy svítí. TRETÍ MUŽ (přechází kolem, potichu): Hovno, hovno, (Zajde) ČERVÍČEK (přibíhá): Lídííí! KOLÍČEK (přibíhá): Proboha, lidi! ČERVÍČEK; Král Vávra má dlouhé oslí uši! KOLÍČEK: Král je ušatec! ČERVÍČEK: Pro všecko na světě,.dělejte něco! KOLÍČEK: Lidí, sem! PRVNÍ ŽENA (asi čtyřicetiletá, přihrne se): Telecí? ČERVÍČEK: Oslí, paní! PRVNÍ ZENA: A kupujou to hodně? Aby mě s tím starej nevyhodil! KOLÍČEK: Ale paní, Král-Vávra přece! Král-Vávra ' ''má' 'dloube oslí uši! ■ ČERVÍČEK: Král je ušatec! PRVNÍ ZENA: Jo ták! A co má bejt? To je přece starý, žejo. Můj to vopakuje každej večír už koliknáct let! A kvůli tomu mě zdržujete? Páni, máte vy to ale přepychový starosti. A já že dostali telecí! (Odchází) Druhý muž prochází kolem. KOLÍČEK: Na moment, pane, už jste to slyšel? DRUHY MUŽ: Teď se, pánové, slyší ledacos, prosím. KOLÍČEK: Král-Vávra nás šidí! ČERVÍČEK: Neřídí zemskou poloosu! DRUHÝ MUŽ: To já prosím vím, žeano, učím přece fyziku, žeanó. KOLÍČEK: a to jste celý ten čas dětem všecko říkal? 'DRUHÝ MUŽ: Co prosím? ČERVÍČEK: No o Králi... DRUHÝ MUŽ: To prosím půjde asi o nedorozumění, žeano. Já jsem prosím dětem nikdy nic neříkal, žeano, a dostal jsem prosím čtyři pochvaly od inspektora, žeano. <*-•'' ČERVÍČEK: A jak jste přitom mohl učit? DRUHÝ MUŽ: To máte tak, žeano: U nás platí zásada Kdo nevěří, ať tam běží! Jenže já mám prosím tady v Dublině nemocné rodiče a nikam běžet nemohu, žeano, a pak, kdo ví, co by mě čekalo tam, kam bych musel běžet, žeano. A tak abych nemusel nikam běžet, ..žeano, raději věřím, žeano, i když prosím vím, že ta víra je v rozporu s tím, co vím, žeano. Ale s tím rozporem se prosím dá žít. KOLÍČEK: Ano, jenže jaký je to život! DRUHÝ MUŽ: Nu - veselý, prosím, moc není, ale co se dá dělat, žeano, jiné už to nebude. ČERVÍČEK: Takže vy byste nám nepomohl, žeano? DRUHÝ MUŽ: Lituji velmi, pánové, žeano, ale máme teď klasifikační poradu! Poroučím se, prosím. (Odchází) KOLÍČEK: Co teď? c% *..... • ČERVÍČEK: Nevzdát se! Aspoň jednoho spojence musíme najít! (Křičí) Síečno!; Slečno Tře;t Um; ; KOLÍČEK: Holka, o .:i / a Šéfredaktor. Na druhé straně Líd obojího pohlaví. Je ; ráno, neděle druhého dne. \ KRÁL-VÁVRA (vysvětluje agregát): A protože to bylo « všecko trošku roztentovaný, tak sme to s mejma asi- stentama zasi stentovali. j KUKULÍN: A protože se tím odstranil nedostatek koordinace specializovaných odvětví... j KRÁL-VÁVRA: .,. cení třeba, sme tady u svojich li- ! dů... : KUKULÍN: ... rozhodlo se ředitelství říci vám v dnešní slavný den pravdu, MEGAFONY: Ať žije Král-Vávra! Ať žije Král-Vá-vra! Ať žije Král-Vávra! Hurááááá! KUKULÍN (chce pokračoval, ale vždy je vyrušen novým, náporem megafonů): Pravda tedy ,.. Pravda tedy ,, , Pravda tedy... Pravda tedy je taková, že je celé ; Irsko do jisté míry vousaté. Někteří lidé zneužili přechodného nedostatku holičů, neuposlechli naší moudré zásady Holíme se sami a způsobili Irsku nedozírné škody. Ředitelství zemské poloosy tudíž rozhodlo vy- hlásit k uvedené zásadě Holíme sc sami ještě několik doložek. Navrhujeme: Za prvé: Každého, kdo nebude oholen a ostříhán, pokládat za škůdce Irska. Za druhé: Aby se nikdo nemohl vymlouvat, že se neumí holit, dát dvaceti mladým lidem možnost, aby se vyučili holiči a začali provozovat živnost. Za třetí: Zásadu „S čím kdo zachází, tím taky schází" doplnit zásadou „Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí", a uložit majitelům apatyk, aby počínaje dnešním dnem své prodejny uzavřeli. U každého, kdo by chtěl s něčím zacházet a nechtěl by tím zajít, budeme zkoumat, zda je mu shora dáno. KOLÍČEK (vpadne zezadu do hlediště): Potrestat viníky! KUKULÍN: Za čtvrté... ČERVÍČEK (s Kolíčkem): Tím se nic neřeší! LID OBOJÍHO POHLAVÍ: Tiše! Nechte ho, ať si čte! KUKULÍN: Za čtvrté: Změnit linii časopisu Krok vpřed o 360 stupňů, přejmenovat jej na Skok vpřed a odvolat z funkce dosavadního Šéfredaktora, protože včas proti vousům nebojoval. A konečně za páté: Označit za viníka přechodného nedostatku holičů . .. Starého Vrbu. KOLÍČEK (před rampou): Sem s ním! Sem se zrádným strýcem! ČERVÍČEK (tamtéž): Ať se zodpovídá! KUKULÍN: Nedovolíme však, aby byl Starý Vrba jakkoli urážen a tupen. Nikdy nezapomeneme na jeho rážně zabráněno krveprcitrí. které denně působili holiči. Ano, Starý Vrba je pro nás i pro příští, věky zářným příkladem: Kde bylo ohroženo to základní, tam vždycky byl, a . kde. byl, tam bylo vždycky ohroženo to základní! Zaznějí varhany, pohřební hudba, zleva přicházejí dva funebráci s kyticemi, za nimi nesou čtyři muži rakev, ve které spočívá voskově bledý Starý Vrba. Muži Si 65 donesou rakev doprostřed scény a stanou kolem ní. Ano, Starý Vrba je živ, třebaže je mrtev... (Pokyne Vrbovi) Starý Vrba se pozvedne v rakvi, posadí se a pokývá shromážděným, ... a je mrtev, třebaže je živ. (Pokyne Vrbovi) Starý Vrba opět ulehne a strne. Hudba zesílí, průvod se Starým Vrbou odchází tam, odkud přišel. ČERVÍČEK (zpod rampy): Co je? KOLÍČEK (vedle něho): Vysvětlit! PRVNÍ MUZ: Ale dejte pokoj, dyk je to hezký! KUKULÍN: Na jeho místo navrhuje ředitelství jmenovat bývalého šéfredaktora bývalého časopisu Krok vpřed. ♦ Šéfredaktor neznámou silou vymrštěn vjede na scénu na vozíčku pro chromé, na němž seděl ve druhém obraze hry Starý Vrba. Jeho dlouholeté zkušeností, a zásluhy jsou zárukou toho, že bude dobrým strýcem národa a platnou posilou při řízení zemské poloosy. ČERVÍČEK (vrazí i s Kolíčkem na jeviště): Vždyť.vy ji neřídíte! KRÁL-VÁVRA: Zemskou poloosu máme takhle v hrsti! Zemská poloosa zakolísá. Půda pod nohama se začne kymácet, zní rachot podobný praskotu ker, lidé se potácejí a padají. LID OBOJÍHO POHLAVÍ (za celou hru poprvé vytržen z letargie): Proboha, co je? Co se to děje? KRÁL-VÁVRA: Průser! Průser až na půdu! A já to říkal, já se toho dycky bál, že to praskne! KUKULÍN: Pan ředitel připomíná svou předvídavost, s níž už dávno před Anglií varoval, jak je vám známo, spravuje naše ředitelství pouze jednu polovinu zemské osy, kdežto druhá polovina je v rukou Angličanů, I a podle toho to taky vypadá. My řídíme svou polovinu I na jednu stranu, Anglie na druhou, takže se zemská I osa občas překroutí nebo zadře. Hanba Angličanům! I ŠÉFREDAKTOR: Hanba! Léta páně druhého po ná- mořní bitvě u Port Saint Mary honily nás englické koráby kolem celého irského ostrova, až jsme Engli- I čany o jedno koio předběhli a vpadli jim zezadu do zajetí. Hanba jim. zrádcům! Zemská osa stupňuje své otřesy. I DRUHÁ ŽENA: Zastavte, dyž ste vod toho! TŘETÍ zená: Stopněte to, nebo nás to smete! 1 ŠÉFREDAKTOR: Nebojte se, Irové, jsme na jedné lodi! PRVNÍ MUZ: No právě. Zastavte to! I KRÁL-VÁVRA (v návalu zoufalé upřímnosti): Nemů- žem! Nemůžem! Máme na to zrovna tak malej špagát jako vy! I KUKULÍN (zacpává mu ústa): Pan ředitel se skrom- \ ností sobě vlastní odmítá, aby se řízení zemské poloosy I připisovalo pouze jemu. Vy všichni máte řídit zemskou poloosu. Tohle máte doma (ukazuje jednotlivé složky f agregátu), tohle taky, tohle a tohle taky, vždyť vy už .vlastně zemskou poloosu řídíte! Ano! A proto také vy-I tyčujeme zásadu Zemskou poloosu do každé domác- I ností! I KRÁL-VÁVRA: Ne! Ne! Já už nechci, já už nechci nic ■třídit, já chci vorat svoje starý pole, a ne todienctoto! | Proč ste mé u toho nechali, co? ' Iv ľ "l\ A: Tancovali jsme, jak jste pískali! f KRÁL-VÁVRA: Ne, my sme pískali, jak vy ste tan- covali, a teľ tomate! i KUKULÍN (spadne z agregátu): Pomóóóc! ! ......■ Zemská:řůsa. se: uklidní, kolébavý pohyb přestane. I LID OBOJÍHO POHLAVÍ (padá na zem): Co se stalo? Co'to bylo? : KUKULÍN (vzpamatovává se): Na tajný příkaz pana úl ředitele použil jsem hlavního vypínače zemské poloosy. Bylo to nejkrásnější a nejpřiléhavější zakončení dnešní slavnosti. Ať žije Král-Vávra! Ať žije ředitelství! Lid obojího pohlaví urychleně odchází, ČERVÍČEK (běží za Lidem obojího pohlaví): Lidi! Vyvázli jste jen náhodou! KOLÍČEK: Máte poslední příležitost! (Běží za Cervíč-kem) Kukulín podpírá skleslého Krále^-Vávrn. KRÁL-VÁVRA: A tamty dva .. . vobvinit z holičství j a... KUKULÍN: Totiž . . . KRÁL-VÁVRA: Vlastně správně. Já sem zapomnět. Ale co s něma? i KUKULÍN: Utiším je jinak. Uvidíte! (Suverénně se směje, Král-Vávra už vůbec nic nechápe) i O p ona H U D E B N ĺ M E Z I H R A Ulice irského hlavního města, neděle dopoledne. Lid obojího pohlaví se rozchází domů. červíček, Kolíček. TRETÍ MUZ (rychle přechází, pro sebe): Hovno, hovno. ( Zqjde) První žena s nákupní taškou utíká přes scénu. KOLÍČEK (vrhá se za ní)- Paní, počkejte! TRETÍ ZENA (spěchá): Kluci, byli ste úplně originální. Mám po večerech volnej kvartýr, telefon v seznamu, tak se objevte. (K Prvnímu muži, který jde mezitím kolem) Dám to do hlášení a pošlu, pane strážmistr. (Odchází) KOLÍČEK (Prvnímu muži, který chce odejít): Počkejte! PRVNÍ MUZ: Nebojte se! Co ta holka na vás ohlásí, to já všecko spolehlivě stopím. KOLÍČEK: Počkejte! Vy máte pět dětí. Proč nedáte aspoň jedno na holičství? PRVNÍ MUZ: Blázníte? Mám je šecky stejně rád. A co dyby neměly shora dáno? ČERVÍČEK: Bez rizika nic nespravíme! PRVNÍ MUZ: Jó, to jó, ale proč bych měl riskovat právě já? My riskujem dost už tím, že sme se narodili, stejně umřem, žejo, pane učitel. (Odchází) DRUHÝ MUZ (vynoří se): Moje slova, prosím, moje slova. Ať si dělá kdo chce, co chce, přece se prosím zemská osa točí, žeano. ČERVÍČEK: Až nás jednou vyhodí do vzduchu, žeano! DRUHÝ MUZ: A co chcete po mně, prosím? KOLÍČEK: Podle zákona zdravýho rozumu .. . DRUHÝ MU2: Zákon zdravýho rozumu? já znám například zákon volného pádu, žeano. Nahoře se to pustí, dole to dopadne, žeano. To je pro mě zákon. Ale ten váš? Promiňte, prosím, připravuji se ke zkoušce. (Pro sebe) Kdo? Kde? Kdy? Jak? Proč? Co? Výborně, vezmou mě! (Odchází) KOLÍČEK: Co Ir, to strážmistr! Druhá zena přichází, zarazí se, ČERVÍČEK (uvidí ji)- Nebo strážmistryně! DRUHÁ ZENA (dodala si odvahy): Páni strážmistři, všecky si je zjistěte, jsou to škůdci Irska, ale já ne, já to s tím řízením poloosy doma zkusím. KOLÍČEK: Běžte do ... DRUHÁ ZENA: Už běžím. (Pro sebe) Kdepak, mě nedoběhnou! (Odkvapí) KOLÍČEK: Ta bezmoc! Ta příšerná bezmoc! Teď máme pravdu - a mužem se jít bodnout. (Zamyslí se, pak vytáhne z kapsy veliký nůž, otevře jej a nastaví proti své hrudi, po chvilce nůž zahodí daleko od sebe) Mít tak nůž! ČERVÍČEK: Já chci taky žít jako normální člověk. KUKULÍN (vchází): Můžete. To místo po vašem bývalém šéfovi je přece volné. ČERVÍČEK: To jako ... to jako ... to jako já že bych..» KUKULÍN: Ano, vy. Na ředitelství se doneslo, že jste první bouřil proti lhostejnosti vůči vousům. Bylo by prospěšné, kdybyste v tomto duchu vedl i časopis Skok vpřed. ČERVÍČEK: A co tady kolega? KUKULÍN: Byl by vaším náměstkem a přibrali byste nové lidi. Pokud víra, nadaný synovec našeho nového Starého Vrby a jeden velmi oddaný absolvent se hlásí do práce. ČERVÍČEK (ke Kolíčkoví): Mám být bezmocný, špatně placený poskok, nebo bezmocný, dobře placený šéf? 70 KOLÍČEK (k Červíčkovi): Já bych to nebral. To by byla špinavost. ČERVÍČEK (nerad): Máš asi pravdu. (Kuktdínovi) Tak lituji, prosím, to nepůjde. Mám kromě nadání taky charakter. KUKULÍN: Děkuji za upřímnost, ostatně jsem to čekal. Vím, že kolega je nadanější! KOLÍČEK (rychle): A mohl by časopis otisknout třeba takovou báseň? (Vytáhne papír a podá Kuktdínovi) KUKULÍN (čte zběžně): ó kříčeti budu pro rytmické vibrace všech rytmů světa pro dynamo dění pro cyklony v mozku ... (Vzhlédne) Ale samozřejmě. Vždyť je to velmi nadané. (Pro sebe) A stejně tomu nikdo nebude rozumět. KOLÍČEK: Tak ... ČERVÍČEK:... já to beru! KOLÍČEK:... to beru! KUKULÍN: Nu vidíte, tušil jsem, že se nakonec dohodneme. ČERVÍČEK: Totiž .. kdo z nás vlastně ... KOLÍČEK:. .. bude tím šéfem . . . ? ČERVÍČEK: Podle mého názoru nebude mít básník na šéfování čas. KOLÍČEK: Bude, a nebude aspoň bez ducha! ČERVÍČEK: Ty darebáku! Sliboval jsem si, že budu mlčet, ale teď nemohu! Kdopak první pochyboval o Králi-Vávrovi? Tyl A teď chceš dělat šéfa? KOLÍČEK: Já jsem si taky slíbil, že budu mlčet, ale teď taky nemohu! Kdopak ti nakúkal, abys těm mým pochybám podléhal? Já jsem tě chtěl jenom tak zkoušet, abych poznal, jak jsi oddaný ředitelství, a tys nebyl! ČERVÍČEK: Ty lháři! To já jsem chtěl zkoušet tebe! (Pro sebe) Kdo? Kde? Kdy? Jak? Proč? Co? (Nahlas) Kdo jsi? KOLÍČEK: Kde ses tady vzal? ČERVÍČEK: Kdy jsi s tím začal? 71 KOLÍČEK: Jak jsi se maskoval? ČERVÍČEK: Proč jsi se nepřiznal? KOLÍČEK: Dost ! Jste zatčeni ČERVÍČEK: Dosti Jste zatčen! KOLÍČEK: Kde máte legitimaci? ČERVÍČEK: Kde máte legitimaci? KUKULÍN (podává jim je): Tady, pánové, tady. Jsem rád, že tak dokonale ovládáte životní otázky. Z vašeho rozhovoru jsem nabyl dojmu, že bude pro ředitelství nej výhodnější - a pro vás ostatně také - když redakci povedete společně. Platí? (Podává jim ruku) ČERVÍČEK (odstrčí Kolíčka): Platí. (Kolíčkoví) Jsem služebně starší. KOLÍČEK: Ale já nadanější! (Vletí svou rukou do Ku-kulínovy pravice zároveň s Červíčkovou dlaní, takže se končetiny všech tří spojí) KRÁL-VÁVRA (z dálky): Nejaká mimořádka? KUKULÍN (loučí se): Hodně zdaru, pánové! Služba národu není lehká. Zkrátka váš bývalý šéf měl rád anglický koňak. Mám ho doma slušnou zásobičku, a kdybyste dostali chuť nebo pocítili potřebu, stačí říct. Hodně zdaru pánové! (Odchází) KOLÍČEK (cynicky): Bravo! To je ten koňak... Ze bychom jí zavolali? ČERVÍČEK: Josefce K? Jako oba zároveň? KOLÍČEK: No přece když jsme oba šéfové? ČERVÍČEK: Totiž (světácky) vlastně správně. Platí! KOLÍČEK (podá mu ruku): A o dnešní audienci napíšeme. Doufám, že nás budou platit dobře. ČERVÍČEK (na odchodu): To víš. Musejí nám zaplatit za to, co napíšeme, ale hlavně za to, co nenapíšeme, chápeš? KOLÍČEK (odchází na opačnou stranu, volá): Chápu. A ty dva mladíky vezmem zítra k audienci. Ať se učí! " 72 Opona ; ÍSEŇ Z KOLOTOČE Labutě a ryby, koně malovaný ... Kolotoč se točí na svých řetězech. Jen sc na něm vozte, pánové a paní, vás to možná baví, mně to bere dech. Kdepak je pan kolotočář, ať mně vrátí vstupný, já už na to nejsem, já mám z toho strach. Labutě a ryby, koně celý smutný, co vy o tom víte, že z vás bude prach? Kampak zítra zmizí, kdo mě dneska líbá? Kde je, co jsem dala za kdejaký klam? Vzlétla bych jak labuť, plavala jak ryba, běžela jak poník, ale není kam. Kdepak je pan kolotočář, ať mně vrátí vstupný, já už na to nejsem, já mám z toho strach. Labutě a ryby, koně celý smutný, co vy o tom víte, že z vás bude prach? Labutě a ryby, žraný červotočem, není žádný tam a není žádný zpět. Komu se stal život shnilým kolotočem, tomu rýchlej letí pod nohama svět. Kdepak je pan kolotočář, ať mně vrátí vstupný, já už na to nejsem, já mám z toho strach. Labutě a ryby, koně celý smutný, co vy o tom víte, že z vás bude prach? 73 OBRAZ D E s Ä T Kancelář ředitelství, Král-Vávra, Kukulín. Všecko jako v obraze prvním! Kukulín s připraveným holicím náčiním, Král-Vávra v bílém přehozu sedí na agregátu. Vztah obou je však opačný: zatímco silnější byl v prvním obraze Král-Vávra, má nyní iniciativu v ruce Kukulín. Vávrův Způsob se přežil a všecko, co Král-Vávra po Kukulinovi požaduje, pokládá Kukulín za pustou formalitu, odbývá Krále-Vávru jako vyřazenou figurku - a Král-Vávra to cítí. Je nejistý a postupně přechází až do prosebného tónu, když Žádá po Kukulinovi hlášeni. KRÁL-VÁVRA: A jako posledně! Kukulín mydlí. Zápis o průběhu? KUKULÍN (nevrle): Zpracován. KRÁL-VÁVRA: Předání služby? KUKULÍN (stejně): Provedeno. KRÁL-VÁVRA: Přístroje? KUKULÍN (ještě nevrleji): V pořádku. KRÁL-VÁVRA: Holit! Čas letí. Kukulín mydlí. KRÁL-VÁVRA: Přístroje? KUKULÍN: V pořádku. KRÁL-VÁVRA: Nejaká raimořádka? Kukulín si toho vůbec nevšímá, přezíravě mydlí. (Dobrácky) Tak sakra, sobotu máme, holič stc, ale slovo aby z vás páčil! Máme přece nejaký zásady, ne? Holič v sobotu má mít plno řečí! Tak co: Nejaká mi- mořádka? 74 KUKULÍN (lhostejně): Neštěstí. Spousta mrtvých. KRÁL-VÁVRA (ještě dobráčtěji): No a? Kukulín, tohle sakra u mě néni žádný hlášení. Já sem vám přece říkal, jak má vypadat hlášení. Zvopakujte mně životní vocázky! KUKULÍN (otráveně): Kdo? Kde? Kdy? Jak? Proč? Co? KRÁL-VÁVRA: No proto. Tak hlaste! KUKULÍN (mluví lhostejně a stále slaběji): Včera v nočních hodinách došlo na trati Corcaigh-Belfast k novému železničnímu neštěstí. Počet obětí, jakož i příčiny se vyšetřují, obojí však jde do několika desítek. Strojvedoucího vpleteného za vousy mezi kola nepodařilo se do této chvíle vyprostit. V záchranných pracích se pokračuje. ZPĚVAČKA (vejde a do předchozího textu promluví): Dovoluji si vyslovit přesvědčení, že laskavé obecenstvo nebude trvat na tom, abychom hráli znovu celou hru. Děkuji za pochopení. Akce Krále-Vávry a Kukulína pokračuje okamžik pantomimicky jako podkres, světla zvolna hasnou, nakonec Kukulín vztekle přehodí Králi-Vávrovi bílý přehoz přes obličej. Tma. Opona ■5 NA CESTÉ KE HŘE Příbuzné Uhdova Krále-Vávry bychom už dno v české dramatické literatuře mohli jmenovat; není zcela jisté, o 'předky nebo potomky, čí sourozence přibližně stí stáří5 ostatně, sotva na tom záleží. Tento druh divadelního vidění světa však nebyl do života „vržen" bůhví odl 4 Oprávněně bývá poukazováno na inspiraci pramenící jak v cizozemském proudu divadla absurdity, tak v tuzemské tradici satirické literatury klasické i novější. Nad Králem— Vávrou však stojí za to upozornit ještě na zdroje da' „fozvědčíky" hledající na divadelních prknech - leč divadelní konvence a proti sí - cesty ke kořenům společenské aktuality, jde o tvorbu tak zvaných malých divadel a (odvážíme-li se použít slova, jež sebou vláčí zátěž ztrap-nělého významu) tak zvanou tvorbu estrádní, nechce':, ji ovšem chápat jako produkci nej různějších souboru • a tanců, nýbrž jako kabaret, skeč, koaferenciérství, „dial< z s publikem, anekdotu apod. A také v tomto smyslu j c r; -rozené, že Uh.de psal svůj nonstop-nonsens. pro sat< --..e divadlo Večerní Brno. Skladba Uhdova textu toto příbuzenství neutají ani nechce tajit, naopak, staví na něm. Jednotlivé obrazy lze srovnávat s výstupy v pásmu „malých forem"; písničky jsou s to žít autonomně, ale zároveň představují nejen „spojení" jednotlivých výstupů, nýbrž také znamenají ještě jeden úhe* :ri~ hledu,Jímž je zprostředkovaná skutečnost nazírána. N běhu'je tenká, obrazy fungují jako výseky děje,'který se. ne--; rozvíjí rozplétáním zápletkového zádrhele. Podstatnou částí aktuální působivosti Krále-Vávry jsou krátké úseky dialogů, upomínající typově na rozhovor dvou konferenciérů, kteří „skloňují" politickou aktualitu dne, nebo připomínající klasické „před scény" V + W, kteří ohýbají, pitvají a pru- bují nějaký zdánlivě odtažitý význam, aby jeho právě obje-pvenou variantou bleskem zasáhli skutečnost uloženou v divákově dnešní zkušeností. „Dost hojný výskyt literární parodie je ostatně ještě jedním mateřským znaménkem, 1 „usvědčujícím" Uhda jako. autora tvořícího v klimatu di- vadel „malých forem". I To všechno fe ovšem klasifikace nedostačující, protože l jednostranná: usiluje pouze identifikovat lože, na němž byl F j-ál-Vávra počat. I ' 'Uhde svůj text neoznačil ani za satiru, ani za komedii Čí . veselohru, ani za obraz ze života či tragikomedii nebo frašku, | dokonce ani za hru. A má zřejmě pravdu. Vypůjčíme-li sí r srovnání z tvorby divadla Semafor, pak můžeme poměr mezi texty „malých divadel" a Králem-Vávrou vyjádřit I rozdílem mezí Zuzanami a Jonášem a tíngl-tanglem, I V květnu 1963 mluvil o malých formách na semináři v Karlových Varech' 'Jan "Grossman." BoukážaTua to, že . „vývoj malých divadel aktualizoval otázku ■ poměru k malým formám, k útvarům, z nichž tato divadla vyšla". Upo-I zornil při tom na skutečnost, že dějiny umění poskytují 1 nemálo příkladů, jak byly malé formy ne opouštěny, ale roz-i vinuty a vystupňovány (Čechov, Hašek, Kafka, Chaplin). Grossman tth dy jmenoval Večerní Brno, které se v cestě za velkou i ,. přesunující dominantu z vtipu a skeče na í souvisle trak- .mé téma, dostalo nejdál (Fux: Hamlet IV. aneb Cirkus Elsinor; Fux-Skála-Pantůček: Drak je drak). Uhdův Král-Vávra je jedním z milníků na této cestě: mnohé postupy charakteristické pro „malá divadla" se v jeho skladbě stávají nástroji, jimiž se autor z mnoha stran do-tr týká tématu, které je základem, předmětem, a proto i tmele •, *.é stavby. Nejen to. Malá forma v sobě skrývá' vedle pozitivních I ''.'hódsot (nekonvenční látka; prctlkonven&f pojetí obvyklých látek; sděínost a lapidárnost; „nezávaznost"; experiment apod.) také jisté nebezpečí: méně výrazný talent se může . prozradit v „malém" pojetí; sdělnost a lapidárnost se může ' při volbě materiálu z dosud horké reality objevit jako krát-kodeebá aktuálnost, která zastará a ztratí rezonanci při sebe- .... ., menší a zcela nepodstatné proměně životní skutečností. Z tohoto nebezpečí myslím Král i r n .ne íki < že se jeho autor snaží obrazným rozvedením určitého tématu založit autonomní scénickou realitu, mířící filosoficky k zákulisí lidských dějin. V tomto smyslu má Uhdův non-stop-nonsens ambice být „velkým divadlem světa". Kukulínovsko-Vávrovsko-Vrbovský triumvirát řídí z#mr; skou poloosu prostřednictvím větráku, ledničky, splachovacího klosetu, prastarého gramofonu, nedobytné pokladny a ještě několika podobou jednoduchých piiVtmiíj, iejirfi ?ecí?t-ní spoluexistence hned v prvním obraze vizuálně zpřítora-ňuje groteskní obraz mechanického spojení mechanismů. Ve druhém obraze je „lid obojího pohlaví, odevzdá i a trpný", přijat na ředitelství zemské poloosy. Po „kulím i vložce" se slova chopí starý Vrba, který je přerušen Králem-Vávrou. KRÁL-VÄVRA.: Zkrátka s jarníma pracema ste se moc nevy ca j drnovali. LID OBOJÍHO POHLAVÍ (demonstruje svou zarostlost):; .KUKLLíN (ustaraně): Totiž... KRÁL-VÁVRA: Zkrátka s jarníma pracema ste se moc ne-' vycajchnovalL *■ LID OBOJÍHO POHLAVÍ: Cák sme mohli, s takovou? KUKULÍN Totiž... KRÁL-V Á VRA: Zkrátka s jarníma pracema ste se moc ne-vycajchnovali. (Dialog pokračuje ad libitum) Mechanické opakováni replik téhož významu vytváří trialog, jenž pouze jevově připomíná rozhovor; funkce rozhovoru jako přijetí a zpracování informace, jako kontaktu lidských myšlenek, je zaměněna jinou funkcí: mechanickým střídáním těch, kdo mluví, nezávisle na tom, co mluví. Tento postup se s určitou obměnou opakuje v téže scéně, když Král-Vávra znovu a znovu („Ale ne, pádněji!") říká: „Tož tak. V Anglii dřó zákazníky bez noža! A my se holíme samí!" Prostředek je dále stupňován tím, že posléze Král-Vávra převezme i Kukulínovu repliku a opakuje jí donekonečna spolu se svou. Argumenty, jimiž má být lid pře- 78 f ? svědčen o správnosti nové .direktivy, jsou nahrazeny mecba-I niekým opakováním této direktivy, což následující Kukulí-I nova promluva do telefonu („Napište, že rozhovor probíhá v srdečném a přátelském ovzduší naprosté shody ve všech projednávaných otázkách.") komicky „shodí". Strýc národa Starý Vrba se po jevišti pohybuje díky pro-I stému mechanismu: sedí na pojízdném křesle pro chromé. - V určitém slova smyslu lze Vrbu k tomuto křeslu přirovnat - většinu svých replik, v nichž vypráví vymyšlenou minu- ' lest národa, které se v probdělých nocích naučil nazpaměť, prosloví na vnější popud, jako by sám byl jen složitějším mechanismem, jakýmsi děrnoštítkovým zařízením reagujícím |í:.' na vstupní signál: některé slovo v předchozí replice za-í působí jako impuls a stroj se „rozjede". Vrbův mechanís-I mus může ovšem také selhat. Stane se to např. ve čtvrtém - obraze, kde Vrbová kybernetická paměť nezareaguje na signál („Vítr o rychlosti 90 kilometrů v hodině!"), takže Kukulín musí do starého Vrby strčit a dokonce na něho | zamířit zapnutý větrák: „Člověče, vítr!" A tehdy zařízení opět zafunguje: „U Killberry města léta páně třicátého I druhého obrátil prudký vítr Engličany na útěk ... Věrohodnost mechanismu se zvyšuje tím, že jeho automatika ..není oci\ auná, že může zklamat, neboť každý mechanismus se nčiídy může porouchat. V rozhovoru s Šéfredaktorem a Červíčkem však Starý Vrba tuto svou roli opouští, podobně jako v dialogu s Ku- 1 kulínem (5. obraz). Zdá sc tedy, jako by tvrzení o mechanic- | kcm Strýci národa nebylo objektivní. Do jisté míry tomu tak skutečně je. Starý Vrba totiž opravdu (na rozdíl od Krále -Vávry) svou mechaničnost předstírá -' a má to, samozřej- f mě, „ideologicky" zdůvodněno, protože zmechanizovaní je v tomto světě „životní" normou, je v něm podmínkou exi- f štence, i když existence nelidské. Možnost projevit se lidsky'je člověku v tomto světě ode- í přena. Neběžná, nezkoavenčnělá, mimořádná situace (od- j sud snad i zvláštní obava Krále-Vávry, projevující se v zájmu o „mimořádky") vyžaduje, aby se projevila lidská i podstata. Avšak právě v takové situaci je Strýc národa s to j vydat ze sebe jen citát, otřelou banalitu, frázi, heslo: „Ne- smime ceicat mnosti ou protony i , „jas lvove rajem c že!", „Dejte nám -pevný bod ve vesmíru — a poh; zeměkoulí!", „Tak se stal člověk vládcem přírody," Je charakteristické, že analogickým způsobem se pr< je Šéfredaktor, když postoupí na místo Strýce národa, jenže také on začne fungovat na „slovní narážku", ale právě : věci začnou vršit nikoli podle subjektivní zemské poloosy, nýbrž podle zákonitostí, jež jsou jíní vlastní, tedy ve chvílí nové výjimečné situace zmůže se i on pouze na demagogický výkřik: „Nebojte se, trove, jsme všichni na jedné lodi!"* Rozhodující je totiž hy- VI, lobre zastane kdokoli Starý Vrba jako Šéfredaktor - zbaví-li se ovšem čehokoli icdinecner kladů už základní tematický u na e H f wfvóří „daného pořáasu zárukou plynuléhc okruh Uhdova nonstop-noasensu wsvi jehož božstvo bych nazval, mohu-li parafrázovat Jana Kotta, MMýrn Mecbanismetn. Olejem - a v jistém ohledu vlastně i pohonnou látkou -'<>• —c : 'o srr .- _* tam rnuM člověk stranou. Lhostejnost „lidu obojího pohlaví" k této skutečnosti je snad vysvětlitelná pouze historicky vkořeněným vědomím, že lid je nezničitelný, že zlikvidovat lze pouze jedince nebo mnoho, strašně mnoho jedinců, že však — i za tuto cenu? — Lid je nesmrtelný. Ve světě Malého Mechanismu je ovšem i jeho lhostejnost najzákladnejší normou bytí: také Uhtlúv Červíček a Kolíček zastupují autorovi (v různé míře) hodnoty, jejichž prostřednictvím se podstata modelu absurdního světa odhaluje jako mechanická. Tato konfrontace lidského automaticKym existuje vsaK v jevištním cuie jme jman: ve Jiu hlediště a jeviště, v hodnocení jeviště hledištěm. , olfgang Kayser charakterizuje Kaikova vyprávění jako chladné grotesky": „Nevime, zda se smíme usmát... Stejně ík málo víme, zda a kdy máme neb smíme pociťovat mrazení. Mezi vypravěče a čtenáře se vsunula cizota... Nevyprávějí už lidské bytosti; všichni. ,. kloužou po nepevné půdě jemnotou ..,", Uhde není lhostejný vypravěč. KrM-Vávra Brno, Uhdova absurdita není převážně mrazívá, děsivá a pociunSfria, Ä monu-li parafrázovat talie íLaysera, pak uis-torii Malého^Mcchanismu vypráví bytost lidská: mezi jeviš- funkcí Uhdova světa objevován především smíchem publika (které autor prostřednictvím svého lhostejného „lidu" bičuje) a teprve potom, jaksi navíc, prostřednictvím Červinka a Kotu 3 í :ud, z onoho „navíc", patrně pramení pocit, že tyto postavy nejen prolamují stylovou rovinu vyprávění (protože „spadly z nebe"), ale že jsou dokonce konvenčním ztělesněním „siacinycit sil , Tento ústupek vykupuje Uhde řešením závěru: Malý Mechanismus je strojem tak obludné dostředivé síly, že integruje ve svém soukod celý svět, aby jej převedl na svůj vseplatný zákon - také Červíček a Kolíček se stanou šroubky tohoto společenského mechanismu, jen v takové podobě si mohou zachovat existencí í nadále. Splynou s „lidem", jen jejich lhostejnost bude o něco zkušenější, a proto í vychytraleji!. Uhdův v písně lak ii k takovému modelu světa je kontrapozicí dí, v níž Zpěvačka v KrMi-Vévrovi zpívá: VjUCi zase a z létlo i nez straší 35 SUCííARlPA