Staromódni, prostý pokojík, Stůl, skříň, křeslo jako trůn, židle, kamínka, na stěně dva portréty. Na menším stolku starý gramofon s deskou, budík, popelník, Dveře jsou čerst\>ě natřeny. Venku c\'rlikají vrabci. Na scéně Svatava a paní Outěchová, její matka. Obě ženy jsou v pilné prácí; drhnou prkennou podlahu pokoje a zpívají si píseň „Ha ty svatyj Vavřinecká". Uprostřed písně Svatava náhle padne matce kolem krku a počne ji líbat. SVATAVA
Mamičko, já jsem tak šťastna! OUTĚCHOVÁ (plačtivě)
A já, děvenko, a já! Pořádně přitlač! Však je to stará podlaha. SVATAVA (znovu drhne)
Nehty si udrhnu, jen aby se tu Vášovi dobře dýchalo! Abychom tu byli šťastni! Uděláme z toho nový svět! I tu podlahu vyměníme!
(Zpívají)
OUTĚCHOVÁ (po chvíli)
Pššššššt! (Poslouchají)
Někdo jde!
(Je slyšet jakési nadšené výkřiky za scénou. Stará běží k oknu)
Burke! SVATAVA
Psal, že přijede až zítra! On. mamičko, lhal! OUTĚCHOVÁ
Doprčic! Honem pryč, děvenko! Rychle natáhneme koberec! Je to on!
126 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
SVATAVA
Ten bude koukat, chudák! OUTĚCHOVÁ
To víš, děvenko, co můžeme dělat! Tak už to na světě chodí. SVATAVA
Však si jinde taky zvykne. Že si zvykne, mamá? OUTĚCHOVÁ Pryč, pryč!
(Chvatně rovnají zařízení po]<oje, odnášejí vědra a opouštějí pokoj. Stará chvatně vstrčí dovnitř talíř buchet. Chvíli ticho. Cvrlikají vrabci a tiká budík. Posléze vcházejí Burke a jeho přítel. Burke stojí ve dveřích s roztaženýma rukama) BURKE
La royamme me revera! Tak tady, kolego, je ta moje slavná, milovaná rezidence!
TICHÝ (staví kufr a zavírá dveře) Rezidence krásy! Ovšem!
BURKE (chodi nadšen po pokoji)
Svět o ní ještě neví, ale jednou sem pověsí historie slavný zvon! Bytná s dcerou se vskutku starají znamenitě. (Prsty přejíždí letmo po nábytku) Přesto tři měsíce jsou tři měsíce! Lázně mi sice znamenitě prospěly (sahá si zkoumavě na srdce), znamenitě, ale marná sláva, jakmile tu člověk soustavně nežije, všechno to jaksi strne! Bude dobře otevřít okno!
Člověk je pln ideálů a dobré vůle, dokud se všechno daří. Ale projeví se jako sobec, pokrytec a intrikán, když jsou jeho zájmy ohroženy. Ublížen ve svých citech, začne ubližovat druhým.
Člověk chce být ušlechtilý a dobrý, ale životní okolnosti prostě takové zpravidla nejsou a ohrožují jeho Já, jeho jistotu. A tehdy se projeví jeho povalia, jaká skutečně je a v takových okamžicích být musí: brání se všemi prostředky jako pes, kterému berou kost.
Nepodlehnout tomu dokáže jen málokdo: stojí to příliš mnoho sil a sebeovládání. Deklarovaná morálka člověka se ukáže jen tehdy jako pravdivá, když obstojí ve zkouškách konkrétních životních situací — jestliže ne, byl to jen sebeklam.
Z článku Vladimíry Smočkové v programu k inscenaci Podivného odpoledne dra Zvonka Burkeho v Curychu 1986
127 ]
PODIVNE ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
TICHÝ
Ano, ovšem!
BURKE (vykřikne)
Nádherná vy hlídka! Prs věčné matky! K tomu všemu jsem úžasné přilnul! Někdy se mi zdá, že je to živé, haha! Je dobré si vytvořit odu-ševnélé prostředí. (Ukazuje na zarámované portréty) Toto je Dumas starší, toto Čelakovský. Fonograf s deskou jsem objevil jednou v popelnici. Zvláštní, co? Pardon, neslujte, kolego, a posaďte se, nechť vaše kostra není, abych tak vedecky řekl, tak (narýsuje prstem svislou čáru), ale tak! (Narýsujeprstem čtyřku) Hehehc!
TICHÝ
Ne, děkuji, však já zase půjdu. (Usedne do křesla) BURKE
Všichni jednou půjdeme na cestu dalekou, předalekou, ať už nemocí nebo zločinem. Toto je mé ncjzamilovanéjší křeslo. Sedávám v něm nejraději v zimě.
(Tichý ihned vstává)
Jen zůstaňte sedět, kolego, však máme teprve podzim. Přisunu šije ke kamnům, vezmu si nějakou dobrou četbu — aha, vy jste si vlastně přišel pro tu vzácnou knihu, viďte? (Odkládá deštník, plášť, klobouk do skříně) Děkuji, že jste mi pomohl z nádraží!
T1CITÝ
Já nespěchám, mistře!
Jednoaktovka Ladislava Smoč-ka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho je nejen výtečný divadelní scénář, aleje to i jazykově jeden z nejpozonihodnějších výtvorů české dramatické literatury vůbec. Dramatická řeč liry má dvě základni pásma: 1. „normální", běžné — založené na hovorové a obecné češtině naší doby, 2. výstřední — do něhož spadá jednak kuriózní mluva dr. Zvonka Burkeho (příležitostně — ve chvílích entuziastického
vzplanutí — do ní upadá i Bur-kův tichý „Eckermann" Tichý), jednak nářečí chodského ženicha Václava Václava.
Způsob, jímž se Burke vyjadřuje, zní takřka neuvěřitelně. A přece je originalita jeho projevů beze zbytku odvozená.
Podivínský stařík, který se zabývá liduinilstvím-amatérstvím, má ve svém pokoji portréty Alexandra Dumase-otce a Františka Ladislava Čelakovského. Francouzský romanopisec a český
BURKE
No právě! Musíte si ji co nejzevrubněji projít, zvláště oddíl rostlin horských. Je úžasně zábavná! Spolu s ostatními knihami jsem ji nedávno přestěhoval k půdě. Bojíte se u pudy? TICHÝ
Tož tak. Ani ne. Dovolíte, abych si zapálil doutník? BURKE
Jen si poslužte. Já sice kouření nesnáším, ale kouř z cigarety, který tvoří vlastně drobné částečky popela, docela dobře. Popelník pro host)' máte tam, doufám, že jej nerozbijete. Je libo buchty?
TICHÝ Děkuji.
BURKE
Ach neděkujte tak moc za tak málo, co kdyby byly otrávené, haha! A potom: nabídnout buchtu ještě není žádná velká oběť. Velká oběť — spěcháte? TICHÝ
Ano, ovšem. Nikoliv! Nikterak nespěchám!
BURKE
Tak vidíle! To prostředí si prostě člověka osedlá! Začínám být nadšen! Však co generací as v tomto několik set let starém pokoji spřádalo své sny! (Tichý vytahuje zápisník a tužku)
buditel. Romantismus a obrození. Devatenácté století. Jenže dr. Zvonek Burke žije ve století dvacátém, kdy obrození a romantismus jsou buď historickým jevem, nebo anachronismem. Burke volí druhou možnost — anachronismus jako životní stanovisko, Jeho ideová zřídla jsou časově odlehlá: není divu, že z nich plyne míza značně vyčpělá.
Burke si libuje v citátech českých („Ty zlá, ploskonosá sani!"; „Jsem silnější, než předpokládá-
te, vikomte!"; „Ještě okny dopadaly paprsky slunce do komnaty, když jedovatý sen přicválal do hradu na černém koni!") i francouzských („Les miserables!... Bien. A la guerre comme la guerre! Olá! Olá! Touché!"), lhostejno, zda doslovných, nebo fingovaných, jej icliž provenience je příznačná: romantická literatura, většinou druhého řádu, novoro-mantický Cyrano de Bergerac a konečně různí degenerující dědicové romantického ducha,
128 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
129 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR ZVONKA BURKEHO
Batolily se tu děti, snad se sem i plížili milenci, kdož ví! Čistý, neposkvrněný, posvěcený časem, stojí tu nehnutě tento dům na povrchu země! Ale dosti poezie. Už tu žiju dobrých dvacet let, kolego! (Vytahuje hodinky) Celých 631 miliónu 152 tisíc vteřin! To je úspěch, co? TICHÝ
No ba! Co my staří mládenci můžeme ještě chlít! BURKE
Ještě mnohé. Vy například, vy se ještě oženíte! TICHÝ
Já?? BURKE
Vidím vám to na očích. Horší je, chodí-li po světě smutná dívka, a většinou to bývá hodná, nadaná dívka, já vám řeknu, to je hořká podívaná. Nemusíme chodit daleko! (Zaklepám) Volno.
(Vstoupí Svatava s prachovkou)
A Stáza! Pardon, Svatava! Dobry- den, Svatavo! Vítejte! SVATAVA
Dobrý den. (Tichý vstává) SVATAVA
Nezlobte se, ale zapomněla jsem tu utřít prach.
jak je známe z kolportážní literatury dobrodružné i salónní odnože. Ale Burkc nejen cituje, on i uvažuje v citátech a spojuje nej-všednčjší podněty se vznešenými, leč konvenčními knižními asociacemi. Má-li jít na půdu — tak na půdu „temnou" a s „poutničkou holí"; jde-li o provdání škaredé staré panny, hovoří pateticky o „semknutých zástupech, jak pochodujou pod tlakem mravní síly k oltáři obětnímu". V jeho obrazivosti se to hemží vrahy,
dýkami, jedy, koňmi, sny a zrádci. Svou řeč prokládá množstvím emfatických zvolání a citoslov-ců. Staropanenskou Svatavu oslovuje šrámkovsky — „Stázo!".
„Obrozenectví" pokleslo v Búrkové myšlení do vágního pseu-dohumanismu (který se bezelstně dovolává tu Alberta Schweitzera, tu sv. Václava, tu Goetha), morali-zátorství, pedagogismu, osvčtář-ství (Smoček dobře ví, že jsou to formy sice přežité, ale nikoli mrtvé: zbytky devatenáctého sto-
BURKE
Výborně! Však na vás již čekáme! To je můj přítel, kolega Tichý,
nadaný filatelista, slečna Stáza Outěchová, dcera vzácné paní
bytné. Jsme tu všichni jedna rodina. Hopla! SVATAVA A TICHÝ
Těší mne! BURKE
Jak vidím, slečna Svatava za ty tři měsíce, co jsem tu nebyl, skvěle omládla! SVATAVA
Ale pane Burke!
BURKE
Totiž, ještě víc a víc omládla! Zkrátka, je čím dál tím mladší a mladší! Však její maminka, paní Outěchová, vdova po strojvůdci, je vzácná a obětavá žena. Zlaté ruce! Nuž, a já se vypravím teď s poutničkou holí nahom k temné půdě, děti, a snesu dolů knihu, kolego, nej lepšího a nejvýraznějšího přítele člověka! TICHÝ
A já vás, mistře, doprovodím! Aspoň se to tady slečně uvolni. BURKE
Ani zdání! Z půdy věru nemám strach! Aniž myslím, že tam bude číhat ozbrojený vrah! (Chvíli ticho) Jsme přece savci! Tak, tak! Vrátím se za dvacet osm vteřin, tak žádné hlouposti, vy státy kance, hopla! (Odejde)
letí v nás dosud živoří!). Jejich zušlechťovat clský program je proklamován výzvami, hesly a poučkami (á la „My lidé musíme svět neustále krášlit. Jiří!" nebo „Dobrotu a poezii člověku, nikoli karfiol!") a provázen podivínským kantorským pedantismem (vysvětlovači mánií připomene leckdy Lacinovu parodii povídky pro mládež: „Já sice kouření nesnáším, ale kouř z cigarety, který tvoří vlastně drobné částečky popela, docela dobře"; „...vrab-
ci, drobní to nezbedové našich parků").
V archaistickém způsobu vyjadřováni našel Smoček přesný ekvivalent k Burkovu mechanickému myšlení a cítění.
Chodština Václava Václava působí ve Smočkově přenosu komicky sice sama o sobě (zvláště zdůrazňováním nej charakterističtějších znaků, hlavně hromaděním oněch neuvěřitelných „ha": „ha dudy jí koupím. Ha televizor! Ha auto!"), ale zvláštní bar-
130 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
131 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
(Svatava utírá prach)
(Tichý si láme prsty a usilovně se chystá promluvit. Tikáni budíku) TICHÝ (po delší pauze)
Krásný, klidný pokojík. SVATAVA
Prosím? TICHÝ
E... Krásný, klidný pokojík! Je u vás velice spokojen. (Mohutní vzdychne) SVATAVA
(Vzdychne, sejme ze skříně rejžák, který tam položila ve spěchu) TICHÝ (polkne)
Myslím — pan Burke je velice spokojen SVATAVA
My víme. TICHÝ
Já sám bych byl šťasten, kdybych mohl jen vegetoval v takovém
— v takovém — zkratka od hodiny! SVATAVA
Prosím? TICHÝ (popleten)
Nic se nestalo. Já jen říkám: Krásný, klidný pokojík!
vu získává teprve v souvislosti s Búrkovým životním stanoviskem: vždyť Chodové coby hrdinní strážci českých hranic s legendární postavou Koziny Sladkého a s jeho vyzváním zlého Lomikara na boží soud jsou jakoby parádní exponát Burkova obrozeneckého rekvizi-táře. Burke myslí a cítí v pojmech devatenáctého století, ale žije ve století dvacátém. Nemůže se přirozeně odtrlmoul od reálií doby, která ho — byť mizerně — živí (poskytuje mu pokojík u paní Outěchovč a 403 koruny
měsíčního důchodu). Střetává se tak — zejména v kritických momentech — dvojí myšleni: vyšší, „ideální", a nižší, reálné, z jejichž konlrastn Čerpá Smočck nepřekonatelnou slovní komiku. („Kdo mi uvěří, že jsem ji záměrně neotrávil prudce jedovatou žíravinou? Kam s tebou, prokletá nevěsto? Do kufru? Do skříně? Do vodovodu? Nc, hybaj zpátky na chodbu! U I". Ještě je čas, ještě je čas. Jsem na všechno tak sám! A já chlčl míl na stará kolena klid. Chlčl jsem snít, chtěl jsem vonět ke kvč-
132 ]
PODIVME ODPOLEDNE DR ZVONKA BURKEHO
mi \l (vpadne udýchaný s knihou) I [fl!l Vidím, že jste se skvěle sblížili, děti! Haf, haf!
IICIIÝ
Tož. lak. Ovšem. &URKE
Kolega Tichý byl odjakživa znamenitý společník, co? NVAIAVA
Ovšem, ovšem.
Slázo, vy jste nám zase omládla, vy jedna! Ty žlázy, ty žlázy!
A jaké krásné nové zuby si pořídila, ukažte se! (Popadne ji za
hradu.) SVATAVA
I III! BURKE
Co říkáte, kolego?
IICIIÝ
Je to vzácný, starožitný unikát. HliKKE
Ale jděte! IKT1Ý
Ta kniha, myslím!
Hukám. Chtěl jsem žít daleko od motorismu svůj slříbřistý podzim ") Současně dochází k ještě Jedné konfrontaci. Čím více se i m domnělý vrah Burke ohro-'ii lim hloub se noří do své minulosti. Vybavují se mu vzpomínky na bezúhonné mládí i dětství, lejicll radosti („Na Vánoce strojil ľ Bličky. Sbíral motýly a brouky .i /koumal vesmír... Pět duho-\ vdi kuliček jsem měl!"), i na rodičovská naučení a katechismové pravdy („Proč je život lakovej, proč? Proč pořád někde iiččo číhá? Proč? Proč muší
člověk nést takovej těžkej kšíž? Maminko, tatínku, vy jste mi to dobže žíkali!"). Podivuhodně podtrhuje Smoček tyto reminiscence situačním gagem: Burkovi zakousnuvšímu se do Václavovy zadnice vypadnou zuby a stařík začne zcela dětinsky šišlat. Burke se vrátil zpět až tam. kde se jeho osobnost definitivně zformovala. Kruh se uzavřel.
Ze stati
Zdeňka Hořínka
Řeč dramatu
Host do domu 1 / 196S
133 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
BÚRKE
Však převyšuje svým způsobem samotného Jandu, jenže je daleko
stručnější. Není v ní takřka nic. ale je úžasně cenná. Autora jsem
celkem slušně znal. Škoda, že zapadl. (Vzdychne) SVATAVA
Tak na shledanou, pánové! BURKE
Večer, Stázo, večer! Vsadím se, že opět o něco mladší! Vpravdě už nemožně mladá, infantilní! Mládeži nepřístupno! Mládeži — ach ty žlázy, já —já se snad z vás pominu! Doma! Jsem zase doma! SVATAVA
Pane Burke, vy jste pil, vy si ze mne střílíte! BURKE
Jjá?? Paci, paci, pacičky, táta šije botičky! (Roztomile zadupe za
Svatavou nohama) (Svatava odejde) TICHÝ
Milá žena. BURKE (z\>ážněl)
Taková kráva, pasoucí se vpodvečer na louce, zatímco západ
dohasína v dálce, by nebyla špatná umělecká krajinka mezi oběma
portréty, co říkáte? TICHÝ
Ano, ovšem! BURKE
My lidé musíme svět neustále krášlit, Jiří. A nesmíme se přitom ohlížet na nic. — Spěcháte? TICHÝ
Mám dnes spoustu volného času, mistře. Čestné slovo. (Podává
Burkemu ruku) Vy jste, mistře, s dovolením, pronikavě inteligentní,
zralý na zápisky! BURKE (potěšen se bráni)
Ale jděte, Karlíčku! Proto jsem vás sem nezval! TICHÝ
Váš elán, vaše nezřízené životní nadšení budí úctu! BURKE
Vy byste chtěl budit úctu? Haha! (Strčí do Tichého, že sletí ze židle) To ponechme směšným staříkům! Jsem prostě zase doma!
TICHÝ
Ale opravdu! Jste moudrý', laskavý, teplý, vřelý, dobrem veskrze prolezlý —
BURKE
Hlavně prostý, neberte mi to, vy mladý, prazvláštní zloději!
(Mačká Tichému loket) TICHÝ
Au au au. BURKE
Jděte, vy intelektuální dětino! Jsem jenom pouhý vědec, amatér!
(Tichý vytahuje zápisník a píše si poznámky)
Něco jako býval Goethc! Neboť hleďte (zvážni a zkrásní): všichni bychom měli hledal dobro v sobě, abychom je poznali a druhé přesvědčili. Ve skrytu nás by neustále měla kypět a klokotat touha! Touha po rozdání. Tu cítím, té bezmezné věřím, ta je mi motorem, bez. kterého bych snad nemohl žít. Rozumíte, žít, žít, nejen vegetovat!
TICHÝ (nečekaně nahlas) Ano. VEGETOVAT!
BURKE
Neboť pamatujte si, že lidé vegetují. Dobrotu a poezii člověku,
nikoli karfiol! TICHÝ (šeptne)
Ano, ovšem. (Je slyšet píseň: „Ha ty s\>atyj Vavřinečku'') BURKE (zahleděn)
Neboť krajinou luna věčně rozlévá stříbřistý jas! Můj pokoj je
věčný, vesmír je věčný! I já jsem svým způsobem věčný! TICHÝ
Ano, ovšem, mistře. A je milá, že? BURKE
Milá, nadaná, po stránce tvarové také pozoruhodně zajímavá.
Krásná, až monumentálně gotická — TICHÝ
Ovšem. BURKE
— okatá, dobrosrdečná ovce. TICHÝ
Tak, tak, ovšem.
134 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
135 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
BÚRKE
Jedinečná, temperamentní, barokní —
TICHÝ
Ovšem, mistře, ovšem — Je to děvka,. je to žihadlo! BÚRKE
Židle. Nemusíte se mnou pravidelně souhlasit, Karlíčku. TICHÝ
Ovšem. (Vraští obočí) Snad by mohla nosil jiný účes, mistře.
BÚRKE (trochu nelibé)
Nepozoruji na jejím účesu nic urážlivého. Naopak! (Gesto) Imponuje mi tak trochu tradice, doba obrozenecká.
TIC1IÝ (živě)
To mně také, mistře, mně také! BÚRKE
Tak vidíte. A nekouří, nepije, nekrade, a ačkoliv jí už bylo žábé víc než čtyřicet, dosud není vdána! Zdalipak to není zajímavý přírodní úkaz? Konstatuji, že jsme se prohlodali k jádra věci. (Sedá, vytahuje kapesník a se zaujetím si tiše počne čistil nos) TICHÝ
To mě ovšem nanejvýš překvapuje! — Na to ovšem zdaleka nevypadá! Naopak!! — Chudák. (Šeptá) To je hrozný osud. (Píseň „Ha ty svatyj Vavřinečku" posléze umlkne) Copak se nenajde někdo, abych tak řekl, kdo je osamocen, kdo — BURKE
Rozumím vám. Obratněji vyjádřeno, „trčí uschlý strom!" A pastýř
v dáli troubí na šalmaj. (Čistí si nos) TICHÝ (vyletí a buši pěsti clo stolu)
To je ale strašné!!! Probuďme se! Dělejme něco! Je tu člověk,
který' bije hlavou do zdi! Trpí! Což to takhle půjde věčně dál? BURKE
Ne, je zapotřebí obětavosti, básnicky řečeno, stříbřistčho světla z hlubin noci bez hvězd. Dobře, Tichý. TICHÝ
Jsme slepí a domníváme se, že vidíme! BURKE
Ano, příteli. Je třeba vidět semknuté zástupy, jak pochoduj ou pod tlakem mravní síly k oltáři obětnímu. Dobře, Tichý. Tak! TICHÝ (sípe a loupe očima)
Ale nenene. my jsme na to příliš zbabělí a příliš zlí!! (Kope do stolu i židle)
136 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
BURKE
Tak tak tak tak! Překvapuje mne, jak jste ryzí! (Ohmatává Tichého) Když si pomyslím, jak pěkný máte chrup a byt, je nasnadě vzkřiknout: Aj, ta dívka bude s vámi šťastna!!
TICHÝ
Mistře, ale —
BURKE
Kolego! Vykupiteli! Tak náhlý obrat bych u vás nečekal ani ve snu! (Celý bez sebe objímá Tichého) Tichý! Tichýlku! Ty lupiči srdcí! Chceš boxovat? Já ti, ty klacku, snad z radosti narazím klobouk, já tě zmaluju! Zločince! Proutníku smyslná! TICHÝ
Jenomže já už musím jíl! (Zmocnil se svého klobouku) BURKE
Vždyť se Stáza vrátí co nevidět! Ty hulváte! Ach ta bude mít radost! TICHÝ
Tak jí vyřiďte můj srdečný pozdrav! Ať nepřestane doufat, ať Medá a najde, eh. vy mě držíte (vykrucuje se z ocelového sevřeni), já čestné slovo musím jíl, himl, kdepak jsou dveře, do prdele, já to asi nestihnu! (Utíká)
(Jak otevře dveře, dovnitř vpadnou naslouchající Outěchová a Svatava. Stará paní upadne, ale rychle se sbírá) OUTĚCHOVÁ
To je ale překvapení! Vítejte! Vítejte nám z lázní. Zdráv?
(Za dveřmi zpívají „Ha ty s\'alyj Vavřinečku "). BURKE
Radujete se zbytečně. Ejhle člověk! Dostane bolení! A já to s ním myslel lak dobře. Ach kolego, až budeš stár, ochuzený o lo nejvzác-nčjší, přeji ti, aby v žití tvém nebylo tolik hořkosti a prázdnoty, jako bývá ve mně. Člověk má opora, má kolem sebe malý, čarovný svět, a přece všechno je jaksi šedé. OUTĚCHOVÁ (vchází s buchtami, plačtivě)
Mohu dál? Všimla jsem si. že ten pán odchází. Nesu ještě ňáký
buchty — BURKE
Zlaté ruce! OUTĚCHOVÁ
Tak si ještě pochutnejte!
137 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. Í.VONKA BURKEHO
BÚRKE
Co jsem tii nebyl tolik se toho změnilo.
OUTĚCHOVÁ
Copak o to! Změna přijde vždycky vhod! Dvacet let v takové barabizně! Kdo by to vydržel! BURKE
Já bych nikdy neměnil. Však to tady také jaksepatří zvelebím,
paní bytná! OUTĚCHOVÁ
Ale to nemusíte — BURKE
Za deset let nechám slavnostně postříbřit kamna havraním stříbrem! Pak všechno zde zazáří krásou, paní bytná! Za deset let tu budu už doliromady třicet stříbrných let. aj, to bude výročí! No tak!
(Bytná začne nabírat)
Copak je to? Jen neztrácet hlavu! Však i vy se toho možná dožijete! Dlouhý věk — jediná naděje penzionovaného lidstva. Hopla!
(Utírá bytné slzy zástěrou)
OUTĚCHOVÁ (pláče)
Když my jsme si na vás tak zvykly. BURKE
Však už si neodvyknete!
OUTĚCHOVÁ
Když my vás tak neradi budeme ztrácet! BURKE
Však to je ještě daleko!
OUTĚCHOVÁ
To víte, že jo. Však až teprve v zimě nebo na jaře. (Pláče) BURKE (pustí zástěru)
Ale ne! Lékaři mně gratulovali k mému zdraví! S kým jste lo,
prosím vás, mluvila? (Prudce se ohmatává) Bbbbože veliký, já sc
čitím tak zdráv! (Hroutí se) OUTĚCHOVÁ
Ježíšmarjá! BURKE
Jako horal, jako drvoštčp! Kde je spravedlnost, bože, kde? Tyhle ruce svíraly v první třídě násadku! Ne!! Nic jsem neužil! Nic nedokázal, ne! Ty zlá, ploskonosá sani! (Popadne nůž ze stolu)
138 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
I H ITĚCHOVÁ
Zadržte! (Pláče) li ľ IJ i (poušti nůž)
Chachá! Znám soustrast v očích žijících ke kandidátům na
věčnost. Neoklamete mne milosrdnou lží! Nikdy! (Svíjí se, chroptí)
I [f, ach. ech, áá. (Vrozrušení knokautuje babu) OU PECHOVÁ (se sbírá ze země a stká)
líožcmuj, jde o Svatavu! BURKE.
Ach bože! To je snad ještě horší! Proboha! Co je s tím ubohým
děvčátkem? (Třepe stařenou) Vždycky jsem mu tak přál! Ženichy
sháněl, inzeráty sledoval! i n ITĚCHOVÁ
Svatava — (Pláče) (Svatava vstrčí hlavu dovnitř a zaleze) HURKE
Paní bytná, no tak! Hlavu vzhůru! Buďte statečná! Utište se!
Říkáte, že Svatava — I n MĚCHOVÁ
Svatava si udělala známost! 11' dálce zvoní zvony, vítr vlaje záclonou, jásavé hlasy, všichni se
vznášejí)
IUIKKI; (klekne a hledí vzhůru)
Radosti zasloužená! Chodila po léto zemi dobrá. A my všichni věděli, jaké zasluhuje štěstí. Všichni nabízeli to nejlepší v nás, abychom jí pomohli. Stalo sc. Slétla z nás těžká povinnost. Neboť 111 íy sc radujeme. Vždyť byla tak ošklivá. Jej, ta byla šeredná.
illvlná pláče)
l ItiSte se. paní! Už je to pryč. Amen, pravím vám. Měla nejvyšší Sas. (Zajede si rukou pod košili) Už se taky uklidňuje. To víte, v mém věku to není maličkost. Jednou se takhle rozčilil v úřadě nebožtík Král. To nic. Však dokážu ještě celému světu, co ve mně dfíiná sil. Rozílákám někomu kušnu na hadry. Vejdu do dějin. (Spočívá v křesle se zavřenýma očima a blaženě se usmívá)
OUTĚCHOVÁ
vy jste lakový dobrák.
BURKE
i.ikýpnk dobrák? To mi říká každý! Jsem pouhý lidumil-amatér. nfioo, jako býval svatý Václav nebo doktor Schweitzer. To je vše.
M') |    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
Spatřím ho? Kdo je ten zakletý princ? Přijmu ho ve své rezidem i" Vejde jinoch s kuši a zeleným kloboukem, aby přijal přátel;. to požehnáni? Kdo vejde, kdo? OUTĚCHOVÁ
Vdovec. Ale moc hodný. Je mu padesát. Nechala jsem sc na n< i
tajně přeptat a všichni, víte, všichni, i grafolog, říkají jen to
nejlepší. BIJRKE
To nejlepší? OUTĚCHOVÁ
Je z Chodska a šilhá. Dnes večer přijde na večeři. BURKE
Z Chodska a šilhá? Jen aby to nebyl můj bratranec. Přesto se mohu radovat úplně. Hopla! (Nafoukne prázdný pytlík a vybouchne, vyletí z křesla, udělá hvězdu, rozbije housle) OUTĚCHOVÁ
Svatuška počítá, že půjdete za svědka, než — BURKE
Nechť budu svědkem lásky, paní! (Zanotuje árii „Indiánské voláni lásky") Lalalalalá — OUTĚCHOVÁ
To budete, vždyť jsou to dvě učiněné hrdličky. BURKE
Nechť budu svědkem čistého vztahu věčných dvou! Tralalá!
OUTĚCHOVÁ
A jak jim to dojemně sluši, když spolu jdou. BURKE
Protože nebyla ochuzena ta. která ochuzení nezasluhovala! Tralalá!
OUTĚCHOVÁ
Až na ten byt! A to je právě len celý osudný problém! BURKE
Jaký byt? OUTĚCHOVÁ
Tož, manželé někde bydlel musí, no řekněte sám! Musí míl aspoň jeden svůj pokoj, který by je moc nestál a kde by se mohli vydovádět, mít se rádi, ne? A já jsem si hned říkala: a pan Biu Ľ ten dobrali, co má Svatavu tak rád a přeje jí a vodí se díval na m kamarády, ten to jistě pochopí. Ten to pochopí nejlíp z nás. Ten vl. co je to oběť. (Pláče) Tento dobře ví! (Jak mizí ve dveřích, zah/r.l
neme Svatavu) Děkujeme mockrát, kamarádi už jsou zaplaťpánbůh
zbyteční. (Za\ňrá dveře) Už neplaťte činži! SVATAVA
Maminko! I II i rĚCHOVÁ
Zeť říkal, že vám věci sám odveze. Je hodný. (Zavře)
I m K KE (po chvíli)
Ještě okny dopadaly paprsky slunce do komnaty, když jedovatý sen přicválal do hradu na černém koni! Co se děje, zdi? Dvacet let jsem mezi vámi žil; dvacet let jsem farizejským platil měsíčně čtyřicet sedm korun, když ony osamělého člověka prodaly! Člověka! Bytost s hlavou, srdcem, dvěma rukama, dvěma očima, dvěma zubaraa, která přišla jednou na svět (ukazuje) takováhle! Zdi. Volejte bim, bam, bim, bam! Takové mizerné, pochybné štěsti! Bože, jak je ta holka šeredná a blbá. ale mazaná! A já jí tak přál! A za vděk? — Zrada! Za obětavost? — Dýka! Nene! Starý, osamělý člověk je zra-nilclnější než nějaký kluk! Chladně jste vytáhly dýku a zrzavou ji vrazily starci sem, do tohoto cliřadnoucího srdce. Dějiny! Víte, komu jste ji tam vrazily? Víte komu? Jeslli víte, tak řežte! (Prožívá své zavraždění v křesle) Jen řežte! Áááách, zajeďte hlouběji, vy vrahové svatého Václava, berete mi vše. vše! Mizerové! (Setmění)
i. tepáni na dveře, znovu s\>ětla. Tentýž pokoj o něco málo později. Je
prázdný. Židle přisunuta ke dveřím)
I ii ÍTĚCHOVÁ (za dveřmi)
ľane Burke! (Naléhavé klepání) Pane Burkc! (Naléhavé klepání) Pane Burke, slyšíte? Pane Burke, jak je vám? (Lomcováni klikou) < >/věte se, prokrista se ozvěte! (Bubnování na dveře a rány)
i / >vriv skříně se otevírají, vychází Burke s nožem v ruce)
HllkKE
Hned! (Odloží nůž, odstraňuje židli, otevírá dveře) I lUTÉCHÓVÁ (plačtivě)
Mu za vámi. Fuj, to jsem měla starost. Ani na večeři jste nebyl.
BURKE
Trochu jsem zdříml. Přišla na mne nějaká slabost. Uááá. (Zapotácí se)
()l ITĚCHOVÁ
Abyste sc nám doopravdy nerozstonal!
140 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR ZVONKA BURKEHO
141 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
BURKE
To nezáleží na nás. Když nás stihne choroba, jsme bezmoi nl zvláště my staří. OUTĚCHOVÁ
Jen si proboha nemyslete na nemoci. To je pak ještě daleko horši. Potřeboval byste slunce! Tohle je barabizna syrová, nezdravá! Všude bují plíseň! Snad byste se měl nějak rozptýlit. Přinesla jsem vám nějaké buchty. Nebojte se, jsou čerstvé.
(Burke nedůvěřivě větří) To je cítit čikuli! (Šeptá) Svatava si na chodbě čistí svatební závoj Pochutnejte si, abyste na všechno tak nemyslel.
BURKE (přijímá buchly) Zlaté ruce.
OUTĚCHOVÁ
Vy jste lakový dobrák. Svatava vám nikdy nezapomene, že jste |j měl tak obětavě rád. Vždycky jste jí přál to nejlepší. Však si chudák na stará kolena zaslouží krapet toho štěstí! (Odejde) BURKE
Ne, jste darebáci. A za odporné buchty si mě nikdo nekoupí. Zradou zevnitř jste napadly zákeřně pevnost. (Buchty odloží, popadne nůž, jeho tvář se zlověstně stáhne) Bojovat. (Dělá kulomet) Ta ta ta tata! Jsem silnější, než předpokládáte, vikomte! (Pozvedne nůž) Kch kch kch kch! (Hbitě uskočí před pomyslnou ranou) Les mise-ra-bles! A vaše zrádné tělo poslouží čepeli jako pochva. (Stojí ve středu přikrčen, pak napadne židli a uškrti ji) Bien. A la guerre comme la guerre! (S nadšením a rozkoší pronásleduje protivníka) Olá! Olá! Touché! (Zabodne nůž prudce do dveří)
(Krátké zaklepáni a dveře se ovšem otevírají, stojí v nich Svatavu,
v jedné nice závoj, v druhé lahvičku s čistidlem)
(Burke zpívá árii „Indiánské volání lásky" z Rosemary) Lalalala láá,
lala, lááá, lala, láá —!!!
SVATAVA
Děje se něco? BURKE
To se ví! Malá, soukromá slavnost, nejbláznivější den mého živola. Hopla!
SVATAVA
Ale ne, vy jste pil, vy si děláte jen ze všeho legraci!
BURKE
Já? Svatavo! Děvčátko se stříbrným košíčkem plným květin, co to říkáte? Kdo by si nezpíval, když dívčina vysoko třímá prapor štěstí; prapor nejkrásnější a nejzářivější! Svatební závoj! (Popadádech) SVAIAVA
To je krev z maminčiny svatební hostiny. Strýc Pepa se tam tehdy popral. Mezi mrtvými byl i můj tatínek. (Zavírá dveře) BURKE
I co! Na svatbě má být veselo! Ať sc všichni radují! I žlázy, i ptáčkové, i sýkorka Máňa, la mlsalka. špekolizka. (Spatří nůž) I ti vrabci, drobní to nezbedové našich parku! Celý opeřený svět, Slázo! Vždyť každý chce být šťasten, každý má právo na štěstí, každý na tomhle světě! Hubičku! (Vlepí Svatavě na tvář hubičku)
SVATAVA
Já jsem, pane Burke, tak šťastna!
HURKE
A já! Vždyť pocit štěstí je to nejvyšší! To nejúplnější. Jen pro ně žijeme. Jen z něho sc radujeme! SVATAVA
Diky, pane Burke, díky! Jste tak dobrý! Poznala jsem ho u kolotoče, srazil boxerskou rukavicí paňáka, až to zařinčelo!
lil IRKF. (tajněpáčí nůž) To musí být, pane, ale hodný clúapec, pilný a poctivý! Posaďte se!
(Nabízí Svatavě židli)
SVATAVA
Nemohla jsem dýchat, když se na mě podíval! (Sedá do křesla) Projel mnou mraz, když otevřel ústa! Byl takový odhodlaný, zdálo se mně, že mě snad též chce srazit k zemi — ale pak mě oslovil. — Joj, pane Burke, to je šohaj. to je jezdec!
BURKE (marně páčí nůž)
SVATAVA
Jc svůj! Mužný, inteligentní, chlupatý, drsný, něžný a dobiý! Pane Burke, já ho sním! Řekněte, mohla jsem potkat lepšího člověka? IIIIKKE
Bůh suď.
SVATAVA
Já inu věřím. Já mu tolik věřím! BURKE
i de si nejsme jisti, nastupuje víra.
142 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
143 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
SVATAVA
Ale já jsem si jista! Ó, já si jista jsem! Jista, jista jsem!
BURKE
Člověk by pro vím udával, vraždil! SVATAVA
Po hlavě bych pro něho do kanálu skočila!
BURKE (sedá)
Jenže muži jsou nestálí. Svatavo! Chtějí pořád novou krásu! Touží
stále po nových vílách! (Svatava se počíná chvěl)
Neboť žlázy jsou všemocné! A podivné, neposližitclné je uspořádáni
lidského nitra, holčičko! A slepá láska dívky na to vždycky doplatí! (Svatova klesne hlavou na stůl a rozpláče se do závoje)
(Burke vstal) Neboť co je to člověk? Je to nebohý, domýšlivý (vor
podléhající legendám a mýtům a dá se tak snadno poštvat a napálit!
Nevěřte nikomu, maličká, na světě, nikomu! SVATAVA (bečí)
Ach bože, proč jsem lak vošklivá! Proč jsem tak nešťastná a vopuštěná! Co jsem komu udělala, že jsem tak šeredná! Řekněte, já za lo přece nemůžu! (Pláče do závoje) BURKE (hladí Svatavě vlasy)
Vy jistě ne, maličká. Spíš asi rodiče a příroda.
V Podivném odpoledni dr. Zvonka Burkeho, v tomto podivném výlupku panoptikálních zjevů, se šouravými, strnulými pohyby mimochodníka proslava a proscdává ke svému šťastnějšímu údělu stará panna Svatava (Nina Divíšková). Přituplc nasládlý úsměv předkusu téměř kobylího je vlastně jediné, co oživuje toto monstrózní prkno nasazené do plandavých šatů a nepad-no ucích punčoch. Omšelá dřevěná marionetka z prastarého loutkového divadélka jen stěží poslouchá nitky kouskující její pohyby: gesto
je buď strašně veliké v poměru k tomu, co mělo obsáhnout, nebo zas maličké, musí se opakovat, musí ke svému významu dohop-kal. Když tato čistá esence neohrabanosti dospěje do stadia mrtvolky, napne se a vytáhne do absolutní ztvrdliny, jež při sebemenším neopatrném pohybu lirozí zlomením, prasknutím. Přitom je ale možné s její bezvládností manipulovat a koneckonců ji „úhledně" srovnat na dno skříně.
Z článku Heleny Suchařipové Glosy o hereckém kontaktu Divadlo 7/ 1966
(Svatava zběsile Stká)
Copak? Panenský' pláč. Směs vody. soli a Škytavky. Není divu. Tajné úmysly člověka jsou temné! Jednoho teplého večera bude se plížit ten zločinec darebný s nožem číhavě ťap. ťap. ťap, šlengr. Nebo s kyselinou. A rozpustí vás, Svatavo, bez jediné stopy v zinkové kádi, jako sen, jako dech! Stanete se novinovým výstřižkem. Svět je zvrácených činů plný. Divadlo, televize i kino. Vyhnout se propastím! Nekoupat se s ním na osamocených místech! Jaké je to ovšem pak manželství!? Kopněte ho. vykašlete se na takovou sviniI Je lepší, abyste zůstala svobodná! Slyšíte? Svobodná!! — Co je? Maličká! (Svatava se nehýbá)
Maličká, slyšíte? (Nadzvedne Svatavě hlavu a položí) Já jí tu vykládám, a ona si tu spí! Ach bože, k čemu je pak osvěta! (Větří) Asi omdlela! Asi se chudák ze žalu opila — (Uchopí skleničku ■v čisticím prostředkem a čte) Čistič skvrn ob-sa-hu-je je-do-va-té páiy. Jed! Panebože! Jed je smrt! To jsem nechtěl, to jsem nechtěl! (Zarazí se, zamyká dveře) Na to je šibenice! Za lo se hergot visí! (Sténá a kvílí, pak se obrátí k bez\>ládně) Stázo, cos mi to udělala, ty děvko! Já ti lak přál! (Třepe bezvládným tělem) Slyšíš? (Pustí Svatavu) Ach bože, jak je to možné? Celý život jsem chodil jenom na procházky. Nikdy jsem se nepral. Nikdy jsem nikoho neuhodil. A teď? Kdo mi uvěří, že jsem ji záměrně neotrávil prudce jedovatou žíravinou? (Svatava se sesuje z židle na podlahu)
Kam s tebou, prokletá nevěsto? (Rozhlíží se) Do kufru? Do skříně? Do vodovodu? Ne, hybaj zpátky na chodbu! (Vleče Svatavu ke dveřím a sténá) Uf. Ještě je čas, ještě je čas. (Upadne) Jsem na všechno tak sám! A já chtěl mít na stará kolena klid. Chtěl jsem snít, chtěl jsem vonět ke květinkám. Chtěl jsem žít daleko od motorismu svůj stříbřistý podzim. A zatím? Pěkně jste mě doběhly! To je vděk! (Cloumá tělem) To je vděk za všechno! (I 'stane) Jako praktikant bych si nikdy nepomyslel, že přijde tcnlile okamžik!
(Zaklepání na dveře)
Volno. (Vzpamatuje se) Stůj! Nemám čas! Kdo tam? ()lMECHOVÁ (plačtivěza dveřmi)
Já. HURKE
Kdo já?
144 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
145 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
OUTĚCHOVÁ Já.
BURKE
Kdo? OUTĚCHOVÁ
Já. BURKE
To by mohl říct každý! OUTĚCHOVÁ
Prosím? BURKE
A hovno. Však jsem ji hned poznal po hlase.
OUTĚCHOVÁ Co říkáte?
BURKE (zpívá árii)
Tralalalá! Hned. paní bytná, hned. (\'leče tělo do skříně) Bože můj, bože můj. Jsem na všechno tak sám! To je smůla! (Zavře Svatavu do skříně) Bože můj, nemám ani ženu. (Svatava vypadne ze skříně) (Zpívá árii) Tralalalá —!
Svatavo, co tam děláš? Pane Burke? Pane Burke, ihned otevřete! Vy
tam tancujete? Děti, jste tam zamčený? BURKE (pro sebe)
Vy mě uštvete, bábo, vy starého člověka uštvete! Ježiši Kriste, já
mám kýlu. (Cpe Svatavu do skříně) Bože můj, bože můj! Skříň sc
nedá zamknout. Tralalalalá —! (Sedá unaven) OUTĚCHOVÁ
Svatavo, vždyť přijde na večeři pan Václav! Otevři! Proboha, máš rozum, co tam děláte? Otevři hned!!! Děvče nerozumné, lehkomyslné, kurvo! Hned, hned!
(Kopání do dveří)
BURKE (popuzen otevře, kmitající noha bytné)
Starý' nemocný člověk nemůže, paní bytná, vždycky Imed! Celý svět by chtěl všecko hned. (Opici se) Hned. hned! Vystěhovat člověka hned! Odprásknout ho, hned! Zničit ho, odrovnat hned! Všeclmo hned!
OUTĚCHOVÁ (s buchtami) Kde je Svatava? (Spatří závoj a čikuli)
BURKE
Bože můj, bože můj. já mám kýlu, bože můj. Tralalalalá —!
146 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
........IOVÁ
.....SC la holka prokristapána poděla? (Žene se k oknu) Přece ne-
ii ila, proboha! Vždyť je tak šťastná! —Není ve skříni?
Li M.'Kľ.
| " '' I lože můj, co by dělala ve skříni? Paní bytná, paní bymá! Co i'\ lam dělala, bože můj? — (Náhle zařve) Co by dělala ve »krini?!! (Popadnestařenu)
.....l-< IIOVÁ
lli  nic Přinesla jsem vám ňáké buchty; čtverhranné. IH i|' KI (se chvěje hněvem)
i le |;i sc vás, (přijímá buchty) zlaté ruce, já se vás ptám: co by Itnva dělala ve skříni? No tak! Chci slyšet: co by Svatava dělala \ | skříni!
fNylnd spatři nůž ve dveřích a zaječí)
i islc nikdy neviděla nůž! Buďte ráda. že je ve dveřích, a ne ve I .i-, babo! 1/'' miovni zvonek) i No tllk1 Nekoukejte a mažte přece otevřít! Vššššt! 1 flytiid vyklouzne)
(Hurke otevře dveře skříně, popadne otevřenou lahvičku na stole hoiltji za Svatavou, též závoj. Přibouchne skříň) Babo podezíra-11 (Pohrdlivě) Ve skříni! Co by rozumný člověk dělal ve skříni? Plil Všechno je lež a sen! I policie je sen! (Poslouchá se, jak dýchá)
I \o)a, co mám v sobě asi litrů krve! Moře krve! (Skočí po noži 0 marně jím lomcuje) Stejně. Ve skříni! Já jí dám ve skříni! Já ji lodnou   - KJEPNU. a bude to! (Sebere buchtu) Jakým právem mč
1 i.iik- podezřívá? (Je nahněván) Já sc ptám, paní bytná, jakým prtlvcin?!l Nestačí, že mě chcete vyhodit? Přivodit mi mrtvici?
ii IrŠti buchtu do dveří. Chápe se dalších buchet a vrhá je na dveře) (i vtupilje Tichý s kyticí)
lil IIY
Au,
lil IMKli (sípe)
I \ Inky I Co tu chceš? Vypadni, blbečku, honem, honem! Ili IIY
A im mistře, ovšem. (Zaleze. Vzápětí znovu vejde) Já nejsem blboi ok jájsem Tichý! Zapomněl jsem tu knihu! III Mihl
■ m ■ ■ 1 len krám a zmiz! Na co čekáš? Nemám čas.
11/ I    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
TICHÝ
Tož já jsem si to rozmyslel! Já slečnu Svatavu chci. Já do toho
praštím. BURKK (jde k Tichému)
Ty fantasto! Ty oplzlý snílku! Ty zlosyne, darebáku, provokatére!
(Škrtí Tichého) Ptáče jedno drzé, vlezlé, surové! Uf, uf! (Třepe již
bezvládným tělem) Takový Tichý! Taková jedovatá hnida! Přišla se
ženil, přišla mě provokovat! Ale já to z tebe vymlátím, kozí pytlíku!
Mluv, mluv! (Vyčerpán, pustí Tichého a vyčítavě hledí na bezvládné
tělo) Tichý? (Nic)
Tichý, vy jste se zbláznil, co děláte?
(Nic)
Tichý, dýcháte? Asi ne, vite? Tichý, Tichý, taky nic nevydržíš. (Zanikne) Spiknutí. Nic než spiknutí! (Těžce usedá) Ve škole jsem seděl jenom v první lavici. Nikdy jsem neměl dvojku z mravů, nikdy jsem nebyl na vojně, neměl jsem eštč ani jednu ženskou! (Rýsuje cosi prstem bezmyšlenkovitě na desku stolu) Vždycky jsem poslouchal své hodné, snaživé a poctivé rodiče! Na Vánoce strojil jesličky. Sbíral motýly a brouky a zkoumal vesmír. Já tomu nerozumím! (Plný smutku jde a stehuje mrtvolku) Pět duhových kuliček jsem měl! (Stěhuje. Otevírá skříň a souká tělo dovnitř) Jak Romeo a Julie! Však mám taky nahoře u půdy jeden výtisk. Tuším, že Sládkův překlad. Taky Macbetha a Richarda III. A — A všechno —
(Zaklepání) Co zas?
OUTĚCHOVÁ (plačtivě) To jsem já!
BURKE
Alžběta šestá! Celej cli dvacet let's mi byla protivná! Co tu chceš? Co tu pořád chceš? (Oánýká) OUTĚCHOVÁ
Uf, to jsem měla starost! Přinesla j sem vám ňáký buchty! BURKE Zlaté ruce.
OUTĚCHOVÁ
Jste dobrák, já vím. (Zarazí se, vidí kytici) Ten pán s kyticí — BURKE Odešel.
(HJTĚCHOVÁ
Bože můj! Kudy? BURKE (odsekne)
Skříní! Kudy jinudy, přece? OUTĚCHOVÁ
Bože můj, jestlipak se tý holce taky přece jenom něco nestalo? Jestli šla snad nějak ven, jestli ji něco nepřejelo! Ještě nikdy neměla tolik nápadníků! Já jen — Já jen, že každou chvíli přijde pan Václav. Vždyť je to má dcéra. Vždyť je to moje krev a moje maso!
BURKE A váš nos.
OUTĚCHOVÁ
Co jsem komu udělala, pane Burke? (Pro pláč je jí sofra rozumět) BURKE
Běžte, paní bytná, běžte péct buchty! Ty vaše buchty! Jsou jich
plná šuplata, kamna — OUTĚCHOVÁ (pláče)
Vždyť jsem do buchet dávala mouku — BURKE
Do Vltavy jsem je házel! OUTĚCHOVÁ
— máslo, mléko, vejce — BURKE
Do úschoven nosil! OUTĚCHOVÁ
— cukr, tvaroh sůl, koňský- sádlo! Křížem stébla jsem nepřeložila — BURKE
Anonymně posílal! OUTĚCHOVÁ
— křivého slova neřekla — BURKE (vstane, prudce otevře skříň)
Do skříně pěchoval! (Přibouchne skříň) OUTĚCHOVÁ
Pomoc! BURKE
Tiše! OUTĚCHOVÁ
Co je tam??
148 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
149 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
BURKE
Bramborové divadlo, vy švestko! Vy smrdutá tresko! (Stařena v hrůze vykřikne, strni a skácí se na zem) Šlohla ji pepka. (Burke na ni chvíli hledí} A je to. (Stěhuje mrtvolku za nohy) Zvláštní je. že jsem ji před dvaceti lety tak trochu nuloval. Takový věchýtek. Takovou scvrklou babu. Pryč z očí, pryč! (Stěhuje ji a souká do skříně, zavítá skřift, je unaven, hledí oknem na ulici)
(Je slyšet podvečerní cvrkot vrabců a ('ká budík)
A je klid. Ženské postávají před n\líkárnou. Pes zvedá nožičku. Všeclmo je normální. (Rozhlíží &) Kdybych chtěl, mohu si teď prohlédnout celý byt, každou jejích zásuvku. (Otevírá dveře na chodbu, postává) Uííí?! He. ZvláštlU. Hihihi. Prazvláštní. (Rozepne si kalhoty, poněkud je popustí, pakj<s zase natáhne a zapne. Natočí kliku gramofonu a spustí. Zvedne kytici a usedne. Asi za minutu deska, sladký, sentimentální šlágr pro smyčce skončí) Pěkný kousek! Zvláštní!
(Vrabci)
O čem si asi povídají vrabci? (BubflUje prsty na stůl. Vstane, odloží kytici na křeslo. Vytáhne hodinky, ýahlédne na ně a opět je schová. Otevře skříň a zase ji zavře) Jsou Jsou tam a nehýbají se. Za pár vteřin se cosi semlelo! Cosi 5e semlelo! Ale co se semklo? (Sedne na židli, kouše si nehty) Mohu si taky třeba lehnout do postele. Lékař mi stejně nařídil kM, Jenže, copak je tohle nějaký klid? Buduje muset zakopat. Nebo Prchnu. Prchnu oknem a zabijú se z té výšky.
(Domovní zvonek) Doprčic. Kdo by sem teď šel? (VstGvá) Zvonek rozechvěl vzduch a ušní bubínek! Všechno je jenPiu tadlela fyzika! Vzduch je fyzika! Pětasedmdesát procent ditsfku, pětadvacet litrů kyslíku, jeden litr vzácných plynů. (Váhá)
(Domovní zvonek se ozve znovu) Za chvíli vylomí dveře a přijde policie. Uiiifonny modré. Knoflíky lesklé. (Váhá)
(Domovní z\>onek) Typický zamilovaný blázen! Ďábei, který' to všechno způsobil. (Pohlédne na skříň) Vrah!
('Zvonek) Lidé jsou nesnesitelně vytrvalí!
150 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVOTjKABURKEHO
(Dlouhý zvonek)
Nu dobrá! Kdo chce kam, pomozme mu tam!! (Vstává) Jako by ta
skříň byla bezedná! (Odejde rozhodným krokem) (Scéna je chvíli prázdná, tikot budíku) VÁCLAV (dosud za scénou)
Že haní stará pani není doma? Dyť sem nyčko šel chlap s kyticí?! BURKE (za scénou)
Tam raději ne, prosím, to je můj pokoj! Já chci mít klid! VÁCLAV (je uvnitř)
Však já nejsem vybírávej. (Vchází) V kuchyni nejsou, v pokoji
nejsou, kdepa hasi sou? Já du totiž na večeři, víte? (Nese v sítěnce
cosi zabaleného v novinách) BURKE
To je možné, ale u mě večeři nedostanete. VÁCLAV (se rozhlíží)
Kam se hergot poděly? Ha neříkaly, kam šly, co? Nemáte nic proti tomu, že tu na ně počkám, že ne? Haspoň si drobet popovídáme.
(Sedá ztěžka do křes/a na kytici) BURKE
Ale já nemám čas, pane, já mám vědeckou práci. VÁCLAV
Času je holt na všecko tak málo, vite? Uf. Utíká to všechno, utíká. Nevadí vám, že si tady drobet sednu, že ne? Beztak sem ušlej. Však jsme se tady taky za ten měsíc nadříli, to vám řeknu. Po práci jít ha maluvat. drhnout, to má toho potom jeden dost. (Nadzdvihuje koberec) Podlahu koukám, nedodělaly! Voni vás holt čekaly až zejtra. Pak by vám taky pomohly vystěhovat ty vaše věci, ne? Budete si brát všechno? Já vám to vodvezu, kam budete chtít, zajeden den to všechno zmáknem.
BURKE (sedí na židli) To je možné, jo.
VÁCLAV
Já jsem totiž ženich od Svatavy, ne, nemusíte se mě bát! Jsem už tady jako doma. BURKE
Jo. VÁCLAV
To víte, když přijde čas, rodina holt muší bejt pohromadě, to se nedá
151 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
nic dělat, to muší každej pochopit. Vod smrti nebožky ženy jsem (o léta flikoval všelijak. Po dlouhej době zaseje škubánky, nějaký to pohlazení a voheň v kamnech. Hlavní je. když je tchýně hodná, pak všechno jde a je spokojenost, ne? Cák je tu takový ticho?
BURKE To nic. To je soumrak.
(Vrabci)
VÁCLAV
Jako po vymření! Ha kam vodýšly, neříkaly, cák? BURKE Ne.
"VÁCLAV
Nevadí, však nehoří, haspoň si drobet popovídáme. (Vytahuje hodinky) S časem je to špatný, víte? Pořád utiká. Každýmu se holt naplňuje jeho hodina. Tak huš to na světě chodí. Akorát trii mate, žc tu nejsou. Ešté tady tchýní nesu paličku na maso, budou řízky, nc? (Rozbaluje papír) Helejte se, že vám nelžu. BURKE
Já vám to všechno věřím. (Láme si prsty) VÁCLAV
Však voní přijdou, ne? U sousedoje nejsou, to víte, s tíma nejsou zadobre, u řezníka tak}' nejsou — BURKE Hm. Co stála ta palička?
VÁCLAV
\fosumnáct dvacet, i s násadou. Je to dobrá věc, praktická. BURKE
Ani nevím. (Bere paličku) VÁCLAV
Pivo by náhodou nebulo, že ne?
BURKE
Jenom bucht}'. VÁCLAV
Žádná tchýně nedělala takový dobrý, kyprý buchty s cukrovou kůrkou jako moje maminka.
BURKE
Hm. Ve skříni, eh — v hospodě mají desítku, pane. eh —
VÁCLAV
I dště, přece nebudete chodit pro desítku až kdovíkam. Však
mladá, až přijde, vona skočí. Vy huž na ženský' nejste, co, děrku? Kolipa je vám vůbec let? (Vytahuje krabičku) Chcete cigaretu?
BURKE
Ne, kouření nesnáším, pane — VÁCLAV (si zapaluje)
Já zase jo. Kouřím čtyřicet denně, věříte? BURKE
Věřit se musí, pane-é, od toho je člověk vědec! Ach bože, já jsem tak unaven!
VÁCLAV
Ha když ste lakovej vědec, lak mi řekněte, kdy bude konec světa.
he? Nebo mi vysvětlete: co jsou to tydlecty ty — když ste tak
chytrej? Já vám něco řeknu, já učence znám. Když to pak nakrásně
sepíšou, nikdo tomu stejně nerozumí! BURKE
To je tak, pane, pane-é — VÁCLAV
Václav. BURKE
— Václav. To je tak: eh. to je křestní, nebo příjmení? VÁCLAV
Křestní i příjmení — dyť sem z Klenci, ne? Vašek Václav! BURKE t
Z Chodska! Mám na Chodsku v hlavním městě bratrance. Chodsky
už hovoří zcela plynně. Jinak jsem na světě sám. Host! Nezvaný
host! Podnájemník. VÁCLAV
Jen klid. Však to nějak dopadne. Já tu tak}' sedim jak na trní. BURKE (po pauze)
Hm. Houby letos nerostou, co? VÁCLAV
Ani nevím. Akorát jsem ludle přines plnou tabatěrku lišek.
(Vrabci)
BURKE (bubnuje prsty)
Cvrliky. cvrliky! VÁCLAV
Cák? BURKE.
Nic. Utíká to. Copak dělá Kozina? Sázíte sportku? To je laky věda, vám řeknu. Jednou mě minulo jen o vlas čtvrté pořadí.
152 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR, ZVONKA BURKEHO
153 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
VÁCLAV
Já nevim: eště říká: Vášo, večer pověsíme támdle nahom liinli......
ružovej lustr! Ha místo skříně dáme gauč. BURKE
3
Ve skříni není živá duše. VÁCLAV
Já vim, že ne. Mně nic neujde! Poslyšte, viděl jsem, jak sem \<l chlap s kyticí. Není v tom ňáký veselý šelmovetví? Nejsou nčl di schovaný, haby dvě baby sakramencký Vaška Vaškojc vypekly co? Nevadí vám, že používám humor, že ne?
BURKE
A ne. Já jsem unavea
VÁCLAV (Vstává, seděl na kytici růži)
Eště říká: místo tý postele dáme pod vokno maluvanou truhlu lul na ni televizor. (Chodí po pokoji) Cák na mě tak koukáte? Človi I muší mít někoho, ke komu by přilnul, ne? Víte, jakyj sem míl 11 po léta smutnyj život? Víle, co to děučí pro mne znamená'' Po svarbč ji budu na rukou nosit, tratary takovyjhle růží jí budu vozili Perníkový srdce jí koupím, ha dudy jí koupím. Ha televizor! I lA auto! Kopu vajec! Ha koženyj kabát! Z tohodle vlastnoruí m udělám ráj! (Svléká hnědou bundu z umělé kůže) Eleklriku rudl vysekáme, dveří domalujeme, vytrháme podlahu, parkety po ložíme, vyházíme všechno staré, nahoru přitlučeme zářivku, ko\ ml vode zdi ke zdi, hergot, všecko to tady roztřískám na ciinprcampi jestli zradila. (Vytrhne ze dveří nůž) Nikdá sem jí křivýho slovi neřek! Eštč poudá: Vášo. ty seš můj... Ty seš můj kanuli 1 (Zpředsíně přinese hrnec) Pozvaly mě na večeři, nebo ncpo/.valj '
BURKE
Nechte to lam, pane Václave Václave. VÁCLAV
Helejte se, děrku, běžte zazvonit na sousedojc, estli tam není |i n chlap s kyticí!
BURKE
Pane Vašku, nechte to, povídám, tam, proč to sem taháte, všecko |ť marný! VÁCLAV
Jali to že mamy? (Staví hrnec na stůl a odkládá pokličku) Topl) jídlo chystaly, šálmětc si! (Burke hledí na skříň)
(1 'áclav se plácne do čela) Estli je tady někde načapám! (Jde ke skříni) IIIIKKF.
IV cizáku! (Kousne Václava do zadnice) VÁCLAV
I lan. kam ste měkons!
i   , niku Václava visí umělý chrup) BUK KE
(chrání skříň) Ty klacku! Tam nesmíš! Hanbu ne! (Prská) Ftt, fit! IV ploškonošá šani! VÁ( ILAV (strčí do Burkeho)
l;i |e načapám! Já je načapámI (Sápe se do skříně)
(Burke se zmocní paličky na maso a udeří Václava do hlavy. Ten
II křivenou tváři klesne na kolena. Václa\> si drží hlavu) Au, ty lc, ve skřmi mám lak! Včera sem ho tam dával, ne, abych ty
dveře eště jednou přetříl. (Obdrží ránu) BURKE
fá ti dám přetříl! 11 ./i lav klesne úplně na zem) VÁCLAV
Svatuš, Svatuš, ty si Vénu zradila, co si bez tebe počnu?
lil JUKL (lapá po dechu)
Vbni ši nedají pokoj, voni né! Já proboha nič. nič takového nechtěl! Vždyť já už nemůžu! Já mám jen 403 korun důchodu. (Klesne na ■■ml.i Proč je život takovej. proč? Proč požád někde něco číhá? Proč? PlDČ muší člověk nést takovej těžkej kšíž? Maminko, tatínku, vy jste mi to dobže žíkali! Nikdo mi nerozumí, každý še mi jen vysmívá! i i» na světě mám? Uschlé buchty podzimu! Pompeje ža pět minut dvanácti (Vstává) Kýla a radikální změna života! Pět mrtvol ža pět \ ležinl (Položí ruku na skříň) Je to všeelmo hrozné. Ale není to nildné! (Objevně) Není to nudné! Není, není. Okolo mne jsou vládci n vynálezci, ale kdo mší, jaké tohle je penzijní doupě?
(/vuiirk)
Policie, Hned všeelmo vyčmuchá! (Bere si svůj chrup, vkládá do Ůiit) Dřív bylo všechno snazší. Časy sc mění jako počasí a člověk si Itoll nemůže vybrat epochu — vc které žije. Kéž by kolem byla Alitka a pravěká jeskyně! (Dlouhý zvonek)
A m domeditovat mě nenechaj. Ani doříkat svůj vlastní nekrolog.
154]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
I | ■ |    pnniVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
(Klepáni)
Živého mě nedostanou. (Zamyká) Parašutisty taky nedostali živé (Spolkne pracně klíč a vleče se do křesla) (Bušení)
Jen si bušte! Až se probijete dovnitř, nenajdete zde živých, El), Padli jednoho podzimního odpoledne, jak podivné zákony kázal) jim.
(Vrabci)
Eh, slyším vrabce. Tolik vrabců v korunách stromů. (Světla poněkud hasnou)
Podivné odpoledne! Eh, eh! Podivné odpoledne bezvýznamní-In
ztroskotaného stvoření. (Bušeni)
Podivné rány! Rány osudu! (Burke leži v křesle, hledí ke stropu, heká, zatímco rány sílí, ale náhli ustanou. Vrabci. Dveře skříně se s vrzáním otevírají, a objevuji' SI poněkud zničený Tichý, lapá po dechu, zatímco Burke sténá) Eh, di. takový blbý předmět! (Drží se za břicho) (Tichý vylézá)
Eh, Tichý! TICHÝ
Dobrý den mistře. (Jde opatrně ke dveřím, pak prudce zmáčkne kliku. Opakuje pokus)
Hehe. BURKE
Eh. To byl asi poštovní doručovatel. TICHÝ (si utírá s čela pot)
Já vím, mistře. BURKE
Eh, nesl důchod!
(Tichý spatří ležící tělo Václava a stojí jako náměsíčník, který .-.<• probudil uprostřed záhonu)
Eh, člověk pobírá jakýsi důchod a dýchá směs plynů. Eh, eh, jú TICHÝ
Ano, mistře. (Hledí na Václava) Krásný pokojík, BURKE
Co? Eh, co povídáte, Tichý? TICHÝ
Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku!
156 ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR.
ZVONKA BURKEHO
11) U KE
Proklaté železo! Já jsem Lazar, Tichý, dokonávající Hamlet. Je mi
zle! Eh. TICHÝ
Na mne se neohlížejte, nechci zdržovat. (Zkouší znovu dveře) Opatruj mou dušičku, dej jí křídla pernatá, pomůžu, tramtarata
lalnta. BURKE
Eh, spolkl jsem klíč, ale ne patentní, obyčejný, velký od dveří! VAťl.AV (no zemi)
Svatuš? IICIIÝ
Prosím? IIUKKE
Aáá! Mně není pomoci!
CHÝ
Ano, ovšem! Pomůžu! (Popadne hrnec a vychrstne jej na Burkeho) Au, co děláš? (Hledí vyčítavě na Tichého) To je hovězí polévka,
blbčel [CHÝ
Tož tak. myslel jsem, mistře —já vím, že ničemu nerozumím, i lnu lni přešlapuje) VÁCLAV
Kdopa tady nadává?
BURKE
i \ lano umírá! A všechno proklíná! Eh! IHIIÝ (Václavovi)
My se neznáme, já jsem Tichý! (Přešlapuje s rukama v kapsách)
V Ai I, A V (si hmatá po hlavě)
ic je je je je. BURKE
Bh.eh! VÁCLAV
IvatuS! Ty něco říkáš?
IIJRKE
lavrani krákají nad bitevním polem! vAci.AV (si drží hlavu) l Mi pidclc. (Sbírá se)
157 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR_ ZVONKA BURKEHO
BURKE
Vůkol sc povalují mrtví. V krvi, v nudlích, eh, je tam, cítím ho, jo plný bacilů —!
VÁCLAV (spatří Burkeha)
Copa? SVATAVA (ve skříni)
Mamičke, mamičko, slyšíš? Kohoutek zakokrhal! Je ráno! Je blij
závoj! Je bílý den! VÁCLAV
Svatuš! (Zírá na Svatavu) TICHÝ (do skříně)
Dobrý den; my se známe, já jsem Tichý! (Přešlapuje) VÁCLAV
Nechte nás o samotě, jo?
TICHÝ
Tož, je zamčeno, není klíč; mám lístek do biografu! OUTĚCHOVÁ (se sbírá)
Uf, to jsem sc, děti. prospala. Ježíš, pan Václav! (Ten Outěchovou odstrčí, hledí na Svatavu) SVATAVA
Já se bojím. (Krči se ve skříni) TICHÝ (Outěchové)
Já jsem Tichý, dobrý den! Není klíč. VÁCLAV (na Svatavu)
Bože muj! (Všichni na sebe hledí, sténání Burkeho) VÁCLAV
Proč do mě zezadu nevrazil ten nůž! (Schovává hla\'it do dlani) Proi TICHÝ
Tož já bych odešel, ale není klíč! Tož tak. Zavolat! (Nasazuje ti svůj klobouk, který se vále! na zemi) OUTĚCHOVÁ (plačtivě)
Nene, taková hanba! Děli. děti, mějte se rádi! To je to jediný i <> človčk na světe" má.
BURKE
Klíč!!! OUTĚCHOVÁ
Přísahám vám. pane Vášo, že si čistila svatební závoj! Děvče no-šťastný.
158 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
TICHÝ (přešlapuje)
Kdyby byl paklíč. Je čestné použít paklíč? ' i! M LUHOVÁ
I eho jsme se to v životě dočkaly! Eště odpoledne jsme to všechno (lihly! (Čichá) Mně se tam někde pálej buchty! (Pohlédne na Burkeho, sedá) Co se to stalo, vděku se Člověk nedočká! Pane Bur-
II vy nemůžete vstát? IWKKE
Vle/te mi na hrb! .....ľiCHOVÁ
i Ifilala jsem husu na neděli, každou chvíli jsem ji podlejvala. Myslela jsem si, jak si narveme břicha, děti! Děti. děti! I M IIÝ (přešlapuje)
myslím na vodu, ale na šperhák. Nemyslím na vodu, ale na
Iperhák, nemyslím návodu — VAri.AV (zvedne hlavu)
i do má klíč?
ricnÝ
Není klíč! Vyrazit! Vyrazit! VÁCLAV^ Tichého)
in m zkuste! Koukejte se rači sebrat a rychle odejít! (Na Burkeho)
Ha vy taky.
IICIIÝ
li mj slet na Niagara, i lUTfiCMOVÁ
i li n jenom ať se sousedi nic nedovědí. Celej život jsme byli poctiví! VÁCLAV (Svatavě)
Všechno bude zas dobré. V létě pojedeme k nám na Babylón, kde |i in-jkrásnější koupání!
IVATAVA
Nechci jezero, nechci propast, nechci jezero, chci pryč, chci někam odejít! IICIIÝ
l,i luky! Pro smilování boží! V zájmu humanity!
VÁCLAV
Nechte si ty kecy. tajtrlíku! Líbali jste sc? Co? (Popadl Tichého) Držel té za ruku? (Tichému) Kdes ji všude držel? i lUTfiCHOVA
i li n mějte se rádi!
139
((DIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
SVATAVA
V zinkové kádi rozpustí! TICHÝ
Já nevím, já jsem panic, čestné slovo! (Dupe) Já už to ncvydržíin, já chci nočník, já chci nádobu! Žádám své lidské právo! (Zmocní st hrnce na stole) VÁCLAV
Ticho! (Naráží hrnec Tichému na hlavu) (Ten se marně pokouší hrnec sundat) OUTÉCHOVÁ
Pane Burkc, vy jste takový dobrák, řekněte, ať se mají rádi! BURKE
Paní, já nic nevím TICHÝ Vrahové!
VÁCLAV (si dupne a furiantsky zpívá)
Vrť sa, holka, Hřincůch koláč, maluvanyj chlapec, teď kdj ■•■
fěrtoch zděravila, zatnuťyj máš tipec! Bulas. holka, bulas, bulas jal 11
květ, hale teď si zradila, hlavu soběs srazila! SVATAVA (lomcuje klikou)
Já tu nebudu, já tu nebudu! VÁCLAV (Burkemu)
Já taky ne! Navalte klíč! Vy ste ho schoval! TICHÝ (přiklekne)
Mistře, já vás na kolenou prosím, nedopusťte mou hanbu! Máte tU
někde nočník? VÁCLAV
Já se ptám, kde je klíč? OUTÉCHOVÁ
Bože muj, jestli to uslyší sousedé! Byli jsme vždycky tak dobři poctiví!! (Svatavě) Ty kozo pitomá; je to tvá pívá a poslední příležitost! VÁCLAV
Kams dal klíč, ty děrku jeden plesnivěj? TICHÝ (se kroutí v koutku)
Nepřipustím hanbu! Nenc. Vrahové! OUTÉCHOVÁ (mlátí Svatavu)
Ty důro jedna ošklivá! Děkovat bohu bys měla!
VÁCLAV
(popadne nůž) Ty vrahu mý lásky! (Chceprobodnout Burkeho, ale
zabodne nůž mezi paži a hruď do polštáře křesla) S VATAVA (si zakrývá oči)
Pěnu, pčnu, má pěnu. E maminko! OUTÉCHOVÁ
On odchází! (Modli se) VÁCLAV (bije mocně hlavou do dveří)
Já nejsem primitiv, já nejsem primitiv! TICHÝ (tancuje)
Tycho de Brahe vydržel, vydržel. HURKE
Potrebujú chirurga. riCHÝ (tancuje a zoufale vykakuje do výšky)
Mysli si, že je to pro vlast, mysli si, že je to pro vlast, mysli si — VÁCLAV
Nejsem, nejsem! (Buší pěstmi do dveří)
< iU IÉCHOVÁ
Mějte se rádi! Sousedé to uslyší! 11< IIÝ (který stojí tiše jako mučedník a od kterého se šíří louže, pláče)
Slečno, nedívejte se, prosím vás. Já nejsem takový! (Dveře se začínají vyvracet a kácet. Outěchová drží prolézajícího
I 'áclava) (lUTHCHOVÁ
Všechno bude dobré!
ricHÝ
.Šermoval jsem, jezdil na koni!
II áclav tupě stojí a oddychuje) < il ITĚCHOVÁ
Tatínku Bonifáci, buď rád. že ses toho nedočkal!
IIC1 IÝ (běží ke dveřím)
Prj č. pryč odtud, pryč! BURKE (ystává)
Proboha, Tichý! Potrebujú chirurga!
nrlIÝ
()všem, mistře, ovšem! Venku je telefon! BURKE
Portréty jsou moje. Tichý. A kufr!
160 ]   PODIVNÉ ODPOLEDNE Dlí. ZVONKA BURKEHO
l()l ]    PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO
TICHÝ (snímá portréty)
Ovšem. Jen pryč! (Chápe se kufru) BÚRKE
La rc-yamme me revera. (Těžce jde za Tichým, drží si břicho) (Odejdou. Outěchová za nimi, Václa\> a Svatava němě stoji) OUTĚCHOVÁ (přináší hrnec, chléb, buchty a rozděluje talíře a lžíce)
Já chystala večeři, a slepici jsem voškubala, tolik jsem se z vašeho
štěstí, děti, raduvala. (Prostírá) VÁCLAV (došel ke Svatavě)
Hanči! Člověk muší žít. (Jemně) Najíme se, skočíš pro pivo, li.i
dáme se do toho! OUTĚCHOVÁ (nalévá polévku)
Já to taky říkám. Na světě jsme jen jednou provždy, děti. Ešlěžc
byla na plotně uzená polívka. A že se buchty nespálily! VÁCLAV
Zlatý' požehnaný ruce, maminko! Však se všechno spraví! Dveře M spraví, podlaha se spraví, a všecko. (Sedají a jedí)
OUTĚCHOVÁ (stoji mezi nimi)
Jezte, děti, na nic nemyslete a jezte! Chudák pan Burke! VÁCLAV
Jestli ten něco spolkl, tak jsem papež. Klíč se mu jednoduše šik.
Hale haž jednou, jestli — (Svatava i Outěchová na něho němě zírají) OUTĚCHOVÁ (se vzpamatuje)
Hlavně se mějte rádi, děti! Kdyby to viděl nebožtík táta! Jakou len
by měl radost, lidi zlatí! VÁCLAV (vstane, jde k oknu, pozoruje ulici)
Já jen, jestli vyšli. (Jde ke ch>eřím, postaví je na výšku, opře J«
o futro a znovu se chápe lžíce) Kdyby je něco napadlo, třeba CO
tady jednou vykrást, tak jim vokážu. (Jedl)
Cvokům. OUTĚCHOVÁ
Lidi zlatí!
(Jedí, Outěchová se nad nimi usmívá, jeviště zvolna pohasíná) Tma, pak světla v hledišti.
(1965)
Burke a hraběnka
,   i , ruá scéna)
IURKĽ (zwnek)
BŽdého nemilosrdně oddělám! Budu se držet do posledního ItlUŽe, protože utíkat nemá smyslu. Ach bože, tak to bylo dřív IlUldnél Tělo se šouplo do pytle a zakopalo. A dneska? Mají otisky, ItinJI chemii ajá nevím co ještě, ďáblové! Časy se mění jako počasí ■ lověk si holt nemůže vybrat epochu, ve které žije! (Dlouze vonek) Ani domeditovat mě nenechaj! Už jdu, lidi! Taky se nemůžete dočkat. Jakoby ta skříň byla bezedná. (Odejde)
• lni li ticho, je slyšet, jak Burke hovoří.
Prosím další. — Tak pojďte, jen račte, madam, račte prosím tudy.
lll<AliľNK.A (mimopokoj) Vlak já vím kudy.
BURKE
i li i vidíte, však na vás už čekáme. IIKAlifiNKA
i K \ zpomlnám si, že bychom se kdy znali. Lidé mají však k sobě blízko, viďte? BURKE
In víle. (Hraběnka vchází s lorňonem, Burke s paličkou rezignovaně za ni)
HRABĚNKA (se rozhlíží)
Nu ano. Je to tak! (Chystá si fotoaparát)
BURKE
VY učíte být taky z Chodska? iikauCínka Nc. ze Švýcar.
HURKE A HRABĚNKA
BURKE
Taky dobře, HRABĚNKA
Ach ano! Všechno je tak jiné! BURKE
To víte. HRABĚNKA
Nábytek i tapety. A přesto, jako by to bylo včera! (Cvakne snímek) BURKE
Dámy ovšem odcestovaly. Řekly, že ze svatby nebude nic, madninl HRABĚNKA
To nevadí. Jsem tu stejné jenom na skok. Bydlím v hotelu Ambas-
sador. BURKE
Jste mezinárodní policistka. HRABĚNKA
Jsem básnířka. Dovolte, abych se představila. Hraběnka Brands tetteterová-Gráfová, údolí Ementál, Švýcary.
BURKE
To mě velmi těší. Škoda, že jsem tak unaven. Přišla jste se podíval do skříně? HRABĚNKA
Přišla jsem se podívat vůbec. Žila jsem též čtyřicet let ve Spojených státech. Svobodná. BURKE
Já jsem doktor Zvonek Burke, včdec-amatér. Jenže teď nemám čas! HRABĚNKA
To je skvčlé! Vy jistě rozeznáte ženskou kostní od mužské. Těší nič. že vás poznávám, pane doktore. Jsem tolik, tolik dojata! Lidé jsou zde stále tak stejně milí. Abyste rozuměl: žila jsem v tomto clonu plných patnáct let. BURKE
Já dvacet, madam, dvacet, a věřte mně, člověk se ničeho hezkýho nedočká. HRABĚNKA
Není možná! Podlaha je stále táž! (Ukazuje prstem) Zdá se, že poznávám ten starý dobrý' suk! Ach bože, srdéčko v hrdélku jen buší. včřte mi!
164 ]    BURKE A HRABĚNKA
Ml IKK li
luk se leda posaďte, madam. Skloňte lilavu a hned na všechno uvi-iliii- jinak.
IIKAUĚNKA
Nu právě. Nebyla jsem tady již plných třikrát dvacet let. Divím se, iu ještě stojí. Opouštěla jsem to jako dívka. Zde na prahu jsem nc naposled zahleděla. Před šedesáti lety jsme se vystěhovali za i au. Otec-lidumil, sídlo zde zanechal s přáním, aby zde žili samí dobři, prostí a pilní lidé. Kdyby tak mohl vědět, že jeho přání se ■plnilo. .....<ki;
I liky, madam. Všichni jsme pokrytci. V tomto křesle sedávám nej-
rnclcji v zimě, IIKAUĚNKA (sedá)
la laké. Však zde stával spinet. Hrávala jsem na něj luzné liry; víte, i ľ ■ .1 * odjakživa scházeli básníci, doktore. Já pěla koloratúrni soprán. ÍIJUKH
fo |o,jo.
I IN A HENKA
' amiěl splav. Tetička volala Stázo! linitKi;
To /.rovna. IIKAUĚNKA
I i mu se lak divíte, dobrý muži? Nelíbí se vám to jméno? IUKKK
i laopak, madam, naopak. Odpusťte, já už ničemu nevěřím. IIKAUĚNKA
Ale ano. jsem Anastázie, Marie, Ulrika, Sidonia Brandstettetcrová-' Irúrová. V Americe mi říkali krátce Brannie! Ó, jak často jsem tady
I.....žila pokojem v tanci, radostně tleskajíc ničkama, až sklínky
\ biodennayerovském příborníku rozechvěly pokoj cinkavou hrou /voiikú! III IKK!
Mndain! Kdo v zlaté strunky zahrát zná! (Klečí na židli s paličkou) IIKAUĚNKA
lO vldltel Mé prstíky neušetřily ani harfu v tomto hudebním po-'M na jehož podlaze, která je stále táž, tak přesně táž, stával rok
.....)]< zářící vánoční strom, sršely dárky a prskala vůně jehličí! Oj,
l ulik luzných let bylo v tomto pokoji prožito! Mohla bych
lft.1
IU IKKlí A HRABĚNKA
vyprávět týdny o svém dětství, které bylo tak čisté, nevinné jako věneček uvitý z prostého lučního kvítí. Nezdržuji vás? BURKE
Jen mluvte, osobnosti, Vaše skvělá Výsosti! Jsem jen unaven. (Stra nou) To je děvka, to je žihadlo! HRABĚNKA
Představte si jen, kolikrát jsem prošla těmito, těmito dveřmi! Není to zvláštní? Já se snad z toho jednou pominu nebo co, věříc, mi. (Sedá na bobek) To bylo — a to přece jest! Holčička s panenkou v náruči v nejlepších šatech ležela na široširém koberci a hleděla ke stropu jako do nebe a viděla ve výši vznášet se balón! Před šedesáti lety sem stejně jako dnes svítilo slunce a na jižní straně rostlo víno a pnul se břečťan do výše! Malá. něžná holčička zabíjela MUŠKY na okně, trhala jim NOŽIČKY, tititi, dokázal bysto zabít MUŠKU? Ó ano! (Vstává) Slyším tu spinel! A vidím altán v zahradě a kamennou zeď a u ní roste lískoví jež kryje kyprou zem, kde v stinném šeru skrývají se hlemýždi! A padá venku sníh, kamna dřevem praskají, meluzína v komíně fičí, zatímco dědeček s nikama za zády přechází pokojem sem a tam. V daleké cizině sc tato lesní tůň mého dětství vznášela přede mnou jako Fata morgana. Až letos v Curychu, podle závěti mého praděda, prvního uživateli tohoto domu, byl otevřen staletý jeho testament, který pro mne znamenal konečné rozhodnutí. V zamyšleni jsem pak na nábřeží jezera hleděla na plující parníky a přemýšlela o nevinném dětství, které v tomto pokoji usínalo na zločinu. A jednoho dne mne rychlý vůz unášel na letišti do Kloten. Holčička se vrátila. BURKE
Ještě nikdy jsem nenaslouchal tak jemné, ušlechtilé, vpravdě románové mysli. HRABĚNKA
Nic ve zlém; chci vás jen připravit na nejhorší. BURKE
Na svatbu? HRABĚNKA
Co krásného to říkáte, vy blázínku? Jen proto jsem nepřijela!
BURKE
Jsem vámi šokován a nevím, co povídám. Výsosti! HRABĚNKA
Já také ne. Máme toho tolik společného.
166 ]
BURKE A HRABĚNKA
IIHKKK
Výsosti, já vás štípnu! IIHAHENKA
Az potom, vy blázínku! lit IKK ľ
A ľ vím, že to není jen sen, ať to vím! MkAHENKA
Tušila jsem, že tu najdu správného klučinu! Správného suchého
llařika, blázínka, zakletého básníka! Můj kufr se nachází přede
dveřmi, kdybyste byl tak laskav, doktore! BURKE
Vý něco zamýšlíte, madam! IIHAHENKA
Ano. Ukojit svou touhu. Strávit ve svém pokojíku čarovnou, bláznivou noc! (Burke se skácí) A nálúá radost dobráka mi tak krutě skácela. (Popadne hrnec na stole) To ho vzkřísí. (Vychrstne obsah nu Burkeho, přiloží pak hlavu k jeho hrudi) Hodinky jsou celé, fOtclnÔ tikají, budou to tedy jen mdloby. (Vstane, otevře skříň ,i spráskne ruce) To je ale nepořádek! Kde je něžná ženská ruka, kletá by na to všechno dohlédla! Hadry, šaty, dokonce ňácí Odloženi lidé či co, ale ručník žádný! \ HENKA (zavírá skříň a hledí na Burkeho) Vltávejte do školy, vy rozpustilý chlapče! Musíme vás utřít! BURKU
Co sc děje? (Hmatá po sobě) Vždyť je to hovězí polévka! I IľAHÍ'NKA
(i n klidně ležte, Zvonku! Není třeba ztrácet hlavu. Jste-li ne-n n ii iiv. ošetřím vás! Doktor sám sobě často rady neví dát! 11 i i i (vstává, jde k umyvadlu a otírá se, hraběnka mu pomáhá) Diky! Chtěly mne zrádně vyhodit, chtěly mne vyhnat do vichru |nko nehodné dcery krále Leara; mám ho nahoře! Jako věrolomní politikové využili nepřítomnosti svého ministerského předsedy, ■ ■ d< 0 amatéra goethovského typu, nositele řádu vesmíru! Jako na Napoleona posílali na mne jedovaté buchty, plněné olrušíkem! i' nic iá nejsem Napoleon! Jestli len naletěl — doktor Zvonek Burke ne! Bránil jsem zuby nehty holé žití svoje, jako sama príroda by bránila! Já nejsem útočné povahy! Celý život rozdával ||i m radost! Já, slavný soude, já to nechápu! (Zakryje si obličej) Ai h bože!
[<J7 I    BURKE A HRABĚNKA
HRABĚNKA (přistoupí)
Uklidněte se, doktore! Chápu, že jakás rána dává ronit žalu z vašeho bolestí nadívaného hrudí! Pomněte však jedno: jako osamělý věkovitý strom-velikán, kterým cloumají vichry, nesele tul svých bedrech tíhu a údery nemocného života! Pevně však zakotven v půdě jak neohrožený pták hrdě přehlížíte okolí a přívaly odrážíte! Nepřestaňte však věřit v konečné štěsti člověkal Hleďte, doktore-badateli! Slojím tu s vámi, abych vám energickj pomohla načerpat sil!
BURKE
Díky, hraběnko, díky. Jsem blázen. (Hraběnka přináší siny ktijiih a otevírá jej) Stázo Outěchová, dcero vzácné paní bytné, paní Alžběto Outěchová, její matko, vdovo po strojvůdci, pane, pane Va< lave Václave z chodské republik)' a —ještě někdo; doprčic, to ui
je skleróza nebo co! (Jde se přesvědčit) Karle Tichý, nadaný .....i
příteli! Byli jste dobří lidé! Ale spálili jste se v ohni politickú h pletich. To, co jste zamýšleli vůči mně, dějiny obrátily proti vám Proklety buďtež vášně! HRABĚNKA
Až na věky věkův! (Burke hraběnce podá\>á kytici). Díky za oprav du lidské zacházení, doktore. Vždycky jsem si přála, aby lidé bj li k sobě právě takoví. Vždycky jsem si přála, aby moje krev byla nasycena dobrem a tělo se pak smísilo s duší. Prapradědeček uvádi v testamentu, že pod podlahou tohoto pokoje pohřbil za svůj nehodil]! život pět zde jím zavražděných obětí. Pět lidí vešlo v tento dům. abj již nikdy nevyšli. Tam. kde rodina čekala poklad, vyšel najevo zločin. Naštěstí jsem z rodu poslední a potomky nemám. Udělí m tečku za minulostí. Křesťansky je pohřbím, senzaci zveřejním. BURKE
Nejlepší by bylo ve Večerní Praze. Vydělali bychom jmění. Alr > Q s těmi ve skříni? HRABĚNKA
Není čas na úvahy. A teď již jak pilné včelky rychle vybouránu
podlahu! BURKE
Nejde někdo? HRABĚNKA
To nic, to vetríček! Pojďte, doktore, pojďte, srolujeme koberce. Ffl tam taky zapečetěná olověná schránka. Jakési ryzí mince. (Roluji
168 ]   BURKE A HRABĚNKA
koberec, hraběnka hledí na podlahu se zalíbením) Staré známé fošny! i    né lesní stromy, kdesi někde na pasece uprostřed letního dne! in iuki :
No jo. Já už mám všeho dost. Já už nemůžu. HRABĚNKA
Vfc vánku daleko kynuly jemně svým jehlovím, než pily dřevo rub-
i ii /aliiyzly se řízy říz! Třetí prkno od okna! HUK K K (odměřuje)
ľ.i/, dva, tři. (Rukou rve prkno) Au. HRABĚNKA
i o dělálc?
WJRKli
11lomil se mi asi nehet.
i n ■ AHRNKA
Rukama lo myslím nepůjde.
BURKE
Kladívko, nebo snad nůžky! Chtěl jsem žít vždycky v čistotě n iiiími! HRABĚNKA
Inko praktická žena konzultovala jsem jistého tesaře v Curychu, fclká (dívá se do papírku) sekera, kleště, sochor!
HURKE
lo musí být velká sekera!
iiK A HENKA
• mi v Charvát má dílnu za rohem!
BURKE
Kdo? Už mi ty mrtvoly lezou krkem. Je to všechno hnusné! Hlt A HENKA
i il o děti jsme v jeho dílně v dlaních prosívali piliny.
BURKi;
Sekera je ve sklepě. Viděl jsem ji tam kdysi. Hraběnko, vy jste |odlná naděje ubohého člověka! Stázo! HRABĚNKA
A/ polom, blázínku! Sežeňte klíče od sklepa a nějaké světlo. Pojd te, sestoupíme spolu do hlubokého podzemí jako dvě ztracené (Mil
l lina)
11965)
Burke ve vyhnanství
(opožděné pokračování)
(V bytě Tichého.
Burke sedí za stolem a míchá v hrnečku čaj. Tichý látá ponožku) TICHÝ
Ještě kostku. Mistře? BURKE
Děkuji. (Míchá dál) TICHÝ (po chvíli)
Cukr se snad špatně rozpouští? BURKE
Nemyslím. Roztok není zdaleka nasycen. (Míchá dál) TICHÝ (krčí rameny)
Svůj bylinný čaj mícháte tak divně zamyšlen. BURKE
Však v duchu pracuji na protestní biografii, nesoucí název: „Chtôl
jsem prožít život v řádném pronájmu, a zatím?" TICHÝ (opatrně)
Zamýšlíte zachytit. Mistře, vše? BURKE
Povinnost badatele vůči lidstvu je zachytit vše. Vcelku však osnuji skromný bestseller, něco jako Doktor Burke Story, kterou ovioitl bude možno zhudebnit. Jsem odhodlán odhalit lidstvu celou pravdu o tom, co hrozného jsem prožil ono odpoledne, ktOfl vyústilo ve ztrátu pokojové vlasti. TICHÝ
Však můj pokoj je vám novou vlastí. BURKE
Je třeba být nelítostně upřímný. (Tichý znejistí) Něco jako Vítěz.1,1. w
H (klek nebo Markýz de Sade. Neboť hleďte: svůj neblahý návrat lázni stále vidím, slyším, prožívám! Vzduch voněl! Vysoko na db loze zpívali vrabci, Má hlava — hruď i střeva — vše ve umě bylo naplněno Dobrem. Provázen vámi jsem vstoupil do pokojíku, litery Oddaně vydechoval na mne svou věrnost. Přiznávám se — chtěl |M'in vás tam spojit s neprovdatelnou sice, ale nadanou dcerou bytné, Absolventkou zvláštní školy. Rázně by žába skoncovala s vaší Niiiiiolou i panictvím. Ale vy jste zklamal. IIUIÝ
Vlní, Mistře, m IKKR
No právě. Láska je důležitá. Na tak silný pud se prostě rezignovat nedá, — Pak mi bytná sdělila, že la její ohava se hodlá vdávat a že
.....síni z pokoje navěky pryč. Vrazily do srdce rezatý nůž. Všechno
bylo jak ve snách. To nevděčné děvče později vniklo do pokoje se Htcbnírn závojem v jedné a s čikuli v druhé nice a začalo se mi i.ini nechutně vyznávat z lásky k jakémusi individuu z Chodska. A já, notorický nezištník. v předtuše, že ten její ženich bude Miimvcc, ano, perspektivně i zvrhlý vrah, snažil jsem se žábě lo vda-.'I.chtivé dobrodružství poctivě rozmluvit. A rozeštkala se mi tam do čikuli prosyceného závoje. Nadýchala se tak výparů — ačkoli ttápls na lahvičce jasně varoval — a umřela mi tam v podstatě jak li i.nka. Jak se ukázalo mylně. Káča nevděčná. Shánět si živelně
■ 111 ion předem neschválené ženichy za mými zády! Polekal jsem se její sturli a zamkl se jak sprostý' zločinec. Nebylo mi dvakrát do
pivu. A když se ozvalo klepání podezřívavé bytné, nezbylo mi než i r n   mrtvou v náručí. Jaké to ponížení! Proti svému přesvědčení
ľ- \nu bylo nutno budit zdání útulné pohody v místnosti, dokud Jioiii nenapěchoval holku do skříně, neb do zásuvky by se ta iliiicbuice prostě nevešla. Pak se ozval domovní zvonek. Než jsem mulil něco podniknout, už jste byl v místnosti vy — nešťastník
■ l. lomu se zásnubní kyticí. Jistě teď chápete, proč jsem vás chytil pod krkem a přidal k té žábě do skříně. (Tichý si sáhne na krk) Vulitu. že si stále ještě živě vzpomínáte.
IH 11V
Ano. ovšem, mistře. III ||<KE
ľiik chorobná baba znovu klepala. Jak mi bylo, dospělému člověku! i dj byste ve skříni vy dva byli aspoň schopni se zasnoubit a zvrátit
■ i l\ ten zrůdný svatební plán! A když dotěrná babice znovu
170 ]   BURKE VE VYHNANSTVÍ
l/l  |    BURKE VE VYHNANSTVÍ
vyzvídala a znovu nabízela tu svou gastronomickou pornografii t\ i perverzní buchty, v ráži jsem otevřel skříň — babice strasie• vykřikla a po zásluze ztuhla. Doplnila tým ve skříni. Ale neiutltlll
mír! Svět nedal pokoj! Znovu crrr. A crrrr! Odhodlán šel ji.....
otevřít. Drzý- ženich, obluda-amatér, se přivalil na večeři. Zatim 0 vy tři jste si klidno leželi ve skříni, tupý netvor počal jevil neklid Byl jsem nucen znovu zasáhnout. Paličkou na maso. Tak Karlíčku, ze mě stal masový vrah. Nové bouchání a zvonrm Rozhodl jsem se. že předběhnu přírodu i justici a vyřadím no z existence sám. Zamkl jsem se navždy před nespravedlivý m světem a ten obrovitý klíč spolkl. Jak víte, nejsem žádný výstředná a o výživě něco vím, ale lělu nelze dodávat železo takto drasln I \ Nicméně, ten, kdo se dobýval — snad Osud. posléze odešel. Pni nastalo něco jako soudný den. Napřed jste se ve skříni probudil v) a vyšel. A propos — proč jste se vlastně. Karlíčku, probudil?
TICHÝ Tož tak.
BURKE
S každým novým probuzením jsem se cítil menším vrahem — z čtyřnásobného trojnásobným a tak dále. až postupně jsem byl zci Ifl nevinen. Když skončilo toto mravní odmocnění viny. počal jsem ukrutně pociťovat v žaludku klíč jako nadbytečný meteor. Naslnl zmatek. Vy jste v zamčené pasti pokoje nepředstavitelně urinalnl trpěl!
TICHÝ
Mistře, smilujte se!
BURKE
Jenže Tycho dc Brahe byl holt jenom jeden. Tekutý vyslat i tekutý pomník. TICHÝ
O tom, Mistře, snažně prosím, pomlčte! BURKE
Budiž. (Vstane a jme se procházel) TICHÝ (po delší chvíli)
Mistře, proč nic neříkáte? BURKE
Psst. Přecházím dosud mlčením tu událost, jak jste si přál. TICHÝ
Ano, Mistře. Díky.
172 ]   BURKE VE VYHNANSTVÍ
iiiikki:
V pravdivé literatuře však zamlčet pravdu nelze. Močový' měchýř také potlačovat nelze. Spravedlivě vybuchl. Vypukla velká metabo-lli k;í revoluce. — Nemusíte se pýřit, Karlíčku. Váš čin se dostane do llabikáře. Však když rozběsněný surovec v záchvatu komplexu méněcennosti rozštěpil dveře, mohli jsme volně odejít. Připadal jsem si něco jako Komenský. Doprovodil jste mě až na operační stůl. Vaše věrnost je íyzí, nenapravitelná, věrnost vpravdě perverzní. IM IIÝ
h/va sc zahojila, Mistře?
Mi IKK ľ, (vyhrne košili a ukáže jizvu)
li/va operační snad. Ale jizva v srdci? Chirurg-profesionál, doktor Navrátil, otevřel můj břich — a žaludek takříkajíc „udělal jak kasař káču" — vybral klíč a já byl lidstvu zachráněn. A tak tu stále jsem! (Radostně zadupe) Jsem, jsem! Jsem zase doma. (Zarazí se) Jsem vlasiuč jako host.
I U 11Ý
Miižclc toho ještě tolik vykonat. Mistře. (Sáhne si na krk) BURKE
Baže, Není odpočinku pro tvořivé, nepokojné duchy. A zůslat polykačem klíčů-amatérem, něco jako Krišna Bahtárí nebo Čeněk Kraus, to se mi nechce. A cítím se týnejžrem. Co založit pro /nčátok lakový bigbít? Koupit něco kytar a tak dále — rozhodně i líci sestavit atlas vůní, změnit někomu pohlaví, zkusit si vlastní I huurgický zákrok — zkrátka být ofenzivní, pokud spalující, tvořivá energie sc dere ven! IH IIÝ
Ano, ovšem! (Tváříse ustrašeně)
IHJU KI! (si ukazuje na hlavu)
VSnk sc laky tady uvnitř odehrávají procesy. Je třeba vymyslet už nfiCO definitivně geniálního. Něco jako Einstein nebo i Hitler. Jak n pane. sc dokázali vmontovat do dějin! Řekněte! Jak vlastně mftŽC malý člověk zasálmout svět? Jakou má šanci v pokoji?
Ili IIÝ
lii/ lak, To nevím, Mistře. BURKls
VY nevíte nic. (Odchází) III IIÝ
ti v mi. Mistře, že nic nevím. (Burke odejde) Nechci se rouhat, ale
17.1 ]    UURKE VE VYHNANSTVÍ
asi ho udám psychiatrům. Je to takový génius, nebo blázen'.1 (10.....
amatér? Nebo spíš —blbec-amatér? Ach jak já se rouhám. Ji ni tak zmaten. Kdo to rozsoudí? Mistr však správně učí: přestal býl plachý. Ano. Je nutno se projevit. Ale jak? Být až U1111 s Vykopnout ho, a ne mu poskytovat přístřeší. Avšak udat ho by H I nebylo čestné. Nicméně, žák se vzepře učiteli, když přijde í H (Řve) Rozbijú mu hubu, jsem přece doma! — Slečna Svatavu 11 kráva, selhala, ale já se musím prosadit i tak. Přijdu o panictví KAJ co stůj. Možná že ještě letos. Třeba i potomka ještě budu mít. ;i lni pokořím svého učitele, který se na to dozajista už nezmůži i třeba ukradnout mu popularitu. Stát se Burkem a jeho udolal Tichým. Ale jak? (Zařve hlasem karate) ÚÚTj— Mistr kdysi M I vedle dobra je démon zla v člověku nej zajímavější. (Poslouchá) Vrací se. Já to tušil, že v tom bude finta. Kdepak, mě. chlapci Ku jen tak nepřechčiješ. — Jůů. já si tak troufám. Já se měním.
BURKE (vejde) Kuk.
TICHÝ
S dovolením. Kde jste byl, Mistře? BURKE
Ale obešel jsem jenom zvolna celý svět. Spočinul zrakem tu spočinul zrakem tam, neboť hleďte — (zazní domovní zvonek Tichý nejisté pohlédne na Burkeho, ten zkoumá kapesní hodinky)
BURKE (schovává hodinky)
Nepravděpodobno, že by to byl zločinec. Běžte klidně otevřít. Svi\| monolog dokončím až pak. (Tichý jde váha\>ě otevřít, Burkeje sáni) Pronášet cenné myšlenky beze svědků nemá valné ceny. — Tak dělej, dělej, člověče, nebo to zapomenu! (Vejde Tichý s talířem buchet)
TICHÝ (zoufale) Mistře!
BURKE
Zlaté ruce. (Se lekne) Ne!!
TICHÝ
Nepoznal jsem ji. Až buchty ji prozradily, Mistře. BURKE
Co tu chce ta osoba? TICHÝ
Ten spolknutý klíč. Mistře. BURKE
Jali vůbec ví, že klíč už je volný? Jak?
ik iiý
Tož nevím. Mistře. (Chce položit talíř buchet na stůl) BURKE
Zadrž! Dr. Burke od zrádců nepřijímá nic. Vyřiďte jí to. TICHÝ
Ovšem, vyřídím hned, Mistře. (Odběhne) lil i|<KE
Srdce, uklidni se! Minulost útočí. i k i iý (se vrací s talířem buchet)
ftiká, že mladí bez klíče nemají toho pravého soukromí. IIWRKE
Ať si vymění zámek, lakomci. i h iiý
Pláče. Buchty si nevzala zpět. in i|(KE
Ať ledy vejde nešťastnice a mluví přímo.
ricHÝ
To prý nemůže. BURKE Tak ať jde do prdele.
ik'iiý
li/ se stalo. Totiž, to přesně ne. Zeptal jsem se pani Outčchové.
proč nejde dál. Ten chodský' zeť jí to předem zakázal. Dovolil jí jen
jednat ve dveřích. Kdybyste vy prý' vyšel na chodbu, moc prosí. BURKE (zavrtí hla\>ou)
I  chce-li vážit ona těch pár kroků sem, nebudu já vážit těch pár
kroků tam. To je zákon politické cti. Vyřiďte jí to. A ty buchty
\ i.iťlc. jak jsem řek! i u iiý
Ano. Mistře. (Odběhne) BURKE
i i c Ke Je třeba drtit. (Tichý přiběhne s buchtami) iiiiiý
i ttichty prý naservírovala tajně na schodech, jinak by jí zeť nějakou I vrazil. iihnki;
l;í |e varoval, Ty buchty ať nepřestoupí práh. I k iiý
Buchty za boha nechce zpět. Zeť Václav s dcerou Svatavou prý
174 ]   BURKE VE VYHNANSTVÍ
175 ]    BURKE VE VYHNANSTVÍ
čekají před domem. A navíc — Svatava se sama čeká. Nepřinese-li však klíč — on vyjde prý' nahom sám. Mistře, nedopusťte, aby surovec sem vnikl.
BURKE
Dobrá. Svět potřebuje mír. Vydejte vyděračům, co žádají. (Tichý sejme klíč z trofejniho prkénka a odběhne s ním, buchty zůstanou v místnosti)
Vyrvali starci jak srdce z těla krůty, vyrvali suvenýr! (Zahledí se na buchty a zkoumaje prstem. Plivne na ně)
TICHÝ (vejde)
Jsou pryč. Děkuje. A vzkazuje všechno nejlepší.
BURKE (mávne rukou a ukáže na buchty)
Semelemc to jedovaté býlí a drobty nasypeme ptáčkům. Ať slouží dobru. Tuhle kapitolu prostě uzavřeme. — Mlýnek na mák! Ten nejlépe zničí celý ten mravní odpad. Ach ti lupiči! Cítím, jak se ve mně rodí mstitel. Něco jako Zoro, nebo hrabě Monte Christo, něco jako Alfatáh!
TICHÝ Mistře!
BtJRKE
Ne, ne, Karlíčku! Myslím na všechny aktivní lidi! Vidím, jak unášejí letadla, dítky, atentátují a lile — svět o jejich ukřivdění vil A my? Unesl jsem Svatavu, nebo tu babu? Nehnul jste prstěmi A oni uzmou starci i nevinný klíč! Žárlí na to, že jsem ho nul v žaludku. — Žárlíte na klíč. že se podíval do žaludku dr. Zvonku Burkeho? Vy jste se nepodívali nikam! Ani s Čedokem! Plivají flž sem ten svůj malicherný jed. Jací to červiví lidé! Chtěli mě zrádně vyhodit, chtěli mě vyhnat do vichrů jak nehodné dcery krále Le.n.i Mám ho v kufru. Jako věrolomní politikové využili nepřítomnosti svého ministerského předsedy, vědce-amatéra goethovského typu nositele řádu vesmíru. Jako na Napoleona posílali na mne jedovatí buchty plněné otmšíkem! Dokonce i sem — do vyhnanství. Jonži já nejsem Napoleon! TICHÝ
Ano, ovšem, Mistře. To určitě ne. BURKE
Cože? Já vám dám, že ne. Aleje tu rozdíl! Jestli Napoleon naletí! doktor Zvonek Burkc ne! Bránil zuby nehty holé žití svoje, jak saiTIB příroda by bránila! Nejsem útočné povahy! (Ukazuje na buchty) Pryč zočí, pryč!
TICHÝ
A talíř rozbít. Mistře, že? (Chystá se uhodit talířem o zem) i iURKE (se krátce zamysli)
Zadrž! Nenese na bezpráví vinu. Nejsme přece na Sicílii. Časem
zajde sám, TICHÝ
Ach jak jste moudrý a plný poezie, Mistře! (Odejde s buchtami) BURKE
Za to ty, blbečku. jsi rozumu mdlého. To Goethe měl jinačího Ecker-tnanna. Máme lo těžké, my staří rozsévači dobra! i [l IIÝ (se vrací)
Zvolil jsem wc cestu. Připálené exempláře ne a ne vsáknout vodu a bláznivě pak tancovaly ve vím mísy. BURKE
Buchty se nejlépe likvidují buď ranou do týla, nebo vhozením do řeky, vy Šrámku. Ale musíte na ně uvázat kámen. Chtělo by to studii. Ale kvůli jednomu extrémnímu případu nebudu přece psát pro lidstvo celé pojednání. To po mně nemůže nikdo chtít. Půjdu raději na tvůrčí procházku, abych se uklidnil.
tichý
A já budu uklízet.
BURKE
Smolákem dějiny zrovna na lopatky nepoložíte. (Odejde) TICHÝ Hni.
BURKE (nahlédne dovnitř)
Jakýpak vy jste Eckermann! (Zase zajde) i H T1Ý (rozrazí dveře)
Jakýpak vy jste Goethe, Mistře! ltUKK.1- (který dostal ránu do hlavy)
Au! — Co když jste mi poškodil mozek, to nejcennější, co mám!
Užuž chci za dveřím udělat definitivní objev — a bác. Divné věci
se ději na Elsinoru. TICHÝ
Tož tak, Mistře. (Burke poký\>á hlavou a odejde)
Je nutno přikročit k činu. Ale jakému? To je otázka. Použít spray?
Jedovaté houby? To by nebylo čestné. Jak tedy? Jak?
t Tma)
(1977)
176 ]
BURKE VE VYHNANSTVÍ