OSOBY KRÁL JINDŘICH MARIE CIHLÁŘ SMRŤÁK VĚRA PANÍ PRAŽKA RAFAEL PETR PŘEDSEDA TAJEMNÍK MLADÍK (HUSAR) MICHAL (MAŠKARA S BUBNEM) PAVLÍČEK (MAŠKARA S TRUBKOU) MAŠKARNÍ PRŮVOD: NEVĚSTA ŽENICH MEDVÉDÁR MEDVĚD BÁBA S NĎŠÍ NEMLUVNÉ ŠAŠEK KOMINÍK SECESNÍ ŠVIHÁK SLAMĚNÝ PANÁK KŮŇ JosEf Topol 1. Úřadovna venkovskélw národnílio výboru. V pozadí, pracuje u rozhlasové skříně PETR. V popředí stojí PŘEDSEDA s TAJEMNÍKEM, proti nim STARŠÍ MUŽ s trubkou, který právě dotrubuje fanfáru. Od prav&io portálu přichází MLADŠÍ MUŽ s bubnem. Starší muž dotroubí. PŘEDSEDA: Troubí, že je to o rozum. Pavlíčku, „Už mi koně vyvádějí" -PAVLÍČEK (rozebírá trubku, foukne ostře do náustku): To foukám jedině o pohřbu. Jinak ne. PŘEDSEDA (mladšímu muži s bubnem): A ty, Michale, za co ty jdeš? MICHAL (sedí na židli, buben má před sebou): Za bubeníka! (Zvedne paličky a spustí.) CIHLAŘ vejde zprava, pověsí čepici na věšák, zacpe si uši malíčky. PETR udělá nervózní gesto k PŘEDSEDOVI. PŘEDSEDA (Michalovi): To stačí! (Dívá se po Cihlářovi.) CIHLÁŘ (dojde k Tajemníkovi, podává mu ruku): Já jsem tady cihlář. TAJEMNÍK: Fidrmuc. CIHLÁŘ: No, jak se vám u nás líbí, pane doktore? TAJEMNÍK: Já nejsem doktor. CIHLÁŘ: Aha. Konec masopustu 17 1 TAJEMNÍK Hezký kraj. CIHLÁft Jo, hezkej -TAJEMNÍK Románský kostelíček -CIHLÁft Vloni se tam ňák dostali holubi, sedali ai i lum na rameni a dělali na oltář. PREDSEDA- No, památkáři nás honili! CIHLÁft Jsou to blbý kopce. Víc kamení než hlíny. A ^o- lejc mokřiny. Samá voda. TAJEMNÍK A kde se tu bere? PŘEDSEDA (se sméje): Pámbuví, asi je pod náma moře. CIHLÁft Tady kopnete motykou a vyskočí pramen. Jdete do pěkný díry. PŘEDSEDA: Nestraš, nestraš. Soudruh Fidrmuc tady kupuje barák. TAJEMNÍK (Předsedovi): Přijede ta paní? PŘEDSEDA: Jo, mužem se u ní stavit, ať to vidíte -' TAJEMNÍK: Zvenku to nevypadá špatně. PŘEDSEDA: To bych řek! PAVLÍČEK (Michalovi): Moc do toho řežeš. TAJEMNÍK se nakloní k PŘEDSEDOVI. PŘEDSEDA: Na chodbě, ty dveře vpravo - TAJEMNÍK odchází vpravo. HUSAR: Aby to nedunělo, když je to dutý. PŘEDSEDA (Cihlářovi): Co Král? Co říkal? CIHLÁŘ: Ale! PŘEDSEDA: Žes ho nepřived? CIHLÁŘ: Jsem jeho chůva? PŘEDSEDA (za Tajemníkem): Ten tady chodí celej nervózní, my mu na trumpetu hrajem a na buben - Mně to už leze krkem, celej Král! Josef Topol MLADÍK (v teplákoví! bundč vejde zprava, dojídá krajíc): Ahoj lidi To má bejt schůze? PŘEDSEDA: Je tady novej tajemník. MLADÍK. A chce mě vidět, jo? (Vytáhne šavli z pochvy.) Ta se blejská, prosím, po sidolu! Zprava vejdou VĚRA s MARIÍ, nesou prádelní koš s papírovými Škraboškami. VÍRA Dobré odpoledne! Tak masky jsou tady! Ted je přivezli! MLADÍK (zastaví Viru s Marií): Ukažte, ukažte to! (Leze jim do koše.) VĚRA Bratr se bude zlobit - MLADÍK vyndá z koše škrabošku, nasadí si ji, PAVLIČEK a MICHAL ho následují. PŘEDSEDA: Tak si je vem! CIHLÁŘ; Co si na nich vezmeš? (]de lakč ke koši.) pftEDSEDA: A co jste to sehnali za masky? Jsou náký udivený. VĚRA: Tahle je zvláštní. MLADÍK: To je ona! VĚRA: Pro koho je? MLADÍK: Pro nebožtíka. CIHLÁft (podá masku Víře): Tu nechci. Mně stačí nos (Nasadí si velký nos.) PftEDSEDA: Jak malí vénové. CIHLÁft (podává Předsedovi masku): Vem si taky, nebuď srab. Skarohlíde. PftEDSEDA (Cihlářovi): Ty vypadáš. CIHLÁŘ: A ty! Že neuděláš projev! Udělej projev! VĚRA (si sedne ve smíchu na židli): Mně se něco stane! Konec masopustu soudru2i TAJEMNÍK (sc vrací zprava): Tak co bude, udéláme? CIHLÁŘ. Vemte si taky jednu. MARIE (drží koš, Tajemníkovi): Nechcete? TAJEMNÍK: Ne, děkuju. (Skloní se nad stůl.) Nějak nejde ten Král. MARIE odejde s košem vlevo. PREDSEDA (vzdychne): Pěknej prevít. TAJEMNÍK: Má tu psané dva koně. MLADÍK Dneska dali kobylu na jatka. TAJEMNÍK: A jak to přijde, chalupník - PREDSEDA (si zvedl masku do čela a balí si cigaretu z p\e. chove tabatčrky): Má v hlavě ty svoje kousky, má je tam zadřený, tak se jich drží všema desíti. To by dřív pustil duši. CIHLÁŔ (na Předsedu): On to zná. Taky je z toho. MLADÍK: Rozpustíme to, ne? PREDSEDA (se podívá na Cihláře, Tajemníkovi); To máte těžký, při sobotě, před muzikou -PAVLÍČEK: je nás tu pět a půl. PETR (mluvído mikrofonu): Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest -SMRŤÁK (v haličském plášti vejde rychle zleva): Já vás zdravím: Předsedo, tobě se omlouvám, ale všecko to visí na mně - Pusť mi je, kvůli nim se to zdrží - je to jednou do roka, sakra! - Král vám nepřišel, co? (Předseda mávne rukou. Smrták si odvádí Pavlička a Michala, Mladíkovi.) Pojď taky! VĚRA (Smr(ákovi): Hned jsem tam. SMRŤÁK (ironicky): Buď tak hodná! (Odejde s Pavlíčkem a s Michalem.) VĚRA sbírá odložené masky. |^0] Josef Topol PŘEDSEDA (vytáhne hodinky na řemínku): To už nepřijde. TAJEMNÍK Škoda. CIHLÁŘ Tadyhle Věruška, ta má na něho vliv. VĚRA: To na mně nechtějte! (Odejde vlevo.) TAJEMNÍK: Já už bych si s ním poradil. PŘEDSEDA Měl by to, šťoura, lepší. Ale to radši sedře sebe i děti -TAJEMNÍK Pomáhají mu děti? PŘEDSEDA Jo, kluk je trochu -MLADÍK Cvaknutej. PŘEDSEDA: Ten jde za ním jako slepej, ale holku má šikovnou. Ted tu byla, ta, co vám nabízela masku - MLADÍK. Pořád brečíte, že je málo lidí, tady máte dva a neumíte je přitáhnout. PŘEDSEDA: Abys věděl, od prvního tě tady máme, budeš vyreklamovanej. MLADÍK (užasne): Nedějte si srandu. PŘEDSEDA: Máš po fabrice. Pole jste dali a dělat nechcete nikdo. MLADlK: A co bych tu dělal, prokristapána! TAJEMNÍK: Pomůžeš soudruhům, to tě, člověče, neláká? MLADÍK Tebe by to, soudruhu, lákalo? TAJEMNÍK: Proto jsem tady. MLADÍK (uhodípaličkou do bubnu): A co u vás dostanu, co? Zleva vyjde MARIE, za ní VĚRA. TAJEMNÍK (si vezme od Petra mikrofon): Haló, haló! Věnujte, prosím, pozornost tomuto hlášení: žádáme rolníka Františka Krále, aby se dostavil na místní národní výbor. Pokud možno ihned. (Zakryje rukou mikrofon a vrací jej Petrovi.) VÉRA (nese kabát, Mladíkovi): Ty prej máš dlouhý rukávy. MLADÍK (zarytě): A není to fuk? Dlouhý nebo krátký. Konec masopustu [11 PREDSEDA: Tlustý nebo tenký. CIHLÁŘ: Koukej, aby ses líbil, že jo, Mařenko? MLADÍK zkouší kabát, VĚRA špendlí záloíky. MARtP (Předsedovi): Tatínek nemůže. Je doma sám. TAJEMNÍK (Marii): Otec vás poslal? MARIE: Ne. VĚRA Mařenka přišla se mnou. TAJEMNÍK: Chtěli jsme si s ním popovídat. Co tomu i kate? Jak vy se na to díváte? MARIE: Mám na vás počkat, paní Věro? SMRŤÁK (vejde zleva); Předsedo, ty mě zničíš! PREDSEDA: Nedělej paniku. SMRŤÁK (na Mladíka): Tak mi ho pusť, s ním to stojí a padá. PREDSEDA (Mladíkovi): Jsi tak důležitej7 MLADlK: Jsem blbej! Budete koukat, jak vám to rozto-| cím! SMRŤÁK: Jen to vykecej! TAJEMNÍK: A co je vlastně - SMRŤÁK' Maškary! Konec masopustu! TAJEMNÍK: To se u vás ještě drží? CIHLÁŘ: A to my si rádi vyrazíme. PREDSEDA: Na to jsme kadeti! (Smrfiíkovi.) Tady soudruh Fidrmuc by potřeboval oholit -SMRŤÁK: Budu se těšit! (Odduizí s Mladíkem, Víře.) Ten buben přines! PREDSEDA Tik co' (/ vedleišt mi-tih^li zavřísktu hubku. Předseda začne skládat papíry na stole.) Tak nic. věra zvedne buben. MARIE ji podá paličky. tajemnIK: Počkejte! Je slyšet därazm' zaklepání na dveře. PREDSEDA; Že by? - Dál, prosím! Zprava vejde paní PRAŽKA s kabelou a s deštníkem. PRAŽKA: Přeju dobré odpoledne. CIHLÁŘ Starou belu. (Odchází vlevo.) PREDSEDA (paní Pratce): Pěkně vítám. Tak jste přijela PRAŽKA Jdu rovnou od autobusu, pane předsedo PREDSEDA: Pan Fidrmuc, náš tajemník. Koupí asi váš dům. TAJEMNÍK podá PRAŽCE ruku. PRAŽKA Těší mě, moc mě těší! (Včra se zdraví s Praíkou, odchází s bubnem vlevo. Praíka se posadí na iidli doprostřed.) To byla cesta! Div nevytřesou z člověka duši. MARIE odejde rychle vpravo. Tma Josef Topol Konec masopustu Zaduní hubni/, jeviště se naplní maškarami. Na zadním pro_ spektu je v siluetách vidft vesnici v kopcovitá krajině. Mastq ry okukují jedna druhou a zkoušejí si první kroky v nezvy klých úhorech. Poslednípřibífiá SMRŤÁK s HUSAREM, naráit mu ve spěchu husárskou čapku a přepdsá ho šavlí. Za nimi dobíliaji MAŠKARA S BUBNEM a MAŠKARA S TRUBKOU. Husar stane uprostřed, vypne se, vytrhne šavli, trubka za- vfískne. HUSAR: Ještě před půlhodinou jsem nemel do čeho píchnout, zíval jsem na plnou hubu v černý hodince nudy, tupým klackem jsem drnkal o holý venkovský ploty - teď sí mávám šavlí a vejskám! SMRŤÁK: Hlavné to neumaž. Dostals to čistý, tak to v pořádku vrať. HUSAR: Kde je únor? Je začátek března, dva dny se tudy hnal vítr, odemk ledy a spolykal sníh, načechral nebožku trávu, v patách, za ním jde teplo, zase tu umírá smrt! Trubka zavřískne. SMRŤÁK: A na večír si přelešti holínky, rozumíš? HUSAR Jdu jí na pohřeb tančit! Josef Topol Nejsem vycpané) slamou, žádný drátky nevedou ode mne nikam! Trubka zavřískne, HUSAR vyskočia „obsekd" se na důkaz sirých slov šavlí. SMRŤÁK- Neblbni pořád s tou šavlí! Je ostrá. HUSAR: Terna očima můžu svlíknout i hada, neujde )im nic! SMRŤÁK: Setři se, nevyplivni se hned, do půlnoci máš daleko! HUSAR: Poctivý uši - slyším trávu růst a můžu vám to celý přezpívat: zelenou písničkou jsem živ! SMRŤÁK Berte to po pořádku, chalupu po chalupě! HUSAR: Je tohle koudel? To jsou pravý svaly a těmi svaly já se svalím a zase vstanu: hele, asi tak! Trubka zavřískne. HUSAR udělá kotrmelec. SMRŤÁK (se rozčilí): Tak ho vidíte, šaška jednoho! Válí se po zemi! HUSAR (omlouvavě): Z toho krev neteče, to je básnička. SMRŤÁK (ho oprašuje): A kdo tu za všecko ručí? - Já! A kdo to zaplatí? - Vy ne! Ták se podle toho koukejte chovat. Nebo to sbalím a je po srandě. MAŠKARY. Neblázni, Smrťáku. SMRŤÁK (se uklidní): Je to, doufám, každýmu jasný. Až jec masopustu uvidíte Jindřicha, pošlete ho za mnou, já vám zrychtuju. Ale s tím funusem počkáte na půl šesti až zavřu kšeft, o to bych nerad přišel! (Husarovi.) mi za všecko ručíš. HUSAR. Můžeš se spolehnout, šéfe. SMRŤÁK (odchází): A žádný básničky! Nebo - (Udělá vy znamné gesto a odejde.) Bubny zaduní, MAŠKARY sť staví do špalíru kolmo k hlt-dišti, dčlají alej stroma. HUSAR stojí v popředí, vytasí šavli, trubka zavfískne, v pozadí se objeví MARIE. HUSAR: Marie, Marie! (Marie se nerozhodné zastaví. Husar volá.) Že jsi taková hezká? MARIE Jak to můžete říct? HUSAR: To my poznáme: sebe po hlase a tebe po kráse. Na koho čekáš? MARIE (ukáže na špalír): Tady stávaly topoly. HUSAR: Teď tu stojíme my. Počkej, až bude léto. Uděláme ti chládek, přijdeš? MARIE: Já nemám čas. A v lété teprve, kdepak! HUSAR: Tak přijď na jaře. Ukážeme ti, jak se délají listy. MARIE: A vy to víte? MAŠKARY My to nevíme, my to děláme. (Zvednou pate se zaťatými pěstmi, kolébají se v bocích, pohybují pažemi a předloktím, otvírají dlaně, vlní chvějivě prsty, bubny duní.) MARIE (se k nim přiblíží): Tady je to smutný. Ani pták tady nepípne. HUSAR: Chceš slyšet vrány? (Tleskne do dlaní.) Kšá! MAŠKARY začnou mávat pažemi, zaplní celé jeviště, ozve se mohutné krákorání vran. MARIE (se dívá vzhilru): Panebože, těch je! Úplně zakry- jou nebe. Kde se tu vzaly? HUSAR: Letí na funus. Dodejchává zima! MAŠKARY se utiší, staví se znovu do špalíru. MARIE (vyndá z kapsy jablko, podává je Husarovi): Jděte už. Nechcete jabko? MAŠKARY (honem zvedají ruce, dělají stromy): My jsme topoly, nejíme jabko. My jenom roštem, až do nebe. MARIE: Co teď budete dělat? HUSAR: Chodit po vsi. Za tebou taky přijdem. MARIE: Tak přijďte. Zametu zápraží a hodím tam smrkový chvojí, to krásné voní. Ale mám ráda veselo, bez veselí mi nechoďte. HLAS (z povzdálí): Marie, haló, Marie! HUSAR: Někdo tě volá. MARIE (podlehne zmatku): Já se s ním nechci potkat! HUSAR: Uděláme ti stromy, tak hustý, aby za tebou nemohl MAŠKARY se staví do špalíru, tentokrát užšího, zvedají ruce. HUSAR stane za MARIÍ s tasenou šavlí. RAFAEL (se objeví v pozadí, stoupá na špičky): Jsi to ty? Jsi to tyl HUSAR: Radši si ji pořádně prohlídni. RAFAEL: Jdu zrovna od autobusu - Marie! (Vstoupí nedůvěřivě do špalíru, pak přidá do kroku, ale Maškary náhle spustí ruce a zatarasí mu cestu. Marie se dá do smíchu.) Ať toho nechají, tebe poslechnou spíš! MARIE: Jak mé může strom poslechnout? Ten si dělá co chce, dokud ho nepodříznou. RAFAEL: To jsou u tebe stromy? Josef Topol MARIE Vy z města taky nic neznáte. RAFAEL: Chci s tebou mluvit -MARIE. Tak mluv. MAŠKARY začnou hučet. RAFAEL Af mi do toho nebzučej! MARIE: Copak les bzučí? Les šumí. MAÉKARY přidají, stoupají na špičky, zvedají ruce, napodobují vichřici. RAFAEL (toho využtje, chce uniknout, ale poslední Maškara mu nastaví nohu, Rafael upadne): Prevíti jste, kořeni jste! HUSAR (mu položí šavli na šíji): Ani se nehni! RAFAEL (se opírá o ruce): Já tu pro tebe umřu. MARIE (st klekne proti němu): Tak se mnou chvilinku mluv. MAŠKARY s HUSAREM se rozptýlí po jevišti. RAFAEL (si obezřele klekne): Dostala jsi můj dopis? MARIE: Nedostala jsem žádnej. RAFAEL: Jak je to možný? Já sem jedu jen kvůli tobé. MARIE: To není pravda. RAFAEL: A co by mě sem asi táhlo, nevíš? MARIE: Budete se stěhovat, milostpaní nám psala. RAFAEL: To je fakt. Ale já jedu za tebou, stejně. Jedna z MASKAR napodobí hlas paní Pražky. HLAS (z povzdálí): Rafaeli! Rafaeli! RAFAEL (sebou trhne): To je bábina, to je ona! MARIE: To tvoje andělský jméno! mfael Nemůžu za svoje jméno. marie (sc zvedli): Stejně jsi moub rafael(sesměje):Tovíi. maWE (stojíproti němu): Večír je muzika rafael Ty jdeš k muzice? Já s tím nepočítal nic tu na sebe nemám. -HLAS Rafaeli'. rafael Skoda. Naučil bych té twist. Takovej neznáš! mgU figury, okarína ho doprovází.) hlas: Pojď mi pomoct s tím kufrem, nebo ho postavím do bláta a bude to! rafael Co tomu říkáš? A to se v blátě tancuje blbě! marie Kam ty na tohle chodíš? rafael: Vy z venku taky nic neznáte. (Směje se.) hlas Poslechni, kdo je ti milejší? Já nebo nějaká žába? maškary (konejšivě): Fialky, fialky... rafael (jde do středu, křikne): Kdo je u tebe žába? maškary ho obstoupí, dvě z nich vlečou z pozadí velký kufr. marie toho využije, odchází vlevo. husar Marie! Může té zas něco potkat! marie Tomu se nevyhnu. Sbohem! (Rychle odejde) rafael (Maškarám): Vždy f je prázdnej, vy blázni' maškary (pochybovačně): Jen aby, jen aby rafael: Tak se dívejte! (Otevře kufr, vyndá banjo.) To hraje ľfľaJľ *fíľu! (Zvedne kufr' bmi°irii ™d Afai dá se do běhu.) Marie! maškary běží za ním. Tma ] Josef Topol Konec masopustu U paní Pražky Pokoj je částečné ui v dezoldt razy opřené o zdi. svinutý kolterec. zapakovaní i „M "* krabice a bedny lénom kout ,>oko,e ,e v pořádku křeslo a lampa stojanu. Na zemi blízko stolku ,e s/arý ľľ „ofon s troubou. U neho klečí paní PRAŽKa ptcd hronjľ knih a rozbaluje balíček, ktery ,i podala vera v balfg^ iupan. pracka: Vy jste zlato! Už bych si nevzpomněla. t0 u můj květovaný, starý, šeredný hadr, ale hřeje ^ Věruško, «' |*em dlužna? Cekám hosti, předsedu s tajemníkem. Mne už je jedno, komu to prodám Potrebujú pemze! Vy mi budete chybét, vy už jsle mi viečko tak porychtovala - Néco vám dám, af máte památku po mne (Ide ke sténé, vezme jeden ob. raz a obráti jej lícem k Wt.) Co je na tom? VĚRA Náká - náká baletka - PRAŽKA Aha, to je Žofi. (Vezme druhý obraz.) Tenhle je VĚRA Milostpaní- rRAŽKA Žádné řeci, jc vá*. Nádherná práce: To kopíroval jeden nás známý podle Rafaelovy Madonny. VĚRA Ale jak já k tomu přijdu? PRAŽKA Mlčte, udolala jste pro mne dost. A pak, je t0 religiózní vec. Tady máte papír a motouz, nemusí každý vidét co nesete. VĚRA To vám dékuju mockrát. (Klekne k obrazu a balí jej.) PRAŽKA. Královi dostanou taky nějakou maličkost. Slíbili mi vajíčka -VĚRA Zeptám se Mařenky. PRAŽKA A ten Král, je pořád ještě -VĚRA Pořád. 20] Josef Topol ľRAf-KA On na to doplatí Dneska ne|lepsi nu nemít Nic. já mela dva domy, a nebudu mít nic. Pražskej jsem darovala ítátu - a ještě že jsem to udiMala, teď už to přej ani nechtějí, to se vi, nabrali si toho a nemůžou to stačit! No, nebudu vás zdržovat, Věruš-ko. (Podává jí ruku.) vfKA tneti-tť) Milostpaní, chtěla |sem s vámi o něčem mluvit. pražka Ale prosím. Co byste ráda. věra. To se týká mladýho pána. PRAŽKA Jakýpak mladý pán, je to usmrkanej kluk. Oč jde, Věruško? Proved vám néco? vf.RA Milostpaní, vy víte, že chodím ke Královům, s Mařenkou jsme skoro kamarádky -PRAŽKA Aha Ale to už. je přece v pořádku, není? Nevy-mejs|.|io m romány. Raf má před maturitou - Přece by se nenechal pobláznit takovou holčičkou? VĚRA: Milostpaní! Včera Jsem dostala dopis od něho, svéřil mi tam pár řádek pro ni - mám ho u sebe, ten dopis. pražka Klidné mi ho můžete ukázat. VĚRA (vytáhne dopis z kapsy): Já nevím, je to zalepený - on by mi to neodpustil - je to taková důvěrnost od něho - rafael si otevře loktem dveře, v jedné ruce má kufr, v druhé banjo. PRAŽKA vytrhne VěRE dopis z ruky. RAFAEL (zavře dveře nohou): Dobrej večír. Teda odpoledne. PRAŽKA (schová dopis): Proč mlátíš dveřma, Rafe? RAFAEL Mám plný ruce. PRAŽKA: Myslela jsem, že mi zatopíš, než přijdu. RAFAEL (se zastaví před Věrou): Byl jsem u vás. PRAŽKA: Na tebe není spolehnutí. Kde se touláš? Konec masopustu [21 RAFAEL; Honily mne maškary. Můžu za to? (SpUsřf mofoit.) Starej čárlston! Taks ho našla? (Věře.) z cujte si se mnou! ,r,~ VĚRA: Já? RAFAEL: Bodejf! PRAŽKA Nepřeskočilo ti, Raře? RAFAEL (vezme Věru za ruce): Jen to zkuste! (Začne tan. covat.) VĚRA (zmateně): To nejde, opravdu - RAFAEL: Tak ne. Já se taky s každým neshodnu! (Zastaví gramofon, vezme kufr.) Zapnu ti nahoře kamínka. PRAŽKA: Buď tak hodnej! RAFAEL odejde s kufrem. PRAŽKA rozlepí dopis, čte. VĚRA (sklesle): Já jsem vám to neměla dávat. PRAŽKA: A ne. Udělala jste dobře. VĚRA ťsi vezme obraz): Děkuju mockrát, milostpaní. PRAŽKA: Není zač. VĚRA odchází. Za chvíli se ozvou Rafaelovy kroky, PRAŽKA schová dopis a jde k hromadě knížek, vejde RAFAEL, vezme si banjo. RAFAEL: Vypadla jako cukrář. PRAŽKA: Jak to mluvíš? RAFAEL: Jak to vidím. PRAŽKA: Poslechni, Rafe, co je to s tebou? RAFAEL- Se mnou? Já nic nepozorujú. PRAŽKA (se zvedá): Ty mě trápíš, Rafe, ty mě trápíš. (Ukáže na šezlonk.) Sedni si tady. A nech toho brnkání, měj aspoň trochu slušnosti, ano? (Sedne si do křesla.) RAFAEL: Promiň, promiň. (Odloží banjo, položí se na šezlonk.) PRAŽKA: A nelehej si, když s tebou mluvím! 22] Josef Topol RAFAEL (si sedne): Můžu si opřít bradu? PRAŽKA Přišly na tebe klackovský léta, vid? Já se musím zas do té školy vypravit a zeptat se. - RAFAEL Ty si děláš zbytečný starosti. (Zvedne se, jde k hromadě knížek, shýbne se pro nějakou knihu.) PRAŽKA (se dívá po něm): Ty vypadáš! Takhle mi do školy chodit nebudeš, to ti říkám! RAFAEL (listuje v knížce): Když chceš, tak nebudu. PRAŽKA Rafe, my jsme si jednou slíbili, že budem jako dva kamarádi, že si všecko na sebe řeknem - RAFAEL: Když ono je to někdy těžký, že jo! Takový kamarádi zas nejsme. PRAŽKA Taky jsem byla mladá, ale člověk musí znát míru, kam až může - RAFAEL: Jenže na to jsi přišla až pozdějc, ne? PRAŽKA. Tak mi to řekni. (Rafael mlčí.) Budu úplně klidná, nic ti nebudu vyčítat, to ti slibuju, Rafe. (Rafael mlčí.) Ty jsi zamilovanej, viď? RAFAEL (zvedne hlavu): Vypadám na to? PRAŽKA: Jsi zamilovanej, viď? RAFAEL: A když? (Posadí se.) Ale to není to. PRAŽKA: Dneska se začíná brzo, je už takovej svět. Ale aby sis dělal vážnou známost, v tvém věku - RAFAEL: Nechtěj tolik mý dobro! PRAŽKA: Jednou mi dáš za pravdu, Rafe. A bude možná už pozdě. RAFAEL (vyletí): Tak já ti něco řeknu, a uvidíme, jak vyletíš. PRAŽKA: No? RAFAEL: Já jsem o tom mluvil už v létě, podívej, co kdybych nechal tý školy? PRAŽKA: Rafe - RAFAEL: Počkej, nevyskakuj hned. Stejně to dělám jenom že musím, mě to nebaví, já ti stejně dál nepůjdu - Konec masopustu [23 PRAŽKA Tak dost! To se ani neopovažuj! Takový náD RAFAEL Jako dva kamarádi, že jo? PRAŽKA Raře, jestli mé máš jen trochu rád, už o t0 nemluv! RAFAEL To je šílený. PRAŽKA: Musíš přece mít - néjaký papíry? Bez papfrt skončíš jako nádeník. Půjdeš k lopaté Každej trou. ba si může na tebe houknout Proto každej kouká aby něčím byl, aby se vyšvihnul! RAFAEL (uhodl knížkou o zem): Když já, ksakru, chci dělat to, co mé těší! Já se nechci vyšvihnout, mně je takhle docela dobře! PRAŽKA (sbírá ze země knížku): Moje knížka! Proč mláta o zem s mojí knížkou?! RAFAEL Takovéj Škvár. PRAŽKA Házet s knížkou, to je barbarství, rozumíš?! Vejdou PREDSEDA S TAJEMNÍKEM. PREDSEDA: Dobrý odpoledne, jsme tady. PRAŽKA: Čekám vás, pánové - ale jdete do hrozného nepořádku, to mi musíte prominout. TAJEMNÍK Jestli je to možné, rád bych to viděl ješlé za světla - PRAŽKA: Jistě. Rafael vás provede - vem si baterku, Rafe! (Předsedovi.) Jak jsem psala, pane starosto, vážné zájemce mám, ovšem (obraci se k Tajemníkovi) nikomu jsem napevno neslíbila, máte přece přednostní právo, to musí každý uznat - RAFAEL stane vedle ní s velkou, baterkou v ruce. Tma 4. Na minim prospektu je vesnice z jiného pohledu Bubny dum, MAŠKARY se volně rozestoupí po jevišti, z pozadí přtcházl rjNDRICH se svěšenou hlaivu, na krku koňský chomout, jde tvmalu. HUSAR (s výčitkou): Jindřichu, Jindřichu! MAŠKARY (tiše): Aby neutek! HUSAR Jako sedlák. Taky už kouká k zemi a nic jinyho nevidí. MAŠKARY (obstoupí Undřicha ze všech stran): Sehni se, af niů/c vítr foukat! Povyskoč, poroste tráva! JINDŘICH se zastaví, zvedne hlavu. HUSAR Stromy jsou žíhaný a nebe je červený. Jablíčka zrajou pod /emi. V povětří lítají žáby. Vrabci zobají pod vodou. Kozy běhají po/pátku a listí shazuje vrby a olše. To se ti nelíbí? JINDŘICH (se usměje): To se mi líbí. HUSAR Vloni jsi chodil s námi, měl jsi oči navrch hlavy. MAŠKARY Letos má taky ránu. JINDŘICH: To je náš parádní chomout. (Poskočí, rolnička na chomoutu zacinká.) HUSAR. To je zvláštní mít na krku chomout, když nejsi kůň. Nebo jsi kůft? JINDftICH (zavrtí v údivu hlavou): Vy jste! HUSAR: Tady máš stáj. (Přikutálí nízícý špalek a vtlačí Undřicha na něj.) Kde jsi chodil? JINDŘICH (se otřese): Radši nemluvit. HUSAR (mu podává podkovu): Vaše kobyla ji ztratila. Nosím ji v kapse od samýho rána. 24] Josef ToroL Konec masopustu (25 am JINDŘICH (vezme podkovu, drtí jí nevšímavé v ruce): j\spo malý křo víčko kdyby tu rostlo. HUSAR: My ti půjčíme masku. (Podává mu škrabošku ^ hálce, je to tragická maska.) JINDŘICH (se schová za škrabošku): Je trochu veselá? HUSAR: Má hubu od ucha k uchu. JINDŘICH se rozvzlyká. MAŠKARY: PláČel HUSAR Nebreč, nebreč, más hezký boty. JINDŘICH (se uklidní): Já jsem byl na jatkách. S naší koj bylou. Už byla stará, už se dívala jenom na jednoj oko, ani nechtěla táhnout. Sedům let nemela hříbát-ko. Už jí vzali i vojenskou knížku. Tak jsem jí podal] kus cukru, dal jsem jí parádní chomout, a Bia |aka na vlastní svatbu, teprve do města jsem ji museí táhnout. (Podívá se na podkovu v ruce, jako by ji teprve uviděl.) A já pořád, kde mohla ztratit tu podkovu! HUSAR (se podívá po ostatních): Nám chybí blázen. Ne-| chceš ho pro nás udělat? JINDŘICH: To já nemůžu, blázna. HUSAR: Běž domů, pověs chomout na hřebík a vem sij jen trochu mouky. Uděláme ti tváře. JINDŘICH: Co by tomu řek táta? HUSAR: Nic se nedoví. JINDŘICH: A když se zeptá, kam jdu? Co mu řeknu? HUSAR: Že jdeš tam, kam čtyři jednoho nesou. JINDŘICH Takovou koninu? HUSAR: Teď jsme tu měli tvou sestru. JINDŘICH; Kam šla Marie? HUSAR: Pro šaty k švadleně. Byla hodnější, než ty. Všecky nás pozvala. JINDŘICH (se zvedne): Ach jo. ,.,car Uděláme ti živýho koně, aby té dovez. SjCH (zvedne ze zemí šavli): Dej mi k němu tu šavli. HUSAR (mu vytrhne šavli): Ani za celej svét! ,.,USAR zamává šavlí, ozvou se bubny, trubka zavřískne, vyblbne KŮŇ, staví se na zadní, vyhazuje, pak dokluše k Jindřichovi, schne se, ten usedne obkročmo, Kůň se dá do cvalu. JINDŘICH se směje ruce nahoře. jlrjDŘICH: Skoda, že nemám tu šavli! KŮŇ odnese JINDŘICHA. HUSAR (se napřímí): To bysme měli. Tma U švadleny. V místnosti je šicí stroj a krejčovská panna. VĚRA sedí na stoličce, v klíně má šiti. O krejčovskou pannu je opřený obraz, který si přinesla. Občas k němu zvedne hlavu od šití. Ze dveří do sousední místnosti, kde je holírna, vešel SMRŤÁK, staví vodu na vařič: Zvenku sem dolehne dunění bubnů a rámus maškarního průvodu. SMRŤÁK: Všecky je vymustruju a sám tvrdnu doma! To dřív nebylo. To se v poledne zavřelo a - (došel k obrazu) - a sakra. VĚRA: Proč ty si už nedáš pokoj, není ti dvacet. SMRŤÁK (u obrazu): To ti dala věc! (Věra se po něm podívá.) Že ona akorát ví, komu to vrazit! 26] Josef Topol Konec masopustu [27 VĚRA. Proč jsi tahal včera tu rakev z půdy? Néco tě popa dlo, vid? SMRŤÁK Já mám nápady, nech bejt! (Dotknul se rukg obrazu, hvízdne, podívá se na Věru.) Ručně malovanťl (Zamyslí se.) Na jaře koupím andulky, dám si jg vedle. VĚRA: Holírna ti už neříká pane. Musel bys žádat o svo. lení na obci. SMRŤÁK: Myslíš? Třeba by mi je odhlasovali, ty anduj. ky. Já bych je živil sám. (U obrazu.) Seženu ti na to kupce, co říkáš? (Věra balí obraz do papíru.) Vyrazil, bys dobrý tři stovky. A bez práce! - Jak myslíš, a[e tři stovky mít a nemít - Nablízku zavřísknc trubka, vejde MARIE, je udýchaná. MARIE: Dobrý odpoledne! SMRŤÁK: A jejej! Rukulíbám! MARIE: Je tam hotový peklo, přilepily se na mé maškary. VÉRA (sedá ke stroji): Zrovna se na tom pracuje. SMRŤÁK: To zase budeme jako růžička! VĚRA: Kdo? SMRŤÁK: My ne, to dá rozum! Ty se tak blbé ptáš. Mám] nocležníka. VĚRA: Zase? SMRŤÁK: Z tý party, co montovala rozhlas. VÉRA: A kde bude spát? SMRŤÁK: Vedle. Má daleko domu. Slušnej kluk. Samý prachy. VĚRA: Proč jsou pak předpisy? V holíme se kouří, roz- valujou se na lůžku první pomoci -SMRŤÁK: Tam se rozvaluje i předseda, ten by si jinam nesed. VÉRA To není holírna, to je hulírna! maRIE (Smrfákovi): A nezlobte jL mrťáK Můžu já za to, že nemají místnost? Moc se mu tady líbí. 'omu mládenci. (Dívá se na šaty.) Teda, Mařenko, klobouk dolů. V těchhle šatech byste se mohla vdávat. MARIK Viďte? SMRŤÁK Já říkám jedno: podej štěstí ruku, dokud ji po tobě natahuje -MARIE Vy dáváte pořád někoho dohromady a na sebe jste nepamatoval. SMRŤÁK: Kdo chce druhýho namočit, musí bejt suchej! VĚRA: Ona si sama poradí, až jí přijde ten pravej. SMRŤÁK: On to taky nemusí bejt on! VĚRA: Už se ti z tý vody kouří. SMRŤÁK (vypne vařič): Ten můj nocležník někde vás musel vidět nebo co. To jsem nezažil tak pobláz-něnýho člověka! Řek bych, že tady zůstal jen kvůli vám. MARIE: To nemusel. SMRŤÁK. Konečné, nic se neděje, nic se neděje. Kam by taky dal oči! MARIE: To jsem ráda. SMRŤÁK: Ach jo. Nic ve zlým. (Bere hrnec z plotny, Marie mu otevře dveře do vedlejší místnosti.) Děkuju vám, Mařenko! (Odejde.) MARIE (dojde k Víře, která sedí u stroje, obejme ji v ramenou): Paní Věro! VĚRA: No - ať tam nestrčím prst! (Přestane šít.) MARIE: Vy jste smutná, nebuďte smutná. Těšíte se na večír? VĚRA: Nevím. Těším se. Já nevím. Já mám dneska bláznivej den. (Věra jde ke krejčovské panně, navléká na ni 28] Josef Topol Konec masopustu [29 iatu) Jenže to většinou špatně skončí, když tni^ lakovej den. (Dotkne se Šatů skoro ostýchavé.) j^ľj krásný Ale měla |ste vidět, jak se tatínek zlobil. VĚRA: Proč? Z jeho kapsy to neslo. MARIE: On to nemá rád, když se dělá něco za jeho zady VĚRA: Cihlář je vás kmotr, tak co. (Smrfák vyjde z ivdJ •li místnosti, staví hrnec na vařte.) Co tam dělá* s t0l, vodou? SMRŤÁK: Myje se, no. Ten mládenec, Mařenko hotovej atlet, ale jen K omočí, voda je černá. (Marie šediny stoličce s hlavou v dlaních.) Nechcete učesat? Ukažte, já vás přečísnu. Co tatínek? Sednem si večír k jed-nomu stolu. MARIE On nepůjde. SMRŤÁK: To by bylo prvně za celý léta, co já vím] MARIE Nechce. Paní Věro, že se pro mne stavíte? SMRŤÁK: To jste si našla garde! Mně se na tatínkovi líbí, že má hrdost. Dneska se každej ohne, ale on si, pane, stojí jako skála! Klobouk dolů, když tohle někdo umí! VĚRA. To se ty nemůžeš naučit. SMRŤÁK. Kvůli holírné si ještě nikdo nelámal vaz, to není; povinnost k půdě! Jo, mít kousek země, kousíček zeměkoule - tady mě chytnou hned, ale hoňte někoho po poli! Tam jsem jednou svú) pán a bašta, žádný .mastičku, vazelínku, březovou vodičku!" a ještě to po každým zamést a dělat oči pro pár mizernejch šestáků! Mařenko, tečí jste na fotografii, úplné dokonalá! - Nák jste posmutněla. Co to? VĚRA Budeme zkoušet. SMRŤÁK (vypne vařič): Přijďte vedle, když se budete nudit, máte hned jinou společnost. (Odejde.) VĚRA; Někdy mi nejde na rozum, že jsme bratr a sestra. MARIE Je s ním veselo. Josef Topol . Mn i j si ted i k muzice zajdu - to vy jste mě vy- vfra i tlhl, a divadlo hraju - MARIE Ale pořád |en vážný role. |KV i,, ,m m taková Mařenko, ze kd\b\ na mě někdo V ukázal: vy jste ukradla padesátikorunu, je po komedii, začnu se červenat a budu tak popletená, že I každej pomysli, že jsem ji opravdu vzala -M.XRll 1» podobny vfRA Kolikrát něco vyvedu, myslím to dobře, a vyjde to třeba docela jinak. Ještě vám přinesu smůlu. Já už jsem taková. Nosím smůlu. MARIE; Mně je u vás dobře. VĚRA: Tak přijďte častějc, já stejně ponocujú, uvaříme si čaj, pustíme rádio - MARU latinek hubuje, když se toulám. On je uvyklej, že nás má pořád okolo sebe. To i maminku, když byla naživu - jak se někde chvilinku zdržela, už se zlobil, on bez ni nedal ránu. Proto maminka pořád chodila rychle, pořád pospíchala. VĚRA: Byla jsem prve u milostpaní, prej má u vás nějaký vajíčka. MARIE To já nevím. Když mi bylo devět, milostpaní mě vzala na dva dny do Prahy a na to nemůžu zapomenout. Jeli jsme po Vltavě na lodi a Rafael mi chtěl chytit vlnu a skoro by přepad, kdybych u něho nestála! VĚRA: Ten už se toho naprováděl! Chudák milostpaní aby měla nervy ze železa. MARIE: On to s ní taky nemá lehký. VĚRA: Jeho matka byla taková výstřední, samý pohoršení dělala. MARIE: On hezky tancuje. To může mít po ní, nemůže? VĚRA: Mařenko - Konec masopustu 131 MARIE: Já vím. Vy ho nemáte ráda. (jde ke krejčovské VÉRA: Byla bych první, kdo vám to rozmlouval?^'"1'1 MARIE: Vždyť o nic nejde. VĚRA: Člověk má hledat sobě rovnýho, aby t0 k mu bylo. MARIE (zády k ní): Vy jste ho našla? - A měla jste v nácti chlapce. VĚRA: To jsou takový povídačky. MARIE: A sebrali ho kvůli vám Němci. (Otočí se k V?řtj Mladýho cihláře. VĚRA: Kdo vám to řek? MARIE: To se přece ví. A vždyť je to jedno. To je každý, ho věc. (Otočí se ke krejčovské panně, opře o ni hlavu,) To vím taky, že se mu nemůžu rovnat. Nic nedovedu. Nic nejsem. VĚRA (přijde k ní, vezme ji kolem ramen): Mařenko. (Marie se odtáhne.) To jsem dělala v hóru. Správcoval tam Němec, von Hartwich. V jedenačtyřicátým sem najednou přijel mladej, jeho syn, kurýroval se po nějakým zranění z fronty, žádnej hrdlořez to nebyl, na to bych přísahala. Párkrát se se mnou zastavil,! někdy mě svez kočárem do města - Jenže to už za mnou chodil ten cihlářů. Sehnal partu a mladýho Hartwicha přepadli u černýho lesa, kočí z hófu ho tam našel polomrtvýho, jenže starej to nenechal. On ten cihlářů něco řek v hospodě a do tejdenka ho sebrali, ani se neví, kde skončil. Mě nasadili do Rajchu, ale to bylo skoro lepší, lidi by mě tu uštípa-li, dávali mi to za vinu. A pak, to zklamání, Mařenko, v pětačtyňcátým, vracela jsem se ošklivá, celá oteklá z hladu - a vlastní matka mě poslala pryč, čtyfi roky jsem byla u Třeboně, až do její smrti -MARIE: Proč? VĚRA: Měla strach, že jí pokazím živnost. , líhii se vám ten Němec? Tma 6. Na zadním prospektu je cihelna s vysokým komínem. Bubny duní. KRÁL s rukama za zády obhlíží svoje pole. Z portálu vy-cházejí MAŠKARY, v jejich čele HUSAR. Král stojí zády k nim. Husar dá ruce k ústům, napodobí amplión. HUSAR (nadneseně): Rolník František Král! Nechť se dostaví! Ihned! KRÁL zvedne pátravé hlavu. MAŠKARY vypísknou smíchy. KRÁL (se otočí): Co tu děláte? MAŠKARY: Chceme si nadejít. KRÁL: Přes moje pole? MAŠKARY Přes vaše pole. KRÁL: Kam jdete? MAŠKARY Do černýho lesa. Neseme tam zlý děti. KRÁL: Zlý děti? MAŠKARY; Jo, hodíme je vlkům! KRÁL: Nejsou tam žádný, mám louku u Černýho lesa. HUSAR: Jak tam můžou nebejt, když vyjou? KRÁL (se zaposlouchá): Na mou duši. Ale to jsou cihlářovi psi, jeho dva vlčáci. Dostali z něčeho strach. 32] Josef Topol konec masopustu J " 'II I bí to vaše. Kamení máte vybran re Po takovým by se šlo jedna /-.T" _____' radncn MAŠKARY Z nás, pane Král. KRAL Tak je neplašte, vy dobytku. MAŠKARY Proto si chceme nadejít. KRÁL: Přes moje pole? HUSAR Nám se líbí na ném neřešte. }----} ^ jcana radosVi KRAL To se samo neudělalo HUSAR: To vy a vaše deti, my víme! Sem by mohly j(t ij řiny nebo konvalinky. KRÁL: Sem půdou brambory. MAŠKARY Tak si můžeme nadejít? KRÁL Ani šlápnout! Všude jinde si můžete nadejít, patff vám všecko. HUSAR: Nám patří jenom bubínek a trubka. To je nás majetek, naše pejcha! (Ozvou se bubny a trubka, velmi honosne.) Jenže to je všeho všudy jen půlka. Někdo to musí slyšet. My si jdem pro vaše uši. KRÁL: Pro moje uši? HUSAR: A pro vaše oči. KRÁL: Pro moje oci? HUSAR: A pro vaši duši. KRÁL: Co máte na mý duši? MAŠKARY: Chceme z ní něco mít! KRÁL: To věřím! Ale já se budu dělit jen se svýma dět-j ma: téma slyším, těma se koukám, ty leží na mým i srdci, do nich si ustelu, do nich se obrátím, oni bu- i dou živi z mý duše - Zprava přichází CIHLÁŘ. CIHLÁŘ (volá): Františku, Františku Králů! Trubka se pokusí o fanfáru, HUSAR se klaní. 34] Josef Topol rihláři cihláři, máš něco na tváři. KlJSAR ľa*1' dnně si na tvář, rozesměje se): A mý děti C,HLí1ýkdo vás lak zřídil? Ty nosy šejdrem, ty huby na- křivo! uiisaR Vypadli isme ti z oka. CIHLÁŘ- To vás lituju! Františku, snad ty nechodíš s nima? KRAL A to ani ne. CiHLÁR (Maškarám): Měli byste to povyrazit. HUSAR Ten by nepustil ke slovu ani skřivánka. KRÁL Jakýho skřivánka? Je zima na skřivánka. HUSAR Tak jen zatajte dech! (Všichni se zaposlouchají.) To je ten, co se nebojí zmrznout. CIHLÁŔ (se dívá k nebi): A chudinka! Ňákej mrriavej, není? HUSAR: To dělá dálka, ta nás každýho schlamstne. CIHLÁR (volá): Jdi dolů, hloupej, tam zmrzneš! HUSAR. Spadnul na vaše pole. Můžeme si ho zvednout? Třeba bysme ho zadejch.ili? KRÁL (vyjde): Mně nepověsíte bulíky na nos. Žádnej skřivánek nezpíval, žádný vlci tu nejsou, nékdo vás, holoto, naved. HUSAR: Vy máte pole a my máme roupy. S vámi to pole vorá a s námi ty roupy šijou. Tak se, jasnosti, nemrač-te. Máme hubu od ucha k uchu. To je náš chlebíček. CIHLÁR Františku, snad nejdeš za mnou? KRÁL: Už jo. CIHLÁŔ: Čekali jsme té na schůzi. KRÁL. Nemoh jsem. CIHLÁR: My bysme ti hlavu neutrhli - KRÁL: To vím. (Sáhne pro náprsní tašku a podává Cihlářovi peníze.) Tady jsou. CIHLÁŔ: Nepotrebujú, (lukně si na kapsu.) Dneska jsem vyfasoval, za blbý cihly. Mám dost. KRÁL: Nejsem na tom tak zle, abych neoblíknul svý děti! CIHLAŘ. Proto múzou mít néco ode mne ne (Král mu vnutí peníze.) Co je s tebou? ' emuž°u? VD i I /—_______ri t___ KRÁL (se narovná): Jsme vyrovnaný. (Odchází.) CIHLÁŘ (drilpeníze v rukou a dívá se za nim): Aby tě hrorr,i HUSAR (volá za Cihlářem): Přilož do pece, af jsou nějaký mraky. MAŠKARY Sf smčjí. bubny duní. Tma Obecní holírna. V místnosti je jedno holičské křeslo a otáčivá židlička. Vlevo pohovka, přehozená igelitem (místnost slouží také jako provizorní stanice první pomoci), za lůžkem je plenta, proti křeslu zrcadlo, které křiví obličej, a stolek s holičskými potřebami. PETR sf utírá do ručníku, stranou stojí £ SMRŤÁK a pozoruje ho. JINDŘICH je u dveří, v rukou má le-. penkovou krabici a pytlík mouky. SMRŤÁK (Petrovi): Hele, mám ideu: když montuješ rozhlas to by ses mi moh podívat na rádio, ňák mi to blbne. PETR: To můžu. (Ručník si dá přes ramena, zapálí si cigaretu.) \ SMRŤÁK (zajde za plentu a přinese rádio. Když jde kolem Petra, j ukáže na Jindřicha): Její brácha, kdyby tě zajímalo. PETR. Fakt? (Všimne si víc Jindřicha.) SMRŤÁK (staví rádio na židličku, ztiší hlas): Cvok, ale dobrej. (Podá Petrovi popelník, jde k Jindřichovi.) Už byla po tobě sháňka. JINDŘICH: Já jsem byl na jatkách s kobylou. 36] Josef Topol tou podsední? Má to za sebou, chudák. sMRtAK Hla to ty jatka? A « Do města nechtěla, to jsem ji musel strkat. ,,N0 No a to je ono, cejtila jatka! (Petr si bere z braš-StAKtAKtářadí a klekne si k rádiu.) Tak tebe posílá Husar. Zrkne na Petra) Dal ti nějaký instrukce? ^RICH Dal mi tuhletu škatuli. RfAK (otevře krabici, najde v ní lístek, čte): „Udělej nám sM z néj mrtvýho." - To té mám zabít, či co? (Směje se, zaloví v krabici, vytáhne rezatou paruku, noční košili na způsob rubáše.) To je všecko? Mrtvěj moc nepotřebuje. Dva kousky. (Navléká Jindřichovi rubáš přes hlavu.) Co to máš v ruce? JINDŘICH: Mouku. SMRŤÁK. Dej to pryč. - Ukaž! To je mouka? Aha. Ty máš bejt smrtelné bledej.Tak si sedni. Mouky je škoda. (Schová mouku do stolku. Jindřich přikývne.) Pudr je lepší, originálnější. (Začne Jindřicha líčit. Petr zkouší rádio.) /INDŔICH. Někdo hvízdá na prsty. SMRŤÁK: Houby, povětří. Pánové, táhne jaro. To jsou ty divoký větry, co žerou trávu. A my jsme tu pořád. Dneska měsíc měl bejt konec světa. JINDŘICH: To někdo hvízdá. SMRŤÁK (mrkne na Petra): Oni, nemůžou se tě dočkat. (Petrovi.) To tady seděl zrovna cihlář, mizera, a povídá: ohol mě a ostříhej, ať vypadám k světu, až to začne. Pánové - sedí tadyhle na židličce, a já mu povídám: a jak to vlastně bude vypadat? A on říká: To se najednou setmí - a ono se opravdu setmělo -bylo kolem čtvrtý hodiny - a pak, povídá, se začne blejskat a do všeho uhodí hrom - pánové! - a ten hrom opravdu uhodil - začátek února! Bylo to šeredný. Konec masopustu [37 PETR (u rádia): Jo? SMRŤÁK: Ale tím to zhaslo. A co to mohlo bejt! To pr . potká svět, když je falešnej. To by to s námi zatoc*| lo, pánové! To by jeden nevěděl, kam dřív skočit; PETR Pohádky. SMRŤÁK (vzdychne): Tadyhle Jindřich by možná obstál, jedinej spravedlivej: nepije, nekouří, s ženskej^ se netahá, na toho by se nebe usmálo. (Dokončí ní, natočí Jindřicha k zrcadlu.) Chvíli počkej, než t0 na tobě zaschne. (Zapálí st.) Oddech, hoši, už jsen, dost pracoval. JINDŘICH: A že jsem tak bledej? SMRŤÁK: Protože jsi mrtvěj. (Jde ke dveřím do sousední místnosti, skloní se a divá se klíčovou dírkou.) A jejej! (Vzpřímíse, na Petra.) Ukaž, pocem, máš mladší oči. PETR (jde ke dveřím, skloní se): No - SMRŤÁK: Někdy stačí jednomu málo. PETR (skoro vykřikne): Člověče! SMRŤÁK: Tak dost, nejsme v biografu. PETR (se opře zády o dveře): Že nic neřekneš? SMRŤÁK (ztišíhlas): Bacha na bráchu. JINDŘICH Ale já nemám obočí. SMRŤÁK: Cože? JINDŘICH: Obočí nemám. SMRŤÁK: Trochu jsme ti ho zabílili. Neboj, máš ho tam schovaný. JINDŘICH: Když já - PETR (Smríákovi): Poslechni, jak je to s ní? Chodí s někým? SMRŤÁK: Za tou by jich šlo procesí. Tu uvidět cestář, uhne kvůli ní silnici. JINDŘICH: Když já nechci bejt mrtvěj. SMRŤÁK Řízni se do palce, uvidíš to, jak zařveš. PETR: Je docela jiná, to se stačí podívat, jemná a stydí se, to je ohromný, když se ti taková žába stydí! +iv Ise zastavil u rádia): Co tomu je? SMRŤÁK: A jejej. Vejdou dvě MAŠKARY. PHVNf J* hotovej, šéfe? SMRŤÁK (Jindřichovi): Ukaž se! Není pěknej? DRUHÁ: Nám se líbí. SMRŤÁK: To bych prosil. JINDŘICH (Druhé maškare): Vy jste prve hvízdali. DRUHÁ: To my dovedem hvízdat! (Hvízdne na prsty.) SMRŤÁK (se lekne, rozčileně): Troubo! Nejsi na návsi! (Vejdou Předseda s Tajemníkem.) Pěkně vítám! Už se čeká jen na vás. PŘEDSEDA (se dívá na Maškary a na Jindftcha): Co to bude? SMRŤÁK: Živej obraz, ponesou mrtvýho! PŘEDSEDA (zavrtí hlavou nad Jindřichem, kterelto Maškary odvedou): To je úplná zrůda. SMRŤÁK nabídne TAJEMNÍKOVI křeslo. PŘEDSEDA se usadí na pohovce. PREDSEDA Taky holí nebožtíky, viď, Vojtěchu? SMRŤÁK. Fous jako fous. PŘEDSEDA: Jeho matka bejvala funebračka. Tady mu říkají Smrťák. Ani nevím, kdo ti to přišil. SMRŤÁK: Cihlář, kdo jinej. TAJEMNÍK: Máte šikovné ruce. SMRŤÁK; To je cvik, to je cvik. PREDSEDA: A že vy se, soudruhu, nezúčastníte? SMRŤÁK: Já? Jako čeho? TAJEMNÍK; Maškarního veselí. SMRŤÁK: Já s nima nechodím. 38) Josef Topol Konec masopustu TAJEMNÍK Onj i taková vč-c, jako je loučení s m;isopUs. 'tom lem, by K d.ila nějak využít. PREDSEDA A maškara bude porád jen maškara, se nedá nie menil. TAJEMNÍK: Já bych neŕek. Napríklad - proč má dneska chodit v průvodu žid s nůši? To by se melo něrlm nahradit PREDSEDA (Smríákovi): Vy tam máte ňákyho žida? SMRŤÁK Ale - hrobař, ten chodil za žida, to už mól tak zavedený, sedelo mu to, ale ten letos nechodí, chytil o vánocích housera -TAJEMNÍK: Nebo ten husar, to už dnešku taky nic neŕí- ká, kde jsou husaři! SMRŤÁK: A kde vezmu typy? Typů je pořád miň. TAJEMNÍK: Snad by se dalo néco -SMRŤÁK: Aha, myslíte náplň. Na to jsme taky mysleli. Chceme to zkusit. PREDSEDA Ňákou vylomeninu, že jo? SMRŤÁK: Néco novýho! Kolem šestý hodiny to vybouchne, budem pohřbívat soukromej sektor, jestli chcete -PREDSEDA: To bych teda rád viděl. Vyjde PETR, převlečený do tmavomodrých Satil. PETR: Dobrý den. SMRŤÁK (Tajemníkovi): Zapudrujem to. Tadyhle, drobí- nek jsme řízli. Prej kupujete barák? TAJEMNÍK (se podívá na Předsedu): Nějak se mi to nezdá. PREDSEDA. No, milostpaní. Neví, co za to chtít. SMRŤÁK: Buďte opatrnej, baba je mazaná! TAJEMNÍK: Všecko je tam divné. Ta paní, ten její vnuk - to je taky jméno, Rafaeli SMRŤÁK: Voňavku, vazelinku? (Odmítá peníze.) Vypijem lu večír pivo, no! (Předseda s Tajemníkem odcháze-Tsmrtík sc dívá za nimi.) To bude boj. I z, pohledem na dveře, do sousední místnosti): Smů\a " ■, le mám než tenhle večír. Zeftra odjedu -sMK^K Abys věděl, už jsem ji o(uk. IfjR (dychtivé): No a? sMKfAK (krčí rameny) Máš takový, že se jen podíváš, a víí kolik uhodilo. cirR m. na to pnsh. RAFAEL Já vím. (Napije se.) íMRtÁK Člověče, tak mě nenapínej -RAFAEL Byli jsme na vejleté. Dvě třídy. Cestou se na me přilepila holčička z druhýho járu, podal bys jí vodu, když se na tebe podívá - takový telátkový oči. Přenocovali jsme v Krumlově, tancovalo se, pak jsme chodili kolem smradlavý říčky - asi to byla Vltava. Holka mé vytáhla někam na skálu, byla zima, celá se třásla, dali jsme si pusu - Vzala mé k sobě, měla to sjednaný s kamarádkou, jenže ono to prasklo, ta káča nedržela hubu - a doneslo se to kantorovi. Smrfane, to byl cirkus! Ráno se jelo do Prahy a druhej den přijde třídní, takovej ledověj, a povídá přede všema: Opusťte třídu, přestáváte být posluchačem školy. SMRŤÁK: A co jim na tom tak vadilo? RAFAEL: školní vejlet, Smrťane! Svedená dívka. - Co jim budu vykládat. Taková běhnička v rozpuku. SMRŤÁK: To byl drahej špás, to ti řeknu! RAFAEL: Horší to bude s bábinou. Psali jí, ale to jsem okamžitě stopil. Já bych se nedivil, kdyby to s ní náhodou seklo. Jenže - oni nemají pochopení. Kdybys měl andělský křídla a rozdával vlastní svačinu, snad by neměli takovou radost, jako když tě můžou při něčem přistihnout. Docela se na tom vyžívaj. Konec masopustu [45 SMRŤÁK Pořádek musí bejt. RAFAEL: Já že ty ho tak ctíš! Nemůžu si pomoct. Ve mn je nadvýroba! Pořád mám všeho víc, než spotřubu A to se nedá hodit do moře jako kafe nebo banány SMRŤÁK; Taky tu není moře. Koukám, z tebe může bejt péknej lump. RAFAEL Říkáš, jo? - Tys měl někdy z něčeho svědomí? SMRŤÁK; Jednou. Ale já nejsem na vážný věci. To jsme, za války, měli v rukou Němce, mladýho kluka, mohlo to dopadnout šeredně, protože při tom člověk úplne zblbne a je všeho schopnej - ale já jsem najednou nemoh, jak to přestala bejt sranda, tak jsem najednou nemoh. RAFAEL: Na to jsme asi moc střízlivý. Moc myslíme. SMRŤÁK: Kam bysme taky přišli? RAFAEL (se zvedne, chodí po místnosti): A je to možná šílená škoda! Protože ono by, Smrťane, mělo existovat něco, při čem jsi úplné, ale úplně vedle, co tě celýho sežere, že ani nemůžeš polknout vlastní slinu! - Smůla je, že tě tohle nepotká často. Víš třeba o jedny jediný ženský, a ta je pro tebe tabu. SMRŤÁK (ho sleduje z křesla): Hochu, hochu, ty z toho zblbneš, jestli se neumoudříš. (Zívne, podívá se na hodinky.) Půl pátý! (Sklízí ze stolku.) RAFAEL: Pro mne je to nakonec jediná možnost: nák to rozšlápnout. SMRŤÁK (se naklonil k zrcadlu): Teda, já mám ksicht! To je obličej! RAFAEL (jde ke dveřím): Těbuch. SMRŤÁK: Mohs to dopít. Kam chvátáš? RAFAEL Mám něco doma. (Zastaví se u dveří.) Nevíš o někom, kdo by půjčil motorku? SMRŤÁK: Motorku? RAFAEL. No - na večír. +XK To nevím. Na co ji chceš? íMFAEL Myslel jsem, jestli o někom nevíš. tfUMK Ten kluk, ten montér - má s sebou skútra -ItfAEL Ten frajer? rMRMK Ale to víš, to každej nepůjčí, takovou věc! HAfAtl (se dívá na hodinky): To je jasný. TĚbuch. S^RtÁK (ho provázel ke dveřím): Hele, ale proto se na mě nezlob. Nemůžu, fakticky nemůžu. RAFAEL Já vím, Smríane, já vím. (Odejde.) SMRK* (se divú zamyšleni za ním): Ty smrade. 8. Bubny duní, v popředí stojí JINDŘICH, obklopený MAŠKARAMI a kreslí hrotem šavle na zemi. HUSAR stojí u Jindřicha a dívá se mu přes rameno. Jindřich se po nčm ohlédne. husar: Děláš nákýho pána. JINDŘICH (zavrtí hlavou): Dělám panáka. HUSAR: Kdo tě to naučil? JINDŘICH: Nikdo. HUSAR: To máš sám od sebe? JINDŘICH: Mám. HUSAR (Maškarám): Jak vidět, není to řemeslo, je to um! MAŠKARA S BUBNEM: Ale každej to neumí! JINDŘICH (odstrčíMaškaru): To jsem já. Nešlapej po mně. HUSAR: Na mou duši, tvůj rubáš, tvý dlouhý ruce, tvoje střapatá hlava - a že ležíš bradou vzhůru? JINDŘICH. Tak jsem se viděl. hus\r. A kde? konec masopustu /INDRICH. V holičovým zrcadle. Proto jsem kři loiíšavl,, dívá se na kresbu.) Jsem jako žTve, 7 ^ c/» ale nécQ mi schází. HUSAR (zabodne šavli do kresby): Tohle 7INDRICH (ho chytí za ruku): Co děláš? HUSAR. Jsi mrtvěj. JINDŘICH Ba ne, mám na čele vrásku. Dvě MAŠKARY přinášejí rakev bez víka. HUSAR. Už je ras, králi náš. JINDŘICH Ach jo. (Vstoupí do rakve.) HUSAR: Buď klidnej, vzdychat budeme my. MAŠKARY: Až ho ponesem! (Zvedají rakev s Jindřichem.) HUSAR (zvedne šavli): Pozdravte mrtvýho! MAŠKARY (křiknou): Živijo! (Maškary se řadí do průvodu.) MAŠKARA S TRUBKOU: To bysme měli. HUSAR (ostře): Co bysme měli? MAŠKARY: Co jsme potřebovali. HUSAR: A co mrtvěj? Nepotřebuje nic? MAŠKARY Co by potřeboval? On si stačí! HUSAR: Co tě nemá! Mrtvěj nedělá pohřeb. MAŠKARY A co dělá pohřeb? HUSAR: Mrtvěj má vejbavu, mrtvěj potřebuje svíčky. MAŠKARY: To je pravda. Potřeboval by svíčky. HUSAR: Kde jsou? MAŠKARY V kostele. HUSAR: Alou pro ně! Trubka zavřískne, MAŠKARY se dají na pochod. Tma 9- aiky Pokoj se stále víc proměňuje v neuspořádané Upita sloj{v ccstě bedny a kusy nábytku, hromád- ilí obrazy. Stranou leží na zemi křišťálový lustr. Vítr ^Jútcloumd uvolněnou okenicí. Uprostřed stojí RAFAEL, 'foti'm'ii'U MARIE s proutěným košíkem v ruce. .g jsjesu milostpaní vajíčka. Psala si o ně. Kam si je dáte? (Rafael se rozhlédne, vezme bílou kameninovou mísu.) Musím hned jít. (Klekne na zem a přerovnává vajíčka z košíku do mísy. Rafael si klekne proti ní, bodá kudlou do podlahy.) Nedělej to. RAFAEL. A proč? MARIE Já se no to nerada dívám. RAFAEL (má nůž v dlani): Chceš ho? MARIE: Náš Jindřich má takovej. Tuhle udělal celýho koně ze špalku dřeva. To bys koukal! RAFAEL (zabodne nůž do podlahy): A stejně mám štěstí. (Marie se po něm podívá.) Můžu se na tebe koukat. MARIE: Já jsem nepřišla za tebou. RAFAEL: Proto říkám, že mám štěstí. MARIE (skončila práci): Zabalte každý zvlášť, aby se nenatloukly. RAFAEL: Zavolám bábinu, šla se natáhnout. MARIE: Tak ji nebuď, když spí. RAFAEL: Akorát nad mou hlavou. Pár metrů nad svým hrobem. (Marie se na něho podívá.) Řekla, že ji přivedu do hrobu a spolkla meprobamát. MARJE: Musím jít. RAFAEL: Stejně k tý muzice přijdu a zatancujú si s tebou. MARIE: Tam jsou maškary a ty mé vezmou každýmu z kola. RAFAEL. Jak to? Konec masopustu MARIE (ho neposlouchá): To jsi neměl -RAFAEL Musím ti to říct! MARIE To jsi neměl. (Pláče.) RAFAEL. Jestli to opravdu chceš, tak už se neuvid (Marie zvedne košík. Rafael stojí proti ní.) Já ti to všecko řeknu, všecko! MARIE- Ne (jde rychle ke dveřím, ohlédne se), nechoď mnou, prosím tě! (Odejde.) RAFAEL stojí na místi, dívá se za ní. PRA2KA (shora); Rafe, slyšíš mé? (Pražka přichází.) QQ kdybysme dali Královům ten lustr? Stejné už k ničemu není. Tma Přestávka 10. Bubny duní. Na zadním prospektu je úzká iívozová cesta sevřená tarasy o ploty venkovských zahrad. Odtud přichází maškarní průvod, čtyři MAŠKARY nesou rakev bez víka, ve které leží JINDŘICH v rubáši, za rakví jdou ostatní Maškary, jedna má v ruce konývku místo kropítka, ohání se jí na všechny strany, jiná mává kaditelnicí z plechovky, v čele HUSAR. MAŠKARY (sborem): Achich ach, achich ou! JINDŘICH (se posadí, rozhlédne se): Tahle cesta jde k nám! HUSAR: Cesta necesta, my jdeme furt! JINDŘICH (se dívá): To je jako náš dům! Josef Topol fit***!?*! do sloupu amlC! " ľľŔ Dej oči do sloupu a míč. H air-H (se dívá na zem přes okraj rakve): Pusfte mé na zem. ar Tady se umažeš, tady bys ustyd. Buď rád dokud ÍÍV\ě nesou. Země si užiješ až až. aškary(které nesou Jindřicha); Fuj, ten je těžkej. To dělá N to, že je živej. Ten život na něm je těžkej. nSOUlCH (rozzlobeně): Já strachy neumřu! husar Počkejte, má strach. Kdo se bojí, nesmi do hrobu. maškary (složí Jindřicha na zem): Zaplafpánbu. To není žádná legrace. JINDŘICH se posadí. HUSAR. Ještě řekněte, že je to s ním vážný. JINDŘICH. Tak proč vzdycháte? HUSAR Abys byl ovzdychanej. JINDŘICH: Proč hraje trubka a buben? HUSAR: Protože pochováváme krále. JINDŘICH: Proč máte kropítko? HUSAR. Abys neokoral. JINDŘICH: A proč máváte tím kadidlem? HUSAR: Aby ti bylo teplejc. JINDŘICH (nedůvěřivě): Proč jste na mě tak hodný? HUSAR: Aby té přešel strach. Bojíš se smrti? JINDŘICH: Ty ne? HUSAR: Já mám pro smrt uděláno. JINDŘICH: Chtěl bych bejt taky husar. Jenže husaři nejsou. HUSAR: Akorát já jsem. flASOF Jich JINDŘICH Pojď si to vyménit, nechceš? Dej mi ^ a mundúr - ll HUSAR: Co za tO? JINDŘICH. Dám ti krásný červený jabko. Nedám ti víc, aby tě nakrmily, dám ti jedno, aby tě potěšilo HUSAR. Za potěšení nedám. JINDŘICH. Pojď sem blíž! (Nakloní se k Husarovi, /S//W) Dám ti hríbátko, abys měl něco živýho při sobě. HUSAR. Mám dlouhý nohy, coural bych je po zemi! JINDŘICH. Taky by ti vyrostlo. HUSAR Já nemám čas na něj čekat, já můžu do zejřka padnout. JINDŘICH (vzdyclme): S tebou se hned jinak mluví. S tebou se toho nebojím. HUSAR: Copak ty máš strach ze slov? Co s nima povídá každej? Kterejch se nebojí nikdo? JINDŘICH Ty taky ne? HUSAR: Já se bez nich obejdu. JINDŘICH: Já si musím o všecko říct, proto mám strach. HUSAR: To se neumíš vzbouřit? JINDŘICH: A jak? HUSAR: Tak svýmu pánovi umři! JINDŘICH: Já bych mu třeba i umřel, ale nepřijdu při tom o život? HUSAR: Ty duše chalupnická! Já ti pomůžu, tumáš. Tenhle šátek přes oči. JINDŘICH se chce bránit. HUSAR: Aby ses nebál. A ani se nehni. Jinak se nezachráníš. MAŠKARY: Kam teď? HUSAR. Na náves. Tam budou ohlášky. Alou! RV zvednou rakev ze země. JINDŘICH se položí. ^Y. Achich ach, achich ou! Zaduní bubny, ozve se trubka, průvod se dá do pohybu. Tma 11. U Králů. Stůl s dlouhou lavicí, u jednoho konce sedí KRÁL, u druhého SMRŤÁK, stranou stojí CIHLÁŘ v kabátě, čepici v rukou. CIHLÁŘ (vyndá z pod kabátu láhev a staví ji na stůl): Pozdrav ode mne, Františku. SMRŤÁK: A sakra. CIHLÁŘ. To jsem nechal švestky na stromech dokavaď nenamrzly. Štyry nebe dohromady! SMRŤÁK: A dals to do nějaký špinavý flašky, ty prase. CIHLÁŘ (otvírá láhev): Uvnitř je čistá. Kdybys měl takovou duši! KRÁL přinese skleničky. SMRŤÁK (Královi): Jdou vám dobře ty hodiny? KRÁL: Jsou řízený. SMRŤÁK: Půl šestý. - CIHLÁŘ (staví před každého skleničku): Letos bych si rád vyhodil. Mám loupání, že do vánoc umřu. KRÁL: To říkáš každej rok. CIHLAŘ: Abych to zakřik. Co je rosa na travé, to je eiové^ na svété. SMRŤÁK Kam chodíš na ty přísloví? CIHLÁŔ Co? SMRŤÁK Že mluvíš jako kniha. CIHLÁR: A hovno. Já pročet za život pár kalendářů a Něm-cový Babičku. Sup tam s tím! Napijí se. KRÁL: Dobrý. Hergot to je dobrý! CIHLÁŔ: Františku, kde máš děti? KRÁL: Kluk šel s kobylou na jatka - CIHLÁŔ: To už by tady moh bejt. (Sáhne do kapsy kabátu, vyndá obálku.) SMRŤÁK Třeba chodí s maškarama. CIHLÁŔ klade obálku na stůl před sebe. KRÁL: Dělá jim blázna. - Nékdo ho musí dělat. CIHLÁŔ: Jakýho blázna? A jdil SMRŤÁK (nad skleničkou): Něco takovýho jsem pil naposled jako ministrant. Jak já se zdělal! Bylo mi jedenáct let - CIHLÁR (rovná obálku): Teda, kde to je, kde to je! SMRŤÁK. No - a co? CIHLAŘ- Tvoje červený líčka. (Přistrčí obálku ke Královi.) Františku, taková marnost! Pořád se hrabeme v hlíně. Nejsme daleko od sebe, co říkáš? KRÁL (se dívá na obálku): Bodejť. CIHLÁŘ (vzdychne): Máš velký déti -KRÁL (pomalu): No. CIHLÁŔ Něco po tobě zbude. Nás to vytrhne i s kořenem. Milá Anežka je hotovej úhor. podstrčí obálku zpátky k cihlářovi, jji Zůstane po mně aspoň ten barák, semhle tamhle. jHAle c0 po tobě, Smrfáku, až vítr ty tvoje chlupy roz--hk Srandy bude škoda, co jsem vám ji, mizerové, ^vtedbylo tvým u tli.Vf*'* . ^*a* Ale sranda*^ ' nadělal'- ^(sezvednipovojacv--tíukovi? ■ MÁŘ Sedumatřicet. (Na Smrtáka.) Ale sranda musí ' bejt, že jo? (Svléká si kabát.) Jak to bylo tehdy s mým klukem? Kdo mu to nakúkal, co? S tím Němcem? (Nalévá znovu do skleniček.) Na, zapij to. sMRfÁK: To je akorát na moje ledviny. CIHLÁŘ Tak seď doma a nemote) se okolo chlapů. SMRŤÁK Dělej frajera, kdoví na co ty zajdesl CIHLÁŘ. SedumatficeV. Já moh dneska mít sedům vnoučat. Chodili bysme na houby. Ty by vlezly do největ-šího houští. Nosili bysme košíky hub. KRÁL: Co bys dělal s tolika houbama? CIHLÁŘ Taky pravda. (Vzal obálku, stojí u Krále.) Netrap mě. (Podává mu obálku.) To mi nemůžeš udělat. (Dá mu obálku do kapsy.) SMRŤÁK (Královi): Holil jsem novýho tajemníka. Ten je na tebe nabroušenej! Vypravuje se za tebou. KRÁL. Ať pňjde. SMRŤÁK: Že přej maékary, že by se tomu měla dát náplň! Udělám náplň a co? - (Na Cihláře.) Pěknej blbec! CIHLÁR pokrčí rameny. SMRŤÁK (se rozčiluje): Rád bych věděl, jestli rozezná petrklíč od bramboryl •Otovou besedu, a taky to jde CIHLÁŘ; Znám holiče, řídí osvětovou- jNEC MASOPUSTU 56J SMRŤÁK: A ono to asi nejde? KRÁL Ono jde všecko. SMRŤÁK: Tak co? CIHLÁŘ. Akorát ty nám to, Františku, kazíš. SMRŤÁK. Koukám, že ti dali soudruzi za úkol, abys promluvil do duše, ale jdeš na to blbě, to ti řekrM Měl se každej tak držet! U! CIHLÁŘ: Tys nám to taky dal, a bez říkání. SMRŤÁK. To jsem vás vytrh, s pitomou holírnou! Mít půdu, jako tadyhle Král -CIHLÁŘ (Královi): Františku, ty na mě kašleš. KRÁL: Hele, až pocaďjsme kamarádi. CIHLÁŘ: Aha. KRÁL. A na víc já nejsem zvedavej. SMRŤÁK: Ten té utřel! CIHLÁŘ (se zvedá): Kdyby člověk byl mladší. (Obléká si kabát.) Pomalu se scvŕkame jako jablíčka na zimu, až z nás zůstane jenom ten bubák. (Bere si čepici.) Pořád jen u svýho pole, co z toho máš? KRÁL. To je moje věc. CIHLÁŘ: Čumět do blbý hroudy! KRÁL: A z Čeho jsi udělanej, nevíš? CIHLAŘ: To čekáš, že přijde nejakej zázrak nebo co? KRAL: Řekne „do blbý hroudy"! Copak nestojí psáno - (Mávne rukou.) Jak jsi starej, tak jsi hloupej. CIHLÁŘ: Když přijdeš za mnou, aspoň na tebe houknu, ale řvi do skály, nebo se optej na něco stromu, ani lístečkem nehne! - Hele, pojď se mnou k muzice. KRÁL: Kdepak. Tam mé nedostaneš. CIHLÁŘ. - Dřepnem si do výčepu a budem jako dva monarchové, já král, ty král -SMRŤÁK: A já? CIHLÁŘ (se otočí na Smrfáka, změří si ho, a potom zvolna, jako když ukrajuje): Ty jsi takovej malej českej lump. *ív To je blbec! 5 11 Tv 1«"' lsi chvílema Poctive>'tak )enom Proto< C,HLÁR y ^ äjzen. nepřisi0 draho. Ty budeš jednou ze íívho strachu poctivej! JyU>(jde proti němu): A co je na tobě krom tý ple- ?M chovy huby! riHIÁK.Ta huba n.koho nešid.. RŤÁK On ti ji jednou někdo zmáčkne, uvidíš! KRAL Chlapi! (Odchází.) cjHLAŘ. I rakev si ulil, aby ji nemusel kupovat od komunálu. SMRŤÁK Ty jsi přece takovej -CIHLÁŘ Šetřit na smrti! To může taky jen mizera. KRÁL (se vrací): Jsou tady. SMRŤÁK (ožije): A že netrouběj? KRÁL: Slávnej národní výbor. SMRŤÁK (se zarazí, Královi): Já zmiznu. Já jich dneska mám plný zuby. (Zamíří ke dveřím do vedlejšílio pokoje.) CIHLÁŘ (za ním): Ono by té neubylo, kdyby viděli s kým tady chlastáš! SMRŤÁK zmizí ve vedlejším pokoji. Vejdou PŘEDSEDA S TAJEMNÍKEM. PŘEDSEDA: Dobře] večír. KRÁL Dobrej. PŘEDSEDA: Františku, to je soudruh Fidrmuc, náš novej tajemník. CIHLÁŘ (Královi): Dej sem dvě skleničky, jestli máš TAJEMNÍK: Děkuju, mně ne. PŘEDSEDA (Královi): Cekali jsme té na výboru. Ale takhle se spíš dá mluvit. Ticho. TAJEMNÍK ÍSř rozhlíží po světnici): Proč se tomu tak bra níte? KRÁL (se podívá na Předsedu): Já jsem ti svoje už řek. tajemník Mé to taky zajímá. KRÁL Vás mohli informovat, ne? TAJEMNÍK (se podívá na Předsedu). Pane Král, vy jste pra. covitý člověk, dobrý hospodář, nikdo vás nepo. mlouval - král: Co teda chcete -? Svoje si udělám, a vy si taky dělejte svoje. TAJEMNÍK. Tak se na to nemůžete dívat. KRÁL: Proč? - Pane, můj otec byl kameník, když se oženil, dostal padesát zlatejch a kousek pole, s Hm začínal, tenhle barák vystavěl svejma rukama, utr-hoval si od huby, aby se zmoh, k ničemu zadarmo nepřišel, tašku ze střechy nikomu nevzal - a já to mám přes noc vyhodit oknem? - To já nemůžu. Dělám poctivou práci. TAJEMNÍK: Budete dělat dál to, co vás těší, ale bude to pro blaho společnosti -KRÁL: Co mi stát předepisuje, to plním. Já z toho nebo- hatnu. (Tajemník krčí rameny.) A stačím si sám. TAJEMNÍK: Zaměstnáváte svoje děd. KRÁL: Já je neokrádám. TAJEMNÍK: Mají vaše děti stejné názory jako vy? KRÁL: Jsou to mý děti. TAJEMNÍK My, mý - člověče! KRÁL: Můžou si jít kam chtějí. Ale kam by chodily? U mne se jim nevede zle. TAJEMNÍK; Vy jste v zajetí starých představ o vlastnictví, pane Král. KRÁL: Já si nenechám zplundrovat pole. TAJEMNÍK No, házíš nás do jednoho pytle. 60J Josef Topol taky za vámi neběhám, taky si stačím, a že vám |íRAL všem jdou na ruku! Tak proč chodíte za mnou? ve (K chceme v tyhle zemi budovat socialismus, f*' Kjál! Plivete na práci našeho lidu. yjľase rozzlobí): Ale neplivu! Na práci neplivu, já dovedu makat! Vejdou paní PRA2KA a RAFAEL, který nese lustr obalený papírem- pražka: Dobrý večer přeju! Máte hosty - TAJEMNÍK Pojdte, soudruhu! predseda Sakrapráce! KRÁL Tak vy se s námi loučíte, milostpaní. pražka (odhaduje situaci): Bohužel, už je to tak. Pane tajemníku! - (Tajemník je už u dveří. Královi.) Co se to na vás chystá? KRÁL: A co? pražka Maškary! Máte jich plný dvůr, sotva jsme prošli! Zvenku se ozvou hlasití bubny a trubka. KRÁL jde ke dveřím, ostatní za ním, z vedlejší místnosti opatrné vyklouzne SMRŤÁK. Tma nec masopustu Před Královými. V pozadí průčelí chalupy s lavicí na tí, v popředí dvůr s polorozpadlým tarasem. Do dvora orhŽ maškarní průvod. Ze stavení vyjdou na zápraží král fael, cihláa, smrťák a pani pražka, stranou stojí pŔ^" seda a tajemník. Čtyři maškary nesou jindřicha, o u je husar, maškary drží rozžaté svíčky a partesy. Později pt cházf marie s petrem, Marie si nese přes ruku nové šatyU <■ husar: Koho neseme v tý truhle? maškary Mrtvěj masopust! HUSAR: Jo tuhle! To nesem posledního krále lánů, už taky dohospodařil, je v pánu! Já pán, ty pán, všichni zemřeme, kdo se mě zeptá, co tu bylo mé? maškary Maso pusť, teď je půst! HUSAR: Hele, co všecko bylo tvoje -maškary Jde do hnoje! HUSAR: Hele, co všecko jsi mohl míti -maškary Polní kvítí! husar: Hele, co všecko ti sbohem dává -maškary Polní tráva! J Josef Topol HLiSAele, co ty ses nemordoval pro ně - HU Hele, jak do ní vítr fouká- MAŠKÁR* Tvoje mouka! HV Hele, jak hřálo dobrý bydlo - MAŠKARY Už vystydlo! HUSAR Hele, co všecko tě vyprovází - MAŠKARY Náruč sazí! HUSAR Můj, moje, má, mé, mé a teď se vejdeme jako motýl do malý krabičky, s kterou si vystačíme navždycky! Koho pohřbíváme v tý truhle? MAŠKARY: Mrtvěj masopust? HUSAR: Jo tuhle! To nesem posledního krále lánů, už dohospodařil, je v pánu! Já pán, ty pán, všichni zemřeme, kdo se mě zeptá, co tu bylo mé? MAŠKARY Jenom ty se masa pusť, země pusť, půdy pusť. Konec masopustu [63 Teď je půst, žádný just, ani ty nás neopusť! Ozve se trubka, zaduní bubny, zařinčí vozembouchy ma* kary spustí rakev na zem, vykropí ji, vykouří kadidly ostatní rozhodí partesy po dvoře jako letáky, Jindřich"* rozkašle, posadí se v rakvi, sundá si šátek zočí- KRAl )l0 pozná, shýbne se pro klacek na zemi, sestupuje do dvora král Kdo vás naved? maškary: To máme ze svý hlavy, ze svý, ze svý! předseda, tajemník, smrťák a rafael sestoupí do dvora. král: Kdo vás poštval? (Rozkročí se.) Vy ksindle! předseda (Smrfákovi): Takovou hovadinu! (Královi.) Františku -král Ať nékdo zavadí o moje stavení! maškary se ve zmatku rozutíkají, je slyšet křik, výskot a smích - odvážnejší ještě vykukují za tarasem. král Hnáty vám přerazím! MAŠKARY (za tarasem): Tady už né, to není mé, to je obecní! SMRŤÁK (Předsedovi): To si složili sami! PŘEDSEDA mávne rukou, odchází. predseda: Vzdyt je to jeho kluk, v tý rakvi! raEAEL zvedl ze země vozembouch, který tu A«CA- Rafe, Rafael', co to máš, ukaž! cxEl To je taky bicí nástroj. (stál opodál s MnnY- některá z maškar strhla na útě- KRAl- (Petrovi): Táhni! PETR Já k nin1 nePatrím ~ na mou c*uši! (Odejde) MARIE jde do stavení, nese poničené šaty. RAFAEL (když jde kolem něho): Marie, kráso moje, šaty jsou jenom na oblíkání. MARIE vběhne do stavení. král (Jindřichovi): Vstaň. Vstaň, ty hovado boží!. JINDŘICH se bázlivě zvedne, stojí vedle rakve, dívá se úkosem na krále. cihlář: Františku, byla to sranda -smrťák: No bodejť. O nic nejde, o nic nejde -cihlář: Ty drž hubu, ty. (Královi.) Nalít jim, no. (Král jde k Jindřichovi.) My jsme jako kluci nebyli lepší! král (chytí Jindřicha u krku): Víš, co jsi proved? (Dá mu dva políčky.) Abys védél! Tohle jsi proved. Dal jsi svýmu tátovi po hubě, před všema lidma, to jsi udělal! CIHLÁŘ (chytí Krále): Zatracenej chlape! On by řezal vlastního kluka, ty chlape! KRÁL (se mu vytrhne): Řežu do svýho! PRAČKA: Rafaeli, pojď! (Odejde s Rafaelem.) Konec masopustu [65 cihlář Pal, pal! Radši s tou slivovicí zaleju kytky, a{ třeba spálím, na mou duši, že jo! (Odejde.) ' ,e smrťák No! - To je hezký, tohle. A to jsme, pane, marádi, to jsme sousedi, to jsme Češi! král Tamhle máš vrata. smrťák: To jsme pékná sebranka, peknej pronárod, t0 teda jsme! (Křičí, jak odchází.) Pak to má k něčemu vypadat! Ani tu srandu už nedovedem brát, ani tu srandu už ne. (Odejde.) král Panebožemuj! Tos mi dal syna, to mám zastání! (Jde k zápraží, otočí se.) To se neumíš ozvat? Koukni se na svý ruce! (Jindřich se zadívá na své ruce.) Radši mi nechoď na oči! (Zajde do domu.) JINDŘICH se dívá po dvoře, všimne si vozembouchu na zemi, zvedne jej, zadrnčí s ním. Do dvora se vkrade několik MASKAR, v jejich čele HUSAR, hodí Jindřichovi k nohám pár bot. Jindřich zvedne hlavu. HUSAR: Pojď ještě s námi, králi náš! Povedem té k muzice s velikou slávou - o půlnoci té budem korunovat - JINDŘICH: Já už nejsem váš blázen. HUSAR: Ty už nejsi náš král? JINDŘICH: S tebou teprve nemluvím. Koukni se na mý ruce. Nechoď mi na oči. Jdi. HUSAR Snášeli jsme ti modrý z nebe -JINDŘICH: Já chtěl jenom tu šavli -HUSAR: Stejně mi nepatří. JINDŘICH: Lžeš. Proto se nebojíš slov. (Obouvá se.) HUSAR: Dobrou noc, králi náš. Ty to bereš moc doopravdy! MA$KARY se chopí rakve a odnášejí ji, jiná sebere paruku ze země, jiná vozembouch. JINDŘICH svlékne rubáš pfes hlavu a hodí jej HVSAROVl k nohám. )lNpRICH Nejradši bych té zabil HVSMl (utíká za ostatními, směje se): Nejradši by mě zabil! /', v dálce zavřískne trubka. )lNDWcH Tm" ifoá za nimi, 13. y Králä. KRÁL stojí před židlí, přes kterou leží poničené šaty. Z venku vejde MARIE, uvazuje si zástěru. Král se po ní tázavě dívá. Marie si sedne na stoličku, loupe brambory do hrnce. KRÁL Kde je? MARIE: V maštali, kde jinde. KRÁL Přines všecky peníze, mamlas. Ani polívku si nedal. MARIE: Chtěl ti udělat radost. KRÁL: Ale to měl naspěch, nemoh se dočkat, až půjde s nima -MARIE: Proč by nešel. KRÁL (se po ní podívá): No - MARIE: Chtěl ti udělat radost. Ví, že peníze nemáš. KRÁL: To jsi neslyšela, co zpívali? MARIE: Proto jsi dal kobylu na jatka. Abys moh vrátit cihlářovi za ty mý šaty. KRÁL CO to meleš? (Marie mlčí.) Když jsem chodil k m zice, ani boty jsem neměl. (Zastav! se u Šatů.) To m^ selo bejt, když mi otec půjčil svoje svatební perk"' to muselo bejt! - Vy nic nevíte. (Marie se po „,<„,,'()[ dívá.) Až nebudu, přes noc to vyhodíte okncm všecko, tak co? MARIE: Jindřich to má rád. KRÁL: Má rád koně. Za koně půjde jezdit každýmu A tebe je škoda. Každej to říká. - Nejsi o nic hezčL než byla tvoje matka, to ti můžu říct, a byla tu celej život, ani se odtud nehnula, a vůbec si nemyslela, že je jí pro to Skoda! - Nech toho. Jdi se oblíct. MARIE: Mně se nechce. KRÁL (zavrtí hlavou)- Panebožemuj! Já tomu rozumím. Každej se kouká utrhnout. Jako kdyby se to chystalo na ňákej vandr, na nákou pouť! To já nemůžu. Vejde VĚRA. VĚRA: Dobrý večer. Mařenko, přijdeme o začátek! Honem pojďte! (Bere šaty ze židle.) Pomůžu vám - (Všimne si šatů.) Co jste dělala? KRÁL Byly tu maškary. věra: Ale to je hrozný! KRÁL: A kdo ví, co za tím je. VĚRA: No, půjdete ve starých. Já je dám do pořádku! (Marie odejde na dvůr.) To je mi líto. (Odkládá šaty.) KRÁL Vy přece přijdete. Jinej by se k nám pomalu neznal. VĚRA: Ale proč - KRÁL Kluka jste ošetřovala, když byl marod. VĚRA: Já a ním docela vyjdu. KRÁL (vyndal ze skříně šátek): Tohle tady mám pro vás, už od vánoc. VĚRA: Co vás napadá! 68] Josef Topol Vemte si to. (Podá jí šátek.) MA Ten vy se hodil Matence. k Ma ten samej - a nenosí ho. Nic to není, takovej šátek. VÉRA Dekii\u Buáu ho nosit. KRAl. Snad se vám hodí. VíRA: Líbí se mi. (Dá si šátek na krk.) Hřeje. In sem \ loni na zimu přisel takovej chlap a pro- dával to. vFRA Tak mám od vás dárek. KRÁL Ste\ne jsme dlužníci. Na poli jste nám pomohla -VĚRA Mě hospodařit bavilo. KRÁL: To jsme skoro poslední dva, který to baví. VĚRA: Ale teď i to šití mám ráda. KRÁL (Íri «H opodál): Chtěl bych bejt mladší - VĚRA Na co si člověk nezvykne? KRÁL Zeptal bych se vás, \estli byste nechtěla - se mnou žít. VĚRA. Já? KRÁL: Myslíte, že by to nešlo? VĚRA: Já už se nevdán. KRÁL: Pojďte to spolu zkusit. (Smčje se.) Já vím. Kdyby se mnou nebyla ta chalupa -Vejde MARIE, za ní WDRICH, který zastane stát u dveří. MARIE (dojde ke Královi): Tati. Prosím tě. (Věře.) Ale ty šaty budou /.mačkaný. VÉRA (se zvedá): Tak je přežehlím. To je hned. . ..„iillíTU konec masopustu I složí před sebe.) Ty, jak se dostaneš mezi lidi, js, ■ utrženej. Neříkám ti, abys mezi ně nešel ',ako JINDŘICH: Už budu doma. KRÁL To máš nejlepší, doma. Já jsem tě moc málo tl0 moc málo! Podruhy si všecko řekneme jakQ d chlapi, z očí do očí - a bude to dobrý Co říkáš*' Je ti něco? (Zvenku sem dolehne hlas trubky, Jináffl zvedne hlavu. Král ho sleduje.) Takoví fanfaróni t0 jsou. (Jindřich sáhne do kapsy, vyndá podkovu, p0\oií.. před sebe na stal. Král si neví rady.) Počkej, něco tu mám, budeš koukat! Hernajs, to budeš koukat, Co jsme dostali! To se ti bude líbit. (Přinese lustr, který ležel za skříní, jde s ním doprostřed světnice.) To je váha! To abysme přidělali až na trám, nebo to utrhne strop! Koukni se, to je přece nádhera, tohle. Jak Se to blejská! (Rozpaluje se.) Pojď sem, podrž to, ať se taky podívám, tu máš. (Jindřich vezme od Krále lustr. Král si sedne na židli proti němu, ruce složí zbožně do klína.) To je věc! - A vidíš ty svíčky? Ty nejsou pravý, kdepak, ty jsou falešný, každá má žárovičku - t0 bude světlo! Hezký, že jo? Vidíš, ta duha na každým sklíčku, to je nádherný, ta duha! JINDŘICH: Ta je taky falešná? KRÁL: Ne, ta je opravdová, přece ji vidíš, ne? Tobě se to nelíbí? JINDŘICH; Ne. KRÁL: Jak to můžeš říct? Taková krásná věc to je. A jemu se nelíbí. Panebožemuj. (Bere od Jindřicha lustr a staví jej na zem.) JINDŘICH (má v ruce podkovu, leští ji o rukáv): To mi dali. KRÁL (se podívá): Kdo ti to dal? JINDŘICH: Husar. KRÁL: To ti dal věc. JINDŘICH; Je ochozená. Naše kobyla ji ztratila. Ukaž? (Podívá se.) To ne. To není její. Äch'Proč by to říkal? cm Zahoď to. Takové) krám. (zklamaně): Proč to říká? /, iní,-) lá už to víckrát neudělám. Ať mi radši ruka KRÁL ("»«■'■' upadne Na mou duši. BNDÍICH: Na tebe já se nezlobím. KRÁL: A co tedy? (1NDŔICH Já bych šel tam. KRÁL: Kam chceš jít? JINDŘICH: K muzice. KRÁL. Ty bys šel k muzice? Ty bys šel mezi ně? JINDŘICH: Šel bych tam. KRÁL Ty tu nechceš bejt se mnou? jindřich; Jestli se nebudeš zlobit, já bych tam šel. KRÁL; Ale - to se ví, jdi, když se ti chce. Ale musíš se převlťct. Do tmavejch šatů. Nebudou ti malý? (Jde ke skříni.) Už jsi je neměl! (Jindřich se svléká.) Tuhle košili si vem. Je naškrobená, je pěkná. (Vezme šaty na ramínku.) Zkus si ten kabát. No, můžeš v tom jít. To je pěkná látka, víš? Koupím ti nový, na jaro. (Jindřich se obléká.) Ale vázanku - půjčím ti svoji. Já jsem té stejně chtěl poslat. Užij si. Tady - tady máš na útratu. To si vem. Když to utratíš, tak to utratíš. Klidné to utrať. Ta kobyla byla tvoje, od malička ses motal jen kolem ní, tys ji vlastně vyhlídal, no jistě! (Váže Jindřichovi vázanku.) Z vedlejší místnosti vyjdou MARIE a VĚRA. VĚRA: Jindřichu! KRÁL: Půjde s vámi. MARIE (Jindřichovi): Ty jsi docela jinej. Že je hezkej? (Vezme Jindřicha za ruku.) Jsi hezkej. (Opravuje mu vázanku.) Konec masopustu 1 To mé provedeš, viď? (Zastaví se Pfed * seš tu sám. (Odcházíš Věrou.) JINDŘICH (Královi): Už budu poslušnei KRÁL; Jdi, jdi. Buď poslusncj. (Undřich odeid, v za mmi, pak stane uprostřed prázdné svtín, * *W má lustr.) Taková krása - - Co se mu " *«£ božemu;. Pane. Tma 14. Li muziky. Na prázdném jevišti visí girlandy z chvojí s papírovými růžemi. Do popředí přicházejí MAŠKARA S BUBNEM a MAŠKARA S TRUBKOU. Bubny duní, Maškara s trubkou po-skakuje v rytmu úderů z nohy na nohu jako při známé dětské hře. Maškara s bubnem se zastaví a pozoruje ji. MAŠKARA S TRUBKOU: Co koukáš? MAŠKARA S BUBNEM: Koukám, co déláá. MAŠKARA S TRUBKOU: Délám, že tancujú. MAŠKARA S BUBNEM: Délat co délá každej! Budu jinej, než každej. Pak si mě kdekdo všimne. Řeknou: podívejte se ta maškara, co netančí! Co je tý maškaře? Je ňáká smutná! MAŠKARA S TRUBKOU: A kdekoho to rozesmutní. MAŠKARA S BUBNEM: A já se budu smát pod svý falešný fousy! Spustí hudba, MASKARAY na jevišti se roztančí, mezi nimi se objeví SMRŤÁK. bíaK (křičí do hudby): Kams to uhnul? Na mé to světlo! S Na niěl (Dopadne na něho kužel světla z reflektoru, obrací se k postávajícím maškarám, tleská.) Jste ňáký chcíplý! Vesele, vesele! Pohyb, pohyb! MAŠKARA S BUBNEM stojí nostalgicky stranou. Z pravého portálu vyjde RAFAEL, položí maškaře ruku na rameno. RAFAEL. Michale! MAŠKARA s BUBNEM (sclwu trhne, otočí se): Jaks mé poznal? RAFAEL Proč netancuješ? MAŠKARA S BUBNEM Mně vadí buben. Šéf mi poručil buben. RAFAEL Měli byste mu něco provést. MAŠKARA S BUBNEM: Taky že jo, jsme smluvený. (Dívá se k parketu.) Pár hezkejch ženskejch tu je! RAFAFíL Tamhleta, co stojí u kamen. MAŠKARA S BUBNEM: No! Ale ta má na krku kluka. RAFAEL. Dojdi mi pro ni! MAŠKARA s BUBNEM: Ach jo. (Zvedne buben a odcliází vlevo.) RAFAEL ustoupí k pravému portálu, zleva přichází TAJEMNÍK. Na parketě se znovu objevíSMRŤÁK, jedna z MASKAR přiblíží k Tajemníkovi, udělá pukrle a ukazuje k parketu. TAJEMNÍK: Promiňte, ale teď ne. MAŠKARA se urazí, otočí se, zvedne na TAJEMNÍKA sukni. SMRŤÁK (se přiblížil k Maškaře): Odprejskni! (Přistoupí k Tajemníkovi.) Jak délá, holomek, ženskou! (Rozhlédne se po jevišti.) Řeknu vám, já mít prostředky! TAJEMNÍK: Vy jste se minul povoláním. 72i SMRŤÁK. Já jsem se vůbec minul! Co vy jste Hka| funusu? TAJEMNÍK: Nápad nebyl spatný -SMRŤÁK. Že jo? A přitom to nebylo jednoduchý! TAJEMNÍK Jak dlouho už jste tady? SMRŤÁK Já? Dlouho. Od narození. To byste neřek, co> TAJEMNÍK Takže to tady znáte. SMRŤÁK: Až moc. Já když obsazuju hru, hned mám pro každýho roli. A sedí mu jako ušitá! TAJEMNÍK: A dáváte něco současného? SMRŤÁK; Rád bych. Nemám lidi. Málo inteligentů. TAJEMNÍK Bez nich to nejde? SMRŤÁK: Skoro v každý hře máte ňákýho, a někde i víc, když je fajnová. Kde je tady mám brát? TAJEMNÍK fsi všimne Rafaela u pravého portálu): Poslyšte vy znáte tu paní, co prodává dům. To by mě zají-malo, co jsou vlastně zač, ona a ten její vnuk? SMRŤÁK- To je zajímávej případ, tohleto, zajímávej! Odejdou vlevo. maškara s bubnem přivede Marii z parketu, ukáže jí k pravému portálu. marie popojde k rafaelovi. Vlevo se objeví petr, stojí čelem k parketu, ale ohlíží se po Marii. MARIE Já nemám čas - rafael (zpozoruje Petra): To je mi líto. (Marie se ohlédne, uvidí Petra.) Budeš se vdávat? Takový jako on se nenamáhají pro nic za nic. Neřek ti, že tě má rád? marie: On s tím každej tak neplejtvá. RAFAEL: Bodej f, někdo šetří, aby mu vystačilo! marie: Aspoň je slušnej. RAFAEL: Marie, víš co, pojď se mnou! MARIE. Tancovat? rafael: Ne, něco slušnějšího. (Marie se ohlédne po Petro- vi.)ji ti to nezkazím, neboj. Klidnč tě můžu vzít za ruku - (Vezme ji za ruku.) U^fAEL A klidnč tě mužu políbit za ucho - (Políbíji.) WARIE (se mu vytrhne): Ty -! ^ ~»e): To jsem zařídil, (akt. Proč by ses ne- ■"*•*>. Droč? lRlE Ne -.mrie (se mu vytrhne): Ty -! u f\ Pokud vím, husarův kostým jo červený. PŘEDSEDA (vrtí hlavou): Kdybych je neznal, ty dval rAJHMNÍK (se divá na Rafaela): Co chcete, |e to posekl Viděl |sU\ jak se choval ke svojí pěstouni o, k té staré paní -! pftEDSl DA (Rafaelovi): Pojď sem. RAFAEL stojí na místě. MAŠKARA (do něho dloubne): Tak se hni! RAFAEL popojde k PŘEDSEDOVI. TAJEMNÍK (se obrací k ostatním): Přátelé, rozejdete se. Ze dvora se ozve hluk. MAŠKARY: My to chceme taky slyšet! PŘEDSEDA (Rafaelovi): Koukni se, proč jsi to luli-lM? (R,i\,u mlčí.) Máš tu přece svý kamarády, svý známý, půjdou o tobě svědčil (Rnqidh ■■<■) No h.im té /.Hknouľ RAFAEL: To jste mohli udělat hned. PŘEDSEDA. Smrade! - Svýho kluka bych přerazil, to ti řeknu! TAJEMNÍK (Rafaelovi): Jedno si uvědom - tímhle ch ním si neposloužíš! (Obrací se k ostatním.) Nél^ z vás volal „chuligán" - (Rafaelovi.) V tvém případe to sedí. MAŠKARY (ze dvora): Bodejť! Gauner je to! TAJEMNÍK (Předsedovi): Vy jste se ho přede mnou zastá. val - (Předseda pokrčí rameny.) Teď mi dáváte ^ pravdu! Vemte si jen holá fakta: dědeček - zámožný stavitel, matka - utekla za hranice, a kdo ho vy. choval? Milostpaní! (Obracíse k ostatním.) Soudruzi, nevím, jestli je vám to známo - tento chlapec byl minulý týden pro vážný mravní delikt vyloučen ze školy. Asi před hodinou jsem mluvil u vaší zábavy s jeho péstounkou. Sháněla se po něm. Prozradila mi důležitou věc. I tady Šlo o jistou dívku. Snaží se tuto dívku vylákat s sebou. Přivlastní si za tím účelem cizí motorku, ale v rozhodující chvíli mu někdo vstoupí do cesty. Ve srážce s ním se tento mladý dobrodruh dopouští vraždy a čeká pak cynicky, po vražedném činu, u silnice - víme proč, víme na koho tam Čeká! PREDSEDA (Rafaelovi): Co tomu říkáš? Je to tak? RAFAEL mlčí. TAJEMNÍK: Můj výklad je hypotéza, ale myslím, že podrobné vyšetřování ji aspoň v základních rysech potvrdí. PETR (vystoupí): Nic o tom nevím, ale skútra - toho mi neukrad. Řek si o něj. Půjčil jsem mu ho. TAJEMNÍK: Dobrá, skútra si tedy pod nějakou záminkou „půjčil" - A to ostatní? Ha dvoře je ledové ticho. 86] ■« Jívd po všech, náhle): Já jsem ho nechtěl zabít! tFÍDA. Tak se přiznáváš? ľ* S Proč bych to dělal, proč? £U Jak to tedy bylo? AEL Mluvil pořád o husarovi, samy nesmysly mlu-RAFvi, nic si nenechal říct! - Najednou měl v ruce nůž a že mě zabije -PREDSEDA. Nůž se u něho našel. To je pravda. TAJEMNÍK A proč ses vydával za husara? RAFAEL: Mají výhodu, masky. Můžou vzít každýho z kola. TAJEMNÍK: To se ti náramné hodilo, co? A to jsi, prosím tě, nevěděl, že ten ubožák je slabomyslný? Proč ses mu neprohlásil? PŘEDSEDA (Mladíkovi): Ty jsi dělal husara. Měl néco proti tobě? Bylo mezi vámi néco? MLADÍK: Nevím, nic mezi námi nebylo, nevím. PŘEDSEDA: A jak to bylo dneska - s tím funusem? MAŠKARA Chodil s náma každej rok, docela normálně - TAJEMNÍK (Rafaelovi): Víš aspoň, co jsi proved? PŘEDSEDA (Rafaelovi): Je to pravda, s tou školou? RAFAEL: Je. PŘEDSEDA: A tady s tou holkou - to je taky pravda, jak to říkal soudruh tajemník? (Rafael mlčí.) Teda, to bych do tebe neřek. TAJEMNÍK: Já tam zavolám, když dovolíte. (Vykročí.) MARIE, která až dosud seděla bez hnutí na zápraži, se zvedne. RAFAEL (si toho všimne, náhle): To není pravda! Na mou duši, že ne! TAJEMNÍK. A na koho jsi čekal u té silnice? RAFAEL (zarytě): Tak to nebylo. Konec masopustu [87 TAJEMNfK (rozhořčené): Ty jsi tedy nikoho nesváděl? PREDSEDA Kvůli holce uděláš takovou věc, takovou véci MARIE (došla k Rafaelovi): To jsi udělal kvůli mně, vid/ RAFAEL (vyplašeni): To není pravda! MARIE: Ale jo. Proč bys to neřek. (Předsedovi.) To by|0 kvůli mně. (Na dvoře to zašumí, obraci se k ostatním) To bylo kvůli mně. Všecko. TAJEMNfK (Předsedovi): Co jsem říkal! RAFAEL; Já jsem nečekal na ni! Nejsem blázen! PREDSEDA A proč jsi tam čekal? RAFAEL (překotní): Nevěděl jsem, jestli mám ujet. A co na tom záleží, jak to bylo! Co na tom, když jsem to udělal? - Je to jasný! MARIE; Ty se neumíš přiznat. RAFAEL: Já jsem se přiznal! MARIE Co to bylo, těch řečí! A teď mé zapřeš, neznáš se ke mně! RAFAEL: Jsem darebák - jsem! MARIE: Já si nemůžu o tobě myslet něco tak špatnýho, nemůžu! To by nic nemělo cenu, ani jedno tvý slovo - a to není možný, Rafe! - Už jsem k tý silnici šla, věděla jsem, že na mě čekáš. (Chytne se jeho ruky.) RAFAEL (užasle): Marie! PREDSEDA: No - to je těžký, tohle, to je těžký. TAJEMNÍK: Co chcete udělat? PREDSEDA: Jo. - (Podívá se po všech, na dvoře je ticho.) Vykliďte hospodu, srazte stoly a židle, a muzikanty pošlete domů. Nevím, kdo z vás má podíl na tý vině. Předvoláme všecky a budem to poctivé zkoumat. TAJEMNÍK: Je to proti zvyklostem - PREDSEDA: Není toho ke smutku dost? - Máme ještě každý přidat? Všichni odcházejí, v domovních dveřích se objeví KRAL. MARIE jde ke stavení, zastaví se u zápraží. Král sestoupí do dvora. VĚRA (stoji blízko Marie): To je má vina. MARIE; Co? - (Vykročí za ostatními, za ni jde Věra.) MLADlK (se přitočí na dvoře k Smr(ákovi): Ty, Smrťáku, co tomu říkáš? SMRŤÁK (který stál celou dobu stranou mezi maškarami): Hochu, hochu, tady přestává sranda. (Vytratí se.) Všichni odejdou, KRÁL stojí uprostřed dvora, CIHLÁŘ a PREDSEDA se k němu přiblíží. CIHLÁŘ Františku. PREDSEDA- Františku Králů - KRÁL pokývne hlavou, CIHLÁŘ zůstane ostýchavě stát blízko něho, PŘEDSEDA odejde za ostatními. Jeviště se stmívá. U pravého portálu stojí MAŠKARA S BUBNEM a MAŠKARA S TRUBKOU. MAŠKARA S TRUBKOU: Máme po masopustě. MAŠKARA S BUBNEM: Tak zase napřesrok. (Odcliází.) MAŠKARA S TRUBKOU (vzdychne): Člověče! ]de podél rampy, kužel světla ji provází, zastaví se uprostřed, zvedne trubku, která zlatě zazáří, přiloží ji k ústům, nadýchne se a začne foukat od primy - skončí dlouhou kvintou. Tma Konec hry [OSEF TOPOL básník, dramatik, režisér, překladatel Marodil se 1. dubna 1935 v Poříčí nad Sázavou. Otec racoval ve státních drahách jako topič, matka jako dělnice v lese. Roku 1953 absolvoval gymnázium v Berouně. Následné se přestěhoval do Prahy, studoval na DAMU dramaturgii a divadelní védu, kterou ukončil v roce 1959 a zároveň pracoval jako knihovník a archivář. Působil jako lektor v tehdejším Armádním uměleckém divadle u E. F. Buriana, kde se setkal i se začínajícím Janem Grossmanem. E. F. Burian uvedl v roce 1955 Topolovu prvotinu Půlnoční vítr (pův. název Lucká válka) na historické téma psanou v blankversu. Touto hrou, která se vymykala tehdejší dramatické produkci, mladý talent mimořádné zaujal. Když se Otomar Krejča, který rovněž jako mladý krátce působil u E. F. Buriana, stal v roce 1956 šéfem činohry Národního divadla, začínajícího dramatika přizval ke spolupráci. Jeho hry se objevily v Národním divadle vedle dramat Františka Hrubína, Milana Kundery či Františka Pavlíčka. Jejich den (prem. v Národním divadle na scéně Tylova divadla 4.10.1959) v režii O. Krejčí znovu vzbudil mimořádnou pozornost. Podporován dramaturgem K. Krausem, uvedl Topol na scénu postavy současných mladých lidí, které se vymykají stávajícím klišé, jsou chybující a mají kritický pohled na generaci otců. I nadále Topol spolupracoval s O. Krej-čou a K. Krausem velmi úzce nejen jako dramaturg, ale i jako překladatel. Přeložil Čechovova Racka (prem. v ND Praha 4. 3.1960), který znamenal v režii O. Krejči zcela nový pohled na uvádění Čechovovy dramatiky, přístup neromantický, nesentimentální, s prvky groteskního vidění, současný. Snaha oslovit současného mladého tá ,, uí.iimcn byla základním prvkem K • režijního záměru v slavné inscenaci Roním n /„/,,, (' v ND Praha 25. 10. 1963). Topolův básnický jazyk d"" kázal plné podpořit tento režisérův zámér. Mnozí tni a lidé se vraceli do hlediště ND často i vícekrát tál- Ji ' ^sune je inscenace oslovovala. V témž roce měla premiéru i další provokativní hra teď již uznávaného dramatika, drama Konec masopustu Toto básnické a silně dramatické dílo na téma kolektivizace vesnice, která ohrožuje existenci starých hodnot života na venkově a popisuje těžký boj posledního soukromého rolníka, nemohla být premiérována v Národním divadle, a tak ji s velkým ohlasem uvedl O. Krejča v Divadle O. Stibora v Olomouci (prem. 27. 4. 1963). Hra prošla několika českými divadly, než se ji podařilo uvést i v Národním divadle, pro které vznikla (prem. 14.11.1964, rež. O. Krejča). V roce 1965 založil po odchodu z Národního divadla O. Krejča spolu s K. Krausem, J. Topolem, J. Třískou a M. Tomášovou Divadlo za branou, které zahájilo svou činnost premiérou Ghelderodovy pantomimy Maškary z Ostende a Topolovou aktovkou Kočka na Kolejích (prem. 23. 11. 1965). Hra, ve které si dvojice mladých lidí klade otázky o životě a smrti, šťastně začala několikaleté působení J. Topola v tomto divadle. Spolu s Karlem Krausem přeložil pro Divadlo za branou Čechovovy hry 7?/ sestry (prem. 1.10.1966) a Ivanov (prem. 13. 2. 1970), samostatné Shakespearovu méně hranou komedii Marná lásky snaha (prem. 13.10.1970). Jeho hlavním přínosem ale byla vlastní dramatická tvorba. Ve své aktovce Slavík k večeři se dotýká principů absurdního divadla. V podobném duchu vykládá i Klicperovu aktovku Ptáčník, kterou uvedl v jednom večeru se svou aktovkou jako režisér (prem. 22. 3.1967 92] Josef Topol Divadle za branou). Další jeho hry se opět režijně V- i O Krejča. Hodinu lásky, ve které autor stírá hranici fpe/j realitou a snem, uvedl v jednom večeru s aktovkou A. Schnitzlera Zelený papoušek (prem. 14. 12. 1968). poslední Topolovou hrou, kterou napsal pro Divadlo za branou byly Dvé noa s dívkou. Celovečerní hra, )ejíž příběh byl založen na téměř detektivní zápletce, která skrývala metaforicky ohlasy na sovětskou okupaci a začínající „normalizaci" (režíroval ji J. Topol), se však již nedočkala premiéry. Divadlo za branou, které bylo komunistickému režimu po roce 1968 trnem v oku, bylo násilně zrušeno výměrem ministerstva kultury 29. června. 1972. Topolovy hry nesměly být v dalších letech hrány ani publikovány. Topol se živil jako korektor v nakladatelství Vyšehrad, později dělal krátce provozního pracovníka v Lyře Pragensis, po podpisu Charty 77 byl dělníkem, krátce nato šel do invalidního důchodu. I v tomto období, kdy byl režimem prakticky umlčen, se nevzdával tvůrčí práce. Mimo jiné podle možností překládal pod cizími jmény divadelní hry, které se tak mohly objevit na scéně divadla. Například v roce 1971 uvedlo jeho překlad Kornejčukova Chirurga Platona Krečeta Horácké divadlo, Divadlo na zábradlí Volodinovu hru Pčt večerti v roce 1974 a Euripidovu Ifi-geniivAulidé (přel. spolu s E. Stehlíkovou, rež. J. Kačer, prem. 7. 2. 1984). V období krátce před pádem komunistického režimu docházelo k pokusům uvést na scénu i vlastní Topolovu dramatickou tvorbu. Divadlu na Vinohradech se podařilo uvést 2. 6. 1989 v režii J. Kačera dosud neuvedenou hru Hlasy ptákil, ve které, podobně jako v monodramatu Stěhování duší, zaznívá téma hledání autenticity vlastního bytí a smyslu umělecké tvorby. O autorovi [93 život psal Josef Topol i básně. Pubi l :ky v Hostu do domu. Tváři, Piam °" i ve výboru nazvaném prostě Bií"*' Pb celý tvůrčí val je jen sporadicky Divadle, Boxu. Až ve výboru nazvaném prostě (1997), seznámil Topol veřejnost s oblastí své tvorb která dosud byla téměř neznámá. Jeho poezie zach^' cuje osobní imprese autora ze života od dětství až trýznivá sedmdesátá léta. ^° Topolovy divadelní hry byly přeloženy do řad světových jazyků a často byly uváděny divadly v za hraničí. Literatuře se věnuje i jeho syn Jáchym, druhý Syn Filip je frontmanem hudební skupiny Psí vojáci. Dramatická tvorba J. Topola Půlnoční vítr, 1955 Jejich den, 1957 Konec masopustu, 1962 Slavík k večeři, 1965 Kočka na kolejích, 2966 Hodina lásky, 2966 Dvě noci s dívkou aneb Jak okrást zloděje, 2970 Sbohem, Sokrate, 2976 Stěhování duší, 2955 Hlasy ptáků, 1988 Edice D/sv- Josef Topo\ ItONKC MASOPUSTU Obálka a grafická úprava Vladimír Vimr Odpovŕdná redaktorka Helena Zmatlíková Vydal ARTUR - nakladatelství, s.r.o., Praha 2011, jako svou 194 publikaci, v edici D svazek 89. Vytiskla tiskárna AKCENT, s.r.o.. Vimperk V nakladatelství ARTUR vydání první www.artur.cz