ČESKOSLOVENSKÝ SPISOVATEL PRAHA f) )'> í-: A i JIRI YOSKOVEC JAN WERICH: HRY VEST POCKET REVUE vh ROBIN ZBOJNÍK CAESAR ^'3 SVĚT ZA MŘÍŽEMI RUB A LÍC 4*9 BYTOSTI PRVNÍ JEDNÁNÍ Blažej Jossek, fotograf - -- -- -- - V. Müller Savel, jeho sluha - -- -- -- -- B. Rádi Publius Ruka - -- , - - - ~ J. Voskovec Sempronius Houska - - - - - J. Werich Kvtdo Maria de la Camera van Obscuka, spisovatel.....~ - J. Trojan Josefka, jeho daktylo - -- -- -- - S. Svozilová Sekretář - -- -- -- -- -- - J. Rousek Margot - ------ Anděl - ------ Šelma - místní krásky ------ V. Petrovičová Lepra - ------ Olga - - Gaston, Pařížan........- - J. Kopecký Detektiv - -- -- -- -- -- - V. Hýka Kapitán Hýčena - -- -- -- -- - V. Hýka Frank, americký Cech - -- -- -- - E. Trojan Olaf, nordický stařeček ------- v. Hýka Černý číšník, topič, strážník, kancelisti, pastor, lámové. Poprvé provedeno ve dvoraně Umělecké besedy v Praze pod hlavičkou Osvobozené divadlo, sekce S. M. K. Devětsil, dne 19- dubna 1927 v uvedeném obsazení. Režie V+ W, výprava V+ W, J. Javorský. Hudbu upravil J. Kyselka, J. Pavlánský, hrál orchestr Foolish Fellows. Tance nastudoval S. Machov. 24 obraz první MuŽ, jenž sbírá fotografie rozzuřených Galerie Blažeje Josska. Po stěnách jsou rozvěšeny fotografie rozzuřených lidí. Vlevo psací stůl, vpravo stolek s telefonem. Scéna první J os sek, Savel (Jossek, obrácen zády, přibíjí na stěnu velkou fotografii. Šavel sedí u stolu a zapisuje do katalogu) Jossek Piš, číslo 539 AI 1927 sub lit. B. římská osm! Šíavel (píše) 342 AI 1929 sub lit. „Ř" oxfordskou osmou. fOSSEK Jaká oxfordská osma? bavil No přece ne cambridgeská, pán přece ví, že jako veslař jsem na s haně Oxfordu. |( tSSI.K IVď ale registruješ moji sbírku. Veslovat můžeš v neděli. Saví i A já nehrajú. Stanu se raději na stará kolena kormidelníkem, ii posléze patnáctiletým kapitánem. Naschvál. )• ľ.M K Snvlť, ty jsi dnes zas nabroušen, ehe, ehe, a zatím ode mne QíOdejdeš ani za patnáct let, viď, ty stará krůto? 27 Šavel Prosím, aby mi pán neříkal krůto. Jossek Tak piš: 539 AI 1927 sub lit B VIII. Vlasta Burian, zuřivost kulminuje, když Sparta dostala gól. Zachyceno v plenéru, expozice 1/25, Kodak Vest Pocket, Alfa Roll-Film. Zvětšila firma Balcar. Táák, můj nejnovější snímek, a vzácný, velmi vzácný. Do závorky napiš VZ, to jest vzácný. Šavel A kdy už to bude mít pán všechno pohromadě? Jossek Až to bude, tak to bude. To hlavní schází. Savel Pán ale zapomíná, že výstava má být otevřena za čtrnáct dní. A pán vece: To hlavní schází! Jak si to pán představuje? Jossek (běží ke kalendáři, stále obrácen zády) Prožlukle, Šavle, prožlukle, Šavle, děsíš pána. Možno-li, že tak vbrzku? (Listuje ve velikém kalendáři, náhle se obrátí) Ha, zub času jest vykotlaný, mluvils pravdu, Šavle, nyní poraď. Šavel To je těžká věc. Babo, raď! Jossek Šavle, běž pro tu babu. Šavel Není baby. To byl jinotaj! Jossek Jak ho rozčilíme? Vždyť já ho za tak krátkou dobu nerozčilím! Šavel Koho? Ten jinotaj? Jossek (ukazuje na jediné prázdné místo na zdi) No, tady! No, jeho! Šavel Aha, no jó, to nepůjde. Kdepak! Čtrnáct dní, co to pána napadá. To jest málo. To jest maličko. Malounko!! Jossek No tak co budeme dělat? Bez té fotografie nemohu výstavu otevřít. Šavel Tak by ji snad pán mohl zavřít. Jossek Nejapný Šavle! My ho rozzuřit musíme. Ale kdo, rci, kdo nám pomůže? Šavel Kdo nám pomůže? (Pauza, přemýšlení, hlazení vousů) Šavel (má nápad) Pán má švagry? Jossek Dva. Savhl lYtn má dva švagry? Jossek Ano. Savel A pán má dva blbé švagry. To se musí nechat. |t issi k (sebevědomě) Ano. Saví i hudon! (Telefonuje) Haló, kdo se to tam vyskytuje? Aha, poklona, pane Sempronie, zde Šavel, u pana Josska, račte nás laskavě vzápětí navštívit. Prosím. Na shledanou. (Zavěsí) Tak! < í 'o/i i jiné číslo) Allo, qui est á ľappareil? Aha, poklona, pane Public, zde páně Josskův Šavel, ano, ano — to vám právě chci I u i — abyste přišel. Ihned. Přijde taky váš pan kolega Sempro-nius, Tak, tak, na viděnou! Ink co jo tolile? Co to zas organizuješ? 28 29 Šavel Výstavu, prosím. Pán nechá vše na poslední chvíli, pán si neví rady, pán taky musí dovolit, abych byl energický. Jossek Dobře, Šavle, ale co mi sem taháš moje švagry? Vždyť víš, že mne pokaždé dožerou. Savel Ano, právě, výborně! Dožerou pana Josska, dožerou pana Šav- la... Jossek Jakého pana ... ? Savel Pardon, dožerou Šavla a dožerou taky pana ... ? Pana ... ? Jossek Výborně, pana Kvidona Mariu de la Camera van O ... Jossek a Savel Van Obscura ... Jossek Spisovatele a známého kliďasa, jehož fotografie ve stavu rozzuřeném nám dosavade pohříchu schází. Šavle, mám z tebe radost. (Savel se stydí) Scéna druhá Předešlí, Sempronius Houska a Publius Ruka (Ruka a Houska vstoupí, každý z jedné strany) Ruka Pane kolego, výborně, že vás vidím. 30 Houska Taktéž výborně. Nápodobně, že vás vidím. Ruka a Houska (podávají si ruce) Kupodivu, kupodivu. Savel (posměšněhaleká) fOSSEK Pryč, drzý pokojský! Savel (odejde) |( issek Nyní vysvětlím příbuzným, proč jsem je obtěžoval. K uk a a Houska Tak, tak. Nuže, zdehle, tuhle ... |i i.sm-.k Příbuzní! i Ruka a Houska tleskají) |i IV.I k [tk víte, zabývám se po leta sbíráním fotografií rozzuřených jedinců. Záliba namáhavá, zato však originální. Sjezdil jsem Háv /c-mí, abych získal vlastní snímky slavných f>s ^ností v okamžiku zdánlivě tak nedůstojném jejich jména, v okamžiku hněvu, vzteku, rozhořčení, nejraději ovšem v zuřivosti. Cílu I jsem na ně jak na plachou zvěř, vydával jsem se tisíckrát in bcipečí tváří v tvář opravdovým zuřivcům, zaplétal jsem se do o/Hiavých situací, pronikaje do salónů světoznámých kurti-Hi. obětoval jsem tisíce, abych zachytil kýžený moment na d< •' aparátu. Podplácel jsem sluhy, tajemníky, pobočníky, ědníky, manžely, milenky, levobočky, pohrobky, ano i vlaatnl děti. Neustoupil jsem nikdy před požadavky svého - ■ j > >11(ii I I.....i.a Slepé lotografické vášně! |,,..,,. ' ■ 11"11 v vášně, svého životního díla! Pohleďte, na těchto stě- 31 nách jsem rozvěsil nejcennější exempláře své sbírky. Ale zde jest osudná mezera, příbuzní. Moje sbírka zůstane ohavným torzem, dokud tuhle se nezaskví obraz velikého spisovatele a proslulého flegmatika. Máme čtrnáct dní času do otevření výstavy. Pozvánky jsou rozeslány i do ciziny. Veřejnost jest napjata, tisk Šušká! A zlatý hřeb mi chybí. Jsem v koncích, drazí, a tu vzpomněl jsem na vaši genialitu a volám k ní: Po-moziž mi u velikém díle, vyhledat, rozzuřit, vyfotografovat našeho gigantického spisovatele a národního kliďasa, Kvidona Mariu de la Camera van Obscura! Ruka a Houska Výborně! Vivat! Vivat! Jossek Jak mne těší vaše nadšení. Nemám již obav o svoji výstavu. Musíme však jednat rychle a zároveň obezřele. Dílo je těžké, velmi těžké. Ruka Pardon, buďte bez starosti. Můžete se na nás úplně spolehnout! Pardon, Sempronie ... ! Houska Pardon, Publie ... ! Ruka a Houska Pro nás je to hračka. Vzhůru! Jossek No, ale ty kostýmy, ty kostýmy, takhle nemůžete jít. Houska Ano, žaket si kazit nebudu, ostatně jdu právě z tenisu, kdežto jsem holdoval kriketu. Zde Publius použije mého vozu a zajede se rovněž domů převléci. Ruka Ba, ba, pane kolego! Teď musíme mírnit své sportovní choutky. Nerad se loučím se svým vodním hokejem. Nu což, na waterpolo dost času v zimě, až bude zamrzlé kluziště. Houska Nu, Publie, pudeme, pudem! KlJKA Ještě se občerstvíme. Palaš, likéru! Palaš! I loUSKA Kordisko, Jatagáne! Koka K-de je ten Rapír? [OSSEK /Šavel se jmenuje. IIouska Ach pravda. Šablenko! Scéna třetí ľifilľšlí, Savel n II ;i 32 33 obraz druhy Mens sana in corpore sano Před oponou (Ruka a Houska vstoupí na předscénu a zpívají na melodii foxtrotu: Any Ice, please, Lady) Ruka a Houska (zpívají) Mens sana in corpore sano 1. V starém Římu si léčili rýmu. Jak? Cvičili půl hodiny! Zato měli těla z bronzu jako děla u šlechty, ba i spodiny. 1. refrén: Oni totiž znali: Plavat, běhat, boxovat a šplhat, cvičit, střílet, bruslit a šermovat šavlí, kordem, dýkou, pak mohli s pýchou si na těla ukázat. 1. Každé chvilky věčná škoda, sic najednou přijde doba, kdy i u vás vyskytne se trapná choroba. 34 Proto zanechte všech sladkých dortu, věnujte se jenom sportu, vizte ty účinky na oba. 2. refrén: My totiž známe: Plavat, běhat, boxovat a šplhat, cvičjt, střílet, bruslit a šermovat šavlí, kordem, dýkou, pak mužem s pýchou si na těla ukázat. 3. Pravda, že děti ve škole a čacký dorost v Sokole si svaly tuží dost a dost. Přesto nutno od peřinky dát robátku činky ve vlastním zájmu, nejen pro radost. 3. refrén: Takové dítě potom zná: Plavat, běhat, boxovat a šplhat, cvičit, střílet, bruslit a šermovat šavlí, kordem, dýkou, pak možno s pýchou syna matce ukázat. 4. Ať jste z města, z nížin, z hor, tu holdujte jen všude sportu, 35 korporací je dnes přebytek O takových věcech se vůbec netlachá, do Vysokoškolského sportu vás rád přijme pan profesor Smotlacha, proti sportu je jen dobytek. 4. refrén: A proto již zítřkem počínajíce, musíte začít: Plavat, běhat, boxovat a šplhat, cvičit, střílet, bruslit a šermovat šavlí, kordem, dýkou, pak možno s pýchou si na těla ukázat. (Kolegové odejdou) Opona se otevře obraz třetí Hledá se námět Pracovna Kvidona Marie de la Camera. Stolek s psacím strojem, knihovna, vavříny a věnce. Reklamní plakát: De la Camera: Břicho Prahy. Právě vyšlo. Čtěte! Jeviště prázdné. Scéna první Sekretář, První až Pátý kancelista, Josefka (Sekretář vstoupí s telegramem v ruce a počne zvonit na příruční zvonec. Vstupují První, Druhý, Třetí, Čtvrtý, Pátý kancelista a Josef ka, a seřadí se) Sekretář Oddělení románové. První kancelista Zde. Sekretář Oddělení novelistické. Druhý kancelista Zde. Sekretář Oddělení filmové adaptace. Třetí kancelista Zde. Si-kretář Vynálezy a pokroky s pododdělením historicko-geografickým. ( .tvrtý kancelista Zde. 36 37 Sekretář Oddělení pornografické. Pátý kancelista Zde. Sekretář Daktylo, prosím ke stroji. Došel telegram od Mistra. (Čte) „Přijedu dnes přesně, Kvido, Mistr." Netřeba snad připomínati, že vše musí být v úplném pořádku. Scéna druhá Předešlí, pak Kvido Maria de la Camera van Obscura (Fanfáry. Personál se postaví do pozoru) Všichni Pochválen buď Pán Ježíš Kristus. Kvido Maria (vstoupí zamyšlen, s lebkou v ruce a s aktovkou) Nechápu, nechápu, jak se tato lebka dostala do mé aktovky? Oddělení vynálezů a technických vymožeností! Čtvrtý kancelista K službám, Mistře! Kvido Zhotovíte mi z ní šahnaj, platím přesčas. A propos, jak by řekl Francouz, času nemám nazbyt. K věci. Co nového? Sekretář Do čtrnácti dnů má být dodán do tiskárny rukopis nového románu Mistrova. Kvido Děkuji. Oddělení románové zhotovilo námět následující... ? První kancelista Mistře, nebylo absolutně možno. Pracovali jsme na pozměně- ném vydání „Proudů, břehů a vírů" ... Kvido Nedbalost zavinila katastrofu. Nebýt mého proslulého klidu, roztříštil bych vám hlavu svícnem, jak učinila již řada hrdinů mých historických románů. Rude-li se to opakovat ještě jedenáctkráte, budete propuštěn. Zapomněl jste, že nebude-li román do čtrnácti dnů napsán, budu nucen vyplatit nakladateli konvencionální pokutu ve výši 500 000 piastrů. Pohříchu není dosud ani námět Tam to dopracoval veliký autor, že musí své romány sepisovat sám. Nemeškaje, vydám se na cestu za námětem. V rychlosti zkontroluji ostatní. Co nového v oddělení novely? Druhý kancelista Končíme druhou kapitolu Břicha Prahy, Gréta otrávena, Po-pescu prchá, Max, nic netuše, kojí se nadějemi. Kvido Správně, můžete pokračovat. Co soudí oddělení pornografické? Pátý kancelista Osměluji se navrhnout svatební cestu na Lesbos. Kvido Dohodněte se s oddělením geograficko-historickým. Rozchod! Pan sekretář a Remington-portable nastoupit v družstva! (Kancelisté odejdou) Kvido (k Sekretáři) Odjíždím na cestu za námětem. První stanice Praha. Opatřte lístek a vše ostatní a očekávejte mé depeše na kolečkách. Sekretář Upozorňuji Mistra na akutní fejeton pro Lidové noviny. Kvido Vyřídím ihned. Děkuji! (Sekretář odejde) 38 39 Scéna třetí Kvido, Josefka Kvido Josefko, zhotovíme fejeton „Západ slunce nad Prahou". Pasusy o zlatem planoucích Hradčanech, o usínající Malé Straně a o stříbropěnné Vltavě naleznete v archívu. Některé dodatky: Miluji Tě — má jsi jediná — Pojď na ňadra má — (Josefka přistoupí okouzlena a položí mu hlavu na rameno) Kvido Josefko ... ? JoSEFKA Srdce vaše promluvilo, Mistře. Tak dlouho čekám na ně, od prvního pohledu. Což nevěříte v lásku na první pohled? Kvido Josefko, co to má znamenat? Josefka Řekl jste: „Pojď na ňadra má." Jdu, Kvidone můj. Kvido Josefko, pište: Pojď na ňadra má, Praho, Ty v mracích nachových. Josefka Což to neplatilo mně? Kvido Ne. Jste snad v nachových mracích? Praze to platilo. Praho, jak Tě mám rád! Josefka Já tebe též. Kvido Josefko, pište! Josefka Je vše marno. Sladký klam, jak trpký však! Kvido Nemohu vás milovat, Josefko. Jste příliš čistá a něžná. Jak známo, jsem hrozně vášnivý — ve svých románech. Josefka " Proto tě miluji. Kvido Josefko, pište a netykejte mi. Josefka (klesne ke stolku) Óó běda! Scéna čtvrtá Předešlí, Sekretář (Sekretář vstoupí a podává Kvidonovi zavazadlo a lístek) Kvido Josefko, napište, co jsem řekl. Sbohem vespolek. (Odejde se Sekretářem) (Pauza. Josefka vzlyká) 40 41 Scéna pátá Josefka, Kolegové, za nimi se s aparátem opatrně vplíží Jossek (Ruka zaklepe Josefce na rameno) JoSEFKA Jste to vy, Mistře? Ruka Já! (Josefka se mu vrhne kolem krku, a hned s výkřikem odskočí) Houska Pardon, omyl! To nejste vy. ' Jossek Kde je Mistr, rcete, dívko? Josefka Co mu chcete? Žel, že Mistr odjel. Houska a Ruka Ha! Jossek Kam odjel? Ruka Pardon, klid! Musíme vyzvídat nenápadně. (K Josefce) Slečno, zajisté jste chutně přesnídala na vidličku? (Josefka rozpačitě přikyvuje) Ruka (vybuchne) Kam odjel? (Josefka koktá) Houska Slečno, dejte ruce křížem. Dejte všichni ruce křížem. Jossek Proč? Houska Budeme dělat křížový výslech. Slečno, v Portugalsku výjimečně není revoluce. Dnes výjimečně nikdo nepřeletěl oceán. Jednou měř, dvakrát řež. Kde je pan mistr? Josefka V Praze. Ruka Jsme na stopě, kořist nám neunikne! Jossek Vzhůru! Houska Poklona, slečno. (Jossek a Kolegově odkvapí) Scéna šestá Josefka Josefka (sama) Bože, co jsem to vyzradila? Jsou to jistě Kvidonovi literární, nepřátelé. Snad anarchisté. Musím za ním, chránit jeho génij vlastním tělem! (Odspěchá) Opona 42 43 obraz čtvrtý Faustovy skleněné hodiny Před oponou (Kvido Maria de la Camera van Obscura vstoupí na předscém a předčítá z velikého dopisu báseň, podehrávanou hendžem) Kvido Faustovy skleněné hodiny aneb celkový pohled na Prahu 1. Hoši si od rána v písku hráli, u moře svlékla se Venuše do naha, karbaník měl sen o žaludském králi, Libuše pravila: Hle, Praha. 2. Dějiny plynuly za jasné pohody, rýsoval Matyáš z Arrasu, pět hvězdiček spadlo z mostu do vody a Dalibor hrál na basu. 3. Dost času na válku, na básně, na řeči, někteří králové víno pili rádi, rod Přemyslovců vymřel už po meči, více však historie nevyzradí. 4. Za oknem bují tropická květena: v kořenáči dva kaktusy. Obdržela je do věna, k tomu dva vybledlé ubrusy. 5. Kaktusy kvetou jednou za sto let: rqvnodennost ve stoletém kalendáři. Doktor Faust usedl za stolek a napsal jarní dopis v měsíci září. 6. Kalendář opadal až k listopadu. Pomalu Faustovi běžely hodiny, naučil se i prstokladu, než dočkal se odpovědi vdoviny: 7. Jsem daltonistka a všechno vidím černě, svatební bílý šat i noc, když spím. Tak svého manžela jsem milovala věrně, že při každém sňatku znovu ovdovím. 8. Odmítnut, Johannes Faust šel na výlet a slyšel pražské zvony zvolna odbíjet, takže si vzpomněl: Mlč, Jene, máš svoje hodiny skleněné. 9. Na mokré písčině staví se, hle, duha. Nymfa Elida přimísí mořskou pěnu. Mýdlová bublina roste do objemu, až náhlým mrazem je zasklena do tuha. 10. Tak zpíval presýpaný písek s pěnou Faustovy dýmky. Když ji měl doktor dokouřenou, byl smrti docela blízek. 11. Už nikdy nejezte míchaná vajíčka! Až vaše oči budou slzami lesklé, jediná lahůdka váš jazyk nezhýčká: Číšníku! Čtyři hodiny ve skle! 12. Čaj ve sklenici o páté skleněné. Večer je průhledný organtýn. Dále od hradu, dál ode mne' volá z tradice Karlův Týn. obraz paty Viděli jste již hradčany? Uprostřed scény veliká krabička sirek s nápisem Sol o a se siluetou Hradčan. Veliký nápis Baťa, dva plakáty s veršíky: Kda thce míli více dětí. Pražanka mu povědět i. Burské oříšky praš, Anka, Doporučuje to Pražanka. (Na zemi leží velký uzel) Scéna první Kvido, Josefka Kvido (vstoupí z předscény) Tak jsme v Praze, copak nám náhoda dá do péra? (Pohlédne do kulisy) Ha, tamo se řítí jakás žena, jako by utíkala ke mně. Je to snad Fortuna, či Múza námět mi nesoucí? Josefka (přiběhne z opačné strany) Mistře! K.vido Josefko, proč nepíšete? Josefko, pište! ||>sf.fka Mistře, pozor, jsou vám v patách. Kvido (dívá se na paty) Kdo to? Snad Bersoni? |i isi:i'ka Nikoliv, anarchisté. Mají fotografický aparát s pekelným strojem! 47 Kvido Bláhovost, nemám nepřátel, patrně fotograf z Pestrého týdne. Není to poprvé, co mne obtěžují. (Stranou) Chápu ji, chuděrku. Puzeno touhou po zdaném muži a idolu své čisté lásky, to věčné ženství stává se odvážným a činorodým. Hle, nedbajíc daleké a strastiplné cesty, vše dává všanc a za mnou pílí z Berouna až v Prahu naši zlatou. „Kam pudila ji láska", tak nazvu svůj román, k němuž ona sama mi dává látku! Jako vlaštovička budu poletovat z místa na místo, lákaje ji a nechávaje jí něco naděje. Jaké neočekávané situace! Jaké dramatické momenty! Pastva pro oko psychologa, Kvidona Marie de la Camera van Obscura. (KJosefce) Josefko, jedu do Paříže. (Odskotačí) Josefka (unesena) Jakže, tedy přece, ó svůdníku! (Odběhne za ním) Scéna druhá Jossek Jossek (vyleze ze skrýše s aparátem) Bože, nyní mi ujedou a já jsem bez pomoci. Kdepak je Sem-pronius s Publiem? Vždyť byla ujednána schůzka na Masarykově nábřeží. Kudy kam, kudy kam? Jako vždy, opětně jim vyjdu vstříc. (Odejde) 48 Scéna třetí Houska, Ruka (Kolegové vstoupí) Houska Aha, tady nechal Jossek kiosk. Ruka Pardon, pane kolego, triosk! Má tři nohy, jak račte vidět. Houska Skutečně, tres pedes faciunt collegium. Ruka Bože, koukněte, Račana! Ta nádhera — Inu, inu! Houska Jak skvostné panorámato! (Prohlížejí si Hrad zblízka) Houska Mám nápad, pane kolego. My si něco v Praze vyfotografujeme. Ruka Výborně, ale syžet, nějaký syžet! Houska Musí to být něco navýsost originálního. Něco, co ještě nikdo nikdy nefotografoval! Ruka Pane kolego, už to mám ... (Ukazuje na Hradčany) Houska Výborně! Juž zaostřuji. Nechtěl byste mi to poněkud oživit? Ruka Milerád, udělám skupinku. (Postaví se ladně před krabičku sirek) Houska Tak, a nyní to fotografovat nebudu, raději se dám na vojnu. 49 Ruka (zpozoroval uzel) Copak to tu pořade překáží, pane kolego? Nějaký uzlík. Houska Nechte to, nechte to, to je železniční uzel. Ruka Vzpomínám si, již Stanislav Nikolau dí: Praha je důležitým železničním uzlem. Houska Načpak se vlastně dělají začasté na železnicích ty uzly? Ruka To aby, jedouce kolem, ty které vlaky nezapomněly zastavit. Houska Pane kolego, já bych se rád trochu obveselil. Ruka A proč jste smuten? Houska Když já jsem bez místa. Ruka — Aha, vyhodili pána? Houska Ne, pán zůstal, ale já jsem šel sám. Ruka A proč jste šel sám? Houska Oni měli papouška. Ruka Aha, a papoušek na vás potupně pokřikoval. Houska Jódloval tolko. Ruka Tak co se stalo? Houska Ale papoušek marodil. Tak zavoláme lékaře a lékař povídá: „Papoušek nevydrží." Tak jsme ho zabili a měli jsme ho k obědu. 0 í! Ruka To bylo ovšem hrozné. Houska No to víte, telecí to nebylo, ani hovězí... papoušci! Ruka Tak jste udeřil příborem o zem a odešel jste? Houska Příborem jsem udeřil, ale zůstal jsem. Ale oni měli opičku. Ruka A opička zapáchala! Houska Mimoděk. Zavoláme lékaře, lékař povídá: „Opička nevydrží." Tak jsme ji zabili a měli jsme ji... Ruka ... k obědu. Houska Kv v-vecen. Ruka To se vůbec nedalo jíst. Houska Ale já jsem to snědl. Jenomže ona přijela babička. A začala marodit. Tak zavoláme lékaře, lékař povídá: „Babička nevydrží." Tak jsem hned dal výpověď. Ruka Dobře, já vám povím zajxest anektódu. Anektóda zní: Po potopě jede loď. Houska (se slušne smeje) Ruka Ne, to není celé. Tady je Popokatepetl, tady je Antikatepetl, tady je potopa, a po ní jede Titanic. Malý snaživý Hagenbeček, řečený Julius Noe, vezl ve své lodi, nazvané podle úmluvy Archa, obvyklou objednávku zvěře do cirkusu Kludský na hoře Sinaj. Vše měl srovnáno podle pořádku; aby se mu loď nepřevrhla, měl největší zvířata dole, pak menší, ještě menší, až na- hoře byla bleška. Tu jednoho nedělního odpoledne, když Noe s ptakopyskem cvičil čtyrručně škály na okarínu a tyto teskné zvuky prolínaly zdmi, tvoříce smutnou náladu, slon seděl ve své komnatce a četl si „Tak pravil Zarathuštra". Četl, avšak tu náhle na stropě: Buch! Houska Bůh Otec! Ruka Ne, buch-zvuk. Za chvilku zase: buch-zvuk! A opět buch-zvuk. Pane kolego, co tak čte, napočítal osmatřicet buchů-zvuků! I pochopitelně byl zneklidněn, a proto vystrčil svůj chobot ze dveří a zavolal: Noeme! Noe hned přispěchal, protože mu na tom slonovi záleželo, on to byl slon bílý a on ho vezl do Siamu. Houska Oni ho tam potřebovali na prapor, že ano? Ruka A na známky. Slon mu hned řekl: „Noeme, tady jsou samé buchy-zvuky." A hned buch-zvuk! na důkaz pravdy. Napočítali celkem devadesát osm buchů-zvuků na strop a tu již vyrazili ze dveří, letěli po schodech nahoru a přede dveřmi nahoře: buch--zvuk devadesát devět! Vrazili do dveří — buch-zvuk. Houska Sto! Ruka Víte, pane kolego, co za těmi dveřmi bylo? Stonožka se tam zouvala! Ruka Hleďte, tamo přichází Jossek. Pojďte, překvapíme ho. Houska Dobře, budeme se vydávat za osoby třetí! Scéna čtvrtá (Kolegové, Jossek) Houska (blazeované) Poslouchal, Áčku, já byl onehda v klubu a mluvili jsme tam s tím dlouhým doktorem, ví? A von mi povídal, že prej von měl v Ritzu na Zbraslavi ňákej skandál. Tak se ho jdu na to zeptat. Ruka No tak šel, šel, já ho nebudu zdržovat. Houska No jak to, Áčku, von mi nerozumí, teď jsem tu, tak von mi to musí říct. Ruka Poslouchal, Bobiku, von je divnej, jak mu to může říct, když tu nikde není. Houska Kdo? Ruka No von! Houska Ale já tu přece jsem, Áčku! Ruka Jo tak to von měl ten skandál, Bobiku! Tak povídal! Houska Ale ne, Áčku! Netahal do toho mne, vo kom vlastně mluví? Vo něm, anebo vo něm? Ruka Prominul, Bobiku, kdybych mluvil vo něm, tak řeknu von, ne? A když mluvím vo něm, jakože mluvím, tak řeknu von, no! Houska Áčku, teď mi do toho natahal aspoň šest lidí, a zatím je y tom 52 53 jen a jen von. Šel k šípku, ošklivý! Ruka Tak kouknul, Bobiku, předvedl mi, jak to vlastně bylo. Tady je, dejme tomu, klub, no, a von jde do klubu. Houska Tak já jdu do klubu, že jo. Tady vidím doktora. Poklona, doktore. — Servus, Bobiku. — Co je novýho? — No sem tam by >l ISKA |ak bublina vzhůru letí... Znáte to přec? Vždyť je to hymnus veselé Paříže. Za chvíli bude Mi-Caréme, Carnaval v Nizze, veselý Montmartre oděje maškaru a barvitý průvod rozleje se no bulváru. 60 Ruka Koukejte, tady máte Eiffelku a už se nezlobte. Margot Pánové jsou cizinci, ale veselí. Jak se zdá, znají již Paříž, nebo jsou snad v Paříži poprvé? Houska Ale kdežpak. Co vás to napadá? Úplně poprvé. Margot Jak to tedy přijde, že se tu tak vyznáte? Ruka Vyznám! Já vím o Paříži víc, než si myslíte. Margot Ale? Tak mi něco o ní povězte. Ruka Povím milerád. Ale zde kolega vám to bude musit přeložit do češtiny, abyste tomu nerozuměla. Houska Pozor, tlumočmež. RuKAÍzpívd) Ä Paris, ma chérie . . . (Na melodii Black-bottom foxtro:) 1. Ä Paris, ma chérie, Ä Paris, ma chérie, if faut qu'á tout prix tout le monde rie. A Paris, chěre Margot, il y a mérae le metro, et puis regarde quelle belle Tour Eiffel. Souš les rues et sous les places |e metro passe, il y a des premiěres et des secondes classes. Dh, Paris, ma chérie, ma chérie, je parie, i|iie je connais mieux Paris i|iie toi. I Iihjska (zpívá) ! V Paříži, má drahá, k;iždý se namáhá, íby se za každou cenu smál. V Paříži, má drahá, |c podzemní dráha, rovněž věz, žeť tam Eiffelova věž. Metro jezdí pod ulicí bílou jako křída, podzemní dráha, kde první je i druhá třída. (), Paříž, má drahá, pro mne je jak Praha. Sázím se, že znám ji lip než ty! tilu, lha hraje dále. Taneční pár ve večerním úboru zatančí Black- Imll(ini) U UK a A loď nám povězte, slečno, proč jste se vlastně kabonila. M MiGcvr Ani mi o tom nemluvte. Urazil mne jakýsi cizinec. I 11 il r.ka kde je ten bídák? Sejdu se s ním v Boulogneském lesíčku. Nrsiojí za tak kavalírské jednání. Je to umělec. Spisovatel prý. 1 i n igové Není takový malý? 62 63 Margot Kuká Ano, malý, tlustý. Paris, Paris, ô ville infáme et merveilleuse! Ruka M argot Hnáty křivé? Souhlasíte? Kolegové 1 1 ouška Pod kloboukem osoba? 1'ardon, náš zákazník, náš pán. (Odejdou) Margot To je on! Kolegové To je on, on, jehož hledáme. Scéna čtvrtá Hleďte, sedí na terase hotelu Ritz! Houska Pane kolego, Ritz nebo nic, půjdeme na něj! Margot Počkejte, oč se jedná? Mohla bych vám snad pomoci. Jsem v situaci, kdy každý skandál je mi vítán. Ruka Výborně, madame. Chceme totiž za jakýmsi účelem toho pána dopálit. Pohříchu je však velmi chladnokrevný. Margot Jinak řečeno, chcete mu ztropit ostudu. Houska I což, báťuško, v Parizu i ostudu ztropiť možno. Margot Výborně, pomohu vám. Nejlépe bude, půjdete-li zatím ke mně. V intimním boudoáru dostaneme nějaký nápad a zároveň mi prokážete službu. Kolegové U Jova! A oba? Margot Oba. Musím přesvědčit svého muže, že jsem schopna nevěry. Houska Pane kolego ... Paříž, Paříž ... A. ľ i do, Josefka Kvido (na terase) Platit! (Zaplatía sestoupí) |i isi.iKA (vrazí na scénu) Kvidonku, prchněte, jsou tu opět! K vino Ale, Josefko, vy jdete všude za mnou, šibalko. |i im i KA Pane můj, není čas na lásku, zuřivý fotograf je mi v patách. Si cna pátá ľud dlí, Jossek |i iv.i k (řítíse s aparátem) AM, konečně! (Stavíaparát) Jen aby se dožral! |i >m i ka Probůh, Kvido, zachraňme se! (Odvleče jej) 64 65 Jossek (vyhlédne za aparátem) Hrome, pryč, za ním! (Odkvapí) Scéna šestá Gaston vstupuje s Detektivem, pak Strážník Gaston Zde se sejde se dvěma cizinci, bídnice. Detektiv Ano, pane. Znám takové schůzky před hotelem. Gaston Pane, žádné narážky. Dosud nemám důkazů. Stačí, že sem patrně přijdou dva cizinci, kteří se z neznámých důvodů převlékali v pokoji mé ženy. Vaší povinností jest vypátrat, kdo tato individua jsou. Možná, že nebohá padla do rukou mezinárodních lupičů. Detektiv Buďte bez starosti, pane. (Zapískne) Strážník (vejde) Seržante? Detektiv Ukryjte se v hotelu a čekejte na signál! Strážník Podle rozkazu! (Odejde) Detektiv Nyní se nenápadně přestrojím. (Převléká se) Tato maska stařičkého penzisty je mi nejmilejší. Gaston Skryji se v ulicích a případně vás upozorním. (Skryje se) (Detektiv se prochází) 66 Si éna sedmá I'i, Jeslí, Ruka, Houska, Margot (Kolegové vejdou v úboru baletek, sledováni Margot) lilo, ubohý stařík, pane kolego, dejmež mu žebračenku. Makgot fale vám to sluší, přátelé. V tomto úboru vás určitě nepozná ,, budete ho moci nejlépe dopálit. (Zpozoruje manžela a vykřikne) KnKA (!o je? I )i ii:ktiv (zapískne) Zatýkám vás! (Strážník přiběhne, Kolegové couvají) (íaston (vrazí) (ihytněte je, chtěli oloupit mou ženu. (Strážník a Detektiv utíkají -za Kolegy) Scéna osma i u i ston, Margot (Margot omdlí do náruče Gastonovy) ( f ASTON Drahoušku, vzbuď se, přinesl jsem ti bruselské punčochy! Opona 67 obraz osmý Koně Před oponou (Kolegové vstoupí na předscénu) Ruka Pane kolego, něco mne hněte! Houska Těsto? Ruka Nikoliv, bol. Houska Ach ano, všiml jsem si, že jste poslední dobou kupodivně zhněten. Avšak vzpomínám si, i já jsem uhněten. Ruka A proč? Houska Nevím. Ruka Vidíte, pane kolego, nevíte. Řeknu vám tedy vše. Je mi líto, že my, takový český národ, takový čacký národ, nemáme naši českou taneční hudbu! Houska Správně! Vzpomínám si, tolikéž i já proto jsem smuten. Kdybychom alespoň měli taneční hudbu malou, ale naši! Leč pohříchu my nemáme ani tu malou ... Ruka Tím méně taneční! Pohleďte jen, pane kolego, jak se to dělá s takovými „šlágry". Provozuje se jen samý import-ex ... Houska Chápu; export do ... KlIKA .. ano, a já jsem stále odkázán na cizí věci. U nás se na to udělá volný text, a zpívá se to. A to my nemůžeme potřebovat. My musíme mít něco docela jiného, něco našeho, českého, víte, něco... I Iouska ... správně, rozumím, něco z cizích jazyků doslova preloženého! KtIKA Ano. Ale máme my něco takového? Máme my to? ()|ia Nemáme my to! KlIKA Ale my si to uděláme, pane kolego. Právě mi prolétlo hlavin-kou mojí kučeravou přísloví, které dí, že lid chce panem et... Houska ... circulos meos noli turbare ... KlIKA ... Diogenes ... I li miska lit tu mi fili! KlIKA ()ož znamená, že lid chce panem, to jest pána svrchovaného, |... I lollSKA .. a circulos meos, to jest veliký viciosní kruh, abys i ty (et tu mi fili), i ty, můj synu, jej mohl honit! K tomu obyčejně se dodává: Quo usque tandem abutere Catilina ... KlIKA Ano! Co ty tady, Catilino, budeš jezdit na tandemu ... I ImiSKA ... když tu máme kolo! KlIKA Noa potom začlo pražit slunce ... Houska ... do toho sudu, Diogenes se zapařil... Ruka ... a nabobtnal... Houska ... a začal z toho sudu štěkat. Ruka Jedeš mi z toho slunce, deš pryč! Houska No, a Maxmilián se pochopitelně urazil... Ruka ... a docela správně ... Houska ... od toho taky byl Maxmilián Druhý... Ruka ... šel proto z trucu na tu skálu Tarpejskou, co ho tam našei ten anděl... Houska ... ten anděl, co mu tam kloře ty játra. Ruka A voni vám mu usekli ručičku a hodili ji do ohně ... Houska ... a přidali ji na váhu a řekli: Vae victis. Ruka Ještě tam přihodili zlato a meč ... Houska ... ten jim ovšem Démosthenés ukradl a pověsil ho nad tu Achillovu patu ... Ruka ... a polykal oblázky! Houska Proto nebyly silnice ve starém Římě štěrkované. Ruka Potom na něho začali posměšně pokřikovat... I Ioiiska .. Jdi a řekni Lakedaimonským, že my tu mrtví ležíme, jak /ákony kázaly nám. KliKA No, a potom hnali husy na Kapitol, ty štěbetaly... I liitISKA . von se probudil a shledal... Klik A že leží na tom loži, na tom Závišově loži... I l( M ISK.A . co na něm leží ten Rudolf Friml... IdikA a shledal, že se mu to zdálo. I li II isk.a Víle, pane kolego, já mám hrozně rád tyhle Doležalovy výpravy do... K I 'k A do Zkázy Pompejí! A poslyšte, jestlipak vůbec víte, že staří Habsburkové znali již kocoura Felixe! Nu ano! Slyšte starou 111 Ti poveď: Bella gerunt allii, tu felix A ustria nube! I lul 'sk a Nu ovšem, vzpomínám si: Ostatní války vedou, ty, Felixi, žeň •.<• v Rakousích s Belou! Myslím však, pane kolego, že jsme se poněkud zmýlili co do I ii ckladu onoho prvního přísloví. I li >l r.KA Ano. neboť „panem" neznamená „pána", nýbrž chleba, a to i lilcba tekutý! ľik \ t ill lid chce štépír... I li II ľ.k A I ni chce jednu tvrdou et practicum exemplum. 70 71 Ruka ... a praktický příklad, který lze dáti různě. Houska Například ex cathedra, z katedry, nebo ... Ruka ... nebo z abrupta, ex abrupto. Houska Nuž dejme si praktický příklad! Ruka Dobře. Znáte-li pak „Horses"? Houska Yes! Moravo, tvoje koňstvo, koně. Správně? Ruka Výborně! Zapějme! Ruka a Houska (zpívají) Koně (Horses foxtrot) Tohleto jsou moje koně, to jsou přece moje koně, koně ty jsou přece moje, to jsou koně mí! Tohleto jsou koně, koně, koně, to jsou přece koně, koně, koně, tohleto jsou koně, koně, koně, (:to jsou koně mí:). Tohleto jsou přec vraní, bílí koně, to jsou bujní koně, mírní koně, to jsou vraní, bílí koně, bujní koně, to jsou koně, vraní, černí, bílí koně. I dhleto jsou koně, koně, in |sou koně. moji, bílí koně, in |sou vezdy koně, moje koně, in jsou koně mí! I dli leto jsou vraní, bílí bujní koně, in |sou koně mí! I nlilcto jsou vraní bujní mírní koně, m |sou koně mí! f i/ioiia vzhůru 72 73 obraz devátý Slečna přes palubu Paluba transatlantického parníku. Scéna první Ruka, Houska (Kolegové v námořnických pláštích sedí zády k- obecenstvu a kouří z dýmek) Houska To nebe se mi nelíbí. Ani ty vlny, Pencrofe. Uvidíš, že k půlnoci to polechtá tu starou rachotinu. Ruka Bude bouře, Jamesi. Bude co nejdříve. Houska Nebude to první, Pencrofe. Kolikrát nás to už vypláchlo, až praskaly všechny zápory. Ruka Ba, jsme staré vodní krysy. Pamatuješ, když jsme lavírovali v osmadevadesátém kolem mysu Hornova? Houska Jak by ne? Zpitý kapitán Bluefontain, jako dnes ho vidím. Válel se od návětrného k podvětrnému boku, a když jsme ho po bouři vzbudili, jak malé dítě plakal, že nebyl při tom, když přední stěžeň roztříštil lebku žlutému ďáblovi Fu-Ho, který tenkráte na Dehtové Markétce kuchařil. Ruka Říkej si, co chceš, Jamesi, tak dobrý grog, jako vařil ten žlutý |n-s, jsem od té doby na palubě žádné skořepiny nepil. A jeho pr.iiičky? Zpívali je všichni veselí hoši, od Vancouveru až dolů jí Kin. Jako tuhle: Bylo nás tam roku onoho patnáct vlků, patnáct lodníků, všichni chtěli piti přemnoho, ,i když napili se, zpívali: |o ho ho, jo ho ho. I li il i',KA I n v Singapuru, v tom špinavém hampejzu U kalifornské datle, |i /pívali jinak: ľatnáct mužů na mrtvého bedně pije, juchej a láhev rumu, pili, až nakonec čert odnes si je, juchej a láhev rumu. ľ i ► \ .\t.i\ pravdu, Jamesi, tohle je lepší. %\ éna druhá r>,,li í//', kapitán Hýcena t&il>ilán Hýcena vystoupí na můstek) [ 1 i i N A i o tu řvete, holomci? Chcete mi vzbudit vorvaně? Vy tu dřepí-n .i bouře je za dveřmi. i A olegové se obrátí) tilKA /.ivííl dveře, zavřít dveře! Bouře je za nimi. 74 Hýčena Což nejste z mého čackého mužstva? Houska Kdepak, my jdeme rovnou z rytmiky a cestujeme do Ameriky. Ruka A teď jsme si hráli na námořnictvo. Hýčena No jo, pánové, ale to nejde, vždyť se mi nastydnete. Houska Tak nám dejte nějaké šatečky. Hýčena Tak honem, pojďte za mnou! (Odejdou) Scéna třetí Josefka s Kvidonem vstoupí (Kvido má záchranný pás kolem krku. Loď se kymácí. Hudba hraje bouřlivou melodii) Josefka Ó, jak velebně hrůzné! Nebe otevřeno nad běsnící propastí! Jaký to dekor k romantice lásky! Kvido Josefko, Josefko, já se bojím ... o vás. (Velikýporyv) Kvido Pomóóc! SOS! Josefka Vy se bojíte? Jaké zklamání, jste zbabělec. Si en a čtvrtá 1'iťilcšlí, Jossek >v>i k. (vběhne) Konečně jsem ho přistihl aspoň vyděšeného. Honem zaostřit i / olá) Publie, Sempronie! (Zaostřuje) '>i uia pátá ťii./tš/í, Kapitán Hýčena I iľiiAN Hýčena (s deštníkem vstoupí na můstek) ' n to vidím? Což jste nečetl na klozetu vyhlášku, že z důvodů •■i li logických admiralita přísně zakazuje jakékoliv fotografováni objektů nádražních, pevnostních, jakož i paluby za bouře? I In cd toho nechte! (Ohromný poryv) |i im i k a (spadne přes palubu) Pomóóc, pomóóc, Kvidone Mario! '.i ctiíi šestá h i i,la, Hýčena, Ruka ji v ií, a \ v! rh ne v uniformě) K vlclone Marie Panno, kapitáne, slečna přes palubu! lín t-na (řve) I' i v i ii čiyrstup do vody! Teď! 76 77 JoSSEK Držte se ještě okamžik! (Vskočído vody za Josefkou) Ruka Chyťte se za vousy svatého Ivana, slečno! Scéna sedmá Předešlí, Houska Houska (vtrhne v uniformě) Hle, mořský stařec. Ruka Vždyť je to náš příbuzný! Houska Aha, laškuje s mořskou vílou. Kvido Zachraňte mne, tonu ve smrtelném potu! Scéna osmá Předešlí, Topič 11 vči na (dívá se dalekohledem) /rniě! Země! K vi oči I ihivní, že mně se nic nestalo. Josefko, jste zachráněna? |iim ika (ironicky) I >ěkuji za optání, Mistře. Jedině čackému fotografovi, panu Josskovi, vděčím za svůj život. Ivpka a Houska Sláva příbuznému! I U (' i na |sme zachráněni všichni, i zapějmež Prozřetelnosti děkovný ■ horal. V\n mni (zpívají) Děkovný chorál (Na melodii Ej uchněm ...) |c po bouři, je po bouři, ii'ď si námořnictvo s chutí pokouří, |uk si otevřeme bednu sucharů, n.ičež zatopíme na plnou páru, i ktáne, buď jen kliden, Lítém světem a Pestrý týden. !) |) o n a Topič (vrazí) Kapitáne, praskl nám kotel! Hýčena Zaletovat, jedeme dál! (Topič pomáhá Josskovi vytahovat Josefku. Rozsvítí se, loď se uklidní. Hudba se utiší) 78 79 II DRUHÉ JEDNÁNÍ OBRAZ DESÁTÝ M a de in USA r /'"zádífilmové plakáty. orchestr na scéně - Americká taneční hudba - Sólo hudebníků Solovy tanec charlestonu nebo tanga) ^aebmku 83 OBRAZ JEDENÁCTÝ Tolstoj nebo Holeček? Před oponou (Jossek a Josefka přiběhnou z opačných stran) Scéna první Jossek, Josef ka, Pastor JoSSEK Slyšela jste již, slečno — mám psát libreta pro film. Myslí, že jsem Tolstoj. Josefka Já, holečku, dostala nabídku k filmu. Mám být hvězdou! Jossek Neříkejte mi Holečku! Myslí, že jsem Tolstoj. Leč, kdo vás angažoval k filmu? JoSEFKA Cecil B. de Mill. Jossek Ohromné! Mne také! (Podávajísi ruce) (Pastor vyhlédne z opony) Pastor Oddávám vás z důvodů reklamních. Taxa zapravena produkcí Cecil B. de Mill. Mnoho štěstí v novém roce! (Zmizí) Jossek Co je? Josefka Jsme patrně svoji. lak jedem na svatební cestu. Co se dá dělat? 'Odejdou) Učena druhá A rulo, Frank K \Ido (vstoupí) 1'yhle Spojené státy nejsou pro mne. Jakési rušno tu vládne. 0 iuho stálého spěchu! (I 'sloupíFrank) I \ 11 io I la, přízrak! Můj zmizelý bratr! Františku! I i*' ink lli alře! (Padnou si do náručí) I', V ido < «i stále děláš, Františku? I ľ \ N K jmenuji se stále Frank. A co stále dělám? Čas od času mám vnlění Řípu. Vzpomínám na otčinu jako vůbec my všichni, Mnvač americká. Máme tu veliké starosti o vás krajany tam za vri kou ÍOUŽÍ. I ! II.,) Prečo starosti? 1 |. M I K ■ ii starosti. Abychom nezmeškali příští všesokolský slet l ■ i i it i EV k nech starostí, Franku. A zapějme si raději. 84 85 Frank Máš pravdu, zazpívejme si tu starou národní ukolébavku, co dobrá Barča zpívávala za vlahých podvečerů na zápraží. Kvido a Frank (zpívají) Slovač americká (Na melodii Ukulele Lady foxtrot) My jsme Slovač americká, co drží krajany v Evropě, naše práce pro vlast je nadlidská, záda v křesle, nohy na stropě. Rovněž po době šesti let máme pestrý průvod po Praze, oslavujem tak všesokolský slet, přijde nás to však dosti draze. O krajani zlatí, kdo nám to zaplatí, tu práci pro Cechy a ty trapné blechy, co v hotelech u vás žraly nás proklatě, ptáme se, ptáme se! Předplaťte si Svornost naši, budete mít v republice klid, pamatujte, že jste Češi, volá čechoamerický lid! Opona o 15 RAZ DVANÁCTÝ I i neděl v balone I >r,i mraky plují po jevišti. Za jedním vyčnívají Kolegove; jsou opá-'■iiii košem, který je zavěšen na ramenou a je k němu na provázku pi i pevněn plynový balónek. Na jevišti je tma. h cna první 'Ruka, Houska 1 ■ I i K a Stoupáme nebo klesáme? I |i miska Nŕco horšího, pane Cyre, my padáme. ľiobuh, vyhoďte poslední přítěž! Tato slova prorazila vzduch v noci ze dne 23. na 24. července r. 1865 nad pustou hladinou ľ.iafiku ... (Rozsvítíse) K i a (lle z veliké knihy) Ani paprsek světla nepronikl hustou tmou, jež dělila ubohé v/iluchoplavce od hrozivé hladiny běsnícího moře. I I......K a ľ.inc kolego, paprsek světla se už dostavil, takže nemusíte čisti ilálc. Pokračování Julia Věrna si necháme zase na černou hodinku I'i i \ (zavře knihu) M.iii- úplnou pravdu, Sempronie. Je načase zjistit, kde se vzná-1111 < 86 87 Houska Zdá se mi, že bude nutno si popílit, chceme-li být za soumraku v Haparandě. Ruka Času dost, pane kolego. Nezapomínejte, že náš příbuzný cestuje do Haparandy z důvodů úsporných po dně mořském a ve skafandru. Může mít celou řadu zpoždění. Houska Ano, ano, jen to přelézání kabelu co ho stojí času! Ruka A potom Golfský proud, Golfský proud! Houska Což o to, to nepadá na váhu. Což jste nečetl, že Kantonští přeřízli vedení a že golf je bez proudu? Ruka Jděte, jděte, ani jsem netušil, že rasová nenávist Číňanů šla tak daleko. Ostatně při oblibě, jaké se těší golf mezi anglickými státníky, je pochopitelno, že Mongolové jim úmyslně ten krásný sport překazili. (Díváse dolů) Kdepak to teď jsme? Houska (rovněž se dívá) Opět jakási vlajková slavnost pod námi. Že by Alois Jirásek? Ruka Že by olympiáda? Houska Že by jarní veletrh? Ruka To budou Bjôrnsonovy „Vlajky nad městem"! Jsme v severském kraji. Tulika vlajek! Hotová Společnost národů! 'u rna druhá 1'iulťšlí, Anděl | I uděl v pyžama a s cigaretou vstoupí a pečlivě vypouští kouř) I I ouška Jcžíšmarjá, pane kolego, popatřte, babočka admirál!!! K11K \ Mýlíte se, toť bělásek paví oko! I [DUŠKA Sedm proti jedné, žeť to admirál. Důkaz: kouří jako loďstvo Jejího Veličenstva. Iv l IK A ľolapmež a přesvědčmež sebe. (Ruka a Houska chytají Anděla do síťky na motýly) koukněte — neblbněte — podívejte — že jo. Dyť to nemá i en u. Koukejte, já žádnou legraci nekazím, ne? Kdybych měla i .is, neříkám nic. Ale copak je to legrace, dělat nad Grónskem I m ranky? To zase, pánové, já jsem anděl pracant. Já nejsem íídnej dekorační anděl. Na mne jste s tou montgolfiérou krát-I y Nemlich tohle jsem řekla Amundsenovi a uznal to. I li ■n.'.ka [o, lak von je to anděl! To je něco jiného! Ryj A fík žádný motýl... v,m i i o motýl, nač motýl, proč motýl? Copak jsem ze života hmyzí ľ' Vypadám snad na to? I ľ.H'.KA ' likoliv, Andělo, jste docela sympatická dívka. 88 89 Ruka Ale víte, co byste nám mohla říct? Anděl To mohla: že byste si takhle zautíkali do nebeskýho háje na violy. Houska Pane kolego, Anděla do nás zřejmě šikmo vandruje. Ruka Tolikéž míním i já. Andělka ale bude tak hodná a poučí ubohé větroplavce, cože je to pod nimi za vlajkovou slavn-^ Anděl Jako tam dole myslej, vašnosti? Ruka Ano. Anděl No to je přece nordpól, jemine! Na co by tam ty vlajky byly? Houska A já pořád, proč že je taková zima, a on to bednář do obruče! To už budeme brzo v Haparandě, Publie! Tak abychom honem shodili taky nějakou vlajku, ne? Ruka Jistotně. Bude však vhodno vrci vlajku bílou, abychom jasně zdůraznili, že se vzdáváme nároků na polární oblasti ve prospěch feriálních osad. Houska Tak, tak, pane kolego: Pošlete své děti k Arktickému moři! (Vrhají bílou vlajku) Anděl A co budou dělat v Haparandě? Ruka Nebyla zvědavá, Andělo. A vůbec, vona je hezký žabec, takže budeme nyní vespolek provozovati lašky lašky. 90 I li iiiska /.:ihrajem si na Hélice Andělíčkův při muzice. Iíhkaa Houska (zpívají) Kdo? < Na melodii Who?-foxtrot) i Kdo nebyl ve vzduchu? Kdo? Ať zvedne ruku! ľíihlaste se dobrovolně: kdo jste nelítal v balóně? Kdo nezná rozkoše, kdo? Hledětizkoše n.i zeměkouli? Řekněte jenom, kdo? • Kdo nezná té slasti, kure nad propastí tížívají lenochodi v řiditelné vzducholodi! Kdo je těžší vzduchu, len má švába v uchu, lomu my se sarkasticky vyMiiějem. Vmii i. Pro Krista z myslivny, já nechala doma egyptky! Teď nemůžu iv I manky dodělat. W j ► a Není libo kubo? \...... Kubo není libo! Jo, takhle dybych dělala mraky na kroupy, to by ještě šlo. Ale beránky, beránky, beránky! Ale nevadí, mlá-.1. n c i, já mám jinou práci. Mladý pane, podržej mi to! (Nasa- 91 zuje Houskoví pradeno vlny na ruce) Houska Přemilerád! Čeho tím však míníte dosíci, já v duchu se táži a bádám? (Anděl rozvíjí vlnu po jevišti, Kolegově kroutí hlavami) Ruka To je nějaká kvalitní bavlna. Anděl Dou, voni bavlno! To je náhodou primová krátká vlna. Vostat- ně slyšel to někdy někdo někde, že by vodněkud někam něco vysílali na bavlně? Kolegové Nikdy! Anděl To bych prosila! Vůbec mě moc nezdržujou, ať si tady ty poruchy vodstraním. Za chvíli je zemědělskej rozhlas a ten mi nesmí ujít Na ten my andělé jsme fandové! Kolegové Jo tak, rádium! (Přiložísi nitek uším) (Orchestr hraje fragmenty taneční hudby) Houska Savoy hotel, pane kolego, slyšte! (Pískán í poruch) Anděl Tak prosím, zase porucha! Jestlipak by anděl nevylít z roucha? Podívejte se na tu bouřku dole! Ruka Hleďte, pane kolego, pod námi je bouřka. Houska Kdepak, kdepak, Publie? KliKA lnu támleť, nevidíte ji? I li II inka Vpravdě, a pěkná bouřka! (Nakloní se z koše a vytáhne tvrdý klobouk) Zdá se, pane kolego, že je to stylová přeháňka od (nekana. Malá opona 92 93 OBRAZ TŘINÁCTÝ Pouze pro dámy Před oponou (Kolegové vstoupí na předscénu a mluví způsobem dvou starších solidních dam) Ruka To jsem ráda, že vás potkávám, paní Česká Třebová! Houska Vítám vás, paní oficiálová. Ruka Já se vám musím pochlubit se svou novou toaletou. Já vám jsem si dala šít krásné šatečky ze švonepaje! Mám na nich takovou roztomilou barchetovou vložku a tady napřed mám žabó ze staniolu. Odshora až dolů samé volánky hezky krumplované a zapošité, víte, vždycky čtyry hladce, čtyry obrace. Houska Vy máte vždycky něco nového, paní Trhová Svinová. Já mám zase jednu docela apartní večerní toaletku. Úplně decent! To mám takový dva armlochy, a pak už nic, víte? Ty armlochy do sebe zapadnou a ta róbička spadne. Ruka A neračte mít nějakou róbu na odpoledne, na čaj? Houska To ne, prosím, já čaj pasíruju skrz cedníček. Ale mám ještě jednu večerní róbičku. Jakpak bych vám to řekla. Tady mám takovou... Ruka ... girlandu, ne? Houska Ano, takovou bauchgirlandu, tady mám na jednom boku tako- vou agrafku, tady mi to hodí fald a naproti mám takovou aplikaci; budou mi ji řezat, říkal doktor. Teďka tady to mám nabraný a jako pandán to mám tadyhle podebraný. |í UK a Rozkošné, a co takhle abychom trochu vzpomínaly na tu malou Pepičku, znala jste ji? I li HISK.A No jak by ne! ľhk a a Houska (zpívají) Maličká Pepička i Na melodii foxtrotu Ain't she sweet?) i. refrén: Maličká Pepička byla vždycky veselá jak hrdlička. ().l nynčka Pepička i nutná sedí na schodech co rosnička. I ■ Ufonem voláme halo, lul o, halo, co se vám stalo? ! klvětí: Mé děti, m kdybych já sama mohla věděti. \ n lite, nevíte, 11,11« setu trudíte. ľ in ně myslíte, ři se tu smát nesmíte, ! opak nemáme [0 co hledáme, Bo kom, po čem všichni jednohlasně voláme: 94 95 2. refrén: Saxofon, suzafon, saxo - suza - flexa - mikro - megafon. Biograf, fotograf, bio - foto - auto - moto - fonograf. Ho-ho-ho-ho, no to je toho, k pobavení je to mnoho. Ať je to, co je to, máte-li smutek, nechte to na léto. (Kolegové odejdou. Opona se otevře) I >BRAZ ČTRNÁCTÝ 1 'iiki várna v haparandě I.AF To je jiná káva, pánové! Račte přijmout místo! I Iouska A copak nám dáte na posilněnou? ( )l,af Pánové měli telegrafovat. To je mrzuté! Mám tu pouze jednu zmrzlou velrybu, schovanou v pobřežním ledovci. Kuká Tak, ale už vzít dynamit a už na ni! Navrtat led, vyhodit do povětří a vytesat libové kousky! I Iouska A ať má ta velryba dobrý vryp! i )l a f kačte být bez starosti. Čerstvou vlašskou zmrzlinu by si páni nepřáli? Koka Přirozeně! Ovšemže! Ale ať nezteplá! Dejte ji do ledničky! (Olaf odběhne) Si ŕna třetí linka, Houska li 11iska ľ.ine kolego, my bychom si mohli pro zahřátí zasportovat. Mim/.í mne ustavičně. I i h A M.iic skvělý nápad, Sempronie, dáme si partii ping-pongu? li h ľik a Výborně! Zapingujem-pongujem sobě! Denně i nočně pingu-Ii ponguji. 98 99 (Každý postaví židli na jednu stranu jeviště a usednou tváří k obecenstvu) Houska Nuže, kdo je na servisu? Ruka Vy, pane kolego! Houska Plej! Ruka Rýdy. Houska Ping! Ruka Pong! Houska Ping! Ruka Pong! Houska Aut! Oba Serty fifty, edventyč for jů, ťus, pardon, dva ťusy. Čenž kurt (Oba si vymění místo. Přenesou i své židle. Hrají dál, až ukončí partii: Serty fertig) Ruka Bohužel jsem se valně nezahrál, kupodivu! Houska Najmě já nikolivěk! Ruka Při polární lišce, Sempronie, ať se proměním v tuleně v záři půlnočního slunce, není-li tady městské Osvobozené divadlo Královských Haparandů. Houska Na mou duchu, Publie! Výstavné jeviště. Ó kolego, kolego, výtečný nápad pro zahřátí. My si zahrajeme divadlo! A zároveň tím roztomile překvapíme příbuzného, který tu bude co nevidět. Ruka Hurá, hurá, krleš ... ! Vybereme něco stylového, a možná, že rozdurdíme Kvidona Mariu. Houska Honem, hupky, pojďte se připravit! Budeme interpretovat ib-senovský realismus. (Odběhnou) Scéna čtvrtá Šelma, Kvido (Šelma v kožichu a sněžnicích vstoupí, za ní Kvido) Kvido Mráz v okna duje, srdce mé však plá jak oheň na dně sluje, jste tak sladce mdlá! Skládám tuto improvizovanou sloku k vašim sněžnicím, krásko! Šelma Dnes jsem nalezla před svým prahem první sněženky. Odkud přicházíte, cizince? Kvido Jste poetická jako nordický večer. Vřes kvete ve vašich kadeřích. A z vašich rtíků vanou větry od pólů. „Odkud přicházíte, 100 101 cizince?" Jako by snivá korouhvička zalkala nad střechami Kodaně. Rybáři se vracejí z Islandu, avšak jeden z nich chybí... Šelma Včera jsem viděla ve fjordu první trhlinu v ledu. Odkud přicházíte, cizince? Kvido Ó, sladký zpěv severu! Ptejte se, ptejte se stále, má krásko! Šelma Předevčírem přiletěli rackové. Svítilo tak krásně půlnoční slunce. Odkud přicházíte, cizince? Kvido Jsem cizinec z dálných krajů. Jsem Pán ze zámoří. Zklamán a štván, psanec lásky, prchám před svým vlastním stínem. Jsem Ahasver a nikde nepostojím. Vidiny, stíny, samé stíny! Leč nasíojte. V bílém sněhu, bělejší polární lísky, pustinou zrozena, bledé dítě severu, vy, vy mi přicházíte kynout svým šátečkem. Jsem Odysseus na cestě do Ithaky. Šelma Zítra půjdu s Gerdou na jahody, jež rostou pod sněhem. Kvido Budu vám tančit na lesní mýtině a lákat vás jako faun nymfy. Jsem Orfeus! Šelma Slyšíte? Severní jaro přichází, ale jehnědy jilmů jsou dosud ojíněny. (Hudba hraje Griegovo Jaro) Já bych chtěla být u fjordu a dívat se, jak ledy odcházejí. Kvido Hle! To já jsem vám přinesl jaro. Šelmo, není to nejkrásnější dar z lásky od cizince, jenž přichází z čárného kraje odkudsi z dálav, kde květy vášně voní? Jsem Vesna, jsem Proserpina! Šelma Což jste zamilován, cizince? Kvido Ano, planu pro vás, Šelmo, jižní, pomerančovou vášní. Miluji tě, Šelmo! Miluji tě, sněžný květe pólu! Rci, budeš má? Šelma Budu, cizince můj! Srdce mé je tak ledové! Pučí v něm mrazivý kvítek lásky. Půjdeme spolu pláněmi, budeme se brodit chladnými závějemi, sněhové bouře budou naším svatebním závojem. A tam, v modré sluji, kterou mi vyhlodáš svým sněhobílým chrupem v diamantovém ledovci, ulehneme spolu na lože z ker, na němž tě naučím nejsladší rozkoši — sáti rampouchy slané vody. A potom, potom ti povijú malé, studené děťátko, průhledný kousek ledu, a s mateřskou něhou budu je potírati, i tebe, drahý, tulením tukem ... Kvido Dost, dost! Ježíšmarjá, přestaňte! Scéna pátá Předešlí, Jossek, Josefka (Jossek s aparátem a Josef ka vtrhnou) Kvido Hasíte požár mé lásky. Jste hasič! Jste polární hasič! Rozzuřila jste mne!! Josefka Spadla z vás maska klidu jako kdysi maska odvahy! Blažeji, co otálíš? Kvido Vyfotografujte si mne! Kašlu na vás! josefka Neurážejte mého muže, jó, vy falešný Mistře! 102 103 JoSSEK Prosím, neračte se hýbat. (Otevře aparát, vyteče voda) (Kvido se chechtá) Josefka Blažeji, žádné vodotrysky! Jossek Hrom do oceánu a do celého cestování pod mořem! Zapomněl jsem vylejt aparát! Scéna šestá Předešlí, Olaf, pak Ruka a Houska Olaf (vbehne) Ticho, prosím, pánové! Bože, bože, zase noví poustevníci! Začíná divadlo! (Zhasnese) (Zadní opona se otevře a Kolegové hrají realistický výstup v realistické dekoraci. Krb, stůl, dvě židle. Okno. Ruka čistí pušku a míří. Houska vstoupí rozmrzen) Houska Hé, jen stále s puskou si hráš, Peťuro! Nech toho již! (Usedne) Zatopíme si! Je zima. (Chopí poleno a přemítá nad ním) Ty jedno poleno! Jak jsi tvrdé, poleno! Tvrdé a houževnaté jako ten život, co je tvrdý a houževnatý. Ach! Leč tebe, ty tvrdé poleno, může člověk do ohně vrci a ty ho zahřeješ. Ale život? Pšá! Ten nikdo neohřeje, ani toho, koho máme rádi! (K Ruko-vi)Tak tomu, Peťuro! Ruka Co jste se tak zasmušil, strýce? Co je vám, nepoznávám vás? 104 Houska Ach! Až ty budeš tak stár jako já, až tobě život ocelovou pěst v týl zatne, nevím, nevím, Peťuro, zda budeš tak málo zasmušilý. Ruka Ach, strýce! Co bych myslil na stáří, venku je tak krásně, pu-pence se již rozpukly a já bych samou láskou celý svět zlíbal. Houska Je to pravda, jsi ještě mlád a máš brýle, a to brýle růžové, kterými na svět hledíš. Nu, nejde jinak. Jsi ještě mlád ... Ruka1 Ano, jsem mlád! A my mladí čteme České slovo! My mladí se rozběhneme do jarní přírody a běžíme podél zurčícího potůčku tam někde v modré dálavy. Houska Nu ano, chápu tě, hochu! I já byl mlád, i já kráčel lesem (povstane vzrušeně), i já sál vonný dech pryskyřice; a potůček zurčel a já zurčel s ním a na dlani nesl jsem své srdce a ptáci přiletovali a zobali je! A já to srdce dával... dával... A dnes? Chacha! Pohleď jen, pohleď! Krvavý cár, jen cár je to svrasklé srdce ... ! A já ten cár vzal a zahodil, a rázem jsem byl dvacet mil! Ruka Nebuďte tak černě zachmuřen, strýce. Povězte mi raději, zda můj otec střílel také tak dobře jako já? Houska (vybuchne) Peťuro, zakázal jsem ti mluvit o tvém otci, a nechci, nepřeji si to! (Stranou) Chuděra, kdyby ten tušil! Ruka (stranou) Co je s ním dnes? Nepoznávám ho, staruchu! Houska Odpusť, přenáhlil jsem se poněkud. Leč o svém otci nikdy již nemluv, prosím tě! Nyní, Peťuro, vyzpovídám tě trochu. 105 Ruka Ach, strýčku! Máte pravdu, potřebuji vyliti na někoho své srdce. Houska Jsi zamilován, viď? Ruka Ano! Jako dnes to vidím, je tomu právě rok. Vracel jsem se vpodvečer z lesa. Byl jsem všecek rozpálen a vy jste to přičítal loveckému ohni. Pravda, přinesl jsem tehdy pestrobarevnou čejku, ale, strýce, ve skutečnosti jsem pádil za jinou čejkou. Tehda jsem ji prvně zřel, tu svoji plavovlasou černovlásku. Houska Která je ta která modrooká černoočka? Rci! Ruka Oh, strýce, znáte ji jistě! Tam, tam v té chatrči v údolí bydlí ona, Pegg mého srdce! Houska Lžeš, Peťuro, to není možná, není možná ... (Dostává záchvat záduchy) Ruka Co je vám, strýce? Houska Musím ti říci vše, Peťuro. Jsem stařec, jsem ruina. Klenu se nad hrobem coby vetchá lávka. Jsem stále před smrtí a v takových chvílích mluvím ryzí pravdu, Peťuro, celý život jsem ti lhal! Ruka Lhal jste mi i tehdy, když jste se mne ptal: Peťuro, byl jsi v lese? Houska Ano, i tehdy jsem lhal, neboť tys v tom lese nebyl! Ruka Přeběda! Houska Peťuro, nejsem tvůj strýc, jsem tvůj otec! Ruka Tatíčku! Houska Jsem zločinec, Peťuro! Ruka Zločinný tatíčku! Houska A ta, kterou miluješ, to je hřích mého mládí, je to tvoje sestra! Ruka Poadě, otče, pozdě! Scéna sedmá Kvido (vstane a vykřikne) Zastavit stát, další provozování se z důvodů zdravotních zakazuje! (Rozsvítí se) Kvido (na předscéně za doprovodu bubnu) Aby se obecenstvu nezvedaly žaludky, hercům tohoto druhu dejte náhubky! Realismus na scéně je hnusná stvůra. Všichni Pryč s realismem na jevišti! Hurá! Kvido Nejvyšší čas vzdáliti se od pólu, sice se proměním v chladnou mrtvolu. Chci dobrodružství, pohádky a báje, 106 107 OBRAZ PATNÁCTÝ Záhadné výkony v Lhase Na scéně jsou umístěny plenty s velikými čínskými literami. V pozadí těžký závěs. Vlevo stojí zástěna, zřejmě omylem obrácená zadní stranou k publiku. Před ní, jakoby skryt, sedí muž v civilním pracovním úboru a na místech, jež text udává, tluče do gongu, který drží v ruce. Scéna první První a Druhý láma První láma (sedí na bobku a mele kávu na kuchyňském mlýnku, přičemž žbrblá a tluče hlavou o zem za silných detonací) Druhý láma (vstoupí) Jak to, že se dnes modlíš, Oskare? První láma Přijdou cizinci, mám zprávy. Druhý láma Ahoj! (Usedne a modlí se s Prvním) Scéna druhá Předešlí, Ruka a Houska (Kolegove vstoupí) Ruka Ta Lhasa je vskutku výstavný městys. Ale že by tu Kulík měl filiálku, jsem vpravdě netušil. Houska Nezbedo! Jako byste nevěděl, že se zde modlí pomocí mlýnku. Vy žertujete ... a zapomínáte, že jsme v srdci tajuplné Asie. Ruka Vskutku, Pamír — Střecha světa! Houska Tiše, tiše, jsme předvoj výpravy a musíme nenápadně počkati na závoj. První láma (zatleská) Scéna třetí Předešlí, dva lámové (Dva lámové se vynoří a odvlekou po krátkém zápase Kolegy) Scéna čtvrtá První a Druhý láma První láma (vstane a protáhne se) Gabrieli, oznámíme věc Velikému dalajlámovi. 112 (Oba se postaví před oponu) První láma Ó veliký! Druhý láma Veliký ó! (Gong) Hlas dalajlámův Hé? (Gong) První láma Předvoj cizinců zajat. Druhý láma Zajat cizinců předvoj. Hlas Vím vše! (Gong, zmatek za scénou, opona se hýbe) (Gong) Hlas Lámové! Lámové Hé? Hlas Tajemství je naše. Veliký spisovatel přichází do Lhasy. Lámové! Lámové Hé? (Gong) Hlas Veliký spisovatel jde za dobrodružstvím. Musí být okouzlen, 113 očarován, uhranut. Proměňte městys Lhasu v bájné město Lha-su! Vykliďte křižovatky, naplňte kláštery zevlouny a nezaměstnanými, přeměňte biografy v chrámy! Vyhlaste stanné právo a noremní den. S úctou dalajláma. (Gong) Lámové Hé! Hé! Hé! První láma Gabrieli, do práce! Veliký spisovatel nelení a pod silnými dojmy napíše exotický román, který bude výtečnou reklamou pro všechny magické podniky, jež importujeme do Evropy. Scéna pátá Předešlí, Lepra (Lepra vstoupí) Druhý láma Hle, lepá Lepra! Kdo tě posílá? Lepra Dalajláma. Mám vám pomoci. Přidělil mi úlohu. Cekám! První láma Hé! (Gong) Slyš, Lepro, jedná se o to, abys byla svůdná, démonická, úskočná jako derviš a vinoucí se jako chřestýš. Nezapomeň, že musíš být za každou cenu okultní, orientální, slizká a zkrátka taková, jakými už dávno Tibeťanky nejsou. Jde o dobrou věc, cizinci musí nalítnout. Druhý láma Podporujeme cizinecký ruch! Lepra Dobře! Co za to? Druhý láma Památník v perleťové vazbě, chceš? Lepra Chci. Jděte, zařídím všechno! (Lámové odejdou) Scéna šestá Předešlí, Jossek (s aparátem), Josefka, Kvido (Vtrhne společnost s cedulí „Doležalovy výpravy do Tibetu") JoSEFKA První Evropanka ve Lhase. Jossek Foto Jossek! (Fotografuje ji) Kvido Vzhůru, kamarádi! Ztekli jsme poslední předprsně a opyše! Lhasa dobyta! Hurá! Jossek První spisovatel ve Lhase! (Fotografuje Kvidona) Hle, domorodka! (Fotografuje ji) Dcera Tibetu poprvé před objektivem! Foto Jossek. Ježíš, Kvidone, ta je krásná!!! Kvido Hrdinko mého budoucího exotického románu! Jossek Krásko, jak se jmenuješ? JoSEFKA Blažeji, co to zřím? Orientální flirtování si vyprošuji! 114 115 jossek Ale Josefko! (Gong) Lepra Bílá žena žárlí. Ale vousatý muž bude můj. Žlutý Jang-c'-ťiang plyne pomalu, ale pozvolna. Bílý muž bude mít žluté tělo a žluté tělo bude míti bílého muže. Dalajláma nesmlouvá. Hé! Kvido Dech Orientu! Slyšte! Josefka Mlčte, Kvidone! Nevzdám se syého muže bez boje, vy žluté nebezpečí! Jossek a Kvido Ale Josefko, pozor! Tibet má uši! Nejste doma! Lepra Hé! (Gong) Nebojím se bílé ženy. Jsem krásnější! Josefka To je otázka! A pak, vaše morálka! Lehká ženštino! Jossek a Kvido Ale Josefko! Lepra Mlčte, nepotřebuji vaší ochrany. Jsem Lepra, což znamená „Malý vrabeček odpočívající na rozkvetlé jabloni v Kóbe". Již moje jméno praví, že nikdo mne nemůže beztrestně urážet. Josefka Jaká drzost od této nekultúrni, zaostalé divošky! Lepra Nekultúrni! A co Shakespeare, Einstein, bratří Čapkové? Chcete, abych vám citovala jejich spisy? Josefka Děkuji, neznám bezvýznamné buddhistické velekněze, jejichž jména jste na mne vychrlila. Stačí mi... Lepra Hé!! (Gong) Kvido Tiše! Učinil jsem objev. Dech Orientu vane. Ozvena Gaunsan-karu zvučí. Slyšte: Hé! Hé! Hé! Scéna sedmá Předešlí, čtyři lámové (Čtyři lámové vtrhnou za zvuků gongu a postaví se před oponu) Lámové Veliký dalajláma. Připraveni, pozor, teď! (Rozhrne se opona. Kolegové vstoupí) Houska Nevěrnici a nevěrnice, staňtež se okamžitě věrníky a věrnice-mi! Zjistili jsme právě, že dalajláma musí být neviditelný, dále, že se nesmí nikdy mýt, a konečně, že je všeobecně informován. Jakési malé vademekum. Proto jsme se rozhodli, že bez jeho vědomí nám bude hračkou se za něho vydávati ve dvou osobách, za kterýmžto účelem jsme znatelně patrni pouhým okem, čistě se předtím umyvše. Myslím, že následkem toho vám nezbývá než nám složití hold. Hé! (Gong) Ruka Bohové tibetští a jiní! Pane kolego, efekt je omezen na trapné minimum! Tajemný zvuk gongu je pohříchu každému nabíledni! 116 117 OBRAZ SEDMNÁCTÝ Oběd u křováků — kolorovaný film Zelené plochy s nápisy KŘOVÍ. Uprostřed zelený restaurační stůl a tři zelené židle. Slaměná chatrč s nápisem HOTEL. Stožár s anglickou vlajkou. Hudba hraje starý valčík. Scéna první Jossek, Kvido, Josefka (Jossek, Kvido, Josefka tajuplně přicházejí. Pantomina. Jsou vystrašeni. Schovávají se co nejobezřeleji. Zpozorují stůl a hotel. Velmi se diví. Mají hlad. Snaží se přivolat hlučnými posunky obsluhu) Scéna druhá Předešlí, Černý číšník (černý číšník ve smokingu a bílé zástěře vstoupí. Všichni jsou zřejmě polekáni. Žádajíposunky o posilnění. Číšník odejde. Milostná idyla mezi Josskem a Josefkou. Kvido je melancholický. Číšník přináší hlávku květáku. Společnost hltavě pojídá syrový květák. Jossek se táže číšníka, není-li houslisty. Číšník nemůže sloužit, ale nabízí saxofon a bendžo. Tedy budiž) Scéna třetí Předešlí, dva saxofonisté (Na povel číšníkův vyjdou z hotelu dva černí saxofonisté a bendžis-ta a hrajíDo-Wacka-Do foxtrot. Číšník ajinýčtsntk tana) Charleston číšníků Opona 120 121 obraz osmnáctý Líbej, líbej . . . Před oponou Ruka, pak Houska Ruka (vstoupí a afektovaně zpívá) Líbej, líbej . . . (Na melodii Fúr Dich — foxtrot) 1. Sel jsem kdys ulicí, na stranu čepici, za sebou měl jsem velký flám. Tu potkám děvčici, svěží, ružolíci, co chcete, byl jsem tak sám. 2. Hned večer šikovně byl jsem s ní v alkovně, řeknete: Láska je jen klam. Mí zlatí přátelé, žijte jen vesele, já vám k tomu zazpívám. Refrén: Líbuej, líbuej, líbuej mne na čelo, líbuej, líbuej, má sladká Andělo, líbuej, líbuej, líbuej mne na ústa, zjara nám poupátko lásky vyrůstá. (Když Ruka dozpívá a klaní se, vstoupí Houska a klaní se sám) 122 Ruka Dovolte, co tu hledáte, pane? Teď tu mám umělecký výstup! Houska Jaký výstup? Aha, pardon, umělecký! Tak umělecký? Ruka Ano, umělecký! Mám už těch vašich nesmyslů dost a chtěl jsem tu zazpívat něco opravdu procítěného. Houska Podívejte se, pane Libový, takhle to nepůjde. Takovéhle „Líbuej" já tady nemohu trpět. To si nesmíte zvykat! Ruka Dovolte, pane, já jsem se vás na nic neptal a žádám vás důtkli-vě, abyste můj kvalitní výkon nezlehčoval. Houska Pojďte sem, pojďte, dostanete za svůj kvalitní výkon honorář. (Zavede Ruku za oponu. Ozve se několik políčků. Oba opět vyjdou. Ruka si drží tvář a brečí) Houska Nebrečte už! Budete hodnej? Ruka Budu. Houska Tak si zazpíváme něco pořádného. Mám novou operu. Víte, co je to opera? Ruka Ovšem, zpěvánky doprovázené hudbou. Houska Správně! Nuže, operu jsem složil já, hlavní roli hraju já, dekorace jsem maloval já, napovídám já ... Ruka Zvorám to já!! Houska Ano, vy, správně! Já jsem farář v Podlesí a vy mi budete odpovídat jakožto Bludný Holanďan. 123 Ruka Správně, bloudím co ledvinka. Vy jste farář a já hořčice, ano? Houska Ne, vy jste křen! Houska (zpívá) Jdďvám jednou po poli . (Na melodii: Yes, sir, tbaťs my baby) 1. Jdu vám jednou po poli, kdo se to tu batolí? Ono je to malé nemluvňátko. Povídám mu: Drobečku, poběž se mnou z kopečku, dám ti za to sladké cukrdlátko. Ruka (zpívá) Ze se nestydíte takhle kazit dítě, zvláště není-li vaše. Vždyť takové děcko nesmí papat všecko, nanejvýš drobet kaše. Houska I ba ne, i ba ne. Po cukroví se nic nestane! Oba Sem tam ňáká ta kapka, jen když nepapá jabka, bolení ho přestane! Ruka 2. Já zas jednou v lesánku pravím: Poslyš, Pepánku, učiníme svému zdraví zadost. Když jsme se tak najedli, vyšplháme na — modřín, dítě má pochopitelně radost. Houska Že se nestydíte takhle kazit dítě, když nemá zdravé plíce. Vždyť takové děcko nesmí dělat všecko, dostane tasemnice. Ruka I ba ne, i ba ne, to jste na omylu, pane! Oba Sem tam ňáká ta jedle, jen když nešlápne vedle, nahoru se dostane! Houska Pane kolego, vzhledem k dlouhotrvajícímu, bouřlivému potlesku uspořádáme příští a poslední obraz ve formě opery. (Odejdou) 124 125 OBRAZ DEVATENÁCTÝ Všude dobře, doma nejhůře Scéna jako v obraze prvním. Uprostřed realisticky pro Hudba hraje operníprelttdovánt. V pařez. Scéna první Houska, pak Ruka Houska (zadumán vstoupí, zahalen do pláště. Usedne na pařez a zpívá) Kde jste, kde jste, zda vrátíte se zpět, vy krásné dny mých mladých let? Ach Olgo, já tě měl tak rád ... ! Ruka (vstoupí, rovněž zahalen v plášť, a zapěje) Já konstatuji v basu, že souboj budu míti zde, a to v krátkém času. Scéna druhá Předešlí, Olga (Olga vstoupí, Kolegové se k ní vrhnou a líbají jí ruce) Olga Ale mládenci! Copak se dnes moderní ženě líbají ruce? Vy jste naivní! Moderní žena sportuje, pracuje v kancelářích jako muži a má ruce k tomu, aby se tak nějak chlapsky rvala se životem, a ne proto, aby jí je muži líbali, to bylo za našich prababiček, ale dnes, ve století elektřiny ... vařte plynem, hoši! I Iouska (zpívá) Vařte plynem, kráska dí, srdci to však nevadí! Ruka (zpívá) Tak mluví bídák plytký, jenž přítelem mi byl, já nečiním mu výtky, chci však, by v souboji se se mnou bil! Olga Co znamená ten romantický zpěv? Co jste se zbláznili? Ruka a Houska Ano! Zbláznili jsme se do tebe, zbláznili jsme se do tebe! I Iouska Milko! Ruka Olgo! I Iouska a Ruka Milujeme tě! C )l,ga No, to já přece vím! OllA Nuž vol! Jeden či druhý? Kterého z nás? Olga Poslouchejte, kamarádi! Buďte trošku ze svého století. Vždyť já vás také miluji, mám vás ráda oba, co chcete víc? Já nevím — buďme jednodušší! Zahoďme ten falešný patos a berme život lak, jak je. Poslyšte, já to nedovedu tak říct, víte, ale mám to v sobě ... Já mám ráda vás a — jeho. Já vás mám ráda oba. Víte, pochopte to, já jsem z těch žen, co ráno vyskočí z tý 126 127 postele rovnou do tý tak nějak krásně účelný koupelny a vydrhnu se tím kartáčem do červena. Kluci, já si ty krátký pačesy hodím do týla a vklouznu do toho praktického džempru a vycením ty zuby na ten zdravej vzduch, a jdu se vám s tím životem tak vesele prát! Ruka Já nerozumím a rozuměti nechci, zde tomu však dám zhurta pernou lekci! Olga Co pořád máte? Ruka a Houska Souboj, souboj kvůli tobě, teď mlč, však slzy vyroníš až na mém či jeho hrobě. Árie (Na melodii: Toreadore smělý!) Tož do Stromovky jděme k souboji, tam zříme hned, kdo se nebojí. Až dvě břitké rány padnou z pistolí, Olgo, pak přispěchej, budou z nás mrtvoly, ach, mrtvoly, dvě budou mrtvoly. (Odejdou za zvuků hudby. Olga bezradně za nimi) Scéna třetí Jossek, Josefka vstoupí Jossek Tak jsme doma, miláčku! Josefka Blažeji, jak jsem blažena. Jossek Jsme Blažej a Blažena, konečně sami. Než popatř. Jsme v síni, kterou jsem zasvětil své pošetilosti. Moje sbírka zůstane nedokončena, a věr mi, že od té doby, co jsem tě poznal, je mi to jedno. Celý svět jsem objel, abych získal potupný portrét Kvi-donův, a přivážím si tebe ... celý svět jsem objel, abych objal tebe, má drahá ... Scéna čtvrtá Předešlí, Kvido (Kvido vstoupí) Jossek ... a Kvidona, s nímž si nyní tak výborně rozumíme. Josefka Vítejte nám, Mistře, a odpusťte, že jsem se někdy přenáhlila, a když si nyní vzpomenu, Blažeji, že jedině díky gentlemanství Mistrovu dostals mne neposkvrněnou ... Jossek Ale Pepičko! Kvido Josefko! Josefka Ano, přátelé, byla jsem bláhové stvoření, ptáče sotva z hnízdečka vyletší! Já nerozumná myslila, že moje literární láska zboří svět. A vy, Mistře, byl jste tak shovívavý, tak otcovský ... Děkuji vám. Vím jistě, že i jménem Blažejovým. Viď, Blažeji? 128 129 Blažej (unesen) Aaaaanoooooo! Kvido Neděkujte, přátelé, neděkujte. Jste-li šťastni, budiž vám to přáno. Zel, já se vytratím. Nedosáhl jsem svého cíle. Nemám námětu pro svůj stěžejní román. Musím se plahočit dále nevděčným světem za myšlenkou — s velkým M, která zpracována mým nesmrtelným perem poskytne tisícům duševní skývu. Scéna pátá Předešlí, Olga vstoupís Kolegy (Kolegovése radují v koutku. Připojí se k nim Jossek s Josefkou) Kvido Jediné, nad čím marně hloubá můj faustovský duch, toť způsob, jak zpracovat odpornou surovinu života v pomyslná vlákna krásna — s velkým K. Olga Mistře, jsem nyní šťastna a chci, aby každý byl šťasten. Slyšte, budu jen citovat: Poezii, odpovídající moderní senzibilitě, může zrodit jedině svrchovaná civilizace. Básníku moderní produktivní práce je k dispozici beton, aviatika, rentgenografie i akrobacie. Kvido Nu a? Olga 0 Mistře, kamaráde, buďte inženýrem, pilotem a poetickým klaunem! Kvido Chápu. Učiním ze sebe železobetonový mrakodrap — svrcho- 130 vaná civilizace. Ze střechy budou startovati vzducholodi a aerobusy — aviatika. Prozářím se ultrafialovými paprsky — rentgenografie. Polezu do nejvyšších pater po zdi — akrobacie. Spadnu — moderní senzibilita. Olga Vzbudí to všeobecné veselí — koruna života, poetismus!! Jossek (k Olze) Jakže, cože slyším, vy prý vdána? Josefka (ke Kvidonovi) Mistře, považte, sňatek v rodině! Houska Dovolte, abych vám představil náš manželský trojúhelník. Ruka Nejnovější odrůda mormonství založena! Všichni Co je? Olga Je to tak prosté, mí drazí! Měli jsme se rádi tři, tři jsme uzavřeli sňatek. Zde mí dva manželé. Kolegové Založili jsme mnohomužskou církev, v zahrádce si vypestujem tykev. Tykev vypučí a vyžene šlahouny, budeme mít dítky, švarné čahouny. Oříšky pak spokojeně drobotině louská Ruka Publius a Sempronius Houska. (Všichni gratulují trojúhelníku) Kvido Sláva. Zdar! Zdar! Zdar! Nebývalý námět milostného románu nalezen! Sňatek! Napíši román, který skončí sňatkem. (Veškerý ansámbl vstoupí na scénu, seřadí se u rampy, zatímco hudba hraje: R. Friml:Song ofthe vagabond foxtrot) 131 Všichni (zpívají) Obecenstvo milé, už přišla ta chvíle, kdy se dává dobrou noc. Proto naposledy nezlobte se tedy, že jsme do vás ryli trochu moc. To se přeci vždycky vyplácí, ze všeho si dělat legraci, ze všeho si dělat, ze všeho si dělat jenom pustou legraci. Opona Konec POZNÁMKA Asi tak do padesátého představení Vest Pocket Revue obraz třináctý nesl jméno Nepřípadný dvojzpěv o hrobce. Byla to píseň, která vznikla ze soukromého rozmaru autorů dlouho předtím, než autory vůbec napadlo býti autory. Napsali si ji pro vlastní obveselení na melodii slyšenou někde v kinu ještě za časů němého filmu. Patrně to byla tři torza různých skladeb, daná dohromady. Autoři, původ, nebo dokonce jména těch skladeb zůstanou asi navždy neobjevena. Nepřípadný dvojzpěv o hrobce měl úspěch poněkud pochybný. Vrstevníci řičeli nadšením a rozumnější lidé vrtěli hlavou. A tak autoři záhy upustili od nepřípadného dvojzpěvu a nahradili jej případnějším. Pro úplnost připojil jsem i původní obraz třináctý. J.W. 132 133 OBRAZ TŘINÁCTÝ Nepřípadný dvojzpěv o hrobce Před oponou (Kolegové vstoupí, nesouce malou hrobku) Ruka Jen pozor, sic vám ji ukradnou. Houska Copak po ní každý soused neprahne? Ruka Dyť jsou v ní jen předků plyny otravné! Houska 1 Dejte pozorj sic vás bacím! Ruka 1. Na vás se přec neobracím! Oba Ruka Tohleto je strašlivé. Kupujú hrobku. Houska Prodávám hrobku. 2. Ruka Kupujú levně. Ruka Houska Řekněte vkrátku! Prodávám levně. Houska Oba Co, holobrádku? Není tady času na smlouvání, Ruka hrobka stojí přímo pode strání. Řekněte kolik? Houska Houska Zde je ta hrobka ku prodání; Tolik a tolik. ku prodání, však ke koupení Oba určitě tahle hrobka není. Budiž nám tohle základní cenou. Ruka Ruka Proč? Ať je pokoj s hrobkou zatracenou. Houska Houska To bych tedy rád věděl, nač čekáte? Zas začínáte? Ruka R uka A já zase, na co vy tu koukáte? Co povídáte? Houska Houska Koukám přece na tu hrobku bezvadnou. Kolik mi dáte? 134 Ruka Pět tisíc, hnáte. To je přece přijatelná cena. Houska Ne. — Pět tisíc já za ni vzíti nemohu. Ruka Tak mne pořád netahejte za nohu. Houska Stojí nejvýš za jeden tisíc a půl. Ruka To je vůl! Houska Kdo je vůl? Oba To je vůl. — Houska Kolik mi teď dáte za ni doslova? Ruka Tři kila a deset deka olova. Houska To je stále mnoho kovu za pohodlí toho rovu. Nechci býti vydřiduch. 3. Ruka Tak teda, platí? Houska Ne, lidé zlatí. Ruka Co zas myslíte? Houska Slevit musíte. Oba Shodnem-li se tedy na té ceně. Houska Já vám přidám dvacet korun denně. Ruka Jste vy to skoupý! Houska Vy zase hloupý. Ruka Chcete-li více, dám tři tisíce. Oba Budiž tedy koupě uzavřena. Ruka Dost! Houska Teď si teprv hrobku vemte zadarmo. Oba Abychom pak nesmlouvali nadarmo, vyplatíme si vzájemně náhradu. Ven bradu z hradu na zahradu! Ruka V té zahradě sejdeme se v poledne. Houska Přinesu vám pěkné sele objemné. Ruka V mém hradu pak za tu sumu narazíme soudek rumu. Oba Můžeme se podroušit! — Refrén ke každé sloce: Tahleta hrobka, prolhaný skrčku, mi leze z krčku. 136 137 Stojíc — na vršku. Každý se diví, proč tady civí, diví se každá mrtvola. ROBIN ZBOJNÍK Pohádka o deseti obrazech 1932