ČESKOSLOVENSKÝ SPISOVATEL PRAHA JIŘÍ yOSKOVEC JAN WERICH: HRY VEST PGCKET REVUE vh ROBIN ZBOJNÍK CAESAR ^ SVĚT ZA MŘÍŽEMI ^ RUB A LÍC ^ CAESAR Antická féerie o jedenácti obrazech 1932 OSOBY Gaius Tulius Caesar --------- M. Nedbal Kleopatra - -- -- -- -- -- M. Grossová-Sedláčkov Marcus Antonius - -- -- -- -- B. Záhorský Junius Brutus ---------- V. Plachý-Tuma Marcus Tullius Cicero -------- J. Skřivan Onomatopoe, otrokyne ------- H. Vítová Velekněz Ratata, kněz Osiriův ---------- F. Filipovský Centurio Musculus - -- -- -- -- J. Gradwohl Místopředseda senátu - -- -- -- - V. Trégl První senátor - -- -- -- -- - Fr. Černý Druhý senátor - -- -- -- -- -V. Kotahk Třetí senátor - -- -- -- -- -- A. Nálevka Čtvrtý senátor - -- -- -- -- - J. Dvorak Lev -------------- J. Mixa Tanečnice s tamburínami ---------- Jirsíková a Černá Tanečnice s plynovými maskami - -- -- -- - Tanečnice v hadrech - -- -- -- - Tanečnice Jenčíkovy girls z let devadesátých - -- -- -- - Chrámové tanečnice - -- -- -- - GlRLS - -- -- -- -- -- -- Terentius Bulva - ,. , v, ----- J. Voskovec Lid rímsky , „„ . . Titus Papullus - J. Werich 253 Senátoři, lid římský, nájemní vrahové, chrámoví pochopové. DÍL PRVNÍ Děje se v Římě 13. a 14. března roku 44 před Kristem a tamtéž roku 1°32. Poprvé provedeno v Osvobozeném divadle v Praze dne 8. března 1932 v uvedeném obsazení. Režie J. Honzl. Hudba J. Ježek. Choreografie J. Jenčík. Výprava a kostýmy Fr. Zelenka. OBRAZ PRVNÍ Caesar a Kleopatra Ložnice v Kleopatřině vile v Římě. Intimní budoár, zařízený s rímskym přepychem a egyptským vkusem. Velkolepý divan kurtizány. Velká skříň na šaty. V pozadí balkón s výhledem na Kapitol, zaplavený poledním sluncem. Oslňující latinské nebe kontrastuje s na-voňavkovaným šerem interiéru. Dveře do předsíní a menší dveře do koupelny, zastřené korálovou portiérou. Scéna první Kleopatra, Marcus Antonius (Kleopatra polo leží na posteli a cídí si nehty) (Z ulice doléhá pouliční ruch a křik kamelotů: Římský list! Zvláštní vydání! Římský ilustrovaný zpravodaj právě vyšel! Podrobný referát včerejšího zápasu Sparta—Syrakusy! Povodně v Galii Cis-alpinské! Večerní Římské slovo! Večerní Římské slovo!...) Antonius (vstoupí z koupelny v županu a kartáčuje si helmu jako klobouk. Má pásku na vousy) Pěkně jsme dnes zaspali! Venku jsou už večerníky! (Odejde do koupelny) Kleopatra A stalo se snad něco? (Žádná odpoveď) Marku Antonie! Antonius (se vrátí) Prosím? Kleopatra Stalo se snad něco, že jsme zaspali? 257 Antonius Zaspal jsem Caesarův triumf, to snad stačí. (Odejde) Kleopatra (po chvíli) Antonie! Antonius (se vrátí) Co je? Kleopatra A ty se Caesara bojíš? Antonius Chm! (Odejde) Kleopatra Antonie! Antonius (se vrátí, vezme se stolku přesýpací hodiny a podrží je Kleopatře před obličejem) Kleopatro, je za pět minut tři čtvrti na dvanáct! Kleopatra Ale ne, ty se sypou napřed! Antonius Tak je půl dvanácté, a v deset byl sraz na poli Mariově. Triumf trvá už půl druhé hodiny, a já jsem ještě neoblečený! Při Caesarove ješitnosti je moje nepřítomnost na jeho triumfu vážným nedopatřením. Comitie tributní, comitie centuriátní, senát, lik-toři, pontifikové, přední optimáti s dvěma legiemi v plné zbroji s polní kuchyní, moji veteráni od Farsalu, všichni Caesarovi proprétoři a legáti, všechno je na triumfu, jen konzul Marcus Antonius vstává z postele. Kleopatra Tak ty se přece jenom Caesara bojíš! Antonius Jestlipak já už jsem nemohl být dávno oblečený! Kleopatra No, bojíš se Caesara, bojíš se ho! Antonius Tak se tedy bojím, aby měla dušička egyptská pokoj. Kleopatra Ano, protože kdyby ses ho nebál, klidně bys tu zůstal, vážil by sis mých něžností, mohli bychom spolu poobědvat, projít se v zahradě, tam by nás nikdo neviděl. Ale to nejde, protože božský Caesar má triumf a pan Antonius se ho bojí! Antonius Ty víš, že se ho nebojím, že si ho hledím, to je rozdíl! Kleopatra To je úžasné! Caesar je tvůj sok, překáží ti v kariéře, ty mu závidíš, ty ho nemáš rád, ty se mu směješ, ale ty si ho hledíš. Antonius Zcela správně, úplná definice mé taktiky. Kleopatra A proč nevystoupíš jako muž a neosočíš ho před Římem? Caesar má mnoho nepřátel a nezůstal bys sám! Antonius To já vím! Brutus, Cicero, Cassius, Cimber, všichni půjdou se mnou, a já, hrdina dne, budu na fóru hřímat: Lide římský, Caesar je škůdce národa ... skvrna na štítu Republiky ... netrpte jeho diktatury na svobodné šíji Quiritů... vizte vavřínový věnec na jeho hlavě, odznak to důstojnosti královské, strhněte tento věnec ve jménu Republiky! (Ke Kleopatře) Yú, tohle všechno je pravda a jsou na to svědci. Jenže když mě ti svědci nechají ve štychu, podaří se mi nanejvýš strhnout mu ten vavřínový věnec, ale než se otočím, bude mít na hlavě trnovou korunu ... ! A ta drží, víš, ta jde těžko dolů. Kleopatra To tedy znamená, že se Caesara nezbaví ani Řím, ani ty, ani já. A já mám Caesara už dost! Antonius Kdo by ho neměl dost, Kleopatro? Celý Řím má po krk jeho božství. Z toho ale nic nekouká. Dokud ho budu jen nenávidět a škodit mu, budu na tom jako ti ostatní; myslit si však svoje a být jeho přítelem, to je svéráznější. A svéráznému štěstí přeje. 258 259 J Uvidíme jednou, co se dá dělat. Kleopatra Uvidíme, uvidíme, to může ještě dlouho trvat. Ale co teď? Antonius Teď se musím konečně obléknout, protože momentálně jsem Caesarovým přítelem, a opakuji, že je velmi blbé, že jsem zmeškal slavnost. (Odejde) Kleopatra Tak mi to pořád nevyčítej. Měl jsi dřív vstávat! Antonius (za scénou) To je z toho, že k tobě smím přijít vždycky až po půlnoci. (Kleopatra si prozpěvuje) Antonius (se vrátí, má spuštěný župan kolem beder, takže je vidět brnění) Proč vůbec mne sem před půlnocí nikdy nepustíš? Kleopatra Ty měříš moji lásku podle hodin? Antonius U Jova, nikoliv. (Rozpačitě) Ale bylo mi řečeno, že navečer sem přicházívá egyptský velekněz Ratata ... Kleopatra (prudce) Marku Antonie, pamatuj si jednou provždy, že mé styky s veleknězem Ratata jsou rázu výlučně politického! Nezapomínej, prosím, že jsem královna egyptská. Antonius Kleopatro! (Políbíji) Scéna druhá Předešlí, Onomatopoe, později Ratata Onomatopoe Ó královno, velekněz Osiriův, důstojný pán Ratata prosí o slyšení. Kleopatra (k Antoniovi) Miláčku, počkej v koupelně! Antonius Prosím tě, vyhoď ho, já pospíchám. (Odejde do koupelny) Kleopatra (k Onomatopoi) Ať vejde! (Onomatopoe odejde. Kleopatra zaujme majestátní královskou pózu) Ratata (vstoupí, velmi obřadně pozdraví Kleopatru a poklekne) Jako že pyramidy Chufu, Chafra a Menkera jsou tři, tak ty, ó královno, jen jedna jsi! Jak ses vyspala, Kleopatro? Kleopatra (varovně) Pst! Narovnej kolena svá a zpříma mluv se svou královnou, ó knězi! Ratata (vstane) Přicházím jako Egypťan k tobě, ó světlo nilských nocí! Nadešla hodina, kdy Řím ledva zaslechne řinčení okovů, jež lid egyptský zpřetrhá! — (Vášnivě) Já bych tě pořád líbal. Kleopatra (tiše) Milý Ratata, mluv k věci, rychle a tiše! Ratata Menšináři egyptští opět vydechnou. Hraničáři zajásají a ze škol vyhnána bude nenáviděná římská latina. Egyptští šohajové obléknou opět kroj svých otců a našemu hlavnímu městu vrácen bude egyptský svéráz ... Ó poklade, jak jsi krásná! 260 261 Kleopatra Řekni mi rychle, Ratata, co vlastně chystáš? Ratata Vláda Římanů nad Egyptem bude zlomena. Kleopatra Nezlomíš moc Caesarovu. Ratata Caesar bude zabit! Kleopatra Ty šílíš, ó knězi! Ratata Má hlava je chladná jako meč, ó královno! Všechno jsem uvážil: Zítra ráno, jako každodenně, vstoupí Caesar do lázní, aby z nich už nevyšel! Kleopatra Hodláš ho unést? Ratata Dosti takových kutěpovštin! Caesar bude mrtev! Kleopatra To se nesmí stát! Naše postavení v Římě je příliš exponované. Jsme tu hosty, žiji v Caesarove vile, Osiriovi postavili Římané chrám. Chceš zničit svoji královnu? Poštvat národ proti Egyptu? Krev Caesarova padne na naše hlavy. Ratata Krev Caesarova poteče beze svědků! Mám vraha, který nepromluví! Kleopatra Kdo je to? Ratata Nesmíš ho znát. Nechci, aby tvé královské ruce byly potřísněny krví, miláčku. Chtěl jsem ti oznámit radostnou zprávu o brzké svobodě Egypta. Smím nyní odejít? Kleopatra Jdi! Leč ještě dnes musím s tebou o tom mluvit. Ratata Vždyť přece večer přijdu! A dnes, Kleopatro, tě nebudu musit před půlnocí opustit? Kleopatra Ty měříš moji lásku podle hodin? Ratata U Osiria, nikoliv. (Rozpačitě) Ale bylo mi řečeno, že zrána odtud odcházívá římský generál Marcus Antonius ... Kleopatra (prudce) Ratata! Pamatuj si jednou provždy, že mé styky s Markem Antoniem jsou rázu výlučně politického. Nezapomínej, prosím, že jsem královna egyptská! Ratata Kleopatro! (Políbí ji, pak se obřadné pokloní a odejde) Scéna třetí Kleopatra, pak Antonius, potom Onomatopoe Kleopatra Antonie! Antonius (vstoupí. Má nasazenou helmu a svléká si spuštěný župan) Co ti chtěl? Kleopatra Hrozné věci, musíš mi poradit. Ratata chce dát zabít Caesara. Antonius Cože? Kleopatra Zítra v lázni, víc nevím. 262 263 Antonius Zakaž mu to okamžitě! Kleopatra To nejde! Vymluví-li se na božské vnuknutí Osiriovo, královna je na něj krátká! Antonius Pak musím zítra do lázní. Za žádnou cenu se nesmíš zaplést do podobné aféry. Řím musí účtovat s Caesarem, jinak na tom nevyděláme. Na shledanou o půlnoci, Kleopatro. (Obejme ji a líbá) (Pod balkónem se ozve reptání lidu a volání: Hanba Kleopatře! Pryč s protekcí!) Onomatopoe (vběhne) Ó královno, Marcus Tullius Cicero a Junius Brutus jsou již v atriu. Antonius U Poseidona Zemětřasa, já se odtud nedostanu! Kleopatra Schovej se někam! Antonius No, ale já přece ... Onomatopoe Rychle, už jdou! (Vstrčí Antonia do šatníku a zavře za ním dveře) Scéna čtvrtá Kleopatra, Cicero, Brutus, Antonius ve skříni (Cicero rychle vstoupí, následován Brutem, zatímco Onomatopoe odchází) Cicero Quo-usque tandem, Kleopatra, abutere patientia nostra? Jak dlouho budeš, Kleopatro, zneužívati naší trpělivosti? Jak dlouho si bude ještě tvé šílenství tropiti z nás posměch? Kdy se přestane vypínati tvoje bezuzdná opovážlivost? Kleopatra S politováním konstatuji, že dva vážení senátoři římští vstupují ke královně egyptské způsobem nikoliv důstojným zdvořilosti a pohostinnosti, jež na březích Tibery je domovem. Cicero (přiložísi naslouchátko k uchu. K Brutovi) Co říká? Brutus (k Ciceronovi) Počkej! (Ke Kleopatře) Madame, i my litujeme, že nám okolnosti nedovolily zachovati nutný ceremoniel! Lid (pod balkónem) Pryč s Kleopatrou! Hanba! Caesar patří Římu! Ať žije Republika! Kleopatra Co jsem jim udělala? Vždyť mi dělají ostudu! Brutus Lid věří, že ponoukáte Caesara, aby se stal králem. Ulice je na vás rozezlena. Myslím, že je vám milejší, když přicházíme my, třeba bez ceremonielu, než kdyby sem vtrhla lůza. (Cicero sleduje naslouchátkem) Kleopatra Ctihodní Římané, mohu-li pro vás něco učiniti, budu šťastna. 264 265 Lid (pod balkónem skanduje) My nechceme Kleopatru, my chceme Caesara ... Brutus (k Ciceronovi) Jdi k oknu. Cicero (mluví k lidu) Quiritové! Obec, život nás všech, jmění, vaše manželky a dítky, zkrátka blaho Republiky závislé jest na tom, odejde-li Kleopatra z Říma a vrátí-li Caesara starostem o blaho této říše. Lid Výborně, Cicero, bravo ... ! Cicero Uvolil jsem se, jako již tehdy, když jsem Catilinu z města vyháněl, přičiniti se o odchod této královny. Mějte strpení, Quirité, jednáme zde vaším jménem, pro vaše blaho, nezištně, jak zákony kázaly nám. Lid Ticho, nerušte naše předáky. Cicero (ke Kleopatře) Vidím, že tvář a oči vás obou jsou obráceny na mne. O, jak smutný to úkol obec nejen spravovati, nýbrž ji i zachraňovati. O, šťastná obec, vyvrhne-li z města tento kal, jenž Caesara zaslepuje, Rím špiní a v němž Kleopatra si libuje. Zdá se mi, ó bohové, že se obci ulevilo a zotavení dostalo již tím, že jen Catilinu vyklidila, neboť kdo si může vymysliti nebo představi-ti nějaký zločin nebo nějakou neřest, na niž by on nemyslil? Zda by se nalezl v celé Itálii travič, zda šermíř, zda lupič, zda zákeřník, zda otcovrah, zda padělatel realistických dokumentů, zda podvodník, zda zhýřilec, zda Cizoložník, zda lehká ženština, zda svůdce mládeže, zda svedený chlapec, zda ničemný člověk nějaký, jenž by se nechlubil, že žil s Catilinou zcela důvěrně? Kleopatra (k Brutovi) Proč mluví stále o Catilinovi? Brutus To je jeho koníček, tak začíná každou svoji řeč. Cicero Chci pominout mlčením to, že jako kdysi Řím nevítané hosty... Brutus (k Ciceronovi do naslouchátka) Odpočiň si chvilku, já to dojednám. (Ke Kleopatře) Madame, ať již bona fide či úmyslně jste zavinila, že Caesar po vašem vzoru touží po poctách královských a dokonce i božských. (Cicero naslouchá) Kleopatra Tohle byste měli vyčítat Caesarovi, nikoliv mně! Brutus A jelikož znám vaše politické schopnosti, jdu k vám, jsa si jist, že pochopíte nutnost svého návratu do Egypta. Kleopatra A já politice nerozumím. Co je mi do toho ... ? Proč mám odjet? Brutus Aby Caesar neměl na očích váš královský vzor a stal se opět republikánem. Kleopatra Jak vidím, přicházíte jménem lidu římského plést se do mého soukromého života. Jenže já z Říma neodjedu. Brutus (k Ciceronovi) Jdi k oknu! Cicero Lide římský, na cože vaše peníze, na cože vaše mozoly, na cože víno z vašich vinic plyne? Na udržování této nádhery! Lid Hanba!!! Pryč s Kleopatrou!! Kleopatra (k Brutovi) Ať mlčí! A ať nelezou na zahrádku, pošlapou mi fuchsie. 266 267 Brutus (k Ciceronovi) Dost! Kleopatra Co si, pánové, vlastně myslíte? Vy mne, jak to vypadá, vyháníte násilím. Cicero (ke Kleopatře) Ani násilí nesmí se vyhýbati ten, jenž ozdoben občanskými ctnostmi má čest spravovati Republiku, poslušen jsa vůle svrchovaného lidu. Přicházíme k tobě, Kleopatro, hotovi radostně obětovati svoje jmění, život i štěstí ideálům Demokracie, přicházíme hájit nezištně zájmy lidu, přicházíme dokázat, že jsou ještě senátoři, kteří stavějí zájem Republiky nad osobní prospěch a jako takoví... Brutus ... přicházíme vám prostě navrhnout obchod, který by vynesl slušnou provizi. Kleopatra No, to je něco jiného, vznešení Římané. Měli jste se vyjádřit hned. Posaďte se, prosím. Brutus (se posadí a z aktovky vyjme papíry) Madame, z Egypta se dováží do Říma ročně šedesát tisíc vagónů pšenice za ceny nižší než pšenice tuzemská, čímž my velkostatkáři trpíme. Navrhuji vám, abyste odjela do Egypta, začež vám zaručíme dvojnásobný odběr pšenice za ceny přizpůsobené cenám tuzemským. Z celého obratu pak nabízíme vám patnáct procent provize. Kleopatra To je komicky málo. Brutus To je dvacet osm miliónů sesterciů ročně. Kleopatra Za to se mám vzdát Caesara a zimní sezóny v Římě? Brutus Více než patnáct procent mi senát neodhlasuje. Kleopatra A já za míň než za dvacet neodjedu. Brutus (k Ciceronovi) Jdi k oknu! Cicero (k lidu) Lide římský, třesu se při pomyšlení, co by se stalo, kdyby Kleopatra dobrovolně nechtěla opustit obec. Lid Vyženeme ji, smrt Kleopatře! Kleopatra Ať přestane! Žádné skandály! Brutus (k Ciceronovi) To stačí! Cicero (k lidu) Leč, Quiritové, my učiníme vše, aby lid byl spokojen. Brutus (ke Kleopatře) Tak patnáct procent? Kleopatra Dejte mi aspoň dvacet procent, a odjedu. Brutus Možná, že bych těch dvacet procent v senátě docílil, ale byla by to těžká práce ... Kleopatra Snad by nebyla tak těžká, kdybych vám zadala třeba stavbu silnic. Brutus To není špatné, madame, já mám na Sicílii kamenné lomy. Jenže, jak ten kámen dostanem do Egypta? Cicero (který naslouchal) Já mám v Kalábrii lesy. Kleopatra To je dříví na stavbu nákladních lodí! Brutus To je terno. Z lesů uděláme lodě, po lodích dovezeme kámen, 268 269 z kamene postavíme silnice, po silnicích dovezeme pšenici a lid římský bude mít chleba. Kleopatra A to vše za pouhých dvacet procent! (Všichni si podávají ruce) Lid Ave Caesar! Ať žije Caesar, hip, hip, hurrah! Brutus Caesar se vrací z triumfu! Cicero Kdo? Kleopatra Caesar jde. ClCERO Já se schovám do almary. Brutus (k Ciceronovi) Neblbni! (Ke Kleopatře) Ani slovo o našem ujednání, madame. Scéna pátá Předešlí, Caesar, pak Caesar a Kleopatra (Caesar vstoupí za zvuků fanfár. Políbí Kleopatře ruku. Cicero a Brutus ustoupí do pozadí) Caesar Ó, jak praží to latinské slunce. Jsem všecek uondán. Brutus a Cicero Ave Caesar! Caesar Ahoj, řečný Cicero! I ty, Brute, i ty, můj synu! 270 Brutus Přišli jsme ti, božský Caesare, blahopřát k triumfu. Cicero Zde, u vznešené Kleopatry, náš hold spíš dolehne k tvým uším. Caesar Díky vám, výkvěte optimátů. Leč, vy již odcházíte? Brutus Do senátu! Caesar Snad přijdu později také. Brutus a Cicero Ave Caesar! Ave Kleopatra! (Vypoklonkujíse) Kleopatra Jak dlouho jsi mne nechal čekat. Tak pomalu mi ubíhá čas bez tebe, božský Julie. Caesar Já dřív nemohl, to víš, to bylo ovací. Kleopatra Chtěla bych spočítat oči římských žen, jichž lesk se obrazil na tvém brnění. Caesar To víš, ženské koukaly, ale mužský taky. Vůbec, Kleo, tak se to vydařilo, že to byla taková paráda, taková pompa, to tu ještě nebylo. Ráno v šest hodin tribuny na poli Martově byly vyprodané. Za žádné peníze nebylo k dostání okno v celém Římě. Třicet lidí ušlapaných ještě před začátkem triumfu. Kleopatra Neslýchané! Caesar Punktum v deset hodin spustí kapela osmadvacáté pěší legie Castaldo. Z postranních ulic Seřazují se propuštěnci, cechy, baráčníci... malý římský člověk. Já, jak mne vidíš, na triumfálním voze. Přede mnou, to jsem si vyžádal, to ještě nikdo ne- 271 měl, dvě stě vybraných gladiátorů vede dravou zvěř. Samé krásné exempláře. Vpředu lvi, tygři, leopardi, po stranách sokolové, vorlové, DTJ. Pardálové až za kutálkou. Průvod se táhnul od Muzea dolů za jásotu davů. Asi uprostřed fóra pár spartakovských křiklounů neprojevilo dostatek loajality, takže pretoriáni byli nuceni použiti obušků. U zlaté kapličky nad Tiberou zazněly fanfáry z Libuše a sbor Cisalpinských učitelů zapěl Hej, Římané. Kleopatra Oddanost lidu je opravdu dojemná. Caesar Prosím tě, Caesar! Pak se šlo přes most Legií na Kapitol, tam mi ostrostřelci vypráhli koně a táhli mne kolem Hanavského pavilónu přes Baštu do mé vily. Jen jsem si umyl ruce a jedu sem k tobě. Kleopatra Udělej si pohodlí, Julie, musí ti být horko. Caesar A to nic, já jsem zvyklý z Galie, jenom kdybys mi tady povolila ten řemínek. (Snímáplášť) Kleopatra Tady ten? Caesar Ano, je to trochu těsné. Kleopatra Dej pryč ten plech, chrastí to pořád, já jsem z toho nervózní. Caesar Dovol, to je můj slavnostní hřmotič. Kleopatra Na co to máš? Caesar Dávej pozor. Oslovuji například armádu: Vojáci! Heleď, cink, cink! To přece zní. A teď poslouchej, když si to podržím: Vojáci! To je hluchý, jako když mluví civilista v senátě. Kleopatra Sundej si ten krunýř, netlačí tě to? Caesar No, když myslíš, já se udělám jen tak komod. Tamtu přazku povol, tak ... to už jde. (Kleopatra mu sejme krunýř a pod nim se objeví šněrovačka) Kleopatra Co abych ti povolila tu šněrovačku, nějak tloustneš, Julčo. Caesar No dovol, Kleo, to jsou svaly, to přece důstojníci nosí. To jsme převzali ze starého režimu. (Antonius ve skříni kýchne) Caesar Co to? Kleopatra (zděšena) Ale, asi vodovod bručí. Poslouchej, Julčo, ech ... Caesar Co? Kleopatra Pojď se projít do zahrady. Caesar Hned. Jen si dám ten krunýř do skříně. Kleopatra Nech to ležet. Caesar Co tě napadá! Někdo do toho kopne, to stojí moc drachem. (Nese si to ke skříni) Kleopatra Poslyš, Julku, teď mě napadlo, jak to bylo tenkrát v Galii, jak jsi porazil Ariovista? Caesar (se zastaví) To máš tak, Galie celá se dělí na tři části, z nichž jednu obývají 272 273 Belgové, druhou Aquitáni... já ti to dopovím, až to uklidím. (Jde ke skříni, vtom se rozhoupe zvonec na zdi a zvoní) Kleopatra (radostně) Julku, dálkomluvič! Caesar (položí brnění, vytáhne pod zvoncem ze zdi mluvicí rouru. Mluví do ní) Haló, halare, halavi, halatum, tady Caesar... Ovšem, Gaius Julius, copak jsou dva ... ? Ach, grüss Gott, Herr Botschafter... (Ke Kleopatře) Germánský vyslanec mě volá. (Do routy) Wie geht's?... Danke, ja, ja, der Triumf war prachtvoll, ja, ich bin zufrieden, aber bischen müde ... besten Dank, Excellenz, auf Wiederschauen! (Zavěsí) Kleopatra Tak pojď! Caesar Nech mne to uklidit. Kleopatra Uložím to sama ... Caesar (vezme jíkrunýř) To musí viset podle předpisu. (Jde ke skříni a otevře ji. Pak ustoupí překvapeně) Kleopatra (vykřikne) Ach! Caesar Marcus Antonius... Scéna šestá Předešlí, Antonius, pak Onomatopoe Antonius Ave Caesar! Generál Marcus Antonius se hlásí. (Vpozoru salutuje) Caesar V almaře! (Ke Kleopatře) Pěkně ti děkuju za tuto ostudu. Kleopatra O ničem nevím. Caesar Mlč, divím se ti, že řešíš nevěru s takovým nevkusem. Kleopatra Přísahám ... Caesar Prosím tě, banální situace z galské frašky, kterých jsem viděl na sta v Lutetia Parisiorum v divadlech, postavených v ulicích na bývalých hradbách, jež, osázeny platany, tamějším jazykem bulvardy se zovou. Vždyť je to otřepané, milenec ve skříni! Kleopatra Ale ne, můj Caesare! (Volá) Onomatopoe, Onomatopoe! Onomatopoe (vejde) Ó královno? Kleopatra (ukazuje na Antonia) Čí je to milenec, Onomatopoe? Onomatopoe Královno? Kleopatra Tvůj! Onomatopoe Milost! (Poklekne) 21A 275 (Kleopatra změří si Caesara, pak Antonia, praští vázou o zem a odejde) Caesar To je nedopatření... prosím tě, Toníku, pohov. Antonius Je mi líto, Caesare ... Caesar Jdi, jdi, ona má vztek, já to nějak urovnám. Antonius (salutuje) Ave Caesar! (Odchází) Scéna sedmá Caesar, Onomatopoe Caesar Tys to vyvedla, Onomatopoe. Onomatopoe O Caesare, kdybys věděl... Caesar Copak, dítě, copak? Onomatopoe Kdybych jen mohla mluvit... Caesar No tak mluv. Onomatopoe Zde nemohu. Caesar (k sobě) Hrome, nasadit Antoniovi parohy? (K Onomatopoi, rychle) Přijď zítra ráno do lázní, to tam nikdo nebývá, řekneš mi, co máš na srdci. (Zvedne ji) A běž do kuchyně. (Vystrčíji ze dveří) 276 Scéna osmá Caesar, Kleopatra (Kleopatra vstoupí, usedne na postel, otevře knihu a čte si) Caesar Kleo ...(Po chvíli) Kleopatro. Kleopatra Dej mi pokoj! Caesar Kleopatro, vždyť se nic nestalo ... Kleopatra Nemluv na mne, urazils mne! Caesar Tak nebudu mluvit... (Sedne si, po chvíli) To je těžké ... urazil, urazil... nemůžeš se divit, že jsem tě podezíral, ono se leccos mluví. Kleopatra A co se mluví? Caesar Ale nic, já raději mlčím. Kleopatra Tak co se mluví? Caesar Ale nic, já mlčím. Kleopatra Tak mi řekni, co se mluví! Caesar Ale nic. Kleopatra Caesare, co se mluví? Caesar Tak ať to víš, říká se ... 277 Kleopatra A já nechci nic slyšet! Caesar Tak dobře, já mlčím ... V noci sem nesmím, jenom ve dne máš pro mne čas... Kleopatra Ty měříš moji lásku podle hodin? Caesar U Marta, nikoliv, ale bylo mi řečeno, že přijímáš pánské návštěvy i večer. I zrána tě někdy opouštějí. Kleopatra Caesare, pamatuj si jednou provždy, že mé styky s těmito návštěvníky jsou rázu výlučně politického. Nezapomínej, prosím, že jsem královna egyptská! Caesar Kleopatro! (Chce ji políbit) Kleopatra (ho odstrčí) A proto se vrátím do Egypta. Caesar Ale Kleo, to ne, to nesmíš, co bych tu dělal sám, bez potěšení... Kleopatra Cicero a Brutus mají pravdu ... Caesar . Co, co? Kleopatra Zbytečně tě rozptyluji a odvádím od státních povinností. Caesar Podívejme se na senátory! Do mých soukromých záležitostí se budou plést! Tak počkej, já jim to nakreslím, prohlásím se králem a uvidíme pak senát. Kleopatra Ne tak zprudka, Julie. Caesar Jen se skočím převléknout a letím do senátu. (Zvonec začne zvonit) Pan Cicero ať si dá pozor, už jsem ho jednou vyhodil z Říma. (Zvonec) Kleopatra Jdi k tomu. Caesar (do roury) Haló, zde božský Caesar ... cože? ... nápisy na zdích? Brutus krade? ... Ať je okamžitá pohotovost, tři kohorty pretoriánů do ulic, vyklidit Fórum Romanům, jedu do senátu. (Zavěsí. Ke Kleopatře) Prosím, lid si tropí posměch ze senátu, lůza píše na zdi Kapitolu heslo „Brutus krade", a tuhle dobu si páni vyberou, aby vedli kampaň proti Caesarovi. (Otevře dveře) Centurio Musculus! Scéna devátá Předešlí, Musculus (Musculus vstoupí a salutuje) Caesar Máš tu službu do večera. (Ke Kleopatře) V městě jsou nepokoje. (K Centurionovi) Každého senátora vyhoď. (Ke Kleopatře) Aby tě neobtěžovali. (Políbíjí ruku a odejde) (Venku je slyšet povely: Pozor, k poctě zbraň! Ave Caesar!) Kleopatra (k Centurionovi) Konečně sami! (Políbí se) Opona 278 279 OBRAZ DRUHY Kleopatra a fáma Před oponou (Hudba: Tango Kleopatra. Dve Tanečnice s tamburínami tančí tango. Na repetici vstoupí Centurio Musculus a zpívá) Centurio Musculus Jen jedna hvězda zůstane jasná Kleopatra, Kleopatra. (Odejde z předscény) Tango Kleopatra Už nikdy se nevypátrá, Kdo to byla Kleopatra. Je dějepis totiž slepý, Víc řekly by nám klepy. Prý řečená Kleopatra Utopiti dala bratra, Na muže hleděla spatra, Královna Kleopatra. Vy byste rádi však znali, Jak to bylo s Caesarem A vedle Caesara zdali Jich měla harém. Refrén Jen jedna žena tak byla krásná, Kleopatra, Kleopatra. Jak v životě, tak v smrti úžasná, Kleopatra, Kleopatra. Dnes by jistě sláva její nežila, Jen kdyby ji krása její nebyla zabila, 280 OBRAZ TŘETÍ Senát a lid římský (senatus populusque romanus) Zasedací síň senátu. Mramorové kvádry různých velikostí, stupňovitě seřazené v neurčitý amfiteátr. Stupně, na nichž se dobře vyjímají sošné postoje důstojných šantalů. V pozadí několik korintských sloupů před barvitou panorámou sedmi pahorků. Uprostřed řečnická tribuna. Vlevo vysoká katedra místopředsedova. Vpravo vpředu stolek s římským bufetem: amfory, měsidla, ovoce. Scéna první Místopředseda senátu, Cicero, Brutus, Senátoři (Místopředseda senátu spí na své katedře, První senátor řeční na tribuně k prázdným sedadlům, Cicero, Brutus a ostatní Senátoři popíjejí a besedují vpředu u stolu. Začátek řeči Prvního senátora je slyšet ještě při zavřené oponě) První senátor Proto žádám o naprostou pozornost celého senátu, neboť návrh, který činím, je povahy naprosto celostátní a významu přímo historického. (Opona se pomalu otevírá) Jsem přesvědčen, že než senát můj návrh schválí, pozorně mne vyslechne a vše bedlivě uváží. Resumuji tedy, že pozemková reforma byla provedena nesprávně, laicky a neodborně, že nebylo pamatováno na legionáře a veterány, že je nutno provésti rozdělení zbytkových statků! Žádám okamžitou nápravu a na- vrhuji bezodkladné zřízení komise, která během příštích pětadvaceti let prozkoumá oprávněnost mého návrhu. Prosím pana místopředsedu, aby dal o mém návrhu hlasovati. Místopředseda (zívaje) Tak teda, kdo je pro? První senátor Samozřejmě já. (Zvedá ruku) Místopředseda Návrh je jednohlasně přijat. (Opět ulehne) Cicero (k Brutovi) O co šlo? Brutus (do naslouchátka) To bylo jenom něco důležitého, to nemá význam! Cicero Tak já bych šel řečnit, ne ? Brutus Jdi a nabourej se do Caesara, dnes sem asi nepřijde, je nejlepší příležitost. Cicero (vystoupí na tribunu) Shromáždění otcové! (Všichni Senátoři naplní tribuny) Již v roce šedesátém třetím před Kristem jsem já dokázal, že já to myslím s obcí nejlépe a nejpoctivěji. Druhý senátor Nevytahuj se! Cicero Tehdy jsem to byl já, který vyhnal Catilinu z Ríma, a to způsobem tak výborným, že nemohlo být pochybnosti o tom, jaký je Catilina nepřítel Republiky. Druhý senátor To je staré, mluv k věci! Cicero A kdože by pochyboval o tom, že se zdá, jako by dnes Republika se ocitala v podobném nebezpečí před choutkami muže, který Catilinu předčí ctižádostí... 282 283 (Někteří Senátoři tleskají) První senátor Jmenovat! Brutus Nevyrušujte ho! Cicero (s naslouchátkem) Co je? První senátor Jmenuj ho! Třetí senátor Koho? Místopředseda (zvoní) Prosím o ticho! Cicero Shromáždění otcové, víte dobře, že Caesar sbírá vojsko do války proti Parthům. O, jaká to velestrašná válka, když Caesar bude míti kohortu prétorskou z lidí necudných! Vždyť mezi jeho stoupenci prodlévají všichni karbaníci, všichni lidé nečistí a nestydatí, návštěvníci to masérskych salónů, kterých před příchodem Kleopatřiným v Římě nebylo! Kde je ta bývalá sláva Říma? Kde je národní ráz našeho města? A čí že je Řím? Náš! A každý Říman nechť zvolá se mnou: My Řím nedáme, radši ho zbouráme! Druhý senátor Nebav se! První senátor Nech si ten národní ráz a dej lidu chleba! Cicero Sláva našich předků ... Třetí senátor Shoďte ho z tribuny! (Všeobecný hluk) Místopředseda (zvoní na malý zvonec, když to nepomáhá, vezme větší) Pánové, ticho, já nemůžu spát! Brutus (si vyměníš Ciceronem místo a mluví) Římané, nebezpečí je v tom, bude-li Caesar v čele velké armády. Jedině rychlým a úplným odzbrojením učiníme z diktátora Caesara Caesara republikána. (Potlesk) Scéna druhá Předešlí, Antonius (Antonius vstoupí a posadí se mezi ostatní) Brutus A odstraníme-li potom z jeho očí zpupný příklad královny Kleopatry, přestane Caesar pošilhávat po koruně ... Senátoři (tleskají) Vyhnat Kleopatru, bravo Brutus! Brutus My ji nesmíme vyhnat násilím, poštvali,bychom Egypt proti senátu! A my Egypt potřebujeme, a ještě více jeho pšenici. Druhý senátor To není pravda. Egypt tlačí ceny dolů. Brutus Ale já docílím od Kleopatry zvýšení cen egyptského obilí, když mi senát odhlasuje odměnu pro ni! První senátor Kolik máš na tom kšefte? 284 285 Brutus Je pod moji důstojnost... Druhý senátor Pracovat zadarmo! Brutus Nikoliv! Odpovídat na tyto invektívy. Činím konkrétní návrh, aby Kleopatře byla odhlasována provize! Senátoři Hanba! Fuj! (Pískání, dupání) Druhý senátor Brutus mluví pro odzbrojení a současně navrhuje zvýšení cen obilí. Je průhledné, že Brutovi jde o válečné dodávky a že opě< balí do republikánských frází svoje osvědčené prospěchářství. Brutus Ty máš nejmíň co mluvit! Jsi členem čtyřiceti správních rad! Druhý senátor V devětatřiceti jsme spolu. (Smích a potlesk) Třetí senátor Prosím, aby bylo konstatováno, že Brutus a Flavius se vzájemně obviňují z prospěchářství, ale žádný z nich svoji vinu nepo-pírá! První senátor Mlč, ty kradeš taky! Třetí senátor (k Prvnímu senátorovi) A ty snad ne? Máš tři velkostatky! První senátor Já nemám nic! Brutus Protože jsi je přepsal na svou ženu! !'l(VNI SENÁTOR (k BrutOvi) Ale nedal jsem si odepsat daně jako ty! (!i< i ito O co jde? I )iuiiiý senátor (k Ciceronovi) Ty mlč, vykácel jsi státní lesy a peníze sis nechal! c (tvrtý senátor Skoncujte ty osobní záležitosti! Máme na programu nezaměstnanost! Lid čeká na naši pomoc. Hhutus Ať nám lid vleze na záda! (Všeobecný zmatek. Pískání. Výkřiky: Teď ses prozradil! To je ta nezištnost! Hanba! Ať mluví Brutus!) Místopředseda (který mezitím marně zvonil o ticho, odloží zvonek a zvoní velkým zvoncem. Řve) Ticho!! (Když nastane ticho) Pamatujte na důstojnost senátu, blbouni! Tohle je nějaká reprezentace? To jste inteligenti? Vzbudili jste mne, já nevím, o co jde; jak to mám řídit? Antonius Žádám o slovo. Místopředseda Co je? Á, pan generál, samo sebou, vám vždycky dám slovo, vy jste rozumný člověk. Slovo má generál Marcus Antonius, ať ho nikdo nevyrušuje! Já si zatím schrupnu! (Načechrá si polštářek a uloží se) Antonius Vážení optimáte, bylo mi navýsost trapné býti přítomen výjevům tak nedůstojným, tím spíše, že k nim došlo při řešení otázek tak důležitých. Musíme si všichni uvědomit, že ne-stoudné výčitky a osobní osočování veřejně pronášené nemůže zůstati bez vlivu na smýšlení lidu o jeho předácích. Štvete-li jeden proti druhému, jak má lid věřit ve vaši sjednocenost, která je nutná tím spíše, že mnozí z vás jsou pro odzbrojení 286 287 Caesarovo a omezení jeho vojenské moci. Já sám tento názor však nezastávám. Neboť zbavíte-li Caesara vojska a rozpustíte-li jeho legie, co si počnete s legionári? Brutus Dostanou trafiky! Antonius Bude tedy armáda mrzutých trafikantů. Leč bude moci senát vybudovat dosti výnosnou trafiku pro Caesara? Nikoliv! Caesar je na svém místě, ač přiznávám, že přílišná ctižádost mu škodí; je v základě republikán, ač se nedá upřít, že koketuje s královstvím; prokázal Římu ... První senátor ... vyjádři se, Antonie, jsi pro Caesara, nebo proti němu? Antonius Klaním se před jeho ctnostmi. Vás však varuji před chybným krokem. A každý váš krok bude chybný, učiníte-li jej zaslepeni vzájemným osočováním. Čtvrtý senátor Jsou tu lidé, o jejichž nečestnosti jsou důkazy. Antonius Pak nezbývá, má-li totiž senát být očištěn a jednotný, než aby zlořády a korupce byly důkladně vyšetřeny. (Potlesk) A proto navrhuji zřízení vyšetřujícího výboru, který by vyšetřil osobní poměry Caesarovy... Všichni Výborně! Antonius ... poměry Caesarovy a poměry všech senátorů! Všichni To zas ne. Jak to? Druhý senátor Nenecháme si prohledávat kapsy! Antonius A jelikož je to poprvé, co senát tuto instituci zřizuje, musí být tento vyšetřovací výbor pod kontrolou užší vyšetřovací komise, kterou by dirigoval zvláštní vyšetřovací komitét pod přísným dozorem zvláštního vyšetřujícího komisaře, kterého určí vláda, v našem případě senát, to jest vyšetřovaný, takže se nic nevyšetrí. Všichni Výborně! Bravo Antonius! Když čistit, tak opatrně! Výborně! Scéna třetí Předešlí, Caesar (Caesar v purpurové táze vstoupí za ovací Antoniovi. Senátoři si ho po řade všimnou, zmlknou a poslušné stanou na svých místech) Místopředseda Psst, psst! (Upozorňuje na Caesara) Všichni Ave Caesar! Morituri te salutant! Caesar Sednout! (Všichni si sednou) Takhle tedy vítá senát Otce vlasti? Ctihodní mužové, jimž předsedám, mocný senát římský chová se tak, že až na ulici je slyšet kravál. (KMístopředsedovi) O čem tu byla debata? Místopředseda Mluvilo se o odzbrojení, božský Caesare, ale já jsem hned říkal, že to asi nepůjde ... Caesar I hleďme! Shromáždění civilisté se radili o odzbrojení! A to neuznali za vhodné vzíti na potaz mne, který celý svůj život zasvětil odzbrojení. 288 289 Brutus (Senátoři jej zadržují) Božský Caesar zapomíná na svoji slavnou vojenskou minulost. Caesar Nikoliv, Brute, neboť, když jsem druhdy u Bibrakta porazil Helvety, musil jsem dát zvítězit římským zbraním nad Ariovis-tem u Vesontia, pak bez oddechu pokořit hrdého Vercingetori-ga u Alesie, abych později mohl u Farsalu zlomit věrolomnost Pompeiovu, pak u Zely zvítězit a u Thapsu vítězně skončit válku africkou, abych mohl rychlými pochody zkrušit nepřítele u Mundy, kamž jsem přišel, uviděl a zvítězil! A to jen proto, abych mohl uskutečnit svůj životní sen, zaručit světový mír a založit demokratickou Společnost národů, která by udržovala tento mír mnou vybojovaný. Brutus K budování světového míru máš nejlepší příležitost. Začni zkrácením prezenční služby. Caesar A co válka obranná? Římané, váš národ bojem vznikl a bojem se musí bránit. Římané, může být větší cti a rozkoše pro občana než vraždit nepřátele pro čest a slávu Republiky? (Rozhlédne se, pak pánovité) Potlesk, teď! (Senátoři tleskají) Caesar O těch šťastných matek a otců, jimž synové vykrváceli na poli cti a slávy! (Po chvíli, ostře) Další potlesk! (Senátoři tleskají) Římané, je něco krásnějšího než pohled na zmrzačeného hrdinu, jehož zjizvená prsa dmou se pod tíhou vyznamenání a metálů? ... Nařizuji všeobecný souhlas! Brutus Caesare, řekni rovnou, že chceš novou válku!! 290 ( íaesar Optimáte, již potřetí je božský Caesar přerušován ve svém projevu! Iíkutus Senát je svrchovaný! ( ,'aesar Je svrchovaný, pokud je bezúhonný! Leč vaše shromáždění, otcové, není bez poskvrny! Je mezi vámi muž, kterého nebudu jmenovat, a ten muž má máslo na hlavě. (Senátoři si sahají na hlavu) Lid římský zná hříchy toho muže a na zdech Kapitolu o něm napsal, že krade. Nechť tento muž, který je mezi námi, nechť tento muž, který krade, povstane a běží na Kapitol si přečíst svoje jméno! (Celý senát vstane a střemhlav se rozuteče do kulis. Caesar ohromen osamí) Opona 291 OBRAZ CTVRTY Vojna a mír Caesar (vyjde před oponu a zpívá) Pochod vojna a mír 1. Nedivím se lidu, Že chce odzbrojení, Že chce žiti v klidu, V míru bez válčení. Vojna a mír je přec Velmi rozdílná věc, Mír je jistá spása Bodrých agrárníků, V míru je i spása Čackých továrníků, O míru se hlásá, Ze je ráj básníků. Římu třeba Míň vojáků, Více chleba, Míň bodáků. Takže žádný římský voják není Proti úplnému odzbrojení! Refrén Paže tuž, vlasti služ, ráz, dva, tři, jsme bratři! Neber,co ti nepatří, nepřítele nešetři, Natři ho! 2. I .id chce míti stále Život bez válčení, Budu válčit dále Jménem odzbrojení. Taková válka přec Je za vznešenou věc. I válka je spása Bodrých agrárníků, Válka je i spása Čackých továrníků, Co je platná krása? Co je do básníků? Snaha marná Dělat schůze, Inter arma Silent Musae. Přesto žádný řádný voják není Proti částečnému odzbrojení! Refrén Paže tuž, vlasti služ, ráz, dva, tři, jsme bratři! Neber, co ti nepatří, nepřítele nešetři, Natři ho! Doby jednou budou, Kdy za odzbrojení Války se povedou Bez vypovězení. Taková válka přec, To není válka přec? Takováto válka 292 293 Posiluje víru, Ze je nutná válka K udržení míru, I když dělá válka Do rozpočtu díru. Míru válka Nejlíp svědčí, Praví žluté Nebezpečí. Jak je vidět, nic to plátno není, Ať je odzbrojení nebo není! Refrén Paže tuž, vlasti služ, ráz, dva, tři, jsme bratři! Neber, co ti nepatří, nepřítele nešetři, Natři ho! (Balet s doprovodem bubnů a polnic. Girls s plynovými maskami v polních uniformách tančí za Caesarova velení tanec složený z prvků vojenského cvičení) OBRAZ PATY ( jiléb a voda Římské vězení. Stísněná kobka z lomového kamene. Vlevo železná ilvířka s malou kamennou plošinkou asi metr nad zemí. V pozadí zamřížované okénko v strašlivě tlusté zdi. Vpravo trochu vyčnívají-i í kámen ze zdi. Uprostřed balvan, obklopený různými hadry, slámou a haraburdím. Bulva, Papullus, občas Centurio Musculus (Centurio Musculus vhodí Bulvu a Papulla, spoutané v okovech, dveřmi do kobky. Odejde a zavře za sebou dveře) Bulva (na zemi) Zatracená neřest bídná! Papullus (na zemi) Prokletí pacholci odporní... Bulva ... pakáž jedna nestydatá ... Papullus ... nemytá ... Bulva ... šišatá ... Papullus ... prohnilá ... Bulva ... mizerná ... Papullus ... plesnivá ... Bulva ... uličníci kulatí, částečně zašpičatělí! Papullus Pacholci v závorce, to celé na druhou! 294 295 Bulva Pane, já formálně protestujú, dovolávaje se vašeho svědectví, proti způsobu, jakým je se mnou nakládáno! Papullus Dobře, pane, ale naproti tomu musíte vy dosvědčiti, že jste mne viděl úpěti v okovech. Bulva Pane, já vás neznám, ale je to rošťárna! Pane, zachovejme společný postup: Jedna, dvě, tři: Oba Tfuj ho! Papullus Za co, prosím, račte trpět? Bulva Občane, za ideu, jsem svobodný římský lid, tak jsem tady za-vřenej! Papullus Já jsem také lid, také svobodný a také zavřený! Bulva Kolego, společně: Ráz, dva, tři: Oba Tfuj ho! Papullus To mám za to, že jsem si dovolil psát na zeď! Bulva Co jste psal? Já psal totiž také! Papullus Já napsal na zeď BRUTUS! Bulva Hanba, skandál, uvržen do žaláře za pouhé napsání jména čelného senátora! Papullus Pane, tfuj ho! Vy jste také nevinně vězněn? Miii.va Vy jste na tom hůře než já! Já jsem vězněn alespoň za potupné slovo KRADE, které volá, křičí a obviňuje! Kdežto vy trpíte za pouhé jméno BRUTUS! Papullus Jenže je v tom háček! Já napsal to moje BRUTUS před to vaše KRADE! ISULVA Takže my jsme spoluautoři... Papullus ... a spoluvězňové! Bulva No, řekněte sám, pane spolupisateli, je tohle římská spravedlnost? Papullus Je tohle svoboda tisku, když nesmím napsat na zeď, kdo krade? Bulva a Papullus (zpívají) Pochod plebejců 1. Více nežli sláva, Víc než polní tráva Je občanská svoboda! Nikdy se nezdaří Zavřít ji v žaláři, Svoboda se nepoddá: Refrén Na nás neplatí Ni pouta, okovy ni řetězy, Pouta zrezatí 296 297 A svoboda v řetězech nevězí! Ta spoutat se nedá, Vždycky bourat se dá hlavou! Pouta zrezatí, Staré železo na nás neplatí! 2. Sedíme tu v koutech, Nohy, ruce v poutech, Myslíme si však svoje. Dokud hlavu máme, Z hlavy si zpíváme, Vsedě, vleže, vestoje: Refrén Na nás neplatí Ni pouta, okovy ni řetězy, Pouta zrezatí A svoboda v řetězech nevězí! Ta spoutat se nedá, Vždycky bourat se dá hlavou! Pouta zrezatí, Staré železo na nás neplatí! Papullus Mně se líbí, že tak uvědoměle nesete svůj osud! Bulva Vy mi také imponujete! Ta postava široce rozkročená, brada rabsky vzepřená, celý Dalibor! Papullus Ó ne! Já jsem Papullus. Podívejte se dobře, jak se nakládá 298 s římským vězněm! Bulva Těší mne. Já jsem nějaký Bulva. To je potom starověká civilizace! Papullus Pohleďte sem! Hnus mne vehementně jímá! (Zvedne mrtvou krysu) Fujtajbl, krysa! Bulva A chcíplá, prosím, ani krysa tady nevydrží! (Papullus ji zahodí) Papullus Ačkoliv já myslím, že tu dlouho nebudeme! Bulva To já tady zase budu, já jim odtud nepůjdu. Já si tady pěkně budu trpět za svoji ideu. Papullus Já to neříkám snad proto, že bych nerad trpěl za ideu! Já si svoji ideu nedám vytrpět od někoho jiného! Bulva To já si zase potrpím na to, abych si potrpěl! Papullus Já si vůbec myslím, že si potrpíme! Bulva Když na tó přijde, já jsem s to jim tady umřít hladem. Já si někam zalezu, odkud půjdu těžko ven, a začnu se jim tam rozkládat. Papullus Povedete proti nim chemický proces. Máte pravdu, umřeme hladem. Strava je tu dobrá, ne? Bulva Počkejte, když nás sem vláčeli, zahlédl jsem venku připíchnutý jídelní lístek. Co to tam bylo... ? Aha, už vím, chléb a voda! 299 Papullus A zítra? Bulva Voda a chléb! Papullus Ještě že to střídají... Doufám, že dávají bílý chléb? Bulva Myslím, že černý! Papullus To je jedno, já chleba nejím ... Voda je na mytí? Bulva To se mne netýká. Já se nemyji. Papullus Tak ať si to nechají. Oni budou mít chléb a vodu, my budeme mít hlad. Zahájíme prostě hladovku. Bulva V tom případě, kam jste dal tu krysu? Papullus Aha, na přilepšenou! (Rychle zvedne krysu a cpe si ji do zá-ňadři) Já ji dám do ledničky. Bulva Tak to vidíte! Dva lidi sem zavřou a dají jim sem jednu krysu! Za takových podmínek navrhuji, abychom netrpěli a prchli! Papullus Jakže? Zradit ideu? Nikdy! Nanejvýš opustíme místnost na znamení protestu! Pouta dolů! (Oba se zprošťují pout. Papullus stáhne Bulvovi kruh pouta s levého zápěstí, pak Bulva chce stáhnout jediný kruh Papiď lův se zápěstí, stáhne si jej však sám na ruku, takže Papullus je volný, kdežto Bulva má na pravém zápěstí kruhy dva) Papullus (potřese Bulvovi rukou) Nazdar. Já jdu. (Odchází) Um va Počkat, hele, takhle mne tu nemůžete nechat! Papullus Dejte ruku na ten kámen! (Ukáže na balvan a hledá po kontech) Já vám to přerazím. Bulva (položí levou ruku na kámen) Co chcete dělat? Papullus (přistoupí k němu, třímaje železnou tyč, kterou našel mezi haraburdím) Přerazím to. (Mlátí Bulvu do ruky) I tt i lva (přerývaně sténá) To nepůjde ... takhle se vám to nepodaří... au! Papullus (mlátí dále) To přece musí jít. Bulva Kdepak, omyl, protože já mám ta pouta na druhé ruce! Papullus (prohlíží mu levou ruku) Ale tohle je přeražené, přece?! Bulva Koukejte, tady jde o to, jak ty dva kruhy dostat s ruky takhle dolů. (Přitom bezděky sejme pouta s pravého zápěstí a zase je nasadí zpět) Papullus Počkat, ještě jednou! Bulva Rozumějte mi, musí se najít fortel, jak tu ruku dostat takhle ven z těch pout. (Opakuje stejný pohyb) Papullus (vítězně vykřikne) Prosím vás, ještě jednou! Bulva No, prosím, o nic jiného neběží, než ta pouta takhle... (sejme kruhy se zápěstí, vtom Papullus vykřikne: Hele! a ukáže prstem vzhůru. Bulva s kruhy v levé ruce vzhlédne) 300 301 Papullus Prosím, a pouta jsou dole! (Vezme mu pouta z ruky) Bulva (pobledne na pouta, pak na Papulla a tiskne mu ruce) Děkuji vám, zachránil jste mne! Papullus Tak, a teď ven! Bulva (významně) Lest! Papullus Ale kudy? Bulva Lest! Papullus No dobře, ale všechno je zavřeno. Bulva Právě proto, lest! Papullus Jen tak po zemi dokola? Bulva Ale ne, lest, lest!! (Ťuká se do cela) Papullus Aha, dobře, nikoliv sloveso, nýbrž podfuk! Bulva Hele, dveře ... Centurio venku hlídá ... vezmu železo ... vy řvete ... on to slyší... já ale číhám za dveřmi... on vejde ... já ho praštím... jsme na svobodě! Kdo je chytrák? Já! Papullus Dobře, já jsem jako spoutaný, vy se tam připravte a já začnu. (Bulva se připraví na zvýšenou plošinku před dveřmi a číhá s napřaženou železnou tyčí, Papullus křičí: Pomoc! Vražda! Patrol!... Centurio vejde a otevřením dveří shodí Bulvu na zem) Centurio Musculus Co je? Papullus Už nic! Nepovedlo se! (Centurio odejde a zavře dveře) Dveře ... Centurio venku ... já řvu ... on otevře dveře ... vy jste slítnul... nabil jste si kouli... Kdo je blbý? Vy!! (Zvedá, okovy se země) Vemte si to na ruce, nasaďte si to; když jsme blbí, umřem hlady! Bulva Tak neztrácím naději, hlavu vzhůru! Papullus On hledí vzhůru! Chce utéct z vězení a hledí vzhůru... Místo aby koukal takhle rovnou dolů, jen a jenom dolů... (Zarazí se a hledí na kámen vyčnívající ze zdi) Bulva Co je? Papullus Hele, kámen, čouhá! Bulva A jo! (Chce ho zastrčit) Papullus Zpátky! Co to děláte, sem tahat! (Oba začnou tahat dlouhý kámen ze zdi. Konečně jej vytáhnou) Bulva A ven! Svoboda kyne! (Chce lézt ven) Papullus Blbost, víte, kam lezete? Co když jsou venku stráže? lili lva Třeba tam nejsou! 302 303 Papullus Třeba... to se musí vědět. (Leze k okénku) Já se podívám, kam to vede. Bulva (pod oknem) Vidíte něco? Papullus Nevidím. Hlava nejde skrz! Bulva Tak si odřu uši, to se vyplatí! Papullus Moje hlava si nemůže odřít vaše uši. Bulva Ukažte, já vás prostrčím. (Tlačí Papulla do mříže) Papullus (v okně) Už tam mám hlavu. Bulva Co vidíte? Papullus Dole teče Tibera, žádné stráže tam nejsou, teď se mrskla ryba. Bulva Ústí tam kanál? Papullus Ústí. Je u něho loďka. Bulva Tak pojďte dolů. Papullus (cloumá sebou v mříži) Jděte sám, já se budu koukat. Bulva Co se děje? Papullus Jděte, prchejte, já se budu věčně koukat Bulva Pojďte honem! Co je? Papullus Hlava nejde ven! Visím za hlavu! Bulva (tahá ho za nohy) Já vás vytáhnu. Papullus Dost! (Náhle se zřítí na podlahu kobky a má na krku mříž) Bulva Proč to máte na krku? Papullus Protože jsem trouba. Vy jste si chtěl odřít uši a já tam lezl! Jděte sám, pošlete mi sem nějaký stavební materiál, já si tady okolo postavím domek a budu se dívat z okna na zahradu. Bulva To si sundáte venku, pojďte ven! Nohama napřed, jde to dolů. (Papullus vleze celým tělem do otvoru po vytaženém kameni. Jenže mříž, kterou má na krku, je větší než otvor, takže nemůže dál) Bulva Lezte! Papullus Nemůžu! Bulva Já vám tam tu hlavu nacpu! (Cpe mu hlavu do mříže) Papullus Pomoc, přestaňte, pomoc! (Centurio otevře dveře) Papullus (který ho zpozoroval) Babička tě pěkně líbá a posílá ti bábovku. Advokáta zaplatí švagr! 304 305 Centurio Musculus Co je? Bulva Mám tu návštěvu v hovorně! (K Papullovi) No tak, že dávám rukulíbat a že ten guláš byl moc dobrý ... (Centurio odejde) Papullus >, Už je venku! Já se musím vrátit. (Vleze zpět do kobky) Musíte mne, pane doktore, zachránit. Mně se tady udělal novotvar. (Klečí na zemi, hlavou k publiku, opřen o mříž, kterou má stále na krku) Bulva (odborně prohlíží Papullovi hlavu) Já vám to tadyhle ujmu a zároveň bychom to pročistili. Papullus Jenom aby to moc nebolelo. Bulva Nebojte se. Mám tu jeden prostředek, sice radikální, ale vědecký. (Vytáhne za zády Papullovými z haraburdí ohromnou palici) Papullus Ano, věda je mocná. Bulva (přiloží palici Papullovi na hlavu) Zatněte laskavě zuby. Papullus Tohle je velmi příjemné. Bulva To nic není. To bude ještě mnohem příjemnější. (Udeří Papulla palicí do hlavy a vyrazí ho z mříže) (Papullus vrávoraje vstává) Bulva (podpírá ho) Moc trpíte? Moc vás to bolí? Papullus to nevadí, pro mne je to dobré, já jsem od nemocenské pokladny. IUilva Nejste trochu praštěný? Papullus Ať jsem praštěný, jen když jsem svobodný! Bulva a Papullus (zpívají) Pochod plebejců Více nežli sláva, Víc než polní tráva Je občanská svoboda. Nikdy se nezdaří Zavřít ji v žaláři, Svoboda se nepoddá. Refrén Na nás neplatí Ni pouta, okovy ni řetězy, Pouta zrezatí A svoboda v řetězech nevězí! Ta spoutat se nedá, Vždycky bourat se dá hlavou! Pouta zrezatí, Staré železo na nás neplatí. (Refrén se opakuje s tancem girls v pestrých hadrech, které vstoupí otvorem ve zdi) Opona Konec prvního dílu 306 307 c* Q M—-t Q OBRAZ ŠESTÝ Caesar a lev Římské lázně. Scéna představuje plovárnu v antickém provedení. Místo dřeva mramor, místo praporových žerdí korintské sloupy. Vpravo a vlevo dvě řady kabin, mající čísla It II, III, IV, V, VI, počítáno zleva odpředu přes pozadí doprava vpředu. Dřevěné lehátko na masírování. Nápisy AD AQUARIUM a AD SUDA-TORIUM, opatřené šipkami. Scéna první Onomatopoe, Caesar (Caesara Onomatopoe vstupují) Caesar Měla jsi čekat tady, a ne venku, milé dítě! Co kdyby tě někdo spatřil? Onomatopoe Božský Caesar se nemá čeho obávat! Caesar Jsem osoba v Republice veřejně činná a jako taková nerada bych byla viděna s příslušnicí třídy ... hm ... jaksi... nechci říci nízké ... No ale, co jsi mi vlastně chtěla? Onomatopoe Chtěla jsem ti říci... (Toužebně) Caesare, pojď do kabiny! Caesar Onomatopoe! Onomatopoe Pojď do kabiny, chtěla bych ti něco pošeptat! 311 Caesar Pošeptat mi můžeš tady také! Onomatopoe Ale tam je to útulnější! Caesar (opatrně se rozhlédne, pak, stále se rozhlížeje, poplácává a hladí Onomatopoe) Prozatím tu kabinu musíme odložit, diblíku. Víš, ona Kleopatra je strašně žárlivá, a já se jí nedivím, protože Caesar je Caesar! (Onomatopoe se dá do smíchu) Caesar Copak je ti k smíchu? Onomatopoe (stále se směje) Ale Caesare! Caesar No co? Onomatopoe (se smíchem) Ale Caesuško! Caesar Co? Onomatopoe Přece nechceš tvrdit, že věříš ... Caesar No ... že ... ? Onomatopoe ... že má Kleopatra jenom tebe! Caesar Jak to myslíš? Onomatopoe Cožpak jsi Antonia nenašel v almaře? Caesar Ale on chodí za tebou, nebo ne? Onomatopoe Ale kdepak! Za Kleopatrou, a to není sám! Gladiátoři, centurio Musculus, tam se děje věcí... Ratata ... ( Iaesar Co — Ratata? Onomatopoe Velekněz Ratata také. ( Iaesar Ale ty si to špatně vykládáš, to jsou politické styky! Onomatopoe Přijď dnes v noci do chrámu Osiriova a uvidíš ty politické styky! Caesar Co tam je? Onomatopoe Rendez-vous! Jeden den chodí on k ní, druhý den ona k němu! Caesar A jo! To se jim to chodí, když jsem jim zreformoval kalendář ... Onomatopoe Caesare, snad bys neplakal? Caesar Ba plakal, kdybych nebyl voják ... (Caesara Onomatopoe zpívají) Valčík římské lázně Onomatopoe Vašemu smutku já divím se věru. Caesar Nediv se, vždyť myslím na nevěru. Onomatopoe Nejlíp nevěra nevěru napraví. 312 313 Caesar Jak bych začal, nejde mi do hlavy. Onomatopoe Nejdřív se pevně postavte na nohy! Caesar Nemohu unésti své parohy. Onomatopoe Tak zas ty parohy nasaďte zpátky! Caesar Jak to udělat bez velké hádky? Onomatopoe Chytrému napovím, co říci hloupému. Caesar Konečně chápu to, vzhůru do bazénu! Onomatopoe (Refrén) V římské lázni, v římské lázni Valčík zní. V římské lázni, v římské lázni, Tam se sní! Je tam vlaho jako v létě, Veselo jak v operetě. V římské lázni páni blázní, Valčík zní. Caesar (Refrén) V římské lázni, v římské lázni Valčík zní. V římské lázni, v římské lázni, Tam se sní! I )říve než vylezu z vany, Ani rány bez Diany! V římské lázni dámy blázní, Valčík zní. (Refrén se opakuje s tancem girls kostýmovaných v koupacích oblecích z let devadesátých. Caesar a Onomatopoe tanci také. Po laná a falešném odchodu Caesara Onomatopoe se vrátí) ( Iaesar Tedy dnes večer v chrámu Osiriově. Onomatopoe Budu tě tam očekávat. Caesar Tam si to vyřídím s veleknězem Ratata. A teď si došlápnu na Antonia. Pojď! Kostky jsou vrženy! (Odejdou) Scéna druhá Antonius, Kleopatra, Brutus, Cicero, Ratata (Všichni vyrazí z kabin číslo II, III, IV, V a VI, spatří se a rozpačitě se zarazí) Všichni Ach! Brutus To je náhoda! Antonius Také tak časně do lázně? 314 315 Ratata Před snídaní koupel jde k duhu . Kleopatra Po sportu chutná ... (Trapnépocbechtávání) Cicero Také tak časně do lázně? Brutus (tiše k Ciceronovi) Mlč, to už se říkalo. Cicero Co se říkalo? Antonius Přál jste si, pane rado? Cicero Prosím? Antonius Co jste říkal? Ratata Já že něco říkal? Kleopatra Oč se jedná, pánové? Brutus Jak to myslíte, milostivá? Cicero (k Brutovi) Co, co? Brutus On totiž Mistr nedoslýchá! Ratata Ach, hluchý! Antonius Natvrdlý, chudák ... Kleopatra To je legrace ... totiž mrzuté ... An ionius Ale zase proto tak pěkně řeční, že se neslyší... i ii i ko Co? Kdože neslyší? u ai ata J;i bych nerad zdržoval, zajisté pospícháte ... Iliunus Já se ještě zdržím ... myslím, že milostivá pospíchá ... K i i :opatra O ne, já setrvám. (K Antoniovi) Počkáte se mnou, pane generále? A n ionius Milerád, madame. ( íicľro (k Brutovi) Tak co, půjdou odtud? Iíkutus (vážně) Panstvo, je načase mluvit přímo! Kleopatra Jak to? Iíkutus Je dostatečně jasno, že máme všichni společný cíl: zbavit se Caesara. — (Pauza) Co o tom soudíte? (Pauza) r atata To je tak ... Já mám lva. IkuTUS A co je nám ... jaksi... do toho? ratata No, já jen čistě, že mám lva v kabině! Antonius Dobře, a proč nám to říkáte? Ratata Ze ho sežere. Kleopatra Koho? 316 317 Ratata Caesara! Dal jsem mu do kabiny lva. Brutus No, to je nesmysl! Kleopatra A proč ne, lev nikoho neprozradí! Brutus To je romantický atentát! Ratata Dovolte? To je promyšleno. Cicero Co se chystá? Brutus (do naslouchátka) Ratata chce na Caesara políčit lva. Cicero Aby ho rozsápal? Ratata Samozřejmě! Cicero Římané, jakým právem, táži se, opovažuje se tento cizjnec vměšovati se do piklů ryze národních? Caesar je Říman a římskou zbraní musí sejít, protože Říma je škůdcem! Ratata Egyptu škodí také! Cicero Co je mi do Egypta! Ratata A co mně je do Říma? Cicero Neurážej mou vlast! Ratata A ty moji! Kleopatra Pánové! ( 'iCt.ro Mlč, Egypťanko! K a ľata Nech mou královnu na pokoji, dědku! ( llCCRO Kdo je dědek? lilUJTUS Nehádejte se, ten plán s tím lvem za to nestojí! Ratata Tak navrhněte něco lepšího! (llCERO Já si rodnou hroudu urážet nenechám! Bkutus (k Ciceronovi) Už neotravuj! (KRatatovi) Ať se vysloví Antonius! Antonius Ta věc mne nezajímá. Jsem Caesarovým stoupencem, a nehodlám tudíž o Caesarovi mluvit. Mám však dojem, že jedná-li se o odstranění někoho významného, lev je prostředkem dětinským. Zvláště když vím, že ten dotyčný, všimněte si, prosím, že jsem jméno Caesarovo vůbec nevyslovil, že ten dotyčný přijde inkognito v noci do chrámu Osiriova, kde by jeho mrtvolu nikdo nehledal! Kleopatra Bude tam Onomatopoe! Ratata (ke Kleopatře) Musím beztoho mladou dívku obětovat Osiriovi... (K Antoniovi) Ačkoliv jsem se od ní mimoděk dověděl mnoho zajímavého, pane generále ... A ntonius O tom, co jsme se na sebe dověděli, Důstojnosti, si promluvíme později! Ještě Brutus aby večer přišel do chrámu. Brutus Přijde nás víc, a ozbrojených! 318 319 Kleopatra A teď snad odejdeme! Antonius Jeden po druhém. (Kleopatra odchází, za ní Antonius) Cicero Já tady mám někde plavky. (Jde ke kabině číslo I) Ratata Zpátky, nechoď tam! (Cicero otvírá dveře) Ratata Zpátky, je tam lev! (Lev v kabině počne řvát) Cicero Co je to slyšet? (Lev se objeví ve dveřích kabiny, Cicero jej spatří a zděšeně přibouchne dveře, takže lev zůstane v kabině. Ratata se skryje ve dveřích kabiny číslo IV. Brutus strhne Cicerona a odvleče ho ze scény) Scéna třetí Caesar, pak Bulva a Papullus, později Lev Caesar (vstoupísám, zvolá) Marku Antonie! (Poslouchá, pak pro sebe) Odešel prý do lázní, ale kde je? Marku Antonie!... Nikdo tady není, člověk je zpo- cený, nikdo mu nepřipraví lázeň ... Maséři, hej, maséři!... C Vejde do kabiny číslo II) IluLVA a Papullus (vstoupí) lllJLVA Kde je plivátko? Papullus To můžete na zem. 1U/lva Já myslím plivátko pro neplavce. Papullus Vždyť nemusíte do vody, jenom se svlékneme a budeme tady chodit. Nahota odstraňuje třídní rozdíly, to nás nenajdou. Bulva Ale jsou-li tu všichni v plavkách, tak nepoznáte tajného! Papullus Fízl se pozná vždycky, jeť nenápadný. Caesar (v kabině) Maséři! Bulva Pojďte někam jinam! Caesar (vyjde z kabiny v plavkách, s ručníkem ovázaným kolem hlavy) Tak co je? Neslyšíte mne? Papullus Jakpak ne, vašnosti! Caesar Tak proč nejdete ? Bulva Proč bychom chodili, my jsme tady. Caesar Volal jsem maséry! Papullus To je správné, asi se chcete dát masírovat. 320 Caesar Vy nejste maséři? Bulva My, maséři? Papullus (kopne ho) Jakpak bychom nebyli, vašnosti. Caesar Jednu masáž chci, a rychle! Bulva Prosím, vašnosti, račte přijmout místo. (Caesar ulehne na lehátko) Papullus Není libo Humory? Caesar Ne. Bulva Vašnosta má pravdu, že nečte noviny, novinám není co věřit. (Masíruje s Papullem Caesara) Papullus Ono se pise všelicos, ale co by se mělo psát, to se nepíše. Caesar A co by se mělo psát? Bulva To přece každý ví. Caesar (se posadí) Jen Caesar to nevi. Papullus (ho zas polozí) Copak Caesar je trouba! Caesar Cože? (Posadíse) Bulva (položí ho) Veliký, vašnosti, veliký trouba! Nějak se vašnosta potí. (Osušího ručníkem a pak ručník hodí přes dveře do kabiny čís. I) Papullus Caesar se také zapotí, až to všechno praskne! ( Iaesar Dosti již! (Cloumásebou na lehátku) .Bl.ii.va On moc tlačil, to se musí jemně! (Masíruje Caesara) Jo, mluvili jsme o Caesarovi... Papullus On prý je samý dluh ... Bulva Zenu prý mlátí... Papullus Ta Kleopatra mu zanáší... a on to neví... Bulva Má to prý být, s odpuštěním, veliký vůl! Caesar Ničemové! (Vstane) Tohle si odpykáte, což nevíte, kdo jsem? Papullus Nemáme tu čest... Caesar Padněte na kolena, jsem božský Caesar! Papullus (postaví Caesara hlavou dolů a drží ho za nohy) Jsou klidný, my jich vykurýrujem! (K Bulvovi) Namočte ručník, dáme mu ho na hlavu. (Bulva jde pro ručník do kabiny číslo VI) Caesar Co se opovažujete, jsem Caesar! Papullus Ono se jim uleví! To je ošklivá opice, vydávat se za někoho. Bulva (vyjde z kabiny číslo VI) Kdo kam dával ten ručník? Caesar To vás bude stát život, já jsem Caesar! (Rve se s Papullem) 322 323 Papullus Pojďte mi ho podržet! Bulva (pomáhá mu) Ten ručník tam byl, a už tam není! Papullus Podržte ho, já namočím ručník! Bulva To by nesměl být pryč! (DržíCaesara a zacpává mu ústa) Papullus (jde ke kabině číslo D Sem jste ho dával? (Otevře dveře číslo I. Lev vyrazí ven. Papullus s křikem prchne do pozadí, Lev za ním, Bulva pustí Caesara a prchne vpravo. Caesar se skryje do kabiny číslo II) (Papullus a Bulva letí z pravého portálu do levého, nesou síť) Bulva Musíme na něj někde počíhat! (Zaběhnou vlevo) (Caesar vyběhne z kabiny s mečem a tógou, vtom z pravého portálu vyběhne Lev a zažene Caesara. Lev vleze do kabiny číslo I. Z kabiny číslo IV vykoukne Ratata, ale hned se skryje, protože přicházejí Papullus a Bulva z pozadí) lllIl.VA ... dobře ... otočte se ... tak do sítě, že jsou v ní zabaleni) . a semhle. (Oba se tak zamotají (Ratata vyleze z kabiny číslo IV, Bulvu a Papulla v síti zamotané odvalí do kabiny číslo la uteče. Za dveřmi kabiny je slyšet řev Lva i Papulla a Bulvy, lítají ven hadry, pak se dveře otevřou, Bulva a Papullus vyjdou a tlačí před sebou v nemocniční židli ovázaného Lva, jenž drží berlu Opona Scéna čtvrtá Bulva, Papullus, Lev, pak Ratata Papullus Musí jít tudyhle. Vezměte to tady za ten konec, já to vezmu zde. 324 OBRAZ SEDMÝ EZOP a brabenec (Bulva a Papullus vyjdou na předscénu) Bulva Jsem zamyšlen, příteli, nad zlobou lidskou. Udělali jsme něco onomu muži, který nás vrhl do kabiny lvové? Neudělali! Pohleďte, oč lépe jsme se dohovořili s tím lvem! Papullus Ano! Řekli jsme mu, že ho zmlátíme, vyvezeme obvázaného ven, že bude legrace, a on souhlasil. Bulva Navrhněte to, prosím, některému známému! Nevyhoví vám! Papullus Lidé jsou zlí, lidé jsou sběř! Bulva Sběř? Co je to? Papullus Píše se zvěř, čte se sběř! Bulva O ne! Lidé nejsou zvěř, jsou něco horšího! Lidé jsou lidé! A přitom mají tolik drzosti, že si nadávají jmény zvířat, a tím zvířatům křivdí! Vezměte třeba toho lva. Řekne se lev společnosti, lev salónů! Dobře! Ale viděl jste někdy skutečného lva, toho čtyřnohého, z pouště ... Papullus ... co má vzřívu? Bulva ... co má hřívu, viděl jste někdy takového skutečného lva, jak si sbalí smoking do kufru, jak jede na Krkonoše, tam se fláká týden po boudách, pak se vrátí, namaže si obličej hnědým krémem, aby vypadal opálený, jde do společnosti a tam pak říká (paroduje blazeovaný tón): Milostivá paní, ten sešup z Mí- seček, když fouká fukéř... Papullus To lev neudělá, to udělá vůl! Bulva Chyba, ani vůl to neudělá. Křivdíte volovi! Papullus Ovšem, vůl má krásné oči. Já myslil, kdyby ten pán, co je lev, nebyl vůl... Bulva To by zase nebyl lev. Papullus Ovšem, to nejde. Je vidět, že se zvířatům skutečně křivdí. Když už mluvíme o dravcích, vezměte takovou štěnici. To se říká: ten člověk je štěnice, neodbytný jako štěnice, ten se vás nepustí, to je štěnice, a tak podobně. Jak k tomu ta štěnice přijde? Vždyť štěnice je roztomilé, žertovné zvířátko! Tu polechtá, tu štípne ... Bulva Tu na vás jukne za obrazem ... Papullus ... ano, ale nepřekáží. Nikdy taková skutečná štěnice neleze za vámi do bytu a neříká: „Račte se dát pojistit na život!" Bulva Vezměte konečně i jiné korýše. To se řekne straka! Krade jako straka! Chudák straka! Papullus Vždyť ona si vezme nějaký ten střípek, lžičku, plíšek ... Bulva ... příborek! Kdyby se ve veřejném životě kradly jen příbory ... Papullus ... a velkostatky zůstaly celé! Leč na druhé straně musí se opět přiznati, že některá zvířata se přeceňují! Lidem se pak křivdí, 326 327 když se k nim přirovnávají. Taková liška. Chytrý jako liška, nebo chytrý jako četník ... pardon ... Bulva ... ovšem, to nejde, četník přece není zvíře ... Papullus ... a pak není chytrý! Bulva Ale jsou zvířata, ze kterých by si lidé skutečně mohli brát příklad. Takovým zvířetem je želva! Papullus Želva? Vždyť je pomalá, hlavu má maličkou ... Bulva Právě proto. Pro politickou kariéru jako stvořená! Papullus To ovšem ano! Leč přece ne. Ta malá hlava by se hodila, ale štít nemá čistý. Myslím, že lepší by bylo, kdyby lidé byli jako stonožky. Bulva To by bylo výborné pro rozvoj průmyslu. Papullus Hlavně ve Zlíně by to přivítali. Jenže by lidé musili mít jednu nohu bosou. Bulva Jak to? Papullus Baťa by jim víc jak devětadevadesát bot neprodal. Leč vzpomínám si ještě na jedno zvíře, kterému se značně křivdí. Prase. Bulva Ach, milé prase! Tomu se moc ubližuje. Ať přijdete, kam chcete, všude slyšíte přirovnání jako: tlustý jako prase, špinavý jako prase, hotové prase, jí jako prase, a tak dále. A viděl jste vůbec někdy nějaké prase domácí, že by si strkalo nůž do úst? Papullus Jak to, copak to se nedělá? 328 lllILVA Mluvte o něčem jiném! Papullus Já myslil, že špenát se tak může jíst! Iíulva (zamlouvá to) No, ovšem, safra, mlčte, neprozrazujte se! Tedy, viděl jste někdy, jak se prase šťourá v zubech vidličkou svého souseda? Papullus To jsem ovšem nikdy neviděl. To lze vidět v restauraci. Bulva Vidíte, jak se praseti křivdí. Papullus Chudák, to si lidé jeho jménem nadávají, pak je zabijí, snědí, ze štětin udělají štětce, štětcem namalují obraz, pak jdou na výstavu a říkají: „Které prase to malovalo?" Bulva Nejhorší na tom je, že to třeba prase malovalo ... Papullus ... ale cenou poctěné! Bulva Nic naplat, nejlíp ze zvířat ještě na tom je tenhle ... Papullus ... Ezop. Bulva To ale nebylo zvíře! Papullus Ovšem, to byl člověk, ale zvířatům rozuměl. Bulva A bral si z nich příklad. To přece on objevil, jak to vlastně s mravencem ve skutečnosti vypadá. Bulva a Papullus (zpívají) 329 Ezop a brabenec Bulva Jednou z lesa, Domů se nesa, Moudrý Ezop Potká brabce, Který brabence Málem sezob. Papullus Brabenec se chechtá, Ezop se ho hned ptá, Bulva Čemu Papullus Že se Bulva Na trávě Papullus V lese Bulva Právě Papullus Řehtá? Bulva Já, Papullus Povídá brabenec, Bulva Se taky rád Hlasitě chechtám, Papullus Chechtám, Když pupenec Kyselinou leptám. Bulva Vím, Papullus Totiž ten brabenec, Bulva Mravenečník že se mne neptá, Papullus Neptá, Pozře mne, Ať se chechtám, nechechtám! Bulva Kampak Papullus By to došlo Bulva Třeba s pouhou Papullus Ponravou? Bulva Kdyby Papullus Měla plakat, Bulva Že je ptačí Papullus Potravou. Bulva a Papullus Ty, ač nejsi brabenec, Se taky rád hlasitě chechtej, Chechtej a na svou bídu Si nezareptej! (Bulva a Papullus odejdou z předscény) 330 331 OBRAZ OSMÝ Pikle a čáry Egyptský chrám Osiriův v Římě. Tajemná síň, plná temných koutů, s labyrintem chodeb a sloupů. Měsíčnípřísvit dopadá na hieroglyfickou výzdobu stěn. Uprostřed obětní posvátná bedna Osiriova. Scéna první Ratata, Brutus (Ratata chystá obřadní nástroje u obětní bedny, Brutus po chvíli vstoupí) Ratata Stůj, Brute, noha Římanova smí překročit práh chrámu až po obřadech! Brutus Onomatopoe přichází! RaTata Zmocním se jí a budu ji obětovat bohům. Ty číhej v předsíni chrámové a rozestav své lidi! Brutus Buď bez starosti, Caesar nám neujde! (Odejde) Scéna druhá Ratata, Onomatopoe, pak Chrámoví pochopové a Chrámové taneč- nice (Ratata se skryje za sloup. Onomatopoe vstoupí a rozhlíží se) Obětování Osiriovi (Balet) (Libreto vypracoval Joe Jenčík) (Ratata zatleská a dva Pochopové se vrhnou na Onomatopoi. Tím okamžikem začíná rituální tanec) Zatímco se Onomatopoe zoufale brání, Chrámové tanečnice se pohybují templem v náznakových pózách hieroglyfů. Konečným přemožením otrokyne uklidní se tanečnice, jež si obřadně sednou vedle sebe a zaujmou lotosovou pozici. Neviditelný orchestr uhodí do bubnů. Ratata pokyne abstraktním gestem, aby začal vlastní obřad. Tanečnicím se horečnatě roztřesou kolena. Údery bubnů a kytar přinutí jejich paže k vyjádření monotónní věčné oddanosti k bohu. Jedna z nich chvílemi vstává, aby, oddělivši se od ostatních, sólově znázornila vzlet modlících se duší družek tanečnic. Orchestr moduluje do pochmurné tóniny. Na tvářích rituálních tanečnic náhle se objevují mumiální zlaté masky. Dosavadní jejich pohyby se pojednou redukují na barbarské trhání rameny. Tanec stává se vášnivější a v pózách extatičtější. Tanečnice, jež si masky podržely na tvářích, rozdělují se na dvě skupiny. Proměňují 332 333 se ve dva bizarní bohy o mnoha obličejích a rukou. Prosebná a kajícná gesta se mění v pánovitá, rozkazující. Odpovědí na tuto symbolickou inkarnaci slavnostně zazní orchestr. Několik Chrámových pochopů přináší na vztyčených rukou svázanou Onomatopoi. Paže maskovaných tanečnic se radostně rozvlní. Fanfáry orchestru se náhle zlomí. Ratata začne zpívat chorál složený z vokálů. Onomatopoe zoufale lomí rukama. Chrámoví pochopové a kati obřadně se před ní pohybují. Strohými, poněkud těžkými kroky a gesty naznačují oběti její osud — naplnění ortelu, a tím usmíření boha. Chrámovým tanečnicím se znova horečnatě roztřesou kolena. Ještě jednou vzlétnou jejich paže vytrženecky vzhůru k zachmuřené klenbě. Pak padají tvářemi k zemi. Hysterickými konvulzemi těl provázejí každé skřípnutí pily, jíž je oběť zaživa rozřezána v posvátné bedně Osiriově. Pochopové odtáhnou bednu ze scény. Tanečnice zmizí a Ratata odejde, odnášeje obřadně posvátnou pilu. 334 Scéna třetí Bulva, Papullus (Vstoupí Bulva a Papullus) BuLVA Já vám povídám, že jsem toho uličníka viděl jednou dopoledne, jak lez do tohohle chrámu. Papullus Já ho také jednou viděl vcházet ke Kleopatře. To je určitě pošťák. Bulva Já říkám, že dělá v tomhle chrámě. Buďto ministrant, nebo kostelník, víc nemůže být. Papullus Nemohu si pomoci, mé lepší já mi říká, že je to pošťák. Bulva Jaký zájem v tom případě by mohl mít na tom, aby nás házel lvu napospas? Papullus To je celý pošťák! Vidí balík, tak ho někam expeduje. To je profesionální přirozenost. To už nese pošta s sebou! Bulva Koukejte, ať je to pošťák, nebo kostelník, dostane od nás na hubu! Počkáme si tu na něj, buďto přijde s dopisem, nebo přijde tahat za zvonec. V každém případě přijde a bude bit. Papullus Když já bych pořád radši viděl, aby to byl pošťák. Kdyby to byl pošťák, byli bychom na poště a tam straší nejvýš přednosta. Bulva Udělejte si pohodlí jako já. Vždyť je to tu docela útulné! Papullus Pěkné to tu mají. Trošku málo světla, konečně ať je trošku 335 smutno, jen když je veselo! Bulva Ano, šero je tu trošku, a také zima, jenže to nevadí, jen když je veselo! Papullus Já říkám, když je veselo, tak se snese i to, že člověk není ve svém prostředí. Ale musí být veselo! Bulva Svatá pravda, ať je zima, ať je šero, konečně ať je trošku smutno, ale jen když je veselo! Papullus Ono se teda nedá říci, že by tady nějak zvlášť veselo bylo ... Bulva ... no, to víte, k popukání to tu nemůže být. Vždyť je to taky chrám! Papullus Samozřejmě, chrám, a to chrám, ve kterém se vraždí! Bulva (vyskočí) Dejte pokoj! Papullus (vyskočí) Co se vám stalo? Bulva Co pískáte? Papullus Vy jste sebou cuknul! Bulva Vy jste říkal něco o vraždění! Papullus No jistě se tu vraždí! A čaruje se tu! Bulva Helejte, víte co? Nechte si to! Papullus Jak to? Iltll v a S lim čarováním! Papullus Aha! Na vás to nepříjemně působí! To se vám nedivím. To prostředí působí sugestivně. Najednou máte dojem, že za vámi někdo stojí. llui.vA (strne) Za kým, za mnou? Papullus No, třeba. Bulva A jak vypadá? Je velký? I'apullus Kdo? 1ÍULVA No, jste říkal: Za vámi někdo stojí! Papullus Za mnou? BuLVA Tak on za vámi taky někdo stojí? Papullus Kdyby to byl pošťák! Bulva Já na něj nevidím! (Papullus se rychle otočí) Papullus Co z toho máte? Takhle mne vyplašit, vždyť za mnou nikdo není! Bulva To vy jste si vymyslil, že za mnou někdo stojí! Papullus To já dával příklad, že to prostředí je takové! 336 337 Bulva Je tady tma, je tu zima ... Papullus ... a vraždí se tady! Bulva Nemáte chuť být milosrdný? Papullus Jak to? Bulva Že bychom tomu chlapovi, co nás hodil lvovi, odpustili a šli domů! Papullus Já bych šel, ale to bychom se musili vrátit tou tmavou chodbou ven, co do ní svítí měsíc! Bulva To tady počkáme raději do rána. A budeme si povídat veselé příběhy. (Venku zavyje dlouze pes) Papullus (šeptem) To byl vlk! Bulva (šeptem) Ve městě vlk? To je blbina! Papullus Tak to byla mrtvola! Bulva Odkdy řvou takhle mrtvoly? Papullus Od té doby, co umřel můj dědeček. Bulva A co je mi do toho? Papullus Ze se mně jednou o něm zdálo! HllI.va Nechte si to! Papullus Náhodou se mi zdálo o dědečkovi... IWlLVA Nechte si to! Papullus .. že jsem šel... Bulva Kudy? Papullus Jste říkal, abych si to nechal! Bulva Tak kudy jste šel? Papullus Po nábřeží! Bulva To je toho! Papullus A pod tím nábřežím byly hroby ... Bulva S troškou dobré vůle tam hroby nemuS' Papullus A na každém tom hrobě seděl... Bulva ... dědeček! Papullus Něco mnohem horšího. Bulva Na každém hrobě seděl kdo? Papullus Mám to říct? Bulva Schválně! 338 Papullus Ale budeme se bát... ! (Přidušeně) Na každém tom hrobě seděl kostlivec! (Bulva se strašlivě lekne, dostane nervový záchvat, pak se náhle uklidni) Papullus Co to bylo? Bulva Už jsem se vylekal. Papullus Jakpak se asi leknete, až vám řeknu, že vedle byla kaple. A v té kapli byla ... tma. Bulva Zaplať pánbůh, že tam nebylo vidět! Papullus A najednou se rozsvítilo. Bulva Jako kdyby nebylo bývalo mohlo zůstat zhasnuto! Papullus A svítili tam lidským sádlem. (Sám se vyděsí) Bulva A hele, přijde to draho? Papullus Já nevím, já mám vlastní zásoby. A najednou vám vidím, že v té kapli je bazén a kolem toho bazénu jsou stolky a u těch stolků sedí samí kostlivci. Bulva To mi nevadí. Jak je víc lidí pohromadě, už se nebojím. Papullus Já jsem tam byl jediný masitý a oni po mně všichni koukali a dělali takhle zuby (cvaká zuby). Vtom za mnou někdo stojí, já se ohlédnu a on to byl elegantní kostlivec a na prsou na té kosti, co se u husy pozná, jaké bude léto ... lltll.va ... ano, na kostrči... Papullus ... na kostrči měl niklovou třináctku a přes hnát měl přehozený ubrousek: vrchní kostlivec. Tak jsem si objednal černou kávu ve skle a takový malinký kostlivec-pikola mi ji přinesl, ale víte v čem? V lebce. Já tu lebku vezmu a chci takhle pít, ale tu si všimnu, že je mi nějaká povědomá — ona to byla lebka mého dědečka. Hned jsem si chtěl dát zavolat ředitele a udělat mu rámus, že jsem si objednal černou ve. skle a ... Bulva ... že vám ji přinesli v dědečkovi... Papullus ... to se ví. No, ale náhle vidím takového vysokého kostlivce, který jde mezi stoly bez hlavy a hmatá kolem sebe. Když přišel ke mně, vzal mi lebku z ruky, nasadil si ji na krk a byl to můj dědeček. Povídá mi: Ach, to jsi ty, tak pij dál! A zase mi svou lebku podá. Já ji vezmu, a jak ji tak mám před obličejem, najednou ta lebka udělala ... (Vtom za scénou zazní srdcervoucí výkřik. Bulva a Papullus němě strnou) Papullus ... povídal jsem, najednou ta lebka udělala ... (Za scénou zase zazní výkřik) Já mu jdu dát přes hubu. Víte, já hrůzu ctím, ale tohle je blbé! Pojďte se po něm podívat! Bulva To dělá ten rošťák kostelník. Já si ho ale najdu a já mu to nakreslím! (Odejdou) 340 341 Scéna čtvrtá Rata ta, II. senátor, pak Cicero a Brutns (Druhý senátor vejde a zastavíse, zahalen v tógu. Ratata vbehne za ním, oběhne sloup, vrhne se na něj a probodne ho. Druhý senátor zachroptí a padne. Brutus a Cicero vběhnou) Ratata Je mrtev! Brutus (pohlédne na mrtvolu) To není Caesar! Ratata U Osiria, to je omyl! (OdkvapísBrutem) ClCERO Počkejte, já jsem tu někde ztratil naslouchátko! (Hledaje je, zajde za scoup) Scéna pátá Cicero za sloupem, Bulva, Papidlus Papullus (vstoupí) Ono by nebylo k zahození, kdyby začlo svítat! Bulva Je to nějak blbé, mně se zdálo, že tam za sloupy se krčily stíny... Papullus Vy jste o tom dědečkovi neměl vyprávět! Bulva Vy jste měl bezhlavého dědečka, a ne já! (Cicero, hledaje mezitím naslouchátko, vyleze z úkrytu a narazí na Papulla. Všichni tři se příšerně leknou a stojí třesouce se proti sobě) Bulva Není to váš dědeček? Papullus (k Ciceronovi) Pane, neslyšel jste tady nějaký křik? Cicero Já neslyším! Bulva Teď není tak jako tak nic slyšet, ale prve! Cicero Já neslyším! Papullus My teď také nic neslyšíme, ale prve, víte? Cicero Já neslyším! Bulva Nám nejde o to, jestli slyšíte teď ... Papullus ... protože teď bychom slyšeli všichni... Bulva ... ale jestli jste slyšel předtím? Cicero Já neslyším! Papullus My také neslyšíme! Cicero Já jsem ztratil naslouchátko. Bulva Bohové, on je hluchý! Cicero (hlasitě) Já jsem ztratil naslouchátko! 342 343 Papullus Tak je hledejte a nekřičte! Cicero Musíte nahlas! Bulva Tiše musíte! Cicero (řve) Neviděli jste naslouchátko? Papullus (řve) Buďte tiše, nekřičte! Cicero (řve) Naslouchátko! Bulva (řve) Musíte šeptat! (Papullus zacpe Ciceronovi ústa, pak ho opatrné pustí. Cicero spatří naslouchátko, které leží v koutě, a dětinsky se počne radovat) Papullus (zděšeně) To je blázen! (Prchnes Bulvou) Cicero Zatracené naslouchátko! Tady je. (Sebere je a odběhne) Scéna šestá Ratata, Antonius, později Kleopatra a Caesar (Ratata a Antonius vstoupí z protějších stran a setkají se) Antonius Kdo to zabil senátora Flavia? Kaťata Já-Antonius Proč? Kaťata Omylem, myslil jsem, že je to Caesar! Antonius Bezhlavé prolévání krve! K atata O jednoho Římana víc nebo míň! Antonius Dej si pozor na jazyk, Ratata! Jak mám tuhle vraždu ututlat? Kaťata Právě tak drze, jako tutláš svůj poměr s Kleopatrou! Antonius Aj, máš nějak chuť vyrovnávat soukromé účty? (Kleopatra vchází, oběma neviděna) Kaťata Stojíš mi v cestě, ale dej si pozor! Antonius Na Římana ještě pořád nestačíš, Ratata! Kleopatra Hle, žárliví kohouti, a hádají se jako baby! Ratata Nuž, pohleď, Kleopatro, kdo si tě více zaslouží! (Tasí dýku a vrhá se na Antonia) Kleopatra Pozor, Antonie! (Antonius tasí meč a probodne Ratatu, který sl zhroutí) Ratata (na zemi) Běda, jsem mrtev ... (Zemře) 344 345 Caesar (vstoupí, zahalen v tógu) O kohorty pekelné, Onomatopoe měla pravdu! Zastihl jsem tě, nevěrnice! Kleopatra (vrhne se Caesarovi kolem krku) Můj Julie, jen o vlásek jsi unikl smrti! Caesar Co klábosíš, královno egyptská? Kleopatra Nastoj, Julčo můj, Ratata s pomocí věrolomné Onomatopoe vlákal tě sem, rozdmýchav tvoji žárlivost. Chtěl tě však zabít, Caesare! Caesar Není možná! Kde je ten ničema? Antonius Plaví se již na bárce Charónově přes řeku Acherón do podsvětí! Kleopatra Antonius odhalil jeho pikle a mužně ho zabil. A kdyby to nebyl učinil, královna egyptská by ho byla k smrti odsoudila, protože ukládal o život jejímu nejlepšímu příteli. (Kleopatra obejme Caesara) Caesar O mrzuté stáří, málem bych byl uvěřil tak chabým pomluvám ... Tobě, Antonie, zítra před celým senátem poděkuje Caesar! Pojďme, Kleopatro! (Odejdou jako milenci) Scéna sedmá In Um his, Brutus, pak Cicero a dva Senátoři i. \ iilonius odnáší mrtvolu Ratatovu, vtom vběhne Brutus) Brutus Caesar vešel do chrámu, kde je? Antonius Jdeš pozdě, Brute, odešel s Kleopatrou. iíkutus Za ním! A ntonius Nespěchej, dnes už to nepůjde! Zítra však Caesar přijde do senátu. Je na tobě, aby ze senátu už nevyšel. Ave Brute! (Odejde) (Brutus zapískne na píšťalu. Cicero a dva Senátoři přiběhnou) Cicero Quirité, héuréka, našel jsem své naslouchátko! Brutus (k Ciceronovi) Počkej! (Ke všem) Dnes nám Caesar unikl. Leč zítra, 15. března, bude zabit v senátu. Ubodáme ho třiadvaceti ranami. Sraz pod sochou Pompeiovou. Dýky s sebou! Rozchod! (Všichni odejdou) 346 347 Scéna osmá Bulva a Papullus Bulva a Papullus (zděšeně vběhnou a zpívají) V domě straší duch Já bych vám nebyl sám Přes noc ve starodávném hradu. Není tam klidné spaní, Chodí tam bílá paní. Praskání nahání Strachu člověku v nočním chladu, Srdce mi hlasitě klepe, Tuším tady záhadu. Refrén Boty dupou po schodech, V domě straší duch, Náhle táhle začne pištět: Prásk! a zbyl po něm puch. Ve vikýři nahoře Vytřeštěná tvář, Dlouhá čouhá z kamen ruka A trhá kalendář. Tohle přece není žádné bydlení, To je jen k zbláznění, Ale k bydlení to není, Hodiny jdou pozpátku, Je tu mrtvý vzduch, Je tu něco v nepořádku, Lítá tady zlý duch. \Orchestr hraje refrén znovu jako tichý doprovod k artistickému iisln. lUdva a Papidlus chytají síťkou neviditelného ducha, pak s doprovodem víření bubínků Papullus chytí ve vzduchu neviditelného holuba a hodí ho do košíčku, který Bulva drží v ruce. Holub třepotá křídly, orchestr hraje tuš, kouzelníci se klanějí) Opona 348 0 li RAZ DESÁTÝ Evropa a rumba 1 />'//lva a Papullus vyjdou na předscénu v rozedraných moderních uhla ích) I'ai>ullus (hledí zvědavé na Bulvu) Ah, pardon, pane, neměl jsem již tu čest? Itulva (prohlížísi Papulla) Nepamatuji se ... Papullus Neviděli jsme se již někde? BuĽVA Marně vzpomínám ... Papullus Neračte gáblovat u Lipperta? Bulva Nikoliv. Papullus Ani na dostihách jsme se neviděli? Bulva Nepamatuji se. Ačkoliv se mi rovněž zdáte povědomým ... Papullus (pro sebe) Ten hlas, ta gesta ... jen ta elegance mne mate. Bulva (pro sebe) Ty pohyby ... kde jsem jen tu tvář spatřil? Papullus Jestli jsme se snad nespatřili v některém z našich minulých životů? Bulva Vy ráčíte být také duše stěhovavá? Papullus Ano, i já jsem anděl mezi námi. 351 Bulva Připadáte mi velmi známý. Ta tvář, poněkud plebejský výraz ... Papullus Plebejský ... Bulva! Bulva Papullus! Vítám vás, jak to, prosím vás, s vámi tehdy dopadlo? Roku čtyřicátého čtvrtého? Já jsem vyšel z chrámu a již jsem vás nespatřil! Papullus Já jsem se ztratil a marně jsem vás hledal. Dožil jsem se potom vysokého věku. Plných sto osmnácti let. Zažil jsem vládu Tibe-riovu a první křesťany. Já byl zakládajícím členem. Žili jsme stále na útěku a v katakombách. Až jednoho dne jsem si na pláži kreslil do písku rybu. To bylo naše tajné znamení. Přijde ke mně civilní pretorián a povídá mi: „Co tu maluješ, dědku?" Povídám mu: „To bys byl rád, kdybys věděl, že je to naše tajné křesťanské znamení." On nějak z toho vystihl, že jsem křesťan, jal mne a uvěznil. Byl jsem pak ještě s několika kamarády upálen. Bulva Aha, živé pochodně. Papullus To byla nejblbější smrt, kterou jsem zažil. Nehledě k tomu, že jsem při ní měl velikou ostudu. Představte si: všechny nás zapálili, kluci hořeli jedna radost, jen já prskal, smrděl, nehořel. Všechno jsme zkoušeli, ale já nechytil a nechytil Já měl vodu y nohách. Tím pádem jsem měl takovou ostudu, že jsem raději zemřel hanbou. A jak vy jste sešel ze světa? Bulva Juž ani nevím. Já těch životů prožil víc a teď se mi to plete. Jen tolik vím, že se mi nikdy nepodařilo narodit se z bohatých rodičů. Vždycky chudv. Toliko jednou jsem si z protekce pořídil bohaté a urozené rnuNče. To bylo v Paříži roku 1572, 24. ■.i pna. Narodil jsem se takhle v šest hodin večer. Kolem mne ..iiná sláva, urození rodiče, urození příbuzní, ležím na hedvábí, no jedna radost. Já si ty ručičky nemluvněcí spokojeně mnu, viním, řvu, chovám se jak zdravé novorozeně. Slunce vám tak krásně zapadá, zlaté nádobí se blyští a já počítám, jak draho to prodám, až to zdědím. Přijde noc, krásná, vlahá, letní, jenže naneštěstí bartolomejská. A ke všemu tatíček byl hugenot. Papullus Propánakrále! Hl II v a Ano, byl jsem zavražděn. Nemluvně v peřince povijánkem uškrceno. Papullus To je smůla. Narodit se a hned vymřít po meči! ItlJLVA Však jsem zanevřel na svět a dlouho jsem se pak neobjevil. Papullus Já také nebyl dlouho v lidské kůži. Jeden čas jsem žil jako moucha. To není špatné. Lítal jsem do koupelen ... ó, já bych moh vyprávět... ! Jenže mne spolkla vlašťovka. Bulva Já vám řeknu něco. Ze všech těch životů ještě nejvíc se mi zamlouvá tenhleten dnešní. Papullus Není nejšpatnější. Lidé sice na něj nadávají, ale to jen proto, že nevědí, kdo tu krizi zavinil. To nebylo lidstvo ... Bulva ... ale Evropa! Ona Evropa odjakživa byla záletná a byla pod vlivem nějakého mužského. Papullus Už tenkrát, jak Zeus se převlékl za býka a unesl ji! To byla malá ostuda? Bulva Pak držela s Caesarem ... 352 353 Papullus V patnáctém století s papeži... Bulva ... také s Napoleonem ... Papullus ... za války měla čtrnáct bodů s Wilsonem ... Bulva ... teď na ni bere Hitler... Papullus ... jenže ona ho nechce. Bulva Ona Evropa už je stará. Léčí se sice, ale není to nic platné. Takhle to s ní přece nejde dělat. Bulva a Papullus (zpívají) Evropa volá Todleto teda, Běda přeběda, Todleto teda Takhle vypadá. A takhle to teda Dělat se nedá, Takhle to teda Nemá vypadat Ó lide, zdali znáš, Že kontinent náš Je nemocen až hanba? Ó, Evropa mocná Je moc nemocná, v Jí pomoci má ... rumba. Tomu aspoň věří Všichni ti lékaři, Kteří maří Čas tím, že vaří Léky proti stáří, Což se jim nedaří. V zimě, na podzim, v létě, na jaře, Evropa zavolá si lékaře, Když si už s neduhem rady neví, Svolá si lékaře do Ženevy. Ona si totiž vzala do hlavy, Že jí napraví zdraví, Oni ji zatím popraví. Oni za stolem jen kejvaj hlavou A léčí ji metodou loudavou. A Evropa volá: Já budu mrtvola! Tak jí na noc daj napít lektvaru, Vyinkasují za to Pár dolarů, jdou do baru. A Evropa volá: To je hanba, Na mé mrtvole se tančí rumba! Todleto teda, Běda přeběda, Todleto teda Takhle vypadá. A takhle to teda Dělat se nedá, Takhle to teda Nemá vypadat. (Opona se otevře, za oponou visí satirická mapa Evropy, znázorňující zenu) 354 355 Bulva a Papullus (ukazují na mapě a zpívají druhou sloku) O lide, zdali znáš Ten kontinent náš Namalovaný tady? Ó Evropa mocná Je moc nemocná, Má zastaralé vady! Není slitování, Vina leží na ní, Protože s tou paní Za nepředložené Chování Právem to zavání. V hlavě občas Evropě zabliká Monarchie nebo republika, Přitom na pravou nohu naříká, Že jí bota není dost veliká. Tím, že ji v životě bolest mučí A že jí v břiše kručí, Vinna je bludná ledvina, Uleví se jí také na prsou, Když se ty franky semhle odnesou. Ač se v moři noří, Už jí sukně hoří. Proto ta teta, kdysi bohatá, S librami od ní chvátá, Už po ní dnes neštěkne pes. A Evropa naříká potichu: Anglie mě nechala ve štychu! Todleto teda, Běda přeběda, 356 OBRAZ JEDENÁCTÝ D rive a nyni RozbořenéŘímské'fórum v dnešní dobi Polámané sloupy, korintské hlavice, v pozadí panoráma Ríma s antickými troskami a s moderními reklamami. Scéna první Cicero, Ratata, Caesar, Kleopatra, Brutus, Antonius, Onomatopoe (Všichni v moderních oblecích. Cicero jako průvodce cizinců. Má čepici s nápisem Cicero. Caesar a Antonius v uniformách, Brutus v civilu, Ratata v obleku katolického kněze. Onomatopoe a Kleopatra v moderních kostýmech. Všichni vstoupí za Ciceronem a zastaví se) Cicero (mluví) Na tomto místě bývalo Fórum Romanům, středisko veřejného života starých Římanů. Právě tam, kde stojí pan generál, stávala socha Pompeiova, pod kterou 15. března roku 44 před Kristem byl zavražděn Gaius Julius Caesar dvaceti třemi ranami dýkou. Antonius Vzpomínám si, Brutus zosnoval spiknutí... Brutus ...a Antonius proti němu vystoupil a zmocnil se vlády v Římě. Kleopatra Po Caesarovi zdědil prý Kleopatru! Ratata Prý již za života Caesarova s ní měl pletky! i i ,i IMA iopoe \ luk Caesar také nebyl Kleopatře věrný! I luidák Caesar! 1 u I no Mnoho se vypráví, však málo je jisto. Tolik však víme, že za !husarovy diktatury dařilo se občanským ctnostem. Senátoři ,i lidé veřejně činní byli bezúhonní, lid římský prodchnut byl vlasteneckým cítěním, pevná ruka Caesarova zdrtila všechny nepravosti. Jak krásný příklad pro dnešní dobu, která nás znovu přesvědčuje, že jen tam, kde tradice odkázala zbrklý pokrok do mezí zákona a kde moudrá veřejná moc přísnou rukou třímá otěže nacionalismu, že jen tam vládne pořádek, spokojenost a blahobyt! Scéna druhá Předešlí, Bulva a Papullus Hhilva a Papullus vstoupí, rozedraní, v civilu, a kolportiijí noviny) Bulva Nezaměstnanost stoupá! Papullus Blahobyt na Podkarpatské Rusi! Oba Zvláštní vydání! (Hudba začne hrát Pochod plebejců. Vcházejí tanečnice v moderních vycházkových kostýmech) Všichni (zpívají) 358 359 Pochod plebejců Více nežli sláva, Víc než polní tráva Je občanská svoboda! Nikdy se nezdaří Zavřít ji v žaláři, Svoboda se nepoddá. Refrén Na nás neplatí Ni pouta, okovy ni řetězy, Pouta zrezatí A svoboda v řetězech nevězí! Ta spoutat se nedá, Vždycky bourat se dá hlavou! Pouta zrezatí, Staré železo na nás neplatí! Opona SVET ZA MŘÍŽEMI Hudební komedie o třech aktech a epilogu 1933 Konec