11ŘÍ SUCHÝ j!ŘS ŠLITR JONÁŠ ATINGL-TANGL i ■' / Na scéní stoji staré/anino. Jeho přední deska chybí, takže všechen mefAanismus je ré *>& Jiří Šlifr přichdájt- odkryt. Jiří Suchý a S>: No, a ijme tady. *: ... myslíS > i: Soud/m lak podle nástroje. S: ...Uudcbni ? S: No ovšem. Co je to za značku ř KOCANDA! To je známá značka! To muselo stát aspoň dvě stě korun. 5 (ťukne do klávesy, ozvu se velmi falešný zvuk J S (znejistí): No, docela slušnej zvuk. — Že bys nám něco zahrál ? 5: Nikdy! S; A proč ne ? š: Mám svou hrdost. tr. Taky ř Já taky. Hele, a jak se ti to projevuje .' To je různý. Tak dejme tomu, když vidím někde blbý piáno, lak na něj nezahraju B nezahraju. S: Já to samě. Když vidím blbý piáno, tak nezahraju a iiez.iliMJii. *\ a: U tebe ti> richl lirdost, to je neschopnost. '•>: To je jedno, n]r j.nic na tom stejnř. Dokonce já i-?m i.a tom n■l.mvii.' |(p: Když vidltnu blbý piáno, tak oba nezahr.ijt inr n nezahrajeme, jenže ty jsi aa to musel zo lei dřít Bayerovku. Ty sis zkazil _ děistvl a tady před blbým piánem jsme »i rovni. • : Před blbým piánem jo. Ale jakmile se objeví dokonalý nástroj, okamžití mel tebou vysoko vynikám. ' ' S: Jenomže: Jak dlouho už spolu vystupujeme a kolik tčch dokonalých nástrojů jsme viděli? Jeden! Š: Dval S: Jedeni š: Dval. 8: Tak dobře, ty jsi viděl dva, já jenom jeden. — Já nepil. — Ale míl bys přece jenom zahrát, když už rodiče na tebe vynaložili ty peníze! Š: Jaký peníze } Já jsem samouk! S: Samouk ? Já taky! Tak to jsme vlastné spolužáci. Š: Spoiužiri i Tak pojď ukázat, co jsi pochytil! S: No, mdt jsem nepochytil. Já jsem chodil hodně za piáno. Š: V tom to je. Já nemohl chodit za piáno, my ho měli stát u zdi. Tak jsem musel dřít a dneska ze mne něoo je. 8: Já vím. Skladatel. — Jenom jeden skladatel v dě-jinách hudby mohl chodit ta piáno, i když stálo u zdi. Liati Š: A nechodil. Proto to s Lisztem někam dotáhli! S: Ale tak mi napadá —co kdybys něco zahrál ř Jen tak levou rukou 1 Š: (se postaví k piánu, pravou ruku si vsune do kapsy a levou začne v sloj> hrát. Hraje motiv písněMaxim). Pain.it uješ ? Vldiů! S: Devatenáct aei dvaceti OBA: Jonáš!!! S: Ano, přesně takovíhle piáno... Š: Růžový tapety... S: Pivo a mračna kouře. A zase pivo. ä: To jsme byli ještě mladý. Í1ZK-P < Brno III 111 S: Dokonce mladif, než jsme ted\ (oba si odkládají svrchníky a ocitají se před publikem v kostýmech z dvacátých let. Jiří Slitr si sedá za rozladění' piano a začíná hrát. Jiří Suchý jde napřed-scénu a zpívá. Během písně přichází na scénu girl z podřadného baru r, ZQ2C a staví na pivo). S: Vyvěste fangle Na tingl-tangle Protože Jonáš Jonáš už j e t u Vezeme vám horu Bezvadných fórů A prvotřídních kupletu Koukejte už se blejská na časy Rozplyne se i nejčernější chmura Jestli se nerozplyne tak vám u kasy Mademoiselle vrátí zpátky toho bůra Vyvěste fangle Na ticgl-tangle Protože teď se budem smát Ten kdo se řehce Mračit se nechce Ten umí lehce s životem se prát Dobrý večer dámy a pánové! Dovolte, abych se Vám představil: Jsem Jonáš. Příjmení mám sice taky, ale nevím proč. Vůbec ho nepoužívám. Jsou to vyhozený peníze. Vyvéste fangle Na tingle-tangle Protože teti se budem s' Ten kdo se řehce Mračit se nechce Ten umí lehce s živo Křestní jméno jsem dostal o., lem. Pan farář povídal kmotrovi: Tak jakpak se bude jmenovat? Kdo ? — No ten chlapec! — Které j ? — Ten, co ho držíte! — To, náš František! Vyvěste fangle Na tingl-tangle Protože teď sc trudem smát Ten kdo se ř-1— M~>- :ivotem se. přít .^cin se prát... (ť'ypijepivo) A s životem je třeba se prát. Podívejte sc já... teď zrovna se nacházím v prckérnf situaci. Musím se ženit. Zdedil jsem totiž frak a neznám pro nřj jiný uplatnění. Už jsem si začal na zahrádce pěstovat svatební kytici. V touze po originalitě jsem zkřížil koniklcc a pampelišku. Myslil jsem. že vypěstuji konilišku, a zatím mi vyšel pampaklec. Nemám já smůlu ? Koneční s kvticí si nedělám starosti, to se už vždy něco sežene. Horší je to s nevěstou. — Už jsem jednu měl. Byla hezká... blondýna... trochu nafouka-ná... A stejně mi ji někdo vyfoukl To bylo totiž takhle. Začnu oj Adama: Zjištěno je prý vědecky A dokázáno svědecky Že člověk musí mít někoho r; Už přece za dob Adama Byla tu Eva s viiadama Ten případ račte jistě; všichni A protože ani já nejsem 158897 Vetřel jsem se do přízně jedně Hezké slečny A právě tak jako ten Adam Pod tíhou její krásy padám A je mi při tom do zpěvu Slečna (jestli sc nepletu) Chodila v černém korzetu A pyšnila sc jak je útlá v pase Když vítr nohy bezděční Odkryje slečně skuteční Já myslím že snad utonu v té krase A kdybych vám měl popsat ještě Její boky Potřeboval bych na 10 aspoň Čtyři sloky A právě proto jak ten Adam Pod tíhou její krásy padám A jc mi přitom do Zpěvu li Křivka jejího ramene Byla by hodna kamene A sochařova mistrovského majzlíku Stejně tak hrdě vypjatá Dvě běloskvouci poupata Kvetoucí nevinně ve Mínu krajzlíku To všechno to jsou bezesporu Její klady Se kterými si někdy člověk Neví rady A právě proto jak len Adam Pod tíhou její ki-.ě.v padám A je mi přitom do zpěvu Zjištěno je prý vědecky A dokázáno svědecky Že člověk muíí mít někoho rád Už přece za dob Adama Byla tu Eva s vtíadama Ten případ račte jistě všichni znát Ta slečna; kterou jsem vám tady Pracně popsal Za tou jsem jako blázen dnes a r)ř>nní> }iz>tvcal 81 Pod tíhou krásy toho hada Dneska už jiný Adam padá A je mu přitom do zpěvu... S (dozpinjá a obraci se na S); Vie už si z toho v nepamatuju. š: Já si ještě pamatuju, že ta slečna co obsluhe měla znamínko na tváři. S: Žc já jsem tam seděl se zánětem okostice, nevíš, co ? S: Jo, máš pravdu. S nikým jsi tam seděl. S (polně si pojednou důkludně prohlížet svij ol Tak se mi zdá, že jsme th.j oblečením trochu hnali. (K obecenstvu) PronMňte mi, prosím, oblek. Chtěl jsem Vám přiblížit poněkud Ji a jeho dobu, ale k tomu, co se chystám vy; nyní, hodil by se oblek 3píš trriayý než č< /Chtěl bych vám totiž ve vší skromnosti přečíst 'vědeckou práci světového významu. Je to st Jonáš, jeho Život a dílo. Možná, že to radši i JonáJ je zase sám doma — to ještě nevím. (Pr stoh papíru) Nebojte sc, nebudu číst všechn trvalo by to přibližně osm hodin. Přečtu zdi bon polovinu. jonáš — JEHO ŽIVOT A DÍLO Pyl jednou jeden Jonáš. (Ano, prosím, vid práce a začíná jako pohádka. To prn případ, ki to nevzala universita, tak to budu vyprávět děl Tak tedy — byl jednou jcden^Jřmáš a ten by uiikem. To znamená, že když něco řekl, tak se likum smálo, až se za břicho popadalo. Čím slavnější, tím byl dražší a tím se jeho publi popadalo za vítší břicha. /.a břicho lze se popadat svmbolicky nebo funí V Jonášově případě bylo nutno volit pops funkční, protože jeho anekdoty byly k popu! Kdo se nepopadl za břicho, popukal* Ve vídeňském vojenském špitále II nemilosrd. sester dochová! se nám dodnes záznam o pil'• Iranráh. 11-.nnfwprl:n. s nodrobnvm popisem a s vyobrazen [ni p....... ného krajináře W in/i 11 N i ě k videní trh hun. . i O o e ra in tri i i; ,i i t i . n někde uprostřed liti li i Jonáš. Jeho humor byl by knihár. íštní kapitolu v Uihí 5el s nimi všední li ííkdo, kdo mm I hn ne od pimtá ..tedy.— vid který by dovedl roto při Jondlot uplet, tu Sanoon, m . , ;n kuplet jsem ml n| ■ndýnč — Variet, i rcbestr — kóuMlnl ého bych mír el It i . Obsluha tichá. U toast pod stůl, |> itka — Londýn i<>.' Jlid hrnjt (J ood B y í, [H irý večer! olte, aby h ■■ net;í moriť m " o jsem 11' [dl tajícímu ion. I. e mi oU'|......i ro dá m! I.'1 věc na světí n, , enná nu',;.. ,„[, v „,j ., i- Máni pod |„,.,,,.|| , h htěl vyhodit nc, ; ,„„,,, lebylo toll,, l i,|MI ,..... °ha a kuh t.., v/a'lYu , i ., i a 9 vyobrazením pacientovy břišní krajiny od něho krajináře Wurzela. Na obrázku byla zře-ě k vidín! trhlina, zvíci dvou anekdot. kle jsme objevili ve Vídni v laciném tingl-tang-ncvím už, jak se jmenoval, ale znělo to nijak i Oberavrimergauer Geisterbechworer. n někde uprostřed hustého kouře na pódiu Jonáš. Jeho humor byl nevá/aný. Brožovaný, by knihař. SŠtní kapitolu v Jonášově práci tvořily písniřky. 5el s nimi všeqhhy lokály světa. Vždycky sena-lěkdo, kdo ätnil mlátit do piána... (Jiří Šlitr ne od pipna a výztiťimnš si 'vysouká rukďvy) ..tedv.-1- vždycky se mu poštěstilo najít nměl-kterj'* by dovedl rozezvučet struny klavíru, roto při Jonášově vystoupení nechyběl nikdy uplet, tu Šanson, tu čaiunška, jak kde... tn kuplet jsem měl obzvláště rád. Zpíval ho mdýně — Varieté pro nóbl publikum — salón-rchestr — kouzelník ve fraku a vstupné, ze áho bych musel žít tejden a ještě bych si koupil . Obsluha tichá, výstřihy hluboké. Když vám 11 toast pod stůl, bylo nutno ho tam nechat I Uka — Londýn 1928. dba hraje Good Bye, Ireno) irý večer! olte, abych se vám představil. Jsem Jonáš, není mniiiiiit.ilně nemám. Měl jsem příjmení, (i jsem ■ 1 <■ j.11 iv proslavil, a pak jsem ho střelil lajícímu mihl, 1 Dovedu všechno zpcněžitl e mi otep ľo mpouchů a než roztajen, tak je rodám! '•' VĚC »a světě inú '.1,„1 cenu. I věc zdánlivě lůze mít v urfit. m iLatnžiku nedozírnou !- Mim pod postelí Itai j 1 uí*r. Tisíckrát jsem Mé] vylimli,. Nevyhodily, „, ho. Dneska, kdv-lebylo tulí., kufru, neusnu. IVwteli totiž prask-oha a kuli n1 ,v.,l ua sebp. Nebo jiný případ: Ulomený podpatek může ve vhodný okamžik zachránit milióny lidí před jistou záhubou. Nevím sice jak, ale to je právě to. Zkrátka — nikdy v životě jsem nic nevyhodil — kromě jednoho agenta s podvazkama. Všechno ukládám do krabice. Všechno má svou cenu. Koupi] jsem si knot Snad mi přijde vhod Vložím ho do krabice Nebude tam sám V té krabici mám Roztodivných věcí více Člověk nri í co ge může Přihodit A tak je mi líto věci Vyhodit Ukládám j.- lam kam patří Za rok za ilwi nebo za tři Budu rád ŽY je mám Uložil jsem do krabice Ruka vice z ji leníce Nebm' byly obě Levý K čemu jsou ty rukavice Proč jflein je d:il do krabice To se : ice zatím Neví Doubím ale že mi jednou Přijdou vhod Rukavice stejné jaho lněný knot Uložím je tam kam patří Za rok za dva nebo za tři Budu rád že je mám Už desátý rok Schovávám si brok Kterým jsem byl kdysi Střelen Vletěl zvesela Přímo do těla Byl jsem to já a ne Jelen Řekl jsem si: To je ale Náhoda Pro jelena toho broku Jc škoda Uložím ho tam kam patří Za rok za dva nebo za tři r Budu rád že ho mám Měl jsem doma mince Byly po mamince Mého nevlastního S trýce Z mincí na mě civí Císař jako živý Škoda že jich nemám Více Řekl jsem si: Ty se nesmí Ztratiti Třeba budou ještě někdy-PJatiti Uložím je tam kam patří Za rok za dva nebo za tři Budu rád že je mám Jak tak roky běží Přestávám být svěží A krabici stěží Zvednu Mám strach z její váhy Doufám vi^k že záhy I )o krabice padnu Ke dnu Až mi čas přinese tuto Novinu Lněný knot si kolem krku Ovinu Uložím se tam kam patřím Už se vidím jak se bratřím Se vším co v krabici mám Se vším co v krabici mám Váženi rodáci! Protože Londýn je město krásné, leč sychrán'-, ;i průdušky mám jenom jedny, dovolte, u aspoň v následující písni přenesl do teplej-I. Prosím — orientální motiv a jednoho .ačne preludovat na orientální téma a dívka /■,... dek kávy. Je odlna | začne v rytmu písničky fttoXOVOi po scéne) Chodila před léty Skromně a s olinou Mílu ien dví tetv A víc už nik' : Pěkní si chodila S tvářičkou nevinnou Duší vsak - Koneční Co je it.íni do toho Kdo si dal záležet Na dobré pověsti Ten se jí vyhýba! Byla jen pro toho Kdo neměl nikoho Kdo mí! jen nešť*'ai Ten mohl —-Xonrčal Co je nám ii ■ li\ i m itil bych milou k odbarvení byla jistota stu že je to ta že to zaručeně není n zdravím dívky vých vlas u lžím se : hlasu u i tu, po které tak ho pasu .ávaje času jako Husa klasu Jestli se to nezmíní Napadá mě řešení I když nenajdu tu jednu Co jsem měl už loni v lednu Po jiné se poohlédnu A pak dívce s plavým vlasem Lakonicky řeknu: Šla sem A budu mít zase jednu Třeba v dubnu, když ne v lednu... S: Víc už si z toho večera nepamatuje. Š: Já si ještě vzpomínám, že ta slečna, co obsluhovala, mřla v zápěstí takovou malou jizvičku. S: Abych ti taky neudělal takovou malou jizvičku...! Kde jsme viděli Jonáše potom ?J §: V Amsterodamu. S: Ale chlapče, ta železná vii se jmenuje EifFelká a to město okolo je Paříž. — Paříž ? — Totiž: Rozumíš ? V Paříži jsem viděli Jonflíc v tom nejluxusnějším baru, jaký si můžeme představit. Vrátnýmu za to, že mi přidržel dveře, jsem musel dát svou měsíční gáži. Objednal jsem si tam dva šproty a dodnes je splácím I Vešlo tam dvanáct pánů ve fraku — myslel jsem si: Aha, akademie věd přišla sc povyrazit — Ne. Číšníci. Co prý račte pít. Objednal jsem si deci sodovky. Každá bublinka mi přišla na šest frankůl!! Byla tam ta nejvybranější společnost. Zlato, perly, brilianty — a na podiu Jonáät To bylo v Paříži roku (Hudba hraje Sou s l< S: Dobrý večer! Dov Jsem Jonáš. Příjme mám tajemníka. Jí. v Paříži... ve měst i krásná vzpomínka.. Nevím už, jak vypadala, nevím jak se jmenovala, vím jenom jak voněla. Krásně! Byla to vlastně známost s parfémem. A celou tu krásnou známost jsem prozářili. Žárlil jsem, že voní pro všechny, žárlil jsem i na prostor, do kterého mi unikala. WS*- r Toils di1 Paris) ke, abych se vám představil, í si sám nepamatuju. Od toho ni rád, že jsem se zase ocitl kc kterému se víže jedna má Byla to nádherná vůně: Jako když vdechuju světle zelený závoj. Až ho vdechnu celý, Rusalka nastydne. Vůně naplňovala moji lebeční dutinu a přátelila se tam s velmi smělými myšlenkami. Kdvbych nebyl cynik a uměl se v ten okamžik rozplakat, vířím, že by mé slzy vonělv. Že bych je mohl jímat do lahviček a potom... Ne! Kšefty stranou!! 1 Každou noc se mi zdálo, že se měním ve flakón a rozprašujú a rozprašujú. Celou noc jsem dělal ze spaní ffff ffffff a spolubydlící mně neřekli jinak než Baron Prášil. Jednoho dne přišla na randez-vous a já ji nepoznal. Voněla úplně jinak. Oznámila mi, že si koupila jiný parfém a že si zvyknu. Nezvykl jsem si. Pak přišla jiná. Měla modré punčochy a ráda poslouchala Šansony. Znám skromné Zaoblená lýtka Jaká jsme zvyklí Vídat u sochy V duchu je vidím stále ! inak zřídka A líbí se mi na nich Modré punčochy Nevím koho íiy to nenapadlo Že chodidla jsou Jistě růžový A prsty jako školní Počitadlo Čtyři a jedna je — No, honem, kdo to ví ? II tasím se já A říkám hrdě: Pět A pak si znovu sedám I )o lavice A od těch dob Uteklo mnoho let A s léty přišla touha Přesvědčit se otožc najdu ičitadlo stěží třeba sundat odré punčoch y yři a jedna je i tom už in / drJi tam ski. mni.': oblen.i lv'ka :<á jsme uvyklí v i■ f sochy iženf, eo viiii lo uď'l ' >tech. tif.ipust.í«í *i ■ dl il-.i lucht! se piv'"'11' 11 ■ í je tento- Cd V/tili to nyšlen^áeli |.. m, co Mil. i 11 hji .i tipilj' lili- .ľ o ml I ,., . 1 ll.illll 'Mil, I, ,| i-, ,||,,,l ,., I ý len .iľi. ni i|,...... 3 předehry /.»,-,/„,,, ,,,. , hle je J.i, ,ji,i ., Ii , Íčky s um. lou I i......... ié. ftík.in,,- im, i ,.|,,,i!I nikdy ji li. a.lnu \ i ,,| j • mi lir. i ,1 I ,,l ., han nihliduii, i; liu ) iý neon Lh! , •Honolulu I ,, aru ii I,-., , ■pln, , ;.-|yl , Honolulu I.... 11 ám nad V|...... cvakne klik.fi dou minulou o stati může bjVví sc Veronika ■ačne tile ;dávat růJi ■ I) / v ilr-i huju světle ly, Kusalk.i nastyd- ■ 11 f dutinu a přáte-I' nkami. Kdybych "I unžik rozplakat, i''' I .1 |intom... Ne! mi nim . c llakón a m DOC jsem dělal ze i múr ncřekfi jinak ■'"' !i jíi ji nepoznal. 1« "i'. ír si koupila Sii /vykl i ie.nl si. Pak Soch) a r.Wa poslou- otože najdu ičitadlo stěží třeba sundat odré punčochy yři a jedna je... i tom už nezáleží... lám skromně oblená lýtka ká jsme zvyklí vídat sochy iženf, co vám to udělá ? Zůstanete sedět na svých stech, neopustíte'své drahé Šampaňské, ale jenom luchu se přenesete do podniku méně vznešeného, :je tento- Čo vám to udělá? Zůstaňte sedět, ale ny51en*äch pojďte se mnou. Až na konec města, m, co bliká ten bledý neón... co vám to udělá? upujeme dovnitř... mezi hosty sedí s odpuště-í námořníci, drobné úřednictvo a sem tam ně-ý ten agent. Světlo je červené... hudba hraje... ? předehry představuje jednotlivé hudebníky) hle je Jacques. Pije whisky a sodou dolévá ičky s umělou květinou. Poeta! — A tohle je té. Říkáme mu Rasputin. Pije pouze vodku, nikdy ji neplatí. Vykuk! — A tamhle je Slitr. : mi krev. Skladatel! rtem následujícího šansonu se objeví prodavačka kraji mesta lý i n-i'm i bliká I lonolulu bar Honolulu aru itIbuii i]'ln. i /lyk.i Honolulu Imi Honolulu ám nad vínem ,-vakne kJik.i dou minutou 'i ntáti může btcvl se vernnika irne tile l*V»t růfc Růže jak rudá Peruť Ohniváka Bar Honolulu bar Honolulu Jen jedno místo Na světě mě láká Bar Honolulu bar Honolulu Tu nejkrásnější Ze všech těch růží Chtěl bych si domů Přesadit Ach přesadil Když se jí dotknu Dech se mi úží Koukal jo, ale nehladit! ( Uchem dnlU sloky dívka chová poněkud přítulně a při té přile&ilosli vytáhne nyjicímu zpěvákovi náprsní tulku z. klipsy a zmizí) Na kraji 111 T-stn Bledý neón bliká Bar Honolulu bar Honolulu A krásná rň/c už si Na mě 7.\\ k.'i Bar Honolulu bar Honolulu Stoleček pro dva Červené víno Chladivý lni iimor Hudba začl.i Hrál Nejsme tu saun Je s námi Amor A já jen 5epl.nu Máni vás tolik . (Zpěvák se při těchto slovech chytá za srdce. Konstatuje br.;.děky, i* jeho náprsní kapsa je prázdná a ne-dozpívá) Jsem Šťasten, že (ným Šansonům naslouchají dnes ■ tak vznesené uši. ľ i zdobené briliantovými náušnicemi a uši uvyk lé Šelestu počítaných bankovek... zkrátka - lepší ušil A právě pro tyto uši je urřen můj šanson č. 3 Všední dny tak jak jdou Za sebou po řadě Pusté a prázdnejšou V nejlepším případě Pusté a prázdné jsou Šedé a zvetšelé A z těch dnů tak jak jdou Nejhorší je neděle Ta zlá neděle Pustá neděle Sedá neděle V neděli monsieur S dětmi jde s hrdostí A když den všední je Zmlátí je ve zlosti Krade a sprosťáci Přes týden vesele Šest dní mu postačí Sedmá je neděle Ta zlá neděle Pustá neděle Sedá neděle Ulicí lidí dav Valí sc jak těsto Tisíce má on hlav Bezhlavý je přesto A tam mladý pár Kráčí po avenui Ona nevyspalá A on unavený... Z očí si snaží číst Milostné dopisy To co si chtěli říct Dávno už řekli si Nic už jim nezbývá Jen štěstí omšelé A pak ta šedivá Šedivá neděle Ta zlá neděle io d. cl c k d i ľ n ■ m v U I* I"' ii I* l / um l ľ ■ d 1*1 en :l r !<» '1 I zl> CO! Itil by stu 2c n z výi lží: : h ati ho leděle eděle dny tak jak jdou ou po řadě i prázdné jsou :pším případě i prázdné jsou y v neděli tak. tupě jdou ; věděli ři nosíte su sváteční om nevíte : tak zbyteční Sní jako ten váš znuděný rch tak mohl jen vá« do Seinyj ámi taky eděli lou neděli i neděli neděli DU ou nou ou níte ou pitomou pitomou í si z toho večeru iiepiunatuju. Jen vím, že od by jsme Jonáše neviděli v žádném luxusním ku. Jestli nechtěl, nclio ho tam nepustili... >. (jsme ho zase tam, kde zuchlal: Uprostřed to kouře v laciném ting&-tan|rlii... stál na po-. a zpíval: ste fangle Na tingl-tangle Protoie teď se budem smát Ten kdo se řehce Mračit se nechce Ten bude lehce s životem se prát... Vroce 1935 jsme ho našli v New Yorku. (Hudba hraje Somebody stole :éy gal) Dobrý večer. Dovolte, abych se vám představu: Jsem Jonáš. Příjmení jsem záhy zkompromitoval a tak od něho upouštím. Do New Yorku jsem přijel koňmo. Ačkoliv postavou spíš příračí nebo účetní z čistírny, mám duSi kovboje. Proto jsem neodolal a jel jsem prérií. Cestou se mi stala taková podivná příhoda. Potkal jsem skutečného kovboje. Jakoby z němého filmu. Zavolal jsem na něj: Pane kovboj! — On nic. — Monsieur kovboj I! — Zase nic. — Továrišr kovbojj!! — Zastavil se a povídá: To mě óemuzete-oslovu jménem, jak je tomu v kraji zvykem ? — Promiňte, nevím, jak se jmenujete. Nejsem vocatf Seskočil s koně a podal mi ruku. Já jsem Zabiják ! Těší mě, já jsem tady za divadlo! Jeli jsme potom spolu a já cestou pochytil nejednu písničku. Jednu z té nejedné písničky vám zazpl [ vám. Jc to americká lidová balada o dívce, jménem Klementajn. Byla krásná Byla milá Byla chytrá Zkrátka fajn Na zahrádce Něco ryla Říkali jí Klementajn Kolik má prej Nápadníků O tom nemá Nikdo šajn Podávaj si U ní kliku Každej by chtěl Klementajn Jednou ráno Přišel jeden Na půl Abel Na půl Kain Na půl peklo Na půl Eden Začal svádět Klementajn Tělo rovny Měl jak lajna Nejro vnější ze všech lajn A tak vznikla Láska tajná Mezi ním a Klementajn Když je radost Přijde smutek Zmizí vše, co Bylo fajn Její darling Od ní utek Zbyla sama Klementajn Jednou přišel Pozdrav z Vídně Jungc Frauen Alter Wein Jinak se mám Celkem bídně Žij si blaze Klementajn Do duše jí Padla tíseň Tak se vrhla Na kokain A tím končí Nejen píseň Ale taky Klementajn Ted neodolám « (Spatři Š., fintit ■ bych radši odolal' dodržím i Tak na In iřri 1 1" chce nnvá/*i » lim | Moir 1 i.l uVilki* I mám ruď.il 1 A kdi- maji piio' : I lomu. jr A proč Ito nrvinli 1 ♦<1Ih : Ncproláliii"" In-: A iak li.....I> Ao ||| ' I......Ml »lni iiiAI'i t I <ď neodolám a povím vám jednu anekdotu (Spatří Š-, plného radostného očekávání) Nebo že bych radši odolal ? — Ale už jsem to slíbil, tak to dodržím: Tak na lavičce v parku sedí pán se slečnou. Ona chce navázat s tím pánem rozhovor a tak se ho ptá: M.itr rád zvířátka? A on povídá: Mám, ale vás ni/iiii rodšil ' \ lede mají piáno ? v Doma. ŕ I A proč ho nevzali s sebou ? S: Neprotáhnou ho dveřma. \ jak ho tedy dostali dovnitř? St Nijak. Už tam>ýÍo. I \l, nikdo t^tam přece musel dát! řeba ho^tam dávali na etapy: Jeden den jednu noku, druhej den druhou nohu, třetí den třetí nohu, řtvrtej den, čtvrtou, pátej den... 5: Jak to ? \i I ikijtc mi do řeči! Pátej den tu čtvrtou nohu .-.i . cdncsli, protože byla přebytečná... pořád bylo i .1 d. lat. No a pak přinesli klávesy... I Kolik? Nů — kolik jich mohli přinést... padesát? I o j ľ směsný! Po je moc, nebo málo ? 51 Málo. I a k jr (o v pořádku. Ono jim to připadalo málo. 'lni totiž trousili ty klávesy cestou. Ale pak si " Mi: Kláves je málo, chtěli jsme hrát dvě hodiny d......\ budeme hrát jenom hodinu a půl. No a to Ji vlčeli no. • :\ c. p.-dálýV . II Kdo, oni ř \ l| lA tO, kdo ? V 1 ■ 11 p n u. rozuměl, fil I**«l jm ni ic, io pedály! ......ii i" 11 li pokaždý něco jinýho. Vile co ř K. i linu ioho včas. \uo, zaponicu 11 >•- n.i to, že jsme si kdy vyprávěli Itli 1 doly. 1 1 I i áno na piáno Ib m. I .■ lc KnJdV láno Na piáno Hraje Jack Honky tonk Honky tonk Honky tonky blues Nikomu v dojně nevadí Že to piáno neladí Když hraje Jack jak už jsem řek Svý honky - tonky blues S: Víc už st'/ toho večera nepamatuju. Š: Já ni jeíti vzpomínám, že ta slečna, co obsluhovala, míla na malíčku prstýnek. S: Jestli jr'tř jednou připomeneš, co měla která slečna kdy, kde a nač, tak jdu domů! Š: lak dobře. Neměla prstýnek (Za zády S. šeptá do publiku) Mi la! S: Na jioil/lm jsme Jonáše zastihli v Praze. To už nelivlo v jeho moci, aby se rozplynula nejčer-níjší chmura. (Hudba hraje U našich kasáren) S: Dobrý večeri Dovolte, abych se vám nepředstavil. Mime málo času. A protože čas jsou peníze, máme málo i tiVluo. Já říkal Oldovi, proč si dělá takovou Škodu. A on povídá: Jakoupak škodu, to nestojí za řeč. Já fikám: Přece jenom, takovej prezent, to stojí penl/ľ. — Jo, vy nevíte, oč jde ? To bvlo totiž takhle: f ľri-'e! mi li svátku (,'i.itulovat «>lda A přinesl mi Žlutej tulipán A pěknou reprodukci Od Manild.i ' Je na ní vidi 1 Bitva U Lipa u PoVimI JSClll M Obra/ do pokoje A 1 ulipán jsem Pod něj postavil Jo, umění a kyt í.y To je moje! Pak jsem to s Oldou Pěkně oslavil Proč nechal jsem tulipán pod obrazem Proč ? Proč jsem ho radši nepostavil na zem Proč ? Když výstřel padne Voják se kácí Tulipán vadne Barva se ztrácí I kytka pozná Že bitva hrozná Životu nesvědčí A proto tvrdím Že když kvůli pánům Se lidi začnou Mezi sebou prát Neprospívá to Vůbec tulipánům A nezlobte se Já mám kytky r'l(^]^Jf Londýn 1939. (Hudba hraje Lambeth Walk) S: Dobrý večeři Dovolte, abych se vám představ.. Jsem Jonáš! Příjmení nemám. Utrpěl jsem vtěcbti rušných dnech průstřel legitimací. Křestní ji acn vyvázlo bez škrábnutí, příjmení je v tahu. )sem rád, že mi křestní jméno zůstalo. Je pou řn Jonáš byl ten prorok, co ho spolkla ryba. Tři dir, jí ležel v žaludku, než přišla na to, že Jonáš uen strava, nýbrž pasažér. Nedovedu si představit bez nadějnější situaci. A přece to nakonec dobře dol padlo. v-A proto: Když vás nikdy spolkiie velryba, vzpo měňte si na Jonáše a neztrácejte naději. Protož, když ji ztratíte a někdo ji najde, určitě vám ji ne vrátí. A teď si poslechněte písničku o Lili Marlen: ft co Iti b 1« 1« n i ■víl 11 mi .áv > bylo, tak to bude jsem se s tebou všude íoha má vkročila '•ížském trotoáru encovém slunce žáru i se mi líbiJa arlen Maric n tli til a tak já musel vili město Brusel h jsem tě v ulicích roku na to v '/inu jsi se mi v K im' sem st i ..... t\ y ch arlen Marlcn ti však přede víeuu ve tvé rodná cemi lá in ja K slary cíli jíněno v tomto státu \ ]io ostnatým drátu :j Crochu cílil plyn arlen Maricu a , . a kraje Poljttiki \fjSir! Dov.ilh , abyai Irn představil: on.U, I' Minirní sii c' in.nu, al. 111-.-ji.- mi Jo- tolajevii I'm I ...... e.iin , • |„ ...i pohádku: dnou jedu.. I. i.ill.,, |iiiik,-i-. u-lii undarhziff! 1!!! - V letadle Kurt. Kurl vtátU Jakmile se , červená, musl vy»kn{li Za jfedy ř '/.a iízdy! ironie! Co se dá d I... \ II.a je villk;i.' itřl. Rozsvítila še íarvirni Kurt v) kořil a ein, zwei, drei... and 10 wriler. I';ik sc padák a Kurt padal, jak nr patří, ik padá, tak ho napadá, žc badá do Runkn. vzpomíná na takovou legrační 1,. I,,,, kle-51 v jednom Časopis.-: ParaSutisl.i padá pří-caktus. ..Co bvrh za ro dal." mvalf „kdybych mohl místo do Ruska padnout na kaktus! — Ale co, koupím si papachu a ztratím se v davu. Dialekt mám... Hm... jak můžu vědět, jestli mám dialekt ? Třeba ho mám a třeba mi to zatajili. Třeba používám nesprávně přísudek a to mě prozradí. A ta nepřátelská země je čím dál tím blíž..." „Jakmile přistanu, poběžím do Moskvy a tam vykonám své poslání, kdyby mě to mělo život stát! — No, ale když to nepůjde, tak to nepůjde! Kvůli tomu snad válku neprohrajem. Jen abychom ji neprohráli a aby se to pak nesvedlo na mě!" Kurt se najednou cítí hrozně nespokojenej. Má pocit, že ho doběhli. Vylíčili mu do poslední podrobnosti, co se kolem něj bude dít, ale nikdo mu neřekl, co se bude dít v něm. A ta země je zase o pár set metrů blíž. Kurt si najednou uvědomuje, že je vlastně kadeřník. A najednou cítí tu zrůdnost a absurdnost situace: V mrazivé noci, dva tisíce metrů nad Ruskem visí po zuby ozbrojenej kadeřník. Upíná apokalypsa. Kadeřník má přece v noci spát, aby mohl ráno svěží začít stříhat! Kurt najednou dostal strach. Aniž by si to uvědomil, chytil se za popruhy padáku a začal se nad lehčo-vat, aby nepadal tak rychle. Leč gravitaci ncošálíl. Za několik vteřin se dotkne podrážkou nepřátelské země. Kdyby padal ještě pár hodin, stal by s4 možná z Kurta filosof. Bohužel — na to už bylo pozdě. Ale stačil se stát alespoň znovu po dvou letech kadeřníkem. Je libo Pitralon ? Slyšte píseň z kolovrátku Slyšte píseň z hospody Jak Petruška na zahrádku Sel natrhat jahody II zahrádky na kopečku Zřel Petruška starej dub A pod dubem vlčí smečku Jak si pracně brousí chrup Leč Petruška nemá pušku Má však pro to důvody: K čemu pušku pro Pclrušku Kdvž ide trhat iahodv ? Jenže vlkům není známo Ze Petruška nemá strach A že zuby si povylámou na těch jeho jahodách S: No a víc už si z války nepamatuju. Š (u£ u& chce začít mluvit, ale je zastaven břísntm fohledem S) r J S: No a pak už jsme viděli Jonáše v Praze. To snad ani nebudeme připomínat. To už všichni pamatu-jou. Leda pro ty mladší... (Hudba hraje Včera neděle byla) S: Dobrý večer. Dovolte, abych se vám představil: Jsem Jonáš! — Příjmením vás nebudu obtěžovat, ale zato vám řeknu jednu anekdotu: Na lavičce v parku sedí pán se slečnou. A ta slečna ... N. ...hraje na piáno! Ne. Na housle. Co je to za pitomost! V parku se přece hraje na mano. Co vás to vede! V parku vždycky na housle! To jste se asi špatné díval. Ta slečna hrála na piáno. Podívejte se — ta slečna je z mé anekdoty, a tudíž bude hrát, na co řeknu. Jestli vy si někdy vymyslí-le anekdotu, což je nepravděpodobné, tak ať vám lam hraje slečna třeba na .xylofon. Rozhodně s houslema mi do parku nesmí. Ještě jí budou házet lidi pětníky do klobouku! S: Zkrátka: slečna hraje na housle. Poem. A ten pán, co sedí vedle ní, poslouchá a najednou mu to nedá A ptá se te slecnv: Smí Si J a vytáhne citeru doprovodit ? A ona povídá: Jo, jen co to dohraju! To se povedlo! Nedělejte, jako že jste lomu rozuměl. To je přece jasný. Ta slečna nechtěla, pán doprovázel Ba citeru, protože by se sela dělit o pělníky. vím. Vy za to nemůžete. Vy jsi i- laková hříčka přírody. Zapomeňte na to, že jí m e Si někdy vyprávěli anekdoty a pojďme sc věnoval: něčemu vážnějšímu. Kxistuie takové české přísloví: Cl chleba iís. toho by jí ten níin mu- pi.en zpívej. Je i o jím chleba, nemo Čí chleba j id* vili. wlv. pin Protože j., in byl přiví'ái zvolil j-..... i o 'i 1111 řdejtfltc ve, I....... I ol!/ ic rl.....I Nebo i -i l.uííl. '■' lim ii Iv \ pinipriové Roineui i ?.<" llleclla VoUl kl.ih 11/1 (v i .i I »e nám'' h a bo Zavolujtd tlft tu vn»u 1 lit] Iľ'U «i řek,lr>4 Hufcrtvíi I ••„:U<Ú!ii n itli A jiik ink >it v11 wi »?iíf ni Honí Ihk" ji a v tu ránu i<< /li/vA Jali, abychmn K (limu iloilalii unatuju. ale je ■zastaven přísným onáše v Praze. To snad To už všichni pamatu- líyeh vám představil: i vás nebudu obtěžovat, .nickdotu: ni $e slečnou. A ta sleč- parku se přece hraje na wílvrky na housleI slečna hrála na piáno. Il z nič anekdoty, a tudíž II !i vy si nikdy vymyslf-iv.lřpodobné, tak ať vám xylofon, li do parku nesmi. Ještě | .l>. klobouku! hou íle. l'oeni. A ten pán, I i i nujedjtbu mu to nedá I »e té slečny: Smím vás . in ilnhraju! .....u rozuměl. I, i na nechtěla, aby jí ten i, protože by se ■■ ním mu- čte. Vy i lei, žr i ■ (' I i r taková hříčka 5 ;,i někdy vy-něčemu váž- :hleba iíš. toho oheň zpívej. Je trochu nedomyšlené, protože když lim chleba, nemohu zpívat. Mělo by spíš znít: Čí chleba jldáváí, toho píseň zpívávej. Protože jsem byl přivítán českým chlebem a solí, zvolil jsern trochu zdejšího folklóru a zazpívám vám , verbuňk. Totiž verbuňk — spíš boogie-woogie. Ni Im verbuňk ? Hin se hukáže. \ n i ni priové komedii stalo se '/.i- usedla vosa králi na nose Král se namlch a bouch pěstí do stolu Zavolejte na tu vosu Skrholu! '.li li.iki .1 řek, že vosu prožene '•ni ''v icí mohutní se ožene . \ iik tak ta vosa sedí na nose Kouchoc jí n v tu ránu je po vose Zbývá jen, abychom K lonui dodali: V 'n ránu |ř pu vi»r A p() králi ( lili 1 bych radit, nijak vás však nenutím M ili' věci řešte ruky mávnutím Nedopadnete tak jako Škrhola ľVľl.ii.liiu vás považovat — 1 íiníc pána r\ jeho ľod i n n . . . I ■ lito verbuňk se zpívá při přástkách v Praze z. ••' řekne Venuše, představí si každý něco l"" llM' Nčkdo hvězdu, někdo Venuši věstonickou 1,1 !si • II.1111... 1 el ' se řekne Venn';.', představím si vždycky ta-1 ......nickou dkkn brz hlavy, bez rukou, ale kusl Takový stále aktuelní typ dívky: K čemu ruce, k čemu hlava...? Jako je např. ta Venuše kyrenská! Nevím sice, kdo přišel na to, že je to zrovna Venuše, když jí není vidět do obličeje. To, co je vfdět, by se mohlo klidně jmenovat Božena. Archeologové tvrdí však, že je to Venuše, zřejmě se v tom vyznají. Já jenom vím, že to není Venouš. Dodnes potkáváme v ulicích Prahy Venuše. Mají sice hlavu a ruce, ale vidíte, že je to z jejich strany takovej luxus. Jednu takovou jsem velmi dobře znal. byla to Venuše typu diblík. Jen jednou jsem jí slíbal slzy A věřte chutnaly jak sůl A od té duhy mě to mrzí Že jm-111 moli být takový drzý A nabídl jí srdce půl... Říkala iní: I luberte Přidt ji 1 1 meh u vášně A troi h 1.1 chladu uberte — A bnilcm se mít krásně... Šišlala... Často js..... tak seděli Při sklenici punče Do očí -i hleděli: — Vy :■(<• moje šiuněe... Šišlala... Krkl jsem jí: I vy šotku Vy to se .......u umíte Na paniáikn vaši fotku V linovat 1111 musíte Na ia slova binárně Přivřela svr oi 1 A pravila zasnene: — Máš mě v< íi c moči... protože ho známe jako svou obuv, doi představit, co asi zpívá dnes: S: Ni a od li' doby jsine Jonáše uniděli. Ale Prožil jsem leccos Vlasy mi šednou Za pár let bude Ze mě kmet A proto chtěl bych Ještě aspoň jednou Zazpívat pro vás Naposled Prožil jsem toho Příliš innoho A mohl bych dát Mnoho rad Mě však se nechce Protože radit Jo to jde lehce Pojďte se vsadit Chtěl bych vám radši Zazpívat To co jsem zpívával rád: Vyvěste fangle Na tingl-tangle Protože Jonáš Jonáš Už je tu Veze vám horu Bczvadnejch fórů A prvotřídních kupletu! Koukejte už se blejská na časy .Rozplyne se i nejčernější chmura Jestli se nerozplyne tak vám u kasy Mademoiselle vrátí zpátky toho bůra Vyvěste fangle Na tingl-tangle Protože teď se budem smát Ten kdo sc řehce Mračit se nechce Ten umí lehce S životem se prát...! Příloha časopisu Divadlo 8/1962 — Tiskne Polygrafia 3, n. p., závod Jiřího Dimitrova v Prazo 7 Magnetofon, e/, gramofon, televizor iopřijímač a radí jsou nepostradatelnými pomocníky v práci herců, zpěváků, tanečníků, skladatelů i reprodukčních umělců. Jen přístroj opravený nebo seřízený odborníkem poskytne vám správnou reprodukci hudby, mluveného slova, jas a gradaci obrazu. Nesvěřujte svůj aparát pokoutním opravářům! Máme specializované opravny: MAGNETOFONŮ Praha 1, Panská 1 A EL. GRAMOFONŮ: telefon 22-07-25 BĚžné opravy magnetofonů do dvou dnů TELEVIZORU: TRANZISTORU: Praha 1, Soukenická 13 - telef. 6-7777 Praha 8, Rudé armád/ 49 - telef. 8-3333 Praha 1, Pařížská 19 - telefon 620-23 raDIOPŘIJÍ m ačů: 0V0SLUŽBA p o o Tr i n uitvaiHO místí p»»h» Praha 1, Soukenická 13 - tel. 6-7777 Praha 4, Lumírova 7-telef. 93-00-17 Praha 6, Pohraniční stráže 31 telefon 32-70-04 Praha 8, Rudé armády 49 telefon 8-3333 Opravny ve všech pražských obvodech Informace 6-0000 TELEVIZNÍCH ANTÉN: Praha 1, Pařížská 19 - telefon 623-04 (dodáváme, montujeme, udržujeme)