V BUDOVĚ TYLOVA DIVADLA V pátek dne 25. dubna 1958 v 19 hodin PREMIÉRA FRANTIŠEK HRUBlN SRPNOVÁ NEDĚLE Hra o třech dějstvích Víra Mixová , i Vlasta Fabiánova Zuzka, její neteř Marie Tomášova Alfréd MDrák . Karel Hoger, laureát utAlnl ceny Zůislouillý umrlec Pan Vach Bohuš Záhorský Pani Váchová Jiřina Sejbalová Postmislr . . Radovan Lukavský Jirka . j . Luděk Munzar Míla . . . . . Nada Prchalová* Hanka - - Ema Černá* Chlapec - Jan Tříska* - Venkovan František Filipovjký Muzikant Zdeněk Šavrda Zena Eliška Poznerová Díje se Chlapci a děvčata 1957 ve vélSI vsi na Třeboňsku Režie Otomar Krejča, laureát státní ceny Scéna: Josef Svoboda, laureát státní ceny Kostýmy: Jindřiška Hirschovií Hudba: Václav Trojan Dirigent: Miroslav Ponc Představeni řídi: Alena Blahovcová Zvuky: Ja roshv Kovář Aiiilent režie: Jiroiljv Horor. Po prvním rJř|ilvl delil pfeilívti • ppiluchaíi AMU Odehrává se r. 1957 ve vetší vsi na Třeboňsku. Za hrází, na které se setkávají dvě travnaté cesty, se rozprostírá velký rybník, téměř jezero, a v dálce se ztrácí zátokou vroubenou borovým lesem. V prvním dějství je rybník v modravém dopoledním oparu, vpředu plný slunce, s obzorem trochu zamlženým. V druhém dějství má soumračné barvy, na nichž pozdní západ slunce nechal ještě trochu žluté a rudé, všechno však brzo zastře tma s prvními hvězdami. V třetím dějství zalévá rybník měsíční záře. V popředí jsou dvě parkové židle, v pozadí stará lavička. Lampióny, které se v prvním dějství zavěšují, v druhém děj-ntví svítí a v třetím jsou většinou strhány a leží v trávě. OSOBY VĚRA MIXOVÁ ZUZKA, její neteř ALFRÉD M O R Ä K PAN VA C H PANÍ VÁCHOVÁ POŠTMISTR JIRKA M 1 L A HANKA VENKOVAN MUZIKANT VENKOVANKA CHLAPEC JINÍ CHLAPCI A DĚVČATA z Prahy z Písečné PRVNÍ DĚJSTVÍ Dopoledne MORÄK j osmačtyřicetiletý, prošedivělý. Velmi bledý proti ostatním osobám ve hře, které jsou opálené. Rád se poslouchá, ale nejednou se mu stane, ze je sám zaujat vlastní myšlenkou, a tu je rytmus jeho řeči nedbalý a teprve pak přesvědčivý. Obléká se, co se týče střihu a barev, tak aby nezůstal pozadu za módou, i když si nemůže dovolit dobrého krejčího. S jeho gesty se to má jako s jeho řečí. Přijde, zastaví se a rozhlédne se po rybníku. Potom se podívá na náramkové hodinky a jde dál. Venkované si ho nevšimnou, ale upoutá pozornost Váchových) VÁCHOVÁ jje jí přes padesát, plete svetr/ VACH /asi pětapadesátiletý, opírá si bradu o hůl a nudí se/ M11ZIKANT Kolikpak bylo Tomkovi? VKNKOVAN /v černých oblýskaných šatech a měk- Ki'm černém klobouku/ Počkej — byl s mou. Osma- padesát. M11 /IKANT Mohl tu ještě bejt! VI''. N KOVÁN Jo ... to i mladším dojdou měchy. Tnliletudy mi taky jednou půjdeš zahrát! M11ZI KANT Á ... nás už budou vystřelovat na měnit! 1'rej už začínáš otavy? V ľ. N K O VAN Ale ... včera jsem kousek přisekl — u I láje. To je hezkej den! Nechtělo by se mi, pán-ImivI, že ne. /Ukazuje muzikantovi kamsi za rybník/ l-'niMvcj se...! To je mrcha! Každej den mi přes lu Imiku šlape! MUZIKANT Lufťačka! VľNK< >VAN Mrcha! Div že mi nevyšlapala cestu |iim /.ľhľiňák! Teď přijde sem, dá nohu přes nohu • Imutt- se lu vystavovat! -39- VÁCHOVÁ /začne prudčeji plést/ Pamatuješ, když to bylo s tou měnou? Ani hadr na nádobí jsem nedostala! MUZIKANT No — je jako majolenka! VÁCHOVÁ Byla jich plná Praha. Všechno skoupili! VACH Copak asi bude k obědu? VENKOVAN Majolenka! Z dálky! Ta už má něja-)kej ten pátek za sebou! Co říkám pátek! Takové mají za sebou jenom neděle!, STARŠÍ VENKOVANKA /v černých šatech a černém šátku, s kyticí jiřin v ruce pospíchá kolem/ Kdy já už vás, mužští, viděla jít kolem školy! Pak že se chlapi nedovedou zapovídat! MUZIKANT Svezem se s tebou, Ando! Počkej! /Pomalu odcházejí/ VENKOVAN /ještě na odchodu/ Mrcha jedna! Počkej, mámo! VÁCHOVÁ To jsou dmi! Tady jsou peníze, tady ještě jsou! Když to bylo s tou měnou, div neroz-nesli muzeum! Majolenka! VACH Dal jí to ... /zasměje se/ ... už má nějaký ten pátek za sebou! VÁCHOVÁ Prosím tě, ty mlč! — Ale co jim je do toho, dědkům! VACH /vyndá z náprsní kapsy několik dvojlistů z knížky/ Tu máš, dej jí to ty! VÁCHOVÁ Ty vypadají! /Bere od něho listy a dává je do kabelky/ Ty jsi vždycky ten hodný a já špatná! Podruhé jí zase něco půjčím! — A ty si neber košili sám! VACH Tady se víc potím___A je neděle! VÁCHOVÁ V pátek sis vzal čistou... na tu estrádu, byla by ti ještě stačila! VACH Je neděle. VÁCHOVA Vždycky budeš čistší než ti křupáni tady! Už mi na plovárně dvakrát vynadali, že nejdu prát stranou ... Prej se tam koupají děti! VACH Je boží neděle. 40- K. Hoger a M. Tomášova / Morák a Zuzka VÁCHOVÁ Jen ať se těm svým harantům podívají na zadek! MORÁK Ipřejde přes scénuj VAGH Odkud já ho znám? VÁCHOVÁ Až budu mít služku, převlíkej se třeba třikrát za den! Na kom ti tu, prosím tě, tolik záleží? VACH Mery! Zase mi řekni, že se parádím kvůli ní! Dáš mi za týden dvě košile! Podívej! Odkudpak ho známe? VÁCHOVÁ Musí ti vydržet do čtvrtka! VACH Z kšeftu ho neznám, ne! VÁCHOVÁ Jen seď, už se dočkáš! Schválně, jestli se ti ta tvá majolenka pochlubí, že jí ujel! Ve čtyři ráno! VACH No — a co má bejt? Přijel, vyspal se... VÁCHOVÁ Takové vyspání bych ti přála! To bys potřeboval jako sůl! Pak by sis vážil toho, co máš! Takových, co dovedou domov opravdu vystlat, je pár... jen pár je nás, čím dál, tím míň! Já té Mixové jednou povím, co si o ní myslím! VACH No tak pověz! MÍLA A HANKA /asi sedmnáctiletá děvčata, v šortkách, přijdou s písničkou. Nesou na šňůře navlečené lampióny, pokládají je na zem. Mezi zpěvem hovoří/ HANKA Mě to už přestává bavit. MlLA Ono tě neubyde! Tohle bude naše místo ■—-aspoň říkal. HANKA Poštmistrovi vynechá motor — něco si vzpomene... Copak já se ho budu ptát, kde se mám večer projít? Ještě by měl říct, že můžu jen pod tenhle lampión! VACH /zálibně pozoruje děvčata/ VÁCHOVÁ Fuj! VACH Proč? VÁCHOVÁ Ty víš! VACH To vím! MÍLA Za chvíli to budeme mít z krku. ■41. HANKA Mohly jsme se koupat! /Na odchodu/ Ty ses dala nachytat kvůli Jirkovi. MÍLA A kdyby! /Odejdou/ "VÁCHOVÁ Že se nestydíš! VACH /pohvizduje, jde si sednout/ Hele! Šnek! Podívej se na toho šneka! /Strká do něj holí/ Taky jsme to jedli, viď, Mery? Na Štědrej den dopoledne... u Hroznu ... Myslíš ... takový šnek... šel by ochočit? Pocem, maličkej . . . pocem! /mlaská/ Želva jde ochočit, želva jo! /Ukáže holí na lampióny/ Co blbnou? Teď se pořád jen blbne! VÁCHOVÁ /se rozesměje/ Ve čtyři ráno! VACH Co? VÁCHOVÁ Když ty taky všechno zaspíš! VACH Proto jsem tady, abych všechno zaspal. VÁCHOVÁ /si začne broukat písničku „Vesničko má pod Šumavou"/ VACH Želva jde ochočit, želva jo! MIXOVÁ /velmi hezká čtyřiačtyřicetiletá žena, obléká se s vkusem, který není jen koupený. Občas si zapálí cigaretu. Je na ní vidět únavu, kterou se snaží zastřít. Pod paží nese brožovanou knížku/ VÁCHOVÁ Pojďte, paní Mixová, sedněte si na chvilku! VACH /dvorně vstane/ Rucelíbám, milostpaní. MIXOVÁ Dobrý den. VÁCHOVÁ Tak jste to včera večer natáhli? MIXOVÁ Byli jsme tam sotva hodinu. — To bude vedro, už teď se nedá dýchat. VÁCHOVÁ To je fešák, ten váš muž ... MIXOVÁ /skoro se lekne/ VÁCHOVÁ Povídám... pan inženýr je fešák! Konečně jsem vás viděla pohromadě. .. sluší vám to! Ještě vyspává, že? MIXOVÁ Je unavený ... VÁCHOVÁ To všichni, paní Mixová, to všichni... ! Na život není čas ... na lásku není čas ... ^VACH Uštvou nás! MIXOVÁ Teď v létě má muž nejvíc práce. VÁCHOVÁ A jakpak jste spala na dnešek? —- Dobře? VACH Takový šnek /strčí do něj holí/ ... prosím, prve jsem zrovna povídal... /Když ho Váchová zakřikne pohledem/ Chceš něco, Mery? MIXOVÁ Kdopak to zas umřel? Tady je pohřbů v té vsi! Když jsme sem jezdili, to jsem byla ještě malá, nebylo tolik pohřbů! VACH Víc lidí, víc pohřbů ... když to nestačí srovnat válka, jde to pomaleji. Příroda se musí starat sama, když jí lidi nepomohou. VÁCHOVÁ Kdepak máte Zuzanku? MIXOVÁ Balíme. VÁCHOVÁ /povyskočí/ Ale? Co tak najednou? VACH Balíte? Milostpaní! VÁCHOVÁ Vy už chcete odjet? MIXOVÁ Zítra. VÁCHOVÁ Vždyť jste chtěli zůstat do konce měsíce ... Tak to tu osiříme, Edouši! Kdopak vyprovodí nás? VACH Slečna Zuzanka také jede? MIXOVÁ To tu má zůstat sama? VÁCHOVÁ Už je to slečna. Má maturitu . .. VACH Hodné děvče! A hezké! MIXOVÁ Podruhé už bych si takové fanfárum na starost nevzala! Dělá to dospělou a přitom se to pořád hihňá... a hned zas brečí! VACH Hezká je... ta nezapře, že je z vašeho rodu. MIXOVÁ Není, pane Váchu ... je z mužovy strany. • VACH Nevadí, nevadí... ale má příklad ... ve vás! VÁCHOVÁ /má zlost/ Příklad ... příklad! Dnes ty duti vidí kolem sebe všelijaké příklady. To my měli jiné mládí. Když jsem byla malá, neslyšela jsem, že by se tatínek s maminkou hádali . . . Ale co ty děti musí vyslechnout dnes! MIXOVÁ /si zapálí cigaretu/ Dneska tu zase nebude klid! -42- -43- VACH Blbnou! Teď se jenom blbne! To se přej poštmistr zbláznil... VÁCHOVÁ /roztáhne kousek pletení/ Paní Mixo-vá... tady nad tím patentem přidávat každé osmé nebo každé desáté oko? MIXOVÄ Tomu já vůbec nerozumím, paní Váchová! VÁCHOVÁ Vy to nepotřebujete... vám to pan inženýr přiveze z venku ... Nebo si jdete do Domu módy! Ale my dneska musíme počítat s každou korunou. Nejlepší bude, když si upletu malý vzorek. /Zastrkuje pletení do kabelky, přitom jako náhodou vyndá dvojlisty z knížky/ Cos mi to sem, prosím tě, dal za papíry? Ach tak! Představte si, paní Mixová, tohle jsme ráno našli na náměstí... Podívejte se! Pojďte se podívat! /Podává Mixové dvojlist/ VACH Pocem... Prve jsem zrovna říkal... tuhleten šnek... VÁCHOVÁ Nech už tu chudinku! Ty musíš pořád někoho trápit! MIXOVÁ /drží dvojlist v ruce a čte/ „První věcí života je láska." To je z Královny Margot! VACH A je to pravda! Láska! Tam je takových případných věcí víc! MIXOVÁ /ve velkých rozpacích/ Zrovna vám ji nesu ... nezlobte se, ale nedočetla jsem to! /Ruce se jí třesou, jak zakládá listy do knížky/ Jak je to možné? To asi Zuzka! Ale už když jste nám ji půjčili, chyběla celá jedna složka! VACH Ano, chybí tam kus, velký kus... zrovna s tou popravou ... jak král pozvedl ruku a toho ... toho ... honem ... toho Salcédea přivázali ke čtyřem koním ... a pak nic, až zase jak se začnou scházet ti Gaskoňci! MIXOVÁ /se chce dostat z rozpaků/ Vy to ale ovládáte, pane Váchu! VÁCHOVÁ To nám zase ztratila sousedka! MIXOVÁ /vrací knížku/ Děkuji. Zuzka se vám omluví. VACH Ale to nic! Tak si slečna Zuzanka poctia? MIXOVÁ Pořád se smála. .. krvák říznutý slaďá-kem, říkala. VÁCHOVÁ Kde to dnes ty děti berou? VACH A divíš se? — To jak jste nám půjčila vy ... to od toho . .. no, o tom moři a starci... já teda nevím! A prej na to byly fronty ... jo, vy jste to říkala! ~~~~------ VÁCHOVÁ Dnes vám to zase sluší, paní Mixová! MIXOVÁ A zrovna mi není zvlášť dobře. VACH Já bych takovou věc napsal na deseti řádkách . . . ale pak už by musel začít nějaký děj! Ale tady! Ten děda pořád mluví s rybama. . . VÁCHOVÁ Koukám ... jste nějaká nesvá. MIXOVÁ To asi z toho pohřbu. VÁCHOVÁ Cizí bolest vám taky nepřidá, viďte? Mně zrovna tak! Jako by někdo umřel mně! VACH I s rukou tam ten děda mluví... i s rukou! Ale politika v tom není, to ne! To se musí přiznat. Že ne, milostpaní? MrXÓVÁ Prosím? VACH Že tam není politika ... v té vaší knížce. MIXOVÁ Zato v té Královně Margot... jen tak iscrn do toho nakoukla . . . tam je politiky dost! VACH Ale to už se nás netejká! A potom.. . jak to len Dumas podal! A tenkrát to vlastně ani politika nebyla. — to bylo jen takové fik šmik ... a hotovo! I'< íSTMISTR /asi pětačtyřicetiletý, obléká se trochu maloměstsky a nedbale, i když si rád pročeše bujné vlasy. Chvílemi je rozpačitý. Nese svazek drátu a ilaflc/ Dobré ráno! /Podívá se na lampióny/ Jeden, dva, tři. . . /Pak počítá potichu. Rozhlédne se/ In bude stačit. V ACH Jdete drátovat, pane poštmistře? |*l l&TMÍSTR Když jsem si to vymyslel.. . /vyndá ktifisy asi troje noviny a položí je na zem/ -44- -45- VACH Práci jste měl nechat těm zelenáčům! VÁCHOVÁ Pan poštmistr je taky ještě mladík, POŠTMISTR /zprvu neví, má-li to říci před Váchovými) Paní Mixová... už jste dostala ten telegram? MIXOVÄ /udiveně/ Já? . . . Telegram? POŠTMISTR Poslal jsem s ním Landu na plovárnu... myslil jsem, když je tak hezky, že budete na plovárně. MIXOVÁ Aby tak Péťa! Nevíte, co v něm bylo, pane poštmistře? POŠTMISTR To nevím... přijímal ho Landa. Ale nebojte se, nic hrozného to nebude ... to bychom si na poště řekli. MIXOVÁ Kdepak bych toho Landu stihla? POŠTMISTR Teď roznáší noviny... Přinesu vám to k obědu. VACH Dneska se telegrafuje kvůli každé hlouposti. MIXOVÁ Jen kdyby to nebylo nic s Péťou! VÁCHOVÁ Vy se ale umíte vylekat! Jste starosllivá máma, no! VACH Paní Mixová nám chce odjet! POŠTMISTR /velmi překvapen/ Co... co... tak najednou? MIXOVÁ Musím ... Péťa se vrátí z letního tábora. Za prázdniny mi psal jednou —• kluk jeden! Snad mu to tam prospělo. A muž mě také už potřebuje. VÁCHOVÁ Však jsou bez nás ti mužští ztracení.. . jako hniličky. VACH To bude na plovárně jako po vymření. VÁCHOVÁ Jo, to> by někdo musel nejdřív utopit ty haranty... Jednou to zboří svět! — Řekni panu poštmistrovi. . . VACH Co? VÁCHOVÁ Jistě nám noviny půjčí, v, VACH Na co? Jo, počkej, staska! /Jde pro noviny/ VÁCHOVÁ V neděli se to ještě dá číst! / -46. POŠTMISTR /zvedne noviny a podává je Váchovým/ Prosím, jen si poslužte! VACH Ty velké ne, ty si nechte! /Bere jedny a podává je Váchové/ Děkuju. VÁCHOVÁ Jen do oběda, pane poštmistře. /Otvírá, noviny a listuje v nich/ POŠTMISTR Času dost! VACH Už to mám. Méry, už to mám.. . ten s ige-liťákem . .. prve, jak šel kolem . . . VÁCHOVÁ Počkej! /Čte/ „Mezinárodní geofyzikální rok ..." čím dnes ty lidi krmí! VACH Blbnou lidem mozky! | MIXOVÁ Slyšíte, pane poštmistře? POŠTMISTR Víte, paní Mixová, že už jsem dostal ten kalendář? VACH Vy už v létě sháníte kalendář? Vy to ženete! POŠTMISTR /trochu vesele/ Kalendář pro mezinárodní geofyzikální rok, pane Váchu. Tam byste se například dočetl, že teď v srpnu máme dny s mimořádnou meteorickou aktivitou .. . VACH Když jste tak chytrý, pane poštmistře, to byste nám mohl povědět, jestli jde ochočit šnek. Želva jo. Želvička. Za války jsme měli želvičku, viď, Mery? Z Řecka. To je sem vozili Němci. Takhle nějakou žabičku, tu byste uměl ochočit, že jo? VÁCHOVÁ Poslouchejte! /Čte/ „Gině Lollobrigi-(lč se narodil chlapec, váží tři a půl kila!" MIXOVÁ To ho tedy náš Péťa vzal o deset deka! Měl tři kila šedesát. VÁCHOVÁ Je to přece jen máma. /Čte/ „Už napřed mu nakoupila výbavičky a hraček za dvě stě |).i(lcsát. .." To není možné! A teď se podržte ... „Z;i dvě stě padesát miliónů lir!" Až se jednou oženil c, pane poštmistře . . .! Takhle byste se měl oženil! ft)ft T MISTR Jeto nemravné! VA( 11IOVÁ Ale jděte, vy jeden Aloisi! To, že se ne-uírniie, to je nemravné! -47- VAGH /si pohvizduje/ POŠTMISTR Myslím ... ty milióny. VÁCHOVÁ A proč? Když na to má! Dvě stě padesát miliónů lir! Lira je víc než koruna, že? No, určitě! A hlavně — je tam co kupovat! jK Váchovi/ Nehvízdej! POŠTMISTR Pro jedno dítě! VACH I přejte jí to! Ať se jí některá postaví! VÁCHOVÁ Prosím tě ...! VACH No — a co taková ženská potěší lidí! /Zazní hlas zvonu/ VÁCHOVÁ /listuje dál/ „Sýrie . . . Jemen . .." My taky se vším naděláme! S každým černochem! /Te-prv teď zaslechne zvon/ Edouši! Jdeme! Musíme do kostela! /Skládá noviny/ Při obědě vám je vrátím, paňepoštmistře. Pojď, pánbíček by nám to neodpustil! /Ukáže na tašky, položené kolem židle/ Vezmi to! VACH No pro jednou ... V Praze nejdeme celej rok. VÁCHOVÁ Aspoň na kqusek_pohřbu! Tašky! A kdybyste něco potřebovala, paní Mixová... MIXOVÁ Děkuju . . . Proč? VÁCHOVÁ No ... já jen myslela ... jako žena ženě. VACH /vstane a odchází s Váchovou/ Už to mám, Mery, ten chlap, co tu chodí, toho známe od Pavouka! Z baru U pavouka! /Odejdou/ /Chvíli ticho/ POŠTMISTR Proč jedete tak najednou? MIXOVÁ Vy taky, pane poštmistře? POŠTMISTR Bude se nám stýskat. MIXOVÁ Vy taky v tom něco vidíte, že jedu? Najednou! Vždycky se odjíždí najednou! POŠTMISTR Taky jste přijeli... tak najednou! To není náhoda, že jste si sedli na oběd zrovna do toho kouta, co sedím já. MIXOVÁ Ale že tam ještě zbyla dvě místa a na ně 48. B. Záhorský a J. Šejbalová / manželé Váchovi si za dva dni přisedli Váchovi... to je náhoda — nešťastná náhoda! POŠTMISTR Podzim — a tady bývá hezký podzim ... Ale jak začnou mlhy... Je před námi celý rok! MIXOVÁ Před námi? Proč neřeknete přede mnou? POŠTMISTR Máte pravdu — ... přede mnou. Celý dlouhý rok! MIXOVÁ Geofyzikální! POŠTMISTR Nesmějte se mi... MIXOVÁ Čím byste se tu taky bavil. Já vás chápu, to mají lidé horší koníčky! Flámoval jste někdy? Ale pořádně? POŠTMISTR No ... trochu ... někdy. Jako mladší. MIXOVÁ Je mi jako po flámu. Kdyby aspoň pršelo a nebylo nic vidět. POŠTMISTR Už se napršelo dost! MIXOVÁ Proč zrovna neprší dnes? POŠTMISTR Počasí nejde předpovídat, když vznikne na slunci erupce. M IXOVÁ Vy ze mne ještě uděláte meteorologa. 12 )ŠTMISTR A proč byste nemohla ... M1 XOVÁ /se rozesměje, pak řekne/ Zítra už mi bude ta vaše meteorologie houby platná! Touhle dobou budu v Praze. I'< )ŠTMISTR Vzpomenete si na nás aspoň? MIXOVÁ Proč o sobě pořád mluvíte v množném fiisle? — To víte, že budu vzpomínat. Je tu báječní*. Mám okno zrovna na rybník— . 1'OSTMISTR Ach! Tadfjsou rána! Viďte? Když »r lo modré tlačí z mlhy, všechno čerstvé... na-ili-ilinuté... Víte, že mě tenhle-obraz udržel naživu:' Jak jsem zavřel oči, tak jsem to viděl. A ve snu •«') u ve! To se vám ty pahorky s vřesem a ty košaté iliiliy vzdouvaly... houpaly ... fklIXOVA Tamhle ten strom — na slunci, jak by litu nrkdo kus koruny něčím seřízl, šikmo, něčím ľi|iliiľ řcrným. POŠTMISTR To mě udrželo naživu. MIXOVÁ To se chce pít... a zvlášť když je tolik vody kolem ... to je v člověku úplná Sahara. — Vy jste šťastný člověk. POŠTMISTR Naživu ... ano! Ne proto, že jsem odtud . . . ale je tady něco zvláštního. Vy teprv byste to měli cítit. . . klid, takový klid!; /Z dáli zazní pohřební pochod) ? MIXOVÁ Že nejste na pohřbu? POŠTMISTR Ne ... ne ... od té doby na pohřby nechodím. MIXOVÁ Černé klobouky, černé šaty, jiřiny, chvojí... teď ta muzika. . . Připadá mi, jako by celá Písečná pochovávala mne! JIRKA jdvacetiletý hoch, velmuzivýj Dobrý den .. . Kulíbám, paninko! Poštmistře, tak vidím, že jsem se dal nachytat jen já. Kluci už sedí v hospodě, trestají kulečník. POŠTMISTR Jak to vypadá na hrázi? JIRKA Moc daleko nejsme. To víš, holky! — Ukaž, nešiko! /Vezme postmistrovi práci z rukou) Jdi je popohnat! Holky nadávají! Prej se s tím děláme jen my, a bude to svítit všem! POŠTMISTR Večer jistě přijdete, paní Mixová? MIXOVÁ Večer? Kdoví co bude večer! POŠTMISTR Co by bylo? JIRKA Neděle večer, když je teď neděle ráno. Ledaže by někdo odpoledne vzal zeměkouli /má v ruce lampión) a takhle ji roztrhl... pšc! POŠTMISTR Dej pozor! JIRKA Žádnej strach ... Já vím, že ti dneska záleží na tomhle víc než na celý zeměkouli! y POŠTMISTR /odejde/ JIRKA Je to pošuk, ale dobrej kluk! MIXOVÁ Byl jste na plovárně? JIRKA Ještě ne. — Paninko, že neumíte plavat? Přiznejte se, že ne! Já mám dojem, že jdete nejdál tam, kde je vám po krk, a děláte rukama, že pla- vete, a přitom chodíte nohama po písku. Proč jste s námi nikdy neplavala na ostrůvek? MIXOVÁ Moc si na mne dovolujete, Jirko. Nepletete si mě se Zuzkou? JIRKA A byl by to div? — Proč jste včera tak chvátala od ohýnku? — A kde máte mužíčka? Ten se umí mračit! MIXOVÁ Pila bych něco studeného! — Víte, že zítra jedu? JIRKA Zítra? — A Zuzka taky? MIXOVÁ Že jedu já, to vám nevadí! JIRKA To záleží na vás, mohlo by mi to vadit. MIXOVÁ Tak už dost! — Jste moc prostořeký! MÍLA A HANKA /přijdou/ HANKA Tady ho máme, ulejváka! My samy ten drát neuvážeme! 11RKA Poslal jsem vám tam jednoho mladíka ... lampiónového šampióna! HANKA Kudy to šel? JIRKA Jděte, chytíte ho! HANKA /na odchodu/ To je naposled, co mu děláme šašky — tomu starému mládenci! Ml LA /se ohlíží za Jirkou/ HANKA Nech ho! /odejdou/ MIXOVÁ Jak to se mnou mluvíte, Jirko? A s tou |>:minkou pomalu! Pro vás jsem paní Mixová. JIKKA Snad se nezlobíte? Včera při ohýnku jste liilěla, abych vám říkal Věro! MINOVÁ Ach! Tak to uteklo! /Hledá v kabelce/ Vriíilgin. .. Nemám. /Vyndá fotografii/ Hezký kluk, viďte? Kolik byste mu řekl? Péťo, ty kluku jedni! /Políbí fotografii/ |KK A Třináct! IXOVÁ Bylo mu jedenáct v červenci! /Zastrkuje jtilofirafii/ Už se na něj těším. K A Takhle už jsme si spolu hráli! |X< >VÁ /se na něj udiveně podívá/ -50- -51- JIRKA Už jste mi dala hádat dvakrát! — Proč jste ho sem nevzala? Tady by si užil! MIXOVÁ Přijde ze školy, hodí aktovkou ke skříni — mámo, dostal jsem pozec... to je poznámka, víte. Učím ho, aby všechno řekl, aby nic nezalhal... jako pravý muž! Dostal jsem pozec! JIRKA Já prve taky! MORÁK j přijde, a když uvidí Jirku s Mixovou, opatrně ustoupí/ MIXOVÁ Uteklo to! JIRKA Vám se tu už nelíbí? Co se vám například nelíbí? MIXOVÁ /je mrzutá/ Co? Ti vaši komáři se mi nelíbí. /Zahání z nohy komára/ To si je na nás celý rok pěstujete, že? Poslyšte, Jirko, co se tu o mně povídá? JIRKA Co? ... Co by se povídalo? MIXOVÁ Proto se vás ptám. Mám se bavit s těmi paničkami? Jsou pořád ve vaření, pletení. A ty jejich hloupé děti! A muži! Nosí břicha v plavkách jako poklad, fuj! A Zuzku mezi ně teprve vodit nechci! Kdyby se aspoň uměli obléknout! JIRKA Kolikrát jste s námi Zuzku pustila? MIXOVÁ Já za ni ručím matce, Jirko! Nemohu ji nechat běhat po nocích! A vadí vám to snad, že s ní mezi vás chodím i já? JIRKA Naopak! Ale měla byste ji občas pustit! Holky o ní pak říkají, že je nafoukaná. To víte, holky nevěří, že ji nepustíte! MIXOVÁ A taky říkají, že chodím za vámi, ne? JIRKA Že prej je jako slečinka ze zámku! Holky jsou pohádkářky. Viděla jste někdy nějakou slečinku ze zámku? Já ne! Vy taky ne! Ale večer Zuzku k muzice pustíte, že jo? Tetinko! MIXOVÁ Jste drzý kluk! MORÁK /tentokrát vejde naplno/ JIRKA /se po něm ohlédne/ Měl jsem říct paní Mi- 52 xová? Nezlobte se, na paní jste mladá! A na tetinku teprv ... Teď mi to došlo! MIXOVÁ /spatří Moráka/ Fredo! Fredo! /Vstane a běží k němu/ Fredo, kde se tu bereš? JIRKA /jde stranou, přebírá se v lampiónech a pohvizduje si/ MORÁK Vidím, že mě tu čekáte! /Ukazuje na lampióny) Ale to jste nemuseli strojit takovou parádu! MIXOVÁ To bych se byla spíš smrti nadála^ MORÁK Prosím tě, Věro, neužívej tak desivých rčení! Vždyť jsi dostala telegram! MIXOVÁ Nedostala... přišel dnes ... ještě ho nemám. MORÁK To je záhada ■— nedostala . .. přišel! A já chtěl jet hned v poledne zpátky! To už to nestihnu! JIRKA Nashledanou! MIXOVÁ To je Jirka .. . Pan redaktor Morák. /Jirka chce Morákovi podat. ruku, Morák jen kývne hlavou) Budou to mít hezké, viď? Večer tu bude taneční zábava! — Jirko, taky vám musím pomoci! JIRKA To budeme rádi! /Odchází/ ■MORÁK. Už jsem tu od devíti. Kam se hnu, vrazím do nějakého blázna s lampiónem. /Dívá se na hodinky/ MIXOVÁ To ti stálo za to, přijet za mnou na hodinku? Fredo! Taková hezká neděle! Štípni mě, 1'Vedo! Ze se mi to nezdá, že ne? Mně se tu tak ilýská! /Znovu se ozve pohřební pochod/ M( )RÁK Potřeboval jsem s tebou mluvit.. . Ve vážné věci. Ml XOVÁ Už přes měsíc jsme se neviděli. M( )RÁK Taky muzikou mě vítáte. MI XOVÁ Já se divím, že se těm lidem chce umírat. M( )KÁK Mělas čekat v devět u autobusu. Byl bych mihl ještě polední vlak. MIXOVÁ Víš, že včera přijel Vašek? MOKÁK /se zarazí/ Cože? Vždyť mi v _ podniku frkli, že je na služební cestě. -53- MIXOVÁ Ale už je zase pryč. Neboj se! Pohádali jsme se trochu. Víš, jaký je! Fredo, teď už s tím musíme něco udělat! Takhle už to dál nepůjde! MORÁK Něco se s tím udělat musí. — Tak Mixa je zase pryč! MIXOVÁ Utekl jako kluk. — Proč mu pořád říkáš Mixa? MORÁK To je zvyk, ze školy. MIXOVÁ Nikam nepojedeš! Zůstaneš tu přes neděli a zítra pojedeš s námi. Fredo, když už jsi tady.. . MORÁK S vámi? MIXOVÁ' Mám tu na krku Zuzku. Znáš ji! Jednou jsi ji viděl. Švagrová mi ji sem strčila. A tak pojď, pojď si odpočinout, byl bys celý den nervózní! MORÁK /se rozhlédne/ Ne, ne, ne! Musím odjet co nejdřív. Odpoledne. Myslím, že to jede ve čtyři. Změnilo se to tu za těch pětadvacet let... všechno je tu jako bez šťávy . .. taková nalíčená šeď. — Co to bylo za kluka, jak tu s tebou prve seděl? Myslíš si kdovíco, když takového kluka pošimráš! /Zasměje se/ MIXOVÁ Ty žárlíš? MORÁK Ne, zajímá mě to. MIXOVÁ Ale to je Zuzčin kamarád! Jak se ti jelo? Horko, viď? Půjdem ke mně, musíš se trochu umýt, odpočiň si.. . Večer si zatančíme. MORÁK To sotva. MIXOVÁ Teď nikam nepojedeš! To bys nevydržel — dvě cesty v takovém vedru. MORÁK /najednou bázlivě/ Jsem bledý, viď? MIXOVÁ Ale nejsi •—■ jako vždycky, trochu unavený. Opálený být nemůžeš, když se nechceš hnout z Prahy. Bože. není to sen? Zrovna tady. .. Podívej se na tu zátoku, Fredo ... pamatuješ? MORÁK /vyndá z kapsy zrcátko a dívá se do něho/ Proč myslíš, že bych nevydržel dvě cesty? Byl jsem na Ekg — nic, všechno v pořádku. Kdybych aspoň 54- věděl, jestli má autobus připojení na odpolední vlak . . . MIXOVÁ Měj rozum a zůstaň u nás do rána! MORÁK Nechtělo by se mi šlapat pět čtvrtí hodiny v tom slunci! ZUZKA /hezké, asi osmnáctileté děvče. Spatří Mo-ráka, zarazí se/ MIXOVA Co jsem ti řekla, Zuzaňko? Ze máš balit! Navečer budeš chtít k muzice. A ty šaty... A ty šaty ... ty krajkové -— jsi, doufám, nechala venku! ZUZKA Přišel ti telegram. /Podává Mixové telegram/ MIXOVÁ /ho od ní bere/ To je Zuzka, moje neteř . . . pan redaktor Morák, Alfréd Morák. . . /Otvírá telegram/ MORÁK /se najednou tváří roztomile, jeho skleslost je ta tam/ Viděl jsem vás, slečno . . . jednou, to jste byla ještě takováhle žabka! MIXOVÁ /čte telegram/ Přijedu v devět, čekej u autobusu! MORÁK Ale už tenkrát jste se mi líbila! MIXOVÁ Vrtáci! (Podává telegram Morákovi) Pan redaktor je strýčkův spolužák. Přijel se na strýčka podívat. . . schválně se sem trmácí a strýček nám provádí takové hlouposti. /Morák mechanicky zastrčí telegram do kapsy/ ZUZKA Kouká ti spodnička . . . MIXOVÁ /si upravuje šaty, zlostně/ Až uvidíš Váchovy, hned se jim omluv! Za tu Královnu Margot! ZUZKA Jak to... proč? M IXOVÁ Někde jsi vytrousila z knížky listy a oni je našli. Příjemné mi to nebylo! Nekoukej tak hloupě! Víš, co je to za lidi! Zl IZKA Ty myslíš, že nic nevím? Strčili jste mě spát na půdu, do takové díry! Bylo tam slyšet všechno! M IXOVÁ Co bylo slyšet? /.liZKA Dobrá, beru to na sebe! MIXOVÁ /na ni vztekle pohlédne/ Cože? 5 5. val k Pavoukovi. Začínal jsem přece u Porgesa, jako cesťák, byla rozená Porgesová, Hana Porgesová. POŠTMISTR /bere nějaké nástroje a odchází/ VACH /jde jako pejsek za ním/ Ti Porgesovi jsou všichni pryč! Tohle jsem vždycky odsuzoval. Židi jsou taky lidi! A jak se s nimi pracovalo! POŠTMISTR Jak se to představil? Takové divné jméno ... Morák. Znal jsem takové jméno, Alfréd Morák, psával básně do Studentského časopisu. Ale to snad nemůže být on. VACH /volá na Moráka a Mixovouj Pojďte sem, pojďte sem! MORÁK S MIXOVOU /se vracejí/ MIXOVÁ Vedro bude k nevydržení! VACH Zrovna jsme se dohadovali s panem pošt-mistrem. Já znám pana redaktora od Pavouka ... a tuhle pan poštmistr z nějakého časopisu. Račte být redaktorem v novinách? MORÁK /naschvál/ Ano! VACH /se vyděsí/ MORÁK Ne. VACH No proto! Už jsem se lekl. MIXOVÁ Svět je opravdu malý! POŠTMISTR Ne, neznám pana redaktora. Jako student jsem četl verše od Alfréda Moráka. MIXOVÁ To je skvělé, Fredo, ne? Tak tady ho máte živého, pane poštmistře! POŠTMISTR Odpusťte... pak už jsem neměl příležitost. Zajímají mě přírodní vědy ... ale jen tak . . . spíš pro vyražení. MORÁK O nic jste nepřišel. — No, přírodní vědy... to je vlastně poezie moderního člověka! VACH To nám večer musíte něco zveršovat, jako u Pavouka, pamatujete? Taky jste tam často býval s Haničkou Porgesovou, nikdy se ke mně nezapomněla přihlásit, žába jedna kudrnatá! ."MORÁK /se ohlédne na Mixovou, jakoby polekán/ Nedopadlo to s nimi dobře. VACH Já vím, každého z nás to nějak postihlo. Každého! — Každej nějak nasazoval krk! Když jsem chtěl aspoň známým dát zboží z kvalitního materiálu . . . POŠTMISTR Mám opravdu radost, že jsem vás poznal . . . vidím poprvé živého básníka. MORÁK /opět v rozpacích/ VACH Proto všechno stálo desetkrát víc. .. do té ceny člověk musil započítat krk. . . vlastní krk! MIXOVÁ Večer se musíte dát dohromady a popovídat si! Tohle místo bude naše? Kolikpak zdobíte takových koutků, pane poštmistře? POŠTMISTR Sedm, i s hrází! /K Váchovi/ Půjdeme? /Odtáhne Vácha/ MORÁK Velkovýroba selanek! MIXOVÁ /skoro v pláči/ Fredo, Fredo, Fredo! /Pak se přemůže a recituje/ Vyprahlý pahorek vzdouvá se potokem slziček .. . Pamatuješ? /Recituje dál/ . . . mezi ně položíš hlavu, a bělounký malíček zasvítí v slzičkách . . . Fredo, je to možné, že už je to pětadvacet let? A zrovna tady to bylo. A pak nic, třiadvacet let nic, až předloni — a zase tak studentsky, viď? To tu ještě byly ty duby. MORÁK /si ohmatává nohu v botě a bolestně se tváří/ O čem mám s takovými lidmi mluvit? MIXOVÁ /dál recituje/ ... a bělounký . . . Melounky nebo běloučký? Vždycky ti záleželo na každém slovíčku. Běloučký, že? /Recituje dál/ a . . . běloučký malíček zasvítí v slzičkách pro moje polibky něžné, než srp ty slzičky s ostatní trávou sežne. -58- -59- Znáš to, Fredo? To je přece od tebe, tos mi tenkrát napsal, tady v Písečné . .. MORÁK /si ohmatává nohu/ Tsss! Přestaň s tím, Věro! MIXOVÄ Mám ji ještě schovanou ... i s tou vylisovanou slzičkou. Ani ten malíček jsi mi tenkrát nepolíbil! /Zasměje se/ Měl jsi strach, viď? Já jsem tak šťastná, že tě tu mám! MORÁK /se uchichtne/ Bělounký nebo běloučký ... Je to hloupost, ale ať ťo dnes napíše dvacetiletý kluk! Dnes.. . fuj! Buď je v básních špína z ulice, z postele, nebo opožděné kladivo — a to tluče do papírové kovadliny. Básník! Copak tu dnes může být básník? /Recituje mumlavě, jako by zařtkával/ Básník je zvíře, jež se chce dopátrat člověka, a dopátrá-li se ho jednou, ustane na světě poezie ... Ach Věro! Věro, odjedu navečer! Je to tu jako v bludišti! MIXOVÁ Bělounký nebo běloučký? /Žadonivěf Fredo! MORÁK Prosím tě, přestaň kolem sebe rozlévat růžovou omáčku! — Neuděláš tady krok, abys nevrazil do cukráře nebo do poštmistra. Na mou duši, radši bych strčil hlavu do mraveniště! MIXOVÁ A odpočinout si nechceš! Nebo si aspoň sednout k lesu ... vykoupat se. Přece nemůžeme celý den takhle chodit! MORÁK Přijel jsem, abych si s tebou promluvil. MIXOVÁ Rozumím ti, chápu tě, už jsme se tak dlouho neviděli! MORÁK Houby chápeš! MIXOVÁ Není ti dobře, viď? Taky nezdravě žiješ, Fredo! Potřebuješ někoho, kdo by se o tebe staral. Musíš se odstěhovat! Prosím tě, co je to za ženskou, ta tvoje bytná? Vždyť už jenom z ní nemůžeš být 60- zdráv! A ten kukuč jaký má! Bojím se u tebe zazvonit, aby mi nepřišla otevřít ona! MORÁK Prosím tě, co sem taháš Slávku! MIXOVÁ Jakou Slávku? MORÁK No Slávku, bytnou! MIXOVÁ Ach tak! Ríkals, že prodává v mlékárně. Odpusť, to bych radši vůbec nesnídala! Je z těch ženských, co se třeba pětkrát za den myjou a pořád se z nich přitom tlačí navrch špína... taková mastná! Vdova! Ten vedle ní musel umřít! MORÁK Prosím tě, nech ji na pokoji! — A proč tě sem Mixa letos dal? Z trestu, ne? /Vstane a začne chodit/ Podívej se, Věro, přijel jsem, abych si s tebou vážně promluvil... /Rozhlédne se/ Ale tady ne... tady přece ne, na veřejné cestě! Kam mě to sem taháš? MIXOVÁ A ke mně jít nechceš, potřebuješ si odpočinout! MORÁK Poslouchej... MIXOVÁ /zpočátku mírně, skoro něžně, pak se její hlas stupňuje téměř k pláči/ Prosím tě, Fredo, sedni si! Sedni si ke mně a povídej... anebo mlč ... Jen u mne seď! Fredo! To Vašek vždycky takhle začne chodit... a pak to jde: Péťa běhá celý den na ulici... pořádně se nenají... Péťa přinesl pětku ... co děláš celý den? Proto jsi doma, aby ses mohla starat o dítě... já tě nepotrebujú, ale Péťa tě potřebuje ... MORÁK Prosssím tě! M1XOVÁ A když je v dobré náladě ... pořád jen projekt, prémie... a zase — já_tě_ngpatřebuju, Věro! Na dnešek začal zrovna tak. Vyčti mi těch pár dní tady, jako bych se tu válela, a já mám na krku tu holku — kdopak má uhlídat takového divocha? MORÁK Prosssím tě! M IXOVÁ Dnes ráno od tří hodin jsem slyšela jen — k čemu jsi, k čemu? A když jsem mu řekla, že mi -61- vzal dítě ... A vzal mi dítě a poslal ho do tábora . . . najednou mě dítě nepotřebuje! MORÁK Křičela jsi, bránila jsi se, když ti brali dítě! A tady si zoufáš . .. uvěznil tě a dal tě hlídat mladou saní ... to se stávalo jen královnám . . . mladou saničkou . . . Kolik je té Zuzce? MIXOVÁ Fredo, měl bys Péťu rád? MORÁK /se na ni překvapeně podívá/ MIXOVÁ Péťu! — Nezlob se, nemám si komu postěžovat. Chtěla bych ti pomáhat. Budu ti pomáhat! Naučím se psát na stroji .. . MORÁK Prosím tě, co bys mi pomáhala?! Na to mi stačí ten nejmenší závit /ukazuje si na celo/. Opravovat ve zbytečných a hloupých korekturách čárky a tečky, přehazovat slova, vidět cizím lidem do kuchyně, těm nedoukům dnes! MIXOVÁ Ale ty přece sám taky píšeš! Dovedeš jiné veci! MORÁK Až se mu zastaví srdce, pak už nebude nikoho. Pak bude jenom nicota, pak bude jen on ... to je — nic! Proto nepíšu. Už patnáct let ne! Jde mi jen o živobytí. MIXOVÁ /recituje jako pro sebe/ . . . běloučký malíček zasvítí v slzičkách pro moje polibky něžné . . . MORÁK Jako každému pořádnému člověku! /Zasměje se/ Co bych dával lidem nějakou výpověď o sobě? MIXOVÁ /si recituje/ . . . než srp ty slzičky s ostatní trávou sežne . .. MORÁK Co bych se jim vydával? A zvlášť dnes! MIXOVÁ Vyprahlý pahorek ... ,jJem se tam odpoledne podívat, ano? Víš, že tam vysadili třešně, snad na sto třešní... už jsou to velké stromy. Ale my jsme se nezměnili, že ne, Fredo? Mně se zdá, že je dnes víc mladých lidí, než bylo tenkrát! MORAK Samozřejmě. Teď jsou pro tebe mladí všichni od čtyřiceti dolů! Optický klam! MIXOVÁ Mám ještě malé dítě! MORÁK Žijeme ve světě, kde už i desetiletí jsou starci. MIXOVÁ Měl by tě slyšet Péťa! MORÁK Péťa je dospělý a tys pro něho dítě. Chrání tě před starostmi a strachy. Jen ho vezmi někdy na paškál! Rok už má strach, aby se táta s mámou ne-rozvedli, teď by mohl být rok ve strachu, jak rozvod dopadne a komu připadne. V dětech je národ věčný a jsou na tom tak, jako byli kdysi staří výměnkáři! MIXOVA Péťa má krásné dětství. Dostane, co chce. Našj neměli nikdy nedostatek. Ale já neměla ani desetinu toho co on! Těch hraček co má... a kní- - žck. Teď televizi. Ten ti je rozkošný před televizorem! Ze začátku vypadal vyplašeně jako malý chycený Marťánek. Příště ho nenechám tak jako letos. Měla jsem se bránit a mohl tu být se mnou! /Po-chvíli/ Fredo, co s tebou je? Něco přede mnou tajíš? Viď, že ne? Že jsi pořád můj Freda? VÁCHOVÁ /přijde z druhé strany/ Neviděla jste mého manžela? Ten člověk nemá chvilku stání! I ten pohřeb mi zkazí! — Tak ten pán přijel za \.'nni? Mužovi to pořád vrtalo hlavou, odkud ho M I KOVÁ To je pan redaktor Morák! VA( IHOVA Váchová. Známe se . .. od Pavouka! Muž vždycky takhle utíkal! Zrovna od Pavouka! Se-'li'li jsme dvě hodiny a najednou začal vzdychat a chytat se za prsa — vzduch, vzduch ... a zmizel, třeba na dvě hodiny zmizel! Co se mě kvůli tomu -62- -63- nadobírali, celý stůl si mě dobíral — Pan redaktor už tu chodí od rána. Konečně jste se našli! "MIXOVÁ Je to přítel mého muže, přijel se podívat. ZUZKA /přišla/ Dobrý den! Paní Váchová... VÁCHOVÁ /nebere Zuzku na vědomí/ To bude mít pan inženýr radost! Kdypak se nám ukáže? /K Mo-rákovi/ Včera trochu flámoval s paní a s mladými ... Nějak ho to porazilo! ZUZKA Paní Váchová, nezlobte se na mne! VÁCHOVÁ Já? Proč? MIXOVÁ Víte, kde je pan Vach? Pomáhá tamhle mladým věšet lampióny! Zuzko, doveď tam paní Váchovou... ZUZKA Musím se vám omluvit, paní Váchová, vytrousila jsem prý nějaké listy z té vaší knížky... Prý! VÁCHOVÁ Ale děvenko, to nic! Chudinko! Já vím, že... No nebudem o tom mluvit, už na to nemyslete! Paní Mixová, slyšela jste v noci — prve jsem se vás zapomněla zeptat — bylo to jako u vás ... takový křik, takové zaječení! MIXOVÁ My spíme dobře! Vid7; Zuzko? ZUZKA Někdy. " VÁCHOVÁ Nespala jsem, dobře od tří hodin ne. Jsem jako připitomělá. S tou královnou Margot si nedělejte starosti, Zuzanko! Na všechno jednou zapomenete. Mládí všechno sladí! Kde že je můj muž? ZUZKA S panem poštmistrem, na parketu. VÁCHOVÁ Chytí se na kdejakou jDláznivinu, když ho pustím chvilku z očí. /Odejde/ -ZUZKA /chce také odejít/ MIXOVÁ Počkej, Zuzanko! ZUZKA /zůstane/ MIXOVÁ Co to mělo znamenat... to „prý"? Prý jsem z knížky vytrousila listy ... prý! ZUZKA No — já je přece nevytrousila! /Chce odejít/ MIXOVÁ Počkej! Pojď sem! /A teď s důrazem/ ■ 64- K. Hoger a V. Fabiánova / Morák a paní Mixová L. Munzar a V. Fabiánova / Jirka a paní Mixová rOJd „m! Sedni si! / lutí Zuzku, aby si sedla/ Kde js byla v pátek v sedm večer? Pomohu ti. . . v sedm, zrovna jsem byla u holičky. — Tady je legrační holička, Fredo . . . vypadám, viď? Kdepak foukanou . . . tady! — Tak kde jsi byla? ZUZKA /mlčí, pak si začne hvízdat) MIXOVÁ A kde jsi byla den předtím, odpoledne, v pět hodin? To, jak jsi říkala, že ti pan řídící chce ukázat leguány? To jsou ti nádherná zvířátka, Fredo, řídící je koupil v zoo — pro školu . . . takové velké ještěrky . .. brrr . . . roztomilé, ale nic nedělají! — Tak mluv, Zuzko! Kde jsi byla? A v kolik jsi to přišla? To už bylo dávno po půlnoci! A hlavně — s kým jsi byla? /Posměšně cituje/ „Kdo je tvoje štěstí a neštěstí . . .?" No, jak to bylo? . . . Ale bez „prý"! /Vyndá z kabelky notýsek a čte/ „Vezmeš si mne?" já k ní děl. Její smích se zvonkem chvěl... MORÁK Věro! MIXOVÁ /čte/ „Chci hned... hned... hned!!!" Iři vykřičníky! — „Když jsem se na něho včera dívala u ohně, jak zpívá, mrazilo mě v zádech." '/1 XKA Vrať mi ten deníček! \ M I XOVÁ /se smíchem/ Prosím tě, o kom jsi to psa-\m' Snad ne o poštmistrovi? i /,KA /se vrhne na Mixovou a kus deníčku jí vy-t ,'i. Pak se dá na útěk a křičí/ Zabijú tě! Ty — I i - - ženská! H >RÁK Prosím tě, co to děláš? Proč ji trápíš? To .....iá úroveň, Věro! ' 11 \ < )VÁ No dovol... Tak ještě ty, Fredo! /Od-hne s pláčem/ i' >U \K /zůstane sám. Jde a utrhne jeden lampión, pohniva si s ním jako s míčem/ Vezmeš si mne?" já k ní děl. fi jí smích se zvonkem chvěl: Ne, mám ráda celý svět. .. !' jsem mlada. Ty chceš hned?" -65- Antonín Sova, vida! Všechno to začíná odjakživa stejně. /Hodí lampión na zem/ Nic se na světě nezměnilo. /Vyndá z kapsy dopis a prohlíží si jej/ — /Z hloubi srdce/ Bože, bože, co já si počnu! /Slyší kroky a schová dopis/ ZUZKA /přiběhne nazpátek/ MORÁK No ... Zuzanko, odpusťte to tetě! Ona to tak nemyslela! ZUZKA Znám ji dobře! Kde je? Chci ten deníček, chci! /Chce odejít/ MORÁK Počkejte, Zuzanko! Jednou se té příhodě budete smát... budete ji s tetou dávat k lepšímu, ve společnosti. Obě budete citovat... potom už o b ě ! Vy budete spanilá mladá dáma, tetička bude krásná stará paní . .. ZUZKA Mluvíte jako z románu. — Je protivná! A smát se tomu nebudu nikdy! MORÄK ŠpatnělienTse vyjádřil. Ne smích, ale úsměv! Úsměv je přece vždycky poetický! ZUZKA /se najednou zasměje/ Dáma! — /Uvidí na zemi spadlý lampión/ Ti to zavěsili! MORÁK /přiskočí, zvedne lampión a pečlivě ho upevňuje/ Dosvědčíte mi, že jsem také pomáhal! ZUZKA /ukazuje jeden lampión/ Tenhle je můj, podívejte se ... monogram! MORÁK Škoda, že tu není také můj! ZUZKA Jestli o to stojíte! MORÁK Musím jet, Zuzanko. ZUZKA Teď mi jí začíná být skoro líto. Ona není zlá. Když byla máma bez místa, starala se ... Jen někdy ji to chytí a potom ... Je mi jí líto, a strýčka taky. MORÁK Včera tu byl? ZUZKA A ráno vyletěl... s Královnou Margot. To jsem drbna, viďte? A já jim stejně nerozumím. Strýček jen o silnicích... a teta, že si vzala inženýra a ne nějakého cestáře... že ji nikam nebere ... ka- rioka... to byl nějaký tanec, že? To spolu zamlada tančili. .. On má pravdu, ona má pravdu ... a nakonec se do sebe pustí! MORÁK Mixa je výtečný člověk. ZUZKA Je! A jednou třeba bude Péťa bez táty! Péťa ma takový dolíček v bradě po něm a černé vlasy, hodně do spánků ... MORAK Víte, že jsem sem přišel, abych je dal dohromady? ZUZKA Jé, to by od vás bylo hezké. MORÁK Chci jim pomoci. ZUZKA Ale stejně to udělám a zase bude kravál, až se to dozví! Už jsem si to včera večer vyjednala. Strýček mi to dovolil. MORÁK Copak? ZUZKA Ještě tu zůstanu týden, zítra nepojedu! Budu bydlet u Saně. MORÁK To je jako v pohádce. ZUZKA V dolejší hospodě. Ušetřila jsem si, dávala jsem hodiny. A proč bych nesměla! Jsem už měsíc plnoletá! /Pohodí hlavou/ MORÁK /ji pohladí po vlasech/ A neumíte si poradit ani s účesem! ZUZKA Ale umím! /Znovu pohodí hlavou, shodí Morákovu ruku/ MORAK Vy děvčata si neumíte poradit ani s vlasy. I'cn váš ohon nebo hamlet není ohon ani hamlet... 1'ro to mezi tím nemáte ani jméno. Ani ohon, ani li.-imlet! /IIZ K.A Měla bych jí to přece jen říci! M< )RÁK Tahle anarchie v účesu je výrazem nějaké jiné anarchie... Ale ta je lokalizována, že? A ten účes je jejím jediným květem. |IKKA /přijde, kontroluje lampióny/ Zuzko, to jsem nevěděl, že opisuješ románky. /I I/.KA Cože? 11K K A Kdybys byla řekla mně, já bych ti bejval n, n y pal do pera řečiček! -66- -67- ZUZKA Jaké románky? JIRKA Je tam samé mrazení v zádech, třesení v kolenou. Paninka to teď dává k lepšímu ... na parketu . . . ZUZKA /utíká pryč/ JIRKA /ji zadrží/ Vezmeš si mě, ptal se.. . ptal se jí! ZUZKA /se mu vytrhne/ Pitomče! Opona DRUHÉ DĚJSTVÍ Po západu slunce. Lampióny svítí, z nedalekého parketu je slyšet venkovská taneční hudba. Když se setmí, občas přejde scénou dvojice mladých lidí. MORÁK A POŠTMISTR /přicházejí po hrázi/ MORÁK /se dívá na hodinky/ POŠTMISTR Nezdržujú? MORÁK Od čeho? — Jak tu, prosím vás, vydržíte celý rok? Jistě tu v zimě potkáváte lišky. Vystrkujou hlavy a pokřikujou: Dobrou noc, pane poštmistře, dobrou noc! POŠTMISTR Předtím jsem se skoro patnáct let cikánoval po všech možných vidrholcích. — Vždycky jsem věřil, že je to jediná pravá práce. MORÁK /tluče pěstí do dlaně, napodobuje razítkování/ Tohle? POŠTMISTR Ne! Ta vaše! Otevírá cestu všem dobrým . .. oživujícím silám... v člověku. Daleko do budoucna. Jistě ji máte rád, musíte ji mít rád! MORÁK Kde jste to sebral, ty banální průpovědi? A co myslíte, že vlastně dělám? I'()ŠTMISTR Jste básník. MORÁK /se zasměje/ Básníkům už dávno odzvonili? Poštmistrům dosud neodzvonili, buďte rád! I'()ŠTMISTR Myslil jsem ... MORÁK /opět se podívá na hodinky/ Myslíte, že nič tam doveze? P< )ŠTMISTR To je zařízeno, pane redaktore! Stačí, když vyjedete v devět, za čtvrt hodiny jste na nádraží. — Já dělám, co mohu, aby má práce měla |išlč jiný smysl. . . aby nebyla mechanická . . . Ně- kdy třeba přijde telegram, ošklivý telegram. A teď ho doručte .. . MORÁK No — už jste ho doručil. POSTMISTR Doručte ho tak, abyste náhodou nezpůsobil něco ještě horšího . . . abyste zabránil... MORÁK Řetězové reakci? Ale, milý zlatý, jak poznáte, že telegram oznamuje něco tragického? „Přijedu v devět, čekej u autobusu . . ." To může být I horší než to obvyklé „Pohřeb v úterý"! POSTMISTR Snad máte pravdu ... ale ... MORÁK Ale je tu ještě jiná věc. Řekněme, že doručíte telegram s náležitou psychologickou přípravou, jemně a opatrně, aby to starou mámu nekleplo, a v tu chvíli už startuje letadlo s vodíkovou pumou a za pár minut — třeba dvě stě kilometrů od vás — to klepne sto tisíc takových starých maminek! POSTMISTR Kdyby každý myslil... jako já... jako my tady... to letadlo by nikdy nevzlétlo. MORÁK S tím jste měl počítat, že někdo také myslí jinak než vy! To je pro kočku, to vaše myšlení — to letadlo krouží nad zeměkoulí už deset let! Co jste udělal, že jste tomu nezabránil? Věšel lampióny, že? Co jste dělal těch deset let? POSTMISTR Ale. .. odpusťte, co jste dělal vy? MORÁK Já? Nic! Dívám se a čekám. Život je přece jen čekárna. Nádražní čekárna... a z obou stran nádražní tunel.. . nekonečný tunel... JIRKA A MÍLA /dotančí na scénu z druhé strany, než je parket J JIRKA /chce vést Mílu na parket/ Pojď ještě! MÍLA Ne, Jirko, zůstaneme tady. /Hudba končí/ Vidíš, už je zrovna konec. MORÁK /k poštmistrovi/ Kampak vy jste si koupil lístek? CHLAPEC S HANKOU /přijdou z parketu/ MORÁK Já chci být slepým pasažérem. HANKA Proč netancujete? MÍLA Tančili jsme. Viď, Jirko? Tam do sebe jen strkáte! HANKA Kde máš Pražandy, Jirko? JIRKA Hele, hele, hele! HANKA Jak mi sluší? /Zdvihne rukou šaty/ MÍLA No ... sluší. Ale měla ti je víc vypasovat! CHLAPEC Váleli, co? JIRKA Hodně po stáru. /Zahvízdá divoký dixieland/ Tohle je to pravý! CHLAPEC /se přidá, ale když Jirka přestane, vyjde z toho obyčejná venkovská písnička/ JIRKA Vidíš — zase jsi v Písečné! /Zahvízdá sám/ Tohle by starému Hromasovi utrhlo flíghornu zrovna u vousů! Všimněte si, ještě má na botech chvoj í_ze hřbitova! CHLAPEC Kdy se vytasíš s tou vázou? Dals ji do tomboly? JIRKA Ne! Nikomu ji nedám! HANKA Pro koho jsi ji brousil? MÍLA Ale je krásná! Jirko, kam na to chodíš? JIRKA /túká si na čelo/ Semhle! /K poštmistrovi/ A co ty? Pro koho jsi tu celý dopoledne lezl s dráty po stromech? Ty se jen dívat, viď? MORÁK /k Jirkovi/ Kde máte Zuzanku? JIRKA Já? Proč zrovna já? HANKA Jen se nestyď! Najednou! JIRKA /k Morákovi/ A kam vy jste zašmelil paninku, šéfe? /Zahvízdá/ /Všichni mladí odejdou/ MORÁK Nebojíte se jich trochu? Dívají se tak drze — skrze nás, jako bychom byli z rosolu. POSTMISTR My jsme se taky tak koukali. MORÁK A co jsme vykoukali? POSTMISTR To, co jsme teď. MORÁK Pěkně děkuju! POSTMISTR To je přece přirozené u mladých lidí, vždycky se tak dívají, všechno je jim.jasné. .. MORÁK Mně nikdy nebylo všechno tak jasné! -70 -7 1- Opravdu, mají to i ve slovník' Všechno je už pro ně hotové, svět by í uivoren . řinku předtím, než na něj začali kulit oči — všechno je „hotovka"! Na to jednou šeredně doplatí! VACH /přijde/ Ne, ne, ne! Ne, takhle tedy ne. Takhle se to dlouho dělat nedá! To nebyla vepřová pečene, to byly vařené podešve. /Rozhlédne se/ Ale Benátky jsme z toho neudělali, pane poštmistře! POŠTMISTR Zato nám pomáhá rybník . . . jen se podívejte! VACH Ne, ne! Ta vepřová se neslehne. . . ani po pěti dvanáctkách ne! Královna Margot od Duma-sa. .. to přece znáte, pane redaktore. Vy to musíte znát! Tam se baští! Míchaná vajíčka s kohoutími hřebínky . . . Kouříte? /Nabídne Morákovi doutník/ MORÁK Děkuji, jen v noci! VACH Hm . . . ! Raci na madeirském . . . jejej! MORÁK /k postmistrovi/ Hradbička! POŠTMISTR Prosím? MORÁK /se podívá na hodinky/ VACH Už tu budou. Paní Mixová přijde s mou . . . to víte, to je ňákého strojení! MORÁK Každý má svou hradbičku, pane poštmistře ! VACH Já Mery povídal — holka, vždyť je to obyčejný candrbál. . . nač. .. nač . . . MORÁK A za tou hradbičkou se doopravdy žije, velkolepě, pěkně stranou, v suchu ... Jsem tam sám, naprosto sám, a jsem to opravdu já — největší, to je jedno co . . . politik, hrdina . . . básník . . . organizátor .. . jsem tam sám, protože jsem nej ... nej . . . nej . . . nejhodnější, nejchytřejší, nejstatečnější . . . podle chuti. VACH Člověk není krokodýl! To rozčílí, takové vedro! MORÁK Ráno nejdu do práce, zůstanu si sedět za svou hradbičkou a do práce pošlu kuliho — občana! Má mou podobu, šaty, prádlo, i trochu mozko- -72- B. Záhorský a J. Šejbalová / manželé Vachov M Scéna Josefa Svobody vých závitu mu půjčím. Nedá se nic dělat. . . musí na mne vydělat, abych si mohl za tou hradbičkou žít! POŠTMISTR Možná... někdo. Nemůžete přece každého takhle roztrhnout... na dva! MORÁK /začne tlouci pěstí do dlaně, napodobuje razítkování/ Tohle vy ne! To ten váš kuli! Vy přece z té vaší hradbičky nevytáhnete paty! Máte tam veselo —■ fantomy mladých zdravých lidí, babiček, které to nekleplo, protože jste jim doručil telegram velmi ohleduplně . . . fantom řízeného počasí. . . fantom hodné, ochočené pumy . . . meziplanetárních stanic ... ! POŠTMISTR Lidé se ledačemu smáli — a dnes___ MORÁiK No dobrá, jednou si tedy vyletíte na Měsíc — a tím rázem se hrbatí narovnají, lidé si padnou kolem krku, svět se rozvoní, Dulles se přihlásí do strany . . . VAGH To je fakt! Lidé jsou preštudovaní, nikdo ještě neobrátil svět! MORÁK Babičky se budou křižovat — to je rouhání, něco takového vrhat proti nebi ... a vy je okřiknete: Mlčte, když se něco vrhalo proti zemi, nehnuly jste ani pyskem! POŠTMISTR Stejně bych chtěl být o dvacet let mladší! MORÁK To už byste se ani na tu hradbičku nezmohl ! Ti mladí dnes ... VAGH . Řezat... řezat. .. řezat. . . ! Ten smrkáč ze sklárny mě pozval na dva stoky ... mne! Kdo to dřív viděl? Každý má sako, bílou košili, hodinky . . . motorku! A to se rozumí, hned ženskou! Kam to povede? Kam to, prokristapána, povede? My znali jen řemen, učení jako řemen. . . vojnu jako řemen ... a pak teprv ženskou .. . MORÁK Jako řemen! VACH Mery není zlá... není. . . Hezká nebyla, ale krása není k najedení! No, mohl jsem to dneska mít -73- lepší, kdybych se byl neoženil s cukrárnou! Kolegové cesťáci mají pěkná místa, i vedoucí místa! Já měl přeslazenou lásku, Duchoňovy medové koláčky. Ale co je pryč, je pryč! Ale ani teď se nemám špatně, jsem v restauraci U lva — to jistě znáte, pane redaktore . . . MORÁK Skoda, že se nezdržím, abych toho vašeho kuliho poznal osobně, pane poštmistře. Tohle dneska jste vy, že? Ten pravý — za nedělní hradbičkou! Můj kuli je docela klidný, zdvořilý, lhostejný, pracovitý ... a snad i sympatický ostatním kuliům. A hlavně — do ničeho se mi neplete. VAGH Mery je kasírkou. Nemáme se špatně. Děti nejsou... děti, to je trest v téhle době! Ale něco nám chybí, všem nám něco chybí. Někdy bych nejradši vzal hůl.. . ! MORÁK Pane Váchu, vy kuliho nemáte! Vy tu hradbičku pořád vláčíte s sebou, do práce i do postele! Víte o tom, že jste šťastný člověk? To pan poštmistr je na tom hůř, toho ten kuli obtěžuje! VACH Vy ještě zaměstnáváte někoho? MORÁK Ano, pan poštmistr taky! VAGH Blbost! Pošty jsou státní, odjakživa — pošťáky vždycky zaměstnával stát. MORÁK Ti lidé za hradbičkami by se třeba rádi dali dohromady, ale to by museli ty hradbičky zbořit. A to nejde, to nikdy nepůjde! Pak už by nikdo z nich nebyl nej .. . nej . .. nej . .. Pak by všechno, co za těmi hradbičkami snují, bylo směšně maličké! A z těch lidí by zbyl jen kuli ... a copak bude někdo dobrovolně dělat kuliho? VÁCHOVÁ /nafintěná, přijde/ Hned tu bude, pane redaktore, hned! Kdepak jste se nám toulal celé odpoledne? To není od vás hezké, nechat paní Mi-xovou pořád vyhlížet. . . celé odpoledne. Vy chcete vždycky přijít k hotovému, že? MORÁK Půjdu jí naproti... trochu dál od té vřís-kavé muziky, aspoň na chvilku. 74- VACH Pan redaktor je tu jako na jehlách! VÁCHOVÁ Já vím, co je to čekat! MORÁK /odejde/ VÁCHOVÁ /se koketně zatočí/ Edouši! VACH Jako holubička, Merynko! VÁCHOVÁ Ten jí naproti nejde! Jen kdybych věděla, proč z ní má takový strach! A z ní je strach, pane poštmistře, z ní je strach! Aspoň budete mít pré, pane poštmistře! Kdyby byl tak žhavý jako vy. ještě byste se poprali! Já se vám všem divím! VACH Rvačka — to patří k pořádné muzice! To rozčílí, takové vedro! Viď, Mery, jak jsem na sobě roztrhl košili? VÁCHOVÁ Taháš zpocenou košili přes hlavu a pořádně ji nerozepneš. Kdybyste se někdy chtěl oženit, pane poštmistře, pořádně si to rozmyslete! Ale pořádně! To bylo hrozné! A vůbec se mu nedivím! VACH V takovém vedru chytá lidi amok! VÁCHOVÁ Jaký amok? U nich to jistě neklapalo už od začátku! Chudák! Takový fešák! A už od pohledu dobrák. A pracant.. . podle toho, co o něm říkala, veliký pracant! VACH Amok! POŠTMISTR U nás amok není... VÁCHOVÁ A co ona si na mne, na pořádnou ženskou, dovoluje!? VACH Ale kdyby to bylo tam .. . tam ... v Africe, tak by to byl amok! POŠTMISTR Co říkáte, paní Váchová, té naší parádě? Za chvíli bude ještě měsíc! Je to pro všechny, pro vás taky. VACH Já přece taky pomáhal! VÁCHOVÁ Představte si, pane poštmistře, ke čtvrté ráno se podíváte z okna . . . VACH To bylo horko! VÁCHOVÁ Ty jsi spal, ty mlč! 1'OŠTMISTR Tady je to nejhezčí... tady nám hodně pomáhá rybník. -75- VÁCHOVÁ Hodinu se hádali! No k nevydržení! Podíváte se z okna — to bylo ale zaječení, jako by do ní vrážel nůž! — a přes hlavu vám letí knížka! Rozplácne se na náměstí... VACH To je náves, ne náměstí! VÁCHOVÁ Takhle zacházet s knížkou! Knížka — to je vzdělání! Copak ta knížka za to může? To ještě nevím, kdo ji hodil. Dopoledne mi vyšlo, že ona. .. Ale teď si myslím, že on! A divil byste se mu, být v jeho kůži? Měla jsem otevřené okno! Nestyda jedna! VACH A zase bude vedro! Dneska zase jen tak neusnem. VÁCHOVÁ Dneska je jako zpráskaná, bude klid! A v tom redaktorovi taky není nic dobrého! Kulí oči jako kocour! — /Brouká si „Vesničko má" a napřímí se/ Už se nese, královna! — Pojď! Pojď, Edouši! Zatancujeme si. VACH Už teď? /Odcházejí/ VÁCHOVÁ /na odchodu/ Víš, co si mi dovolila říc? To mám z toho, že chci pro lidi to nejlepší! VACH Ale, Merynko! VÁCHOVÁ „Nepleťte se, paní Váchová, do mých věcí! To je přece moje věc!" — Ženská jedna! Klidné vyspání — to je zase moje věc! /Odejdou/ MIXOVÁ /tiše přijde/ Snad nečekáte na mne? POŠTMISTR /je šťasten/ Krásný večer! /Vzdychne si/ A kdybych na vás čekal? MIXOVÁ /se rozhlíží, jako by někoho hledala/ Potom si zatančíme, ano? Ale až za chvilku. Je škoda odtud odejít. POŠTMISTR Takhle by to mělo zůstat... Myí dva. . . Snad se mi to všechno zdá, že jsem ... žej jsem tak blízko vás. Už dávno mi nebylo tak dobře. MIXOVÁ /se rozhlíží/ Podívejte se, svatojánské mušky! POŠTMISTR Dnes poprvé žárlím. Ne ve zlém... chraň bůh, ale je mi nějak líto . . . všeho, co ne- bylo ... a nebude. Já vím ... já vím ... jak vám je! MIXOVÁ Cím to ty svatojánské mušky svítí? — Cože? Mně je skvěle, pane poštmistře! /Vezme ho za ramena a zase spustí ruce/ POŠTMISTR Hned jak jsem vás viděl poprvé ... Já bych vám přál na světě to nejlepší! MIXOVÁ To mají pomalované zadečky něčím svítivým. POŠTMISTR Přišla jste sí pro známky, neměla jste drobné, omlouvala jste se. .. vidím to tak živě. MIXOVÁ /vyndá z kabelky pouzdro, nabídne pošt-mistrovi cigaretu/ POŠTMISTR jsi ji vezme, a teprve když mu Mixová drží plamínek u tváře, dá si ji do úst a nechá si zapálit. Pak neuměle vdechne kouř, dívá se, jak přes měsíc letí oblaka/ Nahoře je vítr! Nezlobíte se? Je ve studánce, bude pršet! /Ukazuje na měsíc/ Neumazal jsem vás? /Z cigarety padl popel Mixové na sukni/ Já nerad! /Neví, smí-li se odvážit popel setřít/ MIXOVÁ Ale vy přece nekouříte, pane poštmistře? POŠTMISTR /jako by si teprve teď uvědomil, že drží cigaretu/ Nekouřím ...! /Vdechne kouř/ Ale snad bych měl! Je to škoda ... MIXOVÁ Prý to škodí nervům. POŠTMISTR Je to škoda, že dva lidé, každý z jiného konce... a když se jednou sejdou, je to jen chvilka ... jako hvězda — před ní nic, za ní nic. MIXOVÁ Nejradši bych skočila do rybníka! POŠTMISTR Já vím! M IXOVÁ A chvilku si zaplavala. Jsem zvyklá se večer trochu opláchnout. — Tady je zvláštní voda! POŠTMISTR Viďte? Ale bude to lepší, věřte, že ;mo! M IXOVÁ /se rozhlíží/ POŠTMISTR Rád bych pro vás něco udělal, kdybych směl... a kdybych mohl. MIXOVÁ Když večer neskočím do rybníka, připa- -76- -77- dám si jako mucholapka. ■— Povídejte mi něco veselého! POŠTMISTR Kde je tolik rozlité vody ... tam jsou lidé tišší. Je mezi nimi ta voda. Nemohu zavolat na druhý břeh: Přijdeš večer? — Musím se jít zeptat ... a než obejdu rybník, třeba si to rozmyslím. Zdenka nebyla odtud, učila v Budějovicích. Pak přišli Němci. . . Když mě sebrali, posílala mi balíčky, psali jsme si.. . MIXOVÁ Psali jste si... Měli jste se rádi... POŠTMISTR Vrátil jsem se, v pětačtyřicátém. Nejdřív mě dali na sever. . . Ještě jsme si párkrát napsali. IJeden lampión zhasne/ Promiňte! j J de ho rozsvítit/ MIXOVÁ A Zdenička se vám vdala. POŠTMISTR Vdala se. Má tři kluky jako ouřez-ky ... Už zase učí. MIXOVÁ To je veselé! Ne, tak jsem to nemyslela... Podívejte se /ukazuje svatojánské_muškyj. POŠTMISTR Svatojánci! MIXOVÁ Vy tomu tak říkáte! Viděl jste to zblízka, na ruce? Brrr ... hmyz! POŠTMISTR Co jste tady... celé večery přemýšlím. Představoval jsem si, že bych docela rád umřel... a najednou je mi tak... Tak hezky mi snad ještě nebylo. Jen kdyby vy... jen kdyby vy jste byla šťastná! Odpusťte, nechtěl jsem ... Nudím vás. MIXOVÁ Ani trochu .. . Ne, vůbec se nenudím. —■ Pana redaktora jste neviděl? POŠTMISTR Šel vám naproti. MIXOVÁ /se zasměje/ To šel jistě v tu stranu, kde mě nemůže potkat. Co to s ním je? Mám o něho strach. To víte, takový člověk dneska žádný med nemá. Nemůže dělat, co by chtěl, co umí. A umí hodně! Je nervózní. .. POŠTMISTR .. . máte ho ráda? MIXOVÁ /se na něj překvapeně podívá/ Mám Vás mám také ráda. POŠTMISTR Někde jsem četl, nebo to napadlo mne samotného — nevím — že pro jedinou krásnou-chvíli stojí za to táhnout za sebou život jako rakev. Jsou chvíle, které se rakvi podobají, něco se v nich pohřbívá — ale celý život se pochovat nedá. Život není rakev! Ne-smy-sl! MIXOVÁ Mám strach! VENKOVAN /přijde/ Pardon! Mladá paní, teď vás tu mám po ruce! Už tolik dní vám to chci vytmavit... s tou loukou! POŠTMISTR Jdeš se vyvětrat? VENKOVAN Ty mlč! Nás necháš jako sirotky, a sám pořád stranou... Mladá paní, to si moc ne-nadejdete přes tu louku, tak půl minuty, víc ne .. . a času máte! I'OŠTMISTR /vstane a vezme ho za rameno/ Pojď! VENKOVAN A zrovna ne! A abys věděl, teď mladou paní vezmu a půjdem si na tu louku zatancovat! Louka sem, louka tam! Ten kvůli vám celej rok zkusí, mladá paní! To víte, je to poslední františkán tady. Hlídají si ho. Pusť mě! I'OŠTMISTR Pojď! /.UZKA /vejde v teplácích/ VUNKOVAN Slečinka si taky dá říct! Slečinko! ^ Pusť! I'OŠTMISTR Pojď! V KNKOVAN Dáš rundu, dáš? I'OŠTMISTR Dám. VKNKOVAN Proto! Dnes tu louku můžete roztan-ľovat, mladá paní, ale zejtra.. . zejtra prrr! jPost-mistr ho odvádí/ MIXOVÁ Jak to sem jdeš oblečená? Chceš mi tu^ udělat ostudu? To má být truc? ■UZKA Nesu ti klíč! N11XOVÁ Jaký klíč? Co to povídáš? /11ZKA No — klíč! Tvůj klíč! -78- -79- MIXOVÁ K čemu? ZUZKA Dneska už budu spát u Saně. MIXOVÁ Cože? Ty jsi se zbláznila! Co to blábolíš? ZUZKA Zítra nejedu, zůstanu tady ještě týden! MIXOVÁ Cože? Zuzano!!! Hned se seber . . .! ZUZKA Strýček o tom ví, dovolil mi to! MIXOVÁ Zuzko!!! ZUZKA Mámě jsem taky psala! MIXOVÁ No co ty si troufáš! ZUZKA Pan redaktor mi to taky schvaluje. MIXOVÁ Ty! ... Za mými zády! Proč tu chceš zůstat? ZUZKA Chci si odpočinout. MIXOVÁ Chceš flámovat, viď? ZUZKA Prosím tě! MIXOVÁ Courat s kluky po nocích! ZUZKA Jen se neboj! Ty zrovna mi můžeš něco vyčítat! MIXOVÁ Máma je na tebe slabá. Ty potřebuješ tátu jako sůl! ZUZKA Péťa by potřeboval zase mámu! MIXOVÁ Zuzano! Nežertuj se mnou, drzý fracku! — Půjdeš se mnou domů, promluvíme si o tom. Taková ostuda . . . ZUZKA Ostuda? Větší ostuda už tu být nemůže . . . ale já ji neudělala! Tady máš klíč! MIXOVÁ Ty ode mne dostaneš takových pár... — Zítra jedeš! A teď marš domů, ať tě tu nikdo takhle nevidí! /Odbíhá jako fúrie/ ZUZKA /za ní volá/ Klíč! /Pokrčí rameny, zůstane sama, točí si klíčem na prstě a pohvizduje podle hudby, stoupá si na špičky, něco by chtěla na parketu vidět/ MORÁK /tise vyjde za ní a dá jí ruce na oči/ ZUZKA /sebou trhne, pak vzdychne/ MORÁK /který drží pod paží aktovku, ]í nedává ruce z očí/ ZUZKA Tys pil, něco jsi pil! Jirko! Fuj! Pusť mě . .. pusť! A abys věděl, co 51 píšu, to vůbec není pravda! MORÁK Oblékni si korset a obuj si střevíčky ... ZUZKA Pusťte! MORÁK Na živůtek si dej růži, na rty trochu červeně! ZUZKA /se mu vytrhne/ Nedělejte si ze mne blázny! — Pořád se jen shazujete! MORÁK Kdo? ZUZKA Vy staří! MORÁK Copak já jsem starý? ZUZKA Stejně se shazujete! MORÁK Na živůtek si dej růži, na rty trochu červeně! I f ANKA S MÍLOU /přijdou/ MÍLA Ahoj, Zuzko! HANKA Randíš? ZUZKA Ahoj! M ÍLA To se teď začnou nosit k muzice tepláky? /UZKA Starej se o sebe! MANKA To je asi nová móda — z Austrálie! /.IIZKA Cos to řekla? Cos to řekla? II ANKA A MÍLA /se rozesmějí a běží pryč/ MORÁK Ale, Zuzanko, vám to i takhle sluší, vyl byste si mohla vzít k teplákům vějíř — stejně jste ' nejhezčí! /I IZKA Prosím vás! Já ji zabijú! MORÁK Jako děti! Je to k smíchu! /1'ZKA Není! Mi >RÁK Jak to děvče přišlo zrovna na Austrálii? Ach tak! No z toho si teprv nic nemusíte dělat! Iliiďte na tatínka hrdá! Nedal si vzít hlavu! l\ ZKA Mně je to fuk! Jak to, že to víte? M< >RÄK Jedno vám to není, když se pro to tak zlo- bííc. Vím to od tetičky. Hlavně že je tatínek živ 1 zdráv! /I'ZKA Je živ! Hodně živ! Loni se oženil! A ma- 80 ■ 81- mince pořád psal. . . chudáku, tak ty jsi zaměstnaná v Pramenu. Co je to ten Pramen . . .? Cekejte ... čekejte . . . MORÁK Nedivte se, stýskalo se mu tam. ZUZKA Tak si čekejte. . . všichni si čekejte, ale mně dejte pokoj! MORÁK Tomu nerozumíte. Vyrostli jste . . . ZUZKA Vyrostli... á táta mi posílá hadříky jako na desetiletou, někdy se tomu i maminka směje! MORÁK A kdyby tu zůstal... Co vy o tom víte? Já to mám horší než ti, co večer co večer točí knoflíkem u rádia .. . mám to horší o to, že vím, že v tom umřu. Každý není spokojený jako pan Vach. Co tomu říkáte? No, co? ZUZKA /mlčí/ MORÁK Nejsem z těch, co si petrifikovali minulost a vrážejí do ní hlavou, až se jim nadělaly boule. Ani z těch, co si minulost hodili jako balónek do budoucnosti a natahují po ní ruce. Já jsem si odešel do končiny, kam se za mnou nikdo nedostane! Ani domovník ne! Nikdo se tam za mnou nedostane! Mám pravdu, udělal jsem to dobře? Co říkáte? ZUZKA Táta si asi myslí, že tu lidé nerostou! MORÁK Každý, kdo má rozum, někam utíká! Nos ať si rozbíjejí hlupáci! Tuhle mi někdo řekl: „Fredo, zdola nám podávají cihly a my je musíme dávat výš. Ty házíš ty cihly zpátky!" Měl jsem mu odpovědět: „Já ty vaše cihly vůbec nechytám... A proč l si tu práci ještě ztěžujete? Proč při tom stojíte na i hlavě? To asi stavíte cirkus?" Neřekl jsem mu nic, nestojí to za to — vydávat sé jim! Ze? Zuzanko! ZUZKA Už si ho ani nedovedu představit živého! MORÁK Vy mě ani neposloucháte, ani mi nerozumíte! Dneska lidé mezi sebou hovoří tak, že jeden druhého neposlouchá ... Doba monologů. ZUZKA A vůbec se mi nestýská! MORÁK Když už je mi hodně zle, přinesu si láhev žitné ... ä píšu cokoli. . . ô čemkoli. . . pro nikoho. 82 čím je kořalka v láhvi níže, tím jsem já zase výš. A ráno vysypu do kamen hromádku popele z cigaret. To je všechno, co z toho zbude. Také o vás píšu. ZUZKA O mně? Vždyť mě ani neznáte! MORÁK O vás! Jistě mi to dodatečně dovolíte. Nemůže vás to tížit. A kdyby — shodíte to malým nenápadným pokrčením ramen, jediným zabušením srdce . .. Tíží vás to? ZUZKA Mě dnes tíží věcí! A zítra. . . MORÁK Zítra . . _ pozítří ... to je vaše budoucnost dál už se vy mladí nedíváte. ~'| MIXOVÁ /přijde/ Zuzko, ty ses ještě nepřevlékla? /.UZKA Cekám tu s klíčem! Na! MIXOVÁ /jí vytrhne klíč/ To si ještě vyřídíme! ZUZKA Na to už nebude čas! \ I rXOVÁ Bude! Uvidíš, že bude! MORÁK Zuzanko, převlečte se a přijďte, ano? /UZKA /odejde/ MIXOVÁ /se nutí do klidu/ Je tam k nevydržení! lady je vzduch jako víno! Fredo, mně se tak stýskalo! Kde se celé odpoledne touláš? Co já mám iém lidem říkat? To mi čert spískal, že jsem si vzala I )okoj v té hospodě co Váchovi! MORÁK Co ti, Věro, záleží na takových lidech! K ní to pletení jde. Splétá a rozplétá cizí osudy po-ille: dvou tří vzorů, zůstaly v ní z maloměstské vý-! hovy! A ten stárnoucí Valentino se drží jenom hp-lc. je to jediná věc, kterou zachránil po potopě. Jak i'.me mezi sebe mohli pustit takové Váchovy? \ 11 XOVÁ Pořád přede mnou utíkáš. Mi IRÁK Ale neutíkám. Jsi stále obklopena cizími Im hni. Potrebujú s tebou být sám! \11 XOVÁ A já s tebou, Fredo! Je mi tak smutno . . . i všeho! M< iRÁK Buď rozumná — a všechno dobře dopad - kil XOVÁ- , Myslíš? 83- MORÁK Vím to! MIXOVÁ Víš, že Zuzka nechce zítra jet? Chce tu ještě týden zůstat. Sama! MORÁK Ale?! MIXOVÁ Ale? Vždyť to víš dobře, mnohem dřív než já! Fredo, proč za mými zády ... MORÁK Víš, že ani neposlouchám, co lidé povídají. A to mladé děvče napovídá hloupostí! MIXOVÁ Rád je posloucháš! MORÁK Ale Věro, nebuď jako ta baba! /Dvojice mladých lidí přejde/ Pojď odtud, jde mi to tu na nervy! — Podívej se, Věro! /Vyndá z kapsy dopis/ Mám to sepsané, pro tebe i pro sebe. MIXOVÁ Prosím tě, Fredo, já s tebou chci chvilku sedět a mlčet... ne číst, nezlob se, ale znám to všechno nazpaměť! „Vykuchané kuře ... pocit studeného vykuchaného kuřete . . . trosečník našel v podšívce kabátu hlavičku od sirky.. ." To jsou ty tvoje věčné refrény! Co už jsme se kvůli tomu nahádali za ten rok! Zas mi chceš vyčítat, žárlit, naříkat. Já ti přece život nezpackala! MORÁK Nevíš, oč jde! MIXOVÁ Ale vím! VÁCHOVÁ /zpívá za scénou/ Vesničko má pod Šumavou, s melodií tak dumavou ... /Dál už melodii brouká. Přijde na scénu/ VACH /jde za ní, chce ji odtáhnout pryč/ Mery, pojď ... pojď, ještě si zatancujem! VÁCHOVÁ Všechno mi zkazíš, všechno! I ten pohřeb jsi mi zkazil.. . vyprávěli si o tom, jak to bylo hezké! VACH Merynko! /Pořád ji chce odvést/ VÁCHOVÁ Já bych takový venkovský pohřeb chtěla, hned bych ho chtěla. I včelička prej ho doprovodila — to muselo trhat srdce, v těch kytičkách na rakvi se nechala spustit s ním! Nech mě umřít, Edouši! — Pusť mě! Proč mě nepustíš? Nejdřív mě sem táhneš... Ty jsi sem nechtěl jít jen tak... Takhle kdybys — mohl sám, beze mne! Taky jednou budeš chodit beze mne — brzo, Edouši, brzo! jK Mixové/ Milostpaní Mixová, moc vám děku-ju, moc! Starého dědka zblbnete! Prý vám zase půjčil tu knížku? MIXOVÁ Dojdu vám pro ni, pane Váchu! VÁCHOVÁ Co jemu!? Mně pro ni dojděte! Než ji zase po někom hodíte! Vy myslíte, že nevím, jak to bylo ráno? /K Váchovi/ Ty sis myslil, že si pro tu knížku půjdeš v Praze . .. tuhle k té . ..? To tak! Chudák pan inženýr... na vlastní aby stál ve frontě! MIXOVÁ Fredo, prosím tě ... Fredo! MORÁK Pane Váchu, dovolte ...! VACH Mery! Merynko! /Omluvně se točí k ostatním a krčí rameny/ VÁCHOVÁ Jedete akorát včas! Zůstane tu za vámi takovýhle ocas ostudy! — /Rozvzlyká se a dá Váchovi hlavu na rameno/ Proč mě sem vodíš? Odveď mě, Edouši! Honem mě odveď ...! VACH Marie! /Odvádí ji/ No tak! /Ticho/ MORÁK To máš z toho, že se s každým přátelíš! Měšťáci! Hnusná baba! Ale jen houšť takových, ať jen tak brzy nevymřou. Jestli je pustí mezi sebe ti dnes, bude s tím aspoň brzo amen! M ÍXOVÁ Co já zkusím!... A od Vaška taky! Od lé doby, co se dověděl, že k tobě někdy zajdu! MORÁK Co? On to ví? M1XOVÄ Řekla jsem mu to ... aby věděl... MORÁK Věro! —■ Ale stejně mám čisté svědomí. \ 11XOVÁ Je to tvou vinou, že máme čisté svědomí. Na tebe se Vašek nezlobí... na mne se zlobí, pohrdá mnou, říká: „Kdyby sis aspoň našla chlapa!'' MORÁK Blbec! Kůň, tahoun... vnímá, pamatuje • i, ale v jednom se od koně liší: nemá obrazotvornost! MIXOVÁ Já nejsem taková, za jakou mě má! Bylo -84- 85 mi tě líto, když jsi k nám předloni přišel, takový skleslý . .. MORÁK Jsem rád, žes to vysvětlila... tím se to všechno ulehčí. . . nám oběma. MIXOVÁ Já vím, proč jsi tenkrát přišel, Vašek mi to řekl. MORÁK Už jsem mu ty peníze vrátil. MIXOVÁ Taky mi řekl, nač sis přišel půjčit! Kdo to byl? Pověz mi něco o ní! Fredo, která to byla? Fredo, je to vůbec možné? MORÁK No dovol. ..! To ti záleží jen na tom vyspání? Nechrne toho! Tady si to přečti! /Dává jí dopis/ MIXOVÁ /mu do něj praští/ Dej mi s tím pokoj! MORÁK Tak ti to přečtu sám! MIXOVÁ Fredo, nic jsme si teď neřekli, ano? Nic! Pověz mi, že mě potřebuješ! Já mohu mít ráda jen toho, kdo mne potřebuje — Vašek mě nepotřebuje, já prý potrebujú jeho, Péťa mě potřebuje, Péťa ano ... a taky už mi řekl, abych ho neotravovala. MORÁK Já už jsem tak daleko, že nepotrebujú nikoho. MIXOVÁ /prudce/ Ty? Najednou! Dosud jsi jen kňučel . . . naříkal ... že jsi zbytečný, že ti křivdí. MORÁK Nikdo mi nekřivdí! Já sám nechci nikomu nic dávat, nemá to smysl! MIXOVÁ Nechceš ... ty nechceš? A kdo to pořád volal: Ti budou jednou koukat!? Ale nic neumíš, to je to! Napíšeš před dvaceti lety sešitek veršů a celý život si necháváš říkat básník! A to, že nic neumíš, schováváš za trampoty přátel, kterým opravdu o něco jde! MORÁK Nemám přátele! — A proč jsi mi tohle neřekla dřív? MIXOVÁ Bylo mi tě líto ... je mi tě líto, jako poštmistra . .. toho je mi taky líto. MORÁK Děkuju, dostal jsem se do pěkné řady... poštmistr, prve Mixa . .. MIXOVA Vašek ne! Toho mi není líto, to je chlap! To je jeho neštěstí, že je to jen chlap! Ať ho píchneš tady nebo tam, všude chlap! 'MORÁK Už toho mám dneska dost, Věro! /Za-sykne/ MIXOVÁ Myslíš, že se chytím na tvoje zasyknutí? To tě píchlo kuří oko, i na pedikúru se bojíš jít, jsi sešitý ze samých strachů o sebe! Bojíš se .. . i vlastního jména se bojíš! Alfréd! A jsi obyčejný Tonda! MORÁK To je úrověM- /Chce odejít/ -- jak se s tebou mám rozumně dohovořit! MIXOVÁ /ho přidrží/ Úroveň? MORÁK Ze bych pro vás byl aspoň trochu směšný, tím se zachraňovat nebudu! VÍIXOVÁ Tak já nemám úroveň? To Hana taky neměla úroveň? Musí tě strašit! MORAK Nepleť sem Hanu, nesaháš jí ani po kotníky! Ty umíš být jen ženská! MIXOVÁ Zasnoubil ses s ní jen proto, aby ti pomohly její peníze a její příbuzní! Nic jsi neuměl a myslil jsi vysoko! Pořád jen udávat tón! Nechals ji hned ty první dny, co sem přišli Němci. Vadilo ti její jméno . . . Porgesová! MORÁK /náhle skleslý/ Netušil jsem .. . nikdo to netušil, co se s ní potom stane. .MIXOVÁ A Roubal to tušil, a doktor Víšek to tušil . . . oženili se ... se židovkami! MORAK Věro, mírni se! Proto jsem přijel až sem ... s tím . . . Bojím se scén, víš, že se bojím scén! Myslil jsem, že tady ... to přijmeš rozumně. /Vztekle/ Tvoji rodiče byli taky z toho rodu jako Váchovi! A ty k nim taky patříš! Bojím se scén! Víš, že se l>ojím scén! /Odběhne/ MIXOVÁ /za ním/ Co mám přijmout rozumně? S čím jsi přijel? Fredo... /Chvíli ticho/ Tolik ženských to umí, ale já ne, já se sama o sebe neumím starat... IIKKA, HANKA A CHLAPEC /přijdou/ -86- -87- I HANKA To už jsme tam taky mohli zůstat, za chvilku bude volenka! CHLAPEC Je to tam jak o velkém prádle! JIRKA Za chvilku - náš vsechrTyrozvěsí po.parku. HANKA S"CHLAPCEM /odcházejí do parku/ JIRKA /za nimi udělá krok/ MIXOVÁ A přitom chci, aby mě někdo potřeboval! ■— Jenom ženská! JIRKA /se vrátí, přistoupí k Mixové/ Snad nám nechcete vypít rybník, paninko? I s hvězdičkami... Je jich tam jako v sodovce. — Máme hezký rybník, že jo? MIXOVÁ Hezký. JIRKA Nastydla jste se? I z vedra se nastydne! /Stoupne si těsně k Mixové/ Paninko! MIXOVÁ Nechte mě! JIRKA /odstoupí/ MIXOVÁ /po chvíli se obrátí/ Jirko, prosím vás .. . přineste víno! Půjde to sem? JIRKA Spolehněte se, paninko! /Odběhne/ MIXOVÁ /vyndá šátek, chce si ho dát k očím, ale zase ho zastrčí. Podívá se do zrcátka a pak na rybník/ Tak já umím být jen ženská! Opona L. Munzar a M. Tomášova / Jirka a Zuzka -88- K. Hoger a M. Tomášova — Morák a Zuzka ^ Scéna Josefa Svobody TŘETÍ DĚJSTV K půlnoci. Některé lampióny ještě svítí. Většina však je jich stržena, leží zhaslé v trávě. MIXOVÁ A JIRKA /tančí/ MIXOVÁ /ještě při tanci začne zpívat na melodii, která se právě hraje/ Kocourek volá kočku, kočičko, máš mlíčko, kočičko, máš mlíčko, máš mlíčko, kočičko. Jirko, ono to k té melodii j'de! Já bych chtěla být malá holka. JIRKA To byste byla pořád bita. /Přestanou tančit/ MIXOVÁ Poštmistr už to ví? JIRKA Jak by to nevěděl! Pase jen po vás. MIXOVÁ Myslím tohle. /Ukáže na zničené lampióny/ Ještě řekne, že jsme to udělali my. JIRKA Na hrázi mu strhali všechno. To ho zabije. MIXOVÁ Chudák! JIRKA Jakej chudák! Myslíte, že to parádí pro nás? Pořád by něco organizoval! Copak jde muzika organizovat! A je samá pentlička, třásnička! To máma pořád — pomoz mu, je to hodnej člověk, je sám! Když je hloupej, ať je sám! /Jako by chtěl strhnout další lampióny/ Mám? Ať už to sletí všechno! MIXOVÁ Jirko, buďte hodný! ) IRKA Už jsem. /Vrátí se k Mixové/ MIXOVÁ Vyhráti můžete . . . stehýnko z kuřete .. . Prosím vás, kdo dal tu veršovánku dohromady? To je ... jako ... jako od Alfréda Moráka! /Směje se/ Tak vidíte, Jirko. . . vidíš, Jiříčku, tombolu jsme propásli! -89- JIRKA Vyhrál jsem . . . MIXOVÁ Já vyhrála kluka a ten mě unesl. JIRKA Ofouk mu hlavu tryskáč! MIXOVÁ Viď, žes mě unesl? /Ohlédne se do vody/ Tady bych nemohla plavat. Co jste to o mně říkal? Jak že to plavu? — Já tam skočím! JIRKA /ji přidržuje/ Tady ne! Tady byste na písek nedosáhla ... Je tu hluboko. MIXOVÁ /ho odstrčí/ Takhle se plave! /Roztáhne ruce, jako by chtěla udělat tempo, a přitom vezme Jirku do náruče/ A proč se mě tak držíš? Líbím se ti? — Jdeš! /Zahání komára/ No řekni, ale upřímně! A co se ti na mně líbí? JIRKA /mlčí/ MIXOVÁ Honem! Honem! JIRKA No . . . že jste jiná . . . MIXOVÁ Jiná než . .. JIRKA Mají být jiné! MIXOVÁ Já vám nerozumím. JIRKA Aby hezky mluvily — ne jako kluci. . . aby voněly .. . ale pořád! MIXOVÁ /se směje. Pak trochu mateřsky, smutně/ Pořád. — Jdeš! /Zase zahání komára/ Co na mne tak lezou? JIRKA Máte sladkou krev. MIXOVÁ Podívejte se ... A to jsem takhle zeštípa- ná všude, je to k zešílení! JIRKA Prej na to je ořechové listí, vetřít do kůže, než jdete ven. Nepůjdem jinam? MIXOVÁ Ukaž! Máš hezká kukadla ... i ty pihy ti sluší! /Políbí ho na ucho a odstrčí/ JIRKA /rozechvěle/ Věruško! MIXOVÁ Vždycky paní Mixová . .. nebo — paninka! Pamatujte si to, drzý kluku! Nebo Margot. . . královna Margot! /Sáhne za sebe na lavičku a vezme do ruky knížku, kterou tam prve položila/ Pan Vach. .. Duchoňovy medové koláčky... Blbec! 90- Hodím to té bábě pod nohy! Neviděl vás nikdo, když jste šel pro tu knížku? JIRKA Nikdo. Všechno je tam . .. MIXOVÁ Rozházené . . . jako před cestou. JIRKA Ne ... Samá vůně, jako u vás ... tadv. MIXOVÁ Ležela na stole? JIRKA Na stole. MIXOVÁ Jinam jste se nedíval? JIRKA Copak jsem zloděj ? MIXOVÁ Ježíšmarjá! Vraťte mi klíč! JIRKA Nechám si ho ještě! — Paninko . .. MIXOVÁ Prosím? JIRKA čí je ta postel, ta u okna? MIXOVÁ Proč? JIRKA Jen tak, vážně. MIXOVÁ Zuzčina. Sem s klíčem, honem. Nikam jste se nedíval! JIRKA Ne, opravdu ne. /Dává jí klíč/ MIXOVÁ Nač myslíte? JIRKA Všechno se neříká. MIXOVÁ Budu mít za sebou takovýhle ohon ostudy .. . Bába jedna! Proč? Nic jsem neudělala! Dnes bude pan Vach na mučidlech. Ten si to pro tu Královnu Margot pěkně vypije! /Otevře knížku/ Dejte někam prst, Jiříčku, budem si hádat osud. JIRKA /položí prst na stránku/ MIXOVÁ Teď hádám já vám. /Čte/ „Je nutno, aby se myslilo ..." dejte to dál, Jirko ... už rok nosím brýle, ale mám jen tři čtvrti dioptrie . . . „Je nutno, aby se myslilo, že umíráš na čáry ..." — Umřete na čáry, Jirko, umřete na čáry! — Teď vy mně! /Dvojice mladých lidí přejde, drží se kolem pasu/ JIRKA /se po nich podívá, pak otevře knížku a Mixová položí prst na stránku/ MIXOVÁ Čtěte, Jirko! fIRKA /čte/ „Vezměte si dvanáct spolehlivých mužů, či více!" řekl král. 9 1 T — MIXOVÁ /zatleská/ Dvanáct spolehlivých mužů! JIRKA Či více! MIXOVÁ Jeden . .. jediný spolehlivý, Jiříčku. Tomu vy nerozumíte. JIRKA /mlčí/ MIXOVÁ Co je vám? JIRKA Pojďte tančit! MIXOVÁ Je vám se mnou smutno? JIRKA Ale ne. MIXOVÁ Nebo se vám stýská? Jak se vám může stýskat, když tu máte mě? — Brrr! Cítíte tu vodu? Jde z ní takové teplo. Je to pravda, že jste v těch vedrech dělali ve sklárně při sedmašedesáti stupních? JIRKA Jednou jsme naměřili osmašedesát! MIXOVÁ Že to děláte? JIRKA Táta to taky dělá. — Víte, že děláme do Švýcarska, do Ameriky, do třiceti zemí posíláme. MIXOVÁ Chudáčku! Že to děláte! JIRKA Že vy to děláte? MIXOVÁ Co dělám? /Za scénou zpěv Váchové: „Vesničko má.. ."/' JIRKA Ale — tady jsou lidi zlí! MIXOVÁ Cože? Pojďte... Ne, jděte napřed, ať nás tu nevidí spolu! /Hledá v kabelce peníze/ A kupte ještě láhev! JIRKA Paninko, vyloučeno ... vyloučeno! /Odstrkuje její ruku s penězi/ MIXOVÁ Ne, ne ... JIRKA /peníze vezme a strčí je do kabelky/ Já bral náhodou dost! MIXOVÁ Tak běžte už! /Vjede mu rukou do vlasů/ Běžte! JIRKA Já si z řečí nic nedělám... Ať si o nás povídají, stejně už dávno ... Já vás mám rád. MIXOVÁ /chladně/ Děkuju! /Strčí do něho/ Jděte! JIRKA /nerad a zmaten odchází/ 92 MIXOVÁ /už nemůže nikam utéci, ustoupí do hlubokého stínu/ VÁCHOVI A POŠTMISTR /přicházejí/ POŠTMISTR Tady taky! Tady taky! VÁCHOVÁ /si brouká/ Vesničko má.. . Podívej se. spadla hvězda . .. Edouši! VACH Ano, Merynko. VÁCHOVÁ Přál sis něco, když padala? VACH Kolikpak je hvězd? Jako ženských. VÁCHOVÁ Tak ty sis nepřál nic? VACH Ale přál! VÁCHOVÁ Já vím dobře, co sis tak mohl přát! VACH Jestlipak je někdo spočítal? Kdyby každá byla jako Měsíc, to by se to počítalo! Viďte, pane poštmistře? VÁCHOVÁ Pojď sem, stejně se ještě máme na co těšit, viď? /Položí Váchovi hlavu na rameno/ VACH Ale to víš, že jo! Já jsem viděl takovou hvězdu ... do ruky jsem ji mohl vzít. Na Václavském stával chlap s dalekohledem a za korunu ukazoval hvězdu, měla kolem sebe takový hrnec.. . VÁCHOVÁ Nekřič! POŠTMISTR Saturn! VACH Cože? POŠTMISTR /sbírá shozené lampióny/ Kdo se takhle může bavit? VÁCHOVÁ Zase letěla! POŠTMISTR /nad lampióny/ Nebo to spadlo samo ... VACH Koukej ten měsíc! Jako z tvarohu. To by byla reklama. Představ si, kdyby to tak bylo ještě pod sklem! Jednou taky vyhasne, že jo, pane poštmistře? POŠTMISTR Už dávno vyhasl! — Tohle nemohli udělat lidi. VACH A co vás to stálo eneržie. A to myslíte, že by lak krásně svítil? To jako bych já tady chodil a při-lom byl mrtvěj! 93- - L VÁCHOVÁ Ty — a mrtvěj! Viď, Edouši? Těšíš se do hajan? VACH /zlostně/ Stejně to všechno jednou veme čert! POŠTMISTR Ale jděte! VACH Švec Vondra — pamatuješ, Mery! — říkával tchánovi: „Že se kvůli těm perkám rozčilujete, pane Duchoň! Jednou praskne celej svět! Co je to proti věčnosti?t: VÁCHOVÁ Na věčnost lidi zapomínají... dneska! \ POŠTMISTR Prosím, když to říkáte vy! — Spadlo to samo. VACH Vítr nebyl, měl jste hlídat. Všechno se dnes musí hlídat. — A stejně to jednou všechno veme čert... a veme, ať dělají, co dělají! Nemá to cenu! POŠTMISTR Já myslím, že všechno má cenu .. . i ten lampión má cenu.. . všechno, co je pro Jidi. A věčnost je, jen dokud budou lidi. Až nebudou, tak bude něco jiného . . . nějaká jiná věčnost, nelidská .. . VACH Blbost! VÁCHOVÁ A to není nelidské . . . dneska? Lidi se baví, tancujou ... ale co jich vedle trpí! VACH Dřív se člověk mohl rozšoupnout s čistým svědomím. POŠTMISTR Když ho měl. — Za zdejší ručím, ti by se mi neopovážili takovou věc udělat. VÁCHOVÁ Dnes lidi svědomí nemají! Všiml sis, Edouši, ta nosatá ... ta, co vždycky chodí k plovárně na trávu? Všiml sis, jak se oblíkla? Jako ňáká doktorová! VACH Mladým je dneska všechno fuk! VÁCHOVÁ To už není žádná mladice! VACH Ale mladým je všechno fuk! To bych se teda nerad dočkal, co z toho vyroste! POŠTMISTR Do včerejška byl svět ráj . . . VACH A řekněte, chybělo nám něco? POŠTMISTR To až ti mladí dnes . . začali pálit kořalku . . . krást... a ještě na nás vynajdou válku! VACH Války budou, vždycky budou války! Ještě řekněte, že jsme tuhle škodu udělali my! VÁCHOVÁ Dejte pokoj s politikou! . - VACH Jaká politika? Pro mě je politika do ničeho se nemíchat... Kdo se ve válce do ničeho nemíchal, seděl si jako za kamny! POŠTMISTR /sbírá lampióny/ Ách! To s nimi ještě bude práce! Bože, lidi! VACH Tak vidíte! VÁCHOVÁ Dřív se mužští bavili o ženských, a proto taky ty ženské za něco stály! VACH Dneska se toho moc nenamluví, ale začíná se už v patnácti! VÁCHOVÁ Když to chlap nemá v pořádku se ženskými, dá se na politiku! — Bolí mě hlava. VACH Ale nebolí! VÁCHOVÁ Povídám, že mě bolí hlava! — Snad jsme přece jen měli mít děti! Nebožtík tatínek si je tolik přál! VACH Kvůli firmě ■— a kde ji dneska máš? VÁCHOVÁ Kvůli rodině! Abys neletěl na každou sukni! — Edouši, měls mě někdy rád? Edouši! VACH Ale Merynko! To víš, že měl! !No, posaď se! /Začne tiše/ Vesničko má pod Šumavou . .. VÁCHOVÁ /si sedne, jako by usínala/ MORÄK /vejde. Chtěl by nazpátek, ale už nemůže/ POŠTMISTR Vy jste neodjel, pane redaktore? MORÁK Mrzí vás to? POŠTMISTR /ukazuje na lampióny/ Vidíte? Surovci! MORAK Dnes večer padají hradbičky, že? Stačí pái vřískávých trubek .. . jako před Jerichem. VACH /rozhlédne se po ostatních/ Je to na ni moc. MORÁK Luna má cylindr a jeho osmero třpytů se zrcadlí na hladině rybníka. Až položí cylindr na zem, nastane hustá tma. /Hodí do vody kamínek/ -94- -95- Vidíte, trochu se navrch rozvlní, ale pod hladinou je klid, všechno je tam v pořádku. S vámi je to taky tak, pane poštmistře, či ne? POŠTMISTR Co se vám stalo? MORÁK Mně? Proč? POŠTMISTR Že se nutíte... že tak popichujete. MORÄK Ale kde! Ale u vás není všechno v pořádku ... dnes ne! Bylo ... ještě nedávno. POŠTMISTR Jsou tu dva takoví. Ožerou se . .. MORÁK Ale nemyslím, že by to bylo pro ty vaše rozbité hračičky. POŠTMISTR A je mi dobře! Všichni takoví nejsou. Říkám, dva tři výrostci. . . mohl bych je jmenovat. A budu je zítra jmenovat! MORÁK Není vám dobře... kdejaký kout se ve tmě hýbá jako živý. Hradbičky se na jeden večer rozsypou •— a člověk je najednou uprostřed lidí. . . filantropická horečka jím začne lomcovat. .. všechno se to žene do párů, tlačí se to na sebe, jako v panice. V ACH Podívejte se na ten měsíček! MORÁK Pan poštmistr už tam v duchu letí. Ale pozor! Mohou tam jednou být nové Ďábelské ostrovy! VACH O těch ostrovech byl před válkou film ... takový trhák... — Tam aspoň lidi mají pokoj! POŠTMISTR Že vy všechno berete z té horší stránky, pane redaktore. Lidi... MORÁK Jděte mi s tím! j Ukáže na lampióny v trávě/ Tohle jsou ti vaši lidi! Tamhle v tom člověku najdete něco dobrého, tamhle v tom za ždibíček něco lepšího, a dáváte dohromady dobrá strašidla. A pro ně vymýšlíte věk facility, nějaký nový biedermeier! VACH Potřebovali bychom omladit. . . /Sedne si k Váchové a brzo také začne klímat/ MORÁK Už jste se ráno omlazoval, věšel jste s klu- 96 ky lampióny. To je jeden z prostředků pana pošt-mistra. POŠTMISTR Třeba! Taky to nemuseli udělat schválně. MORAK Dělali to s větší chutí, než vy jste to věšel. Paní Mixovou jste neviděl? POŠTMISTR Opravdu ... od večera jsem ji neviděl. Proč já . . .? MORAK A je vám z toho smutno, že? Paní Mixová je inteligentní žena. POŠTMISTR Proč se ptáte mne? Vy jste přece .. . vy jste přece za ní přijel! MORÁK Velmi inteligentní! POŠTMISTR Je milá. MORÁK Inteligentní — což značí, že se dovede přizpůsobit každému a všemu, v jakékoli situaci. POŠTMISTR Není šťastná. MORÁK Také se chce každému zavděčit jako vy. POŠTMISTR Jsem s lidmi rád zadobře. MORÁK Být zadobře a zavděčit se — to je rozdíl! Zavděčit se chcete! A přitom si myslíte, že jste mladý — duchem. Mládí se nechce zavděčit — nikomu! Kdyby se vám chtěli zavděčit, ještě teď by lezli po stromech jako opice, s lampióny v zubech! Místo toho se proti vám vzbouřili. Nechápete to? To je vzpoura. .. proti vašemu biedermeieru! POŠTMISTR A chcete-li to vědět, máme zodpovědnost i za tohle! MORÁK Jděte mi do háje — s námi! Staří mládenci — i když se oženíme, zůstaneme starými mládenci! Co konstrukcí kolem sebe musíme vymyslit a sestrojit, abychom se nesesypali! POŠTMISTR Moderní lidé by neměli . . . VIORÁK Myslíte, že když pomáháte těm mladým hlupákům strojit merendy, že jste moderní? Když se s amatérskou naivitou zajímáte o přírodní vědy? člověče, to by vás měla jímat strašlivá závrať . .. věže katedrál se prodlužují do prostoru mimo zemi. 9 7- Jen zvedněte hlavu a podívejte se, kam se to všechno žene! To se musíte skácet a už nevstat! Vy v duchu cestujete rychlostí světla, a vsadím se, že máte doma na zdi klec se stehlíkem a u lenošky květované bačkory! POŠTMISTR Mluví z vás úzkost, strach . .. MORÁK Hrajeme si, že? Kdo dál doplivne. Vy máte vyschlo v krku už od narození. POŠTMISTR Nikdy jsem neslyšel tolik pohřebních řečí jako dnes od vás. MORÁK Nepohřbil jste dnes něco právě vy? POŠTMISTR Vy jste pohřbil... celý svět, za tou svou hradbičkou! /Vezme štafle, s třeskotem je složí, to probudí Vácha/ Dobrou noc, pane Váchu! MORÁK Neutíkejte! VACH Ale kam už jdete? Co tu budu dělat sám? POŠTMISTR Dobrou noc, pane redaktore. Rád bych se s vámi v budoucnu ještě jednou setkal. Všechno je vám „jasný", všechno je pro vás „hotovka". MORÁK Kýmpak ho obydlíte, to vaše budoucno? Měl byste si pospíšit! Ale to nesmíte začít s takovou ... zkušenou paní — a k tomu tak nešikovně a sentimentálně. Sentimentalita je neplodná. Na shledanou na jiné oběžnici! POŠTMISTR /odchází a málem uhodí Moráka štaflemi/ Pozor, abych vás neuhodil! /Odejde/ MORÁK Tam pod vrbami, kde jsem bloudil sám, stačila mi jen bolest, kterou mám . . . /na Vácha, který dřímá/ . . . že? VACH Cože? Cože? MORÁK Citát! Citát! Citát! VACH Mám ji budit? MORÁK Kolektivní starý mládenec! Budeme vzpomínat této bláznivé planety. VACH Prosím? Prosím? MORAK Zase citát, pane Váchu, citát! -98- VACH Tak mám ji vzbudit? Aby tak... má slabé srdce! MORÁK Dobrou noc, pane Váchu! VACH To mě tu necháte samotného? MORÁK Vy nebudete nikdy sám! —— VACH Tak jsem si myslil, že dáme dohromady partičku ... MORÁK Už jsme ji dali dohromady — dávno, ještě jsme se ani neznali. /Odejde/ VACH Je to škoda. /Položí Váchové ruku na hlavu, jako by ji chtěl pohladit/ /Chvíli ticho/ VÁCHOVÁ Kdybych tak neměla vychování, já bych to byla těm kohoutům vytmavila! Slyšels je? VACH Koho? VÁCHOVÁ Ten redaktor je prachobyčejnej voleza! VACH Tak už je ti dobře, viď? VÁCHOVÁ Přijel za ní, utíká před ní. . . to není jen tak! — Trouba! VACH To není trouba! Ten dovede mluvit, že mu ani nerozumíš! VÁCHOVÁ Poštmistr je trouba! Za pár let bude postávat u školy s kornoutem cukroví. Co se všichni na tu ženskou tak třesete? Co na ní vidíte? VACH Já... já přece ... VÁCHOVÁ Mlč! Ty taky! Ale běda ti, jestli s tou knížkou odjede! — No, pěkně ses vyznamenal! Mám slabý srdce — no počkej! Já ti ukážu srdce! I f ANKA S MÍLOU /přijdou/ VACH /se po nich otočí/ I) &VČ AT A Dobrý večer! VACH Dobrý, dobrý! Už nám to zhasíná! /Ukazuje na lampióny/ \ ACHOVÁ Pojď, už toho mám nad hlavu! \ \CH /se ještě podívá na měsíc/ Jak by mohl být vyhaslý, když svítí! \ \CHOVÁ Eduarde! /Odejdou/ II ANKA Byla to otrava! 99- MILA Jak budu moci; odjedu! Co nejdřív! Písečná mě víckrát neuvidí! Ti to tu zřídili. /Ukazuje na lampióny/ HANKA Stejně by se to zejtra strhlo! MÍLA My se s tím parádíme! HANKA Nejradši by to tu všechno opentlil a dal pod šturc! A nás taky. Mě to nebaví, nikoho to nebaví, když mi někdo ukazuje, jak se mám bavit. Co říkáš té bábě z Prahy? MÍLA Ani nevím, co je to za lidi. HANKA Téhle ne! Myslím Mixovou! Muž jí ráno uteče, celá ves o tom ví. . . a ona se večer nestydí, ukazuje se! Já se tomu Jirkovi divím! Taková bába! MÍLA Co bych jí měla říkat? ZUZKA /přichází s těžkým kufrem/ HANKA /se ohlédne/ Ahoj! ZUZKA /mlčí a dívá se jinam/ HANKA Ahoj! — Búl /K Míle/ Ty zrovna bys měla něco říkat! MÍLA Všimla sis toho kluka z Třeboně? Toho černého . . . Tancoval se mnou třikrát! HANKA Se mnou .. . Ani jsem to nepočítala! MÍLA Počkej . . . jak se jmenuje . . . HANKA Jirka ne! MÍLA Mně je Jirka fuk! HANKA Mně je všechno fuk! — A není! JIRKA /přijde, pod košilí drží láhev/ HANKA Á — tady se bude randit! MÍLA /odchází/ ZUZKA /se má také k odchodu/ HANKA /za Mílou/ Mílo, ještě domů nepůjdem! /K Jirkovi, ukazujíc hlavou na Zuzku/ Pozdravuj tu němou! A taky její tetičku! /Odchází za Mílou/ JIRKA /k Zuzce/ Sama? ZUZKA To je něco tak zvláštního? JIRKA S kufrem . . . ZUZKA Stehujú se. Chtěla jsem .. . JIRKA Kam se stěhuješ? ZUZKA K Sani. Chtěla jsem tu ještě týden zůstat. JIRKA A teď už nechceš? ZUZKA Ani ne. JIRKA Ještě týden? To je ohromné! ZUZKA Tobě to může být jedno, ne? JIRKA Třeba! — Pomohu ti. /Zvedá kufr/ ZUZKA Neprosím se! JIRKA To je tíha! Prosím tě, co taková holka může v kufru mít? ZUZKA /mu tahá kufr z ruky/ Odnesu si to sama! /Jak se tahají, Jirka musí vyndat láhev/ JIRKA Zatracená ... ZUZKA Proč jsi to schovával? Snad jsi to neukradl? JIRKA Za poctivě vydělaný! ZUZKA Kam to neseš? JIRKA Tys nikdy neviděla láhev vína? ZUZKA Proč jsi to měl schované? JIRKA Tak chceš, abych ti pomohl? ZUZKA Stačím na to sama! JIRKA Zuzko, snad nejsi. . . ZUZKA Co nejsem? Jen to řekni! Co .. . ? JIRKA Snadnější... ZUZKA Ještě řekni — žárlivá! Na tebe! JIRKA Co bys taky žárlila ... na pitomce! ZUZKA O to sis řekl sám! J IRKA Nezlob se . . . /UZKA Musím jít.. . Nemohu vás tu rušit. JIRKA Koho... vás? ZUZKA No . . . tebe a Mílu! JIRKA To jsi teda na omylu, na velkém omylu! S ní nic nemám. . . Nesu to pro tvou tetu! /.UZKA Pro tetu? /Smích/ Ona tu randí? S panem redaktorem? A ty jim děláš . . . /Znovu se rozesměje] 11RKA Nic nikomu nedělám .. . Jsem tu s ní sám. 11IZKA S tetou ? /Směje se/ 11 RKA Tančili jsme tu a .. . -100 ZUZKA S tetou? Vážně? — No, Jirko! JIRKA Snad si nemyslíš... Je sice trochu stará, já vím... ZUZKA A líbali jste se... j Ještě se zasměje, ale už neúprimnej JIRKA Co máš dělat, když... když tě najednou vezme kolem krku? Skočit do rybníka? ZUZKA Jirko! Ne! JIRKA /v rozpacích/ Tomu ty nerozumíš! U mužských je to jiný! ZUZKA Fuj ... to je vždycky stejný! — A ona ti ráno čtla z mého deníčku? JIRKA Z jakého deníčku? ZUZKA Jdi... jdi si k ní! Mě nech! /Uhodí ho do ruky, kterou bere kufr, nabírá k pláči/ JIRKA Snad nebudeš brečet! ZUZKA Kvůli tobě nebrečím. JIRKA A kvůli čemu? ZUZKA Kvůli všemu. A jsi... víš, co jsi... JIRKA Ty umíš jen nadávat! A co bych měl říkat já? ZUZKA Jdi pryč, jdi! JIRKA A tu vázu dej tetě! ZUZKA Jakou vázu? JIRKA Tu, co máš pod polštářem na posteli u okna! ZUZKA Tys byl u nás? JIRKA Byl... ! ZUZKA Jdi pryč! Jdi pryč! Jdi! MORÁK /vejde/ JIRKA Koukej, Zuzko, koukej! /Hodí láhev do rybníka/ Aby ti ještě nebyl dobrej — ten pitomec! /Odejde/ ZUZKA /vstane a bere kufr. K Morákovi/ Dobrou noc! MORÁK /jí vezme kufr, položí ho na zem a jemně ji donutí, aby si sedla/ Co tam, prosím vás, máte? ZUZKA • Taky knížky! MORÁK Hledám paní Věru. ZUZKA Nejste první. MORÁK Vy také? ZUZKA Ne, já ne! Samí mužští! MORÁK Je tu pro mne kousíček místa? /Sedá si na kufr/ ZUZKA Opatrně, už je starý! MORÁK Já také ... ach! — /Zpívá/ Já už neznám ráj, \ tak pij u hořký líh, sny všivé hlavou táhnou, opilá smrt je v nich. /Zuzce je najednou do smíchu/ Prochodil jsem celé odpoledne tím bludištěm, rybník na rybníku. — Trochu jsem pil. ZUZKA Takové znám. MORÁK Zuzanko, kdy už té neděle bude konec? ZUZKA Pro mne už skončila. MORÁK Dneska se pěkně vyspíte a zítra nebudete o ničem vědět! — /Uhodí na kufr/ Pěkně si srovnáte knížky na skříň ... Že je budete mít na skříni? Já si je v létě vždycky rovnal na skříň. Jednu vezmete a půjdete si do lesa ... ZUZKA Nepřála bych vám, abyste byl v mé kůži! MORÁK Viděla jste někdy pečené kuře... za sklem? Když jdete kolem bufetu... a je taková sychravá městská zima. Všechno teplo z něho vykuchali. Ten pocit nemůžete znát... pocit studeného vykuchaného kuřete. — Z nás taky vykuchali všechno teplo! ZUZKA U mne se moc nepotěšíte. MORÁK Aspoň chvilku, že smím zůstat u vás... aspoň chvilku. Dívat se s vámi na rybník — podívejte se na ty vlny! Jedna druhé podává lesk a lesk, třpyt a třpyt, jedna se položí na druhou, celou ji pokryje — Zuzanko! — zapění to a zase lesk a lesk, třpyt a třpyt. . . /Vezme ji kolem ramen a zakolébá se s ní, pak ji pustí a pokračuje/ Dívat se na vás! .102- -103- Na všem jsem hledal nějaký kaz . . . třeba uhřík u nosu. ZUZKA To je toho! MORÁK Ten uhřík jsem nechal narůst do obludných rozměrů . . . abych si troufal... na to ostatní. — Všechno od té doby vidím přes nějakou zne-i tvořeninu. Celý svět tak vidím. ZUZKA Uhřík ... Já mám . . . MORÁK Máte pod pravým ouškem bradavičku, jako půl čočky. Všiml jsem si jí, mám mikroskopické oko pro tyhle věci. Ale u vás je to hezké, u vás mi to nevadí. Snad poprvé mi něco takového nevadí. . . ani mě to netrémuje. ZUZKA Já se ve vás nevyznám. MORÁK Trosečník našel vpodšívce kabátu hlavičku od sirky. Škrtl, vyskočil plamínek ... a co myslíte, že udělá? Zapálí třísky a udělá oheň? Ne. On ten plamínek sfoukne! Zešílel! — V takové jsem situaci V takové situaci je dnes celý svět! Škrtl. . . pfff... a sfoukne! ZUZKA Já vám starým vůbec nerozumím. Připadáte mi jako přestrojení na maškarní bál. MORÁK Že já bych ten plamínek nesfoukl... že bych ještě .. . ZUZKA Ach, já jsem dneska nešťastná! O to budete zítra šťastnější! Mám tu zůstat? Ještě chvilku, Zuzanko! Myslím . . . příští týden. Snad bude hezky. MORAK ZUZKA MORÁK ZUZKA Jistě! MORÁK Ale někde . aspoň do Jde ze mne zima — na vás? muselo zůstat trochu tepla pro mne . . dlaně. ZUZKA Kdybyste do mne viděl! A bylo by to s námi lepší, kdybyste do nás pořád nehučeli... a taky nám jednou něco ukázali... něco, co k něčemu je! MORÁK Trošičku tepla! Čistá. . . chutná, aspoň obláček tepla . . . Zuzanko! ZUZKA Jste opilý! — Ukažte nám něco pěkného. MORÁK A co tohle. . .? /Ukazuje na zbytky lampiónové výzdoby/ To není hezké? — Zuzanko! ZUZKA Něco v sobě! MORÁK Chcete? /Obejme ji a přitáhne si její hlavu k sobě/ ZUZKA Nechte mě . . . JJirko! Pusťte, dědku! J i r- f-ko!--, " -------- I MTXOVÁ /vystoupí ze stínu, úplně změněná, bledá, jako by ji někdo vystrčil, v ruce drží knížku/ ZUZKA /vykřikne a utíká pryč, kufr nechá ležet/ MORÁK /ustoupí, je vzteklý/ Konečně! Konečné jsem ti neutekl! Špehuješ? /Vyndá z kapsy dopis, roztrhne ho a zase strčí do kapsy/ — Tak ti to řeknu, proč jsem přijel! Slávka je zase v tom.. . Slávka, bytná ... V sobotu máme svatbu. Říkalas, že víš, nač jsem si loni půjčil od Mixy. Tentokrát to Slávka nechce dát pryč! — Ne, to se ti nezdá, nesníš, bdíš. . . štípni se, nebo se dej oštípat tomu klukovi! Rok jsme si lhali. . . mně se to tvoje kočičí vrnění hezky poslouchalo a tys měla zase vyražení po těch dlouhých samomluvách toho koně Mixy! Divíš se, že si beru Slávku? Hledej nový byt. .. hledej člověka, abys nemusil něco předstírat... zapíral třeba kuří oko! Před Slávkou nemusím. -MIXOVÁ /se hroutí/ Ne, ne ... ne! MORÁK Já už nechci nic dělat, mě už to nebaví, ani žít nechci... to mě taky nebaví! Chci, na to není slovo, co chci. Bože, na tuhle neděli nezapomenu! Myslil jsem, že jsem neobyčejný člověk... a ostatní... A zatím je to obráceně ... na světě jsou jen neobyčejní lidé . . . ten obludný pár manželů Váchových, fantastický exemplář poštmistra, ty, parádní kus samice ... a kolem houfy mladých skřítků, polozvířátek! I ta Slávka je neobyčejná, je to už předem nadšená matka! To je zajímavé, nikdy jsme spolu nemluvili o tom, jestli se máme rádi. A my dva, ty a já... jsme mluvili jen o tom! -104- -105- MIXOVÁ /po něm hodí knížkou, ta se rozsype/ MORÁK Jsi opilá, viď? Srkala jsi tomu klukovi ze sklenice. To by Slávka neuměla. Taky by nebyla schopna podvádět. . . jako ty! MIXOVÁ /skočí do vody/ MORÁK /nejprve zkamení. Pak vzkřikne/ Věro! Věro! /Nedaleko zavýskají mladé hlasy. Opozdilá křídlovka zavřeští z parketu, taneční zábava skončila. Hlasy se rychle blíží/ MORÁK /křičí/ Věro! Co to děláš? MLADÍ LIDÉ /v houfu, s povykem přiběhnou, jejich nevázanost je přirozeným projevem mládí. Zaplní scénu spise halasem než zpěvem/ VENKOVAN /je mezi nimi, s posledním nedělním doutníkem v ústech/ JIRKA /se přiloudá za nimi, je zticha, cosi ho v tu chvíli od nich odděluje. Vtom spatří Zuzčin kufr. Rozběhne se k němu a zvedne ho. Spatří Morákaj Kde je Zuzka? Nevíte, kam šla Zuzka? MORÁK Já ne. ona! Ona sama! JIRKA Co? Co sama? MORÁK /ukazuje na rybník/ Skočila tam! Ale sama! Skočila do rybníka! JIRKA /pustí kufr/ Ježíšmarjá! Zuzko! Zuzko! /Shazuje kabát a kalhoty, je jen v košili a trenýrkách/ A on tu stojí jakoby nic! — Zuzko! Zuzanko! VENKOVAN Támhle je! JIRKA /skočí do vody. Všechno se rázem utiší/ MORÁK Neumím plavat! A když neumím plavat, tak... /Po chvilce dva hlasy zní daleko, a přece strašně zřetelně a silně, jak znějí hlasy z vodní hladiny. Namáhavý dech je přerývá/ HLAS JIRKŮV Já myslil, že Zuzka! HLAS MIXOVÉ Pro starou byste neskákal.. . HLAS JIRKŮV Nehloupněte ... HLAS MIXOVÉ Vidíte, že ... umím ... plavat! HLAS JIRKŮV Nevydržíte! - 1 06- HLAS MIXOVÉ Bahno! Tady je ale bahna! HLAS JIRKŮV Nazpátek!..... HLAS MIXOVÉ *ŇeTŇe.'.'.T' HLAS JIRKŮV Tak tamhle, ke stavidlu! VENKOVAN Taková kočka se neutopí rŽneľ)to_by na ně byla lázeň! MORÁK /krčí rameny, jako by nic z toho nechápal. Podívá se na hodinky/ VENKOVAN /bezděčně po něm vytáhne z kapsy u vesty velké hodinky/ A už je vlastně zej tra!__ /Někdo v dálce natáčí motorku. Mladé hlasy zavýskají. Hlas křídlovky, k níž se jasnými tóny přidá druhá/ Opona 107.