, TOMÁŠPEROUT OsODy VALCA PEROUTOVÁ JAN SKALNÍK FAR AIX HOI\.\ SLEČNA RtJZEN A J1RÍCHVOJKA STAZA TRON1CKOVA JOSEF NANDA SOUSED POSILÄK První dějství Venkovská světnice, v niž na ten čas vystavěli si hnízdo dva pražští utečenci; je to hnízdo spise vrabčí. Nábytku je tu spoře, ferialislé bývají v lom směru skromnými i nepořádek je odůvodněn situaci. Dva veliké prádelní kôic s£0/í skoro příliš v cestě i stút zdá se býti umístěn někým, kdo měl obě ruce levé. „Co nejméně potřeb" hlása/í také diogenesky obě lůžka; v okamžik, kdy vznesší se opona obnaží ukrytá za ní tajemství, nevuchloubaji se ničím jiným leč žíněnkami a nedbale odhozenými pokrývkami. Je tu také oloman s tureckým přenosem; jak sem přišel, těžko říci, ale je tu. Vpravo dvéře zvenčí, v zadní stěně dvéře do komory. Světnice je v příšerní, okno vede do sadu. Dopolední hodina. Sluneční světlo, mřežované větvemi, padá u okna na podlahu. Slepice na sadě sněmují, nubliz-ku jede skřípající povoz s pokřikujícím vozkou. PEROUTOVA. (u stolu s nakupenými papíry píše; pak omrzele odkládá péro, z kupy papíru vyhledává módni časopis a sdá se studovali jeden obrázek; odloží časopis, nasadí péro ku psaní a opět je položí; uchroupne z tabulkové čokolády, otálí, a hned nalo rozchvátá se pérem po papíru, berouc přitom několikráte ku pomoci obrázek z módního časopisu). (V ohně objeví se hlava Peroutova, jenž s někým neviditelným hovoří: P&kně nám dnes připaluje, bouřku asi dostaneme. Vzdálenější, třaslavý, stařecky zpěvavý hlas: Sak zrouna sem povídal. Ani seno abysme nerozhazovali. Perout nahlédne let- 299 mo oknem do pokoje, stírá s čela pot. Stařeckým Z rybiček ráčejí, pane Iedaktor? Perou t: Čcrt Qb : je... ani nezavadili'/ Starecký hlas: I kdežby v kovým horku.---Nálúe rozlehne se venku zmatenu křili honěných slepic. P e r o u t se hlučné směje: Vida Slázu, jak se rozccrli/a . . .1 Smích, hlasy, krik. Pero u't zachází.) PEROUTOVÁ (vstane rosmrzele a zavře okno; znovu dává se do psaní) PEROUT (vejde za okamžik obezřele; je robustní, červený, siln~ lysý, v slamáku a světle oblečený, s rybářskými prutu-zdrželivě): Pracuješ, miléčku? y' PEROUTOVÁ (učiní pouze nedůtklivý posun). PEROUT (přistavuje pruty ke zdi, pruty však upadnou): Bini! Zrovna Múze na kuří oko.' (Grimasa směrem k Peroutn,,' i PEROUTOVÁ "iuve.j (opět jen nedůtklivý posun). PEROUT (po uvolňujících pohybech horkem týraného, zpoceného človělta): Smím říci nahlas uf ? PEROUTOVÁ (mlČÍ). PEROUT Tož tedy (hlučně) ull PEROUTOVÁ (vzdychne významně, zavrtí hlavou, a odloživši péro zvrátí hlavu,e zavřenýma očima nazad; tiše, unaveně)' Iwlik je hodin? '* PEROUT Řekl bych dosel. máá-li totiž nyní smysl pro vieřinovv lei našeho pozemského času. Finovy PEROUTOVÁ (V téže poloze, mdle, táhle): Pře-stafi, Tomť, PEROUT (přistoupí za její židli, pak skloněn nad ieiím i , sdělně): Je na tomhle cele, tak * ké misteôko pro Ivébo Tomše? (Polthí ™™H ™dl6. PEROUTOVÁ ' " celo-J (snese trpně polibek). PEROUT (s posunem k papírům na stole): Hotova, miláčku? PEROUTOVÁ ^oul hlaV0U' Pak' °Pět UnaVeněh 0h' i* PMwtf ry-PEROUT Rybinou? Tableau! To je tak, jako bys řekla i„ vto hojností vlasúl Zahledl jsem toŽz, dolwľ zahledl, jediný páreček úkle [; soudhn, že svatební cesly, pluly a mlčely. Wacel zc PEROUTOVÁ (zasněně): Okleji...? co je to? PEROUT Oklcj, miláčku, úklej nebo ouklej. Cyprinus albu Můžeš to snad potřebovali ve své novele? (Náhle, uchopí lezlei na stole čokoládu.) Ha, bude příliš sladká! PEROUTOVÁ Co? (Otevře oči.) PEROUT Tvá novela. Tři tabulky od rána zmizely ... a ani za mák nepochybuji, ze našel bych jejich hnědou Šťávu lady na papíře, v ústních koutcích tvé hrdinky. PEROUTOVÁ (vrtí hlavou; pak): Ty... TomŠi, potřebovala bych__ ale, když ty mi nic nepovíš - - víš, co by muž, jemuž žena řekne, že jej klamala (mate se)--ne, počkej__ 300 301 PEROUT (hledí překvapené). (vstane, jde k ohnu, a stanouc tam, schýlí hlavu, rvéti ruce; póza; pak významné, divadelné dechnutým hla. sem): Tomáši, kJamnla jsem v.-ís. PEROUT (jenž překvapené p sledoval, nabere zprva nejhloupěji výraz obličeje; pak pochopi, pleskne rukou po čele a ultá. že palcem ku psacímu stolu; hvízdne liše; i on teď vezme divadelní postoj; s patetickou dvornosti): Těším se, že jste sc přitom nudila méně, než kdybyste mi byla zůstalo věrna — — PEROUTOVA (překvapena, naivně): Jen — Inkhlc--? PEROUT (hrči rameny a směje sc). PEROUTOVA Ne, přestaň, nesměj sc tečně týkalo tebe-- PEROUT Kdyby se to týkalo mne ... co bych řekl, kdyby se to týkalo mne? — — ue, to by se opět jistě nehodilo do žádné novely-- PEROUTOVA (diví se): Nehodilo? PEROUT Ale Valen, Valčo,... čtyři roky spolu žijeme, a nezpozorovala jsi dosud, že se nehodím za hrdinu žádné novely, leda nějaké čechovovské . . .? PEROUTOVA (okamžik jej mléky pozoruje; pak zchladle): Máš pravdu. (Pohodí hlavou, jde ke stolu a jme se rozčileně skládali čtvrtky papíru.) „mái pravdu" víš. . . kdyby se to ale sku- (nutí «c do humoru): Ty, Valío,.. patřilo ještě k novele, nebo-- PEROUTOVA (mrazivě): Ne, to ■nepatřilo již k žádné novele. PEROUT (vezme několikráte nos do itipičku; je zrefmě vulinul-střídá hlnupouckě úsměvy s krčením ramen; pak) - UnMm' ně, Valco,... tobS se tu nelíbí. Mek by8 teď nechali tohohle (* posunem k papírům) a vrhnouli se bezstarostně v náruě lesů ... Těšila jsi sc přece na těch nékoltk týdnů -- PEROUTOVA (která zatím přešla k ohnu; štiplavě):--do tvého rodného kraje — PEROUT (poněkud nepříjemně dotčen): Nu, ano ... do mého rodného kraje. PEROUTOVA (nakvašeně): Mohla jsem tušit, že lu každý pátý člověk jmenuje se Perout...? 2e jeden po druhém poleze za námi (zahraje hlasem): „Já jsem laky, panicko, Perout, já prosim pamatuju---" PEROUT (chlácholivě): Chápej lo, jsou lak trochu hrdí na nás-- PEROUTOVA (štiplavě): Na tebe. PEROUT Na tebe také. PEROUTOVA (zřejmě trochu polichocena, ale přesto mávne omrzele rukou; pak přejde k jednomu z kosu, a prohrabujíc sc v něm, vyjme nékoltk půvabných artiklů ženského prádla). 303 (mJStwllcskne se rukou po čele): Vid/5, byl bych pomněl... Ale (směje se nucené) nelekej se, milnř_ ku-- PEP.OUTOVA -(vzhlédne; /fc/iW;.- Oprl jeden Pcrout--? Neniče Perout... ale „pane strýčku" mi to přece říká __n0j poôkej, tentokráte je tu barevnější nuance-- PEROUTOVA (pohodí hlavou, přiklepne prudce kostkové víko, a usednuvši na otoman, počíná cosi opravovati jehlou na jednom huse prádla; v jejím mlčení a pohybech ruky i hlavy jeví se podráždení). PEROUT (usedá obkročmo na židli): Je to jakési vzdálenější příbuzenství po přeslici, syn po nezdašickém Skalníkovi. Nebožtík Skalník (Pcroulová vzdychne a pohlédne posměšně na muže), pokud mih. byl takový nepokojný člověk, na teplém místě nevysoděl, čerti s ním šili; Inámu zařizoval, a což já vím, co všechno, peníze hořely, krátce, jednoho dne mčl mnohem ménč než nic, a naštěstí přišla v pravý čas smrt, která přes to udělala velikou čáru. Syna se ujal nezdašický farář Hora, dal jej studovati. . . a tento tedy objevil se dnes in persona na scéně, na potočním břehu, v onom okamžiku, kdy zmíněný párek ou-írlejí pohrdavě míjel můj splávek, vraceje se ze svatební cesty--to jest tedy on ... a počítej mu prosím k dobru, že jmenuje se jinak než Perout. Ostatně (šátrá po kapsách a vyloví balíček papíru) tu jest jeho navštívenka. PEROUTOVA Co je to? PEROUT (s líčenou slavnostností): Básně. Rukopisy básní. Prvotiny. PEROUTOVA (posměšně): Oh! PEROUT (mává papíru): NemůžeS BÍ předsUvit, * jakými mi rozpaky a zôroveň s jakou důstojnosti předával kTZ-ruce; podobal se v tom okamžiku slepici, která klade orit vejce — nebo spíäe-- or» PEROUTOVA (suše): Spořte obrazy. Budete je vzápětí potřebovat. PEROUT (nechápavý pohled). PEROUTOVA (chladno): Víte, že je dnes patek? PEROUT pňtek? A--? PEROUTOVA (působí ji zřejmě potěšení, £e může býti nepříjemnou): Váš nedělní fejeton-- PEROUT (vylekán vyskočí, odhodí papíry na otoman a rukou zajede do týla): Nedělní fejeton... fejeton... na —mou — duši!! (Přejde dvakráte, zatímco Peroutová jej posměšné pozoruje.) Fejetonl! (S šibeničním humorem.) Mou ženu za dvě myšlenky do fejetonu. PEROUTOVA Napište pod cáru jen tohle. Jste v těch několika slovech celý, vaši čtenáři vás ihned poznají. (Počíná se přebírali v Skalníkových rukopisech a letmo čisti.) PEROUT (lítostně): Valčo, nerej, nerej ... (Pak /ako v samomluvě.) Udělat z těch ouklejek fejeton?--Málo, tuze málo — — Kus rybářské psychologie? To už tu všechno myslím bylo ... (Směrem k ženě.) Blamoval se někdo v posledních dnech v Cechách? Nepsaly o něčem takovém noviny? 304 305 (Zuřivě) Dobiji ho, dám mu spolykali vlecliny rolničky, co jich zbylo na dnô anžcho kalamáře--(Vtom hlo- mo-ný úder do dveří, způsobený zřejmě kopnutím; pe. rout vyrušen, s komickým úžasem.) Ha, střilejf. . . PEROUTOVA (ostře)- JVe, milý pane, tak so jen klepe na dveře vo vosem rodném kraji--(Oder se opakuje.) PERO UT (pochopí, zasměje se úlevně): Stár* ante portasl (Jde ke dveřím a otevře.) STAZA (vejde, v obou rukou po sklenici mléka, v podpaží baliček; stane nerozhodně u dveří). PEROUT Nezranila jste svého něžného malíčku při klepání? STAZA V/dějí, že mám plný ruce. (Zhurta.) Kam to mám postavit? PEROUT (hledí na ni se strojeným úžasem, mlčí). STAZA (nedostavší odpovědi, pohodí hněvivě hlavou, dojde tvrdým krokem ke stolu a postaví naň obě sklenice; také balíček odloží): Pošťák donesl.. . (Pak jdouc ke dveřím směrem k Peroulové.) Kdy chtějí vodu na koupání? PER 0 UTO VA (nucené zesládlýrn hlasem): Hned, má milá, budete-li tak laskavá... STAZA (okamžik postojí, udivena, jako by vyfasovala nějakou léčku v sladkosti tohoto hlasu, náhle však trhnuvši zlobně celým tělem, vy f de a bouchne dveřmi). PEROUT (hledí za ní stále s týmž strojeným úžasem; pak se rozesměje). za- PEHOUTOVA (která jej ironicky pozoruje): Jc-Vi tohle k smíchu-- PEROUT Ale je, má milá, je ... Dglfi to dobře ... laková bestiel Vyčistí vzduch jak jarní bouřka. (Pcroutová učiní ncrvós-ní pohyb.) A dovol, posloužím li. (Prutoví židli k otoma-nu, na ni sklenici mléka; pak stane, jakobu úsilné zapátrán, a opél se rozesměje.) VidíS, skorém bych to již mel, fejlónck totiž... Což abych vylíčil to dnešní setkání na potočním břehu? PEHOUTOVA (která zatím upila mléka, bagatelizujte): Bylo lak jímavé? PEROUT Bylo, namouduši. (Krátký smích.) To, jak tam lak stál... a chřípě dul, zuby skřípal... a zase jako chlnpeček se červenal. .. „Pane strýčku, nesmíte se srarit," dupl si, čerchmant, na mne . .. (opět smích) smál jsem se totŕž ... měl gesto, víš, víš (naznačuje)... nevyslovitelné .. .11 (Jde ke stolu, upiji po rychlých doušcích mléko o činí současné přípravy ku psaní.) A vida ... mohu tu a tam i některý verš z něho ocitovat... transplantovat kousek jeho kůže, co? (Jde k otomanu.) Dovol, pújě mi ten poklad .. . PEROUTOVA Ne, ne, počkej . .. jen ty tři zatím. (Podává mu tři lístku.) PEROUT (s posunem k papírům): A co tomu říkáš? PEROUTOVA (poněkud roztržitě): Co? Nic. DilSl PEROUT Dítě? (Nahlíží do lístků.) Nononol Obraz iak rána z pis-tolel A tadyhle (éte): „V nejtissi pěšince v lukách — čekám na tebe — hude ti dobře v mých rukách — přijdeš do nebe." Co je to? 306 307 lili (která vzhlednuvši z papíru, naslouchala s přivřenýma očima): Nevím, pano kritiku. PEROUT ... s, .'/..,, Eh co kritik f Kritik Jby pz včděl, co říci. fA/av/ie rukou.) Dejme prozatím slovo fejetonistovi! (Jde ke stolu a chystá se ke psaní.) Přijdeš do nebel Vida ho! Tihleti veršov-n/ci, to jsou takoví výhybkáři na trati mezi nebem a peklem. Přijdeš do nebel Hotoval A jede se! (Zapálí doutník a po krátkém zaváháni počíná rychle psáti; někdy doprovodem nesrozumitelně zamumlá, vzdychne, a tu vždy rychleji rozběhne se jeho péro.) PEROVTOVÁ (pololežíc, schýlená nad papíry, čte, ustávajíc časem, aby trochu zasnila; náhle, jakoby po stopách zajímavého objevu): Ty... jakže se jmenuje? Skalník? PEROUT (nepříjemně dotčen vyrušením): Co? Hned! (Mumlá a píše; pak.) Jak se jmenuje? Skalník, Jan Skalník . . . Ale buď tak laskavá ... spěchám . . . PEROUTOVÁ Myslím, že jsem před dvěma dny od naSí selky o něm již slyšela-- PEROUT (nevrle): Um! PEROUTOVÁ (přejíždí zasněně jehlou po spodním rtu): A v souvislosti — hádej s kým---Se Stázou! PEROUT (slyší, nechápe však asi zplna, zabrán do psaní): Se Stázou? To je dohréí Znamenité.' (Mumlá a píše dále.) PEROUTOVÁ Ostatně, Stáza myslím nese již vodu ... zkoušet. (Za dveřmi neurčitý hlomoz.) možno to pře- STAZA (vejde, nesouc dvč vědra vody, a přechází h dveřím komory, hterč prudkým pohybem nohy otevře; komora je zřejmě upravena na koupelnu, je vidčti koupací vanu-Stasa vyprázdni do vany vědra a ubírá tc nazpět, zatím'-co Peroutová ji po očku pozoruje; Stasa stane, vrhá nevrlé pohledy): Sklenice odnesu? PEROUTOVÁ Buďte tak laskavá. S T A Z A (uchopí zhurta sklenici ze židle a přetře židli cipem. zástěry). PEROUTOVÁ Pánovu taky. STAZA (jde k Peroutovu stolu a sahá po jeho sklenici). PEROUTOVÁ (náhle, pozorujíc ostře Stázu): Ty.Tomsi, nezdaŠický Skalník dnes přijde? STAZA (trhne sebou, sáhne do prázdna a shodí sklenici se stolu; chtíc ji zachytili, upusti i druhou). PEROUT Bim! Sklol A obě ruce levél (Směje se.) STAZA (strne, přechází velkýma očima po obou, nntrzený úsměv kolem úst; nesvým hlasem, měkce, dětsky): Jeje... to to letělo . .. (Schýlí oči k zemi, pohrabuje špičkou nohy ve střepech, náhle opět vzhledne, ale její pohled míří kamsi mimo oba přítomné; s dojemnou monotonií hlasu.) Skal-níkovic Jena přijde? PEROUTOVÁ (významně): Ach tak, znáte ho ... ? 308 ■ 309 její náhle opět ztvrdl STÁZA (pohledne letmo na ni, a vyraz , i její hlas je takový): Co bych neznala? NezdaiitiJtý^0 (Pohodí hlavou.) Co mi po něm? Znám, neznám. (Ppjl,''' ne k zemi a sbírá střepy do zástěry.) We«. PEROUT Dejte přece pozor, ženská, pořežete se. STAZA (mlčí, a sebravši střepy, zhurta odchází; možno pozoro ti, jak vycházejíc nalomila se a zavlnila vnitřním pláče*"*) (hledě nechápavě): Prosím tě, pověz mi-- PEROUTOVÁ (krčí rameny): Řekla jsem Skalník, a tu již sklenice letě ly-- PEROUT (udiveně): Skalník a — (ukazuje palcem na dveře, v nich' zmizela Stáza) Slázal? — A jak jsi na to--? ftjng 2 všechno zdá, ženo, že počínáš přicházeli mému rodnému kraji na chuťl PEROUTOVÁ (chladně): Ne, to rozhodně ještě nepočínam — _ Tak to jen teď napadlo, že o tom ondy naše selka Pourová vypravovala-- PEROUT Ach tak, veská romantika, vulgo klípky. PEROUTOVÁ Pochybuji, pamatuj na rozbité sklenice. PEROUT Hrome, to je pravda - - A vida, lak ti tu živá povídka váema čtyrma leze do kalamáře. PEROUTOVÁ Povídka? Bohužel, jaksi už velmi stará. a všed if... (štiplavě) tak zcela v rámci tvého rodného krnje. Tnkový případ. . . leda do kalendáře — _ (Kladouc zapjaté ruce v zályll a mhouříc oči.) Jsou Skalník a Staza druhy z dětství. Pohrálo si to, nabilo bí to, mělo se to rado. Už tenkrát jim bránili, protože Stáza ... i z rodiny byla tuze nekalé, a sama byla ne-plešnice velká. Pak už děti přestávaly být dětmi, n jejich cesty tedy jaksi samy sebou měly se rozdělit; to snad si myslila celá ves, i hoch byl asi toho názoru, ale Stáza o něčem takovém ani slyšet; jak byl hoch ze studit doma, jako stín stále za ním, jen když zpovzdálí mohla na něho oči kulit. A tak tedy letos, když blížily se prázdniny, hleděli lidé, aby dostali holku ze vsi, opatřili ji tu u Pourů službu, a aby 51a. Holka už něco tušila, a čtyři dny ji nedostali z losů domů. Přece ji našli, řekli co a jak, ale holka si postavila hlavu. A tu tedy teprve ten kněz-- PEROUT Aha, farář Hora. PEROUTOVÁ Ten tedy jí promluvil do duše, velmi prý ji rozplakal, a holka dala si konečně říci. PEROUT (který když Peroutová počala vypravovali, usedl obkročmo na židli a naslouchal, dělaje občas grimasy): Odpusť ... (směje se) ale tak trochu se ten tvůj příběh přece jen omočil v kalamáři. Trošičku literárně ui šilhá, což? (Pohlíží na hodinky.) Uh, tolik hodinl (S překotným chvatem vrací se opět k práci.) A zdvořile žádám, žádné už létající sklenice... nebo zůstanou mí čtenáři bez týdenního svého chleba-- PEROUTOVÁ (ironicky): Chudáci! (Vstává, bére připravené prádlo a odchází do komory, jejíž dveře zůstanou pootevřeny; }e vi-déti, jak splichá rultou ve vodě a uvolňuje pak háčky £u 311 Se panu pod hrdlem; opět noří ruku do vody; , zaklepáno na dveře.) m ]'e PEROUT (nevyrušuje se ze psáni a zamumlá pouze cosij dveře otevrou). JAN SKALNÍK (vstoupí a stane nerozhodně u dveří). PEROUT (neobrací se a píše dále). PEROVTOVÁ (vyjde opět z komory, župan pod hrdlem poněkud uvoln' zpozoruje Skalníka; údiv; upraví uvolněný župan a rn*' chladné Skalníka, který odpovídá úpěnlivými pohled^) SKALNÍK V)- (rozpačitě): Paní tetičko-- PEROUT (rychle se obrátí): I hromel SKALNÍK (k Peroutovi, jeho pohled utíká však k Peroutové): Pan strýčku,... já se na sebe velice hněvám .. . PEROUT (vstává, nechápe): Vy se ... na sebe .. . SKALNÍK (detinský upřímné, prudce, skoro se slzami): Pane strvř ku, já se na sebe velice hněvám. PEROUT (posměšně): A proč jsle na sebe tak... tak přísný ? SKALNÍK Neměl jsem vám, vám a nikomu ne, dávali čfeti 8vé _ (Zarazí se.) PEROUTOVA (uštěpačně):--básně? SKALNÍK (pohledne na ni, dojat; měkce): Pani tetičko PEROUT C/í Peroutové): Tak tedy to je oni (S trochu kostrbatým humorem.) TčSi mne, že vás mohu seznámili... Ale (uho dt rukou v týl) situace je taková: vidím, že mému leieto nU hrozí nové nebezpečí. Po sklenicích počínají létali sv novcovó--(K Skalníkovi.) Přišel jste, příteli, vůbec dveřmi? skalník (pohodí hlavou, uražen; pevně): Klepal jsem. PEROUT No nic ve zlé. (Směje se.) Jde krátce o mé čtenáře-, zkazím jim neděli, nebudou-li mne míli ke snídani. Rozumím své povinnosti (bére se stolu papíry a inkoust) a jdu do zahrady dopéci svůj chléb na slunci.(Na spěšném odchodu.) A vy se tu zatím seznamujte, nuďte se co nejméně, jak jen to je možno při 25' Celsia,... odkrývejte jeden v druhém zajímavé rysy, mnoho-li jich jen muže míli duchaplná a krásná tetička (ukloní se komicky) a temperamentní, romantický synovec. (Opět se uktání.) PFROUTOVA^ (nepříjemně dotčena): Víš přece, ie ee chystám do koupele -- PEROUT (mizl rychle ve dveřích, směje se): Odpust... neslyším, neslyším . .. (Zmizí.) PEROUTOVA (přejde chladným pohledem po Skalníkovi, mlčí; pak jde ke stolu, a obrácena ke Skalníkovi zády, prehrabáva se tam v papírech). SKALNÍK (také mlčí; rozpačitě pošilhává po Peroutové, pak se cítí asi uražen tímto přijetím; napřimufe se, jako by chtěl nějakým rozhodným zasáhnutím ukončiti tuto situaci): Jdu, sbohem, pani teličko. 313 PEROUTOVA (dupne): Neříkejte mi tnk přece. SKALNÍK (zchabne, rozpačité): Ne. PEROUTOVA (mírněji): Jsem přece o málo starší než vy. SKALNÍK (náhle, skoro s nadšením): Ano, ano . .. jste ... PEHOUTOVA (ohledne se po něm přes rameno, musí se usmáli; vezme do ruky balíček, donesený před okamžikem Stázou, a hledá cosi na stole; pak): Máte nůž? SKALNÍK (rozchvátá se, šátrá po kapsách): Mám. PEHOUTOVA (neohlížejíc se, vztáhne ruku nazad). SKALNÍK (přistoupí a se zře/mými rozpaky klade nůz do nastavené dlaně). PEHOUTOVA (vezme): Ach, takový zabiják! (Prerezáva provázek balíku a vyjme z něho knihu, kterou prohlíží.) Četl jste něco od básníka Chvojky? (Listuje dále a zběžně čte.) SKALNÍK (kývá hlavou, pak rychle, jako by to odříkával): Jiff Chvojka, Zbloudilé hvizdy. (Prostornýsině.) To musí být takový velmi dlouhý člověk ... rovný ... pomalý PEHOUTOVA (ohledne se, udivena): Jak to myslíte? SKALNÍK Nu tak... a když se má sklonití, jde to tak ztěžka snad se i bojí, že mu kalhoty prasknou--(Zarazí se a klade si rozpačitě ruku na ústa.) PEHOUTOVA (stála udivena): Opravdu, takový nějaký „korem « A to všechno jste vyčetl z jeho veršů? 1 • • SKALNÍK Tak se mi to zdálo - - (A poněvadž jej Peroutovd pře. rameno udiveně i ironicky měří, dodá g rosnaäiiim * vem.) Mně někdy takové divné věci napadají PEROUTOVA (podává mu knihu): Poslední Chvojková kniha SKALNÍK (uchopí ji neobratně a neúčastně obrátí v ni několik listú odskakuj pohledem z knihy k Peroutovd- náhli « • překvapen): Vy ... se s ním znáte? ' ' &mai PEROUTOVA Znám. Proč? SKALNÍK Tu na prvním listě je cosi napsáno. PEROUTOVA Ach tak, věnování. SKALNÍK (pohledne na ni rázem schýlí hlavu a fakd kvapně odkld-dá knihu na stul). ľ PEROUTOVA (překvapena): Nu co, popálil jste se snad? SKALNÍK (odpovídá pouze několika prudkými pohozy hlaví;) PEROUTOVA (vytrvale a ostře na neho hledíc): Aj.. . (vrtí hlavou) aj Jeníček kouše . ..! SKALNÍK (pohledne na ni, rázem se promění a rozesměje se jaře)-Ne ... ne ... PEROUTOVA (také se směje): Kouše. 314 315 (i^vdčtlké hře): Nc - ne, nekouše .. . (Vztáhne ruce, jako by je chtěl položit na její ústa.) PEROUTOVA (trepne jej lehce po rukách): Pst! SKALNÍK . , (zarazí se a rozpačitě schová ruce za zada). PEROUTOVA A ten zabiják si schovejte. SKALNÍK (pohledne na stůl, teprve nyní tam zpozoruje své básně a uchopí je rozechvěně): Tu jsou---! PEROUTOVA (s posunem k otomanu): Tam jsou ostatní. SKALNÍK (pohledne na ni, jde k otomanu, sbírá lístky básni, je velmi rozechvěn; několikráte poohlédne se letmo po Pe-routové): Tu jsou ... tu jsou . . .(Vztýčen, zadychávaje se, liše.) Kdo ... kdo je cell? (Jesle tišeji.) Vy? PEROUTOVA (která zatím usedla na židli, obličejem k němu, pozoruje jej se slabým úsměvem, je pohnuta čímsi a neodpovídá). SKALNÍK (stále velmi rozechvěn, pln vděčnosti, v jeho výrazu i hlase zápasí zřejmě smích se slzami): Ach, paní tetičko, já vím o takových krásných malinách, přinesu vám jich mnoho, mnoho. A jahody, trávnice, znáte? I o těch vím. Takové jsou veliké, sladké-- PEROUTOVA (s přivřenýma očima): V nejtišší pěšince v lukách — cekám na tebe--(S úsměvem.) Jakže to je? SKALNÍK (užaslý, hluboce vydýchne, pak s hroznými rozpaky, jaksi bolestně tiše): Paní teličko-- PEROUTOVA (znovu): V nejtišší pěšince v lukách — CekÄm Qa bo — — SKALNÍK (dva tři bludné kroky směrem k Pcroutové inkn f, i , přitahován tímto hlasem): Vy ... mou báseň? Vv V báseň? (Veliká vlna vděčnosti skláni jej k zemi n" na; klece, pokrývá si obličej dlaněma.) řtole- PEROUTOVA (otevře oči, pohledne na něho, i na ni teď a' íl 'i rozechvění; v náhlé myšlence): Vy sám rlkľitľľ " Se . • XAn Skalník vrtí rozhodně hlavou.) Nu? * ^ SKALNÍK (stále vrtí hlavou, i jeho ruce zaprášily)- Ne ne PEROUTOVA ' 1 e ~~ V nejtišší pěšince---(Vyčkává..) SKALNÍK (schýli hlavu, s rozechvěnou hudbou ve hlase)- V nejtišší pěšince v lukách čekám na tebe, (Pauz a.) PEROUTOVA (která naslouchala , přivřenýma očima, zvrácena nazad otevře nyní oci as jakýmsi udivením měří Skalníka; pak za okamžik poněkud zaschlým hlasem): Kdo to byl? SKALNÍK (jak vyrušen ze sna, nechápe): Kdo? PEROUTOVA Komu byly psány ty verše? q 317 skalník tri (vrtí hlavou): Nikdo. Nikomu. fZ« cfemdfcj To byl 80n rOpft ^ okamSk, živěji.) Ale někdy jej vídum. PEROUTOVA (je afaÄou ú-oniy.' Sen? SKALNÍK .#1 fs/á/e Uviji): Někdy vídám .. . (zdvihne se rázem, jeho oči bloudí, ruce modelují ve vzduchu) bývá to velmj krásné ... vídám ... (zklamaně) ne... teď to nevidím .. (Pohledne na Peroutovou, lekne se čehosi a zmlkne; pa\ náhle, chvátavě.) A vodní růže, paní tetičko, se vám ne-Jíbí? Vím o nich. Na křinecké tůni je jich mnoho. Pfi_ nesu vám ... PEROUTOVA (zcela zřejmě hochem již silně zaujata, vstala zatím; směje se): Co mi všechno ještě přinesete? SKALNÍK (také se zasměje; pak dětsky rozpačitě): No — — PEROUTOVA (berouc se stolu Skalníkův nůž); Snad mi také nenabídnete tenhle zabiják darem? SKALNÍK (rychle): Chcete ho? (Zarazí se, šátrá po kapsách.) Ne to ne, ale tuhle (vyjme z kapsy ze dřeva vyřezanou laňku) jsem jím něco vyřezal. PEROUTOVA Co je to? SKALNÍK Laň. Totiž, smutná laň. PEROUTOVA (usmívajíc se): Smutná? SKALNÍK Nu ano, smutná ... to už jsem ai tak představoval. Kdy- byste j>. P01*1 lcličko» chl6la--A1° ncnt jeSie hotova, dodělám ji-PEROUTOVA Dobrá. Dodělejte, trebn hned. Já zatím . .. Vidíte, zdržel jste mne, vodu budu mít již studenou. (Jde ke komoře.) A tu laů (směje se), možno-li to ještě změnit, udělejte veselou. SKALNÍK (zatímco Peroulová zmizela již v komoře, nerozhodně): Ne, to již nejde ... to nejde ... (Hledí střídavě na figurku a dveře komory; pak se zasměje, jde k oknu, otevře je a volá do zahrady.) Pane strýčku, pane strýčku! PEROUT (z hloubi zahrady): Co je? SKALNÍK (vesele): Nic, nic. Já jen tak... (Zasměje se jaře, rozhodiv ruce, přistoupí ke stolu, vezme nůž a usedne na otornan; k figurce.) A proč že vlastně máš být smutná? (Pracuje na ní.) Po pasece si pěkně kráčíš a tu — kněžna tě potká. Ba, potká, říkám ti, potká, domú si tě vezme --Vidíš, tuhle očko jsem ti trošku seřízl... a už jako bys nebyla smutná ... (Z komory zazní zvučné splícháni vody, Skalník se jaksi poleká, a hledě ke komoře, řekne skoro bolestně.) Ne, paní tetičko, prosím vás, ne ... (Splícháni se opakuje, jakýsi zmatek nastane ve Skalníkovi, snaží se neslyšet a hřbetem ruky přejíždí čelo; když splícháni utichne, k figurce.) Vidíš, a prcce jen jsi smutná ... (Pracuje.) Ale na křineckou tůni pro vodní růže ještě dnes půjdu--A víš ty, že je tam velmi hluboko? Jáma, panečku! A zrovna proto tam půjdu. Protože --(Zarazí se.) Skutečně vypadáš velmi smutně-- nu, snad se nebojíš kněžny? (Zasměje se náhle.) Ty — kozo! (Pracuje opět.) 318 319 (vejde nezaklepavSi; hned ode dveří .zaletí lačným po„ hledem ke Sluxlnikoví, ale poněvadž tyz v tom okamžitý se po ní obrátí, odtrhne rázem oči, učiní zhurta dva tří kroku do středu světnice a lam nerozhodně stane, ruce tviieny, pohled zkosený stranou). skalník (pohlíží na ni udiveně od sve prace pres rameno; pak kývne): Ach, Stáznl Ty jsi teď tady, já vím - _ Al{j ukaž se přece... STAZA ■ , . , (odvrácena, zdvihne ruku k uslum, /a/co by zadržovala smích, mlčí). (žertovně deklamuje): Na křinecký hrázi — drdůl se tam iiází — je to naše Stázi — S T Á. Z A (obrátí teď k němu zpola zářící obličej, mlčí). SKALNÍK Nu vidíš", jeátě to znám. STAZA (šťastna, že může něco říci, rychle): Väak se mne s tfm něco nazlobili, Jcno, (lekne se a opraví) pane Jan — SKALNÍK (zavzpomíná se trochu, pak náhle, ukazuje na zadní část hlavy): Pamatuješ? STAZA (chápe asi a učiní překotný pohyb rukama, jako by chtěla zabránili, aby mluvil dále): Ne — ne-- SKALNÍK (směje se): Jednou jsem dostal za to od tebe semhle do hlavy kamenem — STAZA (velmi se stydí, ruce i obličej v překotném zmatku): Ne — ne-- SK'dobřito bylo... (Chystá se opět pracovali na fi-lu%;p<*.) Chtěla jsi něco? (otálí poněkud, pak rychle): Chtěla jsem--jestli je už paní z vody. SKALNÍK (nrohliži figurku v natažené ruce; jako zapomenuté): Kněžna? (Za okamžik, jako by sc náhle vyruid ze sna.) Ach tak, abys věděla, to je moje tetiěka. (Ukazuje palcem ke komoře.) STAZA (udiveně): Jo---?! SKALNÍK (sdá se okamžik sníti s přivřenýma očima): Mám krásnou teličku, viď? (V témž okamžiku lekne sc však čehosi, a rozpačitě se poohlédnuv, dává se chvatně do práce.) Však jsem si právě včera na tebe vzpomněl. STAZA (zazáří; průběhem celé scény se Skalníkem je zcela proměněna, dětinná i mateřská zároveň, a postupem hovoru zcela bezděčně drobnými krůčky přišourává se k Sltalní-kovi, jak k němu proti své vůli tažena). SKALNÍK Ve dvoře už totiž zrají ryngle--(Pošilhává po Stáze od práce.) STAZA (s ochotnou živostí): Mají jich tam lelos — SKALNÍK No! (Vesele.) A včera tedy... měl jsem takovou mls-nou hubu. STAZA (dětsky střepne dlaně). 320 SKALNÍK . Jenomže... vtí.. scházely mi tvé zlodějské pracky. STAZA . , (šťastna): Já bych ... já hych jich tam naklepala! SKALNÍK To vím. Já, podívej se (ukazuje na koleno), jen kalhoty jsem rozbil... a ryngle žádná. STAZA (která zatím byla se přiblížila až ke Skalníkovi, učiní bezděčný pohyb rukou k jeho kolenu, plna soucitu): No t0, Jeno, (opraví se polekaně) pane Jan,... to jistě lezli oď kůlny... Měli lam, co mají prkna složený-- SKALNÍK (s humorem): No, já lezl tam, co mají prkna složený,.. , jenže ... prkna se počala sypat — Koukal jsem tedy abych zmizel, a nechal jsem tam kousek kolena. STA ZA (opět bezděčný, starostlivý pohyb k jeho holenu; s radostným odhodláním): Já se tam podívám v noci sama. SKALNÍK Podíváš? (Směje se.) No, to sám pámbu chraň ryngle — — A co tomuhle říkáš? (Ukazuje Stáze figurku.) STAZA (oddaně, vřele): To je moc veliká krása--! SKALNÍK Dar, holka. Knížecí dar. (Pozoruje figurku.) Tadyhle ještě krček trochu sesadím — — (Pracuje; okamžik ticha, za něhož Stnza jako by se několikráte chystala promluvili.) A povídej mi přece něco. STAZA (po delším vnitřním zápase; rozechvěně, zdráhavé): 0 svatým Jáne jestli si vzpomněli? skalník (nevzhlédnuv): Pálili jste? STAZA (okamžik míči; pak): Chlapci a holky pálili. SKALNÍK (pracuje, mlčí). STAZA (těžce vylamujtc slova z nitra): O svatým Jáne j& vždycky nejvíc--(Nedopoví; z komory zazni hlučné úderu koupajícího se těla o vodu.) SKALNÍK. (vzhledne a naslouchá tím směrem, pln vnitřního zmatku; pak přejde pohledem ke Stáze, je jí Jaksi překvapen, jeho zmatek roste): Stázo-- STAZA (dýchá rychle, oči na něm, mlčí). SKALNÍK Co .. . co to voní? (Otáčí hlavou, vzdouvá chřípí.) Rozmačkané jahody a mléko a — — (stane udiveným pohledem na Stáze) ty jsi, Stázo, rozkvetla! STAZA (vznese ruku k očim, ale ihned ji opět spustí, schýlí hlavu, usmívá se šťastné a mlčí). SKALNÍK (odloží figurku, nůž, a uchopiv Stázu za ruku, přitáhne ji až k sobě; pokouší se vnitřní zmatek zastříli žertováním): Na křinecký hrázi — drdůl se tam hází — (přeruší se a zavrtí hlavou) ne! (Vzhlíží okamžik vzhůru ke Stáze, která učiní pohub rukama, jako by mu je chtěla položil na hlavu, ale pak je bezvládně spustí; jeho hlas jaksi zasýchá.) Chodíš se ještě koupat ke splavu? (Bázlivě, tiše.) Nechoď, nechoď ... dej si pozor, nechoď .. (Opře íehce hlavu o její prsa, zavře oci.) Jahodami v o níš, trávnicemi... 323 STA ZA (zadýchá prudce, náhle pokryje obličej rukama n -vzlyká). SKALNÍK (polekané vzhlédne): Ty... pláčeš? Proč? (llladi ji „ lokti.) 2c jsem řekl, abys nechodila--(Stáza vrtl prUd° ce hlavou.) Nu Ink neplač, neplač... (Točí bezradně Ul vou; pak vezme figurku a podává Stáze.) Podívej 8e i°" hle lan/tu si vezmi, dám ti ji, nu tak ... STA ZA (vyhlédne letmo mezi dlančma, ještě prudčeji zavzlyká a odvrátivši se, jde plačíc rychle kc dveřím a vyjde) ' SKALNÍK (dva tři kroky za ni; bezradně): Počkej přece .. . (Zaváhá, pře/de k oknu, vykláni se z něho pátravě, vrátí do středu světnice, opět zaváhá^ náhle však se rozhodu a s figurkou v ruce vyběhne.) (Scéna zůstane na oluimžik prázdná. Oknem jc slyšet' něčí hlasy a Pcroutův smích. Pak objeví se v ohně smě1 fící íePerout; nahlédne do světnice: Ty, Valčo — _ G~ Směje se. Slyšíš? Pátrá pohledem po světnici. Ach tak ty se Jcachníš? Směje se a zajde; pauza.) PEROUT (vejde, papíry v ruce, směje se): Čert jeden . . .! Vrhl se na mne, jako bych mu byl schoval Stázu v náprsní kapse... (Jde ke stolu, vyhledává obálku, do níž vloží několik listů papíru, zalepí a píše adresu, přičemž se několikráte ještě uchechtne, vrtě hlavou.) Ten — len mi jeStě stačí na dva fejetony... (Pak jde ke dveřím komory, na něž zabuší.) Ty, Valčo! (Zevnitř nejasný hlas Valčin; Perout dveřmi) Gratuluji. peuoutovA (nejasné): K čemu? perout K synovcil (Zevnitř nejasný hlas.) Co? (Silně.) 2c \\ gratuluji k synovcil (Křičí.) Myslím, že tě nebude nudit (Ufcončí smíchem, vrátí se Jcc stolu, zpozoruje Chvojltovu knihu.) Co je to? A... to dnes došlo, bml Oóó, nái Jifi s kolurncin . . .! (Listuje v hnise; mezitím vejde Skalnils, udýchán, jakýsi papír v ruce; Perout obrátí se k němu vesele.) Našel? skalník (načertěn, mračí se): Nenašel. Schovala se někam ... (S dětskou hněvivostí, promísenou ji£ smíchem.) Nejraději ... bych ji hodně nabančil. Co bečí — koza? (Náhle se upamatovává.) Tuhle telegram vám, pane strýčku, přinesli. Dvacet krejcarů, dostane posel, jde sem schválně s telegramem. PEROUT (roztrhává telegram): Zc to — z redakce urgujíl A ne ... i koukněme, Chvojka přijede. POSlLAK (objeví se v okně): Pámbu rač dát dobrý poledne. PEROUT (podpisuje doručenku): Dobrý poledne ... A hodí se mi to zrovna. (Vyjímá z peněženky peníze a jde s dopisem, před okamžikem zalepeným, k oknu.) Vezmete mi s sebou tenhle dopis na postu, co? Tuhle máte ... (Dává mu pemze.) Ale na dopis nezapomeňte. POSILAK Ne, ne . .. spolehnou se. (Bére peníze.) Zaplaí pámbu, mi-lostpane, spánembohem ... pámbu raě dát zdraví. (Zajde.) PEROUT (vrací se zpět ke stolu a znovu nahlíží v telegram): To bychom ho tu tedy ješlt dneska měli. 32Í 325 SKALNÍK f/iŕerý moaUfii figurku z kapsu a neklidné p pro- hlížel; nevzhlédnuv, příkře): Kdo přijede? PEROUT , .... Kdo? Muž, litery jen náhodou nemá predikátu, muz, který jen náhodou jmenuje se prostým jménem Chvojka . . . (Zpozoruje figurku v Skalníkových rukách.) Co to máte p __Aj, to je vaše práce? (Přistoupí blíže.) Vy tedy nejen pérem, vy i dlátem? SKALNÍK (prudký pohyb celého těla, vyhodí figurku oknem; příkře): Nepovedla se. PEROUT Ale proč to — — SKALNÍK (úsečně): NepovedJa se. PEROUT (vrtí hlavou, směje se): Synu, vy jste exploze v permanentí --! Víte, kdyby tu byl Chvojka, řekl by (nápodobí nedbalý patos Chvojkův): „Lidé opravdu vzdělaní — nikdy — se nerozčilují." (Skalník učiní pohrdavý pohyb rameny a hlavou.) Však ho poznáte, Angličana . . . AJe především bude třeba, abychom sdělili novinku na pravou adresu. On totiž (ťuká prstem do telegramu a směje se) je veliký teliččin ctitel-- SKALNÍK (prudce): Povím to paní teličce — PEROUT (nechápe): Co? SKALNÍK Urážíte ji. PEROUT Že ji — — (Překvapeně hledí na Skalníka, pak se však rozesměje a jde ke dveřím komory, na něž zaklepe.) Ty .. . Valčo, pootevři trochu, podám ti velmi , teček . .. VClmi ^Jtmavý UV SKALNÍK (jen vteřinově zaváhá, pak vrhne se tůmř stavuje ruce proti PeroiUovi; je velmi v- • rcm> na-mluví): Ne, nel Znovu ji urážíte' In h« iu Ti pře,co'ně lel( Skoro do slz rozčilen.) Nemůže níece™f' C0 de^ PEROUT 1 nyní — tam. . . (užasne hloupě, poodstoupí maličko- chtřl ř», zlost se v něm již počíná hlásiti o slovo)- filV^ alc fantazie! Nechci sice vůbec vzlý* «« nyní a se smíchem přihlíží): Uz jste mi zase, zdá se, z kázání peříčko vytrhla ... chaldejská, vida ... SLEČNA RUŽENA (obírajíc se opět rybízem): Eh, už se, důstojnosti, toho strachu před včelami nezbavím, to je konec. 328 329 fÁaUkTvýzrSn\ni): Vy už tak, tuším, proti všem ža_ Äm-étn . • • jste se takhle oháněla . .. (Směje se.) ct pcjfA ROZENA. ' (nechápe zprvu dvojsmyslu):} ba, ba... (Teprve když " farái ještě hlučněji rozesměje, pochopi a svede pěknou hru ro-paků; s mírnou výčitkou.) Pěkná věc, důstojnost už zase pokouší ten rohatý s ohonem - (stírá s Bela pot, vesele): I ať pokouší! Taky rád přijde ke svému. To už tak je zařízeno (naznačuje rukama), jednou pánbůh na varhany - pak zas pan čert na flautu __Jbáá-že, Růženko. SLEČNA ROZENA (udiveně vrtí hlavou): Néé, důstojnosti-- HORA (srdečně): I co, pomějme se, poděkujme — a dost. — — Tadyhle (sklání se k záhonu) jsem se rozmýšlel, mám, nemám, mám, nemám, (rozhodne se) eh, uříznu. (Vyjme nůž, uřízne okurku, váží ji v ruce a prohlíží.) První letos. 0 čtrnáct dní později než loni... Ale do týdne jich bude dost. TRONÍCKOVÁ (s nůší, děcko v náručí, jde cestou kolem plotu): Pánbůh rač dát dobrý odpoledne. SLEČNA R02ENA, HORA (děkují na pozdrav). HORA Dobrý, dohry. .. dejž to pánbůh .. . l\a trávu jdete, Tro- n/čková? TRONÍCKOVÁ (zastavujíc se): Horákovi mi duli kousek meze, abych si ji sesfkla pro kozu. 330 to je HORA (účastně): To tu mez za ouvozem? No, tam \» *i Uvy jak chundele - - A Aničku Jste Vzala s seíL ý TRONÍCKOVÁ I ne, jemnostpane, to není Aněi, ta už mi běhá len poslední, Pepík, liběji se pamatoval. HORA A pravdaže, Pepík... loni na Tři krále i ho křtili, co? Nějak tuze tni pospícháte, Troníěková ^ se nu to az poema plésl. . . (Směje se.) ' TRONÍCKOVÁ (také se směje): Ono tohle požehnání skorém iedinv k nám chudejm cestu najde. * HORA Tak, tak. . . poděkujeme o dost... (K děcku.) A co tv tříkrálový, co ty Černý vzadu, si ještě z mámy valacha děláš? Počkej, aby tahldta pani (jde k slečně Růženě) se nehněvala, že toho má mnoho k přebírání uleh číme jí trošičku ... a dovolením, lak (bére z mísy do obou rukou rybízu a jde k plotu), to není jen pro ptactvo nebeské, ale pro všechny ptáky, kteří dovedou zobák otevřít (u plotu k děcku), no tok, otevři ten zobáček, no vidíš, že to umíš,... a počkej, -počkej, máma ti to vezme ... ty bys tím pěšinu dláždil... no, to víš, že to je tvoje, no, to víš ... (Směje se.) Kluk je to řimbaba TRONÍCKOVÁ Ba, chválabohu, ešlč mi nezastonal. (Polaská dítě.) A. voči z milostpána nespustí. .. No, co řekneš tomu hodnýma pánovi, co li dal ham-ham? (Směje se.) Poděkovat, to my holt eště neumíme, viď?--A. abysme už dusí ojnýho pána nezdržovali... udělej ručičkou pa-pa, no tak, pa-pa, ty jeden! Ty už jen myslíš na tu mlsotu, viď .. .? (Na odchodu k faráři.) Zaplať pánbůh, milost-pane, pánbůh rač.dát zdraví, spánembohem, slečinko... 33 L (Vzdaluje se cestou mezi ploty, po několilta krocích za • vá ještě hošíkovou ručkou „pa-pa", a smějíc se, mfzi mu~ tom v ohybu cesty; Hora, slečna Růžena opětuji pozcL° vy, slečna Růžena opětuje i hošíkovo „pa-pa".) r°* HORA (vraceje se od plotu, schýlí se nad záhonem jahod): I ' hody už do tří dnů budou. Ja~ SLEČNA R ÚŽENA (hledí stále za Troníčkovou; se steskem): Když to Olově] znával jako děti, a teď je takhle vidí — věru — _ ^ * dopoví, dávajíc mlčením vyzníli svému stesku.) HORA (schýlen, protrhávajc jahodové listy): A cože by se varn v tom nelíbilo? SLEČNA RUŽENA (nerozhodně): Nu tak, přece jenom to je smutné. HORA (vztýčil se, jednu jaliodu v ruce, a jde s ní k slečně fta ženě): První! A nedejte mi, Růženko, košem! Honem honem ... do úst sní....' ' SLEČNA R UZENA (odmítá v rozpacích): Ale ne, důstojnosti. .. Proč já bych zrovna--? HORA (naléftavě, jaře): Ano, ano, vy zrovna ... SLEČNA RUZENA (pohnuta): Když tedy musím ... ale až potom (bére jahodu a klade ji k rybízu). . . pěkně dÔkuju. HORA (usedaje vedle ní): A cože v Ion. tedy je smutného? Jakou jste to vedla divnou řeč? SLEČNA R UZENA Když lo tak Člověk pozoruje, jak to všechno běží stárne... 332 VruSí íh vesele): Ale, ale ... . tu jste si zas, Růženko, H u místo růži natrhala . . . Trochu více napravo sůhně-1 hned všechno bude jinak .. . (Pokyvuje okamžik pak s jistou rozmarností ve hlase.) Když kdysi hlavou; kdesi v jednom městě u Růžcnčinv ™ student Hora ... a když teď onen bCíH?*, sedí tady ... a vy tu vedle něho r,n-SlYdent Hora voda, která plynuto a plyne, tam snad Jf. 10 láX tady trochu pokojnější. . . táž plynoví Za ?lv°kJ«. ní klouže a vlna s vlnou dmžně běží -ľ^^ íUnce P° i co, poděkujme a dost-- (přeruší se) SLEČNA ROZENA (která ustávši v práci, dojatě nncío„„i i 'pokyvujíc hlavou; pak Ítvytíffe ^ stejnosti okrášlíte... oltárik postavíte '°' svatou sloužit. .. Fwwvue ... jen nú{ HORA (mlčí, pak jakoby z myšlenek nevhodí suše): Mši svatou? (Vrtí slabě hZoTĹľ^^ !M s těmihle věcmi zůstaňme raději venku ní 7 ^ ^ nosme jich do kostela - - (A-řJE?* Wl a ne~ řen a vyrovnán.) Víle, Růženko InrT- W VmCmé usmí" ji) , nás tří - myslím toS vás' tbe a jľnV""" "* * tří tedy, když já filozofuji, vy pfítom „irV' * ^ te, a Jenda zatím někde na alkách kol 'V mysU" z nás tří přece jen Jenda ľeU k?le™* p°ztlouká, - hvc.) Nonono, to všechno je cum grano slll £ í 7 sme tak řekli, sol, sol, ale nepřesd 7Ll ' w íby* že máme Jendu? ^ ' '' fSme'e se^ A WLe- SLECNA RUZENA Právě jsem chtěla, dů storno**? ŕ a 333 do oh~ !cPe jimi olávám / H?i?í Dhoho' PoSkall (Vstane a volá nahoru o vlečkovou římsu pod oknem.) Jeníku, slysíä, pov tě pflhonem před naži moc kárnou - SLEČNA RtJZENA Ale kdež ten zase asi je! Ani u oběda ještě nebyl - í třeba si zase nčkde na strom vylezl, aby byl pánubohu blíž .. - (Směje se.) SLEČNA R02ENA (dolčena, vyčítavě): Tuk, tak, důstojnosti, ... tu chlapec se jednou zarouhá a vy to po něm opakujete. . . Už mi odpusťte, ale na tenké, tuze tenké nttee ho držíte ... HORA (jakoby trochu zahanben): Ale Růženko, Růženko . .. (Usedá opět vedle ni.) A co tedy, vejce vám vypil? SLEČNA ROZENA (stále ještě dotčena, zavrtí pouze hlavou). HORA Nebo klukům draka z kosilo urobil? SLEČNA ROZENA (vrtí hlavou; již usmířeněji): I lo on Jeníček všechno dovede. (Pokývá.) Ale tuhle zase asi něco napáchal, jenže ještě pořád nevím, co to hylo. Převčírem tedy u těch pražskejch byl, u těch Peroutovejch v Habrech, a pozdě večer — to už jste, důstojnosti, spal — přišel tedy, ale jak! zmícený celý a — bez klobouku. (Hora tiše hvízdne.) Počkejte, důstojnosti. Tak se ho tedy plám, cože je s kloboukem. Slojí přede mnou s nejnevinnější tváří, jako by to bylo do punííku pravda, povídá: Tak jdu, tetiěko, kolem větráku a vrány tam na mne křičí, že jim hnízdo strhli. Půjčil jsem jim tedy zatím klobouk na hnízdo. Kou- kám na něj zle, nie on nie. JCn tek • , mclilo ještě povídá: Kdyby ho sem Xa° t J*?* n«*»-přinesly a ja nobyl doma, tak ho od * i t,žko» vrány kám na něho, vidím, usmívá se -trochu i • \6mte- Kc-u-i pláč na krajíčku. nu' a,e íako když má 110 R A (vybuchne smíchem): To je on! Celý oni SLEČNA RTJZENA (zchladle): Právěže on. Ale od dob 'I jistě není - - Však včera celý de/rWi' důstoJnosti, stále četníka v patách, a na houslľčľľl ' Jak° bv náš - slyšel jste? (Nabírá opětnh ^Chla^ Jak sata-tedy dneska ráno se tohle IřCa^Z^ A ^ rano do zahrady a tu na schůdcích In*t t Vem &«ně a plný rynglí; vidím krátce, te čertovi Jend*v klobouk ce a volám tedy chlapce, uJcaz^khľ ^ jaksi k°"-Vyvďň nejprve na klobouk oči X , ' ptávám Se. do takového hrozného smíchu, mluvím nezd«a se jenom směje, ba i několik krv.-™ i . neho' ale on mnou udělal. Teprve polom povídá v cu tadyhle přede zmene-li si ona, ani sám pámbu rvnJc ^m řekl> že se jakáže „ona" - alc on uľsľ^ Ptám slova jsem už z něho nedostala * ' a kaléh<> HORA (kývá hlavou, směje se). SLEČNA ROZENA (pohledne na něho vyčítavě, vzdychne) HORA y^nnej. (se smíchem): Tohlolo . . bv tni u, zdvořilá vrána ... Y Cdy byla nějaká velmi SLEČNA R02ENA (potrhne hněvivě šátečkem r>n u -HORA m 110 Uave> omamně mlčí). (pohledne na ni, zvážní): Nu což ™ t ■ C0Z" - Promluvím s chlap- í 335 ccm--Ale... (vztýčí ukazováček; mudroslovně) h se směje, vítr pres zralou pženici běží.Po zpívajícím pta na ně, střepů se nedosbira SLEČNA ROZENA (vfrnamně): Jen abyste, důstojnosti, nezapomněl, že je to Skalníka syn ... lehkomyslná krev tedy ... HORA (-asmuší se, bolestně dotčen, pak s rozpačitou výčitkou): Tenhle kámen, Růženko, už abychom nanejmíň zdvihli Hříbek pochval, muchomůrky nepohaň. Neboť smyslu všeho dohádati se nemohouce--(Je přerušen.) SOUSED (který zatím objevil se mezi stromy sousedního sadu, otíraje zpocený obličej, volá přes plot): Dej pánbůh dobrý polednel Kdyby se k nám mohli, pane farář, podívat, roj nám dovádí. HORA . ' . (vstane, zřejmá rád tomuto vyrušeni, rozchvátá se): Co, včelky? A kdo by rek, tak už přece pozdě s poledne! Tak, tak ... hned jsem u vás ... A kdepak mám, Růženko, kukli? SLEČNA ROZENA # m (brouliavě): Pomalu vás už, důstojnosti, i do hnojničky zapřálwoii . .. (Odloží mísu s rybízem na schůdky a vejde do domu pro Itukli.) HORA (za odcházející, vesele): Zapráhnou — pojedu! (K sousedu.) A kde vám sedl roj? SOUSED Na hrušce u kůlny--(Náhle.) Ze si tak vzpomínám: mladýho mají doma? H °?AÍe kdež! To víte, stále ve větru. A tak by to tedy mohl býti on-- f Jana SOUSED (poněkud na rozpacích): Není tedy doma — —? HORA (upozorněn, zneklidní): Copak? SOUSED (zaváhá okamžik): HORA (hledí pevně na souseda): O čem — mluvíte? SOUSED vyhýbavě): Lhoteckej šel kolem, tak to povídal A1P Z]ý by to podle něho nebylo, to se zas nelekají, pane fa- rář. HORA (namáhavě, příkře): Ven s řečí, člověče. SOUSED Teda ... na křinecký tůni někoho vytáhli__Ale t" b to anijiení jejich pan student, a pak podle lhotecKý- SLECNA R02ENA (se vrací s kuklí). HORA (dva tři kroky směrem k ní; bolestně): Růženko__ SLEČNA RU2ENA (udiveně je pozoruje). SOUSED Ale jářku, pane farář-- HORA Růženko,... Jenfk nám přišel do nějaké nehody SLEČNA RU2ENA Prokristapána! SOUSED Panno slečinko, věc je takováhle__ 336 HORA Ticho, ticho, milí lidé. (Jeho pohyby se rozch vzmuzuje se.) Rozumí se, jdu hned tam ... Upoko^T^' (Zahořkle, zatímco slečna Rúžerm^JtV1? 8c-.1 •„ _,i______ v.- . sPmá ru. vzmuzuje Růženko . ce.) Třeba bůh jen lak, .. . abysxne v štěstí nezíkysli (Jako by mluvil s Jeníkem.) Jdu už, chlapce, j<]u 1'"• SOUSED (který zatím, zacloniv oči, hleděl po cestě vedoucí z polí; vesele): Ale nikam nechodějí, pane farář Ta"1 hle ho mají.. .! m~ JAN (objeví se na konci cesty a blíží se). HORA, SLEČNA HU2ENA (hledí tím směrem, oba současně úlevně): Jeník! SLEČNA RU2ENA A jak vypadá! HORA {zmaten radostně obratem situace): On se totiž, Růženko utopil... To jest--(Slečna Růžena hledí na něho udiveně.) Ci jakže to bylo, sousede? SOUSED (směje se): I to už on jím sám poví... (Na odchodu ! Ale nic naplat, já musím po svým. A kdyby, pane farái^ snad potom trochu mohli--prosím jich — ' HORA Jo, jo... hned jsem u vás ... jen co tadyhle . .. vložím prst do rány .. .(Směje se.) SOUSED (odcházeje, směrem k blížícímu se Skalníkovi): Tak jdou už, jdou, pane Jan, už tu byJ poplach .. . (Zajde.) SLEČNA ROZENA (hledí vstříc příchozímu,): Bosi HORA (taktéž): Učiněný hastrman! 338 jsem--(S mírnou přísností.) . (K Janovi.) Prosím tě, chlapče, JAN (otevře pohybem holena zahradní branku a vejde; je bos, kalhoty zahrnuly až po kolena, košili rozhalenou, na větvi přes rameno kabát a svazek vodních růží, v druhé ruce boly; stane, jeho obličej září; šibalským pohledem měří oba přítomné a sebe). SLEČNA ROZENA (ucouvne): Jaktěživa Jendo! Jendo! H O H A Pst, panno slečinko . , řekni něco . .. JAN (přeměří se šibalským pohledem, pak s komickými rozpaky): Já jsem si trošičku zahrnul kalhoty. HORA (vybuchne v smích): Zaplať pánbůh, je to on ... A vhc, Růženko, že on se nám topil? SLEČNA ROZENA Nedopusť pámbu! JAN S dovolením, strýčku: pouze se koupal! (Dojde ai ke schůdkům, a odloživ tam věci, usedne.) HORA Jenomže zapomněl se předtím svléci. JAN Zúmyslně, Strýčku. Protože... (s ulicnickým výrazem) protože jsem se slydfil před těmihle královnami . .. (Ukn-zuje chomáč vodních růží.) SLEČNA R02ENA (pohoršené): Tek ho vidíte, důstojnosti. HORA (odpoví pouze smíchem). SLEČNA ROZENA (tím pohoršeněji): Nezdaru! 339 JAN (pokorně): Teličko.. A SLEČNA RTJZENA (pohodí hlavou): E . . A HORA (povzbuzuje Jana znameními). JAN (znovu): Tetičko l SLEČNA RTJZENA (vyšinuta již z příkré své pozice): SmajchJíři jeden 1 JAN Tetičko, já bych vám 'tak jedl SLEČNA ROZENA (zcela již udolána): To věřím i Ani ještě neobědvali A p0 takových lumpačinách se, pane, vytráví. Ale to je naposled/ Podruhé.. .(Vstupuje do domu.) Ale máme jen kaši -- HORA Ne, nevěř.' Třešňové knedlíky jsou! JAN Huráí SLEČNA RD2ENA (mizíc již, ještě na něho žertovně zahrozí): Sandore! JIORA (když osamotní s Janem, ocitne se jaksi na rozpacích' váhá; vzdychne; pak vážně): Ty, Jene-- JAN (pohledne na něho, ví, kolik uhodilo, chlácholivě): Ale srlrýcku — HORA (setká se s ním delším pohledem, pak mávne rukou a zasměje se). JAN (když také odpověděl smíchem, ukazuje vodní růže): Krásné? HORA (kývá): A pro ně bys tam byl nechal duši? JAN Pro ně? (Váhá.) Ne, odpusť, strýčku, tomu nerozumíš. (Směje se.) To . . . bych ti mohl říci leda do ucha, ve zpovědnici. HORA A dostal bys rozhřešení, myslíš? JAN Dostal---Ale ... já bych ti to ani tam neřekl... (Pozoruje, že se strýc poněkud zasmušil, a rychle zamlouvá.) A ani jste se nezeptali, 'kdo mne vlastně vytáhl — HORA Pravda1 JAN Ne, *0 byste neuhádli--Knbrna, Stázin látal HORA (výraz údivu): To snad ne! JAN On tam totiž . . . ale pslt! .. . kdesi očka líčil. (Směje se.) A tak teda jsme se potom sušili, Kabrna vytáhl svoji lahvicím — vždyŕ ho tznáte, špiritistu — a (napodobí Kabr-nu) „v takovejchhle píípadnostech tahle žahavka nejlíp šmakuje" — a abych prý pil. iNechtěl jsem. Pil tedy sám, pěkné pil. A pak (váhá, pozoruje šibalsky Horu) načal hovor z takového divného konce . . . (Opět váhá, pak hroze prstem.) Jste vy to, strýčku, pěkný inlrikánl HORA (ve velikých rozpacích): No, to tak ... copak? JAN (volně, s šibalským důrazem): To, jak jste Stázu odtud vyprovodili-- 340 341 (ve větších ještě rozpacích, mumlá): Huba jedna, namlel ti toho asi. • • / (tise"srdečně): Chudák Stáza, a mně nikdy nic nenapadlo -- h o r a (s náhlou, překotnou veselostí): No, tak vidíš. Vždyť j^m jim to řlkaJ. A oni hned-- (-arazí proud jeho řeči šibalským pohledem; pak volně, důrazně): AJe až prý vystuduji a budu-h^chtít ... Ka_ hrna mi Stázu dá ... (měří strýce s úsměvem) řekl mi to dnes ... slečna R02ENA (volá z domu): Jendo, jisti hora (pomáliá si z rozpaků smíchem): Cože li... řekl ...? jan (vstává; s úmyslnou ledabyloslí): Ze mi Stázu dá! (Chystaje se vejiti do domu, na posledním schůdku ještě se obrátí a mlčky hledí okamžik šibalsliy na strýce; pak.) Nechal jste mi, strýčku, hodně knedlíků? (Směje se, zajde.) HORA (Idedí rozpačitě za ním, Itolem sebe; stírá pot, je zřejmě nespokojen sám sebou; ale když hned nato zazní z domu veselý Jeníkův smích, nabude opět rovnováhy, pokývá hlavou, a když smích Jeníkův vyrazí novou, zvučnou vlnou, také se krátce zasměje; pak vezme včelárskou kukli, a vyšed brankou, zmizí mezi stromy sousedního sadu). (Scéna zůstane na okamžik prázdná. Jen hlasy ze vnitra domu úryvliovitě zaznívají. Jeník deklamuje: Deset ti- síc mil pod hladinou křinecké tůně. Výpravná hra s dohrou za laskavého spoluúčinkovaní třešňových knedlíků. Pohoršené broukáni slečny Růženy, Jeníkův smích.) SLEČNA ROZEN A (objeví se na schůdcích, bére do rukou zanechané tu Jeníkem věci, prohlíží je a vrtí pohoršené hlavou; pak odnáší je do domu. Je slyšeli její hlas: Co s tím teó"? Do strouhy to zahodit! Jeník, směje se, vesele protestuje, slečna Růžena odmítá; pak opět objeví se na schůdcích s tlustou knihou, jde k lavičce pod bezový keř, kde usedne; rozhlíží se): Důstojnosti!---A to on zašel k sousedovi ... (Vyjme z knihy brýle a nasadí na nos; opodál práskání biče, skřípění nápravy; slečna Růžena vuhlí£í mezi stromy.) 1 koukněme, Horákovi už svážejí... Jen aby pánbůh dal--(Hledí potravě po obloze, pak schú- lí oči do knihy; zpěvavě.) Královno nebeská, při pondělku na zahradě, služka tvá oddaná, s tebou si porozprá- vím-- JAN (objeví se na schůdcích; zadýchaně): Teti, teticko,... někdo k nám jde-- SLEČNA ROZENA (vyrušena): Vylekáš ty ale jednoho--A kdože by k nám-- JAN Paní, paní telička z Prahy--(Z domu slyšeli trhnutí zvoncem; Jan uchopí na schůdcích ležící vodní růže a odskočí s nimi stranou; překotně.) Jeje, jděte už, tetičko, honem-- SLEČNA RU2ENA Neplaš ty mne, prosím tě. (Odkládá brýle do knihy, sáhne po vlasech, třepne po šatech a jde do domu; prochá- ze}íc kolem Jeníka, posměšně.) A ty jsi se zrovna k náv. átěvě vystrojil-- JAN (úpěnlivě): Jděte už, prosím vás. SLEČNA HOZENA (vrtíc hlavou, zajde). J A. N (přitiskne se ke zdi, aby nebyl viděn z chodby aie vše_ mi smysly loví zvuky odtamtud přicházející Zprva sly. seti možno jen nejasný hlahol hlasů, které teprve v následujícím okamžiku proniknou jasnějšími úryvky. Hlas Perou tú v: Tak vám sem vpadáme, jako rána z kanónu. Hlas s I e č n y R ů ž e n y: To je dobře, to my rádi vidíme. Hlas P e r o u t o v é: Jen se námi nijak nevyrušujte, slečno. Hlas P e r o u t ů v: A to je náš přítel z Prahy, Chvojka. Hlas slečny Růženy: Tak, sem račte, sem ... Hlasy na oltamžik ztlumí se opět v nejasný Šu-mot. Jan nachýlí se do chodby; ostrým šeptem: Tetičko, tetičko . .. Upozorňuje zoufalými posuny dovnitř chodby na svůj nedostatečný úbor; je na vahách, pak se rozhodne a vběhne do chodby; za okamžik možno jej spatřili v otevřeném okně podslřeší, an překotně se přestrojuje. Scéna zůstane na okamžik prázdná; hlasy, předtím se ztlumivší, pojednou opět jasněji proniknou, přehlušené však hlomozným smíchem Peroutovým.) PEROUT, PEROUTOVA, CHVOJKA, SLEČNA ROZENA (objeví se na schůdcích, když předtím bylo slyšeti P e-r o u t ů v hřmotný hlas: Můj bože, když jsem minístrová-val. ...' Mám ještě teď v nose vůni roch etiky a v nohách chlad kostelních dlaždiček —) SLEČNA ROZENA (s posunem k zahradě): Moc krásy tu nemáme-- perout Mír, mír, jářku, všude mír. I ty záhony jsou tu jaksi pokojnější než jinde ... co říkáte, Chvojko? chvojka (suše): Víte přece, ctím věci ritu . . . onen fialový soumrak, zašlou vůni . . . ale co je kolem toho světského — — (Pokrčí rameny.) slečna rozena (rozpačitě): To ona už bude zahrada jako zahrada. peroutova Jenom vzduch v ní neradno kazit duchaplnostmi, jako tento pán — chvojka (maličko se ukloní): Paní Valčo . . .1 perout (směje se): Nevraždi, Valčo, nevraždi--A víte co? Já si pěkně pro pana faráře zajdu-- SLEČNA RUZENA A vždyť já sama můžu ... je to jen tady vedle. . . nebo Jan-- PEROUT I ha právě (uštěpačně), kdeže je náš orel? PEROUTOVA Pst, Tomši, (píchne po něm slunečníkem) víš, že je pod mou ochranou. SLEČNA ROZENA (nechápajíc dobře): On byl onehdy Jan tak smělej a obtěžoval návštěvou-- PEROUT (směje se): Byl tak smělej--No, já už nic, Valčol — — Doufejme, že snese se co nevidět ze svého skalního hnízda a já zatím podívám se za panem farářem-- Mohu tady hned brankou, co? (Odchází.) SLEČNA ROZENA Ale nemuselo to být.. . byla bych sama--As dovo 345 lením ledy, zaběhla bych si trochu do lc.ucb.yne chou kávy'snad neurazím...? (Když Peroutová0<£°/ tá) Nono, to by bylo pěkný--Bude to bez-bak jen venkovsku--(Odchází s rozpačitým smíchem; /,nP° nato slyšeli z domu její hlas.) Jene! Jeníku! ed (Pauza. Peroutová usedne na lavičku, Chvoje stoje, trhavými pohyby svléká šedé rultavičky.) a PEROUTOVÁ (měří okamžik posměšně Chvojku): Nu? CHVOJKA Prosím? PEROUTOVÁ (opět): Nu? CHVOJKA (pokrčí rameny). PEROUTOVÁ Vy hrozný člověče kleTÝ,-nlÍT S^y' Íahody- vodní růže a - 1 (usedá za stul) tady lítají v noci otevřeným oknP™ a ' koje vodní růže, abyste věděl Jiří - - -Ld° po' *« t - , LUU'Jm--(omma klobouk „ vest na ker za sebou; pauza; s posměšným pohledem ttC '"jTn Z na k°'} NU tak- o»8meUi™? úLoŕÚCh ""V™*'11' tUeh Mám nat^ růže, paní te- peroutova (zavrtí pouze hlavou; opět pauza). chvojka (který byl nervózně čistil skla skřipce, s nucenou laskavos-li k Janovi): Studujete prosím? jan (pohledne na něho, zahryzne ret): Ano. chvojka Gymnázium? jan (příkře): Gymnázium. chvojka (načínaje další otázku): A--- JAN (vpadne):--narozen jsem roku 1887, obecnou školu vychodil jsem lady v Nezdašicích. Přejete si věděli jeSlg více? (pMedVeKna něho překvapeně; letmý, ironicky úsměv. pak chladně): Děkuji, ne. PEROUTOVA ruiwítž, vyčítavě): Ale mužští--! f/írosí Janovi.) Vy divochu jeden ... (•atmije se srdečně; pak k Chvojkoví): Odpusťte mi, pa. ne, měl jsem křivou hubu. (chí^ odmítavě): Pardon, nejsem uražen. PEROUTOVA (pozlobené): Jiří-' (pohledneš ni, zaváhá; s malou úklonou): Máte pravdu, paní Valóo - (K Janovi) Promiňte, byly-h vám mé otázky nepříjemný — Ale^ne, jen se tažte. (Směje se, Peroutová též, Chvojka nutí se do úsměvu; Jan se srdečnou vemlouvavostí.) Chtěl jste se snad pláli na našeho třídního? CHVOJKA (potlačuje nedůtldivost, roztržité): Ach ne.. . nemyslím ... JAN (stále v témž tónu): Snad na našelio profesora češtiny? CHVOJKA (bloudí nepokojně pohledem, krci rameny). JAN Nebo snad na náš ústav vůbec...? Tuze neveselá bouda. Hlavní slovo má katecheta, víte? Podle toho také vše vypadá ... (V náhlém nápadu.) Tak například vaše bás- ně Zbloudilé hvězdy, za to ručím (rit, ; ne) četli jsme z celého ústavu poúzľ 1°' ľUchIe v=Méd- CHVOJKA uva--(vyostřuje slova i úsměv v imn«.ř; se ... mé Zbloudilé hvězdy sW Acb '' ■ — pohled k Peroutové, ^,1^)°^' '■ ■ ří poslední ráně se konečně nalezl; významně, se supe riorním klidem): Bohužel, neusadil. Bohužel! Nalézám se dosud v této ušlechtilé zemi s ušlechtilou mládeží — PEROUTOVÄ Výborně, Jiří. Tak vyhrávají bitvy Angličanél (Podává přes stůl Chvojkoví ruku, kterou tento dvorně políbí; pajt vztáhne ruku k Janovi.) A s poraženými jedná se milosti vě-- jan (hledí na podávanou mu ruku; váhá; tiše): Jsem poražen paní tetičko? ' PEROUTOVA Dokonale. Na hlavu. (S úsměvem.) Jste naším zajatcem JAN (vstává, je čímsi rozechvěn): Vaším zajatcem, paní tetič ko . ..? (Stále očarovaněji hledí na Peroutovou.) PEROUTOVA (poněkud znepokojena): Co je? JAN (stále hledí na Peroutovou; tiše): Nic, papi lelicko. CHVOJKA (jehož neklid roste, vyčítavě a varovně): Paní Valčo PEROUTOVA (věnuje mu jen letmý pohled; k Janovi): Zajatce by se měl však tvářiti trochu... trochu pokorněji... (Je Vř'Ce a více strliována situací.) JAN (ještě tišeji): Jsem pokorný, paní tetičko. CHVOJKA (opět): Paní Valčo . . A JAN (sklání nízko hlavu a pokrtiie nhv ■ tová hledí na něho s chtivou 3SS "SľTi ana Per°"-jíc; pak náhle svěsí ruce, a pohodiv M«& Usmíva-Velmi rozechvěn, zadycháváse) v^0^ v'^dne; je ho, paní tetičko. '* Vměl lsem něco krásné- PEROUTOVA Teď? JAN Tak mi to náhle kolem očí nřešln „v Snad Kleopatra . . . SQad ^knns ^ ^7*' ' " ' hlavu, bezradně) nevím ... (Tiie „ÁJL TS*V ■ {svésí královno . .. (Pauza.) Viděl isem ^ "° ^ snad snad bych to zahráli (nu^C^L^ neumím říci. (Pauza; vzhledne.) Smím? Y' 00 PEROUTOVA řArřené' nasio"c'ui',,r!,íe spod"'p* JAN fučiní dva kroky nazad, chystaje se odejiti; tu, vzhlédnuv, zpozoruje Chvojku, jehož pHtomnoU asi úplněza-pomnel; je zrejme v rozpacích, an Chvojka, také vzhled-nuv, jej s chtěnou impertinencí pozoruje; pauza) CHVOJKA Jste mnou jaksi překvapen. Jak se zdá, nebylo mi přáno cti učinkovati ve vašem ... snu JAN (po krátkém vnitřním zápolu): Ne. CHVOJKA (s posměšným klidem, v zřejmé snaze urazit): Ale mám trochu odborných znalostí: hráno bylo celkem dobře. JAN (snaží se pochopit, nechápe asi, myslí jinam; krotce): Ne- 353 352 Pat*. rozumím vám, pane.. . (Obrátí se a vejde do domu-za.) CHVOJKA (stěží se opanovává; několikráte pohledne na Perouto která zasněně voní k růži; posléze s křivým úsme-V°Uj ukazuje za odešedsím): Má vlohy. Vertl PEROUTOVÁ (nevzhlédajic; neúčastně): K čemu? CHVOJKA K šarJatánství. PEROUTOVÁ (se slabým posměchem): Myslíte? CHVOJKA (i tím podrážděn; hra; pauza; pak s jistou vášnivostí)-Paní Valčo .. A }' PEROUTOVÁ (překvapena, maličko vzhlédne): Ach, to zní jaksi no Z CHVOJKA V * Ne nově, snad jen trochu určitěji. PEROUTOVÁ Hml (Za okamžik.) Poděkujte za onu určitost jemu, šarlatánovi. CHVOJKA (odmítavě mávne rukou): Ach--J (Pauza; hra Chvojkových rozpaků; po delším odhodlávam se, posléze tiše] Smím-li něco říci k tornu, co jsem videí, tož . . . jsou jisté nebezpečné hry, paní Valčo--(Urývá.) PEROUTOVÁ (vzhlédne rychle od růže): Ach, pozor, Jiří, pozor! (S významným podtržením.) Angličané také někdy bitvy prohrávají. y CHVOJKA (přemáhá se, nemůže však, vybuchne posléze): Cert vezmi Angličany. PEROUTOVÁ ostatně, snad vim ... (Mate se.) Ne- chvojka (temně): Nevím vím-- peroutová (mírně): Snad abyste, Jiří, počítal na knoflících. CHVOJKA (pohledne na ni, pak bludné kolem sebe; s jistou upénli-voslí): Vraíme se do Prahy, paní Valčo .. .1 PEROUTOVÁ (hledí na něho pozorně): Vrátíme .. . (Počne zcela nevinným tónnem, ale slovem od slova proniká více ironie.) Vrátíme. Budeme opět hráti onu krásnou stínovou hru ... já pod sedmibolestným čelem poslední zápletku novely, která se mi nedaří,... v klíně 'knihu vašich básni, která se sice podařila,. .. (Chvojkův pohyb) pardon! a vy, ko-reíktní a jednoslabičný, hledící unyle na vzoreček koberce -- CHVOJKA (učiní nezadržitelný, rozčilený pohyb). PEROUTOVÁ (smějíc se): Cert vezmi Angličany, viďte? A — nevrátíme se, Jiří, což? (O čemsi s úsměvem přemítajíc, volně.) Mně, vidíte, zdá se,... že již není zápletek v novelách, které se nedaří,... že není-- (Z otevřeného Janova okna trysknou zvuky houslí, zmatený, neovládnutý dosud pospěch zvuků, pokoušejících se dosúhnouti unikajícího snu. Chvojka a Peroutová pohlednou k oknu; Peroutová s úsměvným očekáváním, Chvojka zlostně a s pohrdáním.) 354 355 . .1 PEROUTOVA J (po pauze tiše): Ostatně, Jeto budiž pochváleno CHVOJKA (zneklidněn): Co je tor PEROUTOVA „I--. . Nic. Napadlo mi to. (S jisty m pohnutím opakuje.) Lét0 budiž pochváleno! CHVOJKA (nervózně): Divné věci varn napadaj. PEROUTOVA Dřvné. Skoro nebezpečné, Jin. CHVOJKA . (pohledne na ni pozorne; rozechvěné vstane a učiní několik nervózních kroků sem a tam, nemluvě. Zvuky houslí zatím dostihly unikajícího snu a slily se v pokorně vášnivou melodii). PEROUTOVA (vyjme z ridiculu zápisníček a chystá se neco vepsati, ale nedostávši se k tomu, strne, naslouchajíc směrem k oknu). CHVOJKA (snad nechtě také naslouchá; v jeho výrazu i pohybech zřejmě obráží se celá stupnice pocitů, od pohrdání, hněvu, bázlivých rozpaků až k neočekávanému výbuchu; posléze s temnosvitným patosem): Miluji vás, paní Valčo...! PEROUTOVA (velmi překvapena): Co ... co jste to řekl, Jiří?--Ale ne... to je přece ... nedorozumění... Jste to vy, řekl jste to vy? (Po pauze, mírně.) Jak dlouho se známe, Jiří? CHVOJKA (nevolně): Chcete slyšeli datum onoho dne před třemi roky--? PEROUTOVA A ty tři roky... By] jste to stále vy, kteTý mi tu teď říkáte onu podivnou věc-- CHVOJKA (temně):--že vás miluji-- PEROUTOVA Ale ne, ne . .. (Hledí a naslouchá směrem k oknu.) To jo nedorozumění ... což to nechápete,.. . když to fikáte teď, žc je to krádež, je to loupež, .. . (pokrývá uši rukama) mlčte přece . . . CHVOJKA (ohlédne se skoro s jistou bázní po okně, odkud zaznívá stále táž pokorně vášnivá melodie; pak odkloní pohled k sousednímu sadu, kde v témž okamžiku objeví se P e-r o u t s farářem Horou; Perout předává jakési noviny Horovi, údiv téhož, smích Peroutúv, horlívá gesta obou; Chvojlta s křivým úsměvem): Váš muž jde, paní Valčo — — Byl to on, na něhož jste myslila, když jste tíkala krádež, loupež-- PEROUTOVA (trhne pouze rameny, naslouchá k oknu). CHVOJKA (znovu, dotíraje): Počílám-li dobře do tří. tož o dva je lu více. PEROUTOVA (s bolestnou omrzelostí): Vy blázníte, Chvojko. HORA, PEROUT (vcházejí do zahrady). HORA (pokud jeho silné tělo dovoluje, spěšně blíží se k Perou-tové, vztahuje k ní ruku; s hlučnou srdečností): Slovutná, vážená milostpaní,... velmi vám děkujeme za čest PEROUTOVA (klade prst na ústa, pak posun směrem k oknu): Pst\ HORA (ohlédne se po okně, zasměje se tise, pokývá, přistoupí k Chvojkoví a tlumeným hlasem se s ním seznamuje). 357 PEROUTOVÁ (opět): Pst! (-tíchne, hledí k oknu, je zřejmě pohnut): Ano, ano . . . náš Jan... Krásně, vida .. ä (ic^přeaVm stanul opodál, opřen o hůl, naslouchá k oknu)? Kdybych byl ženou, nechal bych dnes v noci okno otevřené-- HORA (žertovně mu hrozí). PEROUT -./ . * AJe jsem jen Tomáš Perout a dostal bych z toho rýmu. PEROUTOVÁ (chladně): Velmi vtipné, Tomši. PEROUT . (pateticky): Oh, nečinil jsem nároku-- CHVOJKA fí/o neurčitá): O dva je tu více. HORA (jenž hledí z jednolio na druhého, nemoha stihnouti asi rychlého sledu slovních narážek, k Peroutové, ukazuje na noviny): Právč jsem byl, milostpaní, velice překvapen — — (Ztlumeně Jwvoří, Peroutová úsměvně přikyvuje.) SLEČNA R02ENA (objeví se na schůdcích s kávovými příbory na podnose; jdouc ke stolu, stane na okamžik, ohlížejíc se po okně). HORA (jenž zatím, vrtě hlavou, byl nahlížel do novin; k slečně Růženě, jaře): Tak, Růženko, náš Jan.. . píše básně. SLEČNA ROZENA (ulekaně): I pro pánaboha ... nezdara . . . (Všichni se smějí, Chvojka stahuje grimasu.) HORA I cože jste se tak polekala? Což kdysi jakýsi student Hora nepsával také básničky? (Potměšile). Nevite nic o tom, Růženko? SLEČNA ROZENA (rozpačitě): Ale důstojnosti . . . HORA I co, co by tu nezdařený učeň před mistry k hřichu se nepřiznal? Jenže, já právě byl jen a zůstal nezdařeným učněm a tuhle Jan — vážený pan redaktor povídá (s posunem k Peroulovi), má prosím talent.. . (Zřejmě pohnut.) To je ten rozdíl, Růženko. PEROOTOVA (s ostrým pohledem k Chvojkoví): Také pan Chvojíka je o tom přesvědčen-- CHVOJKA (zaskočen): Já--? (Opanovóvá se.) Ano, všestranný talent — PEROUT (vpadá):--vyřezává-- CHVOJKA (ostnitě):--hraje-- PEROUT --ztrácí klobouky-- SLEČNA ROZENA 1 bože, to s tím kloboukem-- PEROUT --patří právě taky k talentu, slečno — SLEČNA ROZENA (klade příbory na stůl, usmívá se roztržitě, vrtí hlavou; v tom okamžiku housle zmlknou): Dodivočil... (rozpačitě) luze se mi ta jeho muzika nikdy nelibí. .. (« pohledem li faráři), jako když to všechno na havraních křídlech k peklu letí--(Farář se směje.) 3Ó8 359 PEROUT (ukazuje k oknu).- Vidíte? Přestal! Talent, který Zná mínil Výborně! Znamenitě! (TlesM.) Jan Skalník ať *-°U Nuže, sborem, velevážení: Jan—Skal-ník-- ^Wl PEROUTOVA (vpadá): Vím něco lepšího-- PEROUT Co? PEROUTOVA (jaksi rozechvěna): Léto, budiž pozdraveno! PEROUT (vrtí hlavou): Ty. Va'Iôo, to zní trochu mysticky. CHVOJKA (nemůže se opanovali; zlomyslně): Jen na první posl --(Obdržev ostrý pohled Peroutové, odkloní h/ov^ HORA ' U'} (čímsi pohnut): Ano. ano . . . vážená milostpaní, to jste ra čiJa říci pěkně... (vážně pokyvuje hlavou) léto, bud'-" pozdraveno! JAN (který se byl zatím objevil v okně, srdečně)- AmOB HORA, SLEČNA R02ENA, PEROUT (obrátivše obličeje k oknu, téměř současně)- Tu fest' f JAN (cloní si oči proti slunci, chýlícímu se h západu, jeho ob-Uče j září). (Všichni hledí vzhůru k němu.) Opona. 1 Třetí dějství Dějiště totéž jako v druhém dějství. Letní *tW„« • , Scéna okamžik prázdná, ztlumení tía^Sf^Z jde z domu na schůdky farář H o r a Q za rum mladi kované J o s e f a N a n d a, pošilhávající po sobě a poľr-ku/tci se v zjevných rozpacích. HORA Tak pojďte, děti, natrhejte si růží. (Ohlédne se.) A co tv Nando, se směješ ...? NANDA (váhá, uchlístne smích do dlaně): Já . .. já, velebný pane měla takový strach z toho katezismu-- HORA No, a už nemáš, co? NANDA I což já ... Ale tuhle Joseí je takovej ... (utrousí smíchu) on přej celou noc ani nespal. JOSEF (v rozpacích i vesele): To není pravda, pane faráři__ NANDA (s veselou umíněnoslí): Je, je, je to pravda, ]e. HORA (směje se): I ba, ani jsem se vám na svědomí nepodíval -- NANDA (zbavujíc se již rozpaků): Já bycb to i za Josefa vodří-kala — HORA (s žertovnou výčitkou): Ještě že ho do kostela odvezou, on by tam ani netrefil. 3G0 361 (vykonávaje rozpaky náhlou pevností hlasu): Prosirn) ^ ne faráři, tomu abyste prosím takhle rozuměl- Me°ruši jej odmítavým posunem, klade Josefovi ruku na rameno): Počkej, Josefe, počkej ja i tak rozumím. Ne. řekl jsem to proto. Já tě prcce odmahcka znám, a ať jsi trefil nebo netrefil, vždycky jsem byl s tebou spokojen, í a, t0 ,tak zůstane... vždycky se rádi pozdravíme - _ (Přerušuje se.) A teď si, děti, růží natrhejte. (odmítá1rozpačitě): Ale ne, velebný pane, dyť je to Škoda. JOSEF Právěže, pane faráři. HORA ,v. (vztyčí prst, s mírným patosem): Ker rad ti ruzi skytne -ty vezmi ji a pros — ať v růžích, v růžích tobě štěstí svitne — (Usmívá se trochu melancholicky.) Vidíte, jaký jsem já býval veršovník? AJe teď — jsou lepší. Náš Jan, Josefe, oh, to je jinší chlapík--(Zasmuší se náhle, a ohlížeje se opatrně, ztlumí hlas.) Ale nějak se nám Jan trápí. .. nevím ... NANDA (se soucitnou zvědavostí): Snad ne--Jena? HORA (pohlédne na ni): A právě, vždyť vy jste spolu do školy chodili — (Pokyvuje hlavou.) Vidíš, vidíš ... a ty se už vdáváš--(Ještě okamžik pokyvuje hlavou, pak jako by náhle úsilím setřásl trapné myšlenky, obrátí se k růžovému keři.) Nu, tady je mále, královny-- NANDA Dyť je jicJi ale doopravdy škoda — HORA Nonono, aby nebylo s onono, aioy nebylo . . . (fiese ... , „ . Janem do školy, vida .. . (Re--e jTV *P,-,Cdy chodil» lu- N AND A Ale dost uz, velebný pane__ HORA (stále ještě zabrán ve svých myšlenkách): Dost? -Ba, ba, děn, tuze horké srdce má náš lan Pn Jf - v *Z ne, trnů natrhá . . . (Vyruší so ) FV. mzvAi sôh" • , U1 ,Ď V"™" se-> kh, co já tu o trnech nu, jeste tuhle. (Reze ještě jednu ruži.) Tak . . /ozděite NANDA, JOSEF Mockrát děkujeme. HORA Není za co. Já rád dal, vy rádi berte. A... (klade jim ruce na ramena) teď si jděte s pokojem. Pohovo ufjsmT pate.* jste mne . (Hledí k obloze.) Krásný večer, W ny večer, tak to az ruku na čelo klade. Za deset let, za takového večera, na zápraží, ruku v ruce třeba rádi vzpomenete. Abyste šťastně vzpomínali! Nu, smát se pořád nebudete . zrvot jednou podá, jednou utrhne ... Pamatuj 61 to, Amfiko, a buď hodně moudrá. A ty, Josefe, my se uz častěji v polích setkáme, a přítel příteli srdce ote-vřeme-- NANDA (zápolíc se slzami, skláni se k jeho ruce): Mockrát děkujeme. HORA (uhne rukou, pohladí ji po hlavě): No ty,... co by ti nenapadlo --A odveď si ji už, Josefe, odveď ... Březinami jděte, pěkně se vám teď za večera po lukách půj- H63 Jim ruIto «0 S pánembohem jděte, děli, . . . (potřásá s pánembohem (pofmuS)f'Mockrát děkujeme - - (Vycházejí Vrútky cestu mezi sady.) (hfeděza nimi oltamžik, pokyvuje hlavou; pak obhlíží cestou záhony a keře, jaksi vsak neúčastně dojde k la. vičce pod bezový keř a usedne; hledí k obloze, opět po kývá hlavou; pohnutě): Večere, večere dobrý a ticho - S mírem srdce našeho Jana. Vyveď je « bouří rukou jemnou a dej mu spočinout v přístavu svého ticha - _ PEROUT . (který přicházel cestou mezi sady a potkav se s dvojicí mladých venkovanů, jdoucích ruku v ruce několikráte se za nimi ohlédl, stanul teď u plotu zahrady ještě stále vohlreje za mhíci dvojicí; jeho obličej je změněn, má hoř-kou grimasu; zpozoruje faráře): Dobrý večer, pane faráři. HORA (ohledne se, vstane, po kratičkém otálení pozná Perou-ta)- A — to jste vy, vážený pane redaktore. Srdečně vás vít'ám__Zajděte přece dále a srdečně buďte vítán. (Jde mu vstříc.) PEROUT . (vejde, ale hned u vrátek stane, ukazuje palcem za mizící dvojicí; jeho hlas je suchý): Ti dva lidé byli u vás? HORA Ach, ti? Za velmi důležitou záležitostí. PEROUT Vím, vím ... zářili... HORA Eh, což o to-- PEROUT Nesli růže — D?ľROUT S PříSlu5ným k t0m" veršováním. (Smě;e ieJ 1 (trpce): Máte krásné zaměstnání. HORA Oho, chodím také na pohřby. PEROUT A krasořečníte tam jako tady. IIO R A (poněkud dotčen): Někdy je krásné slovo jako chleba pane redaktore. '^ PEROUT (pohledne na něho, zarazí se): Odpusťte, urazil-b }sem vás. (Hora odmítá.) A dovolíte-li, posedím chvilku. (Jde ke stolu a usedne.) Potřeboval bych ostatně takovébo chleba, (poněvadž Hora, směje se, odporuje) vážně, pane faráři,. . . (okamžik pomlčí, sníží hlas) třeba vím, že bych se nenajedl... (Je nervózní, snímá klobouk a opět jím pokrývá hlavu, bloudí kolem očima.) Jdu z procházky. HORA Však byl dnes krásný den — PEROUT (pohledne na něho, rozesměje se nepříjemně): A vy, pane faráři, věříte, že jdu z procházky? Vypadám skutečně jako člověk, který jde z procházky? To je dobré! HORA (pohledne na něho pozorně, usedaje naproti němu; srdečně): Mám-li říci pravdu-- PEROUT --řekněte ji--(Nabere impertmentně vyčkávavý výraz.) HORA --člověk někdy jde a jde, a nepoví potom ani, kudy chodil — 365 PEROUT (vzhlédne maličko; tiše): Ano. HORA Naši mužští v kraji za takových okolností sednou do hospody a pijí... a pijí... 0váejn PEROUT (mlčí, pak s grimasou): Výborně, pane faráři — po zahradě; pauza.) Máte své růže rád? HORA Rád u nich postojím. PEROUT Hlídejte si je, pokradou vám je. HORA (mávne rukou; pauza). PEROUT (sejme klobouk a opět jím pokryje hlavu, chystá se vst' ti, nevstane však; s tichou zuřivostí): Pokradou vána --(Setkají se mlčelivým polúedem na delší okamžik Perout sklopí oči; opětná pauza.) ' BOKA (načíná zdrželivě otázku): Velectěná paní-- PEROUT (vpadne): Oho, míříte do černého, pane faráři. (Zasměje se krátkým, sucliým smíchem.) A kde máte Jana Skal nika ? HORA (velmi zneklidněn): Jan?---Jan v téhle souvislosti? PEROUT (podrážděně): Nevím sice v jaké souvislosti... ale proč ne v této souvislosti? (Zasměje se.) Orel, orel... je ten váš Jan. A sám jsem si nejprve pomyslil na orla, třeba nevyl/taného. HOR \ (rozechvěně): Milý příteli,.. jnn m těžký boj bojoval-- aa mysUn> v těchto dnech PEROUT (s nechtěnou posměsnoslí): Bojoval? V i , ka! S ohněm jsme zahráli a vida k,ln . boJovní-lil - -! Nu, opravdu jsem na oriľneľdVľ^0 dnes - máme tam děvče, Stázu, znáte ^-Stľ9^ chodí a má takový vítězný výraz A t • dnes škrtl z oné vámi zmíněné souvislosti tJ^™ Vašeho souv islost. (Směje se.) ° Je zase totiS jiná frpEROuf: PHleU' • • • ÍS™ } Ano, ano .. . pokouším se, abych z tnbn «a i-, diti nutno,... odpusťte, n^oH-Vsľ^' ' (Pomlčev oliamiik.) A zdejší mu*i •) (vyjme obálku z kapsy a podává ji Janovi) JAN * (zavrtí pouze hlavou). PEROUT (zaváhá schovává dopis leč znovu jej vyjme a roztrhne obálku): Dva hstky Jeden ... (nahlíží do lístků) od mé zeny, druhy - Je již tma, nevidím dobře - druhý 368 369 od Jiřího Chvojky--(S hnitou sucliostí.) JSou stručné-- Velflii jan (prudký pohyb rukou v týl). PEROUT (vzhlédne): Co je? JAN Komár. PEROUT (posměšně): Píchl? JAN (neodpoví; po pauze s naléhavou určitostí): Co Bud dělat? te PEROUT Co budu--? Ach tak. (S posměšným klidem.) pu:d spat, příteli. Ráno půjdu na ryhy. 1 u JAN (úsečné): Dohrá, přijdu za vámi. PEROUT Jak je hho. JAN (striktnej rozhodně): Budete mi vypravovati o paní te tičce. PEROUT (/e udiven, mlčí, pak nejisté): Pochybuji. JAN Budete. Budeme o ní hovořiti. PEROUT Nanejvýš o jejích novelách. JAN 0 čem? PEROUT (usedá): 0 jejích novelách. Z literárních hledisek ovšem Jsou špatněl Budeme o nich hovořiti, jako by hyly krásné. Bude-li třeba, vymyslíme si jiné, krásnější. perout (po pauze, v rozpačitém pohnuli, jež by rád zalhal): Poslechněte, Jene, vy jste vlastně velmi zajímavý hoch. JA.N (úsečné): To sem nepatří. .. (Vřele/i.) Ostatně, přiznejte, ony novely nejsou tak špatné-- PEROUT (pohledne směrem k němu, čímsi dojat, ale ještě by rád zalhal): Nu, mají jisté přednosti-- JAN Vidíte ... Zítra budou krásné. (Pauza.) PEROUT (tišeji, váhavě): A o čem ještě budeme hovořili? JAN (podržev okamžik ruce na očích a sňav je): Řekneme například: teď vystupuje paní tetička z vlaku. Usmívá se. Je krásná. Všichni se jí podivují-- PEROUT (jedovatě): To bude zajímavé. Vezmu s sebou jízdní řád. Řekneme hned přímo: lady a tady ted paní tetička vystupuje --Rozhodně s sebou vezmu jízdní řád — JAN (pomíjeje jízlivosti): Vezměte — (Zasrtívaje se.) Nebo pustíme lupen po vodě — PEROUT A---? JAN Vždycky, když pouštím lupen po vodě, myslím na něco krásného — 371 PEROUT (vstává): Obavám se, příteli, ryby nebudou brát, budu míti špatný humor. S T Ä Z A (vyjde z domu, dojde k vrátkům a tam stane, hledíc Vy. zývavé směrem k Janovi). JAN (nedůtklivě): Chtěla jsi něco, Stázo? STÄZA (mlčí). JAN (přistoupí k ní). STÁZA (ztlumeně, prosebně): Aby. .. aby už dnes nikam nechodili, pane Jan. Ke křinecký tůni aby nechodili. Prokrista-pána ne, pane Jan . .. (Učiní pohyb, jako by jej chtěla pohladiti po prsou a po ruce.) Já ... já mám takový strach — JAN (ohlížeje se nevolně): Jdi, nech mne — STAZA (úpěnlivě): Jenoí JAN Nehlídej mne . .. nebo . . . STÁZA (couvajíc ke vrátkům, uděšeně): Ne--pane Jan, ne_ — nebudu--(Vyjde vrátky, a jdouc rychle cestou mezi sady, uchopí se několikráte za hlavu.) JAN (vraceje se od vrátek, hledá očima Perouta, který byl zatím zašel hlouběji do zahrady mezi keře a stromy, jejichž stín a nastavší šero činí jej téměř neviditelným): Pane strýčku — PEROUT (neozývá se; pak cosi jako přiduiené vzlykmi i i). jan (opět): Pane Strýčku-- PEROUT (změněným hlasem, jenž potlačuje rozechvění): Tady jsem . . . tady. Viděl jsem světýlko ... a byl Jsem zvědav -- JAN Světýlko? PEROUT Byla to svatojánská muška. JAN (zajde také mezi stromy). PEROUT (dutě): Uletěla. JAN (i on je led neviditelný; s trapným úžasem): Ale — pane strýčku, — vy — PEROUT -----(Pauza.) (Za okamžik opět oba se objeví; hledí mimo sebe.) PEROUT (prázdným hlasem): Uletěla--(Postojí, bloudí očima kolem, podá Janovi ruku.) Dobrou noc, hochu. HORA (který se objevil na schůdcích): Již na odchodu, velectěný příteli? PEROUT (ne bez jisté významnosti): Mám daleko, pane íaráři. HORA (jde mu vstříc se vztaženou rukou): Milý, milý příteli-- PEROUT Dekuji — (Nadzdvihne klobouk.) Půjdu přes kcm-, • HORA Pan,nu- Ano, noc bude jasná. PEROVT (jda již): Nevěrná paní fořtova tam již nestraší? HORA (trochu v rozpacích, směje se nucené): Já jí dosud tkal. Po" PEROUT Nu, snad já budu míli v čiší štěstí. Dobrou noc — — (y jde vrátky.) v" HORA Dobrou noc--(Poněvadž Jan učiní několik kroků ' ko by chtěl jiti za Pcroutem, neklidně.) Ty, Jene -1 ^ JAN (stane, otočí lilavu). HORA Abys něco pojedl-- JAN Polom. (Obrátí se a jde volně Jz bezovému keři; .utrhn lupen a chladí jím čelo.) HORA BoU tě hlava, Jene? JAN Ne. (Zahodí lupen.) HORA (po pauze): Tetička dlouho najde. JAN (trochu nedůtklivě): Zbytečně chodila. HORA Vsak jsem jí říkal-- 374 JAN (s mírným posměchem): Ríkals, strýčku? (Sad zatím počal prosakovati stříbrem měsíce.) hora (hledě k nebi): Měsíc. JAN (sedaje, opře dlaněma hlavu; ironicky): Tres íaciunt col-legium. HORA Ach tak, myslíš my a měsíc — (Je rád, že se může zasmáli.) Třes faciunt collegium. JAN Vím, že máš latinu rád. (Vzdychne unaveně, myslí asi jinam, nestojí za svými slovy.) HORA Núúú, mám. Ale především měsíc, měsíc. A vidim-li měsíc, musím vždycky mysliti na svá studentská léta-- (Je rád, že má nit hovoru, a zvláště nit, která jej může dovésti k sledovanému cíli; po pauze, když Jan nic neříká.) Mnoho krásy v těch letech leží. . . ale pravda budiž řečena, taky se bodně strečkovalo .. . (Usedá na druhý konec stolu, vysílaje k Janovi opalrnč zvídavé pohledy.) JAN (roztržitě): Nepůjdeš, strýčku, ještě spnt--? HORA (dotčen a poněkud vyšinut): Půjdu, půjdu, kun hora a- dest. Jen co tetička--Ale abych to pověděl: Měli jsme spolužáka, nu, zamiloval on se do děvčete. A tu bosi psaní napsali, její písmo napodobili a do obálky vložili ple-teneček vlasů. Ne jejích, jeden z bocbů obětoval k tomu svoji čupřinu. A psaní poslali kamarádu, jako by bylo od ní. Ten si ovsem pospíšil, sáhl také po nůžkách a... 375 (ukazuje na hlavu) hic sunt leones .. . zajel on j; • své hřívy lvi. Trochu červená byla tato hříva, nanÍA^0 A z vrcholu svého blaha poslal dárek, na revanš • v' říká. Všechno ovšem prasklo. Hoch byl nešťasten* i. Be se věšet-- ' Cht$I JAN (vzhlédne; zapomenuté): Věšet? HORA Chtěl, chtěl... Nu, nepověsil se. Po letech jsem se s ním setkal. Vzpomenul si, a smál se, smál se jak ... (Smích vyčkávavý pohled směrem k Janovi; když ten nic neř' ká.) Po letech ono všechno jinak vypadá. (Mudroslovně ' Dnes po slřepinách, za rok po růžích-- JAN (ironicky): Latinsky? HORA Latinsky? I taky bych si vzpomněl, počkej-- JAN (přeruší jej): A hodně se tedy smál? HORA No jak říkám, od srdce se tomu všemu posmál. JAN A že jsi si právě dnes vzpomněl--? HORA (nevolně): Tak. Vzpomněl jsem si — (Po pauze.) A myslíš, Jene, že tenhle starý Hora (ukazuje na sebe) taky horkou hlavu nemíval? Myslíval si: nepřebolí--a prebolelo --(Z domu jest slyšeli trhnutí zvoncem.) Nu, tetička je tady. Snad abys, Jene, — (pohledne na něho) nebo počkej, já sám půjdu. (Vstává a jde k domu.) Ba, Jene, prebolelo ... všechno prebolelo--(Zajde.) JAN (jakmile Hora zajde, vstane; mne si čelo, bloudí očima 376 kolem; vyčká ještě okamžik « «.j.í. . , vrátkýj zmizí ve me^y*^^ výběh >dy). (Scéna zůstane oltamžik prázdná. Z domu zalehá nejasně hlas Horův a slečny Růženy. Vesnická písničko v dálce tryskne a opět se přeryje.) HORA (vyjde na schůdky, slečna Růžena za nim): A tu ho tedy máte---Jene? SLEČNA ROZENA Však mu za vlasy vykrákám--Až vám, důstojnosti, povím, kde jsem všude--(Udiveně.) Není tady? HORA (sestoupil do zahrady, pátrá očima kolem; ustrašeněji): Jenel SLEČNA RtrZENA (také ulekána): Bože, bože ... opravdu tu není?--a teď že tu--(Se srdečnou upěnlivostí.) Jeníčku-- (Přejde rychle až k plotu.) Tam ... tam, vidíte? HORA (hledí týmž směrem): Nevidím, nic nevidím. SLEČNA ROZENA Byl tam někdo — přes cestu přeběh... (Zadýchaně.) Jděte za ním, jděte za ním, pane faráři — HORA Za ním? (Učiní dva tři kroky a stane; vrtí hlavou.) Ne, Růženko. Ne. Věcná moudrost mi odpustí, }ednám-li nedobře. On, náš hoch, klidu nenalézá, vždyť on už jen raněným ptákem poletuje; poplašil bych ho darmo, hlavou proti zdi bych ho jen zahnal--Snad již někdo větvičku květem pro něho obalil a připravil, kde spoči- ne ... Třikrát blažená ruka, která to ucujf _ ,p tiše.) Růženko, třikrát blažená ruka, která "kdv °mtSei>} vého učinila--(Ještě tišeji.) Víle? y Co t*k0. SLEČNA RTJZENA (přeruší ho): Abyste přece jen--proboha — HOflA (zavrtí pouze mírně hlavou). SLEČNA RtJZENA (pokyvujíc trapně): Tedy, je to přece tak — HORA Tak je to. Všechno vám ještě povím. Nebylo toho, a to byío tady. Srdce mu zabloudilo. ' nshle SLEČNA RU2ENA Mám takový strach ... půjdu se modlit. HORA Modlit? Modlit, Růženko? (Hluboce vzdychne.) Nu jděte se modlit... Ne, počkejte ještě. Pojďte. (Vezm^-za ruku a vede k lavičce, kde usednou; sedí vedle iJl svěsí hlavu a mlčí; pauza; vesnická písnička opět v d'^' tryskne; Hora tiše.) Zpívají. Ce SLEČNA ROZENA (ztlumí náhlý vzlykot v cípu šátku). HORA Neplačte, Růženko--Třeba Jan také slyší — — ně zpívají-- s" SLEČNA RtJZENA To... to ještě víc rozbolí. . . (Písnička zmlkne.) HORA (vrtí hlavou): Třeba slyšel... a usmál se ... SLEČNA ROZENA (potlačujíc pláč a pokyvujíc): Párabu doj! HORA Usměješ se a hned lépe cestu nalezneš -a Růženko, to já .nám - (Pokyvu/e; opítnď pľu-'a SLEČNA ROZENA ' na nau"a-> (ruce v klíně sepjaté, načne): Královno nebeská -HORA * ~ (vpadne): Vcčcre dobrý a tichý, rukou vlídnou přived* nám domu našeho Jana Budeme jej milovali a nikdy ne-vyčte z našich očí vyčrtky, že nám učinil dnešní veěer těžkým-- >^cr SLEČNA ROZENA --že nám učinil dnešní večer těžkým__ HORA (vstává): Pojďme, Růženko ... (Jdou ruku v ruce k do-mu.) Budeme bdíti a čekali. Musíme býli tiši, velmi tiší,... abychom nepoplašili ptáka-- SLEČNA ROZENA (zacházejíc): Královno nebeská-- HORA Večere dobrý a tichý--(Zajdou.) stáza (oddělujíc se občas letmo od stínil stromů, blíží se cestou mezi sady; u plotu stane, tiskne rozechvěně ruce k prsům a sjíždí jimi po tvářích; hledí k otevřenému Janovu oknu; slabé zašoumání nočního vánku): Vetríčku,... k němu zaleť ... (Zaváhá; pak směrem k otevřenému oknu, tiše.) Pane Jan...! (Za okamžik opět.) Pane Jan ... (Vyčkává, zneklidní; utrhne list z bezového keře, foukne do něho, Ust padne k zemi; opětuje to ještě jednou, list opět upadne; smutně.) Nedoletí... nedoletí... (Tiskne ruce k prsům a tvářím; pak zahledí se k obloze; odříkává.) Pošli ty mně, měsíčku, zlatou nitku, já se po ní k němu dostanu, snad ve zdraví ho zastanu... (Zavrtí hlavou, dvby bylo těch nitek celé klubíček H ^ ty moje MaykSko - - (Kyvá L navždy budeš a» ^Zedí se fc pfcnuj počne /eviti Juteá hlavou,/?'* £ vráthum a opětně zkouší, jSou-li silný neklid, pr^fe áhání ůchoúše vklouzne do ^ oJřena; po Wg£ (Nic; upěnhvym šepotem.) hrady; * o/ínuJ./7f ,fl/í0 opile hlavou; maloznym bZud_ Íeno!'(Nic; -Jä^v&o ty nnoje stonavá, jestli n?ím /i/ff^mJ Aa5C?lineck.0u hráz já te donesu, pod kř> 1 jestli - - Pod ^lu -__°h! (Sírne na oř«- neckou hrází já tobě us e mflZ|)-kamínek a hodí mHk, pak se rychle sc y > £ . hlasem zimaveho stra-Z-do otevřeného o^,J^ > R ^ vzlažené ruce „p/Vrt* Pfl/ř seJ"Za rukama.) Oh! fP«u=«; noh e c rn,t jdviientfm* *W*f™ fl pK£i se stínem fc vrátkům.) vyrušena, odskočí v JAN f. f - _,|ou mezi sady, srazí se s ni tam- (který Přicházel v>olne četou ^ ^„jes? ^ UIdás? též; udiven, trpce): ly STAZA- • — A tak sc smáváš, když - i j * °* ncmív^ -(Chýlí se /c ní.) Hodné té líha, Stázo? STÁZA (vyklouzne mu prudkým smykem těla a vstaň. . proti němu). Poškrábu vás, Jeno! ' Sl°ÍÍC ted JAN (trpce): Jeho jsi nepoŠkrábala-- STAZA SbSS^"1 řii dohr<í,"'r'c "l0'm-pohod'po- JAN rnéfeoZ^rofed pře/de; náhle, výbojné); Co mysl*, Stázo přepral bych tvého chlapce? ^iazo, STAZA (opět týž pohoz hlavou). JAN -,pfepral---Je hod-6 ** STAZA (obrátí se a /de /c vrátkům, Jan za ní). JAN Ceká na tebe? STAZA (dechne za sebe s tichou vášnivostí): V lukách. JAN (naléhavě): Ty, Slázo, jestli ho přeperu--(Stále za ni; náhle stane, mne si čelo.) Co je to, Stázo? Jdeš již? Počkej--(Mne si opět čelo.) 382 S TA ZA (obrátí se k němu; oči jí září; tiše): Jó .. . já v. v I.iIfjSrh. Jeno. Iťastně vzdychnu-- v lukách, Jeno, šťastně vzdychni JAN (zápole): Vzdychneš? STÁZA Vzdychnu, Jeno,.. . Ježíši, vzdychnu JAN . tááák ihne po ni ruce, ana Stáza couvajíc vyjde vrátky; Jan stále za ní; hned nato pokryje je stín cesty). (Pauza) FARAR HORA (vyjde z domu, postojí na schůdcích a pátrá do zahrady; pak zamíří k plotu; jde velmi tiše; zacloní si oči a hledí směrem cesty; na jejím konci v měsíčním světle ostře obrážejí se dvě úzce k sobě přivinuté postavy, Janova a Stázina; postojí tak okamžik, zahledí se k nebi a pokývá hlavou; pak se pomalu vrací k domu, snaže se jiti co nejtišeji). Opona. ■v -\ MESIC NAD ŘEKOU Veselohra o třech dějstvích 384