TEORIE DRAMATU LETNÍ SEMESTR 2014-2015 Václav Cejpek / březen 2015 Zdroj Manfred Pfister: Das Drama 1 4. kapitola JAZYKOVÁ KOMUNIKACE 1. část DRAMATICKÝ JAZYK A NORMÁLNÍ JAZYK Václav Cejpek / březen 2015 2 Dramatický jazyk a normální jazyk PŘEKRYTÍ DVOU ROVIN • •PŘEKRYTÍ DVOU ROVIN •Dramatická promluva a normální promluva – obě mají společný moment situační vázanosti oRozdíl u narativních textů: určitá větší či menší míra situační abstraktnosti Václav Cejpek / březen 2015 3 Dramatický jazyk a normální jazyk PŘEKRYTÍ DVOU ROVIN •Dramatická promluva je sémanticky komplikovanější než obyčejný rozhovor v realitě oV dramatické promluvě přistupuje ještě “…další faktor: publikum. To znamená, že ke všem přímým účastníkům dialogu přistupuje ještě další zúčastněný, který mlčí, ale je přesto důležitý, neboť všechno, co se v divadelním dialogu říká, je zacíleno na něj a má působit na jeho vědomí. „ (Jan Mukařovský) Václav Cejpek / březen 2015 4 Dramatický jazyk a normální jazyk PŘEKRYTÍ DVOU ROVIN •Dramatická replika má nejen dva adresáty (jinou postavu a diváka), ale také dva subjekty výpovědi: oDramatickou postavu (fiktivní subjekt) oVýpověď autora (reálný subjekt) •Oba subjekty nelze ztotožňovat – zřetel postavy a zřetel autora mohou mít k sobě různý poměr dominance oVtipnost replik v komediích Oscara Wildea odkazuje na vtipnost autora oNaturalistické postavy jsou komponovány tk, že dominuje jejich zřetel a zřetel autora mizí o Václav Cejpek / březen 2015 5 Dramatický jazyk a normální jazyk DIMENZE ODLIŠNOSTI •DIMENZE ODLIŠNOSTI •Dramatická promluva a normální promluva se mohou lišit různým užitím některých prostředků •Dramatická promluva užívá např. oRétorickou stylizaci oArchaismy, novotvary oMetrickou vázanost •Rozdíl obou promluv může být ovšem i minimalizován oNaturalismus oKitchen Sink Realismus, In-Yer-Face-Theatre oNeonaturalismus v Německu (F. X. Kroetz aj.) o Václav Cejpek / březen 2015 6 Dramatický jazyk a normální jazyk DIMENZE ODLIŠNOSTI • •I v případě velkého přiblížení dramatické a reálné promluvy existují odlišnosti: oDramatická promluva např. demonstrativně zdůrazňuje některé rysy normální jazykové promluvy a vytváří jakousi stylizaci oNapř. omezený jazykový kód u postav F. X. Kroetze se stává stylizačním principem, viz citace z Kroetzovy hry Michis Blut ®® Václav Cejpek / březen 2015 7 Dramatický jazyk a normální jazyk DIMENZE ODLIŠNOSTI •MARIE: Když si zasereš i to poslední, je konec. •KAREL: Žádnej konec. •MARIE: Prostě využíváš, že mě máš, prostě si na mně vylejváš zlost, protože mě už nemáš rád, protože neseženeš žádnou jinou, protože – •KAREL: Protože tě mám po krk. •MARIE: Si myslíš, že to nevím, si myslíš, že jsem blbá. •KAREL: Kdybys věděla, jak vypadáš, nemohla bys tak stupidně kecat. •MARIE: Nemám zrcadlo. •KAREL: Tak si nějaký kup. •MARIE: Nemám prachy. •KAREL: Tak ti ho koupím já. Václav Cejpek / březen 2015 8 4. kapitola JAZYKOVÁ KOMUNIKACE 2.část POLYFUNKČNOST DRAMATICKÉHO JAZYKA Václav Cejpek / březen 2015 9 Polyfunkčnost dramatického jazyka POLYFUNKČNOST •POLYFUNKČNOST •Dramatická promluva plní už ve vnitřním komunikačním systému vždy více rolí, přičemž jedna funkce může dominovat •Např. Kroetz: oKAREL: Kdybys věděla, jak vypadáš, nemohla bys tak stupidně kecat. oApelativní funkce (dominantní) – orientovaná na partnera: Karel chce ovlivnit Marii oExpresivní (výrazová) funkce – Karlův charakter se odráží v jeho replice oZobrazovací funkce – Karel představuje svůj pohled na vztah mezi Marií a jím, Marii představuje jako málo atraktivní o Václav Cejpek / březen 2015 10 Polyfunkčnost dramatického jazyka POLYFUNKČNOST •POJMOVÝ RÁMEC ANALÝZY – MODEL JAZYKOVÉ KOMUNIKACE ROMANA JAKOBSONA •Jakobson přiřazuje každé pozici svého komunikačního modelu jednu komunikační funkci: oVYSÍLAJÍCÍ – emotivní nebo expresivní funkce sebeprezentace svého postoje oPŘIJÍMAJÍCÍ – konativní (aktivní, aktivizující, „snahová“) funkce nebo apelativní funkce ovlivňování o Václav Cejpek / březen 2015 11 Polyfunkčnost dramatického jazyka POLYFUNKČNOST oOBSAH PROMLUVY – referenční funkce zobrazení předmětu či tématu promluvy oZPRÁVA – poetická funkce zpětného zřetele ke konkrétní materialitě a strukturovanosti znaku oKANÁL – fatická funkce vytvoření a udržování komunikačního kontaktu oKÓD – metajazyková funkce tematizování a ozřejmení kódu •Tyto funkce připadají replice nejen ve vnitřním, ale také ve vnějším komunikačním systému oVztahy mezi funkcemi a jejich hierarchizace mohou být v obou systémech odlišné Václav Cejpek / březen 2015 12 Polyfunkčnost dramatického jazyka REFERENČNÍ FUNKCE •REFERENČNÍ FUNKCE •Referenční funkce dominuje v konvenčních formách dramatických promluv např. oExpoziční vyprávění oZpráva posla oTeichoskopie (pohled z hradeb) •Převaha referenční funkce ve vnějším komunikačním systému = sklon k epické komunikaci oKlasická a naturalistická dramata se takové tendenci vyhýbají – informační promluvy nejsou nadbytečné ani ve vnitřním komunikačním systému (viz Schiller „Valdštejnova smrt“) Václav Cejpek / březen 2015 13 Polyfunkčnost dramatického jazyka EXPRESIVNÍ FUNKCE •EXPRESIVNÍ FUNKCE •Expresivní funkce výrazu oOdkazuje k mluvčímu repliky oMá význam především ve vnějším komunikačním systému oPatří k nejdůležitějším technikám charakterizace postavy oObjevuje se mj. v reflexivním monologu postavy Václav Cejpek / březen 2015 14 Polyfunkčnost dramatického jazyka APELATIVNÍ FUNKCE •APELATIVNÍ FUNKCE •Apelativní funkce je závislá na dialogické mluvní situaci a na intenzitě vztahu partnerů •Je tím důraznější, čím více se snaží mluvčí ovlivnit partnera v dialogu •Zvláštní forma tohoto přesvědčování je rozkaz – předpokládá určitý vztah závislosti či podřízenosti •Při dominanci apelativní funkce je patrný jednací charakter dramatické promluvy •Proto bývá apelativní funkce v dramatické promluvě dominantní – přesvědčovací a přemlouvací dialogy jsou často téměř povinnými stavebními prvky Václav Cejpek / březen 2015 15 Polyfunkčnost dramatického jazyka APELATIVNÍ FUNKCE •Příklad - Emila Galotti, rozhovor Odoarda a Emilie Václav Cejpek / březen 2015 16 Polyfunkčnost dramatického jazyka FATICKÁ FUNKCE •FATICKÁ FUNKCE •Vztahuje se ke kanálu mezi mluvčím a posluchačem, slouží vytvoření a udržení kontaktu mezi nimi •Silná relevance (tj závažnost, důležitost) ve vnějším komunikačním systému (směrem z jeviště k divákovi) •„Kanál“ a „kontakt“ oFyzikální spojení (prostorové uspořádání, jeviště, auditoria, optimální akustická a optická vnímatelnost, vzbuzení zájmu reklamou – preinformace o představení atd.)) oPsychická ochota ke komunikaci obou stran (struktura napětí = aktivace či deaktivace recipienta, epické komunikační struktury, identifikační nabídky textu…) Václav Cejpek / březen 2015 17 Polyfunkčnost dramatického jazyka FATICKÁ FUNKCE •Relevance ve vnitřním komunikačním systému oVytvoření a intenzifikace partnerského vztahu v dialogu oProstředky: např. oslovení partnera (platí taky pro apelativní funkci) oVýznam fatické funkce roste tehdy, když je komunikace narušena a musí být vytvořena či obnovena •Např. v moderním dramatu – komunikace je problémová ®snaha dostat se z izolace a odcizení ® zároveň ztroskotání této snahy oViz Čekání na Godota – promluvy nesměřují k sebeprezentaci, nesdělují věcné obsahy, nesnaží se nikoho ovlivňovat – mluvení se mění v „tlachání“, které má často už pouze funkci zachování základního kontaktu Václav Cejpek / březen 2015 18 Polyfunkčnost dramatického jazyka FATICKÁ FUNKCE oExpresívní funkce je drasticky redukována - neexistuje zpětný vztah promluv k subjektu, repliky jsou zaměnitelné, postava jimi není charakterizována oReferenční funkce – omezuje se na tematizování záměru něco říct, i záměr už je jen předstíraný oApelativní funkce je zde zcela zrušena – neexistuje záměr na někoho jakkoliv působit, přesvědčovat ho atp. oMluvení se stalo samoúčelem, je to ryze fatická komunikace, postavy se neustále ujišťují o existenci komunikačního kanálu, který jim ovšem k ničemu není… oPostavy si to většinou samy neuvědomují – posílení redukovanosti tohoto typu dialogu Václav Cejpek / březen 2015 19 Polyfunkčnost dramatického jazyka METAJAZYKOVÁ FUNKCE •METAJZYKOVÁ FUNKCE •Metajazyková funkce se vztahuje ke kódu (jazyku) •Bývá v dramatickém textu přítomna jen latentně, nemusí být aktivována vždy •Jako funkční se projevuje ve vnitřním komunikačním systému tehdy, když je použitý jazykový kód implicitně nebo explicitně tematizován oNapř.: při narušené komunikaci může být značný rozdíl mezi kódy (subkódy) – postavy si nerozumí, mluví každá „jiným jazykem“ (např. dialekt, argot…). Nemožností pochopit třeba nějaké slovo apod. je tematizován jazyk oJiný příklad – dominance metajazykové funkce může být motivována jazykovou virtuozitou (slovní a jazykové hříčky v komediích – Shakespeare, Wilde…) • Václav Cejpek / březen 2015 20 Polyfunkčnost dramatického jazyka METAJAZYKOVÁ FUNKCE •Ve vnějším komunikačním systému – netýká se jazykového kódu (jazyka), ale konvencí dramatického textu jako systému sekundárních kódů – netematizuje se tedy jazyk, ale drama a divadlo oExplicitně je divadlo tematizováno např. v epickém divadle přes zprostředkující komunikační systém oImplicitní zdůraznění vazby ke kódu ve vnějším komunikačním systému – konfrontace různýžch konvencí v textu •Kontrast mezi hrou ve hře („Pyramus a Tisbé“), kterou nacvičují řemeslníci v podobě primitivně ztvárněných dialogů , a primární rovinou Shakespearovy hry „Sen noci svatojánské“ Václav Cejpek / březen 2015 21 Polyfunkčnost dramatického jazyka METAJAZYKOVÁ FUNKCE oDalší příklad implicitní tematizace - porušování konvencí klasického dramatu, např. silnou redukcí jazyka (Kroetz, Handke…) Václav Cejpek / březen 2015 22 Polyfunkčnost dramatického jazyka POETICKÁ FUNKCE •POETICKÁ FUNKCE •Většinou je relevantní jen pro vnější komunikační systém, nikoliv pro vzájemnou komunikaci fiktivních postav oNapř. poetické promluvy Richarda II. od 3. dějství dál nejsou důkazem toho, že se z něho stal básník, ale je to formální jazykový prostředek k vyjádření jeho vnitřního stavu: Richard II. není schopen jednat, proto musí Shakespeare zobrazit procesy jeho niterného vědomí o„… poezie, kterou zde nacházíme, je Shakespearova, nikoliv Richardova…“ (Pfister) •Poetická funkce metrické vázanosti ve veršovaném dramatu – je dána rovněž jen ve vnějším komunikačním systému (postavy nevnímají, že se mluví nějakým „divným“ způsobem Václav Cejpek / březen 2015 23 Polyfunkčnost dramatického jazyka POETICKÁ FUNKCE •Poetická funkce může být někdy i ve vnitřním komunikačním systému: oExplicitní tematizování poetické funkce ve vnitřním komunikačním systému – postava označí nějakou repliku za esteticky stylizovanou (Shakespeare „Marná lásky snaha“) oImplicitní tematizování – repliky jedné postavy ostře kontrastují s replikami ostatních postav, jsou nápadné svou poetickou stylizací Václav Cejpek / březen 2015 24 Polyfunkčnost dramatického jazyka POLYFUNKČNOST V NORMÁLNÍ JAZYKOVÉ PROMLUVĚ A V NARATIVNÍCH TEXTECH • •POLYFUNKČNOST V NORMÁLNÍ JAZYKOVÉ PROMLUVĚ A V NARATIVNÍCH TEXTECH •Základním principem jazyka v dramatických textech je polyfunkčnost – jedna promluva mívá několik jazykových funkcí, které se vzájemně překrývají a doplňují •Polyfunkčnost jazyka není diferenční kvalitou mezi dramatickým textem na straně jedné a normální jazykovou promluvou a narativním textem na straně druhé Václav Cejpek / březen 2015 25 Polyfunkčnost dramatického jazyka POLYFUNKČNOST V NORMÁLNÍ JAZYKOVÉ PROMLUVĚ A V NARATIVNÍCH TEXTECH • •Diferenční kvalitou mezi oběma skupinami je spíše: oPřekrývání vnějšího a vnitřního komunikačního systému (u narativních textů je zprostředkující komunikační systém) oPro klasické drama se jeví jako dominantní apelativní funkce jazyka ve vnitřním komunikačním systému (v normálním jazyce není tak dominantní) oReferenční funkce má u narativních textů větší význam než v textech dramatických •V dramatických textech je referenční jazykové funkci odlehčeno mimojazykovými prostředky – informace jsou předány jinými způsoby (platí to také pro normální jazykovou promluvu) • Václav Cejpek / březen 2015 26