•Panteon J Slovanů:
•cca od 20. let 6. stol. začali Slované ve větší míře postupovat do nitra Balkánského poloostrova,
tehdy spadajícího pod správu Byzantské říše
•tuto nečekanou událost zmiňuje řada tehdejších historiků-kronikářů, podle nichž šlo o 2 velké
skupiny:
– 1) Antové (sídlící dosud mezi dolním Dněprem a dolním Dněstrem)
– 2) Sklavini (obývající předtím území severně od dolního Dunaje)
–Prokopios z Caesareje o nich mj. uvádí:
– „/…/ Uctívají nadto rovněž řeky, nymfy a jakési jiné duchy a všem skládají oběti a v čase těchto
obětí konají věštby. Bydlí v nuzných chatách rozmístěných daleko od sebe a převážně několikrát
každý z nich změní místo pobytu. /…/ Obě plemena hovoří jedním jazykem neobyčejně barbarským.
Jejich žití je tvrdé a na nejnižším stupni. /…/“
–tito Slované původně podnikali nejprve bojovné a loupežné výpravy na Balkán, jež se na přelomu 6.
a 7. stol. proměnily na trvalou kolonizaci území, navíc proti původním obyvatelům často uzavírali
spojenectví

– s turkotatarskými Avary (byť zpravidla pod nátlakem) a s jinými etniky zase proti Byzanci (jejíž
období největšího územního rozmachu tehdy zrovna vrcholilo, už od roku 313 byla křesťanská)
•expanze J Slovanů na Balkán dosáhla až na Peloponés a do Malé Asie a pokračovala i na Apeninský
poloostrov
–všude se však Slované nestali nejpočetnější složkou obyvatelstva, mnohde během následujících
staletí splynuli s původním obyvatelstvem (Rumunsko, Albánie, Řecko či Malá Asie), jinde však
vznikly první slovanské státní útvary: Bulharsko v 7. stol., Chorvatsko v 7. stol. jako samostatné
knížectví a v 9. stol. jako stát (pro porovnání: Velkomoravská říše vznikla roku 833, byť Sámova
říše existovala už v 7. stol. jakožto státní útvar vzniklý spojením slovanských kmenů na našem
území i v jeho okolí)
•v porovnání s náboženstvím V a SZ Slovanů nelze spolehlivě doložit existenci božstva typického pro
dané teritorium
•křesťanství zde bylo brzy primárním faktorem ovlivňujícím náboženské představy obyvatel

•i zde však můžeme najít stopy uctívání hlavních slovanských bohů:
–zmíněná zpráva Prokopia z Caesareie uvádí v souvislosti s J Slovany jakéhosi anonymního
boha-hromovládce – patrně Peruna, jehož existenci zmiňují i jiné prameny (např. Život sv. Demetria
Soluňského či starobulharský překlad Alexandreidy)
–v jihoslovanském folkloru se objevuje bytost zvaná Perperuna (též Perepuna či Peperuna), snad
Perunova pomocnice – za dlouhého sucha se konával obřad, v jehož rámci byla vybrána svobodná dívka,
jejíž nahotu zakrývaly pouze květy a listí, jež za doprovodu svých družek prováděla při zpěvu
rituální tanec, při němž navštěvovala dům od domu, kde ji jednotlivé hospodyně pro přivolání deště
a vláhy symbolicky polévaly vodou
–zprostředkovaně se též dozvídáme o kultu Svaroga, resp. Dažboga (z glosovaného překladu byzantské
kroniky Jana Malaly)
–v srbském prostředí pro existenci Dažbogova kultu hovoří lidová tradice ovlivněná bogomilstvím,
jež z dualistického hlediska klade do kontrapozice proti Bohu jistého Daboga