•Zdroje mýtů: •1) Antika: •Caesar ve svých Zápiscích o válce galské popisuje germánské náboženství povrchně a sporně: –„Germáni mají hodně jiné obyčeje, neboť nemají ani druidy, aby se starali o bohoslužbu, ani nepřikládají váhy obětem. Za bohy mají jen ty, které vidí a kteří jim zřejmě jsou na prospěch – Slunce, Oheň, Měsíc. Ostatní neznají ani z doslechu.“ •Tacitus zmiňuje u Germánů neznalost chrámů i kultovních obrazů, zato dokládá uctívání posvátných hájů –antické zdroje jsou povrchní povahy (kusé a nepřesné záznamy) a neinformují o germánské mytologii •2) Hmotné památky nepísemné povahy: •hmotné dobové pozůstatky germánských (vikingských) mýtů jsou skrovné: –jednak jde o rytiny –na kamenném kříži z 11. stol. v osadě Andreas (britský ostrov Man) najdeme pod pravým ramenem hřbitovního kříže postavu muže s kopím napadeného rozzuřenou šelmou – podle všeho jde o boha Ódina ohroženého vlkem Fenrim –pro Seveřana pobývajícího v Anglii či Irsku té doby (už po přijetí křesťanství) nebyla obtíž uctívat Krista i Thóra, příběh o životě, ukřižování a zmrtvýchvstání Krista spíše doplnil plejádu severských mýtů –kříž z Andreas: J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\05-Fenrir-pametni_kamen-vpravo_vlk_Fenrir_utoci_na_Odina.jpg –dále jsou to amulety ve tvaru kladiva, na něž se naráží při archeologických průzkumech z éry Vikingů – příběhy o Thórovi a jeho kladivu byly v dané době živé (podobně jako u Slovanů víra v Peruna) –poněkud nejistější dobové výtvarné prameny představují malé figurky nebo skupiny figurek, o nichž se někteří domnívají, že znázorňují bohy se svými charakteristickými atributy (viz figurky Freye), jiná teorie: jde o hrací figury pro nějakou stolní hru •pokud chceme získat představu o podobě starogermánských mýtů, musíme vycházet z písemných pramenů středověké Skandinávie (a z pozdější éry křesťanství, byť tam jde již o četné nepřesnosti...) •3) Křesťanství: •nejobsáhlejší jsou pozdější záznamy křesťanského původu (ne zcela spolehlivé) často pořízené i mimo Skandinávii (navíc už lokálně pozměněné) –zapisovatelé obvykle bez snahy o pochopení vikingského resp. germánského světonázoru •germánské mýty a jejich ústřední bohové dochovány ve sbírce islandských epických písní Edda, tzv. Prozaická Edda zaznamenána irským křesťanským velmožem jménem Snorri Sturluson (tj. Snorri syn Sturlův – proto ho budeme označovat jako Snorriho) žil v letech 1179 – 1241 (některé části Eddy patrně zapsal už ve 12. stol., nejstarší ve 20. letech 13. stol.): –Edda: staroislandsky „prababička“ (důvod názvu není zcela jasný) –líčí germánské bohy jako mocný rod Ásů, který přišel z dalekého východu na sever Evropy... –to by nasvědčovalo hypotéze, že severští bohové byli původně smrtelníci, kteří byli po smrti zbožštěni –jiná hypotéza: Vanové jsou původní staroevropští přírodní božstva (něco jako šintoističtí kami), zatímco Ásové jsou bohové kmenů příchozích z Asie (viz Árjové vs. Drávidové ve starověké Indii) •naše znalosti germánské mytologie vycházejí ze 3 hlavních pramenů: •Poetická Edda: •někdy též Písňová Edda •anonymní sbírka mytických básní, obsažena v rukopise zvaném Codex Regius –tj. Královský rukopis (byl dlouho majetkem Královské knihovny v Kodani, než byl v roce 1971 vrácen dánskou vládou Islandu) •rukopis psaný na pergamenu –tj. při napnutí vysušená kůže domácích zvířat (oslů, vepřů, koz, ovcí, hovězího dobytka, zpravidla mladších jedinců jejichž kůže je jemnější) •vznikl na Islandu téměř 300 let poté, co tam bylo přijato křesťanství •obsahuje 29 básnických skladeb: –11 s náměty ryze mytologickými –zbytek pojednává o hrdinech a hrdinkách germánského dávnověku –některé z „písní“ mají narační charakter, jiné dialogický ráz •existují i některé další rukopisy menšího rozsahu, v nichž se dochovalo několik básní a písní podobného pojetí i obsahu –nejde tedy o podvrh –víme, kdy a kde byl Codex Regius sepsán, avšak je nemožné určit, dobu a místo vzniku jednotlivých eddických písní –Codex Regius shromažďuje zcela nahodile díla z různých dob i lokalit, některé písně můžou pocházet z raných dob vikingské éry, jiné mohly vzniknout třeba až ve 12. stol., kdy již lze skandinávskou kulturu považovat za součást evropského středověku –některé písně mohou pocházet z dnešního Norska, jiné ze západních lokalit (např. Irsko, Grónsko) •jedna z nejjednodušších epických písní Eddy, obsahující vyprávěcí rovinu i přímou řeč postav, je Píseň o Thrymovi –příběh o králi obrů Thrymovi (Thrym(r)ovi) –Thór se probudí v posteli, sahá po svém mocném kladivu, které mu poskytuje sílu a bezpečí, jenže kladivo je pryč – někdo ho ukradl –Thór musí kladivo rychle najít, jinak by obři napadli zemi bohů Ásgard a zničili ji –Thórovi pomáhá jeho důvěrný přítel bůh Loki, jenž kromě vychytralosti proslul též drzostí, darebáctvím a zlými kousky –společně se odeberou do hradu překrásné bohyně Freyje, aby ji požádali o její šaty z peří s křídly, které jejich nositeli umožňují letět nad zemí, což potřebovali kvůli pátrání po kladivu –Freyja jim šaty půjčí, Loki si je oblékne a přiletí ze země bohů do říše obrů Jotunheim –setká se tam s Thrymem, který se chvástá, že kladivo ukradl, ukryl a nevrátí jej, dokud mu bohové nepošlou za nevěstu bohyni Freyju –Loki zprávu předá Thórovi a společně se vrátí do hradu Freyji a vyzvou ji, aby si oblékla svatební šaty, neboť musí jít do země obrů a provdat se tam za Thryma –následující 2 ukázky snoubí vyprávěcí pasáž s přímou řečí: –Vztek popad Freyju, vzkypěla zlostí, –až se otřásly síně Ásů, –ve dví pukl Brísingů prsten. –„Právem mě budou zvát posedlou po mužích, –pojedu-li s tebou v paláce obrů.“ • –bohové proto narychlo svolali sněm, na kterém jeden z nich, Heimdallr, jenž dokáže vidět do budoucnosti, dostane nápad: –ať se sám Thór oblékne do ženských svatebních šatů a vydá se do země obrů namísto Freyji • –Tu Thór se ozval, odvážný Ás: –„Babou mě budou bohové zvát, –nechám-li si navléci nevěsty úbor.“ • –bohové nedbají jeho námitek, bez váhání ho vystrojí a pošlou do říše obrů společně s Lokim převlečeným za Freyjinu služebnou –obra Thryma i ostatní obry obelstí, jenže nastane komplikace, kdy celý plán málem překazí sám Thór při předsvatebním veselí: –spořádá tolik jídla a vypije tolik opojných nápojů, až je sám Thrym šokován nenasytností nevěsty –situaci zachrání vychytralý Loki – omlouvá před obry „Freyju“ s tím, že nevěsta je svatbou s Thrymem tak poblázněná, že několik dní předtím nebyla schopna pozřít ani sousto –obr Thrym je však velmi náruživý, proto chce uspíšit svatební obřad, takže na nevěstino přání nechá hned přinést posvátné Thórovo kladivo, kterým má být nevěsta posvěcena –ve chvíli, kdy Thór spatří své kladivo, popadne ho a celý rod obrů pobije a zachrání Ásgard před zkázou... •tento mýtus obsahuje z dějového hlediska jen to nejpodstatnější a nechybí mu humorné prvky •je srozumitelný i pro ty, kteří o severských bozích nic neví •rozhořčení Freyji je však mnohem hlubší, víme-li, že jde o bohyni plodnosti a pohlavní lásky, která je proslulá posedlostí po mužích •z mýtu můžeme leccos pochopit též o severských mravních postojích: Thórovo zděšení, že by si měl obléknout ženské šaty, je o to pikantnější, víme-li, že Vikingům se hnusily projevy zženštilosti u mužů, přičemž Thór byl pojímán jako ryze mužný až agresivní a přitom nepříliš bystrý •takové vtipkování může vyvolat otázku, zda se nejedná o posměšný prvek přidaný křesťanským výkladem, který těmito „nepravými božstvy“ opovrhuje •o tom, zda se jedná o skutečně autentický příběh ze severské mytologie, nebo zda jde jen o dodatečně smyšlený příběh, sepsaný za účelem zesměšnění staré víry, se vedou diskuse… •ukázky dialogu nacházíme např. v písni Lokiho svár, kde vystupuje Loki jako negativní postava, vyloučená ze společenství bohů a bohyň: –ti pořádají oslavu, na kterou Lokiho nepozvou –on se však do hodovní síně vetře a baví se popichováním přítomných bohů –každé netaktní narážce – ať už Lokiho nebo reagujícího oponenta – je věnována 1 strofa v přímé řeči –např. bůh Týr se vmísí do sporů, aby se obhájil: • –Loki: –„Mlč už, Týre! Ty sotva dovedeš –svárlivce srovnat. –Podívej se jen na pravou svou ruku, –kterou ti ukousnul ukrutný vlk.“ – –Týr: –„Bez ruky jsem já, ty bez ryšavce. –Obojí ztrátu je oželet těžko. –Bolestí vyje spoutaný vlk, –a číhá na osud Ásů.“ • •více se toho o důvodu ani okolnostech sporu (ukousnuté ruce a ryšavci) z této písně nedozvídáme •co se však vztahovalo k mýtu a těmto 2 replikám, tehdejší posluchači museli vědět, jinak by jim příslušné verše nedávaly smysl •i my příběh o tom, jak Týr pozbyl svou pravou ruku, známe, neboť zapisovatel Eddy Snorri Sturluson jej rozepsal v tzv. Prozaické Eddě: •Prozaická Edda: •Snorri čerpal z podobných básní, jaké jsou součástí Poetické Eddy. Proto je dílo psáno jeho vlastním jazykem a v próze, nicméně četné úryvky jsou veršovanými citacemi původních předloh – nám již zpravidla nedochovaných •dílo pojal předně jako učebnici poezie, obsahuje četné převyprávění mýtů z germánské mytologie (jinde nezachycených), viz např. část nazvaná Jazyk básnický, adresovaná mladým básníkům, kteří se touží zdokonalit v básnické profesi a chtějí pochopit pohanský narativní odkaz •básníci 13. stol. již byli vesměs křesťané a očekávalo se, že jejich poezie bude obsahovat kritické narážky na pohanskou mytologii, která tou dobou již byla víceméně mrtvá… •je rozdělena na 4 části: •1) Prolog –ve stylu jakéhosi „antropologického úvodu“ zde Snorri popisuje, jak v dávných dobách lidé chápali řád vesmíru, z čehož vyvodili, že musí mít nějaké vládce (Odin, Thór), a o těchto vládcích a jejich rodině si tedy vymysleli příběhy… • 2) Gylfiho oblouzení –popisuje příběh švédského krále jménem Gylfi, který se divil, jak mocnými kouzly vládnou Ásové, neboť se mu zdálo, že se jim všechno děje po vůli, takže chtěl zjistit, jsou-li to bohové, anebo mají své schopnosti od bohů, které vyznávají... –a tak se k nim tajně vydal, v přestrojení za starce a pod jménem Gangleri –jenže Ásové o jeho cestě věděli, poznali ho a seslali na něj šálení zraku (proto název této části jako „Gylfiho oblouzení“) –jakmile přišel do země Ásů, spatřil obrovský palác, v něm sál plný lidí bavících se všelijakými radovánkami, na konci sálu byly 3 trůny, na každém seděl jeden král: 1. se jmenoval Vysoký, 2. Stejně vysoký a 3. jednoduše Třetíi čtivě –tito panovníci byli ochotni dát Gylfimu odpověď na jakékoli otázky –ptal se jich tedy postupně na bohy – a dostalo se mu od oněch králů podrobné vyprávění, pojednávající právě o příbězích těchto bohů –díky tomuto vypravěčskému „triku“ mohl Snorri zprostředkovaně převyprávět germánské mýty, aniž by musel komentovat jejich pravdivost – získal tím také možnost pojednat je na jeho dobu a křesťanské požadavky nekriticky a s humorem (v důsledku tedy čtivě) •3) Jazyk básnický –další část obsahující vyprávění mýtů –i zde vystupuje poutník putující do země Ásů (kteří zde tentokrát nejsou uváděni jako bohové, mají však jejich jména) –poutníkem je tentokrát král Ægi(r), který se vyznal v kouzlech –Ásové opět věděli předem o jeho příchodu a nachystali pro něj velkolepé uvítání: na jeho počest uspořádali slavnostní hostinu a usadili ho vedle boha poesie Bragiho –Bragi vyprávěl Ægimu mnoho příběhů, ke kterým došlo u Ásů, čímž pokračuje výklad dalších tradičních mýtů –na konci je jeden pro nás zvlášť důležitý: –vypráví o 2 skřítcích – jménem Fjalar a Galar, kteří zabili boha moudrosti Kvásira, jenž byl bohem nižšího řádu (dovedl zodpovědět jakoukoli otázku a vznikl ze slin Ásů a Vanů, kteří takto symbolicky uzavřeli své spojenectví a vtělili své vědění do této bytosti), a smíchali jeho krev s medem –vznikla medovina, která učiní z každého, kdo se jí napije, básníka –skřítci medovinu uchovávali ve 3 kotlích, obr Suttung(r) je však o ně obral, aby vynahradil ztrátu zapříčiněnou smrtí svého otce... –toho totiž skřítkové pozvali, aby si s nimi vyjel na moře, tam však převrhli loď a obr se utopil, jeho žena pak štkala tak žalostně, že skřítek Fjalar už nemohl její nářek vystát a řekl jí, že se jí uleví, když půjde ze zápraží obhlédnout místo, kde k tragédii došlo –obryně souhlasila, ale když stála ve dveřích, skřítek Galar jí shodil na hlavu mlýnský kámen a zabil i ji –jejich syna obra Suttunga to tolik rozezlilo, že naplánoval proti oběma skřítkům pomstu: –sebral je a vyplul s nimi na moře, kde je zavezl k útesu a hrozil jim, že je utopí, pokud se s ním náležitě nevyrovnají –na usmířenou mu skřítci nabídli onu vzácnou básnivou medovinu –Suttung ji přijal a odvezl domů, kde ji svěřil do péče své dceři (Gunnlodě) –Ódin si však usmyslel, že tento vzácný nápoj získá – vypravil se k Suttungrově sídlu, přičemž šel přes louku, kde 9 otroků Suttungova bratra jménem Baugi kosilo trávu, jejich kosy však byly tupé –Ódin jim nabídl, že jim kosy nabrousí, a učinil tak, sekáči byli překvapeni, jak se jim s nabroušenými kosami seče lépe, a navrhli Ódinovi, že by od něj brousek koupili – Ódin souhlasil a brousek vyhodil do vzduchu, jak se jej však ženci snažili všichni chytit, navzájem si kosami podřezali hrdla –Ódin došel k sídlu obra, jehož bratr Baugi si zrovna stěžoval, že se mu bude zle hospodařit, když se všech jeho 9 otroků pozabíjelo – a on teď neví, kde sehnat jiné na práci –Ódin mu nabídl, že sám zastane všechnu jejich práci, a jako mzdu bude žádat jen doušek Suttungovy zázračné medoviny –to obrovu bratrovi kupodivu nepřipadalo divné, dokonce ani to, že se Ódin představil jako Ten, který koná zlo –Baugi jen upozornil, že o medovině nerozhoduje on a že jeho bratr Suttung ji chce mít jen pro sebe, ale shovil, že něco podnikne, aby mohl Ódinovo přání splnit –Ódin otročil celé léto, a když nastala zima, žádal svou mzdu –vydali se tedy k Suttungovi, jenže ten odmítl vydat jedinou kapku medoviny –Ódin a Baugi se proto dohodli, že se pokusí trochu medoviny získat tajně – a společně za tím účelem vyvrtali díru do skály, kterou se dalo dostat k medovině –Ódin se pak proměnil v hada, vyvrtaným otvorem prolezl – a všechnu medovinu vypil... • •mýtus nečekaně ukazuje některé Ódinovy nedobré vlastnosti – podlost, sklon k přetvářkám a falešným přízviskům, dokonce i zrádnost, k níž se v případě potřeby uchyloval, ale také vychytralost a schopnost měnit podoby •Snorri však uvádí i jinou verzi mýtu, která má odlišný konec a líčí Ódina jako svůdníka (svými zálety byl pověstný, viz později): –Ódin vymyslel lest, jak medovinu ukrást obrovi zpátky: –svedl jeho Suttungrovu dceru, která byla Ódinem tak okouzlena, že mu dovolila 3x se napít otcovy medoviny – napil se vždy tak mohutně, že vyprázdnil všechny 3 kotle –poté se Ódin proměnil v orla a odletěl za hory –když Suttungr zjistil, o co přišel, oblékl si svůj vlastní orlí oděv a letěl za Ódinem tak rychle, že ho rychle doháněl –Ásové viděli, že se Ódin vrací, a tak rychle rozestavěli na nádvoří Ásgardu všechny soudky a nádoby, Ódin do nich medovinu vyvrhl – a už tam zůstala, aby byla k dispozici všem, kteří usilují o to stát se básníky (Řekové mají múzy rozdávající umělcům inspiraci) –podle jiného zdroje několik kapek medoviny při úniku Ódina ukáplo do světa lidí Midgardu a stalo se majetkem pozemských básníků •proto byl Ódin i bohem poezie a dárcem umělecké inspirace •germánští bohové byli mnohdy pojímáni s výrazně lidskými vlastnostmi: –např. právě Ódin (podobně jako řecký Zeus) často podléhal milostné vášni –jeho milostné pletky však nedopadla vždy dobře: –jednou zatoužil po jisté dívce (podle všeho se jednalo o obryni), přistoupil k její posteli, ona ho však uprosila, aby přišel později v noci s tím, že by nebylo rozumné, kdyby se o jejich vzájemné vášni dověděl ještě někdo další –v určenou noční dobu se Ódin vrátil, ale viděl, že na stráži stojí celá družina a všude planou noční pochodně –utekl tedy a vrátil se brzy ráno, kdy stráže podlehly spánku a Ódin se radoval, že bude moci konečně ukojit svou vášeň –jenže u postele jeho vyvolené byl přivázán obrovský pes a obryně zahrnula Ódina zlým posměchem... •další krátký mýtus ukazuje Ódinovu lstivost: mýtus nazvaný Píseň o Vaftrúdnim pojednává o soupeření ve vědění mezi Ódinem a obrem Vaftrúdnim, jenž proslul svými hlubokými znalostmi –začíná dialogem mezi Ódinem a jeho manželkou Friggou, kterou Ódin žádá o radu, zda má navštívit obra Vaftrúdna, aby zjistil úroveň jeho znalostí –Frigg coby věrná manželka souhlasí, popřeje mu mnoho zdaru a doufá, že se v pořádku vrátí –Ódin dorazí k obrově síni a hned obra poměrně nediplomaticky osloví – i přesto se mu dostane přijetí a obr se ho začne vyptávat –Ódin (jak je pro něj ostatně typické) se představí pod falešným jménem coby Gagnrádr –obr úvodem položí hostovi několik letmých otázek, a když zjistí, že jeho host vyniká mnoha znalostmi, nabídne mu soutěž: vzájemně budou postupnými dotazy prověřovat své znalosti – až do chvíle, kdy jeden z nich nebude znát odpověď na položenou otázku, čímž dotyčný prohraje a přijde o hlavu –Ódin se obra vyptává např. na původ světa, podstatu bohů, konec všeho – obrovy odpovědi jsou však správné –teprve po určité chvíli ho Ódin zaskočí svou poslední, vítěznou otázkou: –„Co svěřil Ódin uchu svého druhorozeného syna Baldra, než jeho mrtvé tělo na hranici sežehl oheň?“ –odpověď na tuto otázku přirozeně mohl znát jen sám Ódin, takže obr pochopil, že s ním sedí Ódin a že byl přelstěn: • –„Nikdo neví, co jsi naposled –do ucha svěřil svému synu.“ –„Zasvěcen smrti jsem mluvil o začátku věků –a záhubě bohů.“ • –dodatek k Ódinově zesnulému synu Baldrovi: –byl nesmírně pohledný, laskavý a mírumilovný, proto ho lidé uctívali jako boha dobra a míru –oblíbený byl i mezi bohy, jen Loki ho nenáviděl, a tak navedl Baldrova slepého bratra Höda, aby na něj vystřelil šípem ze jmelí –všechny stvořené věci totiž slíbily jeho matce Frigg, že jejímu synovi neublíží – až na jmelí… –bohové se proto bavívali vrháním různých předmětů na Baldra, protože věděli, že mu tím nijak neublíží –šíp ze jmelí slibem nebyl vázán, tudíž Baldra zabil –Baldr i se svou ženou, jež zemřela žalem, byl pohřben na hranici a sestoupil do Helheimu… •pozn. k jedné z tematických otázek slovního souboje Ódina a Vaftrúdniho: –po konci světa (nazývaného „ragnarok“), tj. po poslední bitvě mocností dobra a zla, se má Baldr vrátit zpět, neboť svět má být obnoven, protože přežije 8 dobrých bohů a 1 lidský pár, jenž se před nebezpečím ukryje v mytickém stromě Yggdrasilu •4) Výčet meter –poslední část Prozaické Eddy obsahuje popis metriky a příklady týkající se variací a složitostí forem veršů a strof užívaných v raných dobách severskými dvorskými básníky •v Prozaické Eddě je mj. popsaný též mýtus Týrovy potyčky s divokým vlkem Fenrim (Fenrirem), která je v Poetické Eddě zmiňovaná jen v již uvedeném dialogu – zde je popsána podrobně: –Týr byl nejstatečnější ze všech bohů, proto byl patronem všech odvážných bojovníků –vlk Fenri byl jedním ze 3 stvůrných potomků Lokiho, jež Loki zplodil s obryní –bohové však tehdy vyslechli věštbu, že Fenri společně se svým příbuzným jednoho dne zničí svět, takže ho lapili, aby měli jeho výchovu pod kontrolou –jedině Týr měl z bohů v sobě dost odvahy se o hrozivého vlka starat –dokud byl vlk ještě štěně, vše probíhalo hladce, když však bohové zpozorovali, jak ohromné zvíře z vlka vyrůstá, znervózněli a rozhodli se uvázat ho na řetěz –jak však tak mohutné a nebezpečné zvíře připoutat? rozhodli se ho ošálit •pozn.: stojí za povšimnutí, že lstivost, vychytralost i zrádnost patří mezi pravidla morálky bohů (tedy nejen Ódina), a to nejen těch germánských (viz např. kličky mezoamerických bohů při sporu, kdo z nich se obětuje, aby se stal novým sluncem) –namluvili vlkovi, ať se nechá spoutat, že půjde o zkoušku jeho síly, dokáže-li se vymanit z pout – a čím silnější ta pouta budou, tím větší pak bude jeho sláva, podaří-li se mu z nich vymanit –ať ho spoutávali jakkoli silnými řetězy, Fenri je vždy zpřetrhal –jediným řešením bylo nechat si od skřítků (zručných řemeslníků) vyrobit netypická pouta zhotovená z 6 prvků: z dupotu kočky, z vousů ženy, z kořenů skály, z medvědí šlachy, z rybího dechu a z ptačí sliny – tedy z látek těžko sehnatelných nebo dokonce nemateriální povahy –skřítkové se úkolu zhostili dobře – z takového materiálu vyrobili pouto velice jemné, přesto nesmírně pevné armáda… –bohové lákali vlka do léčky s tím, že když si nasadí tato jemná pouta, musí být přece snadné je zpřetrhat, dokáže-li přervat i silná železná pouta –jenže vlk se nenechal napálit – namítl, že nesklidí žádnou slávu, když přetrhne tak tenkou nit, takže se obává lsti… –nakonec se však lekl, že ho začnou osočovat ze zbabělosti, a tak souhlasil – pod podmínkou, že na důkaz poctivých úmyslů vloží některý z bohů svou ruku do jeho tlamy coby pojistku, zatímco ho budou svazovat –bohové se zalekli – nikomu se do toho nechtělo… –nakonec se obětoval právě hrdinný bůh Týr –spoutali Fenriho záludnými pouty, ten se vzpíral ve snaze se z nich vymanit, ale marně – a tak ukousl Týrovi ruku –reakce bohů na to byla poněkud zvláštní – snad trochu škodolibá, více však byla projevem úlevy, když se jim konečně podařilo stvůru spoutat: – „Tu se všichni smáli – kromě Týra.“ Fenri a Týr – 18. stol. (oblíbený výjev malířů) J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\12-Fenrir_a_Tyr-18.stol-oblibeny_vyjev_maliru.jpg nákres způsobu spoutání Fenriho J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\12-Fenrir-nakres_zpusobu_spoutani_Fenrira.jpg –bohové se pak chopili spoutaného Fenriho, přivázali ho k mohutnému kameni a vrazili mu do chřtánu meč, aby nemohl kousat –tak ho tam nechali a „tam bude ležet až do konce světa“ •nicméně z jedné dochované dvorské básně (tzv. skladská poezie – viz později) víme, že se Fenri časem ze svých pout vysvobodil a zuřivě se pak mstil bohům za zrádné spoutání, přičemž bohy hrdinně musela bránit celá Ódinova armáda •Ústní inspirace Snorriho: •některé mýty čerpal Snorri patrně jen z ústního podání (snad už poněkud proměněných, na způsob našich pohádek): •k této skupině původních mýtů z Prozaické Eddy zřejmě patří i vyprávění o tom, jak si bohové usmysleli, že kolem svého území Ásgardu postaví mohutný val, který je bude chránit před útoky obrů: –našli si stavitele – nevěděli však, že pochází z pokolení obrů –ten žádal za val velkolepou odměnu: slunce, měsíc a k tomu bohyně plodnosti Freyju –při dojednávání této záležitosti chyběl zrovna v Ásgardu Thór, ale nacházel se tam Loki, který ostatním nerozhodným bohům poradil, aby na dané požadavky přistoupili, přitom však aby stanovili nesplnitelné podmínky pro splnění stavitelského úkolu –bohové stanovili 3 podmínky: že stavitel při práci na valu nesmí od nikoho přijmout pomoc, svou práci měl dokončit během 3 zimních měsíců a navíc směl používat jen svého tažného koně –pokud všechny 3 podmínky nesplní, nedostane odměnu –stavitel souhlasil a bohové se zavázali přísahou úmluvu dodržet, nepočítali totiž s tím, že by stavitel mohl za těchto podmínek val dokončit včas –stavitel však pracoval vždy po celý den a každou noc si přivedl koně jménem Svadilfari, aby na stavbu dotáhl kameny –když bohové viděli jeho koně při práci, byli vyděšeni, jak velký náklad je schopen uvézt –když zbýval poslední den, stavba byla těsně před dokončením –bohové se zhrozili, že sázku prohrají, a obvinili Lokiho za jeho špatnou radu –Loki dostal strach a vymyslel lest, která měla zabránit staviteli v dokončení díla: proměnil se v klisnu –když poslední večer vyjel stavitel s koněm, aby naložil poslední várku stavebního materiálu – objevila se klisna a zaržála na jeho koně –hřebec Svadilfari se splašil a zpřetrhal postroje, aby se dostal za klisnou, obě zvířata spolu utekla do lesa a byla pryč celou noc, takže stavitel úkol nedokončil a zachvátil ho hněv –teprve teď si bohové uvědomili, že je to obr –v kritické chvíli se však objevil Thór a spatřil hrozící nebezpečí, rozmáchl se kladivem a jedinou ranou obrovi rozdrtil hlavu –nakonec triumfoval i Loki: porodil obrovské hříbě s 8 nohama, které pak vyrostlo ve slavného hřebce jménem Sleipni(r), který se stal Ódinovým jezdeckým koněm Ódin na svém 8nohém hřebci jede do Valhaly, ženy jsou valkýry (kamenný reliéf, Švédsko) J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\13-Odin-nahore_vapencove_desky_na_svem_8nohem_koni_jede_do_Valhaly-zeny_jsou_valkyry.jpg •Skaldská poezie: •třetím dochovaným literárním zdrojem germánské mytologie je tzv. skaldská poezie –jde o skladby germánských dvorských básníků, zvaných skaldi –mnohé skaldské verše jsou přiřazeny jmenovitě konkrétním básníkům: norský Bragi Boddason (tj. Bragi Starý) tvořící na počátku 9. stol., Tjódólf Učený z Hvinu, Torbjörn Hornklofi, Eyvind Finnson aj. (bývá nám mnohdy znám i jejich životopis a politická loajalita) –jejich verše se často vztahují k historickým událostem, jež lze časově zařadit i na základě dalších nezávislých dokladů – skaldskou poesii lze tudíž chronologicky řadit a mnohé básně celkem přesně datovat (např. do konkrétního desetiletí) –skládání skaldské poesie začalo asi v 9. stol. a pokračovalo cca do 14. stol., resp. do příchodu křesťanství a románské vzdělanosti –dochovalo se toho zapsaného pomálu, protože se tyto útvary přednášely ústně (s výjimkou textů vytesaných v runách nebo na Islandu zapsaných v tzv. královských ságách z 10. až 14. stol.: ságy jsou irské rodové příběhy mytologické a historické povahy) –zejména ke konci středověku tematicky převládala oslava panovníků a jejich hrdinských činů, s přesahy ke starším mytologickým příběhům –z okruhu skaldské poezie uveďme mýtus nazvaný Po celý podzim, ten totiž zapsal i Snorri, takže se jedná o mýtus dochovaný ve 2 zdrojích, čímž je jeho autentičnost utvrzena –píseň dostala svůj název tak, že jejímu autorovi, pěvci Tjódolfovi Učenému z Hvinu (9. stol.), žijícímu na dvoře norského krále Haralda Krásnovlasého, trvalo její napsání celý podzim J –inspirací mu byla návštěva jednoho dvorce, kde byly na stěnách hodovní síně výjevy ze života germánských bohů: –příběh je rozdělený do 12 slok, z nichž každá popisuje jednu epizodu mýtu pojednávajícího o bohyni Iduně, která uchovávala v truhlici bohům nepostradatelná jablka věčného mládí, další hlavní postavy: obr Thjazi a bůh Loki: –3 Ásové – Ódin, Loki a Hœnir – byli na cestách, kde chytili a zabili býka k večeři, snažili se ho upéct, ale kdykoli maso ochutnali, bylo pořád tuhé –nad nimi ve větvích dubu seděl orel a oznámil jim, že kvůli němu se maso nepeče – leda prý pouze v případě, že mu dají vlastní díl masa –bohové souhlasili a část býka mu nabídli, orel slétl se stromu a snědl kus býka – podle Lokiho však neúměrně mnoho, a tak se Loki rozzuřil, vzal hůl a orla probodl –orel vzlétl s holí i s Lokim, který na ní visel, a prosil o slitování –orel souhlasil, že ho pustí – ale jen když vyláká z Ásgardu bohyni Idunu i s jejími jablky věčného mládí –Loki ve svízelné situaci souhlasil, takže se všichni 3 bohové vrátili do Ásgardu, jenže netušili, že orel byl ve skutečnosti obr Thjazi –Loki měl na paměti svůj slib, a tak vylákal Idunu do lesa, kde k nim opět v podobě orla přiletěl obr Thjazi, uchvátil Idunu a odletěl s ní do svého obydlí –bez jablek mládí však bohové stárli a slábli... pro zmizení Iduny však nenacházeli vysvětlení, až si někdo z nich vzpomněl, že ji naposledy viděl ve společnosti Lokiho –bohové ho zajali a hrozili mu smrtí, pokud Idunu nenajde a nepřivede zpátky –Loki se proměnil v sokola a odletěl do země obrů –Thjazi zrovna odjel rybařit, takže byla Iduna doma sama – Loki ji proměnil v ořech, vzal ji do spárů a odletěl s ní –když se Thjazi vrátil domů a Idunu tam nenašel, vzal na sebe orlí roucho a rozletěl se za Lokim tak rychle, až křídly rozpoutal vichřici –Ásové viděli zoufale bojujícíha sokola pronásledovaného orlem a vyhodnotili situaci –před hradbami navršili hromadu hoblin, a když sokol v bezpečí vlétl do hradu, hobliny podpálili –orel letěl tak prudce, že se nestačil zastavit, vletěl do ohně a peří se na něm vzňalo – tak Ásové Thjaziho zabili… •Snorri má k tomuto skaldskému příběhu pokračování: –obr Thjazi měl kurážnou dceru Skadi, jakmile se dověděla o otcově smrti, ozbrojila se a spěchala otce pomstít –Ásové se zalekli a nabídli jí smír – s tím že coby náhradu si smí vybrat jednoho z nich za manžela, musela si však dotyčného vybrat jen podle nohou, nic jiného z adeptů jí ukázat nehodlali –a tak bohové uspořádali soutěž o nejkrásnější nohy od kotníků dolů –Skadi se zahleděla na nadmíru krásný pár nohou a v domnění, že jsou to nohy pohledného boha Baldra, vyvolila si právě tyto –byly to však nohy stárnoucího boha Njorda •z jiných záznamů víme, že jejich manželství nebylo šťastné a po krátkém pokusu o soužití se každý vrátil do své domoviny, jejich potomky však byli bohové plodnosti Frey a Freyja •pozoruhodný je také mýtus popisující Thórův boj s obrovskou stvůrou Hadem obepínajícím zemi (tj. Jormungandem, jeden ze 3 děsivých potomků Lokiho), žijícím v hlubinách oceánů •tento příběh známe i z rytin doby vikingské a některé jeho podrobnosti se dovídáme z eddické básně nazvané Píseň o Hymim, kde však tvoří jen část siláckých soupeření mezi ukrutným obrem Hymim (Hymirem) a bohem Thórem, který obra navštívil ve snaze získat od obra jeho veliký kotel, aby měli bohové v čem vařit pivo J •Snorri měl zřejmě k dispozici jiný materiál, neboť jeho vyprávění je daleko elegantnější – nevysvětluje důvod, proč Thór k obrovi přišel, pouze sděluje, že Thór byl na cestách, dorazil k obrovi Hymimu a zůstal tam přes noc: –ráno se Hymi chystal vyplout na rybolov, Thór ho požádal, aby ho vzal s sebou, ale Hymi namítal, že Thór je příliš vetchý a mohl by se na otevřeném moři nachladit –Thór se rozzlobil a o to více trval na svém, a tak Hymimu nezbývalo, než ho vyzvat, ať si tedy obstará návnadu na ryby –Thór přišel ke stádu Hymiho volů, chytil největšího z nich a coby návnadu mu utrhl hlavu, vzal návnadu a usedl do člunu, který mezitím Hymi spustil na moře –chopili se vesel a brzy dorazili na místa, kde Hymi obyčejně chytal platýzy, Thór však chtěl pokračovat a vesloval dál na širý oceán –za chvíli ho Hymi varoval, že by měl s veslováním přestat, neboť se vydávají v nebezpečí, že by mohli narazit na Hada obepínajícího zemi –k Hymiho úžasu Thór vesloval dál, až nakonec přece jen odložil vesla, vytáhl pořádnou udici s hákem, nabodl na něj volskou hlavu a hodil návnadu přes palubu –brzy se rozrazily vlny a po návnadě chňapl Had obepínající zemi, přičemž se mu hák zasekl do patra –stvůra sebou trhla, až se Thór oběma rukama udeřil o pažení člunu, což ho rozlítilo tak, že se zapřel do udice, až prorazil dno lodě a postavil se nohama na mořské dno –přitáhl hada k pažení člunu tak, že si hleděli vzájemně do očí, had přitom plival jed –Thór ho chtěl zabít svým kladivem, když tu Hymi roztřesený strachem přesekl Thórovu udici a had tak v okamžiku unikl –Thór za ním mrštil kladivem a podle vypravěče – krále Vysokého sedícího na jednom ze 3 trůnů – hada zabil, Snorri však dodává, že podle jeho mínění Had obepínající zemi nadále žije a leží v nejzazším a nejhlubším oceánu –mýtus končí tím, že se Thór na Hymiho za jeho čin tak rozzuřil, že ho bez meškání srazil s paluby do vln – a sám se potom přebrodil na břeh –mýty o Thórovi mají zpravidla jednotné téma – jeho boj proti mocnostem zla, jež lze vnímat jako nepřátele bohů (a v té souvislosti také lidí, kteří bohy uctívají) •některé mýty popisovaly i lidské hrdiny – resp. to, jak jednání Ásů zasahovalo do osudu smrtelníků: –mýty, v nichž se pojí dobrodružství bohů s cyklem legend o hrdinských králích a bojovnících jsou uvedeny v knize Severské mýty (od P. I. Page) v kapitole nazvané „Bohové a hrdinové“ – http://www.omlazeni.cz/shared_files/uploaded_new/26/262252/2410104_1_1331484342_detailx.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\04. Germánské mýty\Slunecni_vuz_z_Trundholmu-snad_nejstarsi_pamatka_germanskeho_kultu.jpg sluneční vůz z dánského Trundholmu, patrně nejstarší památka germánského kultu (souvislost se sluncem) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/73/Surya_chariot.jpg hinduistický sluneční bůh Súrja na svém voze •film k tématu: Beowulf: Král barbarů –Beowulf & Grendel, 2005 (kopr. Kanada, Island, Velká Británie) •pokus zfilmovat anglosaský epos Píseň o Beowulfovi, který vznikl patrně kolem 8. stol. a zapsaný byl kolem roku 1000 (dochován v jediném rukopise) •tento staroanglický hrdinský epos představuje se svými 3.182 verši nejvýznamnější dílo staroanglické literatury: •odehrává se v 5. a 6. stol. v oblasti Dánska a Švédska a do Anglie se dostal společně s Angly, kteří se sem od 5. stol. přesouvali z kontinentální Evropy •epos pojednává o skutečných historických osobnostech (géatský král Hygelák, mercijský král Offa) i o mytických bytostech: –pojednává o bitvě válečníka Beowulfa s obrem (trollem) Grendelem –norský hrdina Beowulf vede svou družinu na pomoc starému příteli dánskému králi Hrothgarovi, jehož království je pustošeno obrem Grendelem, jenž se vkrádá do hodovních síní, odkud unáší lidi do mokřadů a tam je požírá –Beowulfovy pokusy o bitvu jsou mařeny obrovým odmítnutím bojovat –poté co se hrdina setká s tajemnou čarodějkou Selmou, začíná chápat, že obrova zuřivost je jen odpovědí na bezpráví, kterého se vůči němu král dopustil –Beowulf není jakožto voják zvyklý váhat, už však není přesvědčen, že by obr měl zemřít… –obr Grendel není ve filmu vykreslen jako netvor několik metrů vysoký, nýbrž jako divoké stvoření (troll na pohled nepříliš odlišný od lidí), jemuž dánský král zabil otce (začíná to scénou zabití otce, pak děj pokračuje v době, kdy Grendel dospěl a mstí se za tento čin) •epos Beowulf vyšel v češtině poprvé až v roce 2003 v opoznámkované verzi •LITERATURA: •Edda – bohatýrské písně (Praha, 1942) –přel. ze staré severštiny •Kadečková, Helena: Soumrak bohů (Praha, 1998) –převyprávění germánské mytologie prof. severských literatur na FFUK •Page, R. I.: Severské mýty (Praha, 1997) •Vlčková, Jitka: Encyklopedie mytologie germánských a severských národů (Praha, 1999) –germánská (vikingská) a finská mytologie ve slovníkovém zpracování