SOFOKLÉS aias AIÁS 461 Aiás, syn Telamóna, krále na ostrově Salamině, byl po Achilleovi nejstatečnějším z řeckých hrdinů v trójské válce. Sebevědomý a pyšný Aiás pohrdal dokonce i pomocí a přízní bohů, zvláště Athény. Když Achilleus v boji padl, byla jeho zbroj přiřčena Odysseovi a nikoli Aiantovi, který si na ni rovněž právem činil nárok. Aiás se rozhněval a rozhodl se povraždit všechny řecké vůdce. Avšak Athéna na něho seslala šílenství a Aiás místo nich pobil stádo ovcí. Nakonec zemdlen spoutal ještě živá zvířata a odvedl si je do stanu, aby je jako domnělé nepřátele usmrtil. Tak jej zastihuje ráno, kdy začíná děj tragédie. OSOBY Bohyně ATHÉNA ODYSSEUS, syn Láertův AlAS, syn Telamónův TEKMÉSSA, jeho choť EURYSAKÉS, jejich syn TEUKROS, bratr Aiantův AGAMEMNÓN, Átrcův syn, vojevůdce MENELÁOS, druhý Átreův syn, vojevůdce POSEL SBOR patnácti Aiantových plavců Děj se odehrává během trójské války na trójském pobřeží, zpočátku před Aiantovými stany, později opodál v osamělé krajině ATHÉNA Vždy, synu Láertův, tě vidím honit se, jen abys rychle postih řady nepřátel; i nyní u lodních tě stanů spatřuji, kde Aiás sídlo má ze všech nejzazší. Už dávno slídíš bedlivě a šlépěje tu čerstvě vtisklé měříš, abys uviděl, zda uvnitř je, ěi venku. K cíli vede tě krok šťastně slídivý jak feny lakónské. Neb uvnitř právě dlí ten muž a z hlavy se mu řine pot, má ruce krví ztřísněné. I nemusíš už dveřmi dovnitř nahlížet, jen řekni mi, proč péči onu věnovals, a ode mne se dovíš, co mi známo je. ODYSSEUS Ó hlase Athény, mně z bohů nej dražší, zvuk slov tvých zřejmě slyším, i když oči mé tě nevidí — jej bystře smysly postihnu, jak hlahol kovoústé trubky tyrrhénské. Tys dobře poznala i teď, že krouží krok můj za odpůrcem, štítonošem Aiantem; vždyť dlouho po něm slídím, a ne po jiném. On nevídané dílo v noci minulé nám provedl, ač vskutku spáchal-li to on. Vždyť nevíme nic jistě, jen to hádáme; a já ten úkol dobrovolně podnikl, neb pohubenou všechnu kořist na pastvě jsme našli před chvílí a rukou násilnou tam pobitou i s všemi hlídači těch stád. A každý klade jemu vinu za ten čin. I mně též jeden zvěd to řek' a vyložil: ten spatřil ho, jak sám pryč polem uháněl, meč čerstvě zbrocený. A já pak vzápětí 462 SOFOKLÉS mu spěchám po stopě. Věc jednu poznávám, však druhé děsím se a rady nevím si. Tys vhod mi přišla, neboť ve všem, jako dřív i propříště se budu řídit rukou tvou. ATHÉNA To, Odyssee, vím a dávno za tebou jdu k ochraně a přeji tvému lovu zdar. ODYSSEUS Zda kyne, milá paní, úspěch práci mé? ATHÉNA Tak jistě, jako spáchal onen muž ten ěin. ODYSSEUS Proě takto nerozvážně vztáhl ruku svou? ATHÉNA Byl pro zbroj Achillovu hněvem pobouřen. ODYSSEUS A pročpak tedy stáda napaď útokem? ATHÉNA Byl jist, že vaší krví ruce zbrocuje. ODYSSEUS Což mířil jeho záměr na argejský lid? ATHÉNA A býval by jej proved, kdybych nedbala. AIÁS 463 ODYSSEUS A s jakou drzou myslí, s jakou odvahou! ATHÉNA Vždyť v noci na vás vytáhl lstivě, a jen sám. ODYSSEUS A přiblížil se k nám a k cíli postoupil? ATHÉNA Již u vchodu byl obou stanů vůdcovských. ODYSSEUS Jak to, že zdržel ruku chtivou vraždění? ATHÉNA Já klamným přeludem mu oči zastřela, čímž odvrátím ho od té choutky šílené, a zavedu ho k stanům na lup smíšený a nedělený, jenž byl hlídán pastýři. Tam vřítil se a vraždil kusy rohaté, kol dokola je klál; byl toho domnění, že Átreovce oba vraždí rukou svou, hned vojevůdce, každou chvíli jiného. Já muže běsnícího v chorém šílenství jsem štvala, vrhala ho v zhoubná osidla. A potom, když si od té práce oddechl, tu býky, ještě živé, svázal provazy a do stanu je všechny s bravem dopraví, jak kdyby muže měl, ne kořist rohatou, a nyní spoutané je doma trýzní zle. I tobě zjevně ukáži tu chorobu — to vyprávěj všem Řekům, až to uvidíš. 464 SOFOKLÉS AIÁS 465 Jen zůstaň klidně stát a nečekej, že snad ti ublíží ten muž. Já očí paprsky mu stranou odchýlím, on nespatří tvou tvář. Volá do stanu Hle, tebe volám ven, jenž ruce zajatých ted vážeš na záda, ty ke mně přibliž se! Já, Aiante, tě zvu. Ven vystup z příbytku! ODYSSEUS Co děláš, Athéno? Jen ven ho nevolej! ATHÉNA Jen tiše buď a chraň se výtky zbabělce! ODYSSEUS Ne, pro bohy! Ať stačí, že on uvnitř je. ATHÉNA Co by se stalo? Zda-li nebyl dřív ten muž... ODYSSEUS mně nepřítelem? Ano, a je doposud. ATHÉNA Vždyť nepřátelům smát se nejsladší je smích. ODYSSEUS Mně stačí to, když on dlí ve svém příbytku. ATHÉNA Proč bojíš se ho spatřit? Šílí ošálen. ODYSSEUS Však ze strachu bych necouv', být on při smyslech! ATHÉNA Ba ani teď, vždyť zblízka on tě nespatří. ODYSSEUS Jak to, vždyť stále hledí týmaž očima! ATHÉNA Já zatemním mu oči, byť i vidoucí. ODYSSEUS Moc boží působí-li, vše pak možné je. ATHÉNA Nuž mlčky stůj a sečkej, jak jsi právě teď. ODYSSEUS Já setrvám, však chtěl bych radši vzdálen být. ATHÉNA Hle, Aiante, já volám tě už podruhé! Což všímáš si tak málo pomocnice své? Aiás vystoupí ze stanu a drží dvojitý zkrvavený řemen AlAS Zdar, Athéno, ti, zdar, ty dcero Diova! Jak vhod mi jdeš! Chci zlatým věncem z kořisti tě za ten ťílovek tak skvělý ověnčit. ATHÉNA Tos řekl dobře; též mi pověz, zda-li meč jsi řádně smočil v krvi řeckých vojáků? AIÁS Tím mohu chlubit se a neříkám, že ne. 466 SOFOKLÉS AIÁS 467 ATHÉNA Zda Átreovce též tvá ruka zasáhla? AIÁS To tak, že nikdy už mě trápit nebudou! ATHÉNA Ti muži mrtví jsou, jak chápu slova tvá. AIÁS se smíchem Ať oloupí mě teď, již mrtví, o mou zbroj! ATHÉNA Nu buďsi, a jak dál syn Láertův — jak s ním jsi přitom naložil? Ci snad ti uprchl? AIÁS Ten Ušák prohnaný?! Ty na něj se mne ptáš? ATHÉNA Já Odyssea míním, tvého soupeře. AIÁS Ten fešák sedí, paní, uvnitř, spoutaný, vždyť dosud netoužím, on aby zemřel též. ATHÉNA Co dřív chceš učinit neb co tím vyzískat? AIÁS Dřív přivážu ho k sloupu stanu v ohradě..., ATHÉNA Co zlého ubohému potom učiníš? AIÁS a až mu zkrvavím hřbet bičem, zahyne. ATHÉNA Jen toho ubožáka takhle neztýrej! AIÁS Svou vůli v jiném měj, to svolím, Athéno, však jeho stihne ten a žádný jiný trest. ATHÉNA Ty tedy, když tě těší tohle provádět, jen přilož ruku, nešetř nic, jak zamýšlíš. AIÁS Už na to jdu, však tobě to jen ukládám: i dál vždy při mně stůj a vždy mi pomáhej! Odejde do stanu ATHÉNA Zříš, Odyssee, jak jsou silní bohové? V kom rozvahy by víc se našlo nežli v něm, kdo líp a vhodněji by jednal nežli on? ODYSSETJS Já neznám nikoho, však lítost cítím přec s tím ubožákem, i když je můj protivník, že pohroma tak zlá se snesla na něho — mám v mysli stejně osud jeho jako svůj, neb vidím: všichni my, co žijem, nejsme nic, než liché přeludy a jenom prázdný stín. ATHÉNA Když laklo nahlížíš, hleď, abys neprones' 468 SOFOKLÉS AIÁS 469 sám proti bohům nikdy slovo rouhavé, a nenadmi se pýchou, máš-li větší vliv buď silou, nebo velkou zlata hromadou; den jeden všechny lidské věci povznést zná i snížit vzápětí. A bozi milují jen lidi rozvážné, však špatných štítí se. Athéna zmizí. Odysseus odchází vlevo. Z pravé strany vstupuje SBOR Telamónův synu, jenž salamínský hrad na pevnině máš mořem oblité, jsi-li šťasten, radost s tebou mám i já; však stihne-li tě rána Diova neb řeč zlobná Danaů, jež na cti utrhá, veliký mám strach a bázní chvěji se jak oko holubice, ptáka plachého. Jako od minulé noci, zase teď všechny plní nás velký nepokoj nad tou potupou, že na palouk jsi vyjel, koňmi zdupaný, a se stády tam zhubil kořist Danaů, jež z válečného lupu zbyla pro všechny, a žes lesklým mečem všechnu pobíjel. Takové si smýšlí řeči klevetné sám Odysseus a všem je šeptá do uší, a hned je přesvědčí. Teď říká o tobě, co se rádo věří, a kdokoli pak slyší z jeho úst tu řeč, těší ho tím víc, neboť posměch má z nehod takových. Když na vznešené duchy střelu namíříš, sotva chybíš se. Kdyby však kdo o mně řeč vedl takovou, nemá důvěru. Závist postihuje jenom mocného. Kdo oddělí však malé od těch velikých, jsou nepatrnou jen hradbou ochrannou. Bezvýznamným a velkým nejlíp zdvíhá se, pomocí zas menších velký vyrůstá. Však pošetilce přivést k tomu poznání je zcela nemožné. Takovíto lidé přemílají tě a my pak samotní nijak nemůžem tomu, pane náš, přítrž učinit. Neboť, když ti nyní z očí unikli, jak hejno ptáčat křičí velmi hlasitě, když se před mohutným supem vyděsí. Však kdybys znenadání ukázal se jim, zmlknou iížasem a mlčky schoulí se. Zda taurská Artemis, dcera Diova (ó mocná Pověsti, ty matko hanby mé), na ta stáda býků podnítila tě, veškerého vojska majetek? Ci za vítězství jí ses neodvděčil dost, či ošidils ji o část zbroje odňaté, či z ulovené zvěře nedostala dar? Gi rozhněval se Arés, kovem chráněný, žes mu pomoc v boji řádně nesplatil a nočním přeludem pomstil potupu? Nikdy by tvá mysl nezbloudila tak, sytui iVlninónův, abys iiiťiVm svým stáda napadl. MyHlíni, ■/,<• [<■ božská rána postihla. 470 SOFOKLÉS AIÁS 471 Ať oddálí však Zeus a Foibos Apollón u trhaciu; řeči našich Argeiů. A jestli potají roztrušují v lidu pověst takovou dva velcí králové neb zlotřilý potomek z rodu Sisyfova, pak nezdržuj se dlouho v stanu přímořském, nechceš-li zlou pověst sám tak vzbuzovat. Už ze svého sídla zase zvedni se, v kterém čas tak dlouho trávíš nečinně, vzdálen bojů všech, že do nebe až stoupá požár toho zla. Tím zvůle nepřátel s větrem příznivým jej beze strachu nese V úval větrný a z úst všech nepřátel výsměch zaznívá pro nás bolestný. Mně nade vším pak v duši pevně žalost tkví. TEKMÉSSA vystoupí ze stanu Ó lodníci a správci Aiantovy lodi, vy Erechtheovci v zemi zrození, my soužíme se bolem, jimž Telamónův dům, teď tak vzdálený, stále v mysli tkví. Neboť mocný rek, velký, nezdolný, stižen chorobou, v jejím běsu tone. NÁČELNÍK SBORU Co stalo se v té noci, že V pohromu se změnil dosavadní klid? Ó dcero Teleutanta, z kraje fryžského, toto pověz nám, neboť, když tě zajal, oblíbil si tě Aiás mocný v boji, za choť pojal tě a velice tě ctí. Proto, když to víš, sděl to také nám. TEKMÉSSA Jak mám vyslovit to slovo nevýslovné? O strasti se dovíš, stejné jako smrt. Slavný Aiás náš jat byl šílenstvím a v této noci zcela poskvrnil svou čest. Moh' bys uvnitř stanu žertvy uvidět, rozdrásané rukou, krví zbrocené — tak, jak manžel můj za oběť je sklál. NÁČELNÍK SBORU Jakou zřejmou zprávu rozšířilas o tom muži vznětlivém, kterou nelze snést ani minout ji. Dva velicí králi a rozhlašují ji 472 SOFOKLÉS AIÁS 473 a pověst veliká ji ještě zvětšuje. Ach běda, děsím se toho, co se blíží. Před očima vojska zemře tento muž. Rukou zběsilou on mečem tmavou krví zbroceným pobil skot i strážce koně pasoucí. TEKMÉSSA Ach běda, odtud tedy, odtud přišel nám a stádo spoutané s sebou přiváděl! Na zemi pak vraždil část těch dobytčat, část rozsápal, jak meč jim nořil do žeber. Dva berany pak vzal nohou bělostných, jednomu z nich hlavu a jazyk ke kořeni uříz, stranou hodil, druhého pak připjal zpříma ke sloupu, nato velký koňský popruh uchopil, vedví složil jej a bičem svištícím takto mrskal ho a nadával mu zle — sám běs ta slova vnuk mu, nikdo z lidí všech. SBOR Načase už je, aby každý z nás tvář zahalil si šatem a rychle potají odtud uprchl buď pěšky po souši, neb na lávky si k veslům kvapně usedl a odtud hned se pustil s lodí po moři, neb Átreovci oba, oba přemocní s takovouto hrozbou na nás řítí se. Bojím se, že smrt musím utrpět, být ukamenován zároveň i s ním, na němž osud lpí, hrozný, ukrutný. TEKMÉSSA Už nikoli, vždyť Aiás náhle ztišil se jak prudký jižní vítr, jenž zdvih se bez bouře. Když rozumu ted nabyl, nový cítí bol: na vlastní své strasti musí dívat se, jež mu nikdo jiný nemoh' zavinit. A to v něm nyní budí bolest velikou. NÁČELNÍK SBORU Mám za velké to štěstí, že se ztišil už. Vždyť na skončené zlo se míň už vzpomíná. TEKMÉSSA Co ty bys zvolil, kdybys měl to na vůli, své milé rmoutit, sám však tonout v radosti, či společně nést s nimi hoře společné? SBOR Ó ženo, jistě větší dvojité je zlo. TEKMÉSSA Tak my teď, ač ne choří, oba máme žal. NÁČELNÍK SBORU Jak řeklas to? Já nevím, co tím říci chceš. TEKMÉSSA Muž onen, dokud stižen byl tou chorobou, 474 SOFO KLES AIÁS 475 sám radoval se ve zlu, jež ho svíralo; nás rozumné však rmoutil, neboť s námi žil. Vsak teď, když přestal šílet, vybřeď z nemoci, zlé hoře proniklo i jej teď celého a stejnou měrou nás též, o nic míň než dřív. Zda zlo, dřív jediné, teď není zdvojeno? NÁČELNÍK SBORU S tím souhlasím, však strach mám, že snad od boha jej rána stihla. Jak by ne, když klidný teď nic veselejší není, než byl v chorobě? TEKMÉSSA Buď o tom přesvědčen, že takhle tomu je. NÁČELNÍK SBORU A jaký toho zla ho stihl počátek? Tu nehodu nám sděl, vždyť soustrast cítíme. TEKMÉSSA Jak věrný druh máš zvědět celou událost. On v čiré noci, kdy tu světla večerní už nehořela, popad' meč svůj dvousečný a na výpravu lichou táhnout chystal se. Já s výčitkou mu říkám: „Copak, Aiante, chceš dělat? Proč se nezván ženeš v boj, když hlas tě poslů nevolal, když ani polnici jsi neslyšel? Vždyť nyní všechno vojsko spí." On odvětil mi zkrátka, jak byl zvyklý vždy: ,,Ach ženo, ženám nejlíp sluší mlčení." Já poučena zmlkla, on pak výběh' sám. A co se zběhlo potom, říci nemohu. Pak vrátil se a vedl s sebou svázané psy pastýřské i býky, kořist vlnatou. Pak jedny stínal, druhým hlavu kroutil zpět, hřbet sekal, zabíjel a jiné poutal, jak by muže trýznil — jen však stáda napadal. Vtom z dveří vyběhl a s jakýms přeludem se dával do řeči, hned Odysseovi, hned Átreovcům lál, v smích hlučný propukal, jak na výpravě té je zpupně potrestal. Pak do stanu se opět vřítil, a když tam zas stěží po chvíU přec nabyl rozumu a spatřil stan svůj plný zhouby, pohromy, bil do hlavy se, zalkal, skácel se a tak tam na hromadě seděl mrtvých beranů, v pěst zaťal nehty, pak si vlasy krutě rval. I seděl takto dlouhou dobu bez hlesu, pak pohrozil mi těmi slovy děsnými, když neřeknu mu vše, jak zběhla se ta věc. I ptal se opět, v jakém stavu octl se. A co se stalo, já mu z bázně, přátelé, vše pověděla, pokud jsem to věděla. A on v té chvíli zalkal lkaním žalostným, že já ho nikdy dřív tak nezaslechla lkát. Vždyť hlásal dřív, že může jenom bázhvec a zádumčivý muž vést nářky takové; a proto tlumil nářek, ostré kvílení a vzdychal jen jak býk, spíš temně bučící. Však nyní, když v tak zlém se octl osudu, on nepije a nejí, mezi stády kles', jež pobil mečem tam, a sedí bez hnutí; je zřejmé, že zas něco zlého osnuje, vždyť jeho řeči, nářky jsou as takové. Já, přátelé, jsem proto přišla: vstupte sem a pomozte mi nějak, jestb můžete, neb takoví se slovům přátel poddají. 476 SOFOKLÉS AIÁS 477 SBOR Věc hroznou, Tekmésso, ctná choti Aianta, nám sdílíš, že tvůj muž je strastmi rozechvěn. AIÁS ze stanu Ach běda, běda mi! TEKMÉSSA ke sboru Jak zdá se, brzo ještě víc. Čis neslyšel, jak žalostným tam hlasem Aiás zaúpěl? AIÁS Ach běda, běda mi! NÁČELNÍK SBORU Ten muž je zřejmě chorý, neb žal ho jímá, když má před očima to, co dříve provedl. AIÁS Ach synu, synu, běda! TEKMÉSSA Já nešťastná! Teď tebe, Eurysaku, zve! Co zamýšlí? Kde jsi? Ach já tak nešťastná! AIÁS Já volám Teukra. Kde je Teukros? Věčně on chce kořistit; však já — já snad mám zahynout? NÁČELNÍK SBORU Je při rozumu, zdá se. Proto otcvřte! Snad aspoň stud ho pojme, když mě uvidí. TEKMÉSSA Již otvírám ti, hled! Teď můžeš na jeho se skutky dívat, i jak on je na tom sám. Otevřou se dveře stanu a je vidět Aianta, jak sedí na hromadě pobitých zvířat AIÁS Ach, ach, vy milí plavci, z mých druhů jediní věrní, co vy ještě o pravý řád dbáte, jen vizte, jaká vlna, vlna zdvižená bouří krvavou, kolem mne se kupí! NÁČELNÍK SBORU k Tekmésse Tvé svědectví se, ach, zdá příliš pravdivé! A skutky mluví, jak se pomát rozumem. AIÁS Ach, milí lidé, co se v plavbě vyznáte, co na loď vešli jste a vesly hnali ji, vy jenom můžete, jak vidím, odvrátit moje útrapy. Nuž usmrťte mě též! NÁČELNÍK SBORU Jen vlídně mluv a nechtěj zlo zas hojit zlem, a nepřeplňuj zlem svých útrob pohromu. AIÁS Hle, já smělý muž a tak srdnatý, ve vražedných bitvách velmi odvážný, se zvěří tak krotkou dal se v divý boj. Ach běda, sklidím posměch, jak jsem potupen! 478 SOFOKLÉS AIÁS 479 TEKMÉSSA vstupujíc do stanu ó nemluv takto, prosím, vládce Aiante! AIÁS Ty nejsi ještě venku? Hned se odtud vrať! NÁČELNÍK SBORU ó žel, ó žel! ó povol, při bozích, a buď již rozumný! AIÁS Ach, já ubohý! Z ruky pustil jsem ony zlosyny, však do stád býků vpaď jsem rohů kroucených, v ušlechtilý brav, a proléval jsem krev temně zbarvenou. NÁČELNÍK SBORU Proč trápil by ses tím, co vykonáno je? Co stalo se, to nelze přece zvrátit již. AIÁS Ten muž, co po všem slídí, vždy strůjce všeho zla, syn ten Láertův, ten zloduch, tahle šelma z vojska nejhorší, teď plný radosti v smích hlučný propuká. NÁČELNÍK SBORU Jak bůh chce, každý truchlí, nebo směje se. AIÁS Kéž spatřím ho, ač sám mám takovouto strast! Ach běda, běda mi! NÁČELNÍK SBORU Jen nerouhej se! Víš, jak sám jsi na tom zle? AIÁS Ach, Die, jenž jsi praděd můj, dopřej mi, ať zhubím šelmu potměšilou, zdroj všech uskoků, s ním rovněž krále dva a nakonec i sám ať smrtí zahynu. TEKMÉSSA Když za to žádáš, žádej spolu smrt i mně! Vždyť proč bych měla žít, když ty bys mrtev byl! AIÁS Ach ouvej, mrákoty, nyní světlo mé, ó podsvětí, jež mně jsi nejzářnějším dnem, tam dejte, dejte mi nyní příbytek, tam mě přijměte! Vždyť nejsem hoden, abych oči obracel k bohům s nadějí neb k lidem, aby mi ještě pomohli. Vždyť Athéna, ta silná dcera Diova, mě vrhá do zkázy. 480 SOFOKLÉS AIÁS 481 Kam bych utekl? Kam odejít, kde zůstat? Když zmizela čest mého domu, přátelé, když bláznivému lovu já se oddával a celé vojsko smrt mi chystá násilnou? TEKMÉSSA Já přenešťastná, žel, že takto zdatný muž teď mluví, jak by nikdy dřív si netroufal! AIÁS Ach běda, vy dráhy mořských vod, vy sluje při moři, vy háje na pobřeží, už mnoho, mnoho let mne jste hostili tak dávno v trójském kraji. Však živého mě nikdy, už nikdy nespatříte! Ať každý člověk ví to, má-li rozum, vtip. Ó Skamandrovy proudy sousedské, jež příznivé jste Řekům, mne nikdy, mužů vzor, už spatřit nemáte, mne, jak hlásám hrdě, jemuž nerovnal se nikdo ze všech vojsk, jež Trója spatřila z Řecka blížit se! Však nyní v bezecti jsem takto povržen! NÁČELNÍK SBORU Já nemohu ti bránit, ani nechat tě tak mluvit, když ses octl v neštěstí tak zlém. AIÁS Ach, kdo by myshl kdy, že toto jméno mé tak významně se hodí ke všem strastem mým? Ach, ach, teď dvakrát mohu, ba i třikrát ach tu nad neštěstím volat, které stihlo mě. Vždyť já přec, jehož otec z kraje ídského, když první poctu v boji získal chrabrostí, se vrátil domů zdoben slávou nejvyšší, však já, syn, jeho, jenž v táž místa přitáhl sem k Tróji ozbrojen ne silou skrovnější a úkoly ne menší rukou vykonal, já hynu, od Argejských takto zneuctěn. Ač tolik aspoň zřejmě s jistotou já vím, že kdyby zaživa svou zbroj byl Achilleus měl určit někomu jak cenu za chrabrost, ji nikdo jiný by než já byl nedostal. Teď Átreovci muži lstnému, chytrému ji přiřkli, a mne zbavili tak vítězství. A kdyby zrak a duch můj mého úmyslu (tím pomaten) se nevzdal, Átreovci by už nikdy nad jiným tak nevynesli soud. Teď hrůzozraká Panna, dcera Diova, když ruku už jsem na ně právě vztahoval, mě zmátla, postihla mě vzteklou chorobou, že krví těchto stád jsem ruce potřísnil. 482 SOFOKLÉS Teď smích si tropí ze mne, i když unikli ne po mé vůli. Z bolm chce-li některý vsak škodit, ujde zdatnému i zbabělec. Co teď však dělat mám, když zřejmě bohům jsem už protivný a v záští jsem u řeckých vojsk, vší Tróji hnusím se i této rovině? Mám Atreovcům prchnout, nechat přístavy a raději plout domů mořem Egejským? Až přijdu, jakou otci Telamónu tvář as ukáži? Jak snese pohled na mne on, až přijdu s prázdnou, bez odměny vítězné, jíž dobyl sám, a věnec slávy velký měl? Ach ne, to nelze snést! Což abych k Trojanům šel hradbě, s nimi sám se srazil, vykonal čin skvělý naposled a pak tam zahynul? Však tím bych Átreovce asi potěšil! To nelze! Musím nalézt čin tak odvážný, jímž dokázal bych otci starému, že tak syn srdnatý jsem po něm aspoň povahou. Je trapné, jestli muž chce dlouhý život mít, však nezakouší přitom radost, jenom strast; neb jakou radost může skýtat řada dnů, když každý vzdaluje i přibližuje smrt? Nic nemá u mne ceny člověk takový, jenž hřeje se den ze dne lichou nadějí. Buď čestně žít má nebo čestně zemřít ten, kdo šlechetný je muž. Teď slyšels celou řeč. NÁČELNÍK SBORU Žes mluvil strojeně, v tom nikdo, Aiante, tě neobviní, vždyť jsi mluvil ze srdce. Však utiš se a vale dej těm myšlenkám a dopřej přátelům svou mysl přemluvit. AIÁS 483 TEKMÉSSA Ach, Aiante, můj pane, není pro lidi tu žádné větší zlo než úděl poroby. Mne zplodil otec svobodný, jenž byl (jak vůbec nikdo z Frygů) mocný bohatstvím. Teď otrokyne jsem. Tak bozi rozhodli a nejvíc ruka tvá. Když s tebou vešla jsem i v lůžko, proto s tebou smýšlím příznivě. I prosím tě skrz Dia, krbu ochránce, i skrze lůžko, jímž ses se mnou zasnoubil, ach nepodlehni trpké řeči nepřátel a nevydej mě nikdy v cizí poddanství. Vždyť jestli zemřeš ty a opustíš mě pak, až skončíš život, věř, že toho dne i já, až lidé argejští mě silou uchvátí, s tvým synem živořit budu v otroctví. A leckdo z pánů bude mluvit zle a mne tím urážet: ,,Jen vizte ženu Aianta, jenž silou celé vojsko předčil, jak ta dřív si šťastně žila, teď však v jaké porobě!" To řekne leckdo — mne tak stihne osud zlý, i tebe i tvůj rod řeč tato zhanobí. Však chraň se otce svého v stáří žalostném snad opustit a chraň se matku nechat, jež let mnoha nesla podíl a jež častokrát se modlí k bohům, abys domů přišel živ. I se synem měj, pane, soucit; bez tebe v svém mládí péče zbaven, sám má živořit, zlým poručníkům vydán, jakou na něj strast i na mne uvalíš, když zemřeš. Já přec nic tu nemám, nač bych mohla hledět s útěchou krom tebe. Tys mou vlast kdys kopím rozbořil a matku mou a otce jiný osud zlý zas uchvátil v říš mrtvých, v Hadův příbytek. 484 SOFOKLÉS AIÁS 485 Kde, zemřeš-li, bych měla vlast, kde majetek? Vždyť všechna moje spása jenom v tobě tkví. Nuž pamatuj i na mne. Sluší muži mít to na paměti, co kdy zažil krásného. Vždyť láska ta zas jenom lásku plodí vždy, kdo zažil dobro a z mysli pustí je, ten sotva kdy as bude mužem šlechetným. NÁČELNÍK SBORU Já chtěl bych, abys lítost v srdci, Aiante, měl jako já — tím schválil bys pak její řeč. AIÁS Z mé strany tedy dojde velké pochvaly, jen hodlá-li můj rozkaz řádně vyplnit. TEKMÉSSA Já, milý Aiante, přec ve všem poslechnu. AIÁS Teď přived ke mně syna, abych spatřil ho. TEKMÉSSA Já z bázně o něho jsem odvedla ho pryč. AIÁS V tom zlu, jež stihlo mě? Či co tím říci chceš? TEKMÉSSA Vždyť při setkání s tebou, chudák, zemřel by. AIÁS Zlé sudbě mé by bylo tohle slušelo. TEKMÉSSA Já tomu bránila a ochránila ho. AIÁS Ten čin i péči, kterous měla, schvaluji. TEKMÉSSA Čím mohla bych ti tedy dál být k prospěchu? AIÁS Svol, ať ho oslovím a v tvář mu pohlédnu! TEKMÉSSA Vždyť nablízku ho střeží věrní sluhové. AIÁS Proč tedy váhá, že mi nejde na oči? TEKMÉSSA Tvůj otec, synku, zve tě. Sluho, veď ho sem, jak obvykle ho ty jen vodíš za ruku. AIÁS Jde sem, jak říkáš mu, či přeslech' slova tvá? TEKMÉSSA Hle, už ho sluha vede, nebyl daleko. Přichází sluhu a vede za ruku malého Eurysaka AIÁS Nu zdvihni ho sem, zdvihni, snad ho nezděsí zde pohled na tu vraždu čerstvě spáchanou, ač jsem-li vskutku otec a on syn je můj. 486 SOFOKLÉS AIÁS 487 Však ihned musí v drsných mravech otcových být pěstěn a též stejnou získat povahu. Bere do náruíe Eurysaka Buď synu, šťastnější, než kdy byl otec tvůj, však jinak roven mu a špatným nebudeš. Ač nyní už ti musím jedno závidět, že dosud nic ty z těchto strastí nechápeš. Nic dosud nevědět, toť život nejsladší, než poznáš, co je radost a hned zase žal. Až dospěješ tam, nepřátelům otcovým pak ukaž — skvělý syn žes otce skvělého. Buď zatím lehkým vánkem živ a pěstuj dál svou mladou duši této matce k radosti. A žádný z Řeků, vím, tě nesmí ponížit, zle potupit, i kdybys žil pak beze mne. Neb takového dám ti za stráž ochránce (je Teukros to, tvůj pěstoun bedlivý, ač teď kdes v dálce dlí a stíhá nepřátele zlé.) Teď, muži štítonoši, námořníci mí, vám společně tu službu lásky ukládám, i jemu sdělte příkaz můj, ať dovede to dítě do mé vlasti k Telamónovi a Eriboji ho, mé matce, ukáže, je oba aby vždy měl v stáří na péči (než sestoupí pak dolů v Hadův příbytek), a zbroj mou ať mi žádný správce zápasu jak trofej nedá Řekům, ani zhoubce můj. Ty štít si vezmi, synu Eurysaku, jenž ti jméno dal, a drž tak pevnou rukojeť — jež z koží sedmera, jej proklát nemožno; však ostatní mé zbraně se mnou pohřběte! K Tekmésse Ty už si rychle vezmi chlapce tohoto, dům zavři a už neplač, nelkej před stanem, neb žena tvor je k nářku velmi náchylný. Hned zamkni; moudrý lékař nechce za říkat jen žalem ránu, kde je nutné řezání. NÁČELNÍK SBORU Ach bojím se, když slyším tuto horlivost, mně nelíbí se nijak ostrá řeč z tvých úst. TEKMÉSSA Co v úmyslu máš činit, vládce Aiante? AIÁS Nic nevyzvídej, nesliď! Ctnost je poddat se. TEKMÉSSA Jsem v úzkostech! Ach pro tvé dítě, pro bohy tě prosím: nesmíš sám nás zradit, opustit! AIÁS Až přespříliš se rmoutíš. Nevíš, že já už dál nejsem žádnou službou bohům povinen? TEKMÉSSA Mluv zbožně! AIÁS Tohle říkej těm, co poslechnou! TEKMÉSSA Ty neposlechneš? AIÁS Řečníš už příliš dlouho tu. 488 SOFOKLÉS AIÁS 489 Závrte dveře hned! TEKMÉSSA Vždyť já se hrozím, pane! AIÁS ke sluhům TEKMÉSSA Buď, bozi, vlídnější! AIÁS Ach, smýšlíš bláhově, chceš-li teprv nyní zušlechtit můj mrav. Tekméssa se synem vstoupí do stanu. Ten se zavře a posune dozadu SBOR ó slavná Salamíno, ty v štěstí žiješ as obklopená vodou tříštících se vln, slavná minulostí vždy a pro všechny! Já však, ubožák, jak dlouhý už to čas uplynul, co na travnatých lučinách dlím tu pod Idou a beze změny plyne v stálém oběhu řada dlouhých let; zlá předtucha mě děsí, že budu muset vstoupit v Hadův příbytek, v tu noc a hrůzu hrůz. Teď nový soupeř přibyl: Aiás, chorý rek, jejž nelze vyléčit, šílenstvím je stižen, bůh jež seslal naň; poslalas ho dávno jako vítěze v bojích urputných. Teď stranou bloudí však jeho duch, a tím velké strasti vlastním druhům připravil. Co hrdinskou svou rukou dříve dokázal, to nebylo milé králům nemilým, vše v nemilost padlo, nemilost Átreovců. Až jeho matka s hezkou řadou let, stařeckým věkem šedivá, až uslyší, že její syn byl chorý hrozným šílenstvím, že duší svou už zmírá, žalozpěvem jistě ta si zapláče, nc však tichým, jemným, jak slavík naříká, nýbrž s pronikavým nářkem bude lkát, do prsou se bude tlouci hlasitě šedivé si bude vlasy v bolu rvát. Je lépe, kdyby v Hádu skryt byl šílenec, kterého tu nelze ničím vyléčit a jenž přišel sem, ač po otci je rodem nejušlechtilejším ze všech Achájů; v obvyklých však mravech nesetrvává, naopak z nich, běda, zcela vybočil. Ach, otče ubohý, jaká čeká tě zpráva přesmutná o strastech tak těžkých syna Aianta, jaké z Aiakovců, reků proslulých, žádný nezakusil, jenom on. 490 SOFOKLÉS Ze stanu vystoupí Aiás s mečem v ruce provázen Tekmcssou a Eurysakem AIÁS Cas dlouhý, nezměrný, ten všechno vynáší, co tajné, k světlu, a co zjevné, zakrývá; nic není nenadálé, nýbrž mění se, i mocná přísaha i zatvrzelý duch. I já, jenž dříve jsem tak vzpurně na svém stál jak ocel kalená, teď vlivem ženy té mi změkla slova. Proto želím nechat ji jak vdovu u nepřátel, syna sirotkem. Chci do koupele jít a k luhům přímořským, své poskvrnění abych smyl a unikl tím přetěžkému hněvu mocné Athény. Teď půjdu tam, kde žádné stopy neshledám, svůj meč tam skryji, zbraň mi nejprotivnější, v zem zahrabu ho, kde ho nikdo nespatří. Ať noc ho dole chrání s Hadem podsvětním. Vždyť od chvíle, kdy sám ten mcě jsem přijal jak dar od Hektora, úhlavního odpůrce, nic vlídného jsem od Argejských nezažil. Je pravda v přísloví, jež lidé říkají: Vždy od nepřátel dar nic nenese než zmar. Chci proto příště umět bohům poddán být a naučím se v úctě Átreovce mít. Jsou vládci, sluší se být podřízen. Proč ne? I to, co mocné je a silné nesmírně, se vládě podřídí; tak zima sněživá vždy ustupuje létu s plodů bohatstvím; tak chmurné noční nebe mizí, aby zas den světlem zaskvěl se, dar ořů bělostných; i váním mocných větrů jekot mořských vln AIÁS 491 zas uklidní — též spánek pouta uvolní, bůh všemocný, a nemá vždy nás V moci své. Jak nemáme se přiznat k mírnosti i my? Tak právě já se učím poznávat, že má být nenáviděn nepřítel — jen ale tak, jak měl by zas nás v lásce mít, a příteli jen tak chci prospívat, jak kdybych navždycky jím neměl zůstat, neboť přístav přátelství je u většiny lidí pochybný. Však přec se o to dobře postarám. Ty, ženo, hned jdi do stanu a k bohům modli se, ať to, co srdce moje žádá, zcela vyplní. Vy druzi mi jak ona službu prokažte a Teukrovi, až zpět se vrátí, oznamte, ať o mne péči má a k vám je laskavý. Vždyť já se beru tam, kam musím jít. A vy, co velím, konejte a brzo zvíte snad, ač teď jsem nešťastný, že už jsem zachráněn. Aiás odejde vlevo, Tekméssa se synem se vrátí do stanu SBOR (taneční píseň) Zachvívám se blahem a radost veliká mě vznáší do výše. Hejsa, hejsa; Pán, bůh Pán, ať přijde Pán, náš Pán. Přijď k nám přes moře, kde ční zasněžená srázná Kylléna a do dálky se dívá přes moře, ach zjev se nám, ty vůdce božských tanců. Krok taneční nám pomoz z Nýsy, z Knóssu vynajít, ty tance neučené, tvůj to vynález. Neboť k radosti můj duch mě nyní pobádá. 492 SOFOKLÉS AIÁS 493 Kéž zároveň s ní též délský Apollón přes íkarské moře přelétne a nám ukáže se zde, a s námi setrvá jak host nám nakloněn. Axés z očí sňal mi hoře veliké, hejsa, hejsa! Ted zas, teď smí se, Die, zase u nás objevit radostného dne světlo přejasné našim rychlým lodím k plavbě po moři, když nemyslí už Aiás na své trampoty, k zákonům zas božím, přesvatým zbožnou úctu má a v úctě oddané se sklání před nimi. Neboť mocný čas všechno přemáhá. Už nenazvu nic nikdy neslýchaným, neboť kdo by nadál se, že usmířil se Aiás a velkých sporů vzdal se vůči Átreovcům. POSEL, jenž přichází z řeckého tábora Chci nejdřív, přátelé, vám radost zvěstovat: teď právě z mýských hor se Teukros navrátil. Když doprostřed pak přišel k stanu vůdcovu, tu začali mu spílat všichni Argejští. Neb když ho zdálky zhlédli, jak se blíží k nim, jej obstoupli a s hanou na něj ze všech stran se sápali a nikdo nebyl výjimkou. Jej nazývali bratrem toho zřeštěnce, jenž špik' se proti vojsku; že nelze zabránit též, aby nezahynul, ubit kamením. Už dospěli co nejdál, takže v rukou jim se křížily už meče z pochvy tasené. Však ustal rozbroj ten, když dosah' vrcholu a ukončen byl smírnou kmetů domluvou. Však kdepak Aiás je, ať oznámím mu to, neb pánům nutno každou věc jít ohlásit. NÁČELNÍK SBORU Už není doma, neboť právě odešel, když nový záměr vpravil v nové zásady. POSEL Ach běda, běda! Tak pozdě ten, co na cestu nás posílal, nás vyslal, nebo já se pozdě dostavil. NÁČELNÍK SBORU A co v tak nutné věci ty jsi zanedbal? POSEL Vždyť kázal Teukros, aby muž ten ze stanu dřív nevycházel, dokud sám by nepřišel. NÁČELNÍK SBORU Je pryč, však ku prospěchu změnil zásadu, že usmíří se s bohy, v hněvu ustane. POSEL Ta slova obsahují velké bláznovství, ač věští-li nám z přízně Kalchás velkou věc. NÁČELNÍK SBORU Co říká, co on ví, když přišel s věcí tou? POSEL Jen tolik vím, vždyť sám jsem přitom právě byl. 494 SOFOKLÉS AIÄS 495 Byl poradny kruh vládců. Kalchás postavil se stranou Átreovců, jen sám, a Teukrovi pak vložil do vlídné ruky svou pravici a uložil mu, aby všemi způsoby dne tohoto, jenž jasně září, Aianta vší mocí zdržel v stanu, nedal vyjít mu, ač chce-li ho kdy ještě spatřit živého. Vždyť stíhat bude ho v den tento jediný hněv jasné Athény, jak pravil výslovně, neb lidé obrovští (děl věštec) rozumu však mdlého, pod tíhou všech pohrom od bohů pak klesají, zvlášť ti, co přirozenost též jen lidskou přijali, však smýšlí nadlidsky. On tehdy už, když táhl z domu, projevil se nemoudrým, ač otec dobře radil mu. Ten oslovil jej: ,,Milý synu, oštěpem hleď vítězit, však vždycky s bohem vítězit!" Však nemoudře a hrdě Aiás odvětil: „Ach, otče, vítězství by s boží pomocí i nevýznamný muž přec dobyl, já si však tak věřím, žc i bez nich získám slávu tu." Tak chlubné řeči veď. Když jasná Athéna pak podruhé ho slovy nítila, ať jde a vztáhne na odpůrce ruku krvavou, tu neslýchaným slovem, hrozným, odpoví: „0 paní, jiným fiekům přispěj! Tam, kde já však stojím, nepronikne nikdy nepřítel." Tou řečí nevraživý hněv té bohyně si získal, neboť smýšlel víc, než člověk smí. Však je-li ještě dnes on živ, pak bychom přec snad mohli zachránit ho s boží pomocí." Tak pravil věštec. Teukros přímo z porady hned s tímto příkazem mě pošle k tobě, ať ho hlídám. Jestli však jsme přišli zpožděně a Kalchás zná svou věc, pak nežije ten muž. NÁČELNÍK SBORU ó ženo nešťastná a ubohá, pojď ven, a viz, jak tento posel mluví, Tekmésso! Ten do živého ťal, že radost přechází. TEKMÉSSA vyjde ze stanu a vede Eurysaka Proč mne, tak nešťastnou, když od trampot tak zlých jsem ustala, mě zase štvete z příbytku? NÁČELNÍK SBORU Slyš toho muže, s jakou zprávou přichází stran stavu Aianta — což krutě bolí mne. TEKMÉSSA Ach člověče, co pravíš? Což jsme ztraceni? POSEL Nic nevím o tvém stavu. O Aianta však, zda venku je, mám věru chmurné obavy. TEKMÉSSA Ba venku je — co říkáš, zle mě sužuje. POSEL Jej přikazuje Teukros držet ve stanu, jen uvnitř, samotného ven však nepouštět. TEKMÉSSA A kdepak Teukros je a proč to vzkazuje? 496 SOFOKLÉS AIÁS 497 POSEL Ten právě přišel. Avšak zkázu znamená, jak obávám se, jestli Aiás vyšel ven. TEKMÉSSA Já nešťastná! A kdo mu z lidí řekl to? POSEL To věštec Kalcbás řek' mu právě v tento den, jenž přináší mu smrt neb možnost dále žít. TEKMÉSSA Ach, zvraťte, přátelé, ten osud násilný: Z vás jedni jděte, ať sem Teukros přijde hued, vy na západ i východ kouty projděte a pátrejte, kam vyšel osudně ten muž. Už poznala jsem, že mě manžel oklamal a z dřívější své lásky že mě vyhostil. Ach dítě, co mám dělat? Nesmím sedět dál, i já hned půjdu tam, kam síla postačí. Už vyběhněme, běžme, nelze tady dlít, když zachránit chcem muže, na smrt spěchá-li. Odchází vlevo, posel s Eurysakem vpravo NÁČELNÍK SBORU Že jít jsem hotov, nejen slovy dokáži, neb za mým rychlým činem nohy kvapí též. Sbor se rozdílí ve dvě skupiny a rychle odchází hledat .■linuta Proměna jeviště Zadní stěna s Aiantovým stanem se odstraní a objeví se druhá, představující osamělou krovinatou krajinu. Je vidět Aianla a před ním za křovím meč zaražený rukojetí do země. AIÁS osamělý Kov vražedný zde stojí, jak by nejlépe vjel do těla, ač je-li čas i k úvahám; dar od Hektora, jenž mi nejvíc z cizinců je protivný a stejně hnusný napohled; já zarazil ho v trójskou nepřátelskou zem a naostřil ho brusem — břitké ostří má. Jej zarazil jsem pevně, dobře upravil, ten poslouží mi nejlíp k rychlé smrti mé. Tak já jsem přichystán. A ty mi nejdříve, ó Die, pomoz, jak se sluší na tebe. A nebudu tě žádat o dar veliký: jen posla vyprav se zlou zprávou k Teukrovi, ať první zvedne mě, až na meč nalehnu, meč krví zbrocený, než někdo z nepřátel by dřív mě vyslídil a ten pak nehodil mě za potravu psům a dravcům jako lup. Jen tohle žádám, Die; Herma vzývám též, jenž do podsvětí vodí duše, aby dal mi spánek líbezný, až rychlým skokem si a bez zachvění vrazím meč ten do boku. Též o pomoc já vzývám Erínye ctné, vždy panny, rýchlonohé, které na světě všech lidí vidí strasti, aby sdělily, že Átreovců zlobou trpím, nešťastný, a přebídně ty bídáky a padouchy ať s sebou uchvátí, jak mne teď vidíte, že vlastní rukou klesám, nechať zahynou i oni vlastní ranou milých potomků. Ó Erínye mstící, rychle spěchejte, ni veškerého vojska nijak nešetřte! A ty, jenž klenbou nebes vůz svůj poháDÍš, ó Hélie, až spatříš otcovskou mou zem, tu otěže své zadrž, zlatem pokryté, 498 SOFOKLÉS a zvěstuj osuti můj i moji záhubu jak stařičkému otci, tak i matce mé; ta chudák asi, až tu zprávu uslyší, ta spustí v celém městě nářek veliký. Však nic se nevyřídí nářkem nečinným, již potřebí je rychle k dílu přikročit. Ó Smrti, Smrti, přijď a pohleď na mne teď, ač s tebou navždy spjat, tě pozdravím i tam Však tebe, lesklý dne, dnes ještě zářící, i vozataje oslovuji Hélia dnes zcela naposled a příště nikdy již. ó světlo, ach ty svatá půdo otčiny, mé Salamíny, sídlo s krbem otcovským, vy slavné Athény, mí lidé zpříznění, vy zřídla, řeky zde i trójské planiny, k vám mluvím, zdravím vás, mí živitelé zde! Teď hovoří k vám Aiás slovo poslední — vše ostatní pak povím mrtvým v podsvětí. Za křovím skočí na meě a probodne se. Sbor se rozdílí na dvě skupiny a směřuje k místu Hnu PRVNÍ POLOSBOR To trudné hledání trud s trudem spojuje. Ach,ach! Kam já ho nešel hledat? Žádné místo není, kde je Aiás skryt, abych se tu něco o něm dověděl. Hle, dupot nějaký přece slyším tu! DRUHÝ POLOSBOR My druhové jsme vaši s cílem společným. PRVNÍ POLOSBOR Nuže, copak je ? AIÁS 499 DRUHÝ POLOSBOR Kraj celý na západ jsem prošel od lodí. PRVNÍ POLOSBOR A máš už ho? DRUHÝ POLOSBOR Jen moře strastí, jinak nic jsem nespatřil. PRVNÍ POLOSBOR Ni na drahách, jež vedou k slunci úsvitu, ten muž se na žádném nám místě nezjevil. Oba polosbory se spojí SBOR Kdo z rybářů by nám, těch mužů přepilných, kteří stále bdí v noci na lovu, kdo z bohyň na Olympu nebo z božstva řek, jež tekou k Bosporu, by nám pověděl, známo-li mu je, jestli spatřil snad, kde bloudí onen muž, rek tak statečný? Je to přehrozné, když já už se tady tolik nachodil, a pominul jsem přitom dráhu příznivou, plnou velkých trampot, ale muže toho nikde nespatřil, jenž tu někde těká z místa na místo. TEKMÉSSA z dálky Ach běda, běda mi! 500 AIÁS 501 NÁČELNÍK SBORU Cí hlas to z blízkého sem zazněl úvalu? TEKMÉSSA Ach, já ubohá! NÁČELNÍK SBORU Zřím nešťastnou tu ženu v boji získanou, zřím Tekméssu, tím žalem celou sklíčenou. TEKMÉSSA Je veta, veta po mně! Zkáza, přátelé! NÁČELNÍK SBORU Co je ti? TEKMÉSSA Zde Aiás leží čerstvou rauou usmrcen, jak na ukrytý meč se tělem nabodl. SBOR Ach běda, kde můj návrat? Ach běda, tys nás, pane, všechny zahubil a, nešťastníku, s námi i své lodníky. Ach, ženo ubohá! TEKMÉSSA Když tohle stalo se, je důvod bědovat! NÁČELNÍK SBORU A čípak rukou skonal tento nešťastník? TEKMÉSSA Sám zřejmě vlastní rukou; svědčí o tom meč, tak upevněný v zemi, na nějž nalehl. SBOR Ach, byl jsem zaslepen! Tak sám jsi dokrvácel, druhy nestřežen. Já zcela otupělý, nevědoucí nic, co isem zanedbal! Ach kde, ach kdepak leží ten neoblomný Aiás, již jménem nešťastný? TEKMÉSSA Naň nelze hledět! Já však zcela zahalím ho tímto krycím rouchem, neboť nikdo as, ni věrný druh by nesnes pohled na něho, jak ze smrtelué rány, již si způsobil, krev zčernalá mu tryská k nosu a zas ven. Co počít, běda mi? Kdo z přátel zdvihne tě, kde Teukros? Jak by vhod sem nyní zavítal a pomoh pohřbít bratra, který tady kles'. Ach, bědný Aiante, čím byls a čím jsi teď? Jak nářku hoden jsi a slz i nepřátel! SBOR Musels konečně, musels, ubohý, pro svou zatvrzelost vytrpět zlý úděl nevýslovných útrap. Neboť ve dne V noci pln vášně škodlivé sis na Átreovce stýskal, klnul jim. A velkým původem té strasti veškeré byl nám onen čas, 502 SOFOKLÉS AIÁS 503 boj kdy předních reků vzešel neblahý o tu vzácnou zbroj. TEKMÉSSA ó běda, běda mi! NÁČELNÍK SBORU Bol šlechetný, to vím, ten jde až do srdce. TEKMÉSSA ó běda, běda mi! NÁČELNÍK SBORU To věřím, paní, žes i dvakrát zalkala, když takového druha právě pozbylas! TEKMÉSSA Ty tušíš to jen, já však příliš cítím to. NÁČELNÍK SBORU Souhlasím! TEKMÉSSA Ach, dítě, pod jaké jho jdeme otrocké a jací čekají nás přitom hlídači! SBOR Ach běda, hořem svým jsi obou Atreovců, králů zatvrzelých, vyslovila neslýchaný čin. Kéž bůh to odvrátí! TEKMÉSSA I bez bohů by bylo přišlo to, co je. SBOR Zla břímě přetěžké ti věru seslali. TEKMÉSSA Tu zhoubu hrozná Pallas, dcera Diova, přec pro potěchu chystá Odysseovi. SBOR To ve své černé duši se zpupně raduje ten muž, jenž mnoho zkusil, smích hlasitý si tropí z těch tak šílených, krutých bolestí. ó žel, ó žel, i oba králové, bratři Átreovci, slyšíce tu zvěst. TEKMÉSSA Ať třeba smějí se, ať z jeho neštěstí se těší! Po živém ač netoužili, přec stesk po mrtvém je pojme v nouzi válečné. Vždyť bláhoví, ač mají v rukou dobro, dřív to nepoznají — dokud kdo ho neztratí. Smrt jeho pro mne trpká, pro ně sladká je, však libá pro něho. Co dychtil mít, to již si získal — totiž smrt, jak po ní toužíval. Jak tedy mohli by se jemu posmívat? Vždyť kvůli bohům zemřel, pro ně ne, ach ne! Ať pýchou jalovou se těší Odysseus! 504 SOFOKLÉS AIÁS 505 Vždyť pro ně nežije už Aiás, ale mně jen stesk a bol tu nechal, a pak odešel. TEUKROS'za jevištěm Ach běda, běda mi! NÁČELNÍK SBORU k chóru i k Tekmésse Už zmlkni, zdá se mi, že slyším Tcukrův hlas, jak kvílí žalem, jenž se týká pohromy. TEUKROS vstupuje se sluhou Ach, Aiante můj drahý, tváři bratrská, tys přece dosah' zisku, jak se vypráví? NÁČELNÍK SBORU Ten muž je mrtev, Teukře, tím buď ujištěn! TEUKROS Ó běda, jaký já mám osud přetěžký! NÁČELNÍK SBORU Když tak to je... TEUKROS Ó bídný, ach já ubohý! NÁČELNÍK SBORU Máš tedy důvod lkát. TEUKROS Ta bolest přenáhlá! NÁČELNÍK SBORU Až příliš, Teukře! TEUKROS Běda, kde je jeho syn, kde právě V této chvíli v trójské zemi dlí? NÁČELNÍK SBORU Sám u stanů. TEUKROS k Tekmésse Co nejrychlej ho přiveď sem, ať nikdo z nepřátel si neuchvátí ho jak mládě lvice, již lev nechal napospas. Jdi, spěchej, čiň se s námi, neboť každý rád si posměch činí z protivníka padlého. Tekméssa odejde ■ NÁČELNÍK SBORU Ten muž, když ještě žil, ti, Teukře, ukládal, ať o něj péči máš, a ty ji vskutku máš. TEUKROS obrácen k Aiantově mrtvole Nač hledím, vskutku to zjev nejbolestnější je pro mne ze všech, co jsem spatřil očima; a cesto, ze všech cest ty nejžalostnější, jež srdce zdrtilas; teď na ni vkročil jsem, můj drahý Aiante, když o tvém osudu jsem slyšel, po něm slídil, šel se vyptávat. Vždyť zpráva o tobě, jak bůh by šířil ji, k všem Rekům pronikla, žes mrtev, odešels. Já nešťastný to slyšel, stál jsem opodál, a vzdychal, teď však hynu, když to vidím sám. Ach běda mi! K sluhovi Teď jdi a odhal ho, ať spatřím celé zlo. 506 SOFOKLÉS AIÁS 507 ó zjeve děsný, plný trpké odvahy, jak přemnoho jsi muk mi nasel smrtí svou! Vždyť kam teď mohu jít, kam k lidem zavítat, když nikde jsem ti ve svých strastech nepřispěl? Což Telamón, můj otec, přitom však i tvůj, mě přijme laskavě a s tváří radostnou, když přijdu bez tebe? Jak by? Vždyť vlídněji on neumí se usmát ani ve štěstí. Co skryje? Jaká smlčí slova hanlivá, že zajatkyně syn jsem nevlastní a všanc že z bázně jsem tě vydal, zradil nemužně, můj drahý Aiante, neb ve lsti abych měl tvou vládu po smrti a získal si tvůj dům. Tak prchlivý ten muž, již v stáří mrzutý, mě nařkne, vždyť se pro nic k sváru rozjitří. A nakonec jím vyhnán z vlasti uprchnu, zván otrokem pak budu, dříve svobodný. To čeká na mne doma; v Tróji nepřátel mám mnoho, ale zato málo příznivců. A toto všechno, žel, jsem získal smrtí tvou. Co dělat, ach? Jak, ubožáku, sejmu tě z té kruté oceli, tak lesklé, vražedné, jíž vypustil jsi duši? Poznals, že tě přec měl Hektór jednou zhubit, třeba mrtvý již. Sejme mrtvolu, vytáhne meč a předstoupí s ním před diváky Jen zvažte, pro bohy, zlý osud lidí dvou: náš Aiás Hektoru dal darem pás a jím pak Achilleus dal připnout k vozu Hektora a smýkal jím tak dlouho, až byl bezduchý. A Aiás od Hektora dostal zas ten meč, jímž proboď se a skonal pádem smrtelným. Zda neukula meč ten sama Erínys, a řemeslník krutý, Hádés, onen pás? Já proto tvrdím: to i všechno ostatní jen bozi chystají a strojí lidem vždy. A komu proti mysli je mé mínění, ať v oblibě má své, já podržím své též. NÁČELNÍK SBORU Už neprodlužuj řeč! Hleď, abys uložil v hrob Aianta a hned si chystej odpověď, neb nepřítele vidím: úskočný ten muž jde asi vysmívat se tvému neštěstí. TEUKROS Kdo je to? Někoho snad vidíš z vojáků? NÁČELNÍK SBORU To Meneláos, pro nějž připluli jsme sem. TEUKROS Je blízko, vidím, snadno lze ho rozpoznat. Teukros se sluhou se chápe Aiantovy mrtvoly. Přistoupí Meneláos se svým průvodem MENELÁOS TEUKROS A pročpak takto plýtváš slovy hrdými? MENELÁOS Toť rozhodnutí mé a vůdce vojska též. To tebe volám! Nepomáhej do hrobu klást mrtvého a nech ho tak, jak právě je. 508 SOFOKLÉS AIÁS 509 TEUKROS A neřekl bys, jaký důvod předstíráš? MENELÁOS My důvěru v něj měli, že všem Achájům v něm spojence a druha z domu vedeme, však shledali v něm škůdce ncjhoršího z všech. Ten veškerému vojsku zhoubu zosnoval a v noci vytáhl nás zbraní zahubit. A kdyby mu tu choutku bůh byl nezhatil, týž osud, jenž stih' jej, by na nás pad', a my pak přehanebnou smrtí bychom leželi, co on by žil! Však nyní bůh to pozměnil a zpupnost jeho stihla dobytek a brav. A proto žádný muž moc nemá takovou, to jeho tělo aby v hrobě pochoval; my na žlutý ho písek někde hodíme, kde dravým mořským ptákům bude potravou. Posupně k Teukrovi A proto vlnu hněvu v sobě nezdvíhej; když nemohli jsme zvládnout živého, pak teď si poradíme s mrtvým, byť bys nechtěl ty. Nám ruce pomohou, neb řeči mé, co on byl živ, tu nikdy nikde nechtěl poslouchat, ač špatné je, být jenom prostým občanem a představené v ničem nechtít poslechnout. Vždyť nikdy ani v obci řády v platnosti by netrvaly, kdyby bázeň nevládla; ni vojsko nikdo v kázni neudržel by, stud kdyby mu a postrach nebyl oporou. Má člověk tušit, byť měl tělo obrovské, i nepatrné zlo že k pádu může vést. Neb v kom je s počestností bázeň spojená, ten vždycky má, to věř mi, jistou záchranu; kde zpupně konat lze a volně, co kdo chce, pak obec taková, ač šťastně plula kdys, přec po nějakém čase klesne v prohlubeň. Ať V srdci tkví mi také vhodná bázeň s tím: když učiníme něco komu k radosti, tu vězme, oplátkou že zakusíme žal. To chodí střídavě: dřív Aiás vášnivý a zpupný býval muž, teď já zas pyšním se. I káži ti: jej nechtěj pohřbít, abys sám, až pohřbíval bys jej, též nepaď do hrobu! NÁČELNÍK SBORU Když moudré zásady svým činům podložils, sám, Meneláe, nebuď zpupný k zemřelým. TEUKROS Už, lidé, nikdy bych se muži nedivil, jenž, nevýznamným rodem, dopouští se chyb, když ti, co soudí, že svým rodem vzácní jsou, přec mluví nevhodně v svých řečech; nuže ty zas znova opakuj: ty tvrdíš, že jsi vzal a přiveď Aianta sem Rekům na pomoc? Což nevyplul sám k Tróji jak svůj vlastní pán? Kde tys mu vojevůdcem? Kde máš právo ty být pánem lidu, který z vlasti přiveď on? Jak Sparty pán jsi přišel, ne jak vládce náš! A žádná moc ti k vládě nad ním nedala víc práva, nezh dala jemu nad tebou. Sem připluls, jiným poddán, ne jak vůdce všech, tak aby někdy Aiás byl ti podroben. Těm panuj, jichž jsi pánem a je přísnými též kárej slovy. Jej však řádně do hrobu já vložím, ať bys ty neb jiný vůdce mi v tom bránil — nijak se tvých hrozeb neleknu. 510 SOFOKLÉS AIÁS 511 On nevytáhl pro tvou ženu do pole jak oni, co teď trpí trampot víc než dost; on přísahu chtěl splnit, nic však pro tebe, neb lidí nicotných on nic si necení. Tím víc si hlasatelů s sebou přiveď sem, i vojevůdce; proč bych tvého křiku dbal, když takový jsi dosud, jaký právě jsi. NÁČELNÍK SBORU Ni slova taková zas nemám v strasti rád; ta příkrost hněte mne, byť přespravedlivá. MENELÁOS Ten střelec věru nemá ducha malého. TEUKROS Mé umění, jež zvláď jsem, není lecjaké. MENELÁOS Jak chlubil by ses, kdybys býval dostal štít. TEUKROS I bezbranný bych tobě v zbroji odolal. MENELÁOS Jak hrozně tvoje řeč tvou zdatnost zvětšuje! Jak hrozně zveličuje statečnost tvá řeč! TEUKROS S kým právo je, ten smí být ducha velkého. MENELÁOS Snad právo, aby vrah můj řádně pohřben byl? TEUKROS Tvůj vrah? Toť hrozná věc! Tys zemřel, jsi však živ! MENELÁOS Mě chránil bůh, však on by býval zničil mě. TEUKROS Tak netup nyní bohy, když tě spasili! MENELÁOS Já že bych pohaněl kdy boží zákony? TEUKROS Když teď jsi tu a bráníš mrtvé pochovat. MENELÁOS Jen nepřátele v boji! Těm to nepatří! TEUKROS Zda Aiás nepřátelsky s tebou kdy se střet'? MENELÁOS Zde nenávist i tam — a tys to dobře znal. TEUKROS Byls přistižen, jak jeho šidils o hlasy. MENELÁOS To selhalo mu vinou soudců, a ne mou. TEUKROS Zlý úskok nejeden znáš tajně zosnovat. 512 SOFOKLÉS MENELÁOS Ta výtka někomu se V muka obrátí! TEUKROS Ne zřejmě ve větší, než já tě zarmoutím. MENELÁOS Jen jedno pravím ti: jej nesmíš pochovat! TEUKROS Ty ale uslyšíš, že bude pochován! MENELÁOS Kdys muže spatřil jsem, ten drzý jazyk měl a přiměl plavce, aby pluli za bouře. V zlé bouři byl bys v něm ni hlásku neshledal, když zle jím zmítala; byl v oděv zahalen a mohl po něm šlapat, kdo jen z plavců chtěl. A tak i tobě, i tvým ústům zlolajným zlá, velká bouře vzejde z mráčku malého a ten tvůj velký pokřik ztiší zakrátko. TEUKROS A já zas viděl muže (pln byl bláznovství), jenž zpupně vedl si, když bližní v tísni byl. A pak ho spatřil kdos mně podobný a též i stejné povahy a takto promluvil: ,,Ó člověče, nic zlého nečiň zemřelým! A učiníš-li, věz, že pak to odpykáš." Ten takto nešťastného muže nabádal. I vidím ho a myslím, nikdo jiný že to není nežli ty. Což řek' jsem hádanku? AIÁS 513 MENELÁOS Jdu pryč. Je hanba, kdyby někdo zvěděl, že jen slovy trestám, kde bych moci užít moh'. NÁČELNÍK SBORU Teď zápas vyvstane o spor veliký. Jak můžeš, Teukře, pospěš rychle, ohlédni se po nějakém prázdném hrobu pro něho, kde mrákotný klín hrobu v náruč by ho jal a lidem všem by hlásal věčnou památku. Vystoupí Tekméssa s Eurysakem TEUKROS Nu ejhle, V pravý čas sem přišli tito dva, syn Aiantův a žena, řádně upravit hrob nešťastnému tomu muži mrtvému. Sem, synu, přistup, blízko stůj a otce se jak prosebník pak dotkni, vždyť ti život dal; kleč při něm s důvěrou a v rukou vlasy drž jak mé, tak matčiny a do třetice své, ten poklad prosebný. A kdyby z vojska kdos tě od mrtvoly této odtrh' násilím, ať zloduch zle je vyhnán, zemře nepohřben, buď do kořene s celým rodem vyhlazen, tak právě, jako já si stříhám kadeř svou. Tu, synu, měj a chraň ji, nikým odehnat se nedej, padni na otce a drž se ho! A vy jak praví muži a ne ženy, teď tu stůjte blízko, střežte jej, až přijdu já a obstarám mu hrob, byť všichni bránili. Teukros odejde stranou, Tekméssa s Eurysakem zůstanou u mrtvého 514 SOFOKLÉS AIÁS 515 SBOR Kdy tedy přestane, kdy vezme konec již ta dlouhá řada let plných svízelů, jež bez ustání stále strast mi působí, vyvolanou trýzní roků válečných, zde v široširé Tróji, kde k hanbě Řeků válka se prodlužuje dál. V nekonečném vzduchu měl zmizet trójský Paris nebo v Hádu, sídle tom všem nám společném, jenž boje vzájemné zbraní ohavných všem Řekům zavinil. Ach trýzně, zase nových trýzní původci! Vždyť on jen uvrhl lidi do zkázy. Ach, nedal věnce vít, ani nedopřál mi možnost zakoušet rozkoš číší vína velmi hlubokých, ani veselit se sladkou hudbou píšťal ten svůdce neblahý, nočním rozkoším se v lůžku oddávat, skončil lásky hry, hry lásky ukončil, ach běda mi! Proto ležím takto opuštěný, sám. Vlasy vlhnou mi rosou bohatou, na truchlivou Tróju zdroj to památek. Vždyť před nočním strachem, před dopadem střel Aiantova chrabrost mi byla ochranou. Teď mě svírá moc božstva děsného. Jaká, jaká ještě radost čeká mne? Po lesnatém valu touží srdce mé, kéž bych tam se octnul, kde strmí lesnatý pod skalinou příkrou náš břeh Sunia, omývaný mořem, abych odtud vroucně mohl pozdravit svaté Athény! Přichází Teukros a za ním Agamemnón s dvěma hlasateli TEUKROS Já pospíšil si, jak jsem zhléď, že vůdce náš sem Agamemnón kvapí spěšně přímo k nám; mně jistě k neradosti jazyk rozváže. AGAMEMNÓN Tys osmělil se na nás, jak mi zvěstují, (a bez trestu) ta drzá slova vychrlit? To tebe míním, syna dívky zajaté. Však kdybys šlechetné byl matky chovancem, snad zvysoka bys mluvil, kráčel po špičkách, když nejsi nic a o nic mrtvé opřel ses a přísahals, že v poli ani na moři my nejsme vůdci tvými, ani Řeků všech, a Aiás, jak ty tvrdíš, sám jak vůdce plul. 516 sofoklés aiás 517 To od otroka slyšet není velké zlo? Znáš muže, o němž jsi tak zpupně krákoral? Kam hnul se, kdepak stál, kde nebyl bych i já? Krom něho cožpak nejsou jiní muži tu? Snad trpký zápas o zbroj Achilleovu jsme ohlásili tenkrát rekům argejským, když Teukros bude všude osočovat nás, a nebude chtít už ni vám, ni podlehlým se poddat rozhodnutí soudců většiny, ten bude na nás chrlit slova hanlivá, neb lstí nás bodat za to, že jste podlehb. Vždyť při takových mravech není možné přec řád zákonitý nikdy ustálit, když ty, kdo vítězi jsou právem, odsuneme vzad, a do popředí dáme ty, co vzadu jsou. To nutno zamezit. Vždyť ramenatý muž a rozložitý není nej bezpečnější: jen rozumného všude čeká vítězství; býk velkých boků též i bičem nevelkým přec na cestu se přímo dává pohánět. A nezískáš-li aspoň trochu rozumu, ,,lék" ten, jak vidím, brzy dostaneš i ty; ač muž ten není nic než stín, ty zpupně přec a drze jednáš, nemáš jazyk na uzdě. Což nezmoudříš? Svůj rod měj v mysli a pak hned sem svobodného muže pošli jiného, ať s námi o tvé věci jedná za tebe! Tvou řeč už nechápu a nerozumím jí, vždyť neovládám nijak jazyk barbarský. náčelník sboru Kéž rozumní jste oba, oba smířliví. Nic lepšího než to vám nelze poradit. teukros Jak rychle lidský vděk se k mrtvým rozplývá a vděčnost ukáže se jako proradnost, když tebe, Aiante, ni slovíčkem ten muž již nevzpomene, za nějž často v boji ty jsi zemdlel a svou duši dávals za něj všanc. Ach všechno je už pryč, vy vším jste pohrdli, a ty, jenž tolik řekls nerozumných slov, což pranic v paměti už nechováš, jak on k vám uzavřeným v ohradách a zničeným sám při obratu bitvy přišel, spasil vás on jediný, kdy po veslařských lávkách už a shora na lodích žár ohně šlehal již a na paluby lodní skákal přes příkop rek Hektór vzletným skokem z výše příkopu. Kdo odvrátil to? Nebyl to čin Aianta, jenž bez tebe, jak říkáš, nikam nevkročil? Snad jednal po právu, když to vám prokázal? A zas když Hektór sám i Aiás losem byl pak určen, dobrovolně vstříc šel jediný, v střed nádoby však nedal los pak drobivý, ni hroudu vlhké země, nýbrž los, jenž měl jak první skočit lehce z přílby s chocholem. To on byl, jenž to proveď, otrok zrozený sám z matky barbarské, s ním jsem byl i já. Kam, nešťastný, se díváš, což tak mluvit smíš? Což nevíš, že svým rodem též byl cizinec i otce tvého otec, Pelops z Frygie? Dál Átreus, jenž tě zplodil, zlosyn bezbožný, že bratru vlastní děti k hodům předložil? Sám syn jsi krétské matky, u níž otec tvůj kdys přistih' muže cizího, jenž zplodil tě, a chtěl ji za to hodit mořským rybám v plen. 518 SOFOKLÉS AIÁS 519 Proč stejný stejnému rod jeho vyčítáš? Mě jako syna zplodil otec Telamón, jenž první z vojska dobyl pocty vítězné, a matku mou měl za choť, kdysi královnu, tu Láomedontovu dceru původem; ji Héraklés pak vybral Telamónu v dar. Dvou lidí šlechetných já šlechetný jsem plod a měl bych v hanbu vydat lidi pokrevné, jimž ty, tak velkou bídou nyní stižené i pohřeb odmítáš a mluvíš bez studu? To dobře nyní věz: když jej kdes pohodíš, i nás tři pohodíš, a budem ležet s ním. Vždyť pro mne čestné je spíš zemřít veřejně, však pro něho a ne jen pro tvou manželku — či za tebe a tvého bratra říci mám? Hleď tedy nejen na můj prospěch, ale svůj. Však jednou se ti zachce, když mi ublížíš, být radši zbabělcem než drzým vůči mně. Vystoupí Odysseus NÁČELNÍK SBORU Věz, vládce Odyssee, že jsi přišel vhod, ač chces-li rozuzlit, ne zamotat ten spor. ODYSSEUS Co je to, muži? Nad tím mrtvým rekem jsem křik Átreovců totiž zaslech' zdaleka! AGAMEMNÓN Což, vládce Odyssee, nejsme nejvetší my potupeni hanou tímto mužem zde? ODYSSEUS A jakou? Vždyť já za zlé nemám člověku. když slyší potupu a splácí řečí zlou. AGAMEMNÓN On hanbu uslyšel — též se mnou jednal tak. ODYSSEUS Co proved' ti, že měl bys škodu dokonce? AGAMEMNÓN Jak tvrdí, nenechá zde ležet bez pohřbu tu mrtvolu a mně ji navzdor pochová. ODYSSEUS Smím pravdu říci ti, a přec se svorně dál zas budu 8 tebou stýkat jako s přítelem? AGAMEMNÓN Jen řekni! Jinak bych byl nerozumný, neb v mých očích přítel jsi z všech Reků největší. ODYSSEUS Nuž poslyš! Toho muže (pro bohy!) se chraň kams hodit bez pohřbu a tak bezcitně! A k takovému záští ani přesilou se nedej strhnout, abys právo pošlapal! On v záští největším měl z vojska kdys i mne, co dostal jsem jak vítěz Achillovu zbroj; a třebaže tak se mnou smýšlel, přec bych ho tak z pomsty nepohodil, abych nepřiznal, že lepšího jsem ze všech Řeků nespatřil, co přitáhli jsme k Tróji, kromě Achilla. A proto neprávem bys ty ho potupil, neb ne už jeho, nýbrž boží zákony 520 SOFOKLÉS AIÁS 521 bys ničil; hřích je škodit lidem šlechetným, byť mrtvým již, i kdybys nenávist k nim měl. AGAMEMNÓN Ty, Odyssee, ho tak hájíš proti mně? ODYSSEUS Tak jest. Když správná byla zášť, já choval zášť. AGAMEMNÓN Zda mrtvého bych neměl ještě pošlapat? ODYSSEUS Zlým prospěchem se netěš, synu Átreův! AGAMEMNÓN Vždy není snadné vládci jednat šlechetně. ODYSSEUS Však snadno dobrou radu přátel v úctě mít. AGAMEMNÓN Muž šlechetný má představené poslouchat. ODYSSEUS Kdo přátelům se poddá, duševně je výš. AGAMEMNÓN Jen považ, jakému to muži činíš vděk! ODYSSEUS Ten muž byl kdys můj soupeř, ale šlechetný. AGAMEMNÓN Co počneš? Mrtvého ctíš takto odpůrce? ODYSSEUS Je jeho zdatnost u mne víc než nenávist. AGAMEMNÓN Vždyť tito muži z lidí jsou přec vrtkaví. ODYSSEUS Ba mnozí — hned jak med a vzápětí jak jed. AGAMEMNÓN Ty chválíš, takovéto hledat přítele? ODYSSEUS Však zatvrzelé srdce nerad chválívám. AGAMEMNÓN My ukážem se tedy dnes jak zbabělci? ODYSSEUS Ach ne, spíš spravedliví v očích Reků všech. AGAMEMNÓN I kážeš, abych svolil pohřbít mrtvého? ODYSSEUS Tak jest. V tom stavu budu jednou přec i já. AGAMEMNÓN Jsou všichni stejní. Každý dbá jen o sebe. 522 SOFOKLÉS AIÁS ODYSSEUS A o koho mám více dbát než o sebe? AGAMEMNÓN Ať tobě tedy přičtou čin ten a ne mně! ODYSSEUS Ať tak či onak — u všech budeš šlechetným. AGAMEMNÓN Však dobře toto věz, že já bych prokázal ti mnohem větší vděk než tento, ale on ať tam, neb zde mi bude stejně nejhorším vždy nepřítelem. Ty však čiň, co libo ti. Agamemnůn odejde NÁČELNÍK SBORU Ten, Odyssee, blázen byl by, kdo by ti chtěl moudrost upírat, když takto jednal jsi. ODYSSEUS A od té chvíle v tom se přiznám Teukrovi, že takovou mám lásku, jakou dříve zášť. I chci tu mrtvolu teď s vámi pochovat, vám pomáhat a z toho nezanedbat nic, čím smrtelník má přispět mužům výtečným. TEUKROS 0 vzácný Odyssee, ve všem řečí tě chci pochválit — jsi jiný, nežli čekal jsem. Vždyť největší byls jemu z Řeků nepřítel, teď skutkem přispěl jsi. Když žil jsi, mrtvého tak potupit ses nikdy neodvážil, jak ten potřeštěný vůdce, který přišel k nám sem se svým bratrem a chtěli troufale jej pohanit a hodit ven kdes bez pohřbu. Zeus Otec, vládce nebes, a msty pamětná ať Erínys a Diké 8 mocí výkonnou zle zhubí zlé, jak chtěli sami Aianta kdes k hanbě pohodit a nezaslouženě. Však tebe, odchovance starce Láerta, se bojím nechat dotknout hrobu mrtvého, vždyť mrtvému tím nechci dělat těžkosti. Však jinak pomáhej, a chceš-li, někoho si přivést z vojska, nás to rmoutit nebude. Vše ostatní já obstarám a ty pak věz, že k nám ses ušlechtilým mužem osvědčil. ODYSSEUS Já přispět chtěl, však jestli není služba má ti milá, půjdu pryč, však schvaluji tvou řeč. TEUKROS Dost už! Dlouhý čas již s pohřbem meškáme; jedni dutý rov mu rukou kopejte, druzí na vysokých nohách trojnožku mu stavte na oheň k lázni očistné. Dál mužů družina Aiantovu zbroj ze stanu ať štítem krytou přinese. K Eurysakovi A ty pak, synku, teď, co jen síly máš, z lásky uchop se otce drahého a společně tu se mnou nazdvihni mu bok, neboť ještě ze žil teplých doposud 524 sofoklés sofoklés krev ztemnělá mu prýští prudce do výše. Nuž z mužů přítomných každý, kdo teď tvrdí, že mu věrný je, pospěš, přistup sem, jemu posloužit, nejlepšímu ze všech lidí smrtelných, jakým on, rek Aiás, celý život byl. Teukros a Eurysakés drží mrtvolu Aiantovu a sbor při odchodu zpívá Lidé mnoho zvědí, když to zakusí; však než to zkusí, nikdo hádat nemůže, co mu v budoucnosti osud přinese. slídící 606 POZNÁMKY POZNÁMKY 607 vého dřeva, poněvadž posvátný dub předpověděl jeho konec 453 oliv pokácíš — dále chce mít na hranici dřevo z oliv, které mu byly zasvěceny a jejichž ratolestmi byli věnčeni vítězové na olympijských hrách K AIANTOVI 461 synu Láertův — syn Láertův je Odysseus 461 sídlo má ze všech nejzazší — uprostřed polokruhovitého lodního tábora byl stan Odysseův, na levém konci tohoto polokruhu byl Aiantův stan, na pravém konci stan Achilleův 461 jak feny lakónské — lakónské feny, pocházející prý od psa a lišky, byly proslulé svou rychlostí a stopařským uměním 461 kovoústé trubky tyrrhénské — básník se zde dopouští anachro-nismu, neboť kovová válečná trubka s širokým ústím byla vynalezena Etrusky a v Řecku byla zavedena teprve později 461 štítonošem Aiantem — Aiás je tak nazýván podle svého mohutného štítu, zhotoveného ze sedmi vrstev koží 463 obou stanů vůdcovských — u stanů Agamemnona a Meneláa 463 na lup smíšený a nedělený — ukořistěný skot, který ještě nebyl rozdělen mezi vůdce, nýbrž byl společně hlídán pastýři 468 Telamónův synu — Aiás 468 řeč... Danaů — Danay jsou všeobecně nazýváni Řekové 469 taurská Artemis — bohyně Artemis měla proslulou svatyni na poloostrově Taurském 469 kovem chráněný — tj. kovovým štítem 470 řeči Argeiů — Řeků 470 dva velcí králové — Agamemnón a Meneláos 470 zlolřilý potomek z rodu Sisyfova — Odysseus byl potupně nazýván synem korintského krále Sisyfa, od něhož prý Odysseův otec Láertés koupil milenku Antikleiu, když byla už těhotná; měla tím být zřejmě též odůvodněna Odysseova chytrost, neboť Sisyfos byl považován za nejchytřejšího muže na celém světě 470 Erechtheovci zemí zrození —■ Athéňané se pokládali za původní obyvatele své země a odvozovali svůj původ od mytického krále Ercchthca, syna Héfaista a Země. K nim zde básník úmyslně počítá i obyvatele ostrova Salamíny, který též později náležel k Attice 472 dva berany pak vzal — v jednom z nich viděl šílený Aiás zřejmě Agamemnona a uřízl mu jazyk proto, že vynesl nespravedlivý rozsudek, v druhém pak Meneláa nebo Odyssea 472 tvář zahalil si šatem — při velké bolesti nebo v předtuše blízké smrti zahalovali si lidé tvář i hlavu rouchem 473 být ukamenován—ukamenování bylo v hérojském věku obvyklým trestem smrti 473 oba máme žal — Tekméssa tím míní Aianta a sebe; blíže to vysvětluje v dalších verších 475 s jakýms přeludem se dával do řeči — tak soudila Tekméssa, která byla uvnitř stanu 476 volám Teukra —■ Aiás chce bratru svěřit péči o svého syna Eury saka 476 chce kořistit — Teukros byl asi právě na výpravě za kořistí někde v sousedním kraji 479 Die, jenž jsi praděd můj — Aiantův otec Telamón byl synem Aiaka, který byl synem Dia 479 šelmu potměšilou —• tj. Odyssea 479 krále dva — Agamemnona a Meneláa 479 mrákoty, nyní světlo mé — Aiás, který pomýšlí na smrt, se již počítá mezi obyvatele podsvětí, pro něž mrákoty (= temnoty) jsou totéž, co světlo pro lidi na zemi 480 mne..., mužů vzor — Homérovi hrdinové dávali rádi najevo své přednosti a zásluhy 481 jméno mé... se hodí ke všem strastem mým — řecké citoslovce „ajaj" vyjadřuje bolest, jako naše „ach" 481 první poctu v boji získal chrabrostí — Aiantův otec Telamón při první výpravě do Tróje, podniknuté Hérakleem, dostal jako odměnu za svoji udatnost Hésionu, matku Teukrovu 481 hrůzozraká Panna — Athéna 482 když každý vzdaluje a přibližuje smrt — Aiás soudí, že pouhé střídání dnů nám nemůže působit radost, neboť každý den nás přivádí blíž k smrti a tím, že žijeme, ji současně od nás oddaluje 486 šííí..., jenž ti jméno dal — Eurysakés znamená česky Širo-koštítý 487 nejsem žádnou službou bohům povinen — Aiás myslí, že ho bohové opustili, proto že jich nemusí dbát 488 Ó slavná Salamíno — anachronická narážka na slávu ostrova Salamíny, kterou získal teprve vítězstvím Řeků nad Per-šany r. 480 př. n. 1. 490 poskvrnění abych smyl — k očištění bylo třeba tekoucí vody z řek, pramenů nebo z moře; Aiás chce ovšem smýt vinu svou vlastní krví 490 v zem zahrabu ho — věci poskvrněné vraždou nebo i jinak byly odstraňovány z lidské společnosti; tak také všichni chápali tato slova. Aiás však chtěl zarazit meč do země, aby naň nalehl a usmrtil se 490 dar od Hektora — na Hektorovu výzvu k souboji byl mu jako soupeř losem vybrán Aiás. Když nastala noc, byl souboj ne- I 608 POZNÁMKY 490 491 491 492 492 492 495 497 497 498 499 499 503 503 506 506 510 510 rozhodně ukončen a oba hrdinové se navzájem obdarovali. Hcktór dal Aiantovi svůj meč a Aiás I lektorovi svůj pás dar ořů bělostných — Rekové si představovali, že bůh slunce vyjíždí denně na nebe se člyřspřežíni bílých koní Pán —■ syn boha Herma je dávný řecký bůh lesů a pastvin, narozený podle pověsti na hoře Kylléné v Arkadii. Rád se věnoval hře na píšťalu. Jeho nej milejšími společnicemi byly horské nymfy, které při jeho hře provozovaly své tance. Později začal být Pán pokládán za člena Dionýsovy družiny, v níž měl vlastní průvodce Pánisky (= mladší Pány) krok taneční... z Nýsy, Knóssu — obyvatelé obou těchto měst prováděli rádi veselé tance k poctě boha Dionýsa a Pána délský Apollón — Apollónovým rodištěm byl ostrov Délos lkarské moře — nazvané tak po íkarovi, který podle báje do něho spadl, když za pomoci zhotovených křídel letěl s otcem Daidalem z ostrova Kréty Arés sňal mi z očí hoře veliké — bůh, který utrpení seslal, mohl je zase odvrátit Ó ženo..., pojd ven — Tekméssa na Aiantův příkaz byla ve stanu Koti vražedný — tj. Aiantův meč, zaražený do země veškerého vojska nijak nešetřte — Aiás svolává kletbu na celé vojsko, které se ho podle jeho mínění mělo zastat proti nespravedlivému rozhodnutí soudu tě pozdravím i tam — v podsvětí kdo z bohyň na Olympu — sbor tu má na mysli horu v Mýsii, kde sídlily horské nymfy Orcady a Dryady z božstva řek — tj. říční nymfy Najády muž, jenž mnoho zkusil — míněno ironicky k vůli bohům zemřel — aby je usmířil za své provinění jím vyhnán z vlasti uprchnu — Teukros zde předvídá to, co se pak podle pověsti skutečně stalo. Telamón jej vypudil z vlasti a Teukros odplul na Kypros smýkal jím..., až byl bezduchý — básník se zde odchyluje od Homéra, podle něhož byla k vozu připoutána řemeny (nikoli pásem) Hektorova mrtvola on přísahu chtěl sjdnit — podle pozdější pověsti (Honirr se o ní nezmiňuje) zavázali se všichni nápadníci krásné Heleny jejímu otci Tyndareovi přísahou, že v případě potřeby přispějí na pomoc tomu, kdo ji dostane za manželku len střelec — lukostrelci byli v hérojské době ctěni a váženi. Teprve později sc dostali v opovržení, zvláště u Athéňanň, neboť se tak nazývali strážci veřejného pořádku, pocházející většinou z barbarských kmenů; básník se zde tedy dopouští anachronismu, užívá-li tohoto názvu v hanlivém smyslu poznámky 609 510 511 513 514 514 515 515 515 516 516 516 516 517 517 517 vrah můj — MeneláoH nazývá Aiuiitu vrahem pro jeho úmysl, i když se mu nezdařil jeho šidils o hlasy — při hlasování o Acliilleovu zbroj len poklad prosebný — Teukros, aby zabránil po dobu své nepřítomnosti zneuctění mrtvoly, přikazuje Eurysakovi, aby jako prosebník klečel u otcovy mrtvoly, čímž bude pod ochranou Dia. Místo ratolestí, které prosebníci držívali v rukou, má držet jejich ustřižené kadeře. Blíže vysvětluje Teukros symbolický význam tohoto aktu v následujících verších trójský Paris — syn Priamův, původce trójské války nedal věnce vít — účastníci veselých slavností si ovíjeli věnce kolem hlavy i kolem číší moc božstva děsného — Hádu břeh Sunia — Sunion je mys s městem, nejjižnější výběžek Attiky. Plavci, kteří pod ně od východu přijížděli, spatřili zde nejprve v dáli athénskou Akropoli my nejsme vůdci tvými — Agamemnón tu nadsazuje a to, co Teukros řekl o Meneláovi, vztahuje i na sebe od otroka — jen ve vášnivém rozčilení mohl Agameninón nazvat Tcukra otrokem, neboť jeho matka Hésioné byla dcerou trójského krále Láomcdonta kde nebyl bych i já — Agamemnón ve snaze zlehčit zásluhy Aiantovy tvrdí, že Aiás konal vše jen s ním a pod jeho vedením sem svobodného muže pošli — poněvadž Agamemnón nazývá Teukra potupně otrokem, vyzývá jej, chce-li s ním jednat, aby si zjednal za sebe zástupce, jak to přikazoval pozdější attický zákon, který zde básník přenáší do doby hérojské jazyk barbarský — narážka na to, že Tenkrova matka nebyla původu řeckého, nýbrž barbarského, tj. neřeckého los... drobivý, ni hroudu vlhké země — Teukros zde naráží (anachronistický) na podvod Dóra Kresfonta. Ten totiž, když jednal se svými bratry o rozdělení Peloponnésu a bylo určeno, že nejúrodnější kraj dostane ten, jehož los zůstane v přílbě jako poslední, hodil prý do osudí hroudu vlhké země; ta se samozřejmě rozpadla a zůstala na dně. To uvádí Teukros k potupě Sparťanů a k chvále Aianta, který dal do přílby takový los, který by hned mohl vypadnout Álreus..., zlosyn bezbožný — Againemnonův otec Atreus zastihl svou manželku Ácropu u svého bratra Thyesta, a dal ji proto hodit do moře; tři syny Thycstovy zavraždil a předložil otci k jídlu krétské matky — Agamemnouova matka Áeropé byla dcerou krétskeho krále Katrea. Teukros to uvádí opovržlivě, neboť Kréťané se netěšili dobré pověsti 610 POZNÁMKY 518 i nás tři pohodíš —■ totiž Teukra, Tekméssu a Eurysaka 518 pro tvou manželku —■ uvedeno chybně, neboť nikoli žena Agamemnonova, nýbrž žena Meneláova Helena byla příčinou trójské války 522 a( tam neb zde —■ tj. v podsvětí nebo zde na zemi 523 zbroj... štítem krytou — veškerou zbroj, kromě štítu a meče; štít měl zdědit po otci jeho syn a meč, jímž se Aiás zavraždil, musel být hozen do moře nebo být zakopán do země K SLlDIČŮM 539 sotva šest dní — báje dokonce vypráví, že Hermes provedl své šibalství hned prvního dne, kdy se narodil 546 nechí vyžene je — zde končí text originálu. Silénňv rozhovor s Apollónem je doplněn podle dohadu. (Sofoklés použil tzv. homérskeho hymnu č. 3) 554 V pradávném chaosu —■ Hermova píseň je moderní, ale její motiv není v antické poezii neobvyklý ■ K ZLOMKŮM 573 než druzí třikrál blaženější — tj. zasvěcenci do eleusínských mystérií 580 Kypřanka — tj. Afrodite, podle ostrova Kypru, místa svého mytického narození 580 zlatozářný — tj. Zeus, který v podobě zlatého deště oplodnil Danau 580 v peří labutí — byl oděn Zeus, když se v podobě labutě zmocnil Ledy 584 Tanais — dnešní Volha, hranice mezi Evropou a Asií 584 po skythsku — Skythové, indoíránský kmenový svaz v dnešním jižním Rusku 584 Palamis — mořská ryba 584 Ten... objevil — tj. Palamédés 585 západ Psa — tj. Siria 585 Což tento neukončil — tj. Palamédés 585 má na ramenou otce — tj. Anchísa 585 k Argu — tj. k Řekům 587 svoji paní — tj. mořskou bohyni Amfitrítu, manželku Poseidonovu 587 Astakova potomka — tj. Melanippa; mozek měl vrátit život Týdeovi, kterého M. těžce poranil diskem 588 Jakási v moři je zem — samoplodící země hojnosti byla častým námětem řecké fabulistiky 588 Dělnici — příjmení Athény, řec. Ergané od ergon, dílo POZNÁMKY 611 589 ona otoíí — popis sbíráni kouzelného kořene 589 samičky ptačí nevzpomenou na větry — větrům byla přisuzo- zována nápomocná síla při oplodnění 589 kameni lýdský — magnet, se kterým se seznámili Řekové v Malé Asii 612 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN SEZNAM VLASTNÍCH JMEN Aby (řec. Abai) — město ve Fókidě vc středním Řecku s chrámem a věštírnou boha Apollóna Adrástos (-ta) — argejäký král, tchán Polyneikův, vůdce výpravy „sedmi proti Thébám" Afrodite (-ty) — bohyně lásky a krásy, nejkrásnější z řeckých bohyň Agamemnón (-nona) — syn krále Átrea, mykénský král, vrchní velitel řeckých vojsk v trójské válce, bratr Meneláův, manžel Klytaiméstřin, otec ífigeneie, Elcktry, Chrýsothemidy, Oresta Agénór (-ora) — syn boha Poseidona, foinícký král, otec thébského krále Kadma Achajové (= Achajci) — všeobecný název pro obyvatele Řecka Achelóos (-lóa) — bůh největší řeky v Řecku (dnešní Aspropotamos v Aitó-Ui) Acheron (-ntu) — řeka v podsvětí Achilleus (-ea) — syn Pélea a mořské bohyní Thetidy, nejslavnější řecký hrdina v trojaké válce Aiás (Aianta) — syn salamínského krále Telamóna, po Achilleovi nejsilnčjší a nej statečnější bojovník před Trójou Aigeus (-ea) — athénský král, syn Pandíona, otec Théseův Aigisthos (-tha) — syn Thyestův, bratranec a vrah mykénského krále Agamemnona, milenec jeho manželky Klytaiméstry Aineiás (-neia) — syn Anchísa a Afrodity, trójský hrdina známý z Homéra, praotec Římanů Aithio-pové — polomytický národ na okraji antického světa, odtud název Etiopie Aitólie — krajina v západní části středního Řecka Akrisios (-ia) — král v Argu, otec Danain, zabit svým vnukem Perseem A It i. (-ea) — král v Ardadii Alétés (-ta) — syn Hérakleův, král v Korintu Alkméné (-ny) — manželka Amfitryóna, matka Hérakleova Alk-meón (-ona) — vítězný vojevůdce Potomků (Epigonů) v tažení proti Thébám. Zabije z návodu otce svou matku Erifylu jako zrádkyni a je stíhán Liticemi Amfiaráos (-ráa) — mytický král argejský, jeden z vůdců výpravy „sedmi proti Thébám", proslulý věštec Amfitríté (-ty) — dcera mořského boha Nérea, manželka Poseidonova Antigone (-ny) — dcera thébského krále Oidipa a jeho manželky a matky Iokasty, sestra Eteoklova, Polyneikova a Isménina Antilochos (-cha) — syn pylského krále Nestora, jeden z nej statečnějších bojovníků v trójské válce Apollón (-llóna) — syn Diův a jeho milenky Léty, bůh slunce a světla, ochránce života a pořádku, bůh umění lukostřeleckého, věšteckého, nadšení básnického, hudby a lékařství, bratr Artemidin Arcs (Area) — syn vládce bohů Dia a jeho manželky Héry, bůh války Argejci, Argejští — pův. obyvatelé argolského kraje v severovýchodní části Peloponnésu, později název pro Řeky SEZNAM VLASTNÍCH JMEN 618 vůbec. Arg»h (-gu) — město v Argolidě na místě stejnojmenného dnešního města Artomis (-idy) — dcera nejvyššího boha Dia a jeho milenky Léty, bohyně lovu, zvěře a přírody, později též bohyně měsíce, symbol panenské čistoty, sestra Apollónova AsklépioM (-ia) — syn boha Apollóna, slavný lékař a později bůh lékařství AmukoH (-ka) — otec Melanippa, hrdinný obránce Théb v boji proti Argu A»-tyoché (-chy) — dcera Láomedonta, sestra Priamova, jemuž pošle na pomoc syna Eurypyla Atalanté (-ty) — matka Partheuopaia, jednoho z účastníků výpravy „sedmi proti Thébám" Athamás (-auta) — thébský král, otec Frixa a Helly, v jiné verzi spojen » Inó, kterou žárlivá Héra krutě pronásleduje Athéna (řec. Athéné) — dcera Dio-va, bohyně moudrosti a vítězně vedené války, ochrankyne práva a spravedlnosti, ochranná bohyně Řeků, zejména Athénami Athény — hlavní město Attiky Átreovci — synové Átreovi, tj. Agamemnón a Meneláos Átreus (-ea) — mykénský král, otec Agamemnonův a Meneláův Aulis (-idy) — boiótský přístav. Bakchantky — ctitelky a průvodkyně boha Bakcha, účastnice bujných průvodů a orgií, pořádaných k jeho poctě Bakchos (-cha) viz Dionýsos Boreás (-ca) — bůh severního větru. Danaé (-ay, zříd. nesklonné) — dcera argejského krále Akrisia, milenka Diova, matka hrdiny Persea Dardanos (-na) — praotec Trojanů, zakladatel Dardanie, trójské říše Daulius (-idy) — město ve Fókidě, ležící na cestě z Orchomenu do Delf Déianeira (-ry) — dcera kalydónského krále Oinea, manželka Hérakleova, matka Hyllova Delfy —• město ve Fókidě na jižním úpatí Parnasu se slavným chrámem a věštírnou boha Apollóna Démétér (-try) — bohyně plodnosti, země a rolnictví; hlavní slavnosti pořádané na její počest byla mystéria v Eleusíně Diké (-Diky, zříd. nesklonné) — bohyně spravedlnosti, dcera Diova a Themidina Dionýsiskos (-ka) — zdrobnelina od Dionýsos, jméno boha Dionýsa v době raného dětství Dionýsos (-ýsa) též Bakchos — syn nejvyššího boha Dia a jeho milenky Se-mely, bůh vína a vinařství; narodil se v Thébácli Dirké — pramen v Thébách Dótlóna (-ny) — město v Épeiru se slavnou věštírnou. Élektrá (-try) — dcera mykénského krále Agamemnona a Klytaiméstry, sestra Oresta a ífigeneie Erechtheus (-ca) — athénský král, podle báje syn boha Héfaista a Země Eriboia (-e) — manželka Tela-mónova, matka Aiantova Erínye též Lítiee — bohyně pomsty a kletby, služebnice boha podsvětí Háda a jeho manželky Persefony; byly zobrazovány s pochodněmi v ruce a s hady ve vlasech Eris (-idy) — bohyně sváru Erós (-óta) — bůh lásky i sama láska; syn bohyně lásky a krásy Afrodity a boha války Area Érigoné dcera rolníka í karia, který své druhy seznámil s vínem. Ti v domnění, že je íkario^ 614 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN SEZNAM VLASTNÍCH JMEN 615 otrávil, ho zavraždi; jeho mrtvolu Érigoné nalezne a oběsí se Eteoklés (-klea nebo -kla) — mladši syn thébského krále Oidipa, bratr Poly-neikův, Antigonin a Isménin Eteoklés (-kla) — syn argejského hrdiny líita, jeden z účastníků výpravy „sedmi proti Thébám" Euboia (-ie) — u Sofo klea též Euboiis, ostrov v Egejském moři Euénos (-nu) — řeka v Aitólii Eumenidy (= „Blahovolné") — usmířené bohyně pomsty a kletby; viz Erínye Eurydiké (-ky) — manželka thébského krále Kreonta Eurypylos (-la) — spojenec Trojanů, syn Astyochy. V trójské válce padne Eurysakés (-ka) —syn Aianta a jeho manželky Tekméssy Eurytos (-ta) — oichalský král, který naučil Héraklea střelbě z luku, otec Ifitův a Iolin. Faidra — dcera krétskeho Mínóa, manželka Théseova. Milovala nevlastního syna Hippolyta Fanoteus (-tea) — vládce v jižní Fókidě, bratr krísského vládce Krísa, strýc a nepřítel Krísova syna Strofia Fíneus (-ea) — mytický král a věštec v thráckém městě Salmydéssu Foibos (-ba) (= „Zářivý") — příjmení boha Apollóna, používané často místo jeho jména Fókis (-idy) — krajina ve středním Řecku se známým pohořím Parnasem a městem Delfy Frygové — název maloasijského národa, zde označení Trojanů Fthía (íe) — rodiště Achilleovo. Cáia (e) též Gé — bohyně země a sama Země, vzniklá po prvopočátečním Chaosu, matka všeho, co na zemi žilo a rostlo. Hádés (-da) — bůh podsvětí nebo podsvětí samo Haimón (-mona) — syn thébského krále Kreonta a jeho manželky Eurydiky, snoubenec Antigony, dcery krále Oidipa Hekaté (-ty) — podsvětní bohyně se třemi hlavami a třemi těly, vládkyně nad příšerami a kouzly Hek-tór (-tora) — nejstarší syn trójského krále Priama a jeho manželky Hekaby, vrchní velitel trójských vojsk ve válce s Řeky Heleně (-ny) — nejhezčí žena světa, manželka Meneláa, její unos Paridem vyvolal trójskou válku Helenos (-na) — syn trójského krále Priama, výborný věštec Hélios (-ha) — syn Titána Hyperíona a jeho manželky Thic, bůh slunce; jako zářivý bůh se zlatými vlasy a korunou byl zosobněním slunce; Héra (-ry) — dcera Titána Krona a jeho manželky Rheie, sestra a manželka Diova Héraklés (-klea nebo -kla) — syn Diův a Amfitryónovy manželky Alkmény, největší hrdina řeckých bájí Hermes (-ma) — syn Diův a Main, posel bohů, pomocník a ochránce chytrých a lstivých Udí, vynálezce lyry Hippome-dón (-onta) — syn argejského krále Talaa, jeden z vůdců výpravy „sedmi proti Thébám" Hipponús (-noonta) — král v Achaji, otec Periboie, matky Týdea Hyllos (-la) — syn hrdiny Héraklea. Chalkódón (-onta) — král Abantů na ostrově Euboii Cheirón (-óna) — moudrý Kentaur, znalý lékařského umění Chrýsa (-sy) — malý ostrov východně od ostrova Lčmnu, sídlo nymfy Chrýsy, která stíhala Filoktéta svým hněvem Chrýsothcinis (-idy) — dcera mykén-ského krále Agamemnona a Klytaiméstry, sestra Ifigencic, Élektry, Oresta. Iakchos (-cha) — syn Dia a Démétry, jiný název boha Bakcha (Dio-nýsa) ída (řec. ídé) — vysoké pohoří blízko Tróje ffianassa též ffigeneia — nejstarší dcera mykénského krále Agamemnona; v Aulidě byla otcem obětována Artemidě, která ji však zachránila a učinila ji svou knčžkou ffitos (-ta) — syn oichalského krále Euryta Ilion (-lia) — jiné označení města Tróje ínachos (-cha) — říční bůh, nejstarší král Argu. Za sporu Héry a Poseidona se přiklonil na její stranu a byl za to Poseidonem vysušen ló (íóny, nebo nesklonné) — dcera říčního boha ínacba Iobatés (-ta) — král v maloasijské Lykii, otec Stheneboie Iolé (-ly) — dcera oichalského krále Euryta, sestra ífitova Ión (-óna) — syn Kreúsy a Apollóna. Odložen stane se chrámovým sluhou v Delfách. Po letech opět poznán matkou. Praotec Iónů Isméné (-ny) —- dcera thébského krále Oidipa, sestra Antigony, Eteoklca a Polyneika Isniénos (-na) — řeka v Boiótii; pod jejím pramenem se rozkládaly Théby Itys (Itya) — syn thráckého krále Térca a jeho manželky Prokny Ixíón (-ona) — mytický král Lapithň; za pokus násilí na Diově manželce Héře byl svržen Diem do podsvětí a vplcten do kola, které se neustále otáčelo. Kadmos (-ma) — syn foiníckého krále Agénora, zakladatel Théb v Boiótii Kalchás (-anta) — syn věštce Thcstora, slavný věštec Řeků před Trójou, známý z Homéra Kapaneus (-ea) — syn hrdiny Hippo-nou, jeden z vůdců výpravy „sedmi proti Thébám" Kédailón (-óna) — na Naxu sluha a učitel Héfaistův. Název Sofokleova satyrskóho dramatu Kéfísos (-ísa) — řeka západně od Athén, tekoucí směrem k přístavu Peiraieu Kénaion (-aia) — mys a předhoří v severozápadní části Euboie Kentaurové — divoké mytické bytosti s horní částí těla lidskou a spodní částí koňskou, sídlící v Thessalii Kerbe-ros (-ra) — trojhlavý pes střežící vchod do podsvětí, obvykle označovaný jako potomek Týfóna a Echidny, bájné bytosti, půl ženy a půl hada; kolem Kerberovy šíje byli ovinuti hadi a ocas končil dračí hlavou Kcry — dcery bohyně Noci; bohyně násilné smrti Kithairón (-ónu) — pohoří mezi attickým a megarským krajem Kletba — bohyně provázející Lítice Klytaůncstra (-y) též Klytaimnéstra, manželka a vražedkyně krále Agamemnona, matka Oresta a Elcktry Kolónos — pahorek u Athén s posvátným hájem Eumcnid, pojmenovaný tak podle dávného héroa Kolona Korint (řec. Korinthos) — známé obchodní středisko u Korintského zálivu Kreón (-onta) — syn Menoikeův, bratr Iokasty, matky a zároveň manželky krále 616 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN SEZNAM VLASTNÍCH JMEN 617 Oidipa, thébský král Kreúsa (-sy) — dcera Erechthea, choť Xútha, matka Ióna Krísa — starobylé město v jižní Fókidě Kylléné (-ny) — 1) pohoří v severovýchodní Arkadii, rodiště boha Herma a Pána, 2) horská nymfa, sídlící na tomto pohoří. Labdakos (-ka) — syn thébského krále Polydóra, vnuk Kadmův, otec Láiův, děd Oidipúv Labdakovci — potomci krále Labdaka; někdy též název pro thébský panovnický rod Láertés (-ta) — otec hrdiny Odyssea Láios (-ia) — thébský král, syn Labdakův, otec Oidipův, manžel Iokastin Lakónky — obyvatelky Lakónie, v širším smyslu Sparťanky Láokoón (-ónta) — trójský kněz varující před dřevěným trójským koněm, později mořskými hady uškrcený i se svými syny Láomedón (-onta) — otec Priama a Astyochy, král Tróje Lárísa (-sy) — město Pelasgů v severním Řecku, kde byl zabit Akri-sios nešťastně vrženým diskem svého vnuka Persea Lémnos (-nu) — ostrov v severovýchodní ěásti Egejského moře, jihozápadně od Hellés-pontu; byl sopeěného původu, a proto byl zasvěcen Héfaistovi, bohu ohně Lichás (-cha) — posel Hérakleův Lítice — viz Erínye Lyko-niédés (-da) — král na ostrově Skýru, otec Achilleovy milenky Déidameie Lykos (-ka) — syn Pandionův, athénský hérós, praotec Lykiů Lykúrgos (-ga) — mytický král Edonů v Thrákii. Maia (-ic) — dcera Atlantova a Pleiónina, matka boha Herma Mai-nady — ctitelky a průvodkyně boha Bakcha (l)ionýsa); v mýtech i kultu splývaly s Bakchantkami Megareus (-ea) — syn Kreonta a Eurydiky; v boji se dobrovolně obětoval za záchranu své vlasti Mem-nón (-nona) — egyptský spojenec Priamův v trójské válce Meneláos (-láa) — syn mykénského krále Átrea, bratr Agamemnonův, manžel krásné Heleny, spartský král Menoikeus (-kea) — vládce v Thébách, otec Kreontňv a Iokastin Meropé (-py, zříd. nesklonné) — manželka krále Polyba, který se ujal nalezence Oidipa Míiiós (-óa)—král v Knós-su na Krétě Múzy — bohyně umění, dcery Diovy a bohyně paměti Mnémosyny; Řekové si je představovali jako krásné ženy obvese-lnjící zpěvy a tanci bohy i sebe; jejich vůdcem byl bůh Apollón Mykény — město v západní části argolského kraje, sídlo Agamemno-novo Myrmidoné kmen v severním Řecku, družina Achilleova Myrtilos (-la) — vozataj éUdského krále Oinomaa Mýsie — hornatá a zalesněná země v severozápadní Malé Asii, nazvaná podle praotce Mýsa Mýsos (-sa) — obyvatel Mýsie. Nauplios (-ia) — pro smrt syna Palaméda přivodí ztroskotání Řeků vracejících se od Tróje Nemessis (nesklonné) — dcera bohyně Noci, bohyně spravedlivé odplaty; obdarovávala lidi podle zásluhy štěstím nebo neštěstím Neoptolemos (-ma) — syn hrdiny Achillea a jeho milenky Déidameie Nessos (-ssa) — divoký Kentaur, který chtěl unést Hérakleovu manželku Déiitiirirn Neulór (-ora) —■ myticky král v Pylu, nejstarší řecký hrdina v trójské válce, vážený pro rvou moudrost Níké (-ky, zříd. nesklonné) - - bohyně víič/.nIví, /nlini/n-vaná s křídly, s vítězným věncem nebo h palmovým listem Niobe (-by, zříd. nesklonné) — dcera sipylskŕho krále Tnntala, iiinii/.rlkii thébského krále Amfíona; bolestí nad ztrátou svých dělí /.kiuueiičlii Nísos (-sa) — syn Pandionův proměněný v orla Notos (-ta) IhiIi jižního větru Nýsa — hora na Euboii, kde byl podle pověsti vychován Bakchos. Odysseus (-ea) — syn Láertův, král na ostrově Ithace, považovaný za nejchytřejšího ze všech Řeků před Trójou Oidipús (-pa) — syn thébského krále Láia a jeho manželky Iokasty, otec Antigony, Is-mény, Polyneika a Eteokla; nevědomky usmrtil svého otce a oženil se s vlastní matkou Oichalie — město na ostrově Euboii, sídlo krále Euryta Oineus (-ea) — kalydónský král, otec Déianeiry, druhé manželky Hérakleovy Oinoinaos (-aa) — král v Élidě, otec Hippodameie, pověstný tím, že vyhlásil závody, v nichž vítěznou cenou byla jeho dcera Oité nebo Oita — pohoří na jižních hranicích Thessalie zasahující až do středního Řecka Ókeauos (-na) — Titán, syn Urana a Gáic, pratok obtékající svět Olymp (řec. Olympos) — poboří mezi Thessalií a Makedonií, sídlo řeckých bohů Omfalé (-ly, zříd. nesklonné) — lýdská královna, které musel Héraklés sloužit z rozkazu svého otce Dia Orestes (-ta) — syn mykénského krále Agumemnona a jeho manželky Klytaiméstry, bratr Élektry a Chry sothemidy, pozdější král v Mykénách a ve Spartě. Paián (-na) — česky Hojitcl, Spasitel, je časté příjmení Apollóna jako boha lékařství Paktolós (-la) — zlatonosná řeka v Lýdii, protékající Sardami Palamédés (-da) — ukamenovaný Achaji poté, co ho Odysseus u Tróje křivě obvinil. Vynálezce a objevitel, syn Nau-pliův Pallas (-ady) — příjmení bohyně Athény, jehož vznik a význam není dosud jednoznačně vysvětlen Pallas (-anta) — syn Pandionův, proč je zde nazýván otcem Gigantů, není jasné. Praotec Pallantovců, slavného athénského rodu Pán — syn nymfy Dryopy a boha Herma (nebo Dia); bůh lesů, lovců a pastýřů, průvodce boha Dionýsa Pandión (-ona) — syn Erichthoniův, král v Athénách Pan-dóra (-ry) — první žena, dcera Urana a Gáie, jindy zase vytvořená Héfaistem a Athénou. V její zásobnici byla ukryta zla, která se rozprchla mezi lidi poté, kdy Epimétheus přes varování bratra Prométhea odkryl víko Paris (-ida) — syn trójského krále Priama; spart-skému králi Mencláovi unesl manželku Helenu a stal se tak původcem trójské války Parnás(s)os (-s(s)u), Parnas — pohoří ve Fókidě, pod nímž leželo město Delfy; básníky byl pokládán za sídlo Múz Parthenopaios (-paia) — syn arkadské bohyně Atalanty, jeden z víid- 618 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN SEZNAM VLASTNlf.il J Ml1'.N 619 ců výpravy „sedmi proti Thébám" Patroklos (-kla) — syn hrdiny Menoitia, nejmilejší přítel 'Achilleův Pclasgové — předřecké obyvatelstvo Peirithoos (-thoa) — mytický král Lapithů, nejlepší přítel Théseův Péleus (-ea) — syn Aiakův, otec Achilleův, děd Neoptole-mův Plenrónovka — tj. Leda, dcera aitólského krále Thestia. Její matka byla dcerou Pleuróna, praotce města Plcurónu v Aitólii Peloponnésos (-ésu) — jižní část Řecka, nazvaná tak podle mytického krále Pelopa, syna Tantalova Pelopovci — potomci člidského krále Pelopa Pelops (-pa) — syn lýdského krále Tantala, pozdější král v 1 .liiic a dobyvatel Pcloponnésu, který byl podle něho pojmenován Peparéthos (-thu) — ostrov v Egejském moři Persefoné (-ny) — dcera Diova a Démétřina, manželka vládce podsvětí Háda Pelurón (-nu) — starobylé město v Aitólii ve středním Řecku Poiás (-nta) — hrdina z dávných řeckých bájí, otec Filoktétův Polybos (-ba) — korintský král, který se ujal nalezencc Oidipa Po-lydóros (-óra) — mytický thébský král, syn zakladatele Théb Kad-ma, otec Labdakův Polyneikés (-ka) — syn thébského krále Oidipa, bratr Eteoklův, Antigonin a Isménin; přivedl z Argu výpravu „sedmi proti Thébám" Poseidon (-óna) — syn Titána Krona a jeho manželky Kheie, bůh moře a vod, bratr Diův a Hadův Priamos (-ma) — poslední trójský král, syn Láomedontův, otec Paridův a Hektorův Prométheus (-ca) — syn Titána íapcta; podle pověsti přinesl jako první liliem oheň z nebe a byl za trest na Diův rozkaz přikován ke skále na vrcholu Kavkazu Pyladés (-da) — syn fóckého krále Stro-fia, bratranec a věrný přítel Agamemnonova syna Oresta. Rheia (-eie) — bohyně z rodu Titánů, dcera Urana a Gáie, manželka Kronova, matka Hestie, Démétry, Dia, Poseidona, Háda a Héry. Salamína (řec. Salainis) — ostrov v Sarónském zálivu Salmóncus (-ea) — syn [Aiolův. Chtěl se Diovi vyrovnat, dokonce metal blesky, byl Diem sražen do podsvětí. Příklad nadměrného vzdoru Sarpé-dón (-ona) — syn Dia a Láodameie, miláček bohů, v trójské válce padl na straně Trojanů Satyrové — horští a lesní démoni, prostopášní a nezbední průvodci Dionýsovi; měli lidskou postavu, ale koňské uši, ohon a kopyta Sellové (řec. Selloi) — kněží v nejstarší Diově věštírně v Dódóně, uvádění již u Homéra Semelé (-ly, zříd. nesklormé) — dcera thébského krále Kadma a jeho manželky Harmonie; pro svou krásu se stala milenkou Diovou a porodila mu syna Dionýsa Sfinx (-ingy) — obluda s ženskou hlavou, lvím tělem a ptačími křídly, která sužovala Théby Sigeion (-eia) — město a mys v trójské krajině na jihozápad Hclléspontu Silénos (-na) — vychovatel a průvodce boha Dionýsa; někdy považován za nejstaršího ze Satyrů Sipylos (-lu) — pohoří v Malé Asii mezi Frygií a Lýdií Sisyfos (-fa) — mytický zakladatel a první král Korintu, proslulý svou chytrostí a úskočností SkuniumlroH (-ni) — řeka v kraji trójském Skírón (-óna) — pověstný loupežník přemožený Théseem Skýros (-ru) — ostrov uprostřed Egejského moře s hlavním městem stejného jména Smrt (řec. Thanatos) — bůh smrti a sama smrt; syn bohyně noci Nykty nebo boha rečné tmy Tartara a země Gáie, bratr boha spánku Hypna Spánek (řec. Hypnos) —■ bůh spánku a sám spánek, syn bohyně Nykty, bratr boha smrti Thanata Sparta (řec. Spartě, též Lakedaimón) —- hlavní město Lakónie, dnešní Sparty Spercheios (-eia) — řeka v Thessalii v severním Řecku Strofios (-fia) — fócký král, syn Krísův, synovec a nepřítel Fano-teův, otec Pyladův, pěstoun Orestův Styx (-ygu) — řeka v podsvětí Sunion (-ia) — mys v jihovýchodní Attice. Tantalos (-la) — pověstný král v Sipylu (Frygie), syn Diův, přítel bohů, jejichž vševědoucnost chtěl vyzkoušet (různé varianty). Za to byl potrestán v podsvětí a jeho rod byl stíhán kletbou — Pelops, Átreus, Thyestés, Agamemnón, Orestes Tartarog (-ru) — bezedná propast věčné tmy vzniklá z počátečního Chaosu; též zosobněním bůh této propasti Teiresiás (-ia) — syn nymfy Charikly, slavný thébský věštec stižený slepotou Tekméssa (-ssy) — manželka Aiantova, matka Eurysakova Telamón (-óna) — syn aigínskčho krále Aiaka, král na ostrově Salamíně, otec Aiantúv a Teukrův Télefos (-fa) — král v Mýsii, brání zemi proti Řekům při výpravě proti Tróji, je zraněn a po osmi letech utrpení je opět vyléčen týmž Achilleovým kopím. Ukáže poté cestu k Tróji Teleutás (-uta) — otec Aiantovy manželky Tekméssy, blíže neznámý Téreus (-ea) — thrácký král, který znásilnil Filomélu, sestru své manželky Prokny Teukros (-ra) — syn krále Telamóna a jeho manželky Hésiony, dcery trójského krále Láomedonta, nevlastní bratr Aiantův, lukostrelec v řeckém vojsku před Trójou Théby (Théb) — město v Boiótii; mělo od nejstarších dob velký strategický význam Themis (-idy) — dcera boha Urana a Gáie; bohyně práva a pořádku Thersítés (-íta) — nejdrzejší a nej-ošklivější řecký voják před Trójou, známý z Homérovy íliady Thésens (-sea) — legendární hrdina athénské obce, syn krále Aigea, v mládí vychovávaný u svého děda v Troizéně Thyestés (-a) — bratr Átrcův, otec Aigisthův Tiryns (-nthu) — významné středisko mykénské kultury v Argolidě Titánové — synové, resp. dcery Gáie a Urana, starší generace bohů v řecké mytologii; původně jich bylo dvanáct, později se k nim počítali i jejich potomci, např. Prométheus; nejvýznamnější z nich byli Kronos a Rheia, kteří vládli světu Trá-chis (-íny) — město pod pohořím Oitou ve středním Řecku Trója též ílion — hlavní město země trójské v severozápadní části Malé Asie Triptolemos (-a) — mytický dárce obilí, učitel sklizně Tynda-rcós (-ea) — vyhnán ze Sparty svým bratrem Hippokoóntem, byl tam opět Hérakleem dosazen Týdeus (-ea) — syn kalydónského krále 620 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN Oinea, jeden z vůdců výpravy „sedmi proti Thébám" Týró (-ry) —-sestra Salmóneova. Týrána svou nevlastní matkou, byla vysvobozena z útrap svými dvěma syny, které s ní zplodil Poseidon, když na sebe vzal vzhled jejího milovaného říčního boha Enípea. Zeus (Dia) — syn Titána Krona a jeho manželky Rheie, nejvyšší z olympských bohů, vládce hromu a blesku; bratr a manžel Héřin, bratr Hadův a Poseidonův. EDIČNÍ POZNÁMKA (.21 EDIČNÍ POZNÁMKA Nejstarší ukázky ze Sofokleových dramat (Filoktetes, Anti-gona, Aias) přeložil a uveřejnil František Šír ve svém Výboru ze spisovatelů řeckých (2. díl, Jičín 1827). Po nem následovaly ukázky Josefa Hanačíka, otiskované ve Výročních zprávách brněnského gymnasia (1857—1859); další ukázky přinesli Karel Veselík (Brno 1880), Josef Končinský (Výroční zprávy gymnasia v Hradci Králové 1880, 1882, v Třeboni 1886, 1887, v Německém Brodě 1891), dále Ladislav Brtnický o Václav Škaloud. Poměrně brzy začaly vycházet úplné překlady jednotlivých dramat. František Šo-haj uveřejnil Antigonu (Praha 1851) a Edipa krále (Praha 1856), Jindřich Niederle Elektru (1868) a Aianta (1869, 2. vydání 1886), Edvard Štolovský Krále Oidipa (Mladá Boleslav 1885). K překladu celého Sofokleova díla se chystal Timothej Hrubý. Se souborným názvem Tragoedie Sofokleovy vyšel Oidip král, Antigona a Oidip na Kolonu (Praha 1891). Zcela prízvučné přeložil Josef Král Elektru (Praha 1897) a Antigonu (1906), kterou po úpravě nově vydal Karel Hrdina (Praha 1930). Jednota českých filologů chystala vydání všech Sofokleových dramat ve třech svazcích. Vyšel svazek I (1883) a obsahoval Antigonu od Josefa Krále, Oidipa na Kolonu v překladu Josefa Končinského a Trachiňanky od Petra Durdíka. Ve II. svazku (1891) byl Filoktetes v překladu Josefa Krále a Král Oidipus v překladu Josefa Končinského. III. svazek již nevyšel. Moderně začal Sofoklea překládat teprve Ferdinand Stiebitz. Král Oidipus a Slídiči vyšly v Praze 1920, Antigona 1927, Elektra 1942; nové vydání (Král Oidipus, Antigona a Slídiči) se uskutečnilo v Praze 1942. Král Oidipus, Anligoné a Élektra vyšly ještě v roce 1970. Dále vyšly překlady Oidipus vladař od Jaroslava Pokorného (1963) a Via- 622 EDIČNÍ POZNÁMKA dař Oidipús od Milana Páska (1973). Přehled uvedeni Sofoklea na českém jevišti v letech 1899—1974 podává Eva Stehlíková ve Čtení o antice c. 1 (1975). Toto vydání přináší překlad celého dochovaného Sofokleova díla včetně nejpodstatnějších zlomků. Redakce i r OBSAH 623 OBSAH 4 PŘEDMLUVA 7 ANTIGONÉ 17 ÉLEKTRÁ 79 KRÁL OIDIPÚS 157 OIDIPÚS NA KOLÓNU 235 FILOKTÉTÉS 327 TRÁCHÍŇANKY 401 AIÁS 459 SLÍDIČI 525 ZLOMKY 561 Poznámky 591 Seznam vlastních 612 Ediční poznámka 621 jmen j TRAGÉDIE \