OSOBY
LYSISTRATA
KLEONÍKÉ
MYRRHINA Athéňanky
STRATYLLIS
RHODIPPA
NIKODÍKÉ
LAMPITÓ Sparťanka
RADNÍ
STRYMODÓROS
DRAKÉS Athéňani
FILÚRGOS
LACHÉS
KINÉSIAS muž Myrrhinin
LAKÓSKÝ VYJEDNAVAČ
LAKÓŇAN
ATHÉŇAN
JINÝ ATHÉŇAN
PRVNÍ
DRUHÁ athénská žena
TŘETÍ
Ženy, muži, otroci
V Athénách na úpatí Akropole.
(Po prvé bylo hráno roku 411 před n.l.)
(Pozn. – Úprava se týká škrtů a zmírnění dobových lascivností.)
3
PRVNÍ SCÉNA
Athénská ulice na svahu Akropole.
LYSISTRATA (sama)
Tak do Panova do Bakchova chrámu svolat je
či ke slavnosti Afrodíty-Rodičky,
to sotva by ses prodral křikem bubínků!
Teď, to se ví, tu není jediná!
A vida, sousedka právě vyklouzla z domu!
Buď zdráva, Kleoníké!
KLEONÍKÉ
I ty, Lysistrato!
Copak tě mrzí? Vrásky s čela pryč!
Krčíš je, to ti vůbec nesluší!
LYSISTRATA
Víš, Kleoníké, mne jen dopaluje
a pak, mám na nás všechny ženy vztek,
když muži myslí o všech bez výjimky,
že jsme jen potvory!
KLEONÍKÉ
A ty znáš výjimku?
LYSISTRATA
Dáš slovo na to, že se objevíš,
víš, jakou máme prohovořit věc –
a potom spíš a nejdeš!
KLEONÍKÉ
Ale, miláčku,
vždyť přijdou! Někdy můžeš těžko z domu jít.
Muž chce se s tebou třeba pomazlit
či budíš otroka - a pak máš taky děti,
hýčkáš je chvíli, koupeš, dáš jim pít.
LYSISTRATA
Jsou věci, které víc tvým dětem prospějí,
než to, co říkáš.
KLEONÍKÉ
A co, Lysistrato?
Proč svoláváš dnes ráno všechny ženy?
Co je v tom? Jaká věc?
LYSISTRATA
Nu, velká.
KLEONÍKÉ
Tvrdá?
4
LYSISTRATA
Je, při Diovi.
KLEONÍKÉ
Tak proč tedy nejdou?
LYSISTRATA
To ne, co myslíš! To by tu už byly.
Já vymyslela něco jiného
když jsem se v noci v lůžku válela.
KLEONÍKÉ
Tos vyválela v korku pěknou věc.
LYSISTRATA
Nu, takovou, že osud Hellady
dnes leží pouze na nás, na ženách.
KLEONÍKÉ
Jen na nás žeách? To by lehce ležel!
LYSISTRATA
A právě na nás v obci záleží,
zda Peloponnésští dál budou žít.
KLEONÍKÉ
Spíš, Zeus mi svědkem, aby nežili!
LYSISTRATA
A aby zašlo, co teď v Boiotii žije.
KLEONÍKÉ
Ne všecko; neznáš jejich hoře?
LYSISTRATA
Já řekla v Boiotii, a ne v Athénách.
Však vyslechni mně aspoň, neruš mě!
Když sejdeme se všecky, ženy boiotské
i Peloponnésanky a pak my,
lze spasit úsilím všech celou Helladu.
KLEONÍKÉ
Co bychom mohly rozumného dokázat
my ženy, známe se jen strojit, líčit se
a nosit svůdná roucha šafránová,
jimiž je vidět tělo, střevíčky –
LYSISTRATA
Však to nás právě může zachránit:
ten šafránový šat a masti, střevíčky,
líčidla, roucha, jimiž vidíš tělo.
KLEONÍKÉ
Jak, prosím tě?
LYSISTRATA
Nu, prostě tak, že z mužů
už proti sobě nikdo kopí nezvedne -
KLEONÍKÉ
To, při bohyních, roucho obarvím.
5
LYSISTRATA
Ba ani štít –
KLEONÍKÉ
A vezmu šat, jímž všecko uvidíš.
LYSISTRATA
A meč –
KLEONÍKÉ
Hned půjdu koupit nové střevíčky!
LYSISTRATA
Tak, neměly tu tedy dávno být?
KLEONÍKÉ
To měly všecky dávno přiběhnout.
LYSISTRATA
Tu, vidíš sama, ženy z Attiky
jsou vždycky se vším pozdě hotovy!
Však ani od moře sem žádná nepřišla
a ze Salaminy.
KLEONÍKÉ
Ach, copak ty,
ty ještě ráno prohánějí lodičku!
LYSISTRATA
A Acharňanky nejdou právě tak;
já myslela, že přijdou nejdříve.
KLEONÍKÉ
Theogenova žena šla se jistě ptát
dřív Hekaty, než rozběhla se sem.
Už ale jdou! – Vidíš je, jak se táhnou?
A pod kopcem se blíží ještě jiné!
A tyhle, ty jsou odtud?
LYSISTRATA
Z Anagyru,
jsou z domku pod hradbami.
KLEONÍKÉ
Svědkem Zeus,
že to jsou ženy z domků do jedné!
MYRRHINA (přichází s jinými ženami)
To jdeme brzy, Lysistrato, viď?
Copak? - Co mlčíš?
LYSISTRATA
Skáču radostí,
že když jde o stát, přijdeš si kdy chceš!
MYRRHINA
Pás nemohla jsem po tmě najít, nu tak!
Jsme jednou tady, pověz, proč nás voláš!
6
KLEONÍKÉ
Teď čekej, chvilku to snad vydržíš,
až dojdou ještě ženy boiotské
a z Peloponésu.
LYSISTRATA
Máš pravdu, Kleoníké.
Ostatně, tu jde už Lampitó.
(Přichází Lampitó se dvěma dívkami.)
Buď zdráva, Lampitó, i když jsi ze Sparty!
Jsi rozkošná, jsi prostě k nakousnutí!
Máš krásnou pleť. A jaké tělo máš!
Ty unesla bys býky!
LAMPITÓ
Při bozích,
vždyť cvičím tělo, tančím jako chlap!
(Ženy se kolen ní seběhnou.)
LYSISTRATA
Máš krásná prsa, víš, taková plná!
LAMPITÓ
Ohmatáváte mě jako dobytče!
LYSISTRATA
A odkudpak je tahle mlaďounká?
LAMPITÓ
Ta, při bozích, k nám přišla z Boiotie.
MYRRHINA
Je z roviny a svědkem Zeus,
že nížinku má něžnou, pěkňoučkou.
KLEONÍKÉ
Jak na ní mátu jemně vytrhala!
LYSISTRATA
A tamta druhá?
LAMPITÓ
To je Korinťanka;
je pěkná machna.
MYRRHINA
Pěkná machna je,
to je tak zepředu i zezadu?
LAMPITÓ
A kdo si vymyslel ten ženský sněm?
Kdo nás to svolal?
LYSISTRATA
Já.
LAMPITÓ
Tak pověz už,
7
co od nás chceš?
MYRRHINA
Nu, říkej, miláčku!
KLEONÍKÉ
Tak pověz jim, co teď máš na srdci!
LYSISTRATA
Hned povím. Ale dřív se zeptám vás,
jen na maličkost.
MYRRHINA
Ptej se na co chceš.
LYSISTRATA
Vy netoužíte po otcích svých dětí,
když odešli vám všichni do pole?
Já vím, žádná nemáte je doma.
KLEONÍKÉ
Můj muž je z Athén přes pět měsíců,
je někde v Thrákii a hlídá svého vůdce.
MYRRHINA
Můj je až v Pylu, sedm měsíců.
LAMPITÓ
A můj, když zaběhne si z pole domů,
hned zas už hledá zbraň a běží pryč.
LYSISTRATA
A milenci se taky ztratili.
Pak víme, od těch dob. co Milét odpadl,
jsme nespatřily okem šidítka,
jež by nás mohla trochu utěšit.
Tak, chtěly byste všechny skončit válku,
když našla bych já vhodný prostředek?
MYRRHINA
To kdybych měla šaty se sebe
hned zastavit a propít ještě dnes!
KLEONÍKÉ
Já kdybych měla se dát rozříznout
až do půl těla jako kambala!
LAMPITÓ
A já vylezu třeba na Tayget,
jen kdybych mohla zas už spatřit mír!
LYSISTRATA
Tak vyslovím to; nebudu nic tajit.
Když chceme muže rázem přímět k tomu,
by uzavřeli konečně už mír,
my zdržíme se –
MYRRHINA
Čeho?
LYSISTRATA
Splníte to?
8
MYRRHINA
Ať je to co chce, ať je to i smrt!
LYSISTRATA
My zdržíme se tedy - mužských těl.
Copak se obracíte? Kampak chcete jít?
Proč stahujete koutky, hlavou vrtíte?
Proč jste tak zbledly? Dokonce i slzy!
Tak, uděláte to či ne? Co váháte?
MYRRHINA
Já nemohu. Ať válka trvá dál!
KLEONÍKÉ
Při Diovi, já taky. Ať se to dál vleče.
LYSISTRATA
To říkáš, kambalo, teď ty? Vždyť před chvílí
ses chtěla do půl těla rozříznout!
KLEONÍKÉ
Chtěj všecko jiné! Musí-li to být,
já půjdu ohněm, jen mi neber chlapa!
Víš, Lysistrato, to já nemohu.
LYSISTRATA
Co říkáš ty?
MYRRHINA
Já šlapu oheň taky.
LYSISTRATA
Tak, co jsme vlastně? Děvky smyslné
a právem o nás píší tragedie!
Sofoklés "Poseidóna", o lodičkách, viď?
Když, Sparťanko, se se mnou odvážíš
ty jediná pak ještě všecko půjde.
Tak hlasuj se mnou!
LAMPITÓ
To je těžká věc;
ty myslíš, že mohu spát bez chlapa?
Ale co, ať. Mír musí přece být.
LYSISTRATA
Jsi milá, ty jsi ze všech jediná!
KLEONÍKÉ
A kdybychom se toho zdržely ne,
raděj ne, ty myslíš, že jen tak
by šlo mír brzy uzavřít?
LYSISTRATA
Jen tak.
Když budem doma sedat nalíčeny
a polonahé chodit tak, že spatříš tělo,
mít viničky své jemně vyplety,
zatouží muži tím víc po náruči,
pak nesmíme je nechat přiblížit –
9
a poznáte, jak brzy bude mír.
LAMPITÓ
I Meneláos zahodil svůj meč,
když spatřil Helenina jablíčka.
KLEONÍKÉ
Co když se, blázne, na nás vykašlou?
LYSISTRATA
Pak musíme si samy vystačit.
MYRRHINA
Náhražky nemám, sestry, nikdy ráda!
KLEONÍKÉ
Co když mě chytne, prostě zatáhne
až do komor?
LYSISTRATA
Drž se pažení.
KLEONÍKÉ
A když mě zbije?
LYSISTRATA
Dělej jen, co musíš.
Jakápak rozkoš, pouze z donucení!
Anebo vzdychej, že jsi nemocná.
Pak dá ti pokoj . Muž to nemá rád
milovat tam, kde žena sama nechce.
KLEONÍKÉ
Když vy dvě myslíte my jdeme s vámi taky.
LAMPITÓ
Tož, mužům u nás už to vyložíme,
ať zachovají konečně teď mír;
kdo Athéňany ale udrží,
ti křičí jen a žvaní na tržišti!
LYSISTRATA
Buď bez starosti! To už dokážeme!
LAMPITÓ
Já myslím těžko. Dokud máte zlato
na trojveslice ještě na hradě!
LYSISTRATA
I to jsme zařídily, neboj se!
Teď zabereme prostě celý hrad.
Nejstarší z nás už mají uloženo,
co my se tady teprv radíme,
hrad obsadit, jak šly by obětovat.
LAMPITÓ
Tak, to je dobře, jak to povídáš!
LYSISTRATA
Teď rychle stvrďme svoje usnesení,
Lampitó, přísahou.
10
LAMPITÓ
Ty říkej slova,
my budem říkat všecky za tebou.
LYSISTRATA
Tak. Kde je stráž? A kam se díváš zas?
Sem před nás polož obrácený štít
a přines oběť!
KLEONÍKÉ
Jak chceš, Lysistrato,
nás zavázat?
LYSISTRATA
Ty ptáš se, jak?
My nad štítem, jak říká Aischylos,
teď zabijeme dobytče.
KLEONÍKÉ
Ne, Lysistrato, ne,
nad štítem nepřísahej o míru!
LYSISTRATA
A jak rám přísahat?
KLEONÍKÉ
Spíš koně bílého
si sežeňme a toho obětujem.
LYSISTRATA
Kam s bílým koněm!
KLEONÍKÉ
Tak nám řekni jak?
LYSISTRATA
Nad štítem nechceš, budem tedy jinak.
My obrátíme rudou číši vína
a obětujeme tak víno z Thasu,
a budem přísahat, že nepřilejem vody.
LAMPITÓ
Zem svědkem mým, že budu přísahat!
LYSISTRATA
Tak přineste mi džbán a číši z domu!
KLEONÍKÉ
Ženušky, vidíte, tohle je džbán!
MYRRHINA
Sáhnout jen na něj , musíš hned mít chuť!
LYSISTRATA
Teď řečí nech a chop se oběti!
Bohyně mocná, i ty číše družby,
přijměte od žen oběť s úsměvem!
KLEONÍKÉ
Ta krev má krásnou barvu, stříká rozkošně!
LAMPITÓ
A voní, bozi, vůní kořennou!
11
MYRRHINA
Mne nechte, ženy první přísahat!
KLEONÍKÉ
Ne, ne, při Afrodítě, losujem!
LYSISTRATA
Tak dotkněte se všecky poháru
a jedna opakuj má slova po mně!
Pak všecky přísahejte tutéž přísahu!
Ni milenec ni manžel nesmí teď –
KLEONÍKÉ
Ni milenec ni manžel nesmí teď –
LYSISTRATA
- se ke mně v touze přiblížit.
(Kleoníké mlčí. )
Tak mluv!
KLEONÍKÉ
- se ke mně v touze přiblížit. - Ach, běda!
Mně se už třesou nohy, Lysistrato –
LYSISTRATA
Chci jako panna doma cudně žít –
KLEONÍKÉ
Chci jako panna doma cudně žít –
LYSISTRATA
- tělíčko v šafránovém šatě, nalíčená -
KLEONÍKÉ
- tělíčko v šafránovém šatě, nalíčená -
LYSISTRATA
- aby byl muž tím více roznícen –
KLEONÍKÉ
aby byl muž tím více roznícen –
LYSISTRATA
- a dobrovolně se mu nepoddám.
KLEONÍKÉ
a dobrovolně se mu nepoddám.
LYSISTRATA
Když bude chtít mě nutit násilím –
KLEONÍKÉ
Když bude chtít mě nutit násilím –
LYSISTRATA
- sic povolím, však nepohnu se ani –
KLEONÍKÉ
- sic povolím, však nepohnu se ani -
LYSISTRATA
– a perské střevíčky své neskopnu –
KLEONÍKÉ
a perské střevíčky své neskopnu –
12
LYSISTRATA
- a nebudu jak lvice milovat.
KLEONÍKÉ
a nebudu jak lvice milovat.
LYSISTRATA
Že chci to plnit, piji z číše víno -
KLEONÍKÉ
Že chci to plnit, piji z číše víno –
LYSISTRATA
- a nesplním-li, naplň vodou číš!
KLEONÍKÉ
a nesplním-li, naplň vodou číš!
LYSISTRATA
Tak přísaháte všechny se mnou?
MYRRHINA
Ano!
LYSISTRATA
Teď číši zasvětím.
(Nalévá do číše a pije.)
KLEONÍKÉ
Ne všecko, miláčku,
ať můžem zůstat přítelkyněmi!
(Džbán a číše kolují. - Za scénou je slyšet vítězný křik.)
LAMPITÓ
To někdo křičí?
LYSISTRATA
Co jsem říkala.
Teď ženy obsadily svatý hrad.
Jdi domů, Lampitó, a zařiď všecko u vás:
ty dvě nám necháš jako rukojmí.
My půjdem zatím na hrad za ženami
a všecky brány zatarasíme.
KLEONÍKÉ
Ty myslíš, že se muži nevzchopí
a nepostaví na odpor?
LYSISTRATA
A kdyby!
Ať vyhrožují, oheň zapálí
a budou chtít tak ztéci brány, dobrá;
leč jen až splní naše podmínky.
KLEONÍKÉ
To, Afrodíto, nikdy! To by pak
moh každý jenom ženou pohrdat!
(Všecky se hrnou na Akropoli.)
13
DRUHÁ SCÉNA
Blíž k hradbám Akropole. Na scéně se objevili starci; vlekou klády a trámce a pánve s
dřevěným uhlím.
STRYMODÓROS
Ať jde napřed Drakés! Jen jdi, i když tě z toho rameno bolí.
Tíha už je to, takový trámec ze syrového dřeva.
DRAKÉS
Člověk by nikdy nečekal,
co ho pak v životě potká!
Bylo by tě to napadlo
pomyslet, Strymodóre,
že ženy které jsme živili
a svoji zkázu pod vlastním krovem,
zmocní se sochy bohyně,
obsadí Akropoli
a vzpříčí trámce
v Propylejích?
STRYMODÓROS
Jen honem, honem, Filúrge, pachti se trochu dál,
ať snesem klády kolem nich a dřeva, která vlečem!
Tak upálíme najednou všecky, co vzbouřily se,
a na jediné hranici a vlastní rukou, - Tak.
A nejdřív ze všech tuhletu, nu, Ly - či jak se, Lysistratu!
FILÚRGOS
Při Démétře, mně nesmí se,
co živ jsem, žena smát!
Král spartský už tu jednou byl
a položil se posádkou;
bez boje běžel otrhán
a plival vztekem, Lakoňan,
když táhl zpátky, složil zbraně
a s holým zadkem utíkal,
zarostlý, špinavý,
nemytý rok.
STRYMODÓROS
Tak obléhal jsem na hradě spartského Kleomena,
noc co noc, štíty pod hlavou sedmnáct rot, tu u bran.
14
A drzost žen, jež hnusí se všem nesmrtelným bohům,
i s Euripidem, to se ví, bych neměl skončit hned?
To by pak bylo po slávě v Athénách s předměstími!
DRAKÉS
Tak vlastně zbývá do brány
jen ještě tenhle kopeček
a budu tam. Jsem zvědav jak!
Jak mohu, braši, bez mezka
tam tenhle náklad dopravit!
Mám od těch klád už modřiny
a jako ztuhlá ramena!
FILÚRGOS
Však pojďme dál. Jen rozfoukat
je třeba tyhle uhlíky,
sic jinak zrovna u cíle
nám znenadání zhasnou!
LACHÉS
Fuj, fuj! Jé, jé, ten kouř!
DRAKÉS
Ó Heraklée, vládce náš,
to musíš čoudit z toho hrnce,
vždyť mě to štípe do očí!
Jak žhavý popel sad až z Lemnu
to kouše, jako vzteklý pes;
jiný by tolik nekousal!
Vždyť já mám oči bolavé!
FILÚRGOS
Jen hleď, ať jsi už za branou
a pomoz nejdřív bohyni!
Či myslíš, že je, Lachéte,
na pomoc ještě času dost?
LACHÉS
Fuj , fuj! Jé, to je kouře z toho!
STRYMODÓROS
Tak plamínky už chytily a rozhoří se pěkně.
A nebylo by skorem líp, teď složit dříví na chvilku
a do pánví dát kořeny ze zaschlé révy z vinice,
pak všecko hezky podpálit a do vrat bít jim beranem?
15
Když na výzvu chtít nebudou nám klády ze bran vyrazit,
podáš mi hrnec, Lachéte, a ženy vykouříme.
Tak, složte na zem břemena! Nu, to je pěkně čoudu.
Já bych rád viděl pitomce, který by se tak dřel!
Takhle mě tedy netlačí to dříví stará záda.
Teď v pánvi hezky rozpálím až do řeřava troud,
aby co nejdřív od něho chytila pochodeň.
Ó mocná Níké, pomoz nám a vítězství nám přej,
ať potlačíme pýchu žen, jež zmocnila se obce!
(Muži zapalují od doutnajícího uhlí pochodně. Na scénu přibíhají ženy s nádobami s vodou.)
STRATYLLIS
Jako by někde vyrazil kouř a stoupá odněkud dým,
to hoří, věřte, syrová dřeva! Tak rychle, nezdržujte se!
RHODIPPA
Sem honem, leť, Nikodíké,
pospěš si přece, než plameny sžehnou
Kalyku ebo Krytyllu, bozi, já, nevím,
stejně je ničí zákony dědků
anebo teď jejich vztek!
Jenom se tetelím strachem, to řeknu
jestli vám tady budu co platná.
Teprve teď jsem si pořádně mohla
do vědra nabrat po okraj vody;
taková tam byla mačkanice,
a shonu a křiku a třískání vědry,
co bylo u cisterny!
Služky se tlačily, draly se na mne,
a najednou tam bylo otroků znamenaných,
ale já jsem je prohnala všecky
a utíkám na pomoc ostatním ženám,
vždyť už to hoří plamenem!
A tady jsem s vodou.
NIKODÍKÉ
Houf dědků zmámených kouřem
vleče se na hrad a každý z nich
táhne se s dřevem! Chce ohřát si vodu?
16
Do kopce dřou se s nákladem těžkým,
hekají, pachtí se a hrozí přitom,
že všecky ženy, neřády ženské,
upálí i s klestím na hranici.
Bohyně mocná, ty můžeš mi dát,
abych se na to nedívala!
RHODIPPA
Spíš zbav nás, bohyně, teď běd,
ochraň nás, zbav domovy, lid války a moru!
Proto jsme, bohyně, tvůj pevný hrad
raději zčerstva obsadily.
Pojď s námi. Zrozená z vln, a chraň nás,
pomoz nám, pospěš, chtějí-1i muži
podpálit, blázni, tvou Akropoli!
A s námi nos vodu!
(Starci vyrazili s pánvemi a pochodněmi.)
STRATYLLIS
Tak počkej! Co zas tohle je? Kampak se ženeš s hrncem?
To můžeš jen tak podpálit, máš vůbec, chlape, v těle čest?
STRYMODÓROS
No, tohle nikdo nečekal, co teď tu člověk vidí,
že baby taky hrnou se a jdou jim na pomoc!
STRATYLLIS
Ty nás tu budeš urážet? Ty myslíš, že je nás málo?
Co nás tu vidíš, to není ani snad tisícina!
STRYMODÓROS
Copak je máme, Faidrio, tak nechat dlouho žvanit?
Vem na ně klacek, na baby, a pořádně je zmlať!
STRATYLLIS
To raděj vědra postavme, snad by nám překážela,
když dodají si kuráže a my se budem prát!
STRYMODÓROS
Jen kdyby jim z nás někdo dal přes mlsnou hubu dvě tři,
jak dostal tuhle Bupalos, hned přestaly by pyskem mlít!
STRATYLLIS
Tak uhoď, máš-li na to chuť! Tu hubu nastavím,
17
ale pak žádná čubka už tě za nic nechytne!
STRYMODÓROS
Budeš už mlčet, hubatá, nebo tě oškubu!
STRATYLLIS
Tak pojď, pojď na Stratyllidu a dotkni se jí prstem!
STRYMODÓROS
A když tě pěstí pohladím, co se mi stane pak?
STRATYLLIS
Pak? Pak ti zuby vytrhám, srdce a střeva z těla!
STRYMODÓROS
Tak tohle řek Euripidés, a ten je moudrý dost!
Ale je vůbec někde tvor nestydatější než žena?
STRATYLLIS
A to zas nejde! Rhodippo, zdvihni ta vědra s vodou!
STRYMODÓROS
Proč se dřeš s vodou, ty protivná bohům i lidem?
STRATYLLIS
A nač máš s sebou oheň ty? Chceš se dát, zdechlino, spálit?
STRYMODÓROS
Ne, narovnáme tu hranici a spálíme tebe i ženy.
STRATYLLIS
A my tu vaši hranici zas vodou uhasíme.
STRYMODÓROS
Ty uhasíš mou hranici?
STRATYLLIS
O tom se přesvědčíš!
STRYMODÓROS
Mám chuť tě tou svou pochodní drobátko osmažit!
STRATYLLIS
Jsi špinavý? Chceš vykoupat, já ti už chystám lázeň!
STRYMODÓROS
Ty mě chceš, babo, koupat, ty?
STRATYLLIS
Třeba jak před' svatbou.
18
STRYMODÓROS
Slyšel jsi, jak je drzá.
STRATYLLIS
Víš, já smím, jsem svobodná.
STRYMODÓROS
Ty brzy křičet nebudeš!
STRATYLLIS
A ty už soudit nepůjdeš!
STRYMODÓROS
Jen jí spal drdol na hlavě!
STRATYLLIS
Tak, zatím jenom voda!
STRYMODÓROS
Ó běda!
STRATYLLIS
Není studená?
STRYMODÓROS
A jak? Co děláš? Přestaneš!
STRATYLLIS
Nu, abys trochu pookřál!
STRYMODÓROS
Vždyť jsem už starý, třesu se.
STRATYLLIS
Máš ohně, že nevíš co s ním,
a zahřát se jím nemůžeš?
(V tom přiběhl probúlos-radní se strážemi. Radní má molem hlavy myrtový věnec, stráž jsou
otroci skythského původu a jsou ozbrojeni luky.)
RADNÍ
Teď, myslím chápete, co je to zvůle žen,
proč ten hlas, bubnů, touha po Sabaziovi
a kvílení: Adonis! večer po střechách,
jež bylo slyšet, když jsem byl na sněmu?
Pláč za nocí, a Démostratos chtěl
v ten čas, by naše loďstvo plulo k Sikélii.
A ženy tančí zběsile a řvou „ Adónis!
Mrtev?„ A Démostratos sbíral zálohy.
To zpité ženy kvílí se střech domů:
„Adónis, žel!„ A potom prosadil svůj plán
ten vzteklý chlap, i bohy prokletý.
A to byl konec zběsilosti žen.
STRYMODÓROS
A copak až se dozvíš o těchhle!
Jsou vůbec drzé, ale před chvílí
tu z věder chrstly vodu na mne, na něho,
19
že můžem ždímat, jako kdybychom se byli pomočili.
RADNÍ
To stalo se vám právem, při Poseidonovi!
Své ženy kazíme si vlastně jenom sami
a sami doháníme je tím k bujnosti;
to potom nese špatné ovoce.
Neřekls ještě nikdy zlatníkovi:
„- Ten náhrdelník, co jsi dělal ženě,
se včera večer přetrhl při tanci
a žalud z něho, myslím, vypadl.
Já jedu za obchodem na Salaminu;
ty máš snad čas, jdi brzy večer k ní
a žalud jí tam pěkně přidělej!„
A někdo jiný řekne ševci zas,
který, ač mlád, odvádí řádné dílo:
„- Mou ženušku v té botce tlačí malík,
je útloučký a něžný, však ty víš,
nu, přijď k nám v poledne, já nejsem doma,
a hleď ji už tak trochu roztáhnout!„
A nyní to už došlo tak daleko,
že mne, jenž jako radní jsem se postaral
o dříví obci, příjmy sháním jí,
teď ženy nepouštějí do bran Akropole.
Mám toho dost. Sem dejte sochory
a já už drzosti té konec udělám!
Co troubíš, ubožáku? Kam se otáčíš?
Ty taky neznáš nic, než hospody!
Teď vemte sochor, vrazte pod vrata!
Já druhý vrazím ještě taky tuhle.
(Lysistrata vyjde s jinými ženami z brány.)
LYSISTRATA
Nic nevrážej! Jdu ze vrat sama. proč je ničit?
Vem rozum do hrsti, ne sochory!
RADNÍ
To myslíš vážně? Kdepak je ta stráž?
Chop se jí hned a svaž jí ruce nazad!
LYSISTRATA
Kdo se mne dotkne, to ví Artemis,
že bude bit, i kdyby byl tvá stráž!
RADNÍ
Ty se jí bojíš? Chyť ji u pasu
a ty mu pomoz! Zčerstva, nu tak honem!
20
RHODIPPA
Jen na ni polož ruku, při Pandrose,
a nešlapu tě tak, že duši vypustíš!
RADNÍ
Že duši vypustím! Jak vida! Kdeak je-?
Ty seber tuhle! - Budeš mlčet už!
NIKODÍKÉ
Tak ruce pryč! Když se jí dotknout chceš,
při Hekatě, pusť raděj hned si žilou!
RADNÍ
Co bylo tohle? - Chlape, kde jsi?
I tuhle seber! Já vás odnaučím štvát!
LYSISTRATA
Bohyně tauridská, když se k ní přiblížíš,
vyrvu ti vlasy, že budeš skučet!
RADNÍ
Ach, běda! Proč nemám víc ozbrojenců! – Nu, ať!
Ženám se přece nesmíme podložit!
Tak, stráži, Skythové, do řady, za mnou!
A rozviňte se! Nu tak, řádný, šik!
LYSISTRATA
Při Démétře,
pak poznáte, že taky u nás máme,
tam uvnitř, čtyři zbrojně houfy žen!
RADNÍ
A jen je svažte, rychle, Skythové!
LYSISTRATA (volá do hradu)
Sem vyběhněte, sestry ve zbroji,
sem, prodavačky zelí, másla, žita,
sem, ženy z krámků; pekáren a hospod,
a rvete je a bijte, škrábejte
a křičte, nadávejte, můžete i plivat!
(Ženy se vrhnou na skythskou stráž; ta prchá. )
A zpátky! Dost! To stačí! Neberte jim zbraně!
RADNÍ
Ty mi ty ozbrojence zřídily!
LYSISTRATA
A co sis myslel? Že je tu leda hrst služek?
Nevěděls, že ženy mají taky svou žluč?
RADNÍ
Apollo svědkem, že jí mají dost,
zvlášť je-li někde blízko hospoda!
21
STRYMODÓROS
Ztratil jsi, šlechetný pane, dost slov.
Co se teď pouštíš s potvorami do dlouhých řečí?
To jsi už zapomněl na svrchu před chvílí,
kterou nás zkoupaly v šatech a bez praní?
LYSISTRATA
Ty blázne, což se smíš pustit do člověka?
A když se přece odvážíš, budeš mít v tu chvíli zateklé oči!
Mně stačí jako panence sedávat klidně jen v koutě,
a stéblo v cestu nezkřížím, vás nechci ničím zarmoutit
jen nesmíš dráždit člověka jak děti vosí hnízdo.
DRAKÉS
Co si máme počít, Die, teď s těmihle bestiemi?
To přece nelze vydržet, ale musím přijít dřív
na to, z čeho, jak a proč
obsadily starý hrad,
svatou skálu,
Akropoli
a posvátný okrsek!
STRYMODÓROS
Tak se jí ptej, ale nesmíš se dát a musíš zjistit všecko,
protože hanba hanbatá bylo by nepokusit se o výslech.
RADNÍ
Chystám se na to. Teď chci však slyšet proč
jste uzavřely hrad a brány zatarasily?
LYSISTRATA
Aby se obecní peníze dostaly do bezpečí.
RADNÍ
Copak je válka jen pro ně?
LYSISTRATA
Ale jsou příčinou zmatků.
Aby moh Peisandros krást a měl taky z čeho, a takoví všichni,
vždycky se udělal nějaký zmatek. Nu, pro mne a za mne!
Ať s nimi dělají, co se jim zachce! Tyhle však už asi neuvidí.
22
RADNÍ
A co chceš dělat?
LYSISTRATA
Ty se ještě ptáš? Budem je spravovat samy!
RADNÍ
Vy chcete - spravovat poklad budete vy ?
LYSISTRATA
A je to tak hrozné?
Snad máme doma peníze taky a hospodaříme správně!
RADNÍ
To není totéž!
LYSISTRATA
Jak to?
RADNÍ
Z těch peněz vede se válka!
LYSISTRATA
A především válka nemusí být!
RADNÍ
Jak se chceš zachránit jinak?
LYSISTRATA
My vás už zachráníme.
RADNÍ
Kdo myslýš? – Vy?
LYSISTRATA
Nu ovšem, my.
RADNÍ
Smiluj se, bože!
LYSISTRATA
A tebe zachráníme, i když se bráníš!
RADNÍ
Jsi prostě drzá!
LYSISTRATA
Tak jen se nezlob, a zachráníme tě,
bude to určitě, ať chceš či nechceš.
RADNÍ
Démétér mi svědkem, že tohle nestrpím!
LYSISTRATA
A záchranu potřebuješ.
RADNÍ
I když ji nechci?
LYSISTRATA
Tím spíš!
RADNÍ
A že jste se tak najednou začaly starat právě
23
vy o mír a o válku?
LYSISTRATA
Povíme.
RADNÍ
Tak rychle mluv, sic slízneš teď -
LYSISTRATA
Poslouchej tedy - a ruce nech v klidu!
RADNÍ
Nemohu. Drž ruce klidně, když třeseš se vztekem!
LYSISTRATA
Pak je mi tě líto. Dostaneš jich tedy víc.
RADNÍ
To pro sebe krákorej sama.
Tak honem! Říkej!
LYSISTRATA
Nu, prosím.
Až dosud jsme snášely útrapy války s pokorou, trpělivě,
jak jsme my ženy a jak vy muži už dovedete.
Ani jsme nehlesly, tak jsme se držely, i když
z vás radost nebyla žádná.
Prokoukly jsme vás a nečekaly nic,
a zatím dolů dolétla zpráva,
jak jste se radili o velké věci, a špatně.
Zeptaly jsme se s úsměvem na rtech a s žalem v srdci:
„- Jak mír, na čem se ráno usnesla rada?
Co bude na sloupech?„ – „Co je ti po tom!„
řek muž, „buď zticha!„ A já jsem byla.
RHODIPPA
To já bych nebyla!
RADNÍ
A byla bys dostala přes hubu.
LYSISTRATA
Proto jsem mlčela doma. A pak jsme slyšely zas
o rozhodnutích ještě zmatenějších.A zas jsme se ptaly:
„Prosím tě, pověz, jak se jen můžete usnášet takové věci?„
Pohlédl úkosem na mne a spustil: „Tak. Nebudeš-li teď
sedět klidně u přeslice, napravím ti tu tvou hlavu!
Války ať si hledí muži!„
RADNÍ
Pověděl ti, jak se patří!
24
LYSISTRATA
Co se patří? Zakazovat, aby ženy napravily,
co jste, chlapi, zkazili?
Na ulicích slyšely jsme, jak jste řekli nepokrytě:
„ - U nás už není pořádný muž!„ - A druhý na to:
„- Kde by se vzal?„ Usnesly jsme se, že zachráníme
Helladu. To byl náš cíl. Nač ještě čekat?
Chcete nás vyslechnout a chvíli mlčet, jak se jen dá.
RADNÍ
Vy a nám? Blázni! To už je rouhání,
tohle už nemohu snést!
LYSISTRATA
Tak už dost!
RADNÍ
Ta už dost, zatracená? Tak se se mnou mluví?
Že mám držet hubu před ženským čepcem? To raděj smrt!
LYSISTRATA
Když tohle jen ti dělá starost,
pojď sem a vezmi si ten můj čepec
a nasaď si ho teď na hlavu sám!
Tak! No tak vidíš! A buď hezky zticha!
NIKODÍKÉ
A ode mne si vezmi pás!
RHODIPPA
To já ti vrazím třeba tenhle koš!
LYSISTRATA
Pak vykasej šaty; češ vlnu, miláčku,
louskej semínka!
Víš, ale válka, to je věc žen!
STRATYLLIS
Složte zas vědra, ženušky, a pustíme se
do toho, co je teď naší povinností;
pomůžem sestrám.
RHODIPPA
Tak, teď mě nesmí v tom houfu začít zas brnět ta levá noha,
nesmím jen přešlapovat a nesmí mě zlobit to moje koleno!
Se sestrami jít musím a nedat se,
ať bude třeba čehokoliv;
25
odvahu mají a rozum mají
a mají rády svou vlast
celou svou duší i tělem!
STRATYLLIS
Vy dcery, jež měly statečné báby
a matky žhavé jak kopřivy z jara,
vyrazte na ně bez slitování,
vítr je pro vás příznivý dál!
LYSISTRATA
A až ve vás probudí v srdcích a kyčlích
kyperská Afrodíté svou vůní
a Éros svým úsměvem touhu a žízeň po rozkoši,
a v chlapech vydráždí žádost a vědomí mužného činu,
pozdraví nás Helléni s jásotem jako vládkyně míru!
RADNÍ
Ale! A za co?
LYSISTRATA
Kdyby jen proto,
že jsme vám zarazili ten zběsilý křik
na tržišti a běhání se zbraněmi!
NIKODÍKÉ
Ba, na mou duši, při Afrodítě!
LYSISTRATA
Teď běhají na Zelném, Masném, Hrnčířském trhu
s pomalovaným štítem a s přilbou na hlavě,
až myslíš, že to jsou korybanti!
RADNÍ
No, to snad je v pořádku u statečného muže?
LYSISTRATA
To už aby se člověk potrhal smíchy,
když na trh přijde chlap s Gorgonou na štítě
a začne smlouvat s hokyní o sardele!
NIKODÍKÉ
Nebo vjel velitel jízdy na tržiště, já sama to viděla,
nakoupil od baby vejce a u stánku si je hned do přilby klad
a Thrák mával štítem a oštěpem jak Tereus v báji,
díval se na hokyni jak vrah – a požíral fíky.
RADNÍ
Jak chcete skončit ty všecky zmatky po celé Helladě,
26
jak chcete se smířit?
LYSISTRATA
Uvidíš, prostě.
RADNÍ
Tak ven s tím, jak!
LYSISTRATA
Nu, jako když vezmem do ruky protivně zmotanou přízi
a pomaloučku ji začnem vřetenem rozmotávat,
pramen sem a pramen tam, chcem rozmotat válku, domluvit se,
prameny její rozhodit sem a zas tam, když dovolíte.
RADNÍ
Tak to si troufáte rozluštit přízí a vřeteny zmatky
a státnické boje? Tohle je nesmysl.
LYSISTRATA
Kdybyste vy měli vtip, starali byste se o stát,
jako když my předem vlnu..
RADNÍ
A to bych rád věděl jak!
LYSISTRATA
Stříž musíš vždycky důkladně proprat z bláta a prachu,
a státu se nesmí vyklepat rouno a vyčesat trny?
To, co se lepí v chuchvalce a žmolí v cucky,
klikaře, kteří se smluvili, aby co trhli,
ty důkladně pročesej a jejich hlavy oškubej řádně!
Pak zvochluj občany do koše poctivé jednoty
a neboj se přidat k nim cizince usedlé u nás,
přátele, kteří jdou s námi; a státní dlužníky neodháněj!
A na města která jsou v cizině našimi dcerami, na ta,
při Diovi, nezapomeň! Zalétla kolem jak vločky,
musíš je sesbírat, navrstvit všecko a splést s různých přeslic,
svinout to dohromady a upříst jedné klubko!
A z toho teprve tkej Lidu teplý, vlněný plášť!
27
RADNÍ
Co už ty ženské z nás chtějí zvochlovat,
zmotat - a dělat z nás klubka!
Vás přece vojna vůbec neškrábe!
LYSISTRATA
Ne, vůbec ne!
Nás ženy dvakrát, ba třikrát víc nežli vás!
Z nás žádná neporodila chlapce a neposílá ho do pole.
RADNÍ
Mlč, nemluv raděj o těch všech neblahých událostech!
LYSISTRATA
V době, kdy máme se těšit ze života a užívat mládí,
je válka, a nás čeká noc co noc jen prázdné lože.
To nás, ale vidět děvčata, jak doma v komůrkách stárnou –
RADNÍ
A muži nestárnou, viď?
LYSISTRATA
Snad je v tom přece jen rozdíl!
Chlap přijde třeba šedivý domů, ale vezme si mladou;
ženino jaro trvá jen chvíli a promešká-li je,
nepřijde nikdo, a žena si začne vykládat sny.
RADNÍ
Ale když objeví muž, že má k lásce ještě dost síly –
LYSISTRATA
Tak to už se chystej, že pojedeš hned!
Máš to už spočítané, zaběhni pro rakev
a koláč pro psa do podsvětí ti upeču sama.
A to ti dám na hlavu namísto věnce!
(Vychrstne na něj vodu.)
RHODIPPA
Abys měl taky ode mne dárek!
(Poleje ho.)
NIKODÍKÉ
A ode mne ne?
(Chrstne po něm.)
LYSISTRATA
Tak copak hledáš? Kdepak máš věnec?
Čekal jsi na něco? Strkej se do člunu.
Neslyšíš Chárona? Volá.
28
Zdržuješ odjezd.
RADNÍ
Tohle je hrozné, jak se mnou zacházejí!
Zeus je mi svědkem, že teď jdu
a tak, jak jsem, se radě ukážu!
(Odchází.)
LYSISTRATA (volá za ním)
Budeš si stěžovat, že jsme tvou zdechlinu nevystavily?
Nepleť se do nás! Pozítří ráno stejně se sejdem
na tvé pohřební hody!
(Odchází se ženami do hradu.)
TŘETÍ SCÉNA
Muži i ženy táboří pod hradem.
STRYMODÓROS
Kdo je volný, nesmí se jen dívat líně.
Odhoďte už svoje pláště, chystejte se k rázným činům!
DRAKÉS
Člověk by se mohl mýlit, ale v tomhle něco smrdí,
v tom je něco; já mám ns!
Buďto tyran, něčí chuti, hádám, možná Hippias.
Anebo se taky bojím,
že jsou tady Sparťani,
trousili se třeba, sešli
v noci někde - u Kleisthena!
namluvili něco ženským, kdovíjak je nachytali,
aby ukradly nám poklad,
naše platy, živobytí!
STRYMODÓROS
Mne to aspoň rozčiluje, budou-li nás komandovat,
copak to už někdy bylo? Baby melou o oštěpech,
chtějí donutit nás k míru - se Sparťany!
29
Těm tak věřit jako vlku, když už rozevírá chřtán!
Tyhle nitky větřím taky, je to pokus tyranův!
Mně nebude ale nikdo, jestli myslím poroučet.
S mečem budu chodit městem, s ratolestí myrtovou
na tržišti budu stát, kde má Aristogeiton svou sochu,
v plné zbroji - povolán k velkým činům jako on!
Tobě, babo zatracená, vyrazím pak všecky zuby!
STRATYLLIS
Jen ty si dej dobrý pozor, ať tě pozná vlastní máma,
až se vrátíš! A my, sestry, složme na zem, co nám vadí!
NIKODÍKÉ (do obecenstva)
Chcem si teď, lide, promluvit s tebou rozumné slovo
o tom, co státu jen prospěje.
Zaslouží si to; vychoval nás ve šťastné pohodě.
Sedm. let mi sotva bylo,
nosila jsem o slavnosti
svaté roucho, v desíti jsem
mlela mouku Artemidě,
v šafránovém šatě byla v Brauronu jí „medvědicí„,
když jsem vyspěla pak v pannu,
nesla jsem koš s věncem fíků!
STRATYLLIS
Nemám tedy nyní státu poradit, jak dovedu?
Jsem jen žena, nezapírám, nedívejte se však křivě,
chci-li pro vás lepší život, nežli v kterém žijete.
Daně neplatím? Já dala zato státu svoje syny.
Ale vy, přestárlí muži, dali jste co? Promarnili
leda, co vám ještě zbylo z perských bojů předků vašich.
Sami jste nic nepřidali. Přivedli jste to až tam,
30
že tu zajdem. – A vy chcete jenom hlesnout?
Tak se přibliž,
a já vyrazím ti zuby tímhle hrubým střevícem!
FILÚRGOS
Není tohle opravdu už hrozná drzost?
Jen se bojím, aby se teď
neklubaly horší věci.
Inu, musíme se bránit.
Pláště dolů!
DRAKÉS
Staří vlci, jako v mládí,
Když jsme šli obsadit Leipsydrion!
Je třeba setřást zbytečný věk,
omládnout, mít zrovna křídla, shodit všecko, co tě tíží,
vzlétnout – zkrátka nesedět.
STRYMODÓROS
Podáme-li jim jen prst, popustíme ženám zvůli,
chytí prst a jako klíště budou se tě pevně držet.
Koráby si budou stavět, možná, že to zkusí taky
na moři se s námi srazit jako Artemísia!
Nebo začnou kobylami, to by byl konec jezdců.
Žena umí jezdit, když chce, v sedle sedí jako chlap,
ta nespadne ani v trysku. Copak neznáš Amazonky,
jak je Mikón vymaloval v boji, tamhle v sloupoví?
Vsaď je do klády a děrou vraz tam pevný nebozez.
RHODIPPA
U bohyní, dopálíš mě
jenom jednou - a pak spustím!
Počkej, potom začneš křičet
na sousedy o pomoc,
až tě začnu hřebelcovat!
Tak jen pojď ke mně blíž, nikdy už nebudeš
cpát se boby s cibulí!
Cekneš-li jen jedno slovo,
vyberu ti vejce z hnízda,
jako proved chrobák orlu.
Protože už mám teď vztek.
31
STRATYLLIS
Já už na vás prostě nedbám: s nimi jde však Lampitó
a s ní mladá Ismenie, zástupkyně thébských žen.
Ty už nezvrátíš svým křikem pranic, hlasuj si jak chceš,
sousedům jsi v celém kraji vším, co děláš odporný.
Poslala jsem včera večer o slavnosti Hekatině
do sousedstva pro pochoutku na sváteční večeři.
Z Boiótie úhoře chci; nedali mi. Ale proč?
Vymysleli jste si válku, nepřátelům neprodají.
A vy nepřestanete si vymýšlet dál všecko možné,
až si podrazíte nohy a zlámete přitom vaz!
LYSISTRATA (vychází z hradu, s ní ženy)
STRATYLLIS
„Ty jasná hlavo, z níž se rodí činy,
proč vystupuješ z brány zamračena?„
LYSISTRATA
Když vidím ženy, co už dělají,
věř, nemám klid a ztrácím rozvahu.
RHODIPPA
A copak, copak?
LYSISTRATA
Ztrácím, bohužel.
STRATYLLIS
A co se stalo? Nám to nepovíš?
LYSISTRATA
Je těžko mluvit; ale mlčet nesmím.
STRATYLLIS
Ne, nesmíš mlčet. Pověz – neštěstí?
LYSISTRATA
Nu, zkrátka: po chlapech jsme posedlé.
STRATYLLIS
Ach, Die!
LYSISTRATA
Proč voláš Dia? - Je to prostě tak.
Já nedovedu je už udržet;
pryč utíkají, houfně, za muži.
Teď jednu stihla jsem, když otvor hloubila,
to slují Panovou se chtěla prokopat,
a druhá spouštěla se po provaze.
Pak jiná skáče s hradeb za milencem
32
jak vrabec do prázdna; tu držím za vlasy a
každá výmluva je dobrá dost,
jen aby mohly utéct nějak domů,
Vidíš ji? - Kampak, kampak pospícháš?
PRVNÍ ŽENA
Já musím - já mám doma ještě vlnu
a moli by ji takhle sežrali.
LYSISTRATA
Tvou vlnu moli? Jací? Utíkáš.
PRVNÍ ŽENA
Ne, já se vrátím, budu tady hned!
Já ji jen na posteli roztáhnu –
LYSISTRATA
Nic neroztahuj! Nikam nepůjdeš!
PRVNÍ ŽENA
A vlnu nechám zkazit?
LYSISTRATA
Co je přednější?
DRUHÁ ŽENA (se blíží)
Ach bozi, bozi! Škoda toho lnu!
A je ho doma! Kdo ho zvochluje!
LYSISTRATA
Tak, ta zas chce jít domů kvůli lnu!
Jen hezky zpátky!
DRUHÁ ŽENA
Hned! Při Hekatě,
jen jak ho zvochluju, hned jsem tu zas!
LYSISTRATA
Nech toho vochlování! Zahneš s tím,
a za chvíli tu žádná nezůstane!
TŘETÍ ŽENA
Ach, Eileithyio, rodit nemohu,
až vynajdu si někde místečko –
LYSISTRATA
Co to tu žvaníš-?
TŘETÍ ŽENA
Já teď budu rodit.
LYSISTRATA
A bylas aspoň včera těhotná?
TŘETÍ ŽENA
Ne, nebyla.- Dnes, Lysistrato, jsem!
Pusť mě teď domů, musím někam k bábě –
LYSISTRATA (ji prohlíží)
33
Copak to říkáš? - Co máš pod chitónem?
TŘETÍ ŽENA
Já myslím chlapečka.
LYSISTRATA
Vždyť je to duté -!
a kovové je to - při Afrodítě,
hned poznáme, čímže jsi těhotná!
Tak.- Svatá přilba, že se nestydíš!
Tos byla tedy přilbou těhotná!
TŘETÍ ŽENA
Já jsem, při bozích.
LYSISTRATA
A copak je tohle?
TŘETÍ ŽENA
To kdyby mě to bylo tady popadlo,
že bych pak do přilbice rodila,
víš, jako holubi –
LYSISTRATA
Copak to říkáš!
A nelži. Počkáš tu, až se ti přilba narodí.
TŘETÍ ŽENA
To ne! Já na hradě nebudu teď spát,
co viděla jsem posvátného hada!
DRUHÁ ŽENA
A já tu zajdu ještě pro ty sovy,
vždyť to tu houká skorem celou noc !
LYSISTRATA
Tak dost už strašení, jste baby užvaněné!
Jste posedlé teď po chlapech! A myslíte,
že chlapi po vás ne? - Věř, že se jim
dnes táhla stejně noc. - Při bozích, ženy!
je třeba vydržet jen krátký čas!
Mám věštbu: zvítězíme, ale pohromadě!
Ta věštba říká –
TŘETÍ ŽENA
Nám všem?
LYSISTRATA
No tak, mlč!
„Když za stejným cílem se slétnou vlaštovky v jediné hnízdo
a před dudkem prchnou a zdrží se útoků jeho,
je konec bídy. Pak hřmící Zeus,
co vypínalo se, už stiskne dolů –„
DRUHÁ ŽENA
To budem pak ženy spát s muži tak?
34
LYSISTRATA
„Když neshodnou se a se svatých míst
zas odlétnou, je těžko tvrdit pak,
že z okřídlenců je kdo chlípnější!„
Tak, to je snad jasné? - Jen ne hned klesat,
vytrvat potřebujeme. A dovnitř teď!
Bylo by hanba věštby nehledět!
(Lysistrata odejde se ženami do hradu.)
DRAKÉS
Počkejte! Povím vám příběh, který jsem slyšel,
když jsem byl hoch.
Byl a žil mladý muž, Melanión
mu říkali,nechtěl se ženit
a raději prchnul, opustil svět,
po horách bloudil a lesích,
lišky a zajíce štval,
pletl si oka a sítě,
měl ohaře s sebou,
a nikdy se, umíněnec už nevrátil domů!
Zhnusily se mu ženy .
A nám se nemají zhnusit?
Tak chytří jsme taky jal Melanión!
STRYMODÓROS
Tebe bych chtěl, bábo zlíbat –
RHODIPPA
Škoda, žes jed cibuli!
Já ti povím
k tomu Melanióvi něco.
To byl zase divný člověk,
říkali mu, myslím Timón,
kousavý byl, jedovatý, žil jak naježené trní?
zplodily ho Erynie.
Tenhle Timón bydlel v horách,
zažluklý svým starým záštím,
proklínal tam mužskou podlost.
Celý život nenáviděl
nesmiřitelně vás muže!
Vidíš, ženy, ty měl rád!
STRYMODÓROS ( stojí nehnutě)
STRATYLLIS
Potřebuješ vzpamatovat?
STRYMODÓROS
Ne, ne, to jsem jen tak dumal.
35
ČTVRTÁ SCÉNA
Táž scéna. Lysistrata vybíhá z brány, za ní ženy.
LYSISTRATA
Sem sem, ženy, rychle ke mně! Pospěšte si!
PRVNÍ ŽENA
Co se stalo? Co tak křičíš?
LYSISTRATA
Jde sem muž!Běž k nám jak beze smyslů,
zasažený Afrodítou, zrovna říjí!
Vládkyně Kypru, Kythéry, Pafu,
jdi dál svou cestou, vždyť ji znáš!
PRVNÍ ŽENA
Kdo je to? Kde je?
LYSISTRATA
U chrámku Démétřina!
PRVNÍ ŽENA
Už je tu! Bozi!
DRUHÁ ŽENA
A kdo je to?
LYSISTRATA
Teď už ho vidíte. Zná ho z vás některá?
MYRRHINA
Já.
To je můj muž . Kinésias.
LYSISTRATA
Teď bude tvůj úkol dráždit ho, otáčet
na rožni, líbat a nelíbat,
a dát mu všecko, kromě – přísahalas!
MYRRHINA
Buď bez starosti, všecko provedu.
LYSISTRATA
Já zatím počkám; pomohu ti snad
a zatopím mu nejdřív sama. - Jděte!
(Ženy ustoupí do hradu.)
KINÉSIAS (s otrokem, který nese dítě)
LYSISTRATA
Kdo tam? Co chceš za strážemi?
KINÉSIAS
To jsem já.
LYSISTRATA
Snad nejsi muž?
KINÉSIAS
To tedy jsem.
36
LYSISTRATA
Pak pryč!
KINÉSIAS
A kdo jsi, ženo, že mě odháníš?
LYSISTRATA
Jsem stráž.
KINÉSIAS
A můžeš zavolat mi Myrrhinu?
LYSISTRATA
Myrrhinu chceš? A kdo jsi ty?
KINÉSIAS
Jsem její muž,
Kinésias.
LYSISTRATA
Kinésias! Buď zdráv!
Tvé jménu není u nás neznámo.
Jde od úst k ústům. Myrrhina, tvá žena,
je na rtech má snad každou hodinu.
Jí třeba vejce nebo kouše něco
a říká hned: - To Kinésias rád!
KINÉSIAS
Ó bozi!
LYSISTRATA
Při Afrodítě, říká! Nebo když se mluví nu,
jen tak o mužích, tvá žena hned zas řekne,
že všecko je proti tobě nic.
KINÉSIAS
Tak jdi a zavolej ji!
LYSISTRATA
A co za to dáš?
KINÉSIAS
Já tobě? - Nu, což o to, kdybys chtěla Já
nemám nic, jen - to, co mám, to dám!
LYSISTRATA
Pak raděj pošlu ti sem vlastní ženu!
(Odbíhá.)
KINÉSIAS
Hned ale, slyšíš ! ~ Co mě opustila,
už nemám žádnou radost na světě,
všecko je pusté, jako po vymření.
Jdu nerad domů, nic mi nechutná,
nu, mám jen prostě na Myrrhinnu chuť.
MYRRHINA (ještě uvnitř )
Já ho mám ráda, na mou duši, mám,
on ale nechce! Nevolej mě k němu!
KINÉSIAS
Myrrhinko sladká, co tady děláš?
36
Pojď už, sem ke mně!
MYRRHINA
K němu? Ne, za celý svět!
KINÉSIAS
Vždyť já tě volám, proč nejdeš, Myrrhino?
MYRRHINA
Voláš mě a pak nic nechceš dál. To já už znám.
KINÉSIAS
Já že nic nechci? - Jsem skoro umořený tím, co chci.
MYRRHINA
Ale já nechci!
KINÉSIAS
A neslyšíš dítě?
Synáčku, pojď sem, zavolej mámu!
HOŠÍK
Mama, mama, mama!
KINÉSIAS
Nic se v tobě nehne? Není ti ho líto,
šest dní se nekoupal, nenajed pořádně!
MYRRHINA
Je mi ho líto. Ale proč táta se nestará o něj?
KINÉSIAS
Tak, sakra, pojď sem k svému dítěti!
MYRRHINA
Jsem přece jen matka! Co mám dělat? - Jdu!
KINÉSIAS
Je nějak mladší, nežli bývala!
Byla tak půvabná, rozkošná dřív?
A že je nevlídná, že se tak zdráhá,
to všecko ještě víc zvětšuje touhu!
MYRRHINA
Ty sladký chlapečku, máš zlého tátu,
dej mámě pusinku! Pojď ke své mámě!
KINÉSIAS
Proč mi to děláš? Proč jsi šla s ženami
a proč mě mučíš a trápíš i sebe?
MYRRHINA
Tu ruku pryč! A nech mě.
KINÉSIAS
Ruku nechceš,
a doma pustne všecko mé i tvé.
MYRRHINA
Mně je to jedno!
38
KINÉSIAS
Tak? A je ti jedno,
že přízi roztahala kuřata?
MYRRHINA
Co na tom záleží!
KINÉSIAS
Už dlouho dost,
co slavila jsi Afrodítu v noci.
Ty domů nepůjdeš?
MYRRHINA
A ne, a ne, a ne! Když neskončíte válku
a nebude zas mír!
KINÉSIAS
Nu, když to musí být, i to snad uděláme.
MYRRHINA
Nu, když to musí být, pak přijdu domů snad.
Teď zatím - já jsem přísahala, víš!
KINÉSIAS
Už je to tolik dní – pojď, lehni si tu ke mně!
MYRRHINA
Ne, ne! - I když ti nezapřu, že mám tě ráda.
KINÉSIAS
Viď, že máš, Myrrhino! – Tak proč si nelehneš?
MYRRHINA
Ty blázne, tady, před tím dítětem?
KINÉSIAS
To ne. Jdi, Manete, a odnes chlapce domů!
(Otrok odejde s chlapcem domů v náručí.)
Tak vidíš, dítě už tu nepřekáží. Pojď
a polož se!
MYRRHINA
Kam? Řekni, prosím tě!
KINÉSIAS
Tak třeba do Panovy jeskyně –
MYRRHINA
A na hrad přijdu potom zmazaná!
KINÉSIAS
Ať! Opláchneš se hned tam v prameni!
MYRRHINA
A to mám zrušit svoji přísahu?
KINÉSIAS
Sveď všecko na mne! Nemysli už na ni!
39
MYRRHINA
Tak aspoň přinesu ti lůžko na schody!
KINÉSIAS
Nic nenos, můžem lehnout si jen na zem.
MYRRHINA
Ne, bozi, ne! Ty nesmíš ležet jen tak na zemi!
(Odběhne.)
KINÉSIAS
Má ženuško! Ne, má mě přece ráda!
MYRRHINA (se vrací)
Tak, a jen honem! Já. se zatím svleču.
Počkej! Vždyť musím ještě - žíněnku!
KINÉSIAS
A nač? Já ji snad nepotřebuju!
MYRRHINA
Ó Artemido,
ty chceš jenom tak –
KINÉSIAS
A dej mi hubičku!
MYRRHINA
Tu máš!
(Uteče.)
KINÉSIAS
A vrať se hned!
MYRRHINA (vleče žíněnku)
Tady je! Hajej, a já se opravdu svleču.
Ještě - co? Aha! Nějaký polštář!
KINÉSIAS
Bozi, vždyť já ho nepotřebuju!
MYRRHINA (odbíhá)
Já ano!
KINÉSIAS
Teď budeš se mít jak Heraklés!
MYRRHINA (se vrací s polštářem a podkládá ho Kinésiovi)
Vstaň trochu, vyskoč! - A teď mám snad všecko, miláčku.
KINÉSIAS
Určitě všecko. Bozi, tak jen pojď!
MYRRHINA
Už rozvazuju stužku podprsenky –
pamatuj si však, dals mi slovo! Mír!
40
KINÉSIAS
Ať propadnu se - !
MYRRHINA
Tady schází houně!
KINÉSIAS
Nač houně?! Nechci nic, chci tebe!
MYRRHINA
Budeš mít! Hned jsem tu zas!
(Utíká.)
KINÉSIAS
Ta ženská přivede mě do hrobu!
MYRRHINA (přibíhá s ovčí přikrývkou)
Tak! Zvedni se!
KINÉSIAS
Už jsem se dávno zved!
MYRRHINA
Chceš vonnou mast?
KINÉSIAS
Já ne. Ach bozi, já přec ne!
MYRRHINA
Při Afrodítě, musíš, ať chceš nebo nechceš!
(Odbíhá a vrací se hned s velkou nádobou.)
KINÉSIAS
Všemocný Die, rozraz jí ten hrnek!
MYRRHINA
Dlaň mi dej! Tu máš, namaž se jí sám!
KINÉSIAS
Nu, zrovna nevoní jak o svatbě,
spíš páchne –
MYRRHINA
Ach bozi, já vzala rhodskou mast!
KINÉSIAS
Ty, blázínku, tak už to nech!
MYRRHINA (se vytrhne a odbíhá)
To nejde přece!
KINÉSIAS
Mor na toho, kdo masti vymyslel!
MYRRHINA (zase přibíhá a nese kelímek s mastí)
Tuhle si vezmi!
KINÉSIAS
Mám už jedné dost!
Pojď, lehni si a pro nic neběhej!
41
MYRRHINA
Při Artemidě, už tě poslechnu.
Vždyť už se zouvám. - Ale, miláčku,
viď, že teď budeš pro mír hlasovat?
(Vytrhne se znovu a uteče.)
KINÉSIAS (volá za ní)
To víš, že budu! - A teď mě tu nechá.
Já ubožák, cosi teď počnu, musím ženu mít,
a nejkrásnější z všech mě odkopla!
STRYMODÓROS (vystoupí z úkrytu)
Je mi tě líto, jsi chudák,
jak tu, tak stojíš ztrápený chlap!
Žel je mi tě, žel.
A kdo za to může? Tvá žena!
Protivná, sobecká, práskaná žena!
KINÉSIAS
Apolóne! Vždyť je to nejsladší, božská
z všech žen!
PÁTÁ SCÉNA
Pod hradbami. Přichází spartský vyjednavač, proti němu s druhé strany radní.
VYJEDNAVAČ
Kde je tu v Athénách teď nelká rada?
A kde jsou prytani? Mám něco vyřídit.
Jsem vyjednavač, pane, při bozích,
já přišel ze Sparty sem kvůli míru.
RADNÍ
Já vím už všecko, milý příteli,
a proto řekni: jak je tam u vás?
VYJEDNAVAČ
Nu, jak by bylo? U nás jak o tady.
Je bída, brachu; scházejí nám ženy.
RADNÍ
A kdo je příčinou té bídy? Pan?
VYJEDNAVAČ
Lampitó. Ta všecko začala.
Ta svedla ženy po celé Spartě
a ty se potom naráz usnesly,
že muže k sobě vůbec nepustí.
RADNÍ
A je vám z toho –
42
VYJEDNAVAČ
Ale brachu, zle!
Jdem ulicí a krčíme se jako noční chodci,
když kryjí světlo; ženy nedovolí
jen sáhnout na sebe, když není mír
po celé Helladě.
RADNÍ
Teď vidím, že se ženy
tak spikly všude. Proto vyřiď hned,
ať vaši zmocní rychle poselstvo.
I naše rada vybere si lidi.
Já návrh přednesu a ukáži,
jak věc se má!
VYJEDNAVAČ
Už letím, co mám síly! Ty máš pravdu!
(Odbíhá.)
STRYMODÓROS
Bezuzdné tak jako ženy není druhé zvíře v světě,
nezkrotíš je jako oheň, smělejší jsou nežli pardál!
STRATYLLIS
Když to víš, proč rveš se s námi, blázne, proč chceš bojovat?
A mohl bys místo toho najít družku, kdybys chtěl.
STRYMODÓROS
Ne, ne, ženy, tak jak jsou dnes, nenávidím, co jsem živ.
STRATYLLIS
Nu, jak chceš! A přesto těžko mohu přenést přes srdce
vidět tě tak nahatého! Vždyť jsi, podívej se sám,
pro smích klukům! Dovolíš-li, natáhnu ti kazajku!
(Pomáhá s ostatními mužům, aby se oblékli.)
STRYMODÓROS
Na mou duši, děláte to šikovně, člověk by neřek!
Odložili jsme to všecko vlastně jenom ze vzteku.
43
STRATYLLIS
Teď jsi zase jako chlap, kluci se ti nevysmějí.
Kdybys mě byl neurážel, byla bych ti vytáhla už
dávno broučka, co ti leze pod klapkou!
STRYMODÓROS
Svatá pravda, kouše mě tam! Vem si třeba tenhle prsten,
vyndej mi ho pěkně z oka a až budeš ho mít venku,
ukaž mi ho, vždyť mě kouše, Die, kouše hezky dlouho!
STRATYLLIS
Udělám ti, co si přeješ, i když ses tu se mnou hádal!
Prosím tě , no, to byl komár! A tys ho měl na těle!
Podívej se! - Takhle mohl jenom komár zeštípat!
STRYMODÓROS
Děkuju ti! Tlačilo to jako sochor, kterým studny vrtají!
Vytáhlas mi ho a vidíš, jak jsem se teď rozplakal!
STRATYLLIS
Pojď sem, ať ti utřu slzy, i když sis to nezasloužil!
Dám ti, chceš-li, hubičku!
STRYMODÓROS
Líbání si nech!
STRATYLLIST
Ty nechceš ?
STRYMODÓROS
Líp, když nejdeš mi až k tělu, lísat se, to dovedete!
Proto o vás říká vždycky, ne neprávem moudrost lidu:
- Ani s nimi, ani bez nich, je to všecko stejná pakáž!
Ale dobře! - Nabízíme vám teď mír. A v budoucnosti
nezakusíte vy od nás a my od vás už nic zlého!
Pojďte sem k nám, zazpíváme si teď spolu písničku!
44
FILÚRGOS
Muži totiž neumíme
něco zlého povědět
o někom tu z našich řad.
Příjemné a dobré jen
říkáme a jednáme tak
vůči vám; je zlého dost,
co nás tísní! Muž či žena
pověz hned, když potřebuješ
miny dvě - či raděj tři?
Kolik chceš? Nu, měšec máme!
A dojde-li přece k míru,
to, co jste si vypůjčily,
dnešní dluhy,
nemusíte zaplatit!
NIKODÍKÉ
Teď- čekáme vzácné hosty
z Karystu, ty obsloužíme,
hoši jsou to pěkní, zdraví!
Zadělaný hrášek máme,
podsvinče by taky bylo,
ráno jsem je podřezala,
masíčko jak peří jemné,
přijďte tedy bez zdráhání
ke mně dnes, hned po ránu,
sotva se jen vykoupete,
umyjte i svoje děti,
zkrátka, vstupte bez rozpaků,
neptejte se dlouho marně,
ale prostě jako doma
jděte rovnou, beze všeho.
Stejně zavřela jsem vrata!
ŠESTÁ SCÉNA
Na úpatí Alropole jako dřívější scény,
STRYMODÓROS
Tak vida, tady je poselstvo ze Sparty!
Lakónští muži, buďte vítáni!
Povězte, co vás k nám vede!
45
LAKÓŇAN
Co máme mluvit marně dlouhé řeči!
Není to hezké; těžko povědět.
S kým máme jednat? – Chceme prostě mír!
STRYMODÓROS
I našim lidem se už těžko žije.
ATHÉŇAN
Bozi, já nevím –
LAKÓŇAN
Chceme jen mír,
a proto přišli jsme.
ATHÉŇAN
I my ho chceme!
A nemáme zavolat Lysistratu?
Ta nám snad jediná pomůže k míru!
LAKÓŇAN
A toho jejího hned taky pozvete!
STRYMODÓROS
A nemusíte ji už vůbec volat;
snad slyšela vás, tady přichází.
(Lysistrata přichází s doprovodem žen.)
Buď zdráva, statečná ženo? Dokaž jaká jsi,
smělá a nebojácná, obratná, přísná i mírná,
spravedlivá i chytrá, šlechetná, nu prostě žena!
Už první z Hellénů tak, jak jsi čekala,
ti nechávají nyní na vůli a v plné víře v tebe,
že stížnosti a spory urovnáš!
LYSISTRATA
To není těžké, když tu člověk vidí
s obou stran muže s touhou, s žízní v očích.
Nu, zkusme to! - Vznešená. bohyně,
už přiveď Lakóňany k rozumu,
ne prudkou, nemotornou rukou, nemoudře,
jak chtěli naši! Ne! - S důvěrou, jemně,
jak ženy dovedou.
Vy Lakónští, se postavte sem ke mně,
Athénští tam, a slyšte teď má slova!
Jsem pouze žena, ale myslím snad.
Mám vtip už po předcích a slyšela
jsem od otce a starších občanů
snad dost a naučila jsem se ještě víc.
A proto mohu pustit se i do vás
a vyčinit vám, jak si zasloužíte!
46
Jste z kotle jednoho, či řekněm kmene,
a oltář zkrápíte tak v Delfech jako v Pylu –
či kolik mohla bych tak uvést jmen.
Což nemáte dost bojů s barbary,
že hubíte hellénská města i muže?
A to je konec celé řeči mé.
ATHÉŇAN
A já tu hynu nedočkavostí!
LYSISTRATA
Teď obrátím se, Lakónové, k vám.
Už nevíte, jak přišel Perikleidés
do Athén ze Sparty a žádal o pomoc,
jak klesl u oltáře v šatě nachovém
a prosil o athénská vojska? Messéna
se tehdy pozdvihla po zemětřesení.
A Kimón sebral tři tisíce mužů
a Lakedaimón zachránil. To na oplátku
teď pustošíte Attiku, jež tenkrát pomohla?
ATHÉŇAN
Ba, je to, Lysistrato, křivda, je.
LAKÓŇAN
Ba, je to křivda. –
(Dívá se na Lysistratu.)
LYSISTRATA
Tak? - A myslíš, Athéňany že-nebudu napadat?
Už nevíte, jak sem přišlo spartské vojsko,
když jste žili v otroctví, a pobilo tu.
cizí tlupy, všecky ty, co táhli tenkrát
s Hippiem za jeden provaz?
Sparta byla jediná, jež pomohla vám,
spasila vás, vrátila, vám. svobodný šat
místo kajdy otrocké!
LAKÓŇAN
Já neviděl jsem rozkošnější ženu!
ATHÉŇAN
A jaká prsíčka má půvabná!
LYSISTRATA
Nu, když jste si tak zavázáni
navzájem, proč bojujete, proč se rvete?
Smíříte se? Co vám brání? Nu tak, chlapi!
LAKÓŇAN
My jsme chtěli. Dostanem však zase svoji zástěru.
LYSISTRATA
Jakou myslíš?
47
LAKÓŇAN
Přístav Pylos, chcem ho dlouho.
ATHÉŇAN
Tak to nejde!
LYSISTRATA
Nechte jim ho!
ATHÉŇAN
Co, takové přístaviště?
LYSISTRATA
Ať vám dají jiné za něj!
ATHÉŇAN
Nejdřív dejte, jak se tenhle vraťte
nám zas Echínús,
a prsíčka Thessalie,
pak megarskou soutěsku!
LAKÓŇAN
Ty jsi blázen, ty chceš všecko!
LYSISTRATA
Nechte toho, stojí vám to
za to, prát se o soutěsku!
ATHÉŇAN
Když já bych chtěl - třeba nahý - v poli sít !
LAKÓŇAN
Já alespoň svoje pole pohnojit!
LYSISTRATA
Nu, jste-li smířeni, můžete všecko!
A abyste byli, jděte do rady
a vezměte i spojence své s sebou!
ATHÉŇAN
Co, ještě spojence? Nevíš, jak je nám?
A spojenci se chtějí ochladit
tak jako my!
LAKÓŇAN
Však nejdřív já!
ATHÉŇAN
Tak je to, bozi, tak! Pak taky Karysťani!
LYSISTRATA
V tom máte pravdu! Očistěte se,
pak pozveme vás na hrad ženy k sobě
a uctíme vás vším, co máme v truhlicích.
Tam budete si věrnost přísahat.
A potom vezmete si každý svoji ženu
a půjdete s ní domů!
ATHÉŇAN
Tak jen honem!
LAKÓŇAN
Jdi napřed, já jdu za tebou!
48
ATHÉŇAN
Tak už!
LYSISTRATA
Pestré koberce své s lůžek,
vzácná roucha, šaty jemné,
zlaté ozdoby, jež mám,
bez lítosti rozdám ráda;
můžete to odnést domů
synkovi či dcerušce své,
jež ponese o slavnosti
svatý koš. A vybízím vás:
vyberte si podle chuti,
co se vám jen zalíbí!
Zapečetěno snad není
v domě nic; a kdyby bylo,
strhněte jen směle vosk,
a co najdete, je vaše!
Abyste však zahlédli co v nepořádku,
nebytně by bylo třeba,
vidět ostřeji než já!
RADNÍ
Kdo z vás nemá doma chleba,
ale musí přesto živit
děti, čeleď, rodinu,
ať se u mne prostě staví
pro pšenici, z které snadno
řádný pecen udělá.
Kdo jste chudí a kdo chcete,
přijďte ke mně!
Dostanete pšenici;
vezměte si na ni pytle,
koše, otrok Manés vám je
vrchovatě naplní!
Jenom jedno: dejte pozor
nepřibližujte se k vrátkům,
sic vás kousne moje fena!
(Ze vrat se hrnou účastníci hodů)
ATHÉŇAN
Otevři vrata! Tobě se nechce? Tak z cesty!
(Vypotácí se s hořící pochodní.)
Co tady dřepíte? Mám vás tou pochodní drobátko připálit?
Na schodech, to je tak zrovna! -A neudělám to.
49
Jenom vám pro radost. Nu, když už, tak už.
I tohle snesu!
NIKODÍKÉ
A já. to unesu s tebou!
ATHÉŇAN
Z cesty! vám říkám, sic uhoříte!
Z cesty! Ať Sparťani, co sedí uvnitř
a nadlábli se, mohou jít pokojně domu!
DRUHÝ ATHÉŇAN
Co živ jsem se tak dobře nepoměl!
Ale ti Sparťani byli roztomilí!
A my, jak máme víno, jsme vždycky nejchytřejší!
ATHÉŇAN
To tedy máš pravdu! Střízliví nejsme k ničemu.
Kdybych mohl Athéňanům trošku radit,
ať nás z obce posílají vždycky jenom opilé!
Tak třeba přijdem do Sparty střízliví;
vidíme rázem, kde se dá spískat nějaký zmatek.
Co říkají, to ani neslyšíme,
co pak neřekli, se domýšlíme hned;
a zprávu přineseme, jakou chcem!
Nu, tentokrát se všecko povedlo!
A kdyby kdo spustil bojovný zpěv,
ne písničku míru, jak jsme tu všichni,
hned zatleskáme! - Tak vida, už se zas hrnou
a budou se mačkat! Půjdete odtud, kolikpak je vás?
DRUHÝ ATHÉŇAN
Bozi, už jdou!
(Lakóňani vyšli z brány.)
LAKÓŇAN (k pištci)
Příteli milý, vezmi píšťalu!
Zatančíme si a složíme píseň
na Athéňany - a taky na nás!
ATHÉŇAN
Tak vezmi píšťalu a začni hrát,
já se už těším, jak budu tančit!
(Hudba a tanec.)
LAKÓŇAN
Mnémosyné,
nech tančit teď muže
a pomoz nám v písni,
50
vždyť vidělas kdysi,
jak jsme se bili po boku Athéňanů,
hnali se v námořní boj
u Artemisia a na Médy udeřili!
Nás vedl Leonidás;
zuby jsme měli nabroušené
jak divocí kanci,
po tvářích stékal nám pot
i po unavených nohou.
Bez počtu padali
jak píseň v moři –
Peršani.
Artemis štvala je, lovkyně směá.
Přijď teď, božská Panno,
a spoj nás družbou,
jež bude mít trvání věčné!
A dopřej
nám žít
v přátelství, míru a slávě!
Pak my i vy snad odhodíme
lišáctví stará.
Přijď tedy, přijď,
panenská lovkyně!
LYSISTRATA (vyjde s ženami z brány).
Tak pojďte, když je všecko skončeno!
A odveďte si ženy, Sparťani!
Vy, žena k muži, k ženě muž,
teď jděte dál! A k poctě bohů
se dejme do tance! Však příště již
se vystřiháme slabostí a chyb!
ATHÉŇAN
Pusťte se v rej a volejte Arteimidu,
charitky, Artemidina bratra,
boha radostných rejů,
i nýsského Bakcha,
obklopeného majnadami,
volejte i jiné bohy,
ať jsou nám svědky,
že budeme na věky dbát
požehnané a radostné družby,
jež vzešla z božské náruče Kypridiny!
Alalaj, ié, pajéón!
Vyskočte od země, ijaj!
jak vítězi z boje, ijaj!
51
DRUHÝ ATHÉŇAN
A Lakónové, vy zanotujte
o novém životě nový zpěv!
LAKÓŇAN
S taygetských plání a od horských bystřin
přijď, lakónská Muso, a pomoz. nám chválit
boha z Amykel,
vládkyni chrámu kovového
a rod Tyndareův,
který se hemží na březích Eurótu!
Vyskočte v tanci!
Vymršti do vzduchu nohy v hymnu o Spartě,
v níž ke cti bohů se tančí a skáče,
kde jako klisničky skáčí a tančí
děvčata na březích Eurótu!
Ať vlasy vám vlají v bakchickém tanci,
mávejte oštěpy , pusťte se v rej!
Povede vás již Ledina dcera,
čarovná, božská, vedoucí kruhů.
Uvažte opět pásky kol čela
a zdvíhejte radostně do výše nohy
jak jeleni v hájích,
tleskejte do taktu, chvalte
bohyni s oltáře kovového,
bohyni, která vítězí nade vším!
KONEC