Baroko? Klasicismus? Francouzské divadlo 17. století! Tragikomedie a pastorály lNejoblíbenější žánr před nástupem klasicismu lTragikomedie – výpravná, akční díla romaneskního stylu, spletitý a napínavý děj, míšení tragiky a komiky lČastá změna míst děje l„Vznešená dobrodružství znamenitých postav, jímž hrozí nějaké velké neštěstí, po němž následuje šťastné rozuzlení“ Alexander Hardy a jiní lPrvní francouzský dramatický profesionál, píše pro Burgundský palác lÚdajně napsal několik set her (tragikomedie i pastorály) lSurovost zápletek – znásilnění (Síla krve), četné vulgarismy, erotické scény, násilí na scéně lAntické i italské náměty l René Descartes lRozprava o metodě lPokus vyrovnat se rozumově s okolním světem lDescartes si racionálně odvodí Boha jako faktor, který ve světě MUSÍ existovat lMetodická skepse lDospívá k sobě jako bytosti pochybující („Cogito, ergo sum“) Richelieu a Mazarin lDva kardinálové a první ministři zároveň lFaktičtí vládci Francie (do plnoletosti Ludvíka XIV.) lOba s velkým zájmem o divadlo – snaha pozvednout kulturní prestiž Francie lRichelieu aktivně ovlivňuje původní dramatiku – zadavatel a dramaturg lMazarin – ctitel opery Ludvík XIV. (1638 – 1715) l Ø ujal se vlády ve 20 letech (korunován 1643, vládl však až od 1658) Ø vládl 57 let (králem však byl 72 let) Ø„L‘était c‘est moi.“ l („Stát jsem já.“) Ø milovník umění (hudba, divadlo, balet) Ø rozvoj francouzského hospodářství – lpřesto dluhy Snaha o řád lCharakteristická ve více oblastech spol. života lZmoci chaos doby rozumem a mravností lCalderón, Descartes, Corneille, Komenský lKlasicistní téma – potlačená vášeň lIdeál uměřenosti lNávaznost na antické klasiky – import z Itálie Zavádění pravidel lSnaha o lPotlačení dějové efektnosti lŽánrovou čistotu lMravné postavy, které by mohly být vzorem lNezobrazování amorálních dějů lZavedení zásady 3 jednot (děje, času a místa) – dogmaticky chápaný Aristoteles l l Akademie l1635: na popud Richelieua založena Francouzská akademie (L‘Academie Française) – stanoveny 3 její hlavní úkoly: Øsestavit slovník Øsestavit normativní mluvnici Øvytvořit pravidla pro l rétoriku a vytvořit poetiku lPůvodně spolek spřízněných autorů, poté vlivná normativní instituce s omezeným počtem členů Nicholas Boileau lTeoretik a propagátor klasicismu lUmění básnické (1674) – shrnutí klasicistní doktríny – rady básníkům lPoetika, dějiny francouzské literatury i kritická stať v jednom lPsáno veršem l„Chceme, ať důvtipně snují se všechny děje/a ať jen na jednom místě a v jednom dni/jeden čin divadlo napětím naplní” Herecké společnosti lConfrérie de la Passion – původně řádové bratrstvo, do roku 1599 monopol na divadlo v Paříži lOstatní kočují spíše mimo Paříž, tam se smí usadit jen se souhlasem krále lSpolečnost Burgundského paláce (Cyrano), známá též jako Herci královi lSpolečnost Divadla Marais (premiéra Cida) lMolièrova společnost – Palais Royal Herecké společnosti - organizace lOrganizovány na podílnickém základu – jednorázová platba za text, herci si dělí zisk lBěžný počet – 8 – 10 herců lHerci si sami obstarávají kostýmy, až na mimořádné případy Scénografie lTragikomedie ještě počítají s mansionami, kolem roku 1635 stále středověký scénografický ideál lObčasné zvláštní efekty, omezený nábytek lMělká a nízká jeviště lPostupné vítězství italské scénografie Italové v Paříži l1645 – příjezd scénografa Giacoma Torelliho – původně pro herce Commedie dell arte lPřestavba Palais Royal pro výpravné inscenování opery – Mazarinovo přání lCorneille – Andromeda – činohra vypráví děj, hudební čísla pak záminkou k předvedení mašinérie a zvláštních efektů lZahajuje trend „mašinistických her“ l Torelli - Androméda cas472h cas470h Teatralizace společnosti lVersailles – jedno velké divadlo, formalizace společenského styku (1682 se tam musí přestěhovat veškerá šlechta lPřesná pravidla audiencí i návštěv l1664 – slavnost Radovánky čarovného ostrova – zahrnuje průvody, turnaje, balety i hry l Král tančí, jak Lully hraje lOblíbená zábava Ludvíka XIV. – komedie balety – střídání činohry s baletními vstupy lMolière – Jean Baptiste Lully lLully (zakladatel francouzské opery, časem monopol na veškerou hudbu u dvora i v Paříži) lLudvík XIV. sám tančí v baletních mezihrách – Slunce v baletu Král noci l Comédie Francaise lZaložena 1680 sloučením souboru Burgundského paláce, Molièrových herců a souboru Marais lZnačná jistota „pod penzí“ – výběrový soubor elitních herců lPravidelná státní subvence l 1697 lToho roku je vyhnán z Paříže soubor commedie dell arte lTudíž existují v Paříži už jen 2 divadla – Comédie Francaise a Opera PIERRE CORNEILLE lPrvní z výrazných tragických autorů lDominantní téma heroismu lPravidla se učí ovládat postupně – nejdřív v Richelieuově tvůrčím týmu lPíše i komedie – Lhář (na Alarcónovo téma) lVšechna díla před Cidem posléze odvrhne Cid (1637) lNejslavnější a nejúspěšnější Corneillova tragédie lHlavní hrdina don Rodrigo se rozhoduje mezi ctí a láskou – tím, že se rozhodne pro čest, získá nakonec i lásku lTypicky klasicistní dilema – zrod hrdiny lDějově efektní tragédie – velké „nahuštění“ událostí l Jules_Massenet_-_Le_Cid_2e_Acte,_3e_Tableau_-_L'Illustration Spory o Cida lVýtky kritiků vůči Corneillovi – nepravděpodobnost, volnost v nakládání s jednotami, nemravnost (Jiména ci bere muže, který ji před 24 hodinami zabil otce) lRichelieu se obrací na Akademii lÚsudek francouzské Akademie o Cidovi – nově formulován klasicistický ideál Polyeuktos lTragédie křesťanského mučedníka lŽena jej opouští kvůli římskému vojákovi, on ji odpouští a rozhoduje se pro mučednickou smrt lPostava na pomezí zbožnosti a fanatické pýchy Jean Racine l l lVrcholný autor klasicistní tragédie lOproštěné, netělesné tragédie, soustředěné na vnitřní drama postav lJen 12 tragédií lCorneille má složité děje a jednoduché charaktery, Racine má jednoduché děje a složité charaktery Jean_racine Berenika lZ dějin Říma – císař Titus si vyvolí svou zajatkyni, palestinskou královnu Bereniku, kterou miluje její důvěrník Antiochus lSenát mu však svatbu s ní nedovolí a Titus a Berenika se musí rozejít lTragédie trojího šlechetného podřízení se povinnosti Britannicus lTragédie zrodu monstra lPříběh ze starověkého Říma – Nero zničí svého nevlastního bratra Britannica kvůli lásce k jeho ženě Junii lPolitické drama plné dvorských intrik lUkazuje bezbrannost dobra vůči nekompromisnímu zlu Faidra lRacinova poslední velká tragédie, po ní se stáhl do ústraní lAnalýza zrodu ničivé vášně lDokonalá forma, suverénní zvládnutí pravidel lPostava přesáhla autora – Racine chtěl napsat poučnou hru, ale sympatizuje s Faidrou Molière 1 lSyn čalouníka, ve 20 odmítne převzít dědictví po otci a odejde k divadlu l15 let kočování po venkově s poloimprovizovanými fraškami l1659 se usadí v Paříži, od roku 1660 sídlí se svým souborem v Palais Royal lPíše hry pro konkrétní soubor i konkrétní herce Molière 2 lPraktický divadelník – autor, herec, režisér, principál lNa výsluní vrtkavé královské přízně lZakladatel moderní komedie mravů lOd lidových frašek k hořkým tragikomediím vysokého stylu moliere Tartuffe (1664) lHořká komedie lOrgon (psychologická postava) x Tartuffe (komediální typ) lSatira na náboženské pokrytectví lPro Molièra zdroj velkých problémů, konflikt s tzv. Svatou kabalou lKonec jako úlitba králi l l Tartuffe Don Juan (1665) lAdaptace proslulého tématu lNapětí mezi vážným a komickým (Juan x Sganarell) lPorušuje jednoty, času, místa a děje lSnaha o moralitu a napravení pověsti po Tartuffovi lJuanův cynismus je však příliš sugestivní Misantrop (1666) lCharakterní drama – minimum akce l„Morous“ Alcest miluje půvabnou, leč povrchní Celimenu – hra končí jejím společenským znemožněním lMnožství výkladů Alcesta – od ctnostného hrdiny až k zapšklému sobci