ALŽBĚTINSKÁ RENESANCE
Globe.London.int.2.jpg
Pavel Trtílek (přednášky 26. února a 5. března 2015)

•Renesanční Anglie: politicko-společenská situace:
•1453: končí stoletá válka
–válka mezi Francií a Anglií o francouzský trůn
•válka růží 1455 – 1485
–občanská válka v Anglii o anglický trůn: Yorkové versus Lancasterové
–viz např. Shakespearův Richard III.: Jindřich Tudor porazil Richarda III. Plantageneta z rodu
Yorků (jenž coby král vládl 1483–1485) a byl korunován jako Jindřich VII.
–Tudorovci (nástupci zaniklého rodu Lancasterů) vystřídali na anglickém trůnu Yorky
•Jindřich VIII.
–anglikánská církev
–nástupci: Edvard VI., Jane Grey (de jure), Marie I. (de facto)

Jindřich VII.
(1. tudorovský panovník)
Tudorovci-Jindřich-VII Tudorovci-Jindřich-VIII
Jindřich VIII.
(zakladatel anglikánské církve)

•Alžběta I.
•2. dcera Jindřicha VIII.
•vládla 1558 – 1603 (nar. 1533)
•jeden z vrcholů anglické historie: anglický Zlatý věk
–pojmenován po ní jako alžbětinská renesance
•rozvoj řemesel a obchodu (cechy), námořní obchod
•vznik profesionálního divadla
•válka se Španělskem (končí až r. 1604)
•zemřela bez potomků („panenská královna“)
–viz např. filmy Královna Alžběta a Královna Alžběta Zlatý věk
•po její smrti usedají na trůn Stuartovci
–syn Marie Stuartovny Jakub I. a jeho syn Karel I.

Alžběta I. (po vítězství nad Španěly)
Alžběta I. - 05 - po vítězství nad Španěly.jpg


•Londýn v 16. a 17. století:
•2. největší evropská metropole (po Paříži)
–kolem 200.000 obyvatel (roku 1700 však už přes 500.000)
•přirovnáván k vrcholnému období antického Říma
–oblíbené zápasy zvěře v arénách (jako v římských circích)
•protesty proti divadlu: 1642 zákaz divadla
•ohledně divadla 2 znesvářené organizace:
–královská Tajná rada – podpora divadla (královna, Lord admirál, Lord komoří aj.)
–londýnská radnice – razantní postoj proti divadlu, snaha o jeho zákaz (starosta a městská rada)
•četné morové epidemie
–1593: týdně 1 000 až 2 000 obětí moru
Ø
Ø
Ø
Ø

panorama Londýna 1616 (dole detaily).jpg
•nahoře:
•panorama Londýna z roku 1616
•(autor Visscher)
•
•uprostřed výřez: vlevo aréna Medvědí zahrada, vpravo divadlo Zeměkoule;
•
•dole: divadlo Labuť

•Londýn 1616 (výřez v lepší kvalitě) vlevo aréna Medvědí zahrada, vpravo divadlo Zeměkoule (autor
Visscher)
Visscher's View of London (1616).jpeg

•Londýn (tentýž výjev) cca 1638–40 (autor Merian)
Merian's View of London (c. 1638-40).jpeg


londýnské popraviště 16. stol..jpg
•Londýnské veřejné popraviště (dobová rytina, 16. stol.)


•Kulturní vzmach za Tudorovců:
•v Anglii dosud nevídaný kulturní rozmach
•architektura: tudorovská gotika
–přechod mezi gotickým a renesančním slohem
•1485: konec války dvou růží – počátek renesance v Anglii, za vlády Jindřicha VII. opožděně proniká
do Anglie humanismus
–Erasmus Rotterdamský, Thomas More
–angličtí humanisté dosud studovali v Itálii
–zájem o antickou literaturu
–rozvoj univerzit (Oxford 1096, Cambridge 1209)
•od poloviny 16. stol. bouřlivý rozvoj divadla: tudorovské drama

•Rané tudorovské drama:
•počátek anglického humanistického dramatu
•stále dominují středověké divadelní tradice
•oblíbené jsou stále náboženské žánry:
–mirákly (hry o zázracích)
–morality (hry o biblických výjevech)
–každoroční uvádění tradičních cyklů: mysteria (York, Chester aj.)
–šlo o názorné předvádění, do nějž vnikal fraškovitý humor, což vedlo ke zrealističtění postav
(např. Noemova žena ve hře o potopě světa), důležitá fáze pro vznik prvních humanistických komedií
–předvádění drastických výjevů: základ naturalistických projevů alžbětinské tragédie

středověké jarmareční divadlo.jpg
•středověké pouliční divadlo (divadlo předalžbětinské éry)


−interludia (nový žánr – objevují se za Jindřicha VII.)
•zákony proti tulákům
−ztrpčovaly život kočovným hereckým skupinám
−tuláci: všichni „neurození lidé bez pána“
−nutnost urozené patronace
•1558 – Alžběta I. usedá na trůn a zakazuje uvádění náboženských her:
–snaha uklidnit konflikty mezi protestanty a katolíky
–umožnila tím rozvoj renesančního dramatu, které nahradilo středověké žánry (hostují též italští
herci)
•
•ukázka z filmu Hra o smrti (2003)
–ukázka středověkého kočovného divadla v Anglii
–skupina potulných komediantů hraje na šlechtickém sídle

• SHAKESPEAROVI PŘEDCHŮDCI
•
•divadlo přestává být považováno za společensky degradující – první autoři vystupují z anonymity:
•
•HENRY MEDWALL (1462 – 1502)
•Fulgencius a Lukrécie
−1. anglické interludium (adaptace římského námětu)
−nejstarší dochovaná anglická hra světského námětu
−zde se poprvé v anglické hře objevuje fenomén divadla na divadle
−uvedeno o vánocích 1497 (za vlády Jindřicha VII.)

•
•JOHN HEYWOOD (cca 1497 – cca 1578)
•autor interludií komického rázu, komika na úkor dramatična
•inspirace francouzskou fraškou, realistické pojetí
•Čtyři P
–souboj ve lhaní (poutník Palmer, prodavač odpustků Pardoner, apatykář Potecary, podomní prodejce
Pedlar)
• Hra o počasí
–v duchu moralit
–(Angličané žádají změnu
–počasí u boha Jupitera)
quotes by John Heywood

Počátky humanistického divadla
•tzv. školní drama – impulsem byl právě humanismus
•1) Latinské komedie:
•souvisí s výukou latiny a staré řečtiny
−výuka ukázkou tvorby řeckých a římských dramatiků
•Oxford a Cambridge (koleje)
•konec 15. stol. – původní didaktický účel vytlačen primárním zájmem o divadlo, jehož ohlas sílil i
u dvora a šlechty
•1546: v cambridgské Queens College zavedena každoroční divadelní představení
−pro tento účel zřízeno demontovatelné jeviště, jež mohlo ovlivnit pozdější model londýnských
divadel

•2) Komedie podle latinských vzorů:
•psány již anglicky, určeny pro veřejnost
–už nikoli primárně pro studenty a pedagogy
•první autor komedií píšící anglicky:
•NICHOLAS UDALL (1505 – 1566)
•Ralph Roister Doister
–podle Plautova Chlubivého vojáka, avšak anglické reálie
•MR. S (snad William Stevenson?)
•Jehla kmotry Gurtonové
–uvedena asi už 1533
–1. anglická komedie s původním námětem
–konstrukce hry a 3 jednoty však inspirovány římskou komedií (postavy i námět typické pro
středověkou frašku)

•3) Latinské tragédie:
•opět souvisí s výukou latiny
–ukázky Senecovy tvorby
•1551 – 1. představení v cambridgské Trinity College: Trójanky (následně Oidipus)
•
•4) Tragédie podle latinských zdrojů:
•1561: 1. původní anglická tragédie
–už pouze inspirovaná Senecou
–uvedená na právnické koleji Inner Temple v Londýně:
•THOMAS NORTON a THOMAS SACKVILLE
•Gorboduc
–zároveň 1. anglická hra psaná blankversem

•Blankvers:
•  nerýmovaný 5stopý jambický verš
–  tj. jamby a amfibrachy
•
•MAKBETH (V. 7, přel. Josef Saudek):
•Buď proklet jazyk, který mi to říká! ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_ᴗ
•Mé mužnosti mi zchromil lepší část! ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_
•A nikdo nevěř kejklům oněch ďáblů, ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_ᴗ
•co dvojsmysly si s námi zahrávají, ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_ᴗ_ᴗ
•co slovo slibu splnit znají sluchu ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_ᴗ
•a zrušit duchu! S tebou bát se nechci. ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_ᴗ
•
•MACBETH:
•Accursed be that tongue that tells me so, ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_
•For it hath cowed my better part of man! ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_
•And be these juggling fiends no more believed, ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_
•That palter with us in a double sense, ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_
•That keep the word of promise to our ear ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_
•And break it to our hope. I’ll not fight with thee. ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_|ᴗ_ᴗ

Rozvoj anglického dramatu koncem 16. stol.:
„UNIVERZITNÍ DUCHOVÉ“
•80. a 90. léta 16. stol.
–ústup od středověkých postupů a konvencí
–profesionalizace divadla
•ustálené náměty
–anglické dějiny, moderní italská novelistika
•autoři vystudovaní v Oxfordu a Cambridge
–přímý vliv škol slábl, bývalí studenti psali pro profesionální soubory, umožnili tím vznik
velkolepé divadelní epochy
–tzv. univerzitní duchové (John Lyly, Thomas Kyd, Christopher Marlowe, Robert Greene, George Peele
ad.)
–nadále inspirace dramaty italské antiky

•JOHN LYLY (asi 1554–1606)
•psal pouze komedie
–pro chlapecké školy, které bavily aristokratické a dvorské publikum (představitel dvorského
dramatu)
–často mísil antickou mytologii s anglickými náměty
–proslul dlouhými a květnatými monology
–tehdejší autoři se od něj učili strukturovat hry
–Shakespeare od něj přebral množství námětů (např. hru Jak se vám líbí)
•Alexandr a Kampaspé (1584)
•Sapfó a Faón (1584)
•Endymion (1591) podtitul: Muž na měsíci
•aj.
http://www.kiplingsociety.co.uk/pix/lyly.jpg

•THOMAS KYD (1558–1594)
•Španělská tragédie aneb Jeronimo už zase třeští
–napsáno asi 1589
–1. významná tragédie alžbětinského dramatu
–nejpopulárnější drama 16. stol.
–1. tragédie pomsty, stejně jako jeho:
•nedochovaný Hamlet (tzv. Ur-Hamlet)
•uvažuje se o jeho spoluautorství na několika Shakespearových hrách
–např. Titus Andronicus
•
–

Vrcholné tudorovské drama:
SHAKESPEAROVI SOUČASTNÍCI
•1592 přišel do Londýna Shakespeare
•1593 – 1594 londýnská divadla zavřena kvůli epidemii moru
–sílící protesty puritánů: mor jako boží trest za mravní poklesky (mj. i za návštěvy divadla)

•CHRISTOPHER MARLOWE (1564–1593)
•nejoriginálnější dramatik své doby, jenž „příliš brzy zemřel...“
•absolvent Cambridge (1587)
•opustil tradici senekovské tragedie a mravoučných moralit
•zdokonalil blankvers
•dramata literárních kvalit
•udal tvůrčí směr dalším autorům
•prudká povaha – zavražděn (29)
•po jeho smrti zaujal WS místo
• 1. dramatika v Londýně
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8d/Marlowe-Portrait-1585.jpg

•autor 7 tragédií, které napsal během svých posledních 6 let života:
–Tamerlán Veliký (2 díly 1587 a 1588)
•3 nejúspěšnější hry byly výraznými tragédiemi hrdiny:
–Tragická historie o doktoru Faustovi (asi 1588)
•předloha: Faustbuch (vydaná ve Frankfurtu)
•Faust coby ryze individualizovaný hrdina (už ne abstraktní „Kdokoli“)
–Maltský Žid (asi 1589)
–Edward II. (asi 1592)
•když byl zabit, byl autorem tolika her, jako tehdy málo známý Shakespeare

Mefistofeles se zjevuje Faustovi
Marlowe - Dr.Faust - dabel se zjevuje z propadliste (ilustrace).jpg


•BEN JONSON (1572–1637)
•bez univerzitního vzdělání (stejně jako Shakespeare)
•uvězněn za nepotvrzené spoluautorství satirické komedie Psí ostrov (autor Thomas Nash), zabil
herce
•považován za nejlepšího alžbětinského dramatika po Shakespearovi
•napsal 28 her (2 tragédie, 26 komedií)
•1) inspirace starou attickou komedií:
•Každý podle svého humoru (1598)
–prolog obsahuje jeho tvůrčí zásady a kritiku soudobého dramatu (např. za nedodržování 3-jednoty)
•Každý mimo svůj humor (1599)

•2) inspirace římskou komedií (ustálené charakterové typy, zábavné zápletky):
•Lišák Volpone (1606)
•Alchymista (1610)
– považováno za jeho nejlepší komedii
•Bartolomějský jarmark (1614)
•3) dvě tragédie (na jevišti propadly):
•Sejana (1603), Catilina (1611)
•4) „masky“ (za vlády Jakuba I.):
–výpravná alegorická představení, která byla spojením baletu, zpěvu, deklamace (obliba za Jakuba I.
a Karla I., dvorské publikum, italský scénograf Inigo Jones)
•Maska královen
Ben Jonson.jpg

•THOMAS DEKKER (asi 1572–1632)
•autor 65 her, mnohé napsal se spoluautory
•Ševcovské posvícení (asi 1599)
–jeho nejslavnější komedie
•
•THOMAS HEYWOOD (asi 1574–1641)
•autor a spoluautor cca 220 her, dnes je v povědomí coby autor jediné tragédie:
•Žena zabitá dobrotou (1603)

•WILLIAM SHAKESPEARE (1564–1616)
•viz samostatná prezentace
–Alojs Bejblík: Shakespearův svět (1979)
–Martin Hilský: Shakespeare a jeviště svět (2010)
–Jan Kott: Shakespearovské črty (1964)
–Pavla Váňová: Identita génia (2010)
•2009: objeven snad autentický portrét WS???
–portrét je z roku 1610
–objev: restaurátor Alec Cobbe
–existují 3 dobové kopie portrétu (šlo tedy o slavnou osobu)
–pochází ze sbírky jediného Shakespearova literárního mecenáše Henryho Wriothesleya (3. hrabě ze
Southamptonu)

Shakespearův portrét - objeven 2009.jpg



Shakespearův portrét - objeven 2009 - prezentace.jpg



•Vrcholné tudorovské drama – shrnutí:
•pro hry Shakespeara a jeho současníků je typické:
–příběh začíná již v pokročilém stadiu vývoje
–důležité události se odehrají na jevišti
–kompoziční jednotkou je poměrně krátká scéna
–neiluzionistické divadlo – místo děje bývá proto v dialogu specifikováno (je-li podstatné, jinak
nemusí být uvedeno)
–předmětem zájmu je příběh (čas i místo se proměňují)
–dochází ke změnám mezi vážným a komickým
–postavy jsou (ač méně než ve středověkém dramatu) předmětem zápasu dobra se zlem
–víra v mravní řád dovoluje postavám svobodně volit, zároveň jsme však za volbu zodpovědní

Jakubovské a karolínské drama – SHAKESPEAROVI NÁSLEDOVNÍCI
•1603 – stuartovští panovníci
–Jakub I. (1603–1625)
–Karel I. (1625–1649)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\RENESANCE\ALŽBĚTINSKÁ REN\Stuartovci - Jakub I
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\RENESANCE\ALŽBĚTINSKÁ REN\Stuartovci - Karel I

•Proměna podoby dramatu:
•na popularitě nabývala tragikomedie s happy-endy
–dojemnost využívána jako náhražka tragična
•narůstala povrchnost her i přes formální obratnost autorů
•technická zdatnost autorů
–propracovanější expozice
–děj vtěsnán do méně epizod (často obsáhlejších)
–komplikace vrstveny k překvapivému vrcholu
–střídali ztišené scény s bouřlivými

•JOHN WEBSTER (asi 1580–1634)
• nedostudovaný právník
• autor 14 her
–mnohdy se spoluautory
• pozitivum: dramatičnost, metaforika
• negativum: dějové nejasnosti
• mistr v evokaci atmosféry hrůzy a děsu
• proslul 2 tragédiemi inspirovanými skutečností:
–Bílá ďáblice (1609)
–Vévodkyně z Amalfi (1613)
Ø
•
•

•FRANCIS BEAUMONT (asi 1548–1616)
– Rytíř hořící paličky (1607)
•další texty – spoluautor s:
•
•JOHN FLETCHER (1579–1625)
•společní autoři cca 50 her, např.:
– Králem být a nebýt (1611)
•ve své době považován za nástupce Shakespeara (hlavní dramatik Služebníků králových)
–
– jejich hry určily techniku jakubovského dramatu

•JOHN FORD (1586 – asi 1639)
• autor nejméně 17 her
• pozdě doceněn
• typická dekadence karolinského dramatu
–Škoda, že je děvka (1633)
–Edmontská čarodějnice (1621)

•Celkový souhrn:
•1590 – 1642: známe přes 250 dramatiků, autorů cca 2.000 dramat
•veřejná divadla uvedla hry jen asi 50 autorů
•potíže s určením přesného autorství
–jednotlivá dějství téže hry – leckdy různí autoři
–častá autorská spolupráce
•časté úpravy a adaptace starších her jinými autory
–znesnadnění identifikace autorství
•1642: zákaz divadla
–trval víceméně do roku 1660 (zákaz porušován)

•JAK ALŽBĚTINSKÉ DIVADLO VYPADALO, JAK A KDE SE HRÁLO
•(od 70. let 16. stol. do roku 1642)
•Herecké soubory:
•do 1572 nevyžadována „urozená patronace“
–do té doby málo zpráv o hereckých společnostech
–množství tuláků
–zákony proti tulákům
•z let 1575 – 1642 známe více než 100 divadelních společností (s oficiální licencí)
–často však neměly dlouhé trvání
•

•4 možnosti působení souborů:
•hrály legálně v Londýně
–rozvoj zejména od 80. let 16. stol
–kočovaly jen výjimečně (část souboru hrála v Londýně, zbytek mohl kočovat)
•kočovaly legálně
–ty londýnské obvykle jen v dobách morových ran
–ochotnická sláva neprofesionálních společností vrcholila na anglickém venkově ve 14. a 15. stol.,
profesionálové byli zjevením
•kočovaly ilegálně
–s prošlou nebo padělanou licencí
•kočovaly po kontinentální části Evropy
–vznik profesionálního divadla v Německu

•V Londýně byly 2 typy souborů:
–od 70. let 16. stol.
•1) společnosti dospělých (podílnický systém)
–Služebníci královny
–Služebníci lorda Admirála
–Služebníci lorda Komořího
–a mnohé další...
–
•2) chlapecké soubory (vedené „manažerem“)
–Chlapci od sv. Pavla
–Chlapci od Černých bratří

•Služebníci královny:
•založeni 1583 z nejlepších herců
–vznik z příkazu Mistra královských radovánek
•1. profesionální soubor (měli hrát i pro královnu)
•monopol v Londýně
•2 podsoubory (1 kočoval mimo Londýn)
•12 podílníků (maximum v podílnickém systému)
•hry s velkým obsazením
•1588 úpadek: spory mezi herci, úmrtí...
•1594 rozpad a utvoření 2 nejslavnějších anglických souborů:
– Služebníci lorda Admirála a Služebníci lorda Komořího

•oba soubory spolu 20 let soupeřily v Londýně o nadvládu
•jako první získaly vlastní divadelní budovy
•
•Služebníci lorda Admirála:
•vedeni hercem Edwardem Alleynem
–finančně jištěni divadelním podnikatelem Philipem Henslowem
•1604 přejmenováni:  Služebníci prince Jindřicha (do 1613), pak Služebníci kurfiřta
•1625 rozpad
–

•Služebníci lorda Komořího:
•podnik rodiny Burbageů (Richard Burbage první herec souboru) a skupiny herců-podílníků (včetně
Williama Shakespeara)
•1603 přejmenováni – Služebníci královi
–nástup Jakuba I. na trůn
•1642 zanikají (uzavření divadel)
•nejbohatší soubor
–roční zisk herců-podílníků byl až 180 liber, podle herců však „jen“ kolem 50 liber (2x více než
roční plat učitele)
–herci (nepodílníci) týdně 5 – 10 šilinků

•Podílnický systém:
•zisky i rizika děleny mezi podílníky, kteří si podíl koupili
–londýnské společnosti: až 12 podílníků
–kočovné společnosti: max. 6 podílníků
•podílníci volili hry k uvedení („dramaturgové“)
•Složení běžného profesionálního souboru:
•stálí herci (mezi nimi i podílníci)
•námezdní herci (týdenní mzda 5 – 10 šilinků)
–plnili i funkce nápovědů, garderobiérů, techniků, vrátných
•4 – 6 chlapců (učedníci po dobu 3 – 12 let)
–často hráli dívky (staré a komické ženy hráli starší herci)
•orchestr, trubači, bubeníci
•

•Finanční výdaje společností:
•pronájem budovy (sálu)
•odměna autorovi a námezdným hercům
•fond (na fundus, opravu kostýmů, rekvizity)
•zbytek zisku dělen mezi podílníky
•Finanční příjmy společností:
•honorář od krále či královny (Londýn)
–Alžběta obvykle zhlédla 5 inscenací ročně, Jakub 17, Karel 25 (obvykle 10 liber za představení)
•honorář od města
–kočovné soubory, schvalovací představení před městskou radou
•divácké vstupné

•systém pokut za porušení pracovního řádu Služebníků královny (rok 1614):
–pozdní příchod na zkoušku 1 šilink
–pozdní příchod na představení 3 šilinky
–opilost během představení 10 šilinků
–promeškání představení 1 libra (= 20 šilinků)
–nošení kostýmu mimo divadlo či za zcizení majetku souboru 40 liber

•Vývoj počtu profesionálních společností v Londýně:
•1 (rok 1583)
•2 (rok 1594)
•3 (rok 1602)
•vrchol: 6 (rok 1611)
•poté klesl jejich počet na 4

•Chlapecké soubory:
•při kůrových školách
•divadlo jako součást výuky
–výřečnost, veřejné vystupování...
•vrchol popularity v 60. a 70. letech 16. stol.
•počátek 17. stol. profesionalizace
•vstupné vysoké (1 šilink)
–přesto bývalo plno, všichni diváci seděli
•inscenace zahajovány koncertem, přestávky vyplněné hudbou
Ø

•Chlapci od sv. Pavla:
–měli vlastní divadlo: Svatopavelské divadlo (1575 –1606)
–prosluli občanskými komediemi (Middleton, Chapman, Beaumont aj.)
•Chlapci od Černých bratří:
–1. divadlo U černých bratří (od 1576)
–2. divadlo U černých bratří (1600 – 1608)
–hry nejvýznamnějších autorů doby (např. Ben Jonson)
–pověstní nactiutrhačskými komediemi, důsledek: 1608 dal popuzený král soubor rozpustit
–1609 reorganizace – divadlo U bílých bratří (mimo Londýn)
–1613 ukončili činnost

•Financování autorů:
•autor novou hru nejprve přečetl podílníkům
•průměrný honorář za koupení hry byl 6 liber (1603), kolem 1613 už 10 – 12 liber
•někdy dostával autor celou tržbu z 1. reprízy (po odečtení nákladů souboru), jde o tzv. benefiční
systém (1. repríza pak byla označ. jako „benefiční představení“)
•jindy dostávali navíc i týdenní plat
•text hry se pak stal majetkem společnosti
–někteří autoři však hru potom prodali tajně ještě tiskařům...

•Texty her:
•schvalovány Mistrem královských radovánek
–jednalo se o „liberální cenzorskou činnost“ (důvody morální, náboženské, politické)
•takto povolená podoba textu byla oficiálním exemplářem hry
•herci dostávali jen text své „role“
•trvalo 3 týdny od zakoupení textu k jeho uvedení
–z toho čas na zkoušení minimální (po schválení textu následovalo rozepsání jednotlivých rolí, což
činil nápovědář, který zodpovídal i za hladký průběh představení)

•Herci a herectví:
•hráli jen muži
–eroticky vypjaté scény proto často koncipovány jako slovní opusy plné metafor
•ženy směly hrát teprve po pádu cromwellovské diktatury
–kdy na trůn usedl Karel II. (obnova monarchie), který vyslyšel požadavky své milenky Eleanor Gwynn
(1650–1687): jedna z prvních londýnských hereček
–mužům bylo zakázáno hrát ženské role (ženám však nebylo zakázáno hrát mužské)
–do té doby ženy směly účinkovat jen ve dvorských představeních pro uzavřenou společnost (nikoli ve
veřejném divadle)
–

•zákony proti tulákům platily i na herce, kteří nebyli schopni vykázat, že jsou služebníky nějakého
pána
•známe jména více než 1000 herců
•kazatelé usilovně brojili proti divadlu
•Služebníci královny
–RICHARD TARLETON (1530–1588)
–ROBERT WILSON (1572–1600)
•Služebníci lorda komořího (později Služebníci královi)
–RICHARD BURBAGE (asi 1567–1619) protagonista souboru (Romeo, Richard III., Hamlet, Lear či
Othello)
–EDWARD KYNASTON (asi 1640–1712) ženské role (Julie, Ofélie, Kleopatra, Desdemona...)

RichardBurbage.jpg
•RICHARD BURBAGE


•Herecký styl (spíše dohady):
•A) „nerealistický“
–obsazování herců do více rolí v jedné inscenaci
–ženské role hráli muži
–nerealistický ráz textů (např. duchové, čarodějnice, elfové...)
–konvenční scénické prostředí
–rozsáhlý repertoár (který museli herci pojmout)
–omezený čas zkoušek

•B) „realistický“
–Shakespearovy rady hercům v Hamletovi
–dobové odkazy na přesvědčivou charakterizaci postav u herců jako Burbage
–důraz na současný život a mravy v mnoha komediích
–barvitost lidské psychologie u vážných postav v tragédiích

•Veřejná divadla:
•byla pouze v Londýně a dvě také v Bristolu (Wine Street, Redcliffe Hill)
•otevřená stavba určená širokému publiku – tzv. veřejné divadelní budovy
–víceúhelníkové, nezastřešené, ze dřeva (kámen použitý výjimečně)
–hrálo se jen za příznivého počasí (v dešti ani mrazu ne)
–1567 východně od Londýna postaveno 1. veřejné divadlo Červený lev (moc toho o něm nevíme, snad
dočasné?)
–1576 postavil herec a truhlář James Burbage The Theatre
•soukromé divadelní sály pro aristokratické publikum bývaly zastřešené
Ø
Ø

•v letech 1567 – 1623 bylo poblíž Londýna (dnešního City) postaveno 13 veřejných divadel
– Červený lev (The Red Lion, 1567-?)
– Divadlo (The Theatre, 1576-1597)
– Růže (The Rose, 1587-asi 1606)
– Labuť (The Swan, asi 1595-asi 1637)
– Zeměkoule (The Globe, 1599-1613)
– Štěstěna (The Fortune,1600-1621) po požáru postavena z kamene
– Červený býk (The Red Bull, 1605-1663)
– Naděje (The Hope, 1614-1656)

divadlo Labut (Londyn).png
•Divadlo Labuť
•(de Wittův nákres)

•průřez divadlem Globe
http://www2.springfield.k12.il.us/schools/springfield/eliz/images2/ShakTheatCost2.JPEG


Globe-rekonstrukce.London.jpg
•Divadlo Globe (rekonstrukce, otevřeno 10:00-17:30)
•web: www.shakespearsglobe.com

•rekonstrukce divadla Globe (interiér)
Globe.London.int.jpg


Globe-rekonstrukce.int.jpg



globe_image_library_-_playing_shakespeare_5.jpg



https://images.indiegogo.com/file_attachments/810284/files/20140825072836-TD315239_942long.jpg?1408
976916


•Inspirační zdroje alžbětinského jeviště:
•jeviště univerzitních aul
•pevné jeviště náboženských her
•pódiové jeviště kočovných herců
•výpravný vůz
•Tvar a rozměry divadel:
•např. divadlo Růže:
–12úhleník, 1592 rozšířeno na 14úhleník
– průměr budovy: 22,5 m; průměr dvora: 15 m
– galerie: hloubka 4 m
– kapacita cca 3.000 diváků

•Hospody a arény:
•původně herecké soubory účinkovaly většinou v městských hospodách a zájezdních hostincích
–dvůr obklopen domy s pavlačí (obecenstvo stálo na dvoře nebo sedělo na pavlačích), hrálo se na
provizorním jevišti z lešení
•6 hospodských dvorů v Londýně bylo užíváno také jako divadla
•hrálo se venku – nebo také uvnitř?
•inspirací byly také arény pro býčí či medvědí zápasy a pro šermířské či zápasnické hry
•

•Výprava, rekvizity, efekty, hudba:
•zdroje informací:
–1) texty her
–tzv. slovní dekorace vs. scéna a rekvizity
–2) záznamy úřadu Mistra radovánek
–seznamy rekvizit (když se hrálo pro královnu)
–3) Henslowův deník
–Philip Henslowe: majitel Služebníků lorda Admirála
–žádné záznamy o platbách malířům, tesařům apod.
–nic nenaznačuje existenci fundusu
–funkce „opatrovníka jeviště“ (inspicient a rekvizitář)
•vše nasvědčuje tomu, že alžbětinská scénografie vycházela ze středověkých konvencí

•hudba
–orchestry složené z 6 hudebníků
–trumpetisti a bubeníci (herci)
•efekty
–po roce 1603 sílí důraz na výpravnost – létání, pyrotechnika, čarodějné kousky, tanec, šerm…
•kostýmy
–nákladné, elegantní, spolu s herci nejdůležitější vizuální prvky
–soudobé (alžbětinská móda) s výjimkami:
•1) oblečení starodávné či vyšlé z módy (dávné události)
•2) antický oděv (klasické postavy)
•3) fantastický oděv (nadpřirozené postavy)
•4) tradiční kostýmy (Tamerlán, Robin Hood aj.)
•5) národní či rasové kostýmy

•Obecenstvo:
•v období 1567 – 1642 vzrostla populace Londýna ze 100.000 obyvatel na 400.000
•10 – 20 % obyvatel navštěvovalo divadlo
•kapacita veřejného divadla mohla dosahovat až 3.000 diváků
•představení se oznamovala:
–plakáty, později i letáky
–vlajky v den produkce
–troubení na věžičce divadla
–průvod s bubny a trubkami (spíše kočovné společnosti)
–někdy i před nebo po představení byly oznámeny termíny divákům dalších repríz či premiér

•LITERATURA:
–Bejblík, Alois – Shakespearův svět (Praha, 1979)
–Bejblík, Hornát, Lukeš – Alžbětinské divadlo I. – III. (Praha, 1980)
–Bžochová-Wild, Jana – Úvod do shakespearovského divadla (Bratislava, 1999)
–Hilský, Martin: Shakespeare a jeviště svět (Praha, 2010)
–Hornát, Jaroslav – Alžbětinské drama (Praha, 1986)
–Maurois, André – Dějiny Anglie (Praha, 1993)
–Pokorný, Jaroslav – Shakespearova doba a divadlo (Praha, 1955)
–Stříbrný, Zdeněk – Dějiny anglické literatury (Praha, 1987)
–Stříbrný, Zdeněk – Shakespearovi předchůdci (Praha, 1965)