FRANCOUZSKÉ DIVADLO 2. POLOVINY 20. STOLETÍ Pavel Trtílek – 24. 4. 2014 http://www.sfmelrose.org.uk/nottingham/double-face03.jpg •Hlavní tendence vývoje poválečného francouzského divadla: Ø40. léta: existenciální dramatika Ø50. léta: absurdní divadlo Ø60. léta: nezávislé divadelní společnosti Øavantgardní skupiny, kolektivní tvorba – přelomový rok 1968 Ø70. léta: divadlo všedního dne / divadlo každodennosti (théâtre de quotidien) – noví dramatici ØJean-Claude Grunberg, Michel Vinaver… Ø80. léta: autoři v tandemu s výraznou režijní osobností ØMargaret Duras, Valér Novarina, Bernard-Marie Coltès… Ø90. léta: nástup mnoha nových autorů •2. světová válka – Francie rozdělena na 2 zóny: Øokupovaná Francie (sever) ØVichystická Francie, tzv. „État Français“ (jih) Ø • •Francouzské divadlo po 2. světové válce: Ø2. světová válka: do 1940 vysoká návštěvnost Øpoté nouze o publikum Øpo válce reorganizace státních divadel: ØComédie-Française – útěk hereckých hvězd (film, TV) Ø od 1946: soutěž nových pařížských divadelních souborů Ø1947: subvencování inscenací her začínajících autorů – stipendium „dramatická prvotina“ Øsnaha podnítit autory k dramatické tvorbě Ødecentralizační snahy – rozšířit divadlo i mimo Paříž: Øpodnět: režiséři Jacques Coupeau a Charles Dullin Øod 1947 vznik tzv. dramatických středisek (Centres dramatiques), něco jako u nás tzv. „oblastní divadla“ Ø1. z nich: Centre dramatique de l'Est (nynější Théâtre National de Strasbourg) Ønásledně: Saint-Étienne, Rennes, Toulouse, Aix-en-Provence, Lille, Dijon… Økoncem 60. let jich už bylo 15 Øvýjezdy souborů mimo svůj region (hostování), svoz diváků z venkova každého regionu… Ørepertoár: francouzská klasika, Shakespeare aj. TNS.jpg Théâtre National de Strasbourg CSE.jpeg •Comédie de Saint-Étienne •Divadelní festivaly: Ø1947: Avignon Øzakladatel: Jean Vilar (1912–1972, Dullinův žák) Økaždoročně v červenci (4. – 27. 7. 2014) Øv současnosti: 50 oficiálních představení a 500 off Øuváděné inscenace vznikají často pro tento festival: např. premiéra Ostermeierova Hamleta v roce 2008 (poté uváděna na repertoáru v Schaubühne Berlin) Østránky festivalu: http://www.festival-avignon.com/ Østránky off-programu: http://www.avignonleoff.com/Page.aspx?id=2&lang=fr Øvstupné 14–40 € (2012) Ø1948: založen festival v Aix-en-Provence Ø60. léta: každoročně přes 50 festivalů (Nancy aj.) • •Avignon – dvůr Papežského paláce •(cour du Palais des papes) Avignon-plakaty.na.offprogram_2007.JPG •Avignon – festivalové plakáty •Důsledky snah o decentralizaci: ØPaříž nadále zůstává divadelním centrem Øa to i přes množství dramatických středisek Økončí tvůrčí éra členů Kartelu: ØPitoëff (†1939), Dullin (†1949), Jouvet (†1951), Baty (†1952) Ø1954 – velká událost pařížského divadelního dění: ØBerliner Ensemble hostuje s Matkou Kuráží Ønekritický obdiv k brechtovskému divadlu (A. Adamov se odklonil od poetiky absurdního divadla) Ø50. léta: mnozí „avantgardní“ režiséři spjati s absurdní dramatikou (Barrault, Blin, Serrau aj.) Ø Jean-Louis Barrault (1910–1994) Ø vliv: Dullin, Artaud Ø 1940–1946: člen Comédie-Française (herec i režisér) Ø Paul Claudel: Saténový střevíček (1943) Ø 1946: Compagnie Renaud-Barrault Ø1959–1968: ředitel divadla Odéon Ø1968: Rabelais (inscenace) Ø1967: obnovil festival Théatre des Nations (od 1975 putovní) J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\Francie 2.pol.20.st\Jean-LouisBarrault.MadeleineRenaud.jpg Roger Blin (1907–1984) RogerBlin.jpg Ø Artaudův žák (režisér jeho hry Cenci, 1935) Ø režisér absurdních dramat (Beckett, Genet) Ø spoluzakladatel Théâtre de Babylone ØČekání na Godota (prem. 1953) Jean-Marie Serreau (1915–1973) Ørežisér, žák Dullinův Øspoluzakladatel Théâtre de Babylone Øspolupráce s mnoha divadly j-m-serreau.jpg Jean Anouilh (1910–1987) jean_anouilh.jpg •Předválečný „klasik“, výběr z dramat: Ø Antigona (1944) Ø Médea (1946) Ø Skřivánek (1953) Ø Becket aneb Čest boží (1959) Henri de Montherlant (1896–1972) Henri.de.Montherlant.jpg •Před válkou proslul coby romanopisec. •Po válce nepřesně řazen mezi absurdisty. • •„Intelektuální“ hry: Ø Mrtvá královna (1942) Ø Španělský kardinál (1960) Aimé Césaire (1913–2008) AimeCesaire2.jpg Øpůvodem z Martiniku Øtematika neokolonialismu: ØTragédie krále Kryštofa (1963) ØSezona v Kongu (1966) ØBouře (1969) Ørežisér jeho her: Jean-Marie Serreau •60. léta – konečně změna: Ø příchod amerických avantgardních skupin do Evropy ØLiving Theatre aj. (odklon od absurdní dramatiky) Ø docenění Artauda Øvýrazný vliv na 60. léta (neliterární divadlo), hojně čten a vydáván… Ø neliterární divadlo (tzv. nezávislé soubory) Økolektivní tvorba, autorské divadlo Ø vznik nezávislých divadelních společností Ørozmach zejm. po 1968 Ø květen 1968 – studentské a dělnické nepokoje mai68c.jpg mai68b.jpg mai68j.jpg mai68g.jpg mai68k.jpg mai68i.jpg mai68l.jpg •Důsledky nepokojů 1968: Ømladá divadelní generace x starší divadelní generaci Ømnohá divadla se stala debatními fóry Ønapř. Odéon obsazen studenty a mladými divadelníky (Barrault za to byl posléze sesazen z ředitelského postu) Ø1969: Charles de Gaulle na nátlak odstupuje Øreorganizace divadelního systému: Øvznik tzv. národních divadel (z některých regionálních) Ømnohá divadla přestala uvádět vlastní inscenace Øpraxe tzv. „garážování“ (zvaly se hostující soubory) Ørežiséři spjati s r. 1968: ØJean-Louis Barrault ØRoger Planchon Roger Planchon (1931–2009) Øředitel Théâtre de la Cité (Villeurbanne, průmyslové předměstí Lyonu) Ø dělnické publikum Ø filmové techniky (projekce, titulky, točna) Ø vliv Brechta a Artauda Ø spíše klasické texty Ø 1968 – vzrůst významu Ø také dramatik (např. hra Černé prase) • RogerPlanchon1.jpg •NEZÁVISLÉ DIVADELNÍ SPOLEČNOSTI: Ørozmach po r. 1968 Ønávrat k lidovému divadlu Økomedie dell‘arte, cirkus, vaudeville, pouťové výstupy… Ødivadlo mimo institucionalizovanou sféru Ø„ne-publikum“ (non-public) Øfinanční obtíže Ø priorita: stav kultury, nikoli zisk Ønetradiční hrací prostory: ulice, parky, prázdné továrny, opuštěné kostely… (Artaudův požadavek) Ø kolektivní tvorba, improvizace, život v komuně Ø80. léta: 500 menších a 100 velkých nezávislých souborů (mnohé zcela bez dotací) THÉÂTRE DU SOLEIL Ariane Mnouchkine (*1939) Arianne Mnoushkine2.jpg Arianne Mnoushkine3.jpg Ø založeno 1964 Øod 1968 soubor jako komuna Øvšichni berou stejný plat Øsnaha učinit diváka dočasnou součástí komuny Ø multikulturní soubor Øherci z 21 zemí Ømnohdy zázemí pro uprchlíky hledající azyl Ø inspirace: Ø asijské divadelní systémy Ø A.M. – 60. léta cesta do Asie Ø komedie dell‘arte Ø Giorgio Strehler (Sluha dvou pánů) Ø60. léta: inscenace podle pevných textů Ø 1965: Měšťáci Ø1. inscenace, podle M. Gorkého, úprava A. Adamov Ø 1967: Kuchyně Øúspěch během 1968 (uváděno v továrnách dělníkům) Ø70. léta: kolektivní tvorba, improvizace během zkoušení na dané téma Ø poprvé: Klauni (1969) Ø Diptych o revoluci: Ø 1789 (1970), 280.000 diváků Ø 1793 (1972), 102.000 diváků 1789-plakat.jpg 1789 1789.jpg 1789 1789b.jpg Cartoucherie.jpg Cartoucherie2.jpg Ø stálé sídlo: opuštěná továrna na munici – kartušerie (východopařížské předměstí Vincennes) Ø Zlatý věk (1975), 140.000 diváků Zlatý věk Zlatývěk1.jpg Zlatý věk J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\Francie 2.pol.20.st\Theatre du Soleil\Zlatývěk2Pantalon.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\Francie 2.pol.20.st\Theatre du Soleil\Zlatývěk3.jpg Zlatý věk Zlatývěk4.jpg Ø ústup od kolektivní tvorby Ø film Molière (1978) Øděje se v současnosti Øislámská komunita Ø80. léta: návrat k pevným textům Øcyklus inscenací Shakespeara v „asijském duchu“: Ø Richard II. Ø Jindřich IV. Ø Večer tříkrálový moliere-film.jpg Jindrich_IV.-01.jpg •Jindřich IV. •Jindřich IV. Jindrich_IV.-02.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\Francie 2.pol.20.st\Theatre du Soleil\Jindrich_IV.-03.jpg •Jindřich IV. Jindrich_IV.-05.jpg •Jindřich IV. J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\Francie 2.pol.20.st\Theatre du Soleil\Jindrich_IV.-07.jpg •Jindřich IV. Jindrich_IV.-08.jpg •Jindřich IV. Jindrich_IV.-09.jpg •Jindřich IV. Jindrich_IV.-10.jpg •Jindřich IV. Jindrich_IV.-11.jpg •Jindřich IV. Jindrich_IV.-12.jpg •Richard II. richard_II.-1.jpg •Richard II. richard_II.-2.jpg •Richard II. richard_II.-3.jpg Hélène Cixous (*1937) HeleneCixous1.jpg Øspolupráce od 1985 Øobsáhlé inscenace (v délce až 8 hodin) ØIndiada, aneb Indie jejich snů (1987; o získání nezávislosti Indie) ØA znenadání jsou tu noci bdění… (1997; téma okupace Tibetu Čínou) Indiada-01.jpg •Indiada •Indiada Indiada-02.jpg •Indiada Indiada-03.jpg •Indiada Indiada-04.jpg •A znenadání jsou tu noci bdění… •A znenadání jsou tu noci bdění… •A znenadání jsou tu noci bdění… agamemnon-4.jpg Ø 90. léta: reakce na válku v Jugoslávii Ø antické texty Ø cyklus Átreovci (1992): Ø Ifigenie v Aulidě (Euripidés) Ø Oresteia (Aischylos) Ø inspirace asijskými formami (kathakali) • ifigenie-05.jpg ifigenie-01.jpg Ifigenie v Aulidě •Ifigenie v Aulidě ifigenie-02.jpg •Ifigenie v Aulidě ifigenie-03.jpg agamemnon-1.jpg •Agamemnon (Oresteia) •Agamemnon (Oresteia) agamemnon-3.jpg •Usmířené lítice (Oresteia) usmirenelitice-01.jpg karavanseraj-Lyon.jpg •karavnseráj – Lyon (2005) •karavnseráj – New York (2005) karavanseraj-NewYork2.jpg •karavnseráj – Melbourne (2005) karavanseraj-Melbourne2005.jpg •karavnseráj – Řím (2005) karavanseraj-Rome.jpg •karavnseráj – New York (2005) karavanseraj-NewYork1.jpg •30. dubna 2014: premiéra Macbetha http://www.theatre-du-soleil.fr/thsol/local/cache-vignettes/L567xH850/macbeth-site-2-de3f5.jpg Peter Brook (*1925) peter_brook1.jpg Ø 1970: zal. International Centre for Theatre Research (Centre International de Recherche Théâtrale – tedy CIRT) Ø první 3 roky: cesta po Blízkém východě a Africe Ø Théâtre des Bouffes du Nord (umělecký šéf do 2008) Ø proslulá dramatizace eposu Mahábhárata Øautor dramatizace: Jean-Claude Carrière (14 let příprav) Ø premiéra: 1984, filmová verze (5,5 hod.) ØŠťastné dny (Beckett) Ø1995 ØHamlet (WS) Ø2000: anglická, poté i francouzská verze ØKouzelná flétna (Mozart) Ø2010 (2011 Brno) Jean-Claude Carrière (*1931) j-c-carriere2.jpg Mahábhárata (filmová verze) peter_brook-mah.1.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\Francie 2.pol.20.st\peter_brook-mah.5.jpg Mahábhárata peter_brook-mah.2.jpg Mahábhárata peter_brook-mah.3.jpg •NOVÝ CIRKUS (Nouveau cirque): Ønový žánr pohybového divadla ovlivněný cirkusovými formami i uměleckými projevy jiných kultur (japonské nó, indické kathakali aj.) Ø tradice slova (text, deklamace) nahrazena podívanou Øfenomén s dnes již specifickým publikem (ve Francii) ØEspace Chapiteaux (Paříž) v parku de la Villette, určeném pro cirkusová šapita („hostují“ zde) • Øvýznamné soubory: ØCirque du Soleil, Cirque Baroque, Que-Cir-Que, Cirque Ici Øu nás: ØLa Putyka ØCirk-UFF mezinárodní festival nového cirkusu (Trutnov) Espace chapiteaux (Paříž, park de la Villette) Michel Vinaver (*1926) vinaver2.jpg •původně topmanažer •texty bez interpunkce a scénických poznámek, někdy chybí i jména postav • ØPřes palubu (1969) ØNa lopatkách (1980) ØVšednost (1983) Jean-Claude Grumberg (*1939) •zpočátku vliv absurdního dramatu •skrytý rasismus francouzských středních vrstev • Ø Dreyfus (1971) Ø Krejčovský salon (1979) Ø Svobodná zóna (1989) Copi (1939–1987) COPI-portrait.jpg •(vl. jm. Raul Damonte Botana) •vliv S. Becketta • ØEva Perón (1969) ØHomosexuál aneb Potíže vyjádřit se (1971) ØNečekaná návštěva (1988) • Bernard-Marie Koltès (1948–1989) koltes4.jpg Ø„dvorní autor“ režiséra Patrice Chéreau (*1944) ØV lesích před příchodem noci (1977) ØBoj černocha se psy (1981) ØZápadní přístaviště (1985) ØV samotě bavlníkových polí (1987) ØNávrat do pouště (1988) ØRoberto Zucco (1988) PHILIPPE MINYANA (*1946) Ø Vulkán Ø Maličká v hlubokém lese Ø Dům mrtvých Ø Stručná dramata Ø Inventury MOHAMED KACIMI (*1955) Ø Svatá země ØJeště! Yasmina Reza (*1959) yasmina-reza.jpg ØObraz/Kumšt (1994) ØMuž přístupný náhodám (1995) ØŠpanělská hra (2004) ØBůh masakru (2006) Ø Ø v současnosti ve Francii tvoří cca 400 dramatiků (státní podpora) •LITERATURA: •Bradby, David: Le Théâtre français contemporain (1940–1980). (Lille, 1990) •Jobertová, Daniela: Když mluvit znamená jednat: francouzská dramatická a divadelní tvorba konce 20. století. (Praha, 2009) •Jobertová, Daniela: Skandální entrée (au répertoire): Bernard-Marie Koltès a Comédie-Française. (Praha, 2009) •Šimková, Soňa: Súčasné francúzske divadlo. (Bratislava, 1985) •Vinaver, Michel – Současné francouzské divadlo. (text přednášky přednesené 6. 4. 1990 na FF UK v Praze – in: SaD 3/90) • •