ABSURDNÍ DIVADLO 20. března 2014, Pavel Trtílek http://th01.deviantart.net/fs70/PRE/i/2012/202/e/a/theatre_of_the_absurd__1_by_skylion89-d581ixx.jp g Ø vznik: 50. léta 20. stol. ve Francii Ø 60. léta: šíří se i mimo Francii Ø 1. fáze: uvádění překladů her francouzských autorů Ø 2. fáze: poetika absurdna inspiruje v tvorbě také autory mimo Francii Ø nešlo o hnutí (žádný manifest), poetika absurdna vznikla spontánně Ø návaznost na linii antirealismu Ø pojem „absurdno“: Ø z hudební terminologie (disharmonie, nesoulad) Ø nesmyslnost, mimorozumovost, nelogičnost… Ø „divadlo absurdna“ (théâtre de l'absurde, the theatre of the absurd, das Theater des Absurden) Ø ve Francii známé též jako „nové divadlo“ Ø MARTIN ESSLIN (1918 – 2002) http://www.stageandcinema.com/wp-content/uploads/2011/04/martin-esslin.jpg Ø Absurdní divadlo (1961 anglicky, 1963 přeloženo do francouzštiny, 1964 do němčiny…) Ø Podstata, tradice a smysl absurdního divadla (4 kapitoly v češtině) Ø návaznost na Camusův esej Mýtus o Sisyfovi Ø navrhované termíny: nové divadlo, antidrama, abstraktní divadlo, divadlo výsměchu, komický dance macabre… Ø Esslin-prebal Ø protesty autorů proti pojmu „absurdní divadlo“ (např. Beckett, Ionesco polemizoval) Ø Øcoby hlavní představitele absurdní dramatiky určil Esslin čtveřici: ØSamuel Beckett ØEugène Ionesco ØJean Genet ØArtur Adamov Øpozději k nim připojil Harolda Pintera (začal psát až koncem 50. let) • •Poetika absurdního dramatu: Ø proměna v užití dramatického jazyka – ztrácí svou sdělovací funkci Ø mizí schopnost (potřeba, nutnost) dramatických postav vzájemně se dorozumět Ø destrukce funkce řeči, tím i situací a vztahu postav (konvenční drama je přitom na dorozumění postav založeno) Ø podobnosti s hudbou: Ø dramatický text – partitura Ø inscenace – koncert Ø divák – posluchač hudebního koncertu • Ø 50. léta: Øprvní absurdní dramata uváděna v malých studiových divadélkách (zejména levý břeh Seiny) Ø zprvu rozporuplné přijetí, později módní i snobská záležitost Ørežiséři ovlivněni Artaudem (Jean-Louis Barrault, Roger Blin, Nicolas Bataille, Roger Planchon…) Ø 60. léta: Ø kamenné scény přijaly tuto dramatiku Ø poetika AD se stává novou konvencí, šíří se za hranice Francie (módní vlna i v Asii a Americe) Ø autoři se stávají „moderními klasiky“, režiséři získávají věhlas Ø 70. léta: Øodklon většiny autorů od této poetiky JEAN TARDIEU (1903 – 1995) tardieu-1 Ø experimentoval s jazykem, významy slov, rytmem, melodií, divadelní konvencemi… Ø obdržel mnoho cen, u nás málo známý Ø Ø Divadelní hry – desítky jednoaktovek, např.: Ø Kdo je tam? (1947) Ø 1. hra s výraznými prvky AD (rozpad struktury) Ø Okénko Ø Osvald a Zinaida mluví stranou Ø Jedno slovo za druhé Ø Nábytek Ø Na zámku bylo mnoho lidí Ø Faust a Yorick Ø Experimentální hry (na pomezí hudebního koncertu a divadelního představení): Ø Symfonická rozmluva Ø Sonáta a tři muži • Ø Celovečerní hry: Ø Město beze spánku Ø Rituál prvního večera • EUGÈNE IONESCO (1912 – 1994) J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ABSURDNÍ DIVADLO, EXISTENCIALISMUS\nové\Ionesco.jpg •Plešatá zpěvačka Øpsáno 1949, žánrově označeno jako „antidrama“ (protest proti konvenčnímu divadlu) Ø původní název byl: Anglicky snadno a rychle Øuvedeno 1950 v Théâtre des Noctambules Ø režie: Nicolas Bataille Ø inscenace obnovena 1957 v Théâtre de la Huchette, uvádí se tam dodnes!!! (Rue de la Huchette, levý břeh Seiny) Ø Ionesco.avec.lcch.jpg pokladna a vstup do divadla •Plešatá zpěvačka (fotka ze světové premiéry hry, 1950) Ionesco-Ples plakát k dvojprogramu: Plešatá zpěvačka, Lekce (1957) Ionesco - La Cantatrice chauve.gif obnovená inscenace v Théâtre de la Huchette (současnost) cantatrice-chauve.jpg Ionesco-PZ.jpg cantatrice chauve2.jpg cantatrice chauve3.jpg cantatrice chauve.jpg ØPozdravy (1950) ØLekce (1951) ØŽidle (1952) ØNový nájemník (1955) ØImprovizace Almy (1956) ØScéna ve čtyřech (1959) ØNenajatý vrah (1959) ØNosorožec (1959) ØKrál umírá (1962) ØChodec vzduchem (1963) ØMacbett (1972) Ø Ten strašný bordel! (1973) ØČlověk se zavazadly (1975) ØCesta k mrtvým (1980) Ø • chaises1.jpg chaises2.jpg exitking.jpg ionesco-3 Ionesco_Eug_ne.jpg Ionesco-karikatura Ionesco-karikatura2 SAMUEL BECKETT (1906 – 1989) beckett-2 Ø původem z Irska (Dublin) Ø psal anglicky i francouzsky Ø 1938: se usadil v Paříži Ø 1969: Nobelova cena Ø ØStěžejní dílo: ØČekání na Godota Ø1949 (rozepsáno již během války) Ø1953 uvedeno v Théâtre Babylone (režie Roger Blin) Ø během prvních 2 let přes 500 repríz Ø postavy: Estragon, Vladimir, Pozzo, Lucky, Chlapec Ø kdo je Godot? Ø •Čekání na Godota (fotky z Théâtre Babylone) godot-prem godot-prem Godot-4 Godot-3 Godot-2 Godot-6 Ø Konec hry (1957) EndofGame EndofGame2 act without words ØAkt beze slov I. (1957) ØAkt beze slov II. (1961) krapp Ø Krappova poslední páska (1958) Ø Šťastné dny (1963) happy days 3 happy days 4 happy days 5 Ø Hra (1963) play1 play2 ØMonodramata (závěrečná fáze tvorby, 70. léta): Ø Tenkrát Ø Dech Ø Ne já Ø Kroky Ø Sólo • ØRozhlasové hry: Ø Žhnoucí popel Ø Slova a hudba Ø Všichni klesající Ø Crescendo Ø Film (s Busterem Keatonem, inspirováno filmovou groteskou, 1965, 24 min., beze slov) • •http://www.ubu.com/film/beckett.html beckett-1 beckett-3 beckett-karikatura beckett-rukopis ROBERT PINGET (1919 – 1997) pinget2 Ø Divadelní hry: Ø Neodeslaný dopis (1959) Ø Tklivá píseň (1960) Ø Král a Baga (1963, přel. též jako Architruc) – atd. • J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ABSURDNÍ DIVADLO, EXISTENCIALISMUS\nové\Pinget2_PhotoRedukto.jpg pinget - architruc2 •Král a Baga architruc-rpinget.jpg JEAN GENET (1910 – 1986) Genet2 Ø Otázka, zda ho skutečně řadit mezi představitele absurdního dramatu… • Ø Divadelní hry: Ø Služky (1947) Ø Balkon (1956) Ø Černoši (1958) Ø Paravány (1961) Ø Ø Deník zloděje (autobiografický román) •rozhovor s Genetem (francouzsky): •http://www.heimdallr.ch/Art/genetF.html ARTHUR ADAMOV (1908 – 1970) adamov Ø Raná tvůrčí fáze absurdní dramatiky: Ø Parodie (1947) Ø Invaze (1949) Ø Všichni proti všem (1952) • Ø Epické divadlo brechtovského typu: Ø Ping-pong (1953) Ø Paolo Paoli (1957) Ø Jaro ’71 (1963) • Ø Adaptace prozaických děl: Ø Kleistův Rozbitý džbán Ø Gogolovy Mrtvé duše FERNANDO ARRABAL (1932 – dosud) arrabal Ø Divadelní hry: Ø Fando a Lis (1955) Ø Piknik v poli (přel. též jako Piknik na frontě) Ø Hřbitov aut (1959) Ø Architekt a císař Asýrie (1966) Ø Babylonská věž (1969) Ø Sedm panických obřadů Ø 7 jednoaktovek (do češtiny přel. jen 6) Ø tzv. „panické divadlo“ (jeho vlastní divadelní estetika) Ø inspirace Artaudovým divadlem krutosti) HAROLD PINTER (1930 – 2008) HaroldPinter.jpg Ø 1. nefrancouzsky píšící „absurdista“ Ø původně herec Ø ovlivněn Beckettem a Artaudem Ø 2005: Nobelova cena Ø ØDivadelní hry: Ø Pokoj (1957) Ø Narozeniny (1957) 1. tzv. komedie hrozby Ø Správce (1960) Ø Návrat domů (1964) Ø Krajina (1968) Ø Zrada (1978) – atd. • •Harold Pinter (v Beckettově monodramatu Krappova poslední páska) HaroldPinter-KrappsLastTape.jpg •2. vlna absurdistů (autoři navazující na tvorbu •francouzských absurdistů, mnohdy jen částí své tvorby): • Ø VÁCLAV HAVEL Ø SŁAWOMIR MROŻEK Ø TADEUSZ ROŻEWICZ Ø EDWARD ALBEE Ø N. F. SIMPSON • a mnozí další… •DOPORUČENÁ LITERATURA: • ØEsslin, Martin: Podstata, tradice a smysl absurdního divadla (kapitoly z knihy Absurdní divadlo) (Brno, 1996) ØEsslin, Martin: The Theatre of the Absurd (London, 1961) ØStyan, J. L.: Černá komedie. (Praha, 1967) ØHořínek, Zdeněk: Cesty moderního dramatu (Praha, 1995) ØPötner, Paul – Experimentální divadlo (Praha, 1965) ØCamus, Albert – Mýtus o Sisyfovi (Praha, 1995) ØFišer, Jan O. – Pohledy pod pokličku – hrst dojmů z Francie a rozhovory z literárního zákulisí (Praha, 1971)