Bertolt Brecht (1898 – 1956) Dobrý básník, špatný politik (?) Brecht koláž l Brecht mladý Narozen 10. února 1898 v Augšpurku lPrvní básně v 15, první hra ve 20. l20. léta – úspěšným autorem a dramaturgem (spolupráce s Piscatorem na Švejkovi). lSvětový úspěch Žebrácké opery. l lV roce 1933 odchod do exilu. Praha, Vídeň, Curych, Paříž, Dánsko, Švédsko, Finsko, Moskva, USA. Celkem 16 let. lV USA snaha uchytit se jako scénárista – neúspěšná. l Brecht střední Textové pole: . . lJeho hry uváděny převážně amatérskými a poloamatérskými soubory, často složenými z emigrantů. Některé hry psal přímo pro ně. lV USA Život Galileiho s Charlesem Laughtonem – jinak divadelní neúspěch. lProblémy s mccarthismem – stanul před výborem pro protiamerickou činnost. Zemřel 14. srpna 1956 v Berlíně l lV roce 1949 návrat do vlasti – NDR, ale s dvojím pasem. l Brecht starý Berliner Ensemble lDostává Brecht v roce 1949 po svém návratu z emigrace jako „dar“ od vlády NDR l lStudio s téměř neomezenými možnostmni experimentu Brecht obrýlený Berliner Ensemble 2 lBrecht uvádí své hry a německou klasiku lStudio, dokumentační centrum, výkladní skříň kultury NDR. lAle také škola s množstvím asistentů režie (Strehler, Swinarski, Frisch aj.) l Zkouška matky kuráže Nejvýznamnější hry lBaal lŽebrácká opera lStrach a bída třetí říše lMatka Kuráž a její děti lDobrý člověk ze S' čchuanu lKavkazský křídový kruh lŽivot Galileiho Typické rysy Brechtovy dramatiky lNaprostá většina her je „na motivy“ –tenká hranice mezi původní hrou a adaptací lChápání her jako experimentálních řešení určitých otázek. Pak množství verzí her při změně společenských podmínek (Život Galileiho). lBoj proti zvěcňování člověka, jeho odcizení ve společnosti. lMontážní charakter – užití songů, skečů, tance, přímého oslovování publika atd. Baal (1918) lVznikl jako „protinávrh“ ke hře Hanse Johnsta Osamělý – pro Brechta typické lHlavním hrdinou výlučný jedinec, na rozdíl od Johnsta ovšem viděný jako asociál l Bowie jako Baal Baal 2 l lBaal (jméno kenaánského boha) žije jako vyděděnec a jako vyděděnec umírá l lČlověk nemůže existovat mimo společnost l lHra silně lyrická, stylizovaná, „prokletá“ Žebrácká opera (1928) lVariace na klasickou parodickou operu Johna Gaye lNerozlučně spjata s hudbou Kurta Weilla – hit století Mackie Messer l l l Žebrácká opera 1928 lKritika obdivu ke zločinu – zločinec jako mediální star lLupič Mackeath (hlavní postava hry) je de facto hrdina a je mu také na konci pod šibenicí udělena milost lNapětí mezi vysokým a nízkým („stylová“ svatba Mackieho a Pollly lBezpráví malé nepronásledujte – bandity velké hoňte do úpadu… l Strach a bída třetí říše (1935 – 38) l24 krátkých scén, nespojených dějem ani postavami l„Skeče“ – krátké, vyhrocené výstupy, s výraznou pointou lDefilé vlastností, z nichž vyrůstá fašismus (sobectví, zbabělost, nejednotnost, nedůvěra, kapitulanství atd.) lNárodní pospolitost. Špicl. Bedna. Winterhilfe. Soudce hledá viníka. l Matka Kuráž a její děti (1939) lPříběh z třicetileté války lMarkytánka Anna Fierlingová kořistí z války, ve které přichází postupně o všechny děti lMateřská tragédie nebo groteska o sobectví? Weigelová jako matka kuráž Život Galileiho (1938 – 39) lObsáhlá historická kronika (období 28 let) lProblematika vědeckého poznání – má jej vědec právo zatajit? A je smysluplné navenek odvolat, ale bádat dál? l„Nešťastná země, která potřebuje hrdiny…“ l Laughton jako Galileo Život Galileiho 2 lVelká historická, až dokumentární věrnost fyzikovu osudu lCelkem 3 verze „dánská“, „americká“ a „německá – vývoj Brechtova vztahu k tématu (vliv objevu atomové bomby). Definitivní verzi a inscenaci v BE už nedokončil. Galilei v BE Dobrý člověk ze Sečuanu (1940) lÚvod hry – bohové sestupují na zem, aby nalezli dobrého člověka. lŠen Te nedokáže udržet svůj kráme – na svět přichází bratranec Šuej Ta. „Jak mám být dobrá, když je všechno tak drahé?“ lTento konflikt je v dané (pro Brechta kapitalistické) společnosti neřešitelný. lOtevřený konec – apel na publikum. Kavkazský křídový kruh (1944 – 45) lInspirace lidovou legendou, princip lidového „divadla na divadla“. Z tohoto principu vychází bohatá divadelnost. lDvě hry v jedné – Gruši, která zachraňuje kněžnino dítě a Azdaka, lidového soudce. lDokáže spravedlnost zjednat jen revoluční soudce? Kavazák l Brecht se svou maskou - strach a bída Epické divadlo není Brechtův vynález! lBrecht čerpá z mnoha klasiků lEpické divadlo Paula Claudela lEpické divadlo – objektivita, dokumentárnost, snaha o zachycení celospolečenských jevů l20. léta – koordinace Brecht – Piscator. Piscator dělá na jevišti mnohé z toho, s čím Brecht posléze počítá ve svých hrách (titulky, nápisy, projekce, montáže atd.) Dramatické X epické divadlo 1 lJedná lnabízí divákovi pocit l lZážitek lSugesce l lČlověk je pokládán za něco známého l l lVypráví lvynucuje na divákovi rozhodnutí lObraz světa lArgument l lČlověk je předmětem zkoumání Dramatické X epické divadlo 2 lČlověk je změnitelný a mění se lČeká se, jak to dopadne lNarůstání lSpotřebuje jeho aktivitu lcit lČlověk je změnitelný a mění se lČeká se, jak to proběhne lMontáž lProbouzí jeho aktivitu l lrozum V- efekt lZcizovací efekt (Verfremdungseffekt) lVychází ze Šklovského pojmu ozvláštnění – základ veškerého umění l„Hrejte tragické scény jako komické.“ lDůraz na proces, nikoli na výsledek. lEfekt protipohledu – jeho „vedlejší scény“ l Brechtův vztah k herectví lDůraz na věcnost, nepatetičnost, přesnost. Výrazné oddělování herectví a zpěvu. lDůraz na sociální charakterizaci postav. Gestus. lInspirace kabaretním herectvím – střih, zkratka, přímý kontakt s divákem. Ale především: l1. Brecht není teoretický dogmatik (viz jeho teorie pudingu). Vypadá-li jako suchý rozumář, je to proto, že bojuje proti melodramatickému kýči počátku 20. let. l2. V mnoha jeho hrách jsou pozůstatky jeho komunistické víry a dogmatického pohledu na svět. Erwin Piscator l„Zakladatel“ politického a epického divadla lŘada efektů moderní režie – zcizování, „rozpohybování“ scény (pojízdné chodníky aj.), práce s filmovou projekcí. lTvůrce „problémového“, výrazně publicisticky orientovaného divadla lAmbice docu-dramatu Piscator Piscator 20. léta l1920 – 1931 působí nepřetržitě v Berlíně jako režisér a vedoucí divadel lZakládá celkem 3 divadla, každé vydrželo jen jednu sezónu – finanční důvody Theater am Nollendorfplatz l Piscator jde do Nollendorf Theater Piscator 20. léta lVydává knihu Politické divadlo, v níž shrnuje své zkušenosti z této doby – spíše dokumentární naž teoretická hodnota lHlavní inscenace: Toller – Hopla, žijeme! (1927), Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka (1928), Wolf: Tai Yang se probouzí (1930). l Piscatorův podpis Piscator 30. - 50. léta lV roce 1931 odchází do Moskvy natáčet film, pak režíruje v Mexiku a 1935 – 1951 v USA. lV USA nesmí být zaměstnán jako režisér, vede hereckou školu (paradoxně spíše realistického typu) lV 50. letech v Německu – bez velkých úspěchů, v oblasdtních divadel míjení se s dobou. Piscator 60. léta l1962 (bylo mu 68 let!) se stává šéfem berlínské Freie Volksbühne lHlásí se k němu mladá genrace divadelníků i Brechtovi žáci z BE lVelký režijní comeback – spojený s německým docu-dramatem 60. let. lHochuth: Náměstek, Kipphardt: Případ Oppenheimer, Weiss: Přelíčení. Piscatorovo Přelíčení Paradoxní je, že přes všechna ujišťování o vzájemných sympatiích, blízkosti a spřízněnosti, navzdory vzpomínkám na společná 20. léta režíroval Piscator pouze jednu Brechtovu hru a až po Brechtově smrti. A žil v 50. letech s pocitem, že Brecht těží z toho, co vymyslel on. l Brechtův hrob