•DALŠÍ VÝZNAMNÍ BOHOVÉ HINDUISTICKÉHO PANTEONU: Ø jelikož je každý z bohů nositelem nejvyšší
energie brahma, může si každý smrtelník vyvolit libovolného boha za svého nejvyššího boha a toho
uctívat
Ø dévové: božské bytosti příznivě nakloněny lidem
Ø asurové: zlovolní démoni (viz staroíránská Avesta, kde je Ahura Mazda nejvyšší bytostí dobra a
daevové jsou jeho nepřáteli – někdy se to vysvětluje jako důsledek ideové roztržky uvnitř původní
indo-íránské kmenové pospolitosti, jež vedla k oddělením obou velkých národů) Ø asurové zprvu
představovali ztělesnění přírodních sil a byla jim připisována plodivá moc, v pozdější védské
mytologii vystupovali jako zlovolné bytosti zneužívající své okultní schopnosti k tomu, aby škodili
lidem a zápasili s bohy o světovládu

Ø dévové i asurové povstali z dechu stvořitele, hinduistická mytologie oplývá příběhy o jejich
vzájemném soupeření
•Varuna (Všeobjímající):
Ø starobylé védské božstvo – personifikace nekonečné nebeské klenby Ø prvotní vládce všehomíra,
ochránce kosmického pořádku (jeho protějšek byl v Persii Ahura Mazda) Ø dle mytologie sídlí ve
zlatém paláci v nejvyšším nebi, odkud shlíží na dění ve všech světech, v čemž mu pomáhá vševidoucí
slunce a bezpočet špehů Ø své vyznavače a spravedlivé lidi obdařuje přízní, zprošťuje vin a plaší
od nich smrt – hříšníky lapá do pout – kajícníkům promíjí Ø vládne kouzelnou mocí májá, s jejíž
pomocí zažehuje ranní červánky, posouvá slunce po jeho nebeské dráze a zahaluje jeho tvář dešťovými
mraky

Ø z jeho vůle se nad zemí klene obloha, řídí střídání noci a dne, sled měsíců a ročních období
Ø vítr je jeho dech, řeky podle jeho příkazů plynou do moře a nikdy je nepřeplní Ø později nastal
úpadek jeho významu a z ochránce kosmického pořádku se stal bůh moří a řek Ø jeho jízdním zvířetem
je vodní příšera makara a ti, kdo zemřeli utopením, odcházejí do jeho království Ø jeho místo na
vrcholu panteonu následně zaujal bůh Indra
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\22-Varuna-1.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\22-Varuna-2.jpg

•Indra:
Ø védský bůh hromu a blesku, vládce vesmíru, pán lidí i bohů, jemuž se silou nikdo nevyrovná Ø jeho
oblíbenou zbraní je hromoklín (sans. vadžra, tib. dordže) opatřený 1.000 ostrými špicemi, jenž
připomíná sluneční kotouč na obloze (v Tibetu se používá jako rituální duchovní žezlo pro práci
s energií), mezi další jeho zbraně patří luk se šípy, z nichž má každý 100 hrotů a vždy neomylně
zasáhne cíl, a síť, kterou zneškodňuje nepřátele Ø jezdí na nebeském slonu Airávatovi (má často 3
hlavy) nebo ve zlatém voze taženém 2 až 1.100 rudohnědými koňmi, rychlými jako myšlenka Ø má ryšavé
vlasy a rudý vous, 4 mohutné paže a bezedný žaludek

Øjednou vypil jedním douškem 30 jezer opojné sómové šťávy (ve védách je sómová šťáva popisována
jako rituální nápoj, který patrně přivodil vidiny, není však jasné, z čeho se vyráběl, snad šlo o
sušenou muchomůrku červenou – více in Kulturní antropologie) a v rozjařenosti se pak vzmužil
k velkolepým heroickým výkonům: • - vybojoval lítý zápas s démonem sucha Vrtrou a uvolnil stavidla
nebeských vod, čímž uvolnil vody ze zajetí (byl konec sucha, nebo nastala potopa?)
• - slunce navrátil na jeho dráhu
• - vyvrátil opevněná sídla svých nepřátel
Ø na počest svého vítězství nad Vrtrou nechal postavit ve své nebeské říši velkolepý palác –
zavolal božského architekta a ten podle jeho požadavků postavil palác, ale vždy, když ho dokončil,
zadal Indra ještě velkolepější požadavky, a tak palác mohutněl a architekt začal být znaven a
postěžoval si Višnovi…

Ø Višna na sebe vzal podobu 10letého dítěte a vstoupil do paláce, Indra ho přijal a dítě se ho
zeptalo, kdy bude palác ukončen, a dodalo, že „minulý Indra neměl tak velkolepý palác“ Ø Indra byl
zaskočen poznámkou o „minulém Indrovi“ a začal zkoumat vědomosti dítěte, které mu vysvětlilo, že
vesmír je vícenásobný (každý se svým Trímurtim a každý zanikne, aniž by věděl o existenci
paralelních vesmírů), Indra – otřesen pomíjivostí vesmíru – nařídil ukončit stavbu paláce s tím, že
jeho ambice jsou naplněny Ø vytlačil Varunu (představitele staršího vesmírného řádu) z role vládce
hinduistického panteonu – stal se vládcem bohů i nebeské klenby Ø jeho nadoblačné království se
nazývá Svarga (viz slovanský Svarog), obývané mj. i nebeskými vílami, které na Indrův rozkaz
sestupují na svět, aby rušily kajícníky v jejich pokání, kdykoli se vládce bohů cítí jejich askezí
ohrožen

Ø byl značně potentní, za svedení princezny Ahalji mu na těle naskákalo tisíc ženských ohanbí
ØV Mahábháratě je popsán následovně: když Ardžuna odešel do podhůří Himaláje, aby se tam kál a
postil a za akezi obdržel božské zbraně do velkého boje, kdosi ho náhle zavolal jménem: „Byl to
jakýsi svatý muž, sluncem tmavě opálený, se spletenými vlasy, jenž seděl se zkříženýma nohama pod
košatým stromem. Z jeho nahého těla sálal božský jas.“ (převyprávění V. Miltnera) Ø časem začal
Indrův kult ztrácet na významu a čelní místo panteonu zaujal Višnu a Šiva (údajně si to zavinil
svou nezřízeností a nevázaným počínáním, dokonce vraždil bráhmany, což je smrtelný hřích,
v důsledku čehož prý ztratil nejen ctnost, ale i magické schopnosti, jež pak přešly na bohy Dharmu
a Vájua) Ø jeho družinu tvořili marutové – védští bohové bouří, dešťů, blesků a divokého povětří

J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\23-Indra-5.jpg



•Váju (Vítr, Vzduch):
Ø bůh větru indo-íránského a védského původu (viz perský Váju)
Ø povstal z dechu kosmického obra Puruši
Ø má 1.000 očí, je rychlý jako myšlenka, spolu s Indrou se proháněl po nebi v zářivém kočáře se
spřežením až 1.000 ohnivých ryzáků (jezdí též na koze a v rukou drží praporky) Ø sdílí též Indrovu
slabost pro opojný sómový nápoj, jehož první doušek si kdysi vydobyl, když v závodě předhonil
ostatní bohy
Ø má očistnou moc, dokáže odvracet neštěstí
Ø svým vyznavačům skýtá hojnost, potomstvo, věhlas, ochranu a jejich napřátele zahání na útěk
Ø je vládcem nebeských hudebníků
Ø podobně jako u Indry – i jeho věhlas v mladší mytologii upadá
Ø

•Váju
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\25-Váju-1.jpg
http://www.fext.cz/bestiar/img/63-vayu.jpg

•Agni:
Ø bůh ohně (staré indo-íránské božstvo), kromě Indry nejvýraznější postava hinduistického panteonu
Ø zrozen z lůna nebeských vod – na svět jej lidem přinesl posel boha slunce Ø je poslem bohů, jeho
ústy a jazykem bohové požívají obětní pokrmy (spojující pozemský a nadpozemský svět), tlumočí bohům
chvalozpěvy pronášené na jejich počest
Ø střeží zdárný průběh obětí
Ø zobrazován jako rudý muž o 3 nohách a 7 pažích, se 2–7 obličeji (případně se 2 kozími hlavami),
má 7 jazyků, vlasy jako ohnivé plameny a z úst mu vyčnívají 4 ocelové tesáky Ø jezdí na beranovi
nebo v kočáře taženém rudými koni (kteří mají též po 7 jazycích) a spřežení za sebou zanechává
spálenou stopu

Ø protože jej lidé denně znovu rozněcují, je současně starý i mladý Ø skrývá se ve vodách jako
nebeský oheň – s deštěm sestupuje na zem, čímž skýtá zemi životadárnou vláhu, a usazuje se
v rostlinách, z jejichž dřeva pak třením znovu povstává (tehdy se o něm hovoří jako o dítěti, které
při svém zrodu pohlcuje vlastní rodiče – tj. dřevo) Ø živočišným teplem projevuje svou přítomnost
v těle zvířat i člověka – představuje životní jiskru, jež doutná v nitru každého živého stvoření (v
srdci) Ø je dárcem rodinného blaha i hmotného prospěchu a tím i důvěrným společníkem člověka,
hostem i pánem lidských příbytků, které chrání před zlými silami a nepřáteli – svým světlem
zaplašuje mocnosti temnoty, ohnivým jícnem pohlcuje démony a proklává jejich srdce plamennými
oštěpy

Ø na své uctívače dohlíží tisícovkou očí, chrání je a jejich nepřátele spálí jako suché křoví,
propadlíky zlu porazí jako bleskem zasažený strom
Ø vládne všem nebeským, pozemským i podmořským pokladům
Ø nabývá strašlivé ďábelské podoby (jako Kravjád, tj. požírač masa) na žárovišti mrtvol, kde
stravuje tělesnou schránku člověka, aby jeho duši odvedl kouřem pohřební hranice do nebeského světa
spravedlivých Ø to on ozdobil nebe hvězdami, svými plameny a kouřem podpírá nebeskou klenbu, čímž
odděluje svět bohů od světa lidí a každé ráno pobízí Slunce k pravidelné pouti po obloze
ØMahábhárata popisuje jeho zjev
• Jde o příběh, kdy byl Kršna (ještě před velkým bojem) na návštěvě u svých bratrů Pánduovců – a
s Ardžunou se vydal vykoupat do řeky Jamuny:

Ø „Přistoupil k nim vysoký snědý bráhman v bílém oděvu, vlasy a vousy ryšavé až doruda, oči velké
jako lotosové květy. Vycházela z něho zvláštní zář. Ardžuna a Kršna rychle povstali, aby ho
pozdravili, jak se sluší zdravit ctihodné světce.
• Bráhman pravil zvučným hlasem: ‚Jsem Agni, bůh ohně, a jsem hladov. Dejte mi jíst.‘
• ‚Co bychom ti měli nabídnout, ó Agni?‘ zeptal se Ardžuna uctivě. ‚Co ti chutná?‘
• ‚Chutná mi vše, co hoří. Chtěl bych pozřít tamten Indrův les, neboť Indra zháší můj oheň svými
dešti. Držte tedy Indru v šachu svými zbraněmi a já zatím budu požírat jeho les.“
•
Øpodle převyprávění Vladimíra Miltnera (Praha 1988, s. 86)

•Agni
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\26-Agni-1.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\26-Agni-2.gif

•Agni
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\26-Agni-3.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\26-Agni-4.jpg

•Súrja (Svítivý):
Ø bůh Slunce, personifikace slunečního kotouče, jehož kult se do Indie dostal patrně z Persie
Ø nevykazuje vysoký stupeň antropomorfizace, někdy splývá čistě se slunečním kotoučem Ø na denní
pouť po nebeské klenbě se vydává ve zlatém voze o 1–7 kolech, který představuje solární rok, vůz je
tažen 7hlavým hřebcem anebo zářícím grošákem Ø jako vozataj slouží Súrjovi Aruna (Růžový),
ztělesňující ranní i večerní šerosvit – jeho matka ho vyseděla z vejce, avšak v nedočkavosti jej
předčasně zbavila skořápky, takže přišel na svět s nevyvinutýma nohama (proto jezdí coby vozataj na
voze) Ø z nebeské klenby Súrja shlíží na všechno konání smrtelníků a váží jejich vinu a nevinu, od
něj lidé získávají schopnost vidění a zrak zemřelých se navrací k němu zpět (viz etymologie slova
„svět“ – tj. světlo, jež nám umožňuje vidět „svět“)

Ø svými paprsky zaplašuje temné síly, nebezpečí, neduhy, zlé sny Ø jako věčný zdroj a dárce života
představuje nebeskou bránu k nesmrtelnosti, jíž procházejí zemřelí z našeho temného světa
dočasnosti do nadčasové říše světla Ø v puránách je líčen jako nevelký mužík s tělem zářícím jako
leštěná měď, se zarudlýma očima Ø když se oženil, jeho manželka Ušas (védská bohyně úsvitu) se
k němu nemohla pro přílišný žár přiblížit, a tak mu tchán na svém soustruhu ubral osminu jasu – a
ze získaného odpadu zhotovil božské zbraně: Višnuův ohnivý disk, Šivův trojzubec, Skandovo kopí a
další zbraně bohů
•Surové:
Ø skupina polobožských bytostí obývajících nebeské sféry (svar, viz slovanský sluneční bůh Svarog),
spjatých se slunečním bohem
Ø bojovníci s démonskými asury

•Déví – Velká bohyně (též Bohyně matka či Velká májá „Mahámájá“):
Ø „dévové“ jsou božské bytosti hindského panteonu – a „déví“ jsou různé podoby ženského božstva
Ø kult Bohyně matky je spjat se starým původním předárjovským božstvem, jde o nejstarší indické
božstvo
Ø mnohé jeho prvky vycházejí z animistických představ, jimiž se vyznačovala předárjovská božstva a
jež jsou v Indii dodnes uctívaná u potomků kmenů původních obyvatel (zvlášť u jihoindických
Drávidů), animisté věří v duchy přírody a oduševňují řeky, hory, stromy i zemi, kterou pokládají za
tělo Bohyně matky
Ø hojně uctívaná, má mnoho podob, můžeme je rozdělit do 2 kategorií:
Ø1) milostivé, ochranné a vyživovací božstvo (rození a růste)
Ø2) hrozivé a destruktivní božstvo (zánik živého)

Ø slučuje tím v sobě 2 protipóly: je velkorysou dárkyní života i nelítostnou ničitelkou všeho
smrtelného
Ø údajně má 108 jmen i podob (komplikované božstvo)
Ø je lůnem všeho živého na zemi, ale životy, které darovala, posléze nemilosrdně maří – jen díky
tomu však může být životní koloběh na Zemi udržován, neboť vše se neustále omlazuje zánikem starého
Ø bývá zobrazována buď jako svěží, smyslná žena v podobě matky, nebo jako mocná válečnice s mnoha
pažemi, jejím symbolem je jóni (symbol vagíny), v němž bývá často umístěn lingam (symbol Šivovy
plodnosti), bere na sebe i podobu ničitelky (při tom ji doprovází tygr nebo lev), mívá červený
vyplazený jazyk a náhrdelník z lidských lebek Ø rituálním úkonem vztahujícím se k této bohyni byla
krvavá oběť: ještě v 19. stol. byly v Indii obvyklé i lidské oběti, jež jsou zakázané od roku 1835
(tato bohyně byla totiž nesmírně lačná a nenasytná – na indickém venkově je uctívána dodnes)

Ø terakotové sošky žen s čnějícími ňadry (venuše) byly nacházeny v povodí Indu z doby 3.–2.
tisíciletí př.n.l. a byly zpodobněny se složitými pokrývkami hlavy a zdobeny šperky, což svědčí o
tom, že byly kultovními postavami a uctívány jakožto bohyně (ve svatyních, na oltářích) Ø rysy
tohoto prapůvodního božstva můžeme dodnes zřetelně rozpoznat u bohyň Kálí, Déví a Durga –
nemilosrdných ničitelek, ale i u laskavější Amby (matky) či Párvatí (Šivovy božské choti)…
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\Déví-podoby2.jpg

•Durga (Nedostupná):
Ø slučuje v sobě několik lidových přírodních kultů – spjatých s horami, ohněm a vegetací, její kult
je silný zvláště v Bengálsku (kde je považována za strašlivý aspekt Párvatí) Ø v puránách a epické
mytologii vystupuje jako ničitelka mocných asurů (démonů), které často nikdo jiný nezvládal porazit
– ztělesňuje děsivou stránku Šivovy plodivé síly Ø vystupuje v mnoha podobách: mívá 10 i více paží
a k jejím atributům patří sloní či tygří kůže, kost, dýka, luk a šíp, palice, zvonec, meč a štít,
náhrdelník z lidských lebek, smyčka, oštěp, lastura, plod bilvy, papoušek, trojzubec, hromoklín
Ø jejím jízdním zvířetem je lev nebo tygr
Ø její družinu tvoří 8 démonek, které dovršují kruté dílo své velitelky a živí se pozůstatky po
jejích krvavých hostinách

•Durga
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\Durga-5.JPG


•Durga
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9c/Durga_Puja_celebration.jpg


•Kálí (Černá):
Ø v této podobě představuje Bohyně matka úpadek
Ø hrůzostrašné ničivé božstvo, ztělesňující děsivé stránky Šivovy božské energie, jež působí
krveprolití, mor, hrůzu a smrt Ø podobně jako Šiva se straní společnosti ostatních bohů (ti se jí
obávají, snaží se s ní vycházet v dobrém), též jako Šiva s oblibou setrvává na pohřebištích a
s chutí řádí na světových bojištích Ø symbolizuje přirozený proces zániku v čase, proto její ničivá
moc zároveň vytváří předpoklady pro vznik nového života Ø zobrazována jako ohyzdná, často vyzáblá
žena s vyplazeným jazykem a očima podlitýma krví, kolem krku má náhrdelník z lidských lebek, ve
svých 4 rukou svírá různé předměty (zpravidla useknutou hlavu, dýku, bodec, trojzubec – zbraně
naznačují její zhoubnou sílu a useknutá hlava připomíná, že život a smrt jedince jsou pouhé epizody
v nekonečném proudu času)

Ø někdy bývá zobrazován pod jejíma nohama Šiva (její manžel), na jehož těle stojí či křepčí – poté,
co byla rozlícena bojem s démony, Šiva se jí postavil do cesty, aby její plenění zadržel Ø její
nahota ukazuje, že strhala všechny závoje existence (máji) a odhodila veškerý klam Ø tělo má černou
barvu, neboť v této barvě se ztrácejí všechny rozdíly – na některých vyobrazeních drží dokonce svou
vlastní hlavu oddělenou od trupu a žíznivě chlemtá proud krve tryskající z tepen Ø ač je
nejděsivější a nejobávanější postavou hinduistické mytologie, její četní vyznavači k ní mají vřelý
vztah Ø v minulosti jí byly přinášeny lidské oběti, dnes je střediskem jejího kultu kalkatský chrám
Kálíghát, kde věřící uctívají při kálíghátských slavnostech tuto bohyni krví zvířat, nejčastěji koz
(při takové slavnosti bývá sťato až 800 kůzlat, jejichž hlavy pak jsou vršeny před obrazem Kálí),
ale zvířata jsou této bohyni obětována prakticky po celém indickém venkově

•Kálí
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\Kálí-1.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové
mýty\fotky\Indie\Kálí-3.jpeg

•Kálí
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\Kálí-5.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové
mýty\fotky\Indie\Kálí-.jpg

•Jama (Omezovatel):
Ø vůh smrti a soudce zemřelých
Ø narozen jako smrtelník slunečnímu bohu Vivasvánovi a jako 1. se pak odebral cestou předků do
nebeských sfér, čímž dosáhl zbožštění Ø zobrazován jako kulhavý mužík strašlivého vzezření, černé
či zelené barvy, oděný do rudého šatu – ozbrojen kyjem a smyčkou, do níž lapá své oběti, jezdí na
černém buvolovi a jeho posly jsou holub a sova, kteří věstí blížící se smrt (viz taktéž mytologie
jiných národů) Ø duše zemřelých putují do podsvětní říše, kde vládne, vchod do podsvětní říše
hlídají krvelační psi Sáraméjové – jde o dvojici čtyřokých psů – Šabala (Žíhaný) a Šjáma (Temný),
aby kolem nich mohla duše bezpečně projít, vkládali pozůstalí zesnulým do dlaní ledviny či jiné
vnitřnosti obětního zvířete, kterými má duše psy při průchodu bránou uspokojit

Ø každý příchozí do podsvětní říše je předveden do soudní síně, kde je Jama hlavním soudcem – i
proto bývá někdy označován jako Dharmarádža (Král dharmy, tj. spravedlnosti), který na základě
skutků duší při jejich předešlém životě vynáší rozsudek o jejich dalším osudu Ø soud probíhá tak,
že zapisovatel přečte ze svých záznamů souhrn všech dobrých i špatných skutků zesnulého, na jejichž
základě vynese Jama neodvolatelný rozsudek Ø některé mytologické prameny uvádějí dokonce zvláštního
boha Čitrakáru, který zaznamenává skutky všech lidí na zemi a podle jeho záznamů se pak posmrtný
rozsudek určuje Ø pak jsou duše spravedlivých povzneseny do některé z nebeských sfér, zatímco
hříšníci jsou uvrženi do některého z 28 pekel – tam však přečkávají jen dočasně, po skončení odměny
či trestu jsou duše zase znovuzrozeny na zem, aby se množstvím životů stávaly stále lepšími (jakýsi
„duchovní Darwinismus“)

Ø je možné vinu i trest kombinovat, jak to známe z Mahábháraty (např. za konkrétní dobré skutky je
dotyčné bytosti vyměřena určitá doba v nebeských sférách, a za špatné skutky jistá doba v pekle),
části odměny v nebi se lze dokonce vzdát ve prospěch jiné duše v pekle, jíž je tím utrpení zkráceno
Ø nejstrašnější muka čekají ty, kteří nedbali svatých písem a kteří spáchali cizoložství: jsou
vhozeni do řeky Vaitraní plné výkalů, moče, krve, kostí, chlupů, kusů masa, tuku, nehtů, drápů atd.
(tato odporná břečka jim pak slouží po dobu trestu za příbytek i potravu, přičemž na ně neustále
útočí dravé šelmy) Ø jiní hříšníci jsou nuceni pít roztavené železo – a kdo zabíjel zvířata a jedl
jejich maso, smaží se v rozpáleném oleji po tolik let, kolik bylo chloupků na těle jeho obětí Ø na
své předchozí existence si běžně nevzpomínáme, podle purán na ně člověk zapomíná v okamžiku svého
porodu a jeho duše se na ně rozpomíná po smrti těla

Ø svatým životem či duchovním úsilím však můžeme získat možnost rozpomenout se na svá předchozí
vtělení již zaživa
Ø jak posmrtný pobyt může vypadat, popisuje Mahábhárata:
Ø zbožný a spravedlivý král Vipaščit zemřel a byl odsouzen k tisícům let pobytu v nebi odměnou za
své ctnosti a dobré skutky a k trestu strávit jediný den v pekle za drobný prohřešek, jehož se
dopustil tím, že jednou zanedbal plodný den své manželky a nespal s ní – Vipaščit si zvolil, jak
bylo jeho právem, strávit nejdřív onen den v pekle, aby se pak mohl plně těšit z dlouhého pobytu
mezi nebešťany, ale když zažil, jak trpí duše v pekle, jeho soucitné srdce mu nedovolilo užívat si
nebeských radovánek, a tak rozdal své zásluhy, za něž si zasloužil nebe, mezi tyto ubožáky, aby jim
zkrátil muka pekelného utrpení (i když tím sám ztratil nárok na rajské slasti)

Ø možnost předání zásluh – tzv. karmanů – jiným osobám stojí za pozornost  (v této tradici se
patrně jedná o pozůstatek původního nevédského náboženství) Ø v jiné epizodě Mahábháraty je bůh
Jama popsán v jedné následně: Ø mladý král Satjavant měl dle svého osudu zemřít do roka od svatby
se svou ctnostnou ženou Sávitrí (jmenuje se podle Brahmovy choti), když bůh Jama spoutal duši jeho
muže smyčkou a odnášel ji do podsvětí, Sávitrí se ho podařilo svým pokáním, neústupností a
chytrostí cestou do podsvětí umluvit, aby ho nechal dál žít na světě
Ø vládce podsvětí je při svém příchodu popsán takto:
Ø„Tu se blížil zvláštní muž, jenž zářil a byl krásný, a přece naháněl hrůzu. Byl oděn v tmavě
červené roucho a na hlavě měl zlatou čelenku. Jeho temné oči plály nevídaným jasem a v ruce měl
provaz se smyčkou.“

•Jama
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\Jama-2.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové
mýty\fotky\Indie\Jama-3.jpg

•Jama
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\Jama-4.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové
mýty\fotky\Indie\Jama-socha.jpg

•Rudra (Vřešťoun):
Ø ztělesňuje ničivé síly přírody – bůh bouří třímající hromoklín coby nástroj zkázy Ø projevuje se
v děsivé, zlovolné a nepřátelské podobě, jeho hněv je nekonečný a bezdůvodný (má však i konejšivou,
vlídnou a dobrotivou tvář) Ø védský předchůdce boha Šivy, ztělesnění ničivé složky Šivovy osobnosti
Ø podle véd se zrodil z kapky krve, která Brahmovi ukápla do ohně, když si utíral čelo a škrábl se
kouskem obětního dřeva Ø žije v divočině, je špinavý, má zcuchané vlasy, černé břicho a červená
záda – na rozdíl od válečníků Indry a Varuna nebojuje v bitvách na straně bohů
Ø jezdí na divokém kanci
Ø obětiny mu nejsou přinášeny stejným způsobem jako ostatním bohům – dostává jen smíchané zbytky
pohozené na zem
•

•Rudra
http://3.bp.blogspot.com/-OfRgQI49PTE/T7n0ZMsiq1I/AAAAAAAAAJs/OkUI9YTv7ME/s1600/AGHORA+RUDRA-3+copy
.jpg

•Káma:
Ø bůh lásky a milostné touhy (i platonického vzplanutí)
Ø zobrazován jako sličný mladík jezdící na papoušku či pávu
Ø ze svého luku z cukrové třtiny s tětivou z roje včel střílí květinové šípy (zasažení se neubrání
milostnému citu) Ø když se jednou Šiva pohroužil do meditace tak silně, že zapomněl na okolní svět,
ovládl vesmír démon Táraka, jehož mohl přemoci pouze Šivův syn – znepokojení bohové se proto
obrátili na Kámu, který jediný dokázal navrátit Šivu k radostem manželského života, a Šiva se svou
manželkou počali syna Skandu (bůh války), díky němuž získali bohové trvalou převahu nad asury
Ø opovážlivého Kámu však Šiva pohledem svého 3. oka spálil na prach – na naléhání Kámovy vdovy Rati
(ztělesnění smyslové rozkoše) přivedl jejího muže zpět k životu (ale jen jako představu
přetrvávající v mysli živých tvorů)

•Káma a Rati
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\Káma-Rati-2.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\Káma-Rati-3.jpg

•Pišáčové (Dychtiví masa):
Ø skupina běsů a démonů, obývajících pohřebiště a působících zhoubné choroby, živí se masem mrtvol,
pijí lidskou krev a svou zlobou a podlostí předčí všechny ostatní zlé duchy Ø povstali prý společně
s Rákšasy z různých zbytků, které Brahmovi odpadly od ruky, když tvořil lidi a bohy
•Rákšasové (Před nimiž je třeba se chránit):
Ø skupina děsivých a krvelačných démonů – zapřisáhlých nepřátel lidí Ø i oni přebývají na
pohřebištích a živí se masem, maří oběti a loupí obětiny, dáví malé děti a ruší svaté muže při
náboženských obřadech Ø zvláštní moci nabývají za soumraku a během tmy, dovedou měnit podobu a
pohybují se rychleji než vítr Ø jsou děsivého vzezření s jedním okem, zrůdně pokřivenými údy a jsou
obří postavy

•Rákšasa
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\Rákšasa.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové
mýty\fotky\Indie\Rákšasa2.jpg

Ø pozemšťané i polobožské bytosti mohou být za své kruté prohřešky často odsouzeni, aby se zrodili
jako rákšasové (a v této strašlivé podobě si zasloužili vykoupení)
•Bhúta (Bytost):
Øduch zemřelého, jenž byl zprovozen ze světa násilným způsobem, anebo za něhož nebyly vykonány
předepsané zádušní obřady Ø podle rozšířených představ žijí bhútové v lesích, na žárovištích mrtvol
a v opuštěných obydlích a působí lidem zlo – šílenství, horečná onemocnění, záchvaty, kožní
choroby, mor, nevysvětlitelná úmrtí a napadají i úrodu i dobytek Ø za účinný prostředek k jejich
odstranění je považováno pálení kurkumy, jejíž dým jim nahání strach, jinak se doporučuje přinášet
jim ráno a večer smírné oběti

•Posvátná hora Méru:
Ø hora Méru představuje v hinduismu, buddhismu i džinismu posvátnou horu, která je osou světa a
středem vesmíru, tedy všech fyzických i nehmotných úrovní vesmíru (tj. světů nebeských, podsvětních
i toho pozemského) Ø na jejím úplném vrcholu se nacházel ráj boha Indry s jeho sídelním palácem,
kolem ní se nacházela sídla dalších významných hinduistických božstev (Brahma, Višnu, Šiva, Agni,
Súrja aj.) i polobožstev (sloužících Indrovi) Ø řeka Ganga – podle mýtů pramenící ve vesmíru –
stékala právě po úpatích hory Méru dolů na Zem Ø mnohé hinduistické chrámy (včetně kambodžského
Angkor Watu) představují tuto posvátnou horu Ø je popsána v mnoha posvátných textech, např.
v Mahábháratě či puránách (obklopena soustředěnými prstenci 7 moří, 7 světadílů a 7 nebes)
Ø
ØPozorohodné je, že tato mytická hora se podle mytologie nachází jak v hmotném světě (snad každé
etnikum mělo nějakou posvátnou horu – a když ne, stavěli si „umělé posvátné hory“: pyramidy či
stupňovité chrámy), tak i ve světě duchovním – ale i v každém lidském těle: ØPodle spisů hathajógy
představuje hora Méru Sušumnu – tedy nejdůležitější energetický kanál vedoucí tělem vzhůru od
kyčle: rovnoběžně s páteří a míchou. Tudy prochází síla osvícení. Dále je to dráha slunce v podobě
kanálu Pingala a dráha měsíce v podobě kanálu Ida. Ø7 ostrovů hory Méru je 7 čaker v lidském těle
(energetických center), kterými Sušumna prochází.
Ø
ØVíce o hindských mýtech in: Bohové s lotosovýma očima – hinduistická mytologie (Zbavitel Dušan a
kolektiv autorů, 455 s.) posvátné hory symbolizující střed a osu země a vesmíru (Řekové měli Olymp,
Kogiové Sierru Nevadu, Čechové Říp atd.)

Ø podle mytologie se nachází jak v hmotném světě, tak i ve světě duchovním a dokonce i v každém
lidském těle Ø snad každé etnikum mělo nějakou posvátnou horu (a když ne, stavěli si „umělé
posvátné hory“ pyramidy či stupňovité chrámy), posvátné hory symbolizovaly střed země a osu vesmíru
(Řekové měli Olymp, Kogiové Sierru Nevadu, Čechové Říp atd.) Ø podle spisů hathajógy představuje
hora Méru v lidském těle Sušumnu – nejdůležitější energetický kanál vedoucí páteří vzhůru od kyčle
(rovnoběžně s míchou), právě tudy prochází i síla osvícení (a po stranách Sušumny vede dráha slunce
v podobě kanálu Pingala a dráha měsíce v podobě kanálu Ida) Ø7 ostrovů hory Méru je 7 čaker
v lidském těle (energetických center), kterými Sušumna prochází •více o hindských mýtech in: Bohové
s lotosovýma očima – hinduistická mytologie (Dušan Zbavitel a kolektiv autorů)

•hora Méru
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Indie\Méru-posv.hora.jpg