836.532 Ivan Vysk«£il Seminární cvičeni se hxy-m pana Wiuiama Shakespeara i nazvané H Á P , R D í N S neboli HAmlet PRine DANSký ve zkrate e zkrátka méně známá verze známého příběhu kdy tragický hrdina přijde zkrátka (fl) Ivan Vyskočil 1981 c/o DILIÁ Praha OSOBY Muž (komentár, Claudius, Polonius, Hamlet) Žena (Gertruda, Oŕelie) 3 Téma '"'Shakespearův Hamlet je ne j vetší a najznámejší tragédie, jaká kdy byla napsána. Jeho genialita nespočívá jen v tom, co a jak v něm napsáno je, ale především v tom, co v něm napsáno přímo není, co zůstává jen naznačeno, napgvšzeno.- A právě tato "nedokonalost" umožňuje vždy znovu současný výklad a pohled," To říká pan Fergusson, známý badatel a'znalec. Krásně jste to řekl, pane Fergussone! "Áby Hamlet promluvil k současnému diváku současnou řečí, je třeba k němu přistoupit bez navyklých apriorismů a vžitých uměleckých předsudků, proste jako k živému problému a otevřená možnosti." lío prosím! á tohle říká pan režisér Zadek. Taky jednička! Bravo, pane režisére, děku-j eme! "Aby ten starý, známý příběh mluvil k dnešnímu diváku nově a překvapivě, musíme ho hrát tak, aby to nebyl ten starý, známý příběh." Výborně I lan režisér 3esson jde ještě dál! Všimněte si laskavě, Že už nemluví o Shakespearovu Hamletu, ale o tom starém, snámém príbehu. A jde mu, jak dále říká, o "náš příběh", o "našeho Hamleta". Ano, pane režisére, výborně! - Promiňte, pane Shakespeare, to samozřejmě nemá být nic proti vární "Každé umělecké dílo je ve své formě i ve svém obsahu podmíněno dobou, ve které vzniklo a pro kterou vzniklo." Takhle se vyslovuje Příruční slovník, naučný. Pozoruhodná a lapidární formulace I Často se to říká a ještě častěji se na to-zapomíná. "Přistupme k Hamletovi jako k našemu současníkovi I" Ano, pane Kotte! Sil 4 PROLOG A přistupme tedy i k ostatním postavám;té hry jako k hasim současníkům! Abychom"tak řekli, podívejme se na to prizmatem současnosti! Prizmatem? (Se štítivou nevolí* Patlavý a lepkavý pocit v prstech) Ale to snad nel (Do čeho si otřít ruce?) Tak tedy snad optikou současnosti• Optikou zkušeností, pocitů, názorů a snah dnešního diváka, A řekneme^si hned teči a. £ady7 že pak by to nejspíš neměla "být tragédie. Ze pak to ani nemůže být tragédie!" Slibme si, že uděláme všechno pro to, aby to tragédie nebyla. Slibme si, že se pokusíme vyřešit ten problém na dnešní úrovni, docela normálně. Tak, aby se všechno dálo, jak se dá, a přitom aby se celkem nic nestalo« Cožpak nám nejde právě o to, jak takové šlamastiky řešit tak, aby z toho člověk vyšel se zdravou kůží a mohl žít normálně dál? Ovšem někdo může namítnout, že pan Shakespeare napsal tragédii a že to tedy je tragédie. Nu ano, to pochopitelně někdo namítnout může.; Pan Shakespeare skutečně napsal tragédii přímo masakrickou, gatkozní a odstrašující. Přímo varující mrtvolarium. To panu Shakespearovi přece nikdo nebere. Ale vy byste s tím měli něco dělat! Promiňte, pane Shakespeare, to není nic proti vám, Naopak! Ale poslechněteř vy předpojatí a nedůtkliví namítálkové, vy lpěči na tragédiích, jestlipak jste si někdy položili otázku, kdo to vlastně byl ten pan víilliam Shakespeare, no? No, jen si ji-položte! Aha! Řeknete nejspíš, že to byl geniální básník a dramatik, a proto... To jistě*! Jenže otázka nezní, kdo to byl, ale kdo to vlastně byl, Aha! No?... Tak tedy: Pan William Shakespeare byl vlastně Angličan a alžbštinec! Pane Shakespeare, promiňte, ale to skutečně není.nic proti vám, Vždyt přece člověk, byt geniální, si těžko může vybrat, kdy a kde se narodí a žije, že? 5 Takže, pane Williams Shakespeare, vy jste_ tedy vlastně žil a tvořil v Anglii v dobe feudálního temna, v dobe popírající rozum, v dobe plná pověr, nejistot, kněžourství, násilí a tragédií. Á nad ,to jste v téhle době žil - a celkem dobře - vlastné jako podnikatel, jako živnostník v umění, jako Člověk na této době a jejím vkusu přímo existenčně závislý 1 No, pane Shakespeare, to se nedá nic dělat, je to takí Vám přece muselo jít o to, aby vaše divadlo bylo plné platícího feudálního obecenstva, ne? A vy jste. dobře věděl, že zatemněné, neprobuzené feudální obecenstvo si žádá bezduché frašky anebo duchařské truchlohry, že? Nu ano, co si budeme namlouvat! Vy jste prostě musel z každého námětu vytřískat bud komedii nebo pěkně plnotučnou, krvavou tragédii, I když jste zřejmě sam tušil, že by to všechno taky mohlo být Pan Shakespeare tušil, ale neřekl. Věděl, ale jen napověděl a naznačil. Cožpak mohl jinak? No, však se ještě uvidíl Ale protože vám není co.věřit, že ten starý, známý příběh, gak ho vypravuje pan Shakespeare, skutečně všichni znáte, musíme se hned na začátku b vámi zdržovat tím, že vám to ve stručnosti zopakujeme. Abyste věděli. Tak vidíte, co děláte! Nejprve tedy pro vás přímo kuchyňsky názorné, snadno stravitelné a výživné opakování. Vývar neboli bujón Hamlet a lá Shakespeare S Bujón Hamlet a lá Shakespeare Místo děje: Královský hrad Elsinor, Dánsko -varná nádoba. Csoby a obsazení: Král Hamlet, jehož smrtí příběh začíná, tvrdý, pádný, paličatý - palička na maso. Duch krále Hamleta, týž zidealizovaný - pařák na knedlíky. 6 Princ Hamlet, syn krále Hamleta, hlavní hrdina, nejalo* žitější a v podstatě rozdvojená postava, jde na všechno hlavou, kde mu to vxés pokud se ovšem nezasekne - mechanický šlehač. Král Claudius,bratr a nástupce krále Hamleta, který to vdechne zamíchal a míchá zejména prince I Hamleta'- vařečka. Královna Gertruda, žena dříve krále Hamleta a nyní krále Claudia, matka prince Hamleta, točí se na všechny strany a víří hladinu, leckdy hormonální - kvedlacka. Polonius, první dvořan, starší a poněkud komický, který 1 má oči všude a ze všeho vycedí, co se dá -cedník. Laertes, Pqloniův syn, sekáč a ostrý hoch, který se nakonec pěkně sekne, když .se nechá zneužít Claudiem proti Hamletovi - sekáček na maso. Ofelie, Poloniova dcera, bytost půvabná, celkem jednoduchá a průhledná, velmi blízká Hamletovi, zpění jeho lásku a sama je tím nejvíc bita metla na sníh. Razenkranc a Guildenstern, bývalí Hamletovi spolužáci, celkem mělcí, rádi se blýsknou, do všeho jen povrchně namočení - dvě lžíce. Fortimbras, norský princ, přichází na konec k hotovému a jenom, bere - naběračka. (Gong) Před dávnými časy kraloval v Dánsku král Hamlet, který jednoho dne náhle zemřel. Praštilo to s ním. Tahle rána přivolala z wittenbergu jeho syna Hamleta, který přikvačil na otcův pohřeb. Vdova, královna Gertrudw, si hned po pohřbu vzala za muže Claudia, mladšího bratra svého nebožtíka muže. Tím se Claudius vyšvihl a« .-lánský trůn jako král. Tahle svatba a to, jak se Claudius a Gertruda k sobě mají a veselí se, 3e velice dotýká prince Hamleta, který je z toho totálně vedle 7 Princ Hamlet se staví proti Claudiovi a Gertrudě a otlouká jim o hlavu zesnulého krále Hamleta, Ti jsou z toho celí zaražení, Princ Hamlet se otírá o krále Claudia, jak jen může, vyskakuje si na něj a snižuje ho. Morálně, Krále Claudia to míchá, ale na Hamleta nemůže, protože královna Gertruda za ním stojí a nedá na něj dopustit. Ale ned&ati na toml Hamlet se začíná točit kolem Ofelie, vaří do ní a pokouší se s ní zaplést. Zůstává vsak pouze při pokusu, protože otee Polonius, který má oči skutečně všude, se do toho vloží a drží dcerušku pěkně pod pokličkou, nebo^ má tušení, že z téhle náklonnosti by se dalo hodně vycedit. Hamlet je z toho celý zcedlý. Nejspíš by se na všechno vykašlal a odebral se zase někam do světa na univerzitu, kdyby, kdyby, kdyby,.. Kdyby se mu nezjevil Duch zemřelého otce, krále Hamleta. A ten Duch povídá: "Hamlete, můj synu, Qlaudius mě zavraždil! Když jsem spal jako ebvykle po obědě pod stromem, nalil mi tento do ucha z jakési lahvičky jed, čímž mě otrávil, A ty, synu, mě musíš pomstít! Hí, hí, hí!" Jenže Hamlet, jak už je tak složitý, místo aby běžel za Claudiem a vrazil do něj končíř, čímž, lotře, končíš, tvůj Hamlet!, Hamletovi se to vráží' do hlavy a začíná bláznit. Tedy začíná jako bláznit, prý aby se přesvědčil, že Duch nekecal, a aby měl jistotu a připravil se na pomstu. To bláznění nejvíc odnáší chudinka Cfelie, na kterou si zasedl a které je z něho celá na větvi. Ha větvi je z něho i Gertruda a král Glauaius* Pan Polonius není na větvi. Pan Polonius je spíš na koni. Pan Polonius prohlašuje, že Hamlet blázní z lásky Lc Gíelii. Přicházejí Rozenkranc a GuiHenstern, které dal povolat Glaudius, aby Hamleta pořádně otukali a vytáhli z něho, co má za lubem. Ale kampak na Hamleta! Ten připravil na Claudia chyták, divadelní představení s kočovnými 8 herci o tom, j ale král Goneaga byl ve spánku zavražděn svým synovcem Lucianem, a to tak, že Lucianus mu nalil z lahvičky do ucha jed. Podobnost cistě zámerná! Claudius s Gertrudou se ve zmatku vypotácej! z představení a Hamlet teä má jistotu, že Duch nekecal, a chystá se Claudia zabít. Jenže, jenže, jenže... Gertruda si hned po představení dává k sobe do ložnice zavolat syna Hamleta, aby mu mateřsky promluvila do duše. Pan Polonius se zatím skrývá za závěs v Ger-trudině ložnici, aby o rozhovoru podal zprávu Glaudiovi. Hamlet přichází celý zvejřenej d,o matčiny ložnice. Závěs se pohne a Hamlet bodá do závěsu se zvoláním: "Ha, krysa i" Za závěsem se ozve: "Zabil mě! Jsem mrtev! Umírám!" A vypadne pan Polonius. šokovaná Gertruda zapřísahá Claudia, aby Hamleta zachránil, nebot tento zabil Polonia, a Claudius ihned posílá Hamleta do Anglie, aby ho tam Angličané zlikvidovali. Toto ovšem Hamlet a Gertruda nevědí, A od téhle chvíle už jde jedna rána za druhou. Ofelie se ze smrti svého otce Polonia zcvokne. (Rána) a utone, (Hána) Laertes se vraeí z Francie, provázen velkým davem proniká ke Claudioví a chce na něm pomstít smrt svého otce Polonia a své sestry Ofelie. (Dvě rány) § Claudiem je to velice nahnuté a jeho trůn se kýve. (Hána) I 9 Á hle, vrací se Hamleti (Rána) Loa, která ho vezla d.o Anglie, náhodou přepadli piráti a jeho jediného náhodou, •vysadili zpátky na dánský břeh a on přichází, když je to s Claudiem tak nahnutej a náhodou Claudievi umožňuje, aby tento proradně postavil proti nŠmu Laerta, který baží po pomstě. Claudius proradně a podle navede Laerta, aby si v souboji s Hamletem vzal ostrý končíř, a Laertes nadto hrot svého končíře napustí smrtícím jedem. A je souboj, Hamlet nic netuší! Rozčílená Gertruda připíjí Hamletovi na vítězství. Ovšem, otráveným vínem, které hnusný Claudius připravil pro Hamleta. Pro všechny případy. Laertes zraní Hamleta otráveným hrotem svého končíře, Leč HamleJ. si v zápalu boje vyměňuje s Laertem končíře a ted zase on bodá Laerta otráveným hrotem Laertova končíře. Do toho otrávená královna umírá! (Rána) Laertes se přiznává Hamletovi k podlé zradě a rovněž umírá! (Rána) Hamlet proklává Claudia, původce této zrady! Konečně! Claudius umírá! (Rána) Hamlet za stálého mluvení umírá! (Rána) Jatkózní, masakrická tragédie končí mrtvoláriem, A hle, k tomu jako k prostřenému stolu přichází 10 norský princ Fortimbras a nabere si, co se dá, dánské království. Tak vidíte, kam to vede a jak to dopadal ä teS se na ten starý známý příběh podívejme prizmatem... Dejme se do Haprdánse! (Gong) S ta í Scéna první Kdysi v Dánsku,, královský hrad Elsinor, komnata královny Gertrudy. Gertruda (Jsem královna Gertruda, o hodně mladší chot krále Hamleta, žena zralé severské krásy. A jsem velice rozčilena z očekávání vecí příštích. Již slyším kroky. Tedy přichází! Ale kdo?) Glaudius (Jsem Claudius, mladší bratr právě zesnulého krále Hamleta) Gertruda Bože! Cože?! Takže... Claudius Ano. Gertruda Já jsem tedy... Claudius Ano. Gertruda Tak přece! To je strašné! Co mám dělat?! Claudius Hlavní je nepropadnout bezbřehému žalu... Gertruda No dobře, ale v d o v a ! Co s tím? Já nechci byt vdova! Claudius Tak musíš zase nebýt vdova, no. Gertruda Ano, ale jak? 11 Claudius Docela snadno. Prostě se zase vdá š Gertruda Ani se nechci ptát za koho o Claudius ' To se radši neptej! Já to vidím tak, že po slavném pohřbu bude slavná svatba. Gertruda A nebude to kách? Claudius Naopak1 Žádný strach! Skvělý tah! Moment překvapení! Tím převezmeme iniciativu a převezeme všechny gaunery. Tůdle, holoubkové! Tůdle! Pro vás žádná vdova! Žádný volný trůn bez krále! To uvidíšs jak jim to vezme dech! A což teprv těm smradům Norům jak to zatne tipec. Gertruda (Tohle ráda slyším) Claudius Vidíš, já jsem ti vlastně ještě neřek, jak to bylo. Tak přijdu do té zahrady... Gertruda (Tak tohlevne) Ne! Ted" ne i Až někdy jindy, ano? Odpust, ale teá mě opust„ Chtěla bych se věnovat svému smutku. Claudius (Já jí tedy neřeknu, jak to v té zahradě vlastně bylo a odcházím. Času není nazbyt) Gertruda (A já zůstávám sama. Chci se vskutku věnovat svému smutku) Ach, můj ty smutku!!i Ono se řekne smutek, jenže jak?' (Prohlížím se v zrcadle a vidím. Takhle vypadám veselá, takhle smutná) Nejspíš až ke krku, límeček stojáČek a vypasovat... Dlouhý hustý závoj, který by skryl slzy, pokud budou. Ach, já neštastná! (Gong) je celkem jasné a přehledné, že? Jenže tahle důležitá scéna u pana Shakespeara chybí! To proto, že pan Shakespeare se jednostranně věnuje princi Hamletovi. Jak ten 0 půlnoci pobíhá po hradbách, ruší stráže a dělá zmatky* Jenže vy, pane Shakespeare ns^&piŠ sám mM*w witm, problémy řešit je vždycky méně populární, než je romanticky problematiaovat a komplikovat a dramatizovat, že? A at už si někteří myslí o panu Claudiovi cokoli, těžko mokou popírat, že má nemalé předpoklady pro úspěšné zvládnutí role vladaře. Už třeba ten moment přr.kv^pení I $2 "Claudius, to jo nová autorita, nastolující myšlenku na místo meče. Je opakem starého krále, ke skutečnosti přistupuje s obezřelou úvahou. Je to inteligentní člověk, jako král je zřejmě sympatičtější než "starý" s jeho brutální silou," Tohle opět říká pan režisér 3esson. Mezi námi pan Besson také nazývá krále Hamleta "hrubým ho-vadem a starým idiotem, jehož smrt musela být pro všechny úlevou", ale tak daleko my zacházet nebudeme. Te3 je důležité, že byl slavný pohřeb a hned po něm slavná svatba. Byl to skutečně skvělý a překvapivý tah, přesně tak, jak předpokládal Claudius, nyní už dánský král. A leckomu to vzalo dech. II. Scéna druhá Poloniova pracovna Polonius (Jsem Polonius, první dvořan, tedy něco jako ministerský předseda, kdyby něco takového v tom našem zapšklém feudalismu vůbec bylo, a nemohu popadnout dech) Tak máme nového šéfa. A tebe, Polonie, v l^ásce nemá. To si piš! (Píšu si to: Z melounu štáva neteče. Což znamená: šéf mě nemá v lásce) Zaspal jsi, starý brachu^ zaspalí A přitom se t# dalo cekat, neříkej, ze ne! Kdybys byl bývali dal víc na svůj nos a zavčas se s ním tohle tuhle, mohl jsi dnes mít krásně vystaráno. Jenže ty místo toho semhle támhle... z.e to ale vzal hopem, nestydal Holt nová škola, zatraceně! A ted půjde po toběl No, Polonie... A budeš moc rád. když jen do starého železa! A, to jsou řeči! Žádné kaše se nejí tak horká.. (Jdu k oknu a vyhlížím. A vidím před domem syna Laerta) Hledme, náš pan syni Najvyšší čas, aby už vyrazil do Francie! Dokud je šéf ochoten dát k tomu své laskavé svolení. Kufry jsou sbalené. Snad v nich štourat nebudou. Hrome, už by tom měl být! A držet pěkně připravená zadní vrátka, kdyby něco.,, (Gong) 13 Áno, zmena šéfa musela vzít dech především panu Poloniovi. Komu jinémul Pan Polonius je stále ještě prvním dvořanem. Ale do téhle veledůležité funkce se dostal za krále Hamleta jako jeho člověk, jeho pravá ruka. A jestliže král Claudius chce skutečně sám vládnout - a to, jak všichni víme, chce musí se nutně vypořádat především s kým? S panem Poloniem. A tohle pan Polonius moc1' dobře ví. Král Claudius ted není přístupen kompromisům. Dostal se na trůn švihem a je to radikál. Ale král Claudius je taky realista. Ví, že musí nutně odstranit pana Polonia, ale ví taky, že si na to nemůže troufnout dřív, dokud on sám nemá pevnou pozici. Vidíte, pane Shakespeare, a tuhle tak důležitou, tak nutnou skutečnost si člověk z vašeho podání vůbec neuvědomí. To nám skoro unikne, že, vážení diváci? Oba pánové, tedy Claudius i Polonius, se vám, pane Shakespeare, na scéně projevují tak, jako kdyby mezi nimi všechno bylo v nejlepším pořádku. Ale to snad ne! Proč by jinak ten váš pan Polonius posílal tak rychle, až netrpělivě svého syna Laerta zpátky do Prancie, tedy mimo Dánsko, že? A nebýt té rodinné komplikace, se kterou král Claudius nepočítal, a bylo by velice zajímavé zjistit, proč s ní nepočítal j byla by další hra třeba o tom, jak se král Claudius vypořádává s panem Poloniem, a byla by to nejspíš jenom krátká aktovka. Jenže, jenže, jenže... III. Scéna třetí (Princ Hamlet v zahradě) Hamlet(Jsem Hamlet, princ dánský, a jestli někomu to,v co se stalo, vyrazilo dech, pak jsem to já. Teď se ale potrebujú uklidnit) (Hle, Hamlete, máš knihu, tak si čti! OCtu nahlas z učebnice anglické konverzace) Slova, slova,.slovíčka! To mě to vzalo! Jsem celý podebraný... Maminka se mi vdala! Ledva byl pohřben můj zvěčnělý otec, maminka si hned zase /rzala jiného! A koho? Toho... Strýčka! Mého vlastního 14 strejdu! Takové nic, co tatínkovi nesahalo ani po kotníky a eo mu bývalo jen pro^smích jako šašek, to ona si vezme! Á s tím se ted miliskuje a peleší, fuj i Místo aby, jak by se slušelo, bolestně truchlila a čekala na mne, až já se vrátím, když tatínek už konečně umřel.,. Cože?! Já jsem řekl konečně? No to snad neí Ale ano! Chtěl jsem jen říct, že nikdo z nás lidé není nekonečný. Bohužel! Když tatínek už bohužel zemřel... Cožoak jaem dest nespěchal, když jsem dostal tu přežalostnou zprávu, která me zdrtila, ano zdrtila, abych byl co nejdříve u ní a utěšoval sebe i ji? Mehli jsme si krásně padnout do náručí a ona by na mé hrudi usedavě stkala, A pak už bychom byli stále spolu. Ona krásna, pobledlá, se smutným úsměvem na rtech by vládla jako královna a já bych jí radil, pomáhal a snažil se ji potěšit a rozveselit. Citáty z filozofů, moudrými průpo-vídkami a veselými zkazkami ze studentského života. To by byl život! ii všechno je v hajzlu! - Hamlete, jak to mluvíš? - Když já jsem neštastný a rozpolcený! - Ale jsi snad inteligent! - No jo... - A hovno 1 - No tohle! - Ne, já jim tady nezůstanu! Já jim odjedu! A t viděj l AÍ viděj, jak mi ublížili, a c viděj, jak mě vyhnali! To budou koukat!... Jenže, když odjedu, tak to tady nebudu, a to nebudou koukat, to nebudou vidět a nebudou mě mít stále před očima jako němou výčitku. A on, on nebude vidět, jak já ho prostě nevidím... Ne, ty jim tady, Hamlete, zůstaneš! To tjprv uvidejl Já jim ukážu! - Jenže co? - Však ono se uvidí! -No jo,_ ale co tady mám jinak jako dělat? To na to mám furt jen koukat a neštaštně se flákat a tejrat?... Zatraceně, kdo se to tady zase courá? Anebo snad preskakuje? Kdepak se nám to tady v Dánsku bere? A není ona to nakonec ta malá Poloniová? A takhle velká? No, to už asi jo!" Hm, vhm..". Ne, tohle není nic pro mne! Jednak jsem neštastný a rozervaný, a tudíž na něco takového nemám vůbec myšlenky, a jednak to není dívka z královského rodu* - A komu by to mohlo vadit, že není z královského rodu, co? -No jo, komu by to vlastně mohlo vadit? A komu by to tady určitě vadilo, kdybys ty, Hamlete... - Tak mám dojem, že jsem se zamiloval! Že ji milujú! A budu jí psát svá horoucí vyznání! A budu se s ní scházet! A budu se o ni ucházet! A nepovolím! Ne, he, he! To teprv uvidíte! (Gong) 15 My jsme si, pane Shakespeare, hned první vystoupení prince Hamleta zahustili tak, aby z něho bylo patrné to, co se dá vyčíst i z vašeho podání. Ovšem zaobalené do všelijakých řečiček a do umění. Totiž, že princ Hamlet trpí oidipovským komplexem. Že tedy není zrovna normální, byt je jistě jinak citlivý, inteligentní, pohledný, mladý, prostě sympatický. . A řekněme si rovnou, jak to asi s tím jeho psychosociálním a psychosexuálním vývojem, s tím jeho oidipáckem, je. Ono to na první, pohled nevypadá, ala jen si představte, pane Shakespeare, tu pro zdravý a normální psychický vývoj velmi nepříznivou rodinnou situaci toho robátka, princátka. Mladičká niaminka-krélovna, sama ještě nedospělá, která ma jiné zájmy a povinnosti a která- se o takového chlapečka nemusí a snad ani nemůže skutečně mateřsky starat, a o hodně starší tatínek-král, který o něho nejspíš vůbec žádný osobní zájem nemá, jen takový oficiální, pro fotografy a pro veřejnost. A tak tenvchlapeček je od první chvíle v péči cizích lidí. Žije v takovém královském na-lezinci. A tohle se s ním táhne přes kojné, chůvy, vychovatele, učitele, koleje, až na tu filozofii ve Mttenbergu. Prakticky je stále s někým jiným, než s kým potřebuje být. A v maličkém pochopitelně vzniká silná infantilní touha po matce a infantilní vztah k otci. Tím spíš, že to je chlapeček tak do sebe, tak vnímavý a citlivý. Kdyby to byl od přírody nějaký buránek, snášel by tovjistě jinak, a všechno by vypadalo jinak. Vždyt on se Hamlet s oteem a s matkou nikdy normálně■nekonfrontoval, nedostal ani pohlavek ani výprask, a tudíž si ty své infantilní vazby, představy a sny nikdy nemohl zkorigovat podle skutečnosti. Á tak si tu svoji nouzi prostě zidealizoval. Zidealizoval si ji, protože ji nemohl změnit. Zidealizoval si především krále Hamleta, svého otce, jako někoho dokonalého a tak skvělého, komu ani není možno vzdorovat, koho je nutno ctít a milovat, komu jeho maminka, kterou on toužil mít pro sebe, prostě musí dávat přednost před kýmkoli, i před ním, před svým synem. Musí mu dávat přednost, dokud je. Ale až jednou nebude,.. A jestli si ve svém oidipáku princ Hamlet něco přál, pak smrt tohoto ideálu. Protože jen tak mohl a pak měl přijít na řadu on. No a místo toho se mu maminka zase vdalaí Zase dala přednost někomu j inémuI 16 Víte, pane Shakespeare, je to smutné, ale ©idipák - neoidipák, ten mladík není normální. Objektivně vzato, chová se nepřístojně a přímo nebezpečně* Ne, pane Shakespeare, to rozhodně není chování, jaké by v této situaci Dánsko od takového syna očekávalo a potřebovalo! IV. Seena čtvrtá Soukromí královských manželů. Gertrudf Claudius Gertruda Claudius Gertruds Claudius Gertruda Claudius (Jsem opět Gertruda a nejsem zrovna odvázaná z toho. že Claudius si teS nějak zvyká tahat ten svůj trůn a to své kralování i sem, do naší ložnice. V jednom kuse mi v tom leží! To je -strašné, jak ty chlapy tak snadno baví něco jiného! Jak rychle se z nich stanou protivní a nudní ignoranti! To nejde!) Tak co, Claudi, jde to? Aha, tos tyí Tak co, jde' to? Jo, príma, Trudi! To víš, kralování, to je zatra makačka, ale zatím to frčí! (Zaklepu si to) a řeknu ti, už byl ne^vyšsí čas vzít to tu pořádně do ruky! li paraziti by nám jinak ,rozkradli co se dá a naše krásné Dánsko by nám shnilo. I s námi, poklade! Ach, ty reformátore! Kde jen se to v tobě bere? Viä? Já to mám nejspíš v krvi! A jeden taky za celý ten čas toho všelijakýho přicmrdovaní a šaškování u dvora leccos vidí a prokoukne, víš? Leccos pochytí s pochopí a promyslí a připraví a na ledacos přijde... A pak už to chce jen kvalitativní skok, dobré nervy, pevnou ruku... A co takhle lásku, tu ne?... Jestlipak mě ta 'tvoje výsost ještě vůbec miluje, co? Jo tak! Ale Trudi! Víc než dřív a furt víc! Hele! Muci, muci , mučinky! No, tak vidíš! 17 Cožpak všechnu tuhle zatracenou dřinu nedělám jen z lásky k tobě a pro tebe, kočičko? (A teá bych chtěl zase dělat dál) Gertruda Tak tedy: Muci, muci, mucinky, kocourku? Claudius Ale ovšem! Ze váháš! Muci, muci, muci, muci, mucinky J, Gertruda Poslechni, není ti tady taky najednou nějak hor*£ó, muci? A nemáš snaft taky žízeň, muéi? (Uvol&u si šaty a nalévám víno do sklenice) Claudius Ivi'uéi, muci, to teda mám! (Beru sklenku) íozveoáu. tuto číši... Gertrudc (A v tom se ozve šramot za dveřmi) Claudius SlyŠelas?! Že to bylo zase za dveřma? Gertruda Ale Claudi, to bylo dřevo v krbu! Claudius Jo, dřevo! Jo, v krbu! Anebo pan syn za dveřma zase špehuje a šmíruje a ruší! Gertruda Ale Claudi! Claudius Jakýpak ale? Není to snad furt? Jen spolu chvilku jsme, už někdo šramotí anebo chrchlá! A pak se ptejj jestli tě milujú! Copak to vůbec jde? Já uz z toho mám tik! Ze mne je neurotik! Ke, ten kluk snad není normální! Gertruda Ták o něm nesmíš mluvit, Claudi! Claudius Nesmím! Já nesmím! A jak mluví on o nás? A ne takhle mezi čtyřma očima, ale veřejně! To snad smí. Gertruda Je to ještě dítě, je příliš citlivý. Claudius A já snad ne? Já jsem tak citlivej... Gertruda Prosím tě, nebuä jako malej a ovládej se! A^měj na paměti, že je to naše dítě, rozumíš? Náš milovaný syn. Claudius Miláčku, kdybych se neovládal a kdybych tohle neměl na paměti, tak... (Zamotávám' se do výrazných test) ... tak tyhle starosti už dávno nemám, rozumíš? Den co den mám plnej stůl hlášení - a hlavně od těch jeho kamarádů! 18 fgÉ si náš pan syn pouští proti nám hubu na špacír, jak snižuje a podřejvá naši autoritu, jak proti nám pobuřuje, jak se vytahuje a dělá pepulárním, a to všechno teď, kdy bych měl ukáaat svoji moc a tvrdou ruku a nic takového nedovolit! i\likomul a co já na to? Hic! Jak starej vůl,., Gertruda Tak já ti tedy řeknu, co ti ti tvé donašeči ještě asi nedonesli* Hami se nám zamiloval! Claudius G©že? Gertruda No tak vidíš! To je to, co potřebuje. A my taky. Lásku! Ta ho uklidní a přivede na jiné myšlenky.. Claudius Když už ho nezblbne docela! Gertruda Claudie! Claudius Promiň, to mi ujelo. Chtěl jsem říct, že rovněž doufám. Gertruda No proto! A to se ani nezeptáš, do koho se zamiloval? Claudius Jistěže se zamiloval! Totiž, jistěže se zeptám! A do kohopak se to náš Hami zamiloval? Kdo je ta štastná? Gertruda Ofelie. Claudius (To jméno mi nic neříká) Skutečně? Gertruda Malá Poloniová! Claudius (Tohle mě teda nadzvedne) Tak tohle nám ještě scházelo! Poloniová! Cožpak nechápeš, že ten, koho my se musíme hlavně a co nejdřív zbavit, kdo musí jít rychle od válu, aby to všechno mělo^smysl, je právě starý Polonius? Cožpak právě on nebyl a není duchem našeho zvěčnělého předchůdce a celá té jeho blbé vlády? Měl vůbec náš pan bratr jiný rozum a jiného ducha n§ž toho starého šejdíře? Ä nás pan syn nám ted udělá tohle! Polonius do rodiny! Gertruda (Dívám se na Claudia, docela pobaveně) Miláčku, já tě chápu, ale já ti nerozumím. Tady přece nepadlo ani slůvko o tom, že by si snad náš Hami měl 19 tu holku vžit.. Vždyí kdo je on a kdo je ona? 0 to přece vůbec nejde. Jde o to, aby se nám Kami uklidnil, aby se vymiloval, nebo, jestli chceš, vydovááěl, a aby s ním pak bylo pořízení ne? A pro to je to sladké stvoření jaro stvořené. Ono ho to pak pustí samo. a nám třeba práve chování a zámery slečny Poloniové můžou být dobrým důvodem k tomu, aby přítomnost rodiny Poloniových u dvora byly nadále nežádoucí. Glaudius (Já jenom zírám) No, Trudi, kočičko, já ta nepoznávám! Gertruda Copak ty! Ach vy muži! Vy byste tím vaším rozumem všechno jenom komplikovali. Á furt byste se jen vytahovali a prali jako nerozumní kluci, vid? Claudius (zahanbeně) Muci, kluci... Gertruda No tak vidíš! A neříkal jsi, hele, něco o tom, že pozvedáš číši a že je ti tak nějak horko?' (Gong) Nebudeme-li předpojatí, nemůžeme nevidět a neuznat, že král Claudius je vůči Hamletovi skutečně velice tolerantní a benevolentní* Snad až příliš. Jenže to pan Shakespeare jaksi nevidí a neuznává, že, pane Shakespeare? Víte, pane Shakespeare, ono to vypadá tak, jako kdybyste psychickou úchylku toho' mladíka vzal s":;oro jako jeho přednost. Jako kdybyste toho využil a zneužil k tomu, abyste z něho stůj co stůj dělal hrdinu, líc nic. Vy tvrdíte, že ho k té toleranci má královna Gertrudař kterou on miluje a které stojí víc při Hamletovi než při něm. To jistě, pane Shakespeare. Ale dalo by se přece očekávat, že takový král by si mohl, nezávisle na nějaké královně a bez jejího vědomí, najít vhodný způsob, jak takového prince "spacifikovať", ne? Zvláště kdyby ten král byl takový ničema, jak Claudia prezentujete vy a ten váš hrdina. Pak by nějaká účinná a přesvědčivá "neštast ná náhoda" nebyla žádný problém. Jenže on tohle neudělá. Ale proč to neudělá? Že by ta jeho nouze ještě nebyla tak velká? 20 Anebo že by jeho mocenská pozice ještě nebyla tak pevná, aby si to mohl dovolit? To je docela možné j pane ohakespeare, jenže... Jenže jak to tak vypadá, tak v tom nejspíš bude ještě něco jiného, že? A královna Gertruda, vlastní příčina toho zádrhele, vidí vyřešení v Hamletově lásce. To je přímo chytré! Jenže jako nástroj Hamletovy pacifikace bere Ofelii. A možné důsledky takového vyřešení si ovšem uvědomuje i pan Polonius, -A začíná s n á s t r o-j e m zacházet sám. V, Scéna pátá U Polonia. Polonius Ofelie Polonius Ofelie Polonius Ofelie Polonius Ofelie Polonius Ofelie Polonius Ofelie, dceruško, doneslo se k mému sluchu, že mezi tebou a tím... princem Hamletem má jako něco být. Prosím tě, řekni svýmu starýmu tatínkovi, že to není pravda, že to jsou jen takové řeci. (Jsem Ofelie a dělám, že neslyším) Slyšela jsi, co jsem ti říkal a o co jsem tě žádal?... Ty mlčíš? To je taky odpovědi Co, s ním máš, mluv?! Nic. Tak přeci! Já to věděl! A co je to to nic? No nic. Miluje mě, no! No prosím! Miluje ji! A co ty? No já jeho taky, no! Co ty jeho taky? No taky, no! Nebesa, vona jeho taky, no! Ty náno jedna, tohle ty mně ted, v tyhle situaci? Ofi, copak 21 nato, že tím ty tamty proti mně a vůbec ještě* víc poto? Jako kdyby nestačilo to, co už takhle, a do toho ty ted tohle í S ním! To chceš ze mě udělat dědečka7 Nemanželskýho dědečka? Ten kluk tě to, a co pak? Jen neříkej, že ne! Tohle já moc dobře to. A co si pak na něm vezmeš? Snad nemyslíš, že si tě vezme? Ten tebe? To tak! Kdo jsi ty a kdo je von? A pak odtud pomažeme s ostudou! A těm, těm tam by se to náramně šiklo! Jak daleko to mezi vámi došlo? Mluv! Ofelie No nikam, tati. Polonius A kam až to je nikam? A pěkně s pravdou ven! Ofelie No píše mi dopisy... A scházíme se... Polonius A dál? Ofelie Dál mluví... Polonius A dál? Ofelie Mluví... Polonius No a dál?! Ofelie íťíká... Polonius Co říká?! Ofelie Jak jsem krásná a že mě miluje a že nikdy,.* Polonius To známe! Řečičky! Ukeeává tě! A potom? Ofelie Pak už nic. Polonius Jak tt>2 že nic? Jak to? Tak to mi nenamluvíš! Znám přece mužské, vím co... Ofelie No právě, že nic, tati! Mluví a mluví, tak krásně mluví, že už jsem celávhín, a místo toho on vždycky jenom tak neštastně vzdychne, Že jsem zase celá hin z toho.-a to je všechno. Nic! Zase nicl A přitom, tati, přitom já vím. žc on by chtěl... Polonius Ty nestydo! 22 Polonius Ofelie Ne, vážně, tatil On je jiný, věř mi! On je takgvý krásný a úžasný, jak trpí a jak je nsštastný a bezmocný! A já cítím, že bych mohla, že já a my spolu... Opovaž se! Ty náno bláznivá! A jestli jo to tak, jak říkáš, i když je to skoro k nevíře, pak můžeme jen poděkovat nebi. (Pro sebe) Pak ten kluk fakticky není normální, je cvok! (Gfelii) A ty mě ted dobře poslouchej a pamatuj si: Ty jeho dopisy mu vrátíš a dáš mu zdvořile a jasně najevo, že je mezi vámi konecl Rozumíš? Ale tati... žádné ale! On se z toho zblázní! Ofelie Polonius Ofelie Polonius Nezblázní! Z toho ne! A i kdyby, tak oni na to majíj my ne! Uděláš, jak jsem řek! A jestli, tak jdes do kláštera! Já nepřipustím žádný takový! Ted jdi! (Ofelie s pláčem odchází) Trdlo jedno! Ghudák holka..., .ale stejně, Polonie... (Zamyslím se, vrtím hlavou, něco si zřejmě v duchu říkám) Jestli je to tak, a ono to tak bude, tak to není jenom tak i Hm... Podívej, až se uklidníš jako rozčilený otec, měl by sis to všechno probrat jako ten starej dobrej Polonius, No ano! A případně se nenápadně a pěkně blízce seznámit s naším milým princem. (Gong) Tímhle protitahem pan do cizí hry tak, aby to hr si, pane Shakespeare, toho vil! Když zatušujete. kdo zatusujete, že mu ted jde musí se samozřejmě jeho ak star ého senilního šantaly, lína, šíbra či špicla. Jak nius jevit jako komický pr hrdiny, jako hlupák vystav a vtipu. Polonius šikovně vstupme šlo pro něj. Vždy£ vy jste pana Polonia pěkně upra-pan Polonius je, když o jeho bytí nebo nebytí, tivita jevit jako aktivita šmejdílka, šejdíře, šiku-chcete! Musí- se pan Polo-otiklad a protihráč vašeho ováný Hamletově ironii 23 No a hrdina zatím ehodí po Elsinoru a okolí, dál dělá nemístné řeči, nic mu není vhod a kouká, čeho by se chytil. A král Claudius pořád nic! vi. Scéna šestá Temná chodba Elsinoru. Hamlet (Jsem opět princ Hamlet. Nemoha spat, bloudím chodbami Elsinoru a zastavuji se u okna v bledém svitu luny) Ach, jak je krásná, jak já ji milujú, a nic I At dělám co dělám, nejde to! Vždycky si vzpomenu-na maminku a na toho... toho... A, tumáš, ty sketo! (Imaginárním končířem probodávám imaginárního Claudia, který mrtev padá) Ták! -Hamlete^ cos to udělal? Vždyt tys ho zabil, ty ošklivý vrahu! - Ne, já nejsem vrah. To spíš on! - Hamlete, pamatuj se! Straší ti v myslivně! -Já vím, je to ohavné, ale moct ho tak ztrestat za to všechno! Mít pro to velký svatý důvod! Tatínku!*.. - Měl jsem dojem, že vidím tatínka, A že slyším kroky... - Ale ne, to byl jen tenhle ebraz tady. (Dívám se na obraz na stěně, který se rýsuje v měsíčním svitu) Tatínek v oleji! Jak byl velký a ušlechtilý! Skutečný král! Tatínku, řekněte, co mám dělat? Řekněte a já poslechnu! Řeknete třeba, abych ho... Už se mi to zase všechno plete! - Měl bys jít spát, Hamlete! - Ano, spát, jen spát, na všechno zapomenout. A snad i snít... -No jo, jenomže já nedokážu projít kolem té jejich ložnice a nezastavit se za dveřma... - Tatínku, to přece zasluhuje trest! (Trhnu sebou) - Je tady někdo? (Naslouchám) Zdálo se mi, jakoby tady někdo byl! - To se ti asi, Hamlete, jen zdálo... (Odcházím) (Gong) Se ten pokus s Ofelií k ničemu pozitivnímu nepovede, to se dalo čekat. Kdepak, oidipáček takovéhle pokusy sice provokuje, ala nepovolí. Kdyby povolil, bylo by to podle představ Gertrudy a bylo by po problému, po oidipáčku. Jenže to je nad Hamletovy současné možnosti. Samozřejmě tenhle nezdar, korunovaný tím, že se s ním Ofelie na příkaz pana Polonia rozešla, jeho stav a chování ještě 24 zhoršuje. Teef už to s ním skutečně cloumal Sílí láskou a bezmocností. Ale ještě to potrebuje to poslední navedení, ten vyšší důvod k činu. VII. Scéna sedmá U Poloniu. PoLonius (Jsem opět Polonius* Nahlížím a občas i píšu d© svého notýsku) Okurek zraje. Nebylo by vhodné ho přihnojit? Správně, Polonie! Vypadá to tak, že dckud nám okurek takhle zraje, tak meloun na tebe nemá čas^ ty papriko! Otázka je. jak dlouho náš milý mladý okurek může ještě zráí, aby nám nezbachratěl a nezhořkl?. Co potom? Vždyt je třeba nakládat a zavařovat? Ano, zavařit mu to! To chee, aby el okurek rovnou po stopce, aby se meloun musel bránit a musel chtít okurek skrouhnout. Ale v tom mu bude bránit dýně. Ta za okurkem stojí. A pak už půjde jenom o to, aby mu z toho nepomohl nikdo jiný než zkušený zahradník, a to tak, aby mu meloun musel být vděčný. No, pokusíme se v tom něco udělat! (Gong) Promiňte, pane Shakespeare, ono to vypadá, že pana Polonia jste si do té polohy komického a neškodného starce ani tak neupravil vy, jako se do ní upravuje on sám. (Aby bylo dosaženo normálního re-, šení, je někdy třeba používat nenormálních prostředků) No a v situaci, kdy princ Hamlet by toho všeho musel nechatK přímo v hodině dvanácté se princi Hamletovi zjevuje duch jeho zemřelého otce. Ten mu vyjevuje, že Claudius ho úkladně zavraždil tak, že mu z lahvičky nalil do ucha jistý blíže neurčený jed, a tak ho oloupil o život, o manželku i o trůn. No a vyzve prince Hamleta, aby tuhle loupežnou vraždu pomstil. A je t»! Podívejte, my si dnes o takovém zjevování duchů můžeme myslet každý své, ale jisté je. že takové duchařiny odpovídají zcela duchu feudalismu,jeho životnímu stylu a duchu jeho dramatiky, že, pane Shakespeare? Duch sem, duch tam, účelu bylo dosaženo. 25 VIII. Scéna osmé Ložnice Gertrudy. Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Jak jsi sama slyšela, má drahá, s .tou holkou nani to jaksi nevychází. Ale Claudi, Harai ji miluje, to vím bezpečně! Nebezpečně, má drahá, nebezpečně ji miluje! To všechno je jenom z lásky. Je po mně, Claudi. Po mně už málem taky, Trudi! Ale to teä jen nahrává tomu šejdíři* "Ten chytře blokoval tu svoji holku a hraje ted na to, abychom my ho snad požádali o to, aby o n dal své laskavé svolení k tomu, aby ta jeho dcera se mohla zase scházet s naším panem synem, který z lásky k ní blázní. Jestli! Abychom my ho snad požádali o požehnání. Tak to teda neí Takový plazen já ještě nejseml Mně to ještě myslí, to-at si nikdo nemyslí! Já vím co dělám a co chci! Jen kdybych už konečně věděl, co mu straší v té jeho kebuli! Ale Claudi! Mě to prostě zmáhá. Je to furt,dokola. Svazuje mě to, zbavuje klidu a síly, kazí mi.,to plány a vůbec mě to strašně sere! Claudi, miláčku, takhle nesmíš mluvit! Měj strpení a uvidíš, že všechno-bude zase dobré. Já to prostě cítím. Víš, my ženy cítíme... Ano, já vím, jenže... A co Hamiho spolužáci, které jsi povolal? T Rozenkranc a ten druhý? Ti by snad mohli... ľ en Ano, snad* Zatím však zjistili jenom to, co tady ví snad každý. Že mu přeskočilo, že blázní, rozumíš? .tile Claudi! Jinak mám o něm nahlášeno kromě obvyklých pobu- 26 řujícíeh řečí, urážek našeho majestátu a jiných podobných zločinů také to, že poslední dobou si až moc často a nebezpečně hraje s nožem. Prý, když je sám, tak bodá do vzduchu nebo do křoví.., Gertruda Aby si něco neudělal! Claudius No právě. Potřebuje ošetření! Getruda On si něco udělal? Claudius Ale ne. Aby si neudělal. Anebo někomu jinému,.. Gertruda Tak s tímhle zase nezačínej! Už jsem ti jasně řekla, jak to je a jak to bude. On možná trochu blázní, ale není blázen. Nebo snad chceš,.. Claudius (Na to jen bezmocně pokrčím rameny a rozhodím rukama. 0 tomhle nemá cenu s ním mluvit) Gertruda Viděls přece, jak se změnil, když přišli ti herci, ne? Jak najednou ožil, jak je vítal a jak je plný zájmu? Jak nás zval na to představení, co s nimi pro nás připravuje? a jak mu záleží na tom, abychom přišli? No řekni sám, není to docela normální a krásné? Ach. umění je mocné! Skoro jako láska! Uvidíš, že to divadlo mu pomůže. On k tomu míval přece vždycky talent. Pamatuješ, jak krásně, s jakým citem recitoval už jako malý? (Přednáší třeba "Polámal se brabeneček" a šišlá jako malý Hamlet. Prožívá to, je tím dojata a nadšena) Cožpak jsem vždycky neříkala, že by měl spíš studovat divadelní školu než'nějakou tu filozofii? To jen plete a zamotává hlavu! Ale to vy \zase ne, vid? Claudius To se snadno řekne, má talent, at dělá divadelní školu! Ale měli jsme tam.snad známé? No /tak vidíš! Gertruda Tak proč mu ted třeba nepořídit divadlo? On se prostě potřebuje něčeho chytit, on se musí nějak realizovat, a na to představení půjdeme a budeme mu hodně tleskat, vTIeskám) Těš se taky, Claudi! Koukni., jak se těším! No? Claudius (Tak tedy taky tleskám, no) Gertruda No tak vidíš, jak se ti to líbí? (Gong) 27 Ale představeníř jak už víme, se jim ani trochu nelíbilo a netleskali. (Ne že by třeba Claudia nesvrbě-ly dlane a že by s nimi nechtěl tleskat, ale rozhodně nechtěl tleskat představení a ne jednou dlaní o druhou) Hnala se známá italská trúchlohra-o zavraždění krále Gonzagy jeho synovcem Lucianem, aby tento získal vraždou jeho trůn a manželku. V Hamletově vylepšení tak, že Lucianus vraždí Gonzagu nalitím jedu do ucha, Hle, jak byla začleněna informace od duchovního otce! Byl to prostě skandál! Ale jestli si ten mladík myslí, že tím připravil na Claudia nějaký usvědčující chyták, nějaké takové diagnostické sociodřama, že odmítavá reakce Claudia na představení by mohla být nějakým, jednoznačným důkazem jeho viny, tak to je na omylu. Protože on sám svým provokativním chováním během představení, třeba tímř jak kompromitoval Ofelii, a hlavně tím, jak pro Claudia a Gertrudu představení nahlas komentoval, vytvořil takové společenské dusno, takový trapas j že se to za dané situace prostě nedalo řešit jinak než odchodem. Bez ohledu na to, o čem- ti herci na jevišti vlastně hráli. Takže to byl "pokus i důkaz'1 víc jak pofidérní, pane Shakespeare. Za povšimnutí ovšem stojí to, že při jednání s herci a při přípravě představeni byl princi Hamletovi k ruce pan Polonius, třebaže princem Hamletem už obligátně zesměšňován* Nicméně pan Polonius pravděpodobně už předem věděl co a jak se bude hrát a rozhodně si dovedl domyslet, jaký to může mít smysl a dopad. Princ Hamlet tedy zaútočil před mnoha svědky, Tenhle skandál už nejde zahrát do autu a ututlat.S tím už je třeba něco udělat! IX. Scéna devátá Claudiova komnata. Claudius (Jsem Claudius a jsem tou pohanou, tou ostudou a zlostí přímo bez sebe) Tímhle svým magorstvím on ted sám rozhodl, Ted je snad už kažäámu jasné, že je blázen! A nebezpečný blázen! Musí okamžitě odtud! Protože ted už tady jde o život! 28 A to přestává každá sranda. My musíme dbát o svou bezpečnost a tím i o blaho celého království. Jsme tím povinováni svému majestátu, At tedy má, oč si koleduje! Gertruda (.Jsem Gertruda a jsem rovněž otřesena tím, co se odehrálo) Ale ještě víc, pane, vaším chováním. To snad je zlý sen! Co vy to tady vlastně vyvá-• dítě? A to říkáte, že mě milujete? To jste, pane, král? Claudius Gertruda Claudius Gertruda Madam, já nestrpím,, rozumíte, my prostě nestrpíme ... Pamatujte, pane, že je to náš syn, naše dítě a že zůstává pod naší ochranou, a ted víc než kdy jindy, pane! Trudi! A my nestrpíme, pane? rozumíte, a nepřipustíme, aby nám z něj kdokoli dělal blázna! Claudius Ale en j e blázen! Gertruda Možná pro vás, pane. Ale ne pro mne! A nesmí jím být ani pro o statníl Claudius Tak se zblázním já! Gertruda Beze všeho, pane, vy můžete! Vám už to neuškodí, vy už jste jednou král! Vy, i kdybyste tisíckrát bláznil, zůstanete králem a bláznem nebudete! Claudius My však musíme... Gertruda Pane, kdybyste se snad skutečno zbláznil a chtěl prosazovat ten svůj hnusný záměr, pak byste musel odstranit nejdřív mne, rozumíte, pane? Jestli byste si troufal a jestli by se vám to podařilo* Claudius Do prdele, co mám dělat?! Gertruda Nemluvit; sprostě, pane, a nebýt posera! Chovat se aspoň jako král, když už ne jako otec, pane! (Hrdě odcházím) My ted odcházíme do své ložnice, abychom k sobě daly povolat našeho syna a promluvily s ním jako matka. Té rozmluvy se podle úmluvy a vaší libosti může účastnit pan Polonius. 29 Claudius Nééé! Gertruda Nebo vy osobně, pane, abyste to měl z první ruky. (A jsem pryč) Claudius (Jseím taky celý pryč a zůstávám bezmocně stát. Jsem tétáině v rýži) Já... Zatraceně... Já se snad... pomodlím! (Klekám si a modlím se) (Gong) * Pane Shakespeare, promiňte, ale už pěkně dlouho se nám vtírá otázka? kterou tady musíme vyslovit. Komu takovéhle "hrdinství" prince Namleta vlastně slouží? Kdo na něm - a tedy na blokování krále Claudia a nějakého jeho nového kursu - má a může mít zájem? Přímí sousedé, Norové? To nejspíš. Ale vy4 pane Shakespeare, jste Angličan, že? A princ Hamlet je přece v á Š hrdina, že? (-a cožpak král Claudius neříká: "Vážíš si dost mé přízně, Anglie? ti-oh bych tě tomu pádně naučit. Vždyt dánský meč tě kdysi zkrvavil, že tvoje jizvy dosud rudě Žhnou, s bázní skládáš naší zemi poctu." Tak jak je to s tím "hrdinou" Hamletem a "lumpem" Claudiem?) A tady ke králi Claudiovi, který je doslova na kolenou a pohroužen do své rejže, když už ne do modlitby, přichází pěkně nepozorovaně princ Hamlet, že, pane Shakespeare? No to je přece skvělá příležitost krále Claudia zabít! Ovšemže 1 Kdyby to ten někdo .skutečně chtěl udělat! Jenže princ Hamlet tuhle skvělou příležitost zahazuje. Vy říkáte, že z důvodu jakési rafinovanější a dokonalejší pomsty, pane Shakespeare. No budsi! Ale pravým důvodem je zase oídipáČek! Ten něco tak přímého nedovolí! Oidipáček jako každý komplex se přece vždycky vyžívá jen V představách a v řečech, ten brání skutečnému činu! A cidipák se projeví už na plné pecky při rozhovoru v ložnici, kde Hamlet mluví s Gertrudou spíš jako zhrzený milenec s proradnou milenkou než jako syn s matkou. A tomu ošklivému rozhovoru je přece jen, po určitou dobu za závěsem, přítomen pan Polonius. A jestli je někdo skutečně chudák, který je na dně a potřebuje pomoc, pak je to král Claudius, pane - Shakespeare, Víme? 30 xi. Scéna jedenáctá Komnata krále Claudia Gertruda (Jsem Gertruda a zděšena vbíhám a volám.) Claudi, ach, Claudii Pomoc! Claudius (Jsem Claudius a vyskakujú.) Co je? Gertruda (Padám Claudiovi de náručí) To je strašné! Hami... Claudius Co zase? Já snad... Gertruda ... ho zabil! Claudius Koho? Gertruda Polonia! Claudius Cože?! Gertruda Joí^Ale nerad! Věř mi! Víš, jak tam stál za tím závěsem, tak se nějak pohnul nebo eo. a Ham.i, jak byl celý rozčilený? zvolal jen "krysa", a než jsem mohla cokoli udělat, bodnul do závěsu! Claudius A zatra! Gertruda Jo, bodnul! A Polonius za tím hadrem jen zařval, vypadl ven a povídá: Zabil mě! Jsem mrtev! Umírám! Claudius Tohle že řekl? Gertruda Jo. A zůstal ležet mrtvěj, samá krev! Claudi... Claudius Tak to je nejspíš po něm. Gertruda Vždyt ti to říkámI Claudius Proč by to jinak říkal? Gertruda Zabil ho. Ale nerad! Omylem! Claudius Strašné pomyšlení! Kdyby bylo po mém a za tím hadrem kdybych byl býval já, tak bylo ted po mně! 31 Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda Claudius Gertruda No jo, bu3 rád. To bylo- štěstí. Ale te5 rychle, Claudi, musíš ho zachránit! Jak, když je mrtvěj? Ale toho ne! Hamiho přece! Rozumíš, Hamiho zachránit! Musí okamžitě odtud! Pryč! Kam? Třeba do Anglie. Teá? A když jsem před chvílí říkal... Před chvílí není te<3i Ano, teS je vrah! Ne, teči je blázen! Náhle zešílel! -ale co já s tím mám tečí dělat? Kdyby to nebyl bude myslet, že tohle je moje dílo! Ne!, Tohle se nedá ututlat! Nemohu krýt vraha, byt by to byl náš syn, jinak to všechno padne na mou hlavu! Jsi přece král! A to víš až teä? Pak nejspíš taky víš, jak vratká je naše pozice díky našemu synovi... Claudi.., A právě tohle že nám může zlomit vaz. Není snad svatou povinností krále hájit právo a spravedlnost? A krýt vraha.,. Je blázen a ne vrah! To každý ví a každý pochopí, když jim to řekneš... Pochop... Claudi, jestli nechceš, jestli mě miluješ... Co jiného zbývá? Pokusíme se. Claudii Kde je? Schovává mrtvolu. 32 CXsudiua Ještě tohle I £*i ho přivedou!1 Musí okamžitě pryč! Gertruda Díky! Claudius Hozenkranc a Guildenstern ho doprovodí. -(Gong) No prosím! Pomoc králi Claudiovi přišla. A od koho? Od pana Polonia! Tomu už se říká pomoc! Tomu už s se říká služba! Ovšem za jakou cenu!? Jak tahle smrt pana Polonia rázem řeší celou situaci, že? Jak se královna Gertruda najednou dožaduje, aby byl Hamlet poslán pryíí, a jak se najednou šílený Hamlet rozumně podřizuje! Výborně, pane Polonie, výborně! Cno je vždycky lepší, když je někdo blázen, než když je vrah. Lepší, aby byl blázen, než aby byl vrah. Lepší, lepší, lepší! To se povedlo! Jako řešení je tohle všechno sice systém "z bláta do louže", ale pro krále Claudia je ta louže jediným východiskem. A smrt pana Polonia je vlastně zámek, uzlový bod příběhu a celá té šlamastiky. Pan Polonius je výhybka. Smrtí pana Polonia jste vy, pane Shakespeare, nastavil výhybku směrem k tragédii. A teä je na násj abychom výhybku nastavili i my. A to smľirem k přestávce. Přestávka 33 část druhé Polonius je mrtev. Hamlet odplouvá s Guílden-sternem a Rozenkrancem a průvodním dopisem do Anglie. Bum! Claudiovi spadl kámen ze srdce. Zatím tedy - byt ve zkratce - zůstává příběh tak jak© u vás, pane Shakespeare^ že? Ale kde je ten dnešní pohled? Kde je to dnešní řešení? ' Snad v tom, že na pozadí známého příběhu inscenujeme scény, které se odehrávají za kulisami známých scén? Tedy pravdepodobné zákulisní scény?; Nebo snad v tom, že se orientujeme spíše na pozitivní, konstruktivní postavy a jejich, problémy než na destruktivní řeči a chování jistého jedince? Nebo snad v tom, že jsme zredukovali počet "postav na pět, že těch pět postav necháváme mluvit dnešní řečí bez umění a zajímavosti a že si na to stačíme dva? Nebo snad v tom, že si všímáme zbujelého oidipáku prince Hamleta a že v něm vidíme spíš maladaptabilního jedince, Čili pošuka, který by se měl spíš léčit, než aby jen tak pobíhal a deštruoval sebe i okolí svými řečmi a podobnými hrdinstvími? Jenže v čem. je opravdu to logické a produktivní dnešní řešení. Řešení, které by odpovídalo našemu smyslu pro normálnost, které by nám tenhle smysl potvrzovalo. Je vůbec některá ze zúčastněných postav takového dnešního řešení schopná? Nechrne na tuto otázku odpovědět scénu, kterou jsme před přestávkou - z pochopitelných důvodů -vynechali. Úmyslně! Aha! Jednání mezi králem Claudiem a panem Poloniem poté, co královna Gertruda hrdě edesla do své ložnice k rozmluvě s Hamletem, a před tím,, než královna Gertruda přiběhla z téže ložnice se zprávou, že Hamlet zabil pana Polonia. Takže... 34 Scéna desáté Komnata krále Claudia. Claudius (Já jsem král Claudius; Je to jistě řešení nouzové, ale král Claudius je v nouzi. Kromě toho vůbec není ve své kůži a sebe mocen, a je tak závislý na Gertrudš, že je spíš jejím než svým. obrazem. Takže je to řešení scénicky funkční a významné!) . Polonius (Jsem Polonius a přicházím za králem Claudiem. Vím, že je v rýži. Sám jsem to viděl a slyšel a taky, jsem pro to udělal, co jsem mohl.) Promiňte, pane, že jsem se opozdil. Claudius Qo chcete?! Pfclonius Měl jsem za to, že mě Vaše Milost volala. Že.mě potřebuje, Claudius Ne! Můžete jit! Polonius Promiňte, ale když už jsem tady, tak mi dovolte, abych Vaší Milosti nabídl svoji nehodnou pomoc. Claudius Od vás m y ^ Poloníe, žádnou pomoc nepotře-' bujené J V ložnici naší choti se ukryjeme a její rozhovor s naším synem, princem Hamletem, vy-slechneme sami. Polonius To bych Vaší Milosti neradil. Claudius A radit si od vás taky nenecháme! A do našich záležitostí laskavě nestrkejte nos! Není ostatně do čeho! A ted vypadněte! Polonius (Zdvořile se usmívám a nemám se k odchodu.) Claudius Slyšel jste? Nemám na vás kdy! A buSte tomu rád! Polonius K službámt Milosti. Vaše Milost sama nejspíš nejlépe ví; jak Její Milost královnu přesvědčit o tom, že princ Hamlet je blázen a musí rychle Odtud. Potom ovšem má poiaoc je lichá. Dovolte mi odejít. (Mám se k odchodu a uklánírc se) 35 Claudiua Polonie! Polonius (Zastavím se a zůstanu stát) Claudius Jste ničema a šejdíři Polonius (Ukléním se) K Vašim službám, Milosti. Špehujete I (Ufkláním se a usmívám, jako by to byla pochvala.) Claudius Polonius Claudius Polonius Claudius Polonius A žvanítel Co vy byste mohl v této věci zařídit? No takl (Usmívám se) Podívejte, pane! Když už, tak poleně na rovinu. Je ne j vyšší čas. Tady to dlouho smrdí nepěkným průserem. A tečí je to na spadnutí. A něco takového si ti, kdo vládnou s chtějí vládnout, nemohou dovolit. Zvláště ne vy, pane! Dostal jste se do sedla sice švihem a hned jste začal rajtovat po svém, ale v tom sedle nesedíte vůbec pevně! -Už kvůli tomu vašemu mladýmu ne! Toho lidi berou, vás ne! Mít tohle doma proti sobě, to je hotová tragédie! A vy sám už ted nic. To je vám, doufám, jasné. s tím nesvedete Jx proč vám tohle všechno takhle říkám? Aby bylo taky mezi námi ^konečně jasno, pane. INievím jak vy,, ale já si chci svou moc udržet. Já ovšem jsem a mohu být jen služebník, pane, já ve své moci jsem závislý na Šéfovi, tedy na vás, pane. Já nějakou vzpourou, nějakou změnou nebo vaším pádem nemohu nic získat. Na tom mohu jen škodovat, pane. Proto ni jde, rozumíte, osobně o to, abyste neměl zas tak velký malér, abyste se udržel a mohl rozumně vládnout. Já vám v tom budu rád nápomocen, ovšem... Podívejte, já čuším vždycky táhnout s pánem za jeden provaz. Pakliže pán snad tenhle provaz v ruce nemá, je prospěšné, když pán táhne za ten jeden provaz s tím, kdo ho v ruce má, ne? (Chtěl bych mu říci: Ničemo! Lotře! Ale neřeknu) Tak jak to tedy bude? Ano. Tečf skryji se v ložnici vaší pani, jak je domluveno, o vě vhodnou chvíli, podle, situace... (beptám Claudiovi do ucha, že pohnu závěsem, načež Hamlet bodne do závěsu, já vykřiknu, 36 chytím se za srdce, kde mám pod košilí připravenou "krev" a padnu "mrtev" k zemi) Claudius (Co se mi líbí) On vás' zabije? Polonius Ano, pane, jako. To ostatní pak dodělá už sok. Claudius a co když... e Polonius Ano, ale to raději ne. Kdyby se mi snad mělo něco nemilého stát, jde všechno k tíži Vaší Milosti. To už je zařízeno, pane. Claudius Ale chtěl jsem říct, milý Polonie, že třeba... Polonius času je namále, Výsosti. Proto dovolte... (Uklá-- ním se a odcházím) (Gong) Epilog Je to jasné? Tohle je tedy ta odpověcf na otázku. Tohle je řešení pana Polonia a v tom je taky naše řešení. Pan Polonius není mrtev J Když princ Hamlet bodl do závěsu - a znovu opakujeme, že bodl do závěsu, nikdo nikdy neviděl, že by bodl do Polonia I - , tedy když v afektu bodl do závěsu, pan Polonius za závěsem velmi snadno mohl zahrát, že byl proboden a zabit. A taky to zahrál! Skácel se, vypadl, prohlásil "Zabil mě! Jsem mrtev! Umírám!" a zůstal ležet jako mrtvý. To ostatní už u Hamleta a Gertrudy dodělal Šok. Takhle to tedy je. Princ Hamlet nezabil pana Polonia. To byla jen úspěšná inscenace pana Polonia, které princ Hamlet a královna Gertruda uvěřili. Vždyí, právě tohle řešení sám pán Shakespeare eelou dobu připravuje i přímo nabízí. Viäte, pane Shakespeare? Ze se u vás princ Hamlet ptá pana Polonia: "Vy jste, zdá se mi. říkal, že jste kdysi na univerzitě hrál divadlo?" A pan Polonius na to: "Ano, Výsosti, hrál, a jiní soudili, že dobře." Hamlet: "Koho jste představoval?" Polonius: "Představoval jsem Julia Caesara. Zabili mě na Kapitolu, Brutus mě zabil." No prosím, a každý snad ví, že Caesar byl Brutem proboden I Na to Hamlet zavtipkuje: "To byla. od něho kapitélní brutalita zabít t -kového chudinku." A pan Polonius mlčí. Ví své! Ze je to tak u vás, pane Shakespeare? 37 Híkate, že to může být ironie osudu? No ano, ale vůči komu? Říkáte, vážení diváci, že vám tohle řešení stejně připadá takové divné, nezvyklé, zlehčující a jako legrace? Ale prosím vás.Zanechte předsudků-a uvažujte logicky. Cožpak to, že Hamlet nezabil Polonia, neodpovídá daleko víc osobnosti' a psychologii pana Polonia i charakteru a logice celé situace, než to, že ho zabil? Cožpak je vůbec pravděpodobné, aby ostřílený profesionál Poloniova formátu... A nensehme se mýlit tím, že Hamlet z něho dělá komického chudinku! Cožpak je vůbec možné, aby ostřílený profesionál takového formátu, který celou situaci sám naaranžoval, se v takto jasné situaci nakonec sám nechal, ba přímo dal propíchnout za závěsem jako nejaké pod-svinČe? Jak by tohle šlo vůbec dohromady? JDobrá, připusťme, že by se něco tácového nějakou neštastnou náhodou skutečně stalo. Prosím. Jenže myslíte, že by někdo takový probodený ještě v posledním tažení a pro úplnost a jasnost oznamoval "Zabil mě! Jsem mrtev! Umírán!?" Aby_ snad nikdo nebyl na pochybách o tom, c o se to vlastne stalo a že se to opravdu stalo? Jakou ,by tohle mělo logiku? Ze, pane Shakespeare! A když Polonius nebyl mrtev, pak je taky daleko logičtější a pravděpodobnější, že Hamlet neskryl jeho mrtvé tělo, ale že je sám. nemohl najít, protože žádné takové mrtvé tělo po panu Poloniovi nebylo. Prostě proto, že pan Polonius v nestřežené chvilce své živé tělo pěkně rychle sám skryl. Skryl někde v ústraní ve svém domě, dokud princ Hamlet neodpluje, aby se .pak zase objevil živ a zdráv a všechno to vysvětlil třeba tak, že ho princ Hamlet jenom nepatrně škrábl a on, když viděl krev, se vyděsil a omdlel v přesvědčení, že j>: zabitý, že je mrtev a že vůbec umírá, jak taky řekl. A když přišel k sobě, tak mu to všeehno bylo tak žinantní, že se prostě vytratil, tedy odešel k sobě, aby se dal zase do pořádku a ted se velice omlouvá, no. Není to pochopitelné logické a normální? A zatím Hamlet pluje do Anglie/.,. Aby ho tam na Claudiovu žádost odstranili čili zlikvi dovali7 Ale ne! Ted už ne! iJroč! pan Polonius je přece živ a zdráv a 'těší se velké přízni a vděčnosti krále Claudia! Všechno je zase normální. A bude. Princ Hamlet jede do Anglie ne proto, aby h o tam odstranili, aby h o tam zlikvidovali, nýbrž aby m u tam odstranili, 33 aby mu tom zlikvidovali ten jeho oidipáčedc, tu jeho maladaptabilitu. Odstranit Člověka - a kor takového ä - -i tím by mohly být hrozné komplikace, to je kovbojka, to jl pitomostí Proč odstranit člověka,- když se dé vyléčit, když se dá změnit jeho psychika? Člověk sám nevadí, naopak. A princ Hamlet se v Anglii léčí a léčí a léčí... U profesora Rozenkrance. To je strýc spolužáka Rozen-krance. Ted taky vidíme, proč dal král Claudius povolat právě spolužáka Rozenkrance. Profesor Artur Rozenkranc! Není to přesné jméno pro proslulého britského psychoterapeuta, které už samo o sobě j' zárukou úspěchu? Takže vyléčený Hamlet se vrací na Elsinor... A bere si Ofinku Poloniovou! Těm to ale sluší! (Stranou) A oni jí ho dali? No ano! On je Hamlet tečí vyléčený, ale přece jen léčený,, takže je poněkud partiový a taková Ofelie je pro něj přímo partie. A s tastni novomanželé se usazují na Elsinoru, v kruhu rodiny a u dvora. Tím. je Hamletova adaptabilita dovršena a potvrzena. Tak to vidíte! A jakápak tragé Cožpak by si ji taky taková rodina dnes mohli dovolit? Dovedete si představit^ kam až by to mohlo vést? A jak by to mohlo skončit? . Tak to vidíte, pane Shakespeare! A nevypadalo to na to, že? To chce jen vidět pozitivní vodítka, chytit setjich a nepustit. To chce jen podívat se na ty materiály a problémy prizroatem zkušeností... Moment! Abychom neuzavírali předčasně! Zůstává nevyjasněné, jak to bylo s tou smrtí krále Hamleta. Jestli byla normální, nebo jestli to byla vražda... Ale prosím vás, vy štourálkové, na tom přece teá už celkem nic není. To už je pasé. Pochopitelně, že to je normální. Ale jestli chcete, nechrne prince Hamleta, a t si o tom pěkně pohovoří s králem Claudiem. Ovsem to už je jen tak bokem, mimo program.. 39 Pracovna krále Claudia. C-laudius Hamlet •(Jsem dobře naložený král Claudius, který setrvává v srdečném rozhovoru se synem, princem Hamletem, o otázkách zajídajících obě strany) Ale ovšem, Hamiz milerád ti řeknu, jak to bylo, když už na to prišla řeč a pokud tě to zajímá. Víš, on se přejídá a je špatný na srdce, takže *a čase, abych mu to všechno pěkně čestně z očí do očí, co a na to. Ale jakj rozumíš? Co m že je na řekl jako na to. Ale přece jen mí to připadalo ta trapné, říkat mu to z očí do očí, když má oči otevřené, tak jsem si řekl, že mu to řeknu z očí do očí, až on bude podřimovat, až bude mít oči zavřené, až bude spát, a při té příležitosti že mu to řeknu přímo z očí do očí do ucha. A taky jsem to udělal, byl zrovna krásně nízký tlak a takové dusno na padnutí, když on zase jako obvykle podřimoval rozvalený po obědě pod stromem na zahradě. Přijdu takhle k němu, povídám mu to do ucha.,., ©n vyvalí oči, já ucuknu, on na mě kouká, ove zrudne, zbledne, chytí se za srdce, udělá "hé" a zesne. Docela normálně! Jakýpak jed a jaká-lahviČka, milý Hami! To je přece nesmysl, na duchy! pate nevěř (Jsem dobře zadaptovaný princ Hamlet a myslím si? drahý papá, totéž co ty) Jakýpak jed z nějaké lahvičky, když jsou tu slova, slova, slova. Co si lidé běžně lijí do uší a čím se otravují? To bylo skvělé, papá. A co jsi mu to vlastně... nalil do ucha? Claudius Já jsem.ti to ještě neřekl? No jo, já jsem ti to právě nechtěl říct. Protože to je mi právě takové žinantní, rozumíš? Mně jako otci.,. Hamlet Ale papá! No tak, Vaše Výsosti! Claudius No tak já jsem mu tedv řekl, že vládne jako idiot... A že ty jsi můj a ne jeho syn, jestli o tom, jako on, neví, protože my dva s Gertrudou se už dávno milujeme. No a to je asi tak všechno, . milý synu. Hamlet Tak tohle ho otrávilo? A on o tom nevěděl? 40 Claudius Hamlet Claudius Hamlet Claudius Hamlet Claudius Hamlet Claudius Hamlet Claudius No, věděl. Nejspíš věděl. Tedy rozhodně věděli Ale já jsem mu to ted řekl čestně z očí do ©čí. Tak to ho přece nemohlo otrávit, papá, když 0 tom věděli Ale to se mejlíš! Mohlo! A moc dobře mohlo i Lip, než kdyby o tom nevěděli Hele - a he-leate, člověk přece může o něčem vědět a dělat, že o tom neví, protože neví, co s tím, 0 Čem ví, dělat, ne? Anebo s tím ani nechce nic dělat, protože mu to vyhovuje. Ale když mu to, co on sám ví, někdo přímo řekne, tak on to musí vedet a musí s tím něco dělat, rozumíš? No a on s tím prostě udělal to, že zesnul. To asi taky bylo to jediné i to nejvíc, co s tím mohl udělat. Naotrávilo ho to, co jsem mu řekl, ale to, že jsem mu to řekl. Jo, čestnost |Lupřímnost, to bylo někdy moje! A jak já ted před tebou vypadám jako tvůj otec, co? lapá. to je ale milé překvapení! Skutečně! Tak tea konečně chápu, proč jste byl vůči mně tak nepochopitelně tol rantni a velkodušný, když já jsem se tak nemožně a nebezpečně choval! No byl jsem přece jenom tvůj tatínek, ne, A maminka... Když na to dneska pomyslím, papá, tak to od vás bylo s prominutím přímo neodpovědné a lehkovážné. Já sám bych se dneska za to okamžitě zneškodnil.,. Tak už na to nemysli, Hami, všechno je zase v pořádku... by někdo 1 Já sám Ne, papá. Já prostě nepřipustím, a ohrožoval váš život a váš moc dobře vím, co to je! Apropo, papá... (Podávám Clauaiovi listiny) Copak to je? Další úspěch, papá! Odhalení a zneškodnění nového spiknutí! Už zase?! Ale, Hami, vždy^ my nevládneme, jinak, než že furt odhalujeme a zneškodňujeme spiknutí! 41 Hamlet To svědčí o velikosti vaší moci a vašeho majestátu, Vaše Milosti! Claudius A nepřeháníš to trochu, hochu? Hamlet Naopak, Vaše Milosti! To je ještě málo! Nepřipustím, aby mi vás kdokoli odstranil! I kdyby nechtěl, tak mu v tom zabráním! Chci, abyste věděl, že jsem váš syn a Že jsem úplně jiný než dřív! Claudius Víš, Hami, ty jsi pro mě furt stejný, j úplně naopak! Že, pane Shakespeare? enze "Aby Hamlet promluvil k současnému diváku dnešní rečí} je třeba k němu přistupovat bez. vžitých apriorismů a uměleckých předsudků jako k živému problému a k otevřené možnosti." (Gong) "Aby ten starý známý příběh mluvil k dnešnímu diváku nově a překvapivě, je třeba ho hrát tak, aby to nebyl ten starý známý pŕíbeh.'V (Gong) To nebylo nic proti vám, pane Shakespeare, však víte! Naopak, Vilíku! Jenže co vy jste z toho„materiálu mohl udělat jinéha než masakrickou, jatkozní tragédii a mrtvo-lárium? I když i tak jste hodně naznačil, Vildo, jen co je pravda! A stačí podívat se na to prizmatem... Ano, to byi< p r i z m a t e m ! A problémy se celkem normálně řeší a život jde celkem normálně dál... Jenže co s tím?! Tohle by.přece chtělo pořádný V3'křičník! Nebo alespoň nějakou tu tečku! Nebo třeba nějakou...' Jen klid. 42 Závěrečná scéna^ Celek: kvetoucí zahrada. Detail: květ jabloně. Polpcelek: pan Foloniusl A právě se dovídá tu radostnou novinu, že bud dedeČkeml Polonius (Juchů! A když to bude chlapeček, tak se bude jmenovat'Fortimbrasl (Zarazí se) Jak me vlastně tohle mohlo napadnout?) A tím končí naše seminární cvičení se hrou pana Williama Shakesp nazvané H A P jí D í n's neboli HAmlet, PRinc DANský ve zkratce, zkrátka naše verze známého příběhu, kdy tragický hrd přijde zkrátka. Ivan Vyskočil Seminární cvičení se hrou pana Williama Shakespeara nazvané haprdXns neboli HAmlet PRinc DANSký ve zkratce zkrátka méně známá verze známého příběhu kdy tragický hrdina přijde zkrátka t Obálku navrhl Josef Vrštala. Rozmnožila DILIA v Praze, Odpovědný redaktor Jan Pavlík, 39 - 11.044 - 81 13/5 První náklad 150. Stran 43 Gena rozmnoženiny Kčs 10,-