PRAŽSKA INFORMAČNÍ SLUÍ»» ODBOR VÝSTŘIŽKŮ Prah* 2-Vyiehrad. K ratumél S/tt - (■!. 29-73-71 VÝSTŘIŽEK Z ČASOPISU j Československy voják 1 9. II. 1985 Mladá opera Mohla bych začít vyjmenovávat ceny j a uznáni, které hudební skladatel Miloš j Stěd r oň získal na nejrúznějších festivalech a soutěžích ooma i v zahraničí, mohla byeh hovořit o jeho spolupráci s významnými interprety po celém svété nebo o jeho pedagogické činnosti na filozofické fakulté Univerzity J. E. Purkyné. Ale raději připomenu jednu příhodu, která se stala ' v autobuse, který vezl lyžaře do KrkonoS. Skupina mladých lidi zpívala. Zpívali leda- „ cos, písničky ze Semaforu i z nejrůznéjších hitparád, až najednou nékdo zavolal: ,,A teď néjakou lidovou!". K mému překvapeni sbor odpověděl: „Bylo tu. není tu" písničkou Miloše Stédroně na slova staré .zbojnické poezie z muzikálu Balada pro banditu. V současné dobé uvádí brnenské Divadlo na provázku s velkým úspěchem jeho novou operu Chameleón aneb Josef Fou-ché (libreto napsal Ludvík Kundera). Opera je nová nejen tím, že vznikla nedávno, ale i použitím kompozičních technik, celkovým výtvarným dojmem a pro „Provázek" typickým kolektivním tvůrčím úsilím. Proč jste si vybral jako námět pro svoji operu román Stefana Zweiga z období francouzské revoluce? Neláká vat nyní vice nějaké soudobé téma? „Myslím si. že každé téma je soudobé, když je zpracováno soudobými prostředky. Zkušenosti ukazují, že mohou existovat opery podávající historické skutečnosti tak, že jsou naprosto aktuální — stejné jako mohou existovat operní zvétraliny odehrávající se v kosmu, ale divadelně a hudebné naprosto zastaralé." Žijete v Brně a také jste se dlouho teoreticky zabýval dílem Leoie Janáčka — odrazilo se to nějakým způsobem ve vaši tvorbě? „Právě janáčkovská tradice je pro mne Foto Josef Kratochvil oním svárem možného a nemožného na operním jevišti. Kolik lidí chtělo Janáčkovi vysvětlovat, že jeho dílo přesahuje technicky, esteticky, hudebně i divadelně možnosti opery! A právě z tohoto přesahu vznikly kvalitativně zcela nové opery, které obdi- • vujeme dodnes. Nová opera se však vymyká prostředí velkých operních domů, kterým francouzský skladatel Pierre Boulez Ffká muzea. Tato muzea podávají historický obraz o opeře minulosti. Současná cesta k opeře půjde prostřednictvím neopernfch divadel, která mohou na operu útočit, zpochybňovat ji i karikovat a tak ji vlastně probouzet. Soudobou operu mohou nejsoudoběji realizovat experimentální divadla nezatížená běžným provozem, která majf co řici širšímu okruhu diváků, než běžná opera s forbínou, propasti mezi jevištěm a or-chestřištěm, s železnou oponou mezi jevištěm a divákem." Chameleón není vaše první opera, co ji předcházelo? „Bylo toho dost nebo také dost málo. člověk pořád něco zkouší, ale velmi dlouho trvá, než dojde k posunu, než se vytvoří něco nového a někdy ten skok ani nemusí přijít. V mém případě operní prvotina Zvláštní aparát byla typickou experimentální operou. Potom přišla aktovka Kuchyňské starosti, provedená minioperou Státního divadla v Brně. Je to prvni ze série tří plánovaných aktovek ze života skladatele na začátku 19. století. Ostatně, nač to zastírat, libreto je napsáno podle Beethovenových konverzačních sešitů. Skladatel se vyptává jedné paní, jak to má dělat, aby nebyl šizen personálem, který ho okrádá na každém kroku. Ve druhé aktovce, zatím jen rozepsané, skladatel strádá bytovou krizí a hrdlí se s domovnicemi, které mu ztěžují život. V pozadí je kvarteto jeho oddaných přátel, jež vždy nalezne nový byt a tvůrce je postupně domácím i domovnicí demasko-ván a odhalen jako individuum rušící sousedy hlukem a postupně vypuzen ... Ve třetí plánované aktovce se skladatel setkává několikrát s libretistou, přinášejícím v různých převlecích jedno a totéž libreto. No, a potom je tu moje velká láska — opera na přelomu 16. a 17. století. Tak vznikly české realizace (někdy šlo o první obnovení od doby premiér) oper Caccini-ho a Monteverdiho, baletů Tirsi e Clori nebo II Com bani mento di Tancredi e Clorinda, aj. Zatím mám rozepsanou celovečerní operu Arturo Ui podle B. Brechta a uvažuji o „zoperněnf" Brechtova Obchodu s chlebem, neboť inscenace uvedená v Divadle na provázku byla téměř výlučně založena na chórech a měla k opeře velmi blízko." Je ještě hodně věcí, na které jsme se v rozhovoru nedostali. Na začátku zmiňovaný muzikál Balada pro banditu byl také zfilmován a nebylo to poprvé, kdy Sté-droňova hudba zazněla z filmového plátna. Neřekli jsme nic ani o souboru MUSlCA CAMERATA, který autor řídí a pro který upravuje skladby ze stredovekých sbírek... Co zbývá dodat? Technický rozvoj a především rozvoj elektrotechniky přinesl v hudbě řadu nových možností. Na druhé straně stále se zdokonalujíc! reprodukční a nahrávací technika přesycuje trh produkcí, jejíž hodnoty jsou často velmi relativní. Přesto se znovu a znovu přesvědčujeme, že současná — řekněme vážná — hudba opravdu žije a vyvíjí se. Věra Foretová Z jo 71 1ň PRAŽSKA INFORMAČNÍ SLUZHA odbor výstřižkové služby 1'raha 2-Vyšfihrad, K rotundě 8/82 - tel. 28 73 78 výstřižek z Časopisu Tvorba. Praha £ 4 H. H»i Opero /ácétkem A nora tohoto roku bude v Junior klubu Na Chmelnici hostovat brněnské Divadlo na provázku. Vrafme se při této příležitosti k jedné z uejobjevnSj-Slch a nejpřfnosnějafch Českých inscenaci posledních let — k opeře MiloSe Stědroně CHAMELEÓN ANEB JOSEF FOUCHE (premiéra 16. května 1984 v Brně). Postava Josefa Fouchého, ministra osmi vlád, zlákala ke zpracováni již mnoho umělců a historiků. Libretisté provázkov-ské inscenace (Ludvik Kundera, Petr Oslzlý, Peter Scherhaufer, Miloš Stědron), ostatně v d uch d Síých vlastních tradic, z těchto pramenů Čerpají, přičemž literární předlohy jsa u pro nfi přede-vllm odrazovými můstky, záso-bárnami faktů af jií soše historických, či umělecky ozvlážtně-ných. Jejich interpretace je vždy specifická, objevuje neobvyklé uhly pohledu a také nový způsob vyjádřeni, nový tvar. A právě tento tvar zcela 'ospravedlňuje podtitul nová opera. Je tomu již dvacet let, co Pierre Boulez v interview Vyhoďte operní budovy do povětří (česky Problémy soudobé opery, Divadelní ústav Praha — 1972) hlásal muzeálnost vžeha dosud v opeře vytvořeného a požadoval od operní tvorby pevné sepětí hudby a slova, scény a herecké akce. V tomto smyslu je Chameleón opravdu novou operou, která z 'roven navazuje na nejvčtsf devízo Divadla na provázku a na jeden z hlavních prostředků jeho komunikace — neustálý a neochabujíc! pohyb. Baletní scény a výrazné herecké a pohybové akce zastupují spolu s hudbou slovo — to se spíže na scéně stává ilustraci, vysvetlením události než nositelem daní. Pohybová komunikace mezi hercem a divákem se z oblasti jevově přenáSí do sféry myšlenkové, zatímco komunikace slovem směřuje opačne, tedy od my8-lenky k jevu. Zmíněná tendence se projevuje v přítomnosti vy-praveče-komentátora, průvodce děním, jehož úlohu přebírají v Chameleónu postupne různé postavy. Tato skutečnost se dá ve větií či menif míře vysledovat i u jiných provázkových inscenací, v nové opeře je ale po-výiena výrazněji! přítomností hudební složky, předeviím pěveckých partů. Ostatně hudba je v Chameleónovi neuvěřitelné proměnná — od staržf i moderní vážné hudby až po folk a baladické písně. Vstupuje doslova do děje především ve chvílích, kdy pomáhá charakterizovat jednotlivé postavy v proměnných situacích. Vracet se k inscenacím delSI dobu po jejich premiéře nenf ■ n4s obvyklé. Je to Skoda, zvláště u děl, která jsou svou formou i obsahem tak závažná jako právě Chameleón aneb Josef Fouché v Divadle na provázku, / TOMÄS MAREK 7990 PRAŽSKA IMFORMACfll Sl.tttUA adtior vpsfřižkíS Praha 2-VySe!ira(í, ši rotunda k/bs lni 1» 7j ľ,-. VÝSTŠIŽEK 2 ČASOPISU Film a vU.vaifl.lc .bratia láva 2 ä. IV 198fi EXPERIMENT DIVADLO NA PROVÁZKU - BRNO Chameleón alebo Josef Fouché. Libreto: Ludvik Kundera, Petr Oslzlý, Peier Schertiauler Hudba: Miloš Štédroň. Réžia: Peier Schertiauler. Scéna: Ján Zavarský. Kostýmy: Jana Zbořilové. Hudobné naštudovanie: Aleš Podaril a Jaroslav Pokorný. Choreografia: Petr Boria. Účinkujú: Jaromír Dulava, Miroslav Donutil, Kami Hegner, Vladimír Hauser, Moímír Maderič, Pavel Zatloukal, Martin Havelka, Petr Maláč, Iva Bittová, Lenka Loubalová. Irena Visnarova, Ivana Kaslová. Václav Baur, Jiří Pecha. Petr Oslzlý. Od premiéry štědroňovho Chameleóna sa stalo brnenské Divadlo na provázku vlastne aj experimentálnou opernou scé-■nou. Jej súbor sa s pravým provázkovským elánom a hneď dodajme, že i s úspechom a" účinkom, pustil do naštudovania historie o Josefovi Fouché, ktorý stihol za život byť ministrom polície v ôsmych francúzskych vládach. Do zložitého divadelného útvaru v dvoch častiach, šestnástich obrazoch a stodeväfdesiatich dvoch výstupoch DIVADELNÁ KRľľlKA túru skomponovanú v najrozmanitejších -skladbových technikách druhej polovice 20. storočia — serielne, aleatoricky — obsahujúcu však aj songy, pesničky, jednoduché doprovodné pasáže. Jej intonačnou chrbticou, ako ju nazval autor, teda melódiou, ktorá je neustále v rôznych podobách čí fp——K f**+*vmimr - jc Mnrsel-laisa. Inscenácia má svojho dirigenta, orchester (so zaujímavým obsadením huslí, violoncella, fagotu, klavíru, gitary a bicích, vrátane magnetofonového pásku), spevákov (dvoch ozajstných: sopranistku Lenku Loubalovou a hosťujúceho Karia Hegnera, inak spievajú herci) a samozrejme čino-hercov, recitátorov, dokonca aj zbor (spievajúci, skandujúci, recitujúci) a balet. Keďže však ide o operu provázkovskú, robia tu, snáď len okrem dirigenta, všetci všetko. Hlavným nositeľom dramatického výrazu v Chameleónovi je ľudský hlas — orchester a ostatné nahrané zvuky majú zväčša skôr doprovodný a ilustrujúci ráz. Ľudský hlas vo všetkých možných výrazových podobách: od normálneho hovoru po vypätý, aj koloratívny spev. Pritom sa tu pracuje s vážne myslenou formou opery (charakteristikou dramatickej situácie spevom), ale zároveň aj s ironizujúcim využívaním operného klišé. Auton tu tvorivo nadviazali na opernú avantgardu dvadsiatych a tridsiatych rokov, na provokujúce diela Hindemit-ha, Weilla. Divadlo na provázku zas na dobrú tradíciu brnenskej Miniopery. EVA HER R MANOVÁ ■ Opera so všetkou svojou pompou /a v Divadle na provázku účinnou formou syntéz s činohrou aj baletom pre významový kľúč pompy vládcov a vládnutia Snímky: Vladimír Hanzl a Vladislav Vaňák 15 PRAŽSKA INFORMAČNÍ SlUŽBA VÝSTÄI2K0VA SLU2UA PmSo 2-Vyíohfod, K rotundě 8/82 - t#l. 29-7 -7B VÝSTŘIŽEK Z ČASOPISU Hudební rozhledy Praha J ftfó m d n© NOVÁ OPERA MILOŠE STĚDRONĚ Ma_ Chce-li psát skladatel operu, musí po-čí at s několika věcmi; napríklad, že bude dlouho hledat nosné libreto, že vysedí rok nebo dva u psacího stolu a zdarí-li se práce, že bude mít štěstí, dočká-li se provedení díla v historicky dohledné době. Imanentně však — a to je mnohem podstatnější — přizpůsobí koncepci a způsob vyjádření institucio-nalizovaným souborům, od nichž závisí realizace díla. Pracuje s tím, co je k dispozici: s ustáleným reprodukčním aparátem, orchestrem, sólisty, sborem (případně baletem) a ví stejně dobře, co tento aparát od skladatele očekává, i o nesnázích, je-li toto očekávání v kterémkoli parametru autorem výrazně překročeno nebo i nedokročeno; ví, co asi očekává skalní operní publikum a ví o apriorní skepsi, pokud jde o kasovní úspěch. To jsou některé z důvodů (ne-uvažujeme-li osobní sympatie nebo averze), proč rada skladatelů odmítá psát opery, proč nevznikají formy pro diváka přitažlivé a proč léta diskutujeme o krizi opery. ioa} no>[SuaAoTs e nojrsan a,nn,<, in™,'! A přece se tomu lze vyhnout způsobem, který zvolil Miloš Štědroň. Ten spočívá v koncepci a je v podstatě jednoduchý jako Kolumbovo vejce: znamená nepsat pro tradiční operní ansámbl. Ale pro koho tedy? Stědron dlouhá ljéta spoluprucuje s brněnským Divadlem na provázku, dlvad-lem tradiční netradičních lorem, takže nepřekvapí, že mu zůstal věrný i se svým záměrem operním. Kde jinde mohl realizovat dílo bez operních zpěváků, bez orchestru, než s týmem ochotným spolupracovat i mimo zaběhnuté koleje! Impuls k tomuto kroku vyšel i z jiné strany: odbor kultury KNV v Brně vypsal tvůrčí soutěž ke 100. výročí českého divadla v Brně a po prvním kole byl Štědroň jedním z autorů, jimž bylo zadáno vytvoření opery. Nikoli náhodou ještě před uzavřením soutěže je opera na scéně: dopsána na jaře, měla premiéru 16. května 1984 a v září několika reprízami sezónu zahajuje. I to souvisí se specifičností divadla, které se dokáže vyhnout zbytečným průtahům; nemůže jinak, chce pro svého diváka stále znovu a aktuálně tvořit. jaká forma životné a divácky přitažlivé opery byla zvolena, napovídá divákovi divadelní program: „Chameleón aneb Josef Fouché, čili Chladná posedlost nebo též Ministrem v osmi vládách, to Jest Vítěz nad Robespierrem a Napoleonem neboli Vysvětlení rozličných rozdílů, jakož i Mnohé přísahy věrnosti, možno i Životopis osoby veskrze amorální, zkrátka: Totálně komplexní, všestranně alternativní a dialekticky diskurzivní divadlo ve vysokém stylu, opera, balet a činohra — vše dohromady, se sóly, áriemi, sborovými zpěvy, s popěvky a songy, s ansámbly, chóry a komparsem, s rekvizitami, cedulemi a průběžnými komentáři, dále s dobovými i nedobovýml tanci a tanečky v bohatých dobových i ne-dobových kostýmech z fundusu Státního divadla, konečně s hudbou, hudbou a ještě jednou hudbou..." A program neklame, jak se ostatně užaslý divák rychle přesvědčuje. Předpokladem k tomu všemu je samozřejmě libreto, zčásti ve verši, na němž se podíleli básník Ludvík Kundera, dramaturg Petr Oslzlý, režisér Peter Scherhaufer i skladatel Miloš Stědroň. A propos libreto: tento termín nevystihuje přesně úlohu slova ve Stěd-roňově opere; není záminkou k hudebním kreacím, je homogenně funkční vedle hudby i s hudbou a stejně netradiční jako ostatně pohled na francouzskou buržoázni revoluci přes osobu Josefa Fouchého, nevysvěceného kněze, učitele matematiky a fyziky, přítele Robespier-ra, revolucionáře z kariérismu, fízla a posléze ministra policie se zaslouženým koncem. Libreto ve dvou částech, šestnácti obrazech a stodvaadevadesáti výstupech. V bodových projekcích vytváří panoráma doby bez iluzívnosti, zato s dravě humornou, ale i drastickou nadsázkou, stejně polystylové jako hudba, s níž vytváří novou jednotu a styl. A v této polystylovosti je nesena i inter- Z brnenské premiéry nové opery M. Stědron Snímok V. Vaňáka pretace: pěvecky neškolené (přesněji: operně pěvecky neškolené) hlasy herců tu parodují velkooperní árii, tu předkládají banální song v protikladu ke dvěma operně školeným hlasům, jejichž úloha však je opačná, někdy drží jeden tón, jindy dávají Špičku vokálnímu ansámblu a vždycky jsou se všemi zajedno v perfektních hereckých akcích. Všechno se prolíná se vším na malé ploše; herci kontaktují vis á vis diváky, mizí pomyslná čára mezi hledištěm a jevištěm, i hudeb--nlci jsou rozděleni do dvou skupinek po ' stranách „jevištně-hledištního" prostoru] a účastní se hereckých akcí rychlými! převleky kostýmů, jak se monarchie střídají s revolucí. Jen dirigujícímu autorovi je ponecháván bílý dvorský fráček. IVynalézavou režii lze těžko několika slovy postihnout. Je to ohňostroj akcí a náznaků, symbolů a zkratek, který je až za Dolovinou představení přerušen záměrně zcizující, (ale přece jen ve stupňování polystylové mnohosti) trochu násilnou „dramaturgickou" besedou o představení, z níž se vyvine další pokraČová- I ní divadla. Pokračování žel už ne tak nápadité, zřejmě úmyslně mnohem klid- I nější, neboť sledujeme Fouchého pád do zapomnění daleko od Francie, jeho izo- | laci v jemně škrtící náruči metternichovské monarchie, kde jeho neklid nevzrušivě komentuje roztomilý menuet. Kle vraťme se k hudbě. Instrumentář | fvoří specifický ansámbl — dvoje housle, violoncello, fagot, kytara, klavír a bicí nástroje. K tomu přistupuje magnetofonový pás a na něm zejména různé podo-I>y syntezátoru, „toho novodobého orchestru i orchestriónu hudby", jak v programových „Glosách o hudebním myšlení v Chameleónu" poznamenává Miloš fetědroň. „Východiska hudebního myšlení: pást kompozičních technik 2. poloviny jEO. století — zejména specifické využití jäerijní techniky, aleatoriky, témbrů a zejména pro autora typické koláže a ironi-zace banálního." Těch je v opeře bezpočet a k nejzdařilejším i divácky nejúspěš-kiějším patří zejména první velké finále k nedostižným sólem Napoleona Mojmíra Maděriče při zapojení celého ansámblu: 'iV jiné, nesmírně působivé poloze je son-' gový projev Ivy Bittové, která přechází z postavy Marie Antoinetty do (v programu anonymní) symbolické postavy ÍSmrti (či Mime Guillotine) a herecky \ hudebně je páteří představení i jako A/évodkyně z Angouléme, kdy se snaží — houdfc z houslí příšerné a naléhavé* zvuky — vymámit na Ludvíkovi XVIII. ;příslib Fouchého pádu. Právě na těchto e podobných detailech si divák uvědo-Imuje, jak hluboce srostlé jsou úděly herců s jejich naturelem a schopnostmi, neboli jak bezpečně rozehrává Stědro-•ňova partitura svůj ansámbl. Jmenovat |jen někoho z herců znamená křivdit ostatním, neboť všichni jsou odpovědni za všechno a divák to cítí. Nelze tedy" Inevzpomenout Jaromíra Dulavu jako Fouchého, po „besedě" vystřídaného v téže PRA2SKA INFORMAČNÍ SLUŽBA odbor výstrižkové služby Praha 2-Vyäehrad, K rolundé S/82 - tel. 28 73 78 výstřižek z časopisu Mladý svět, Praha 2 5. m 1989 (Chameleón ■ Josef Fouché byl pŕivržencem diktatury i demokracie, krále í republiky, radikálů i umírněných. Vždycky, když se znepřátelené tábory vrhly do boje proti sobě, vyčkával nenápadně stranou. aby se pak připojil k vítězi Za bouřlivých událostí ve Francii 18 století přežil pád Robespierra jakobínů, direktoria, konzulátu císařství, království a znovu cí sarstvt i království Byl minist rem v osmi vládách. Diky lstivé zdrženlivosti a drzé odvaze bez charakterního kariéristy. diky mistrnému ovládání zákulisních uskoků a intrik. Ke konci Života žil tenhle bývalý ministr policie Josef Fouché jako republikán .. pod policejním dohledem. A jeho mladá žena, zchudlá Šlechtic na, která si ho vzala kvůli posta vení a penězům, mu nasadila parohy. Divadlo Na provázku inspiroval ke hře Chameleón životopisný román Stefana Zweiga Uvedlo ji s podttíiiler.i. W^vô opcio Aeáe roval ji Petr Scherhaufer. Hudbu a pisné k ni složil Miloš štědroň Posouzeni, do jaké míry je Cha- a jako služebník Napoleonův Foto: autor meleón úspěšným experimentem, rád přenechám odborníkům. Mne zaujal. I přes to, že by se mi víc líbil bez zpěvů, tanečků a bez vnějších efektů jako drsná tragikomedie postavená jen na hereckých výkonech. Chameleón byl jedním z řady titulů, které pražští diváci viděli v improvizovaném sále hotelu Tichý. Přehlídku brněnského Divadla Na provázku tam pořádal agilní Juniorklub, klub mládeže při Obvodním domu kultu/ý Petr Veselý v Praze 3. PRAŽSKA INFORMAČNÍ SLUŽBA odbor výitHŽVů Prah* a-Vylabrad, K roiundl 0/82 - tel 3fl 73 7 n VÝSTŘIŽEK Z ČASOPISU Rozhlas. Praha i " i CHAMELEÓN V rode U82 napsal hudební skladatel Miloš" Stědron v poznámkách o své spolupráci s brněnským Divadlem na prováním: -Trvalým snam odkládaným od sezóny k sezóne pro „vážnější úkoly" Je opera v Dl vadle na provázku* 0 dva roky později, přesně 16. května 1984, jsme mohli být poprvé svědky uskutečněni tohoto skladatelova snu. V Divadle na provázku byl toho dne uveden Stédronův Chameleón, nová opera, na jejímž libretu se podíleli Ludvik Kundera, dramaturg divadla Petr Oslzlý, režisér Petr Scherhaufer a také autor hudby. Pro Divadlo na provázku je typické, že jeho inscenace se při dalších reprízách neustále proměňují, že premiéra není chápána jako konečný tvar, ale ze tvůrčí kolektiv hledá stále další možná řešeni. Chameleón je divadlo politické, divadlo, které chce vzdělávat i vychovávat v duchu brechtovské tradice. Jedním z podnětů pro vznik této inscenace byla knižka o francouzském politikovi Jose-phu Fouchém. To tento »ministr v osmi vládách" je oním politickým chameleónem, jenž jako úhoř proplul všemi peripetiemi období Velké francouzské revo luče_± dokázal získat místo ministra policie i za střídajících se vlád Ludvika XVIII. a Napoleona Bonaparta. Inscenace přináší obraz epochy Velké francouzské revoluce. Ale nešlo o to, vytvořit historickou hru. Výstižně to vyjádřil jeden z brněnských divadelních kritiků: »Autořl a inscenátori si hraji na historii a s historii, aby diváka přiměli k přemýšlení... divák neztrácí přehled, ale nemůže trvaleji podlehnout iluzi, že se divá na dějiny. Zápas mezi revoluci a kontrarevolucl a chod druhotných mechanismů, jež z něho vznikly, se jej náhle týká zcela jinak než kdysi ve škole nebo dnes čas od času v novinách. Měl by reagovat přímo a osobně a aby se nemohl skrýt za ustálené fráze a dodatečná de jepravná hodnoceni, je konfrontován se zápornou postavou.* Nabízí se otázka: Je vůbec možué převést představení diva dla takového typu, jakým je »Provázek«, do rozhlasového tvaru? Zkusme sečíst základní t»ro: je tu slovo jako nositel hlubokého a přesného významu a je tu pozoruhodná, významová hudební kompozice díla. Nejde ani o zhudebněný text, ani o otextovanou hudební partituru. Obě tyto složky jsou ozvlášt-novány sebou navzájem a jsou rovnocennými partnery. Rozhlasová rekonstrukce Chameleóna, s níž se teď maji posluchači možnost seznámit, samozřejmě nezachycuje všechny Inscenační postupy. Přesto je tento zajímavý experiment inspirující I z roz hlasového hlediska. Je tomu tak zásluhou tvůrců divadeln/ Inscenace I těch, kdož se /podíleli na Jejl rozhlasové podobě. / t«l K připravovanému pořddu praZskA informační služba odbor výstŕižkO ľralia 2-vyšehrad, k rotunda b/82 ■ tel. 29 73 tu VÝSTŘIŽEK Z ČASOPISU Brnenský večerník 2 i y K*t i Jaroslav Dulaua jaka *Fouché* » nooé opeře Miloše Stědroně Chameleón, která měla premiéru u ittuaaie pro;'-' názku. Foto: )eí Kratochvil Více než hra na operu Hudba nabyla v Divadle na provAzkn nikdy Popelkou. Nikteré zdejií inscenace se pokládaly za potřebné Injekce naíí příliS standardizované muzikáloví Ivorbg, jiné signalizovaly novou tanci hudebné pohybového divadla. Provazkovský pokui o operu, Jímž |e hra Chamelrnn aneb Josef Fouché. premiérovaná uprostřed minulého týdne, je tedy logickým vyvrcholením letitých ambici umborn. Fyziognomie opery |e stavena až v následných úvahách návStěv-okázale do popředí. Známy pro- nika představeni. Proto je dobr*, vázkovský kapelnHt M. Stédroň že se v duchu dobrých tradic (též jeden ze dvou dirigentů In- souboru smysl hry „diskutuje" scenace) je uveden jako hlavni přímo v průběhu hry. Vedle vy-auior díla, autoři textu (konkrét- razných hereckých kreací (I- Duně L. KunderH, dále P. Oslzlý. P. lava, K. Hegner, M. Donutil, I. Snherhaufer a M. Stédron) maji Bittnvá. P. Zatloukal, V. Hauser. statut libretistů.. Kostýmovaní mu- M. Maděrie, L. LoubalovS. H. Otto zlkarUl sice leckdy zásahu)! do vá ad.) mnwhé naznačuji i blesku-dáje a Ie|lch rozesazení i přechá- rychlé kostýmnf pFevleky (puzení Je součásti režijního (P. chvalme kofitýmérské umení |. Scherhauferl j scénického plánu Zbořilové | a hudební koncepce di-(I. Zavarský), avšak zároveň syni- la. Prostý tůn £i souzvuk leckdy — bolizují 1 nezadatelní práva a zvláště účinně v závěru — vybl-povinnostl hudby. Tradiční ko- zf po vSem. co jsme shlédli a vymámí ansámbl koncertantně zá- slechli, k bilanci divadelně „pro-pflsí s malým combem, v syntézB žité" historie i k zaujetí vlastní-dvou hudebních jazyků, operlstlc- ho hodnotícího stanoviska, ky váženého a populárního, hraje Sledroňnva „nová opera" (jak pak ozvláěíňující úlohu nahrávka zní podtitul hry) se asi nevradl hry D. Forró na syntetizér. Operní, do opeinicb pifi.vi>dců. Hudební ;oý' dojem zesiluji i „baletní" akce gfka tu víak vypotntovaia \%\/T (choreograr P. Boria*. AŽ potud by ný příběh s anga2ovanostf^<řkJ mohlo Jít o pouhou parodii oper- je vlastní Jen nemnoha rfnešnlm ní výbavy kusu, který by moh] operním titulům. /* (ff) byt pokládán též za Činohru nebo za hudebné obohacenější verzi - priTvôakovske aivMHni poetiky. Dojem „hry na operu" navozuje * ostatné i střetání velkolepých pěveckých „řísel" se zámgrne zjednodušovaným zpěvem a instrumentální hrou. Jenže Štěrtroňova hudba se v souladu s syžetem. Jakým, st historickým svědomím, stává l svědomím dějin divadelní hudby, živým Inventářem jejích možnosti a nemožností. Podporuje děj a současně jej sclzuje, herci jako 1. Blttová ŕll M. Madeiic pävstfky i hudebně nástrojově jednají a také lam. kde se nezpívá, je zvukový výsledek pohybových akci komponován do podoby smysluplné znějící, třebaže nehudební struktury. Typologická studie a moralita o rnoclchtivém ministru osmi vlád Fouchém v souladu s historickou literaturou představuje jednoho z těch. kdo pomohli zavést francouzskou buržoázni revoluci do sl*pé uličky. Fouché Je nakonec drcen mechanismy, která sám uvädol v život: žel přlliS pozde, .Dobro" nevíte?.! na scéno, nýbrž PRAŽSKA INFORMAČNÍ SLUŽBA odbor výstrižkovú služby Praha 2-VySehrad. K rotundě «82 - tel 29 73 78 výstřižek z Časopisu Brněnský večerník »*»...........-.".1.1988............. retiny pro Fouchého Cl \\Táte P°d lavičkou Parku kultury oddechu sehráli herci FRaIBKA informační SLUZRA odbor vfiEřilkQ Praha 3-VyUľirad, K rotundl 8/aa - til, ta 73 Ta výstřižek z CASQPI8U Rosshlas, Praha -i i ů'« r. ,Z,;?,ľ ĹU """"i* oleeméne do prelomu 18. a ,1 iy ' "«'*