i
i SLUŽBA U2,ba
8/82 - tel. 29 73 78
\S0P1SL!
tislava
lie di-sazaj-
waio-
FBAZSKA tNFORMACNl SLUŽBA ODBOR VÝSTRllKŮ Prah* 2-Vyiehrad. K rotund! i/82 - r.l. 29-73-78
VÝSTŘIŽEK Z ČASOPISU
československý voják Praha
1 9. ii. iadb
; sluZba iZba
/82 - tel. 29 73 78
.SOPISU
tějovsk
ká- vé Inscenace a vý co náckého divadla. I ry- la subkomise teor ■i li nu pořádající Kom po- dého diváka.
Ä Prostejovské na" také představení onl vážku, Divadla na let studii a otevírala] ;?° bS amatérských d *ho ního typu. Z nich] [ 11 Brna Nepojízdnou ví0 dldlo; pozoruhodn P°" časného světa z "    generace byla tra 1°    dy"   branické b „KřeC". Inscenace Teatru 77 Lodž, b] mu publiku exkur: /ÍU tlcké satiry a ob a*?* Dílny dramaturgie profesionalltoi
pražska informační služba výstr.ZkovA služba
Praha 2-Vyšehrad. k rotundě 8/82 - tel. 29 73 78
VÝSTŘIŽEK Z ČASOPISU
Brněnský večerník
Změna na Provázku
^Wmona provárku oznamuje tSm, IcteTTsITMirbu/piii tfstky na Představeni Chameleón, Jež" melo být uvedeno dne 15. února, že 2 toto představení přesouvá na/l? února. Zakoupené vstupenhf zfl' stávají v platnosti. / (več ]
mú oa,auin jupojBN -Aois mo^u 9nnai
™L^imm ÍU50,BI * I** ^oiauin oju aaouo^ n olepena qoA^saa zbac z qoAqB   ,ui aíIoAop 'juuio^d juazBA
vwnoaaa vaohohvj. iNaíyHvz x viaias vnví
OHINdOHYN AafOHd
"iw Hjwoaví
toJiÍJajJt  uiA^sunojaa   [qotu   Aq nojaíy ■uAOjn bu BiAq AabjsJa n3oiBÍBJ, t 9qpni, -Jisao oíauos 'n[DA!)S9j nijiujoqg EABjdn yaAojn az 'moj o j as immz Bq9Jí *í  Bjsaui oqpjfBpejod ooiuBjq TOifnaejv 9Jd oxajup 4soi!Za,Bz ojojs m ž ea Am nuio; ^ ( am 'juBAooBjjjoď nutausadsn uauiau  3,  uaíau  Apb1Modpaad lugS ?abP aojin a,a0 SB1qo e BJÍU9a mjmmji 3UIIUI nqpnq o maíBz jBAojodpoď b ju!s m peisíHd íuspjx o; af -luafojiods amd ituaqagdsn  j  uiaq§qnjd  uqal s Apa; "Jn Inoqom Bunoiaa BAoqor^Bj, uowmvLo
r
----'nnq
A přece se tomu lze vyhnout způsobem, který zvolil Miloš Štědroň. Ten spočívá v koncepci a je v podstatě jednoduchý jako Kolumbovo vejce: znamená nepsat pro tradiční operní ansámbl. Ale pro koho tedy?
Štědroh dlouhá lléta spolupracuje s brněnským Divadlem na provázku, divadlem tradfč*ně netradičních forem, tak-. že nepřekvapí, že mu zůstal věrný i se svým záměrem operním. Kde jinde mohl realizovat dílo bez operních zpěváků, bez orchestru, než s týmem ochotným spolupracovat i mimo zaběhnuté koleje! Impuls k tomuto kroku vyšel i z jiné strany: odbor kultury KNV v Brně vypsal tvůrčí soutěž ke 100. výročí českého divadla v Brně a po prvním kole byl Štědroň jedním z autorů, jimž bylo zadáno vytvoření opery. Nikoli náhodou ještě před uzavřením soutěže je opera na scéně: dopsána na jaře, měla premiéru 16. května 1984 a v září několika reprízami sezónu zahajuje. I to souvisí se specifičností divadla, které se dokáže vyhnout zbytečným průtahům; nemůže jinak, chce pro svého diváka stále znovu a aktuálně tvořit.
Jaká forma životné a divácky přitažlivé opery  byla zvolena,  napovídá divákovi divadelní program: „Chameleón aneb Jo-! sef Fouché, Čili Chladná posedlost nebo ' též Mtntatrem v usml vládách, to jest : Vítěz nad Robespierrem a Napoleonem neboli Vysvětlení rozličných rozdílů, ja-; kož  I  Mnohé  přísahy  věrnosti, možno ' i   Životopis   osoby   veskrze amorální, zkrátka:  Totálně  komplexní, všestranně alternativní a dialekticky diskurzivní divadlo ve vysokém stylu, opera, balet a činohra — vše dohromady, se sóly, áriemi, sborovými zpěvy, s popěvky a songy, s ansámbly, chóry a komparsem, s rekvizitami, cedulemi a průběžnými komentáři, dále s dobovými i nedobovými tanci a tanečky v bohatých dobových i ne-dobových kostýmech z fundusu Státního divadla, konečně s hudbou, hudbou a ještě jednou hudbou..." A program neklame, jak se ostatně užaslý divák rychle přesvědčuje. Předpokladem k tomu všemu je samozřejmě libreto, zčásti ve ver-,   ši, na němž se podíleli básník Ludvík Kundura, dramaturg Petr Oslzlý, režisér Peter    Scherhaufer  i  skladatel Miloš I  Štědroň. A propos libreto: tento termín nevystihuje přesně úlohu slova ve Štěd-I   roňově opeře; není záminkou k hudeb-I   ním kreacím. |e homogenně funkční ve-I  dle hudby i s hudbou a stejně netradiční I  jako ostatně   pohled   na francouzskou I  buržoázni revoluci   přes   osobu Josefa [  Fouchého, nevysvěceného kněze, učitele matematiky a fyziky, přítele Robespier-1 ra, revolucionáře z kariérismu, fízla a posléze ministra policie se zaslouženým koncem. Libreto ve dvou částech, Šest-g nácti obrazech a stodvaadevadesáti vý-'   stupech. V bodových projekcích vytváří panoráma   doby   bez   iluzívnosti, zato s dravě humornou, ale 1 drastickou nadsázkou, stejně polystylové jako hudba, I s níž vytváří   novou   jednotu   a styl. j Ä v této polystylovosti je nesena i inter-
Z brněnské premiéry nové opery
M. Stcdroně Snímek V. Vaňáka
pretace: pěvecky neškolené (přesněji: operně pěveckv neškolené) hlasy herců tu parodují velkooperní árii, tu předkládají banální song v protikladu ke dvěma operně školeným hlasům, jejichž úloha však je opačná, někdy drží jeden tón, jindy dávají špičku vokálnímu ansámblu a vždycky jsou se všemi zajedno v perfektních hereckých akcích. Všechno se prolíná se vším na malé ploše; herci kontaktují vis ä vis diváky, mizí pomyslná čára mezi hledištěm a jevištěm, i hudebníci jsou rozděleni do dvou skupinek po stranách „jevištně-hledištního" prostoru a účastní se hereckých akcí rychlými převleky kostýmů, jak se monarchie střídají s revolucí. Jen dirigujícímu autorovi je ponecháván bílý dvorský fráček. Vynalézavou režii lze těžko několika slovy postihnout. Je to ohňostroj akcí a náznaků, symbolů a zkratek, který jc až za polovinou představení přerušen záměrně zcizující, (ale přece jen ve stupňování polystylové mnohosti) trochu ná;_ silnou „dramaturgickou" besedou o představení, z níž se vyvine další pokračování divadla. Pokračování žel už ne tak nápadité, zřejmě úmyslně mnohem klidnější, neboť sledujeme Fouchého pád do zapomnění daleko od Francie, jeho izolaci v jemně škrtící náruči metternichovské monarchie, kde jeho neklid nevzrušivě komentuje roztomilý menuet.
Ale vraťme se k hudbě. Instrumentář tvoří specifický ansámbl — dvoje housle, viloloncello, fagot, kytara, klavír a bicí nástroje. K tomu přistupuje magnetofonový pás a na něm zejména různé podoby syntezátoru, „toho novodobého orchestru i orchestriónu hudby", jak v programových „Glosách o hudebním myšleni v Chameleónu" poznamenává Miloš Štědroň. „Východiska hudebního myšlení: část kompozičních technik 2. poloviny 20. století — zejména specifické využití serijní techniky, aleatoriky, témbrů a zejména pro autora typické koláže a ironi-zace banálního." Těch je v opeře bezpočet a k nejzdařilejším i divácky nejúspěš-nějším patří zejména první velké finále s nedostižným sólem Napoleona Mojmíra Maděriče při zapojení celého ansámblu. V jiné, nesmírně působivé poloze je songový projev Ivy Bittové, která přechází z postavy Marie Antoinetty do (v programu anonymní) symbolické postavy Smrti (Či Mme Guillotine) a herecky i hudebně je páteří představení i jako Vévodkyně z Angoulěme, kdy se snaží — loudíc z houslí příšerné a naléhavé zvuky — vymámit na Ludvíkovi XVIII. příslib Fouchého pádu. Právě na těchto a podobných detailech si divák uvědomuje, jak hluboce srostlé jsou úděly herců s jejich naturelem a schopnostmi, neboli jak bezpečně rozehrává Štědro-ňova partitura svůj ansámbl. Jmenovat jen někoho z herců znamená křivdit ostatním, neboť všichni jsou odpovědni za všechno a divák to cítí. Nelze tedy nevzpomenout'Jaromíra Dulavu jako Fouchého, po „besedě" vystřídaného v téže