VÝSTŘIŽEK Z ČASOPISU
Brněnský vĽČĽiník
í. i tel*
Zemědělské noviny, Praha
£4. Vil 1984
Opera^rr^Provárek"
Vedoucí tvůrci osobnosti Divadlu na provaakť stává před sou-.iaiD mu*6 akuij, inn|iiiuj( ho k prunohov6-( vžitých již vyjadřovacích fomm a k objevování nových možnosti výrazu, metafor a umělecká komunikace. 0 lom, že tyto možnosti zdaleka nejsou vyčerpány, svědčí nejnovějll inscenace: Chameleón aneb Josef Fouché.
Chameleón |e toti2 opera. NIMI ovSem podle klasického .odelu, nýbrž „nová opera", do .Které se tvorcům veSly malém všechny výrazové prostředky, co Jich divadlo má k dispozici, od operní árie přes song až k popevku, od baletu přes taneček k pantomime, od Činoherního projevu přes naivizujlcí stylizace a konferenctérství až po televizní obrazovku. Autoři libreta L. Kundera, P. Oslzlý. P. Scherhaufer n M. Stôdroh za použiti všech těchto forem vyprávějí životni příboh „osoby veskrze nemorální". Jak praví Jeden z Colných podtitulů, pozoruhodné postavy, vyšlé z francouzské revoluce, kněze a fyzika, revolucionáře a policisty, ministra v osmi vládách ard.
Když B. Martinů komponoval e 30. letech své operní divadlo, obracel se na režiséru, výtvarníka 1 další tvůrce jevištní realizace, a všechny jeho názory ústily do požadavku týmové práce na Inscenaci už v dobé, kdy vzniká předloha. Miloši Stédronovl se tento sen splnil. Jeho opera vznikala ve spolupráci s celým tvůrčím týmem a skladatel spolupracoval na jejl konečné podobo i v průběhu zkoušek.
fde o svého druhu montáž scén l hudebních stylů, které dohromady skládají nový celek.
Hraje se na podlouhlém pódiu, na ndtnž je postaveno malá jeviště pro scény u královského dvora (výtvarník Ján Za-varský). Jak děj a dějiny po-stupujl, Jeviště z pódia mizí a zas so vrací, mění se emblémy, původní bílá látka opět překryje rudou barvu pódia, hrajs se před pódiem l po stranácii, kde je umístěna kapela, rozdělená na dvě Části, jeJlmiZ Členy jsou 1 někteří herci.
Režie Petra Scherhaufra vede herce k neutuchající aktivitě, herecké bytí na scéně je neustálým fyzickým jednáním. Dynamika tohoto herectví, poskytuje zážitek strhujícího divadla, ať už Jde o výkony I. Bittové, M. MaderiCa, P. Zatloukala, V. Hausera či dalších. Znamenitý Je J. Dulave v flloze Fou-chého: dlouhá hubená postava, obezřetná chůze, výrazr.á mimika, Člhavá soustředěnost a připravenost zachytit, kam vítr zafouká. Vedle něho M. Donutil je vgudypřítomným komentátorem a Iniciátorem a jako Foucheovo druhé „Já" zveřejňuje skrytý plán postavy, její pocity a pohnutky. Inscenace trvá bezmcla tři hodiny, aniž hy poklesla pozornost publika. Nicméně je jí ku prospěchu, že se o reprízách zkrátila beseda s diváky, která tvoři přechod k epilogu.
J. SUCHOMELOV
SLOVA
m
Jaroslav Bulava jako rFouché* v nové opeře Mtlose Stédroné Chameleón, která měla premiéru v druhé polovine minulého týdne v Divadle na provázku.
Foto: )et Kratochvil
Více než hra na operu
Hudba nebyla vJliyafllq na pmirlui nllidT Popelkou. Některé idejtf inscenace se poklidily n potrebne injekre nati přilil standardizované muzikálové Ivnrbě. jiné signalizovaly novou šanci hudební pohybového divadla. Prnvázknvský pokus o operu, jimž je hra Chameleón aneb (oset Fouché, premiérovaná uprostřed minulého týdne, je tedy logickým vyvrcholením letitých ambici souboru.
Fyziognomie opery je stavěna at v následných úvahách návSIév-okázale do popředí. Známý pro- ntka představeni. Proto je dobře, vázkovský kapelník M. Stidroň 2e se v duchu dobrých tradic | též jeden ze dvou dirigenta in- souboru siny st hry „diskutuje" scenace) je uveden Jako hlavni přímo v průběhu hry. Vedle vý-autor díla, autoři textu (konkrét- razných hereckých kreací (|. Dnně L. Kundera, dále P. Oslzlý. P láva K. Hegner, M. Donutil, I. Scherhaufer a M. Stědroň | maj: BIttová. P. Zatloukal. V. Hauser, statut libretista. Kostýmovaní mu- M. Mnděric, L. Loubalová, M. Otto zikantl sice leckdy zasahuji do vá ad.) mnohé naznačují i blesk u-dé|e a jejich rozesazení I přechá- rychlé kostýmní převleky |po'-zení je součásti režijního (P. chvalme koscýmérské uměni J. Scherhaufer) 1 scénického plánu Zbořilové) a hudební koncepce clili. Zavsraký), avšak zároveň sym- la. Prostý tůn cl souzvuk leckdy — bollzufl 1 nezadatelná práva i zvláště účinně v zlvfiru — vybt-povlnnostt hudby. Tradiční ko- zi po vSem. co jsme shlédli a vy-morní ansámbl koncertantné zá- slechlt. k bilanci divadelně .propas! s malým combem. v syntéze 21té" hlatorle 1 k zaujetí vlastní-dvou hudebních Jazyků, operlstlc- ho hodnotícího stanoviska, ky váženého a populárního, hraje Štedroňova .nová opera' (Jak, pak ozv. á s ■ ľi u in-] úlohu nahrávka zni podtitul hry) se asi nevradí hry D. Forró na syntetizér. Operní do operních průvodců. Hudební ánjem zesHují i .baletní" akre glka tu však vypolnlovala zÄvaž-(choreograf P. Sorta). Až potud by ný příběh s angažovanost jaká mohlo jít o pouhou parodii oper- Je vlastní jen nemnoha/dneänim ni výbavy kusu, který by   mohl  operním titulům. /       (jí 1
být pokládán též za řlnohru nebi / za hudebně obohacenější verzi prováflkovské dl vadni ní poetiky. Dojem „liry na operu" navozuje ostatně I střetáni velkolepých pěveckých „čísel" se záměrně z jeď nodušovaným zpěvem a Instrumeri tání hrou. jenže Štedroňova hudba se v souladu s syžetem, jakým, sl historiekvm svědomím, stává t svědomím dějin divadelní hudby, živým Inventářem jejích možností a nemožnosti. Podporuje dě) a současně Jej sclzufe, horrt jako I. Bittová Cl M Maděrit pěvecky 1 hudebně nástrojově fednajf a ta-ké tam. kde se nezpívá, je zvukový výsledek pohybových akci komponován do podoby smysluplné znějící, třebaže nehudební struktury. „
Typologická studie a moralita n mocichtlvém ministru osmi vlád Fouchém v souladu s historickou literaturou představuje jednoho z těch, kdo pomohli zavést (ran-rouzs.kou buržoázni revoluci do slepé uličky. Fouché Je nakonec drcen mechanismy, které sám uváděl v Život: Žel přilil pozdě. .Dobro" nevítězí na scéně, nýbrž