Velmi stručný úvod do LATEXu
V. Stránský
24. ledna 2015
Abstrakt
Tento text slouží jako návod k LATEXu pro úplné začátečníky. Jeho cílem je seznámit studenty středních
škol (řešitele Semináře vědy a techniky) se základy tohoto publikačního systému, a proto jsou některé
informace v něm obsažené poměrně zjednodušené. Také ani zdaleka neobsahuje všechny možnosti, které
LATEX nabízí. Pro podrobnější a přesnější informace doporučuji [1] nebo [4].
1 Úvod
LATEX (čti [latech] nebo [lejtek]) je program pro tvorbu vysoce kvalitních textových dokumentů a prezentací.
Mezi jeho výhody oproti MS Word (se kterým jsme se seznámili v [7]) patří především sazba textu ve vyšší
kvalitě, snadnější tvoření úhlednějších matematických vzorců, automatické číslování objektů a možnost se na
ně odkazovat. Další výhodou je to, že LATEX pomáhá uživateli přehledně strukturovat dokument. Naopak jeho
nevýhodou je obtížná sazba plovoucích objektů, jako jsou obrázky a tabulky. Začátky práce s LATEXem mohou
být těžké, jeho používání je velmi podobné např. tvorbě webových stránek pomocí HTML. Pro vytvoření
dokumentu tak musíme nejdříve napsat zdrojový kód, který nám LATEX přeloží do požadovaného formátu, jejž
si můžeme zobrazit.
2 Instalace LATEXu
Nejprve je nutné stáhnout kompilátor LATEXu. Pro Mac existuje kompilátor MacTeX, který lze stáhnout z
adresy tug.org/mactex/. Stáhneme instalační soubor MacTeX.pkg, nainstalujeme jej a vše by mělo fungovat.
Na Linuxu se nejčastěji používá TeX Live, který lze stáhnout z www.tug.org/texlive/.
Pro operační systém Windows (jemuž se budeme věnovat primárně) je jednou z možností software MiKTeX,
který kompilátor LATEXu obsahuje. Instalační soubor lze nalézt na oficiálních stránkách na adrese www.miktex.
org/download. Jeho spuštěním nainstalujeme MiKTeX do námi zvolené složky (doporučuji použít výchozí
nastavení). Po dokončení instalace by měl být MiKTeX připraven k použití, je však vhodné ještě zkontrolovat,
zde je nainstalována i čeština (slovenština). To provedeme ve verzích Windows 7 a starších tak, že otevřeme
seznam programů a spustíme okno MiKTeX → Maintenance → Settings. Ve verzi 8 pak zmáčkneme tlačítko
Windows a mezi programy najdeme dlaždici Settings s logem MiKTeXu a tu otevřeme. V záložce Languages
pak zkontrolujeme, zda je zaškrtlé políčko u češtiny (slovenštiny). Stejně tak ověříme, že je zaškrtlé v záložce
Packages → Language Support. Pokud není, zaškrtneme jej a potvrdíme OK.
V tuto chvíli je na našem počítači nainstalován LATEX. Teoreticky bychom mohli napsat zdrojový kód v
Notepadu a přeložit jej do formátu pdf pomocí konzole příkazem
pdflatex <jméno_dokumentu>.
Protože by ale práce v Notepadu byla velmi nepřehledná, existují pro LATEX editory, které uživateli pomáhají
s orientací ve zdrojovém kódu. Těchto editorů je celá řada, jejich porovnání nalezneme na en.wikipedia.
org/wiki/Comparison_of_TeX_editors. V tomto návodu se zmíníme o dvou, volbu editoru ale necháváme na
čtenáři.
Prvním z nich je TeXworks, který je součástí distribuce MiKTeXu, tedy na Windows jsme ho již nainstalovali
společně s MiKTeXem. Jedná se o poměrně jednoduchý editor, jednou z jeho nevýhod je absence kontroly
pravopisu (v základní verzi).
Poněkud kvalitnější je pak Texmaker, který lze stáhnout z www.xm1math.net/texmaker/download.html.
Tento editor patří mezi nejpoužívanější (funguje na všech zmíněných operačních systémech), a tak ho budeme
v tomto návodu používat.
Po instalaci jej spustíme, otevřeme Volby → Nastavit Texmaker → Editor a zkontrolujeme, zda je kódování
písma nastavené na UTF–8. Texmaker již obsahuje ověřování pravopisu při psaní. Nastavíme jej tak, že vybereme
ve stejné záložce slovník cs CZ.dic a zaškrtneme příslušné políčko, viz Obrázek 1.
1
Obrázek 1: Nastavení Texmakeru. Zeleně je označené tlačítko, kterým můžeme vybírat mezi nainstalovanými
slovníky.
3 Psaní dokumentu
3.1 Základní struktura
Protože se syntax LATEXu nejlépe vysvětluje na příkladech, pokusme se rozebrat nejjednodušší možný zdrojový
kód (později si ho zkusíme sami napsat a přeložit). Ten vidíme nalevo, napravo pak výsledek po přeložení.
\documentclass[10pt]{article}
\begin{document}
{\Large Ahoj lidi!}
\end{document}
Ahoj lidi!
Jak si můžeme všimnout, ne všechno se vysázelo. Konkrétně se nevysázela ta slova, před kterými se nacházelo
zpětné lomítko. To proto, že zpětným lomítkem začínají příkazy, které mají jednu z následujících struktur.
• \příkaz[volitelný parametr]{povinný parametr}, kde počet povinných a volitelných parametrů je
různý, třeba i nulový
• {\příkaz parametr}
• \begin{prostředí} \end{prostředí}
3.1.1 Příkaz documentclass
Každý dokument psaný v LATEXu musí povinně začínat příkazem \documentclass[]{typ dokumentu},
kterým programu říkáme, jaký typ dokumentu se chystáme tvořit. Základní 3 typy jsou article, report a
book. Ty se liší především ve formátování záhlaví a zápatí, dále umožňují každý jiné příkazy. Pro tvorbu
několikastránkových dokumentů se nejvíc hodí article, budeme se tedy věnovat právě jemu.
Mohli jsme si všimnout, že jsou za příkazem hranaté závorky, do kterých lze psát volitelný parametr.
Touto formou lze zadat další detaily, jako je velikost písma (např. 10pt, 12pt), jaký používáme typ papíru
(např. a4paper, letterpaper) a zda pak chceme tisknout jednostranně či oboustranně (oneside, twoside).
Tyto parametry píšeme všechny do jedné závorky, oddělujeme je čárkami. Nenapíšeme-li do hranatých závorek
2
nic (nebo nenapíšeme-li ani tyto závorky), LATEX použije výchozí nastavení. Pro article je výchozím nastavením
[letterpaper,10pt,oneside], tedy příkazy \documentclass[letterpaper,10pt,oneside]{article} a
\documentclass{article} jsou totožné.
3.1.2 Prostředí document
Dalším povinným příkazem v každém zdrojovém kódu LATEXu je \begin{document} \end{document}. Text,
který se nachází mezi begin a end, bude vysázen v prostředí, které je dáno povinným parametrem. V tomto
případě je prostředí samotný dokument, tedy to, co bude mezi begin a end, se vysází, naopak cokoli, co napíšeme
za \end{document}, bude LATEX ignorovat.
3.1.3 Shrnutí
Každý zdrojový kód v LATEXu je ve tvaru
\documentclass[doplňující volby]{typ dokumentu}
Preambule
\begin{document}
Text dokumentu
\end{document}
Co je to preambule si povíme později.
Cvičení Nyní si už konečně zkusíte vysázet text. Otevřete si svůj editor, zvolte Soubor → Nový a uložte si
jej na vámi zvolené místo na disku. Do zdrojového kódu napište minimální kód, uvedený v sekci 3.1. Zvolte
v nabídce překlad PDFLaTeX a spusťte jej (viz Obr. 2). Na výsledné PDF se pak můžete podívat přímo z
prostředí editoru pomocí tlačítka Zobrazit PDF, nebo si ho můžete otevřít ve složce, kam jste uložili zdrojový
soubor.
Obrázek 2: Minimální kód v napsaný v prostředí Texmakeru. Červený obdélník značí výběr možností překladu,
zelený pak možnosti zobrazení. Kliknutím na příslušnou šipku pak spustíte překlad, respektive zobrazíte doku-
ment.
Jakmile se vám to podaří, zkuste změnit text dokumentu na „Schválně, jestli umíš česky! a zkuste přeložit.
Zobrazíte-li si pak výsledné PDF, pravděpodobně zjistíte, že se nevysázely české znaky. Jak se s tímto problémem
vypořádat se dovíte v další kapitole.
3.2 Preambule
Preambule je místo ve zdrojovém kódu nacházející se mezi příkazy \documentclass{} a \begin{document}.
V této části můžeme přidávat tzv. balíčky a měnit globální nastavení dokumentu.
3
3.2.1 Balíčky
Balíčky nám umožní rozšířit funkce LATEXu, např. přidají nové příkazy. Pomocí nich taky můžeme naučit
LATEX načítat a sázet v češtině. Balíček načteme tak, že do preambule vložíme řádek
\usepackage[volitelné parametry]{jméno balíčku}
Pokud balíček nemáme nainstalovaný, MikTeX ho (pokud jej má v databázi) stáhne z internetu a nainstaluje
jej. Základní balíčky jsou uvedeny v následující tabulce.
Jméno balíčku Volitelný parametr Funkce
inputenc utf8 umožní načítání českých znaků
fontenc IL2 umožní přesnou sazbu českých znaků
babel czech přeloží vestavěné formulace do češtiny (např. datum)
indentfirst odsazení prvního odstavce (v AJ se první odstavec neodsazuje)
graphicx umožní vkládání obrázků
geometry požadované okraje nastaví okraje stránky dle parametrů
amsmath pokročilá sazba matematiky
amsfonts pokročilé matematické fonty
Cvičení Prozatím se spokojme s balíčky, které zaručují fungování češtiny. Zkuste tedy vysázet text z předešlého
cvičení, a to tak, že přidáme balíčky pro načítání a sazbu českých znaků. Použijte tedy zdrojový kód
\documentclass{article}
\usepackage[utf8]{inputenc}
\usepackage[IL2]{fontenc}
\usepackage[czech]{babel}
\begin{document}
Schválně, jestli umíš česky!
\end{document}
Teď už by vše mělo fungovat správně. Tyto balíčky budete pravděpodobně používat ve všech svých česky
psaných dokumentech.
Bodovaný úkol 1 (0,25 b.) Stáhněte si zdrojový kód bodovane_ukoly.tex a doplňte do něj příkazy tak,
aby se text vysázel. Dále v něm do příkazu \author{} uveďte své jméno a příjmení.
3.3 Text dokumentu
3.3.1 Mezery a odstavce
Nejprve prozkoumejme, jak se sází mezery.
jedna mezera
spousta mezer
jedna mezera
spousta mezer
Jak si můžeme všimnout, LATEX chápe libovolný počet mezer za sebou jako jednu mezeru. Rozhodně nám
tedy nedovolí vytvářet velké mezery mezi slovy pouze tím, že budeme donekonečna mačkat mezerník. Podobná je
situace, snažíme-li se napsat nový odstavec. To provedeme tak, že v kódu vynecháme prázdný řádek. Vynechámeli
jich více, LATEX to pochopí jako jeden vynechaný řádek a provede to samé. Toho lze využít pro zpřehlednění
zdrojového kódu, ať už pomocí vynechaných řádků či tabulátorů.
Co tedy dělat, pokud si přejeme dostat do textu větší mezeru? Využijeme příkazy \hspace{velikost}
pro horizontální mezeru a \vspace{velikost} pro vertikální. Velikost můžeme zadat v různých jednotkách,
například pt, px nebo cm. Např. horizontální mezera s velikostí 5 cm se sází příkazem \hspace{5cm}.
Horizontální \hspace{1cm} mezera.
Vertikální
\vspace{1cm}
mezera.
Horizontální mezera. Vertikální
mezera.
4
Bodovaný úkol 2 (0,25 b.) Doplňte do zdrojového kódu bodovane_ukoly.tex příkazy tak, aby se v druhém
odstavci vysázely vertikální a horizontální mezera. Délku obou volte 2 cm.
3.3.2 Rozdělení textu do částí
Jednou z výrazných předností LATEXu je možnost dělit text na jednotlivé sekce, které jsou automaticky
číslované. Přehlednost zvyšují také různé úrovně těchto sekcí. Lze tvořit různé kapitoly, podkapitoly a podobně.
Základní tři příkazy, které budeme používat, jsou: \section{}, \subsection{} a \subsubsection{},
kde povinným parametrem je jméno dané ((pod)pod)sekce. Nemáme-li o číslování zájem, doplníme příkazy
o hvězdičku, např. \section*{}. Obsah vysázíme příkazem \tableofcontents.
Takto
\section{Úvod}
se
\subsection{Podúvod}
tvoří
\subsubsection{Prapůvod}
sekce.
Takto
1 Úvod
se
1.1 Podúvod
tvoří
1.1.1 Prapůvod
sekce.
Bodovaný úkol 3 (0,25 b.) Doplňte do zdrojového kódu bodovane_ukoly.tex příkazy tak, abyste jej
rozdělili na sekce a podsekce. Na začátek dokumentu vysázejte obsah.
3.3.3 Pravidlo dvojího překládání
V předchozím úkolu jste nejspíše narazili na problém, že se obsah napoprvé nevysázel správně. Je to proto,
že LATEX nejdříve sází obsah, přičemž jména sekcí načítá ze zvláštního souboru. Až teprve po vysázení obsahu
se vytvoří (aktualizuje) seznam sekcí na základě právě vysázeného dokumentu. Z toho důvodu je pravidlem
překládat zdrojový kód dvakrát.
3.3.4 Speciální znaky
Některé znaky mají speciální význam. Napíšeme-li je ve zdrojovém kódu, sice se nevysázejí, ale výsledný
text nějakým způsobem ovlivní. Jak jsme si už všimli, takovým znakem je třeba \. Speciální znaky jsou:
# $ % ^ & _ { } ~ \
Uveďme si význam dvou z nich. Pomocí % píšeme do zdrojového kódu komentáře. Napíšeme-li do řádku %, tak
cokoli, co následuje, bude LATEX ignorovat.
text %komentář text
Posledním znakem, který si v tuto chvíli vysvětlíme, je ~, tzv. tilda. Slouží jako příkaz pro nedělitelnou
mezeru. V místě, kde ji použijeme, LATEX nezalomí řádek. Používá se z důvodu typografických pravidel, např.
lze s její pomocí ošetřit, aby na konci řádku nezůstala jednopísmenná předložka.
Další speciální znaky jsou využívány v tzv. matematickém módu, o kterém si více povíme později. Pokud si
přejeme speciální znaky vysázet, musíme použít příkazy, které jsou obvykle ve tvaru \znak:
\# \$ \% \^{} \& \_ \{ \} \~{} \textbackslash # $ % ˆ & { } ˜ \
3.3.5 Další možnosti sazby textu
Velikost písma pro celý dokument nastavujeme pomocí volitelného parametru příkazu \documentclass.
Přejeme-li si, aby byla část textu psaná jinou velikostí, využijeme příkazy ve tvaru {\velikost text}. Závorky
musíme opravdu použít takto, jedná se totiž o příkaz ve tvaru {\příkaz parametr}. Pokud je vynecháme
nebo napíšeme nesprávně příkaz ve tvaru \velikost {text}, vše od příkazu dál se bude sázet danou velikostí.
5
Parametry velikosti jsou:
tiny small normalsize large Large LARGE huge Huge.
LATEX při výchozím nastavení sází text do bloku. Zarovnání textu na střed, doleva a doprava lze nastavit
pomocí příkazů \begin{center} text \end{center}, \begin{flushleft} text \end{flushleft} a
\begin{flushright} text \end{flushright}. Příkazem \textit{text} píšeme kurzívou, podobně příkazem
\textbf{text} sázíme tučné písmo a \underline{text} podtržené.
Přechod na nový řádek provádíme příkazem \\, na novou stránku pak pomocí \pagebreak.
Bodovaný úkol 4 (0,5 b.) Vysázejte následující text do dokumentu Bodované úkoly.
Chceme-li vysázet logo LATEXu, použijeme příkaz \LaTeX{}.
3.3.6 Seznamy
Existují dva základní typy seznamů, číslovaný (enumerate) a nečíslovaný (itemize). Chovají se jako prostředí,
vytvoříme je tedy příkazem \begin{enumerate}, resp. \begin{itemize} a ukončíme díky \end{enumerate},
resp. \end{itemize}. Jednotlivé položky seznamu pak musíme uvést příkazem \item. Oba typy se dají libovolně
kombinovat, jak si ukážeme na příkladě.
\begin{enumerate}
\item první položka
\begin{itemize}
\item první bod první položky
\item druhý bod první položky
\end{itemize}
\item druhá položka
\end{enumerate}
1. první položka
• první bod první položky
• druhý bod první položky
2. druhá položka
Bodovaný úkol 5 (0,25 b.) V dokumentu Bodované úkoly upravte dané položky do seznamu.
3.4 Plovoucí objekty
Některé prvky dokumentu (nejčastěji tabulky a obrázky) se nesází podle umístění ve zdrojovém kódu, ale
jejich pozice se určuje až při sazbě. Tyto prvky nazýváme plovoucí objekty. LATEX se je snaží vysázet na vhodnou
pozici, zabraňuje tak rozdělení objektu na více stran a podobně.
3.4.1 Tabulky
Tabulky se v LATEXu sázejí poměrně obtížně. Některé editory, včetně Texmakeru, proto mají integrované
funkce, které jejich tvorbu usnadňují. Pokusme se ale vytvořit tabulku bez nich. Zdrojový kód si opět vysvětlíme
na příkladě.
\begin{table}[!ht]
\centering
\begin{tabular}{|l|c|r|}
\hline
Zarovnání vlevo & Na střed & Vpravo \\ \hline
1 & 2 & 3 \\ \hline
\multicolumn{3}{|c|}{Tabulka} \\ \hline
\end{tabular}
\caption{Popisek tabulky} \label{tab:oznaceni}
\end{table}
Zarovnání vlevo Na střed Vpravo
1 2 3
Tabulka
Tabulka 1: Popisek tabulky
Příkazem \begin{table} se zahajuje prostředí plovoucího objektu. Pomocí volitelného parametru pak máme
možnost specifikovat, kam má LATEX tento objekt umístit. Protože s umístěním bývají problémy, je vhodné
používat volitelné parametry tohoto příkazu. Ty jsou následující.
• ! přikáže LATEXu, aby ignoroval některá svá omezení pro umístění plovoucího objektu
• h přikazuje umístit objekt „tady , tedy dle pořadí ve zdrojovém kódu
6
• t umístí objekt nahoru na stránku
• b umístí objekt dolů na stránku
• p umístí objekt na stránku, kde jsou pouze plovoucí objekty
Tyto parametry můžeme libovolně kombinovat, LATEX je pak bude načítat od prvního k poslednímu. V našem
případě, kdy využíváme kombinaci !ht, se LATEXsnaží tabulku nejprve umístit na dané místo. Pokud se mu to
nepodaří, pokusí se jí umístit nahoru na stránku.
Dále pomocí příkazu \centering říkáme, že si přejeme daný objekt zarovnat na střed.
Samotná tabulka začíná až příkazem \begin{tabular}{}. Do povinného parametru pak uvádíme, jak
mají být zarovnané sloupce tabulky (tedy i kolik jich je) a jak mají být oddělené, tedy l znamená sloupec
zarovnaný vlevo, c na střed a r vpravo. Každé písmeno reprezentuje jeden sloupec, tedy pokud bychom
chtěli sloupec přidat, musíme přidat i písmeno. | značí oddělení sloupců jednou svislou čarou. Následující
příkaz \hline vysází vodorovnou čáru na vrchu tabulky. Jednotlivé buňky (v řádku) oddělujeme pomocí
&, přechod na nový řádek zařídíme pomocí \\. Přejeme-li si sloučit více buněk dohromady, můžeme využít
\multicolumn{počet sloupců}{zarovnání}{text}. Po ukončení tabulky (\end{tabular}) můžeme přidat
její popisek pomocí příkazu \caption{popisek}. Tím se tabulka zároveň očísluje. Pokud bychom se pak chtěli
na toto číslo odkazovat, je nutné si tabulku nějak označit. To provedeme pomocí \label{tab:oznaceni}1
.
Bodovaný úkol 6 (0,5 b.) V dokumentu Bodované úkoly upravte dané položky do tabulky.
3.4.2 Obrázky
Obrázky se do dokumentu implicitně nahrávají ze složky, kde je uložený zdrojový kód, pro přehlednost je
ale zvykem je nahrávat z podsložky img. Základní syntaxe je podobná jako u tabulek, viz příklad.
\begin{figure}[!ht]
\centering
\includegraphics[velikost a další možnosti]{img/jméno_obrázku.přípona}
\caption{obr:popisek obrázku}
\label{označení_obrázku}
\end{figure}
Oproti tabulkám tedy požíváme prostředí figure. Obrázek nahráváme příkazem \includegraphics[]{}, který
ale nepatří mezi základní příkazy, proto je nutné includovat balíček graphicx. Pomocí volitelného parametru
můžeme měnit velikost a orientaci obrázku, zatím se ale soustřeďme pouze na velikost. Protože je poněkud
neohrabané udávat velikost obrázku ve standardních jednotkách, budeme využívat spíše násobky šířky textu.
Šířku textu nám dává příkaz \textwidth, jeho použití pak vypadá např. takto:
\includegraphics[width = 0.7\textwidth]{jméno_obrázku.přípona}.
LATEX akceptuje obrázky typu JPG, PNG, PDF a EPS (při použití balíčku epstopdf). Popisek obrázku a jeho
označení jsou stejné jako u tabulek.
3.4.3 Odkazování
Protože se v textu často potřebujeme odkazovat na informace uvedené v tabulkách nebo případně na obrázky,
nabízí LATEX možnost označit tyto plovoucí objekty příkazem \label{označení} a později se na ně odkázat
pomocí \ref{označení}, resp. \eqref{označení} pro rovnice. Tento příkaz vysází číslo daného objektu, použití
tedy vypadá takto:
...viz informace uvedené v Tabulce \ref{označení}...
Pokud se na objekt odkazujeme dříve, než ho pojmenujeme, LATEX při prvním překladu vypíše varování, že
nenašel pojmenování. Při druhém překladu už ho pak má načtené a pojmenuje objekt správně.
Stejným způsobem se lze odkazovat i na sekce textu. Pojmenujeme je opět pomocí příkazu \label{}, který
napíšeme do dané sekce. Je zvykem ho psát rovnou za příkaz \section{} (u plovoucích objektů za \caption{}),
neboť příkaz \label{} vytvoří odkaz na nejbližší odkazovatelný objekt, který se před ním vyskytl v kódu.
Bodovaný úkol 7 (0,25 b.) Vysázejte do dokumentu Bodované úkoly logo Semináře vědy a techniky, jeho
šířku volte jako polovinu šířky textu. Dejte mu popisek a označení. Napište větu, ve které se na něj odkážete
pomocí \ref{}.
1Označení uvozujeme typem objektu, abychom se později v označeních vyznali.
7
3.5 Matematický mód
Největší přednost LATEXu se skrývá v sazbě matematických vzorců. Nabízí obrovské množství symbolů (které
se snadno sázejí), takže není problém během chvilky napsat například
lim
n→∞
an = a ⇐⇒ (∀ε > 0)(∃no ∈ N)(∀n > no)(|an − a| < ε).
Mnoho užitečných příkazů a prostředí nám nabízí balíčky AMS-LATEX, které budeme dále používat.
3.5.1 Matematická prostředí
Do matematického módu uprostřed textu vstoupíme pomocí symbolu $ a tím ho i ukončíme. Pokud bychom
do něj tedy chtěli na tomto místě vstoupit a napsat třeba x2
, napíšeme $x^2$. Pokud bychom chtěli napsat
matematický vzorec na samostatný řádek, provedeme to příkazem $$vzorec$$.
Vzorec $c^2 = a^2 + b^2$ v textu.
Vzorec na
$$c^2 = a^2 + b^2$$
samostatném řádku.
Vzorec c2
= a2
+ b2
v textu. Vzorec na
c2
= a2
+ b2
samostatném řádku.
Pokud píšeme matematický výraz do řádku, tak se jej LATEXsnaží upravit tak, aby příliš nenarušoval formátování
textu. Rozdíl vzorce v textu a na samostatném řádku je patrný v následujícím příkladě.
$\lim _{n \to \infty} \sum ^{n} _{k=1}a_k$
$$\lim _{n \to \infty} \sum ^{n} _{k=1}a_k$$
limn→∞
n
k=1 ak
lim
n→∞
n
k=1
ak
Občas se také potřebujeme na daný vzorec odkazovat. K tomu slouží číslované rovnice, které můžeme označit
příkazem \label{}. V LATEXu je tvoříme pomocí prostředí equation, lepší je ale používat align z balíčku
amsmath. Toto prostředí existuje i ve variantě bez číslování (align*), můžeme jím tedy nahradit i $$ $$. Jeho
syntaxe pak vypadá takto.
\begin{align} \label{eq:teorie_relativity}
E=mc^2
\end{align}
E = mc2
(1)
3.5.2 Text v matematickém módu
Každé písmeno je v matematickém módu chápáno jako proměnná, a tak se sází odděleně kurzívou. Konstanty
je zvykem psát vzpřímeně, k tomu využíváme příkaz \mathrm{znak}. V případě některých funkcí, které je taky
zvykem psát vzpřímeně (např. sinus), můžeme využít přímo příkazu pro danou funkci (\sin{x}), která vysází
text vzpřímeně a s příslušnou mezerou za ní. Číselné množiny se pak značí pomocí \mathbb{množina}. Např
pro množinu reálných čísel \mathbb{R}, vysází se R. Přejeme-li si vysázet větší část textu v matematickém
módu, užijeme \text{text}.
3.5.3 Několik příkladů sazby v matematickém módu
Matematických symbolů, které je možné sázet, je obrovské množství. My si uvedeme pouze ty základní
příkazy, obsáhlejší seznam (se spoustou dalších užitečných informací) najdete v [3].
Řecká písmena se sází velmi jednoduše, obvykle příkazem \písmeno. Například \alpha, \beta, \gamma.
Velká řecká písmena vysázíme tak, že v kódu napíšeme první písmeno velké, např. \Lambda.
$\alpha ,\beta ,\gamma ,\lambda ,\Lambda$ α, β, γ, λ, Λ
8
Indexy píšeme pomocí speciálních znaků ^ a _. Chceme-li tedy například napsat kubickou rovnici, použijeme
následující kód.
$a_3x^3 + a_2x^2 + a_1x + a_0 =0$ a3x3
+ a2x2
+ a1x + a0 = 0
Pokud chceme do indexu napsat více než jeden znak, je nutné znaky uzavřít do složených závorek.
$a^11, a^{11}$ a1
1, a11
Zlomky sázíme pomocí příkazu \frac{čitatel}{jmenovatel}. Složený zlomek vytvoříme tak, že do čitatele
i jmenovatele zadáme opět příkaz \frac{}{}.
$\frac{\frac{a}{b}}{\frac{c}{d}}$ a
b
c
d
Pokud se pokusíme uzavřít zlomek do závorek, dostáváme následující.
$(\frac{a}{b})^2$
(
a
b
)2
Takovéto závorky se nám jistě nelíbí, z toho důvodu musíme použít příkaz \left( \frac{a}{b}\right) ^2.
Prostředí \left \right upraví závorky tak, aby byly stejně velké jako zlomek mezi nimi. Zároveň umí pracovat
i s jinými typy závorek.
$\left( \frac{a}{b} \right) ^2$ a
b
2
Velikost závorek můžeme nastavit i manuálně. To se hodí zejména v případě, kdy píšeme několik závorek
za sebe.
$\Bigg( \bigg( \Big( \big( \frac{a}{b}
\big) \Big) \bigg) \Bigg) $
a
b
Odmocniny tvoříme příkazem \sqrt{a}.
$\sqrt{225}=15$
√
225 = 15
Pomocí volitelného parametru pak můžeme dodat stupeň odmocniny.
$\sqrt[n]{a}$ n
√
a
Balíčky AMS-LATEX (mimo jiné amsmath, amsfonts, amsthm) nám dávají k dispozici spoustu další příkazů,
například umožňují jednoduše sázet matice. Ty se sázejí pomocí prostředí pmatrix podobně jako tabulky.
$$\begin{pmatrix}
1 & 2 & 3\\
4 & 5 & 6\\
7 & 8 & 9
\end{pmatrix} $$


1 2 3
4 5 6
7 8 9


9
Další příklady Uveďme si nyní několik různých příkladů matematických vzorců. Začněme definicí limity,
která uvozovala tuto kapitolu.
\usepackage{amsfonts}
$\lim _{n \to \infty} a_n = a \quad
\Longleftrightarrow \quad (\forall
\varepsilon > 0) (\exists n_o \in \mathbb{N})
(\forall n>n_o)(|a_n - a| < \varepsilon).$
limn→∞ an = a ⇐⇒ (∀ε > 0)
(∃no ∈ N)(∀n > no)(|an − a| < ε).
$\int _{-\infty}^{+\infty} \frac{1}
{\sigma \sqrt{2\pi}} \mathrm{e}^{-\frac
{(x-\mu )^2}{2\sigma ^2}} \: \mathrm{d}x = 1$
+∞
−∞
1
σ
√
2π
e−
(x−µ)2
2σ2
dx = 1
$\mathrm{sgn}(x) = \left\{
\begin{array}{rr}
-1 & x<0,\\
0 & x=0,\\
1 & x>0.
\end{array}\right.$
sgn(x) =



−1 x < 0,
0 x = 0,
1 x > 0.
Bodovaný úkol 8 (0,75 b.) Vysázejte do dokumentu Bodované úkoly rovnici
f(x) =
∞
n=0
f(n)
(c)
n!
(x − c)n
.
3.6 Tvorba vlastních příkazů
V dokumentech často potřebujeme napsat mnohokrát za sebou to samé. To sice můžeme vyřešit pomocí
zkratek Ctrl-C a Ctrl-V, mnohem praktičtější je ale vytvořit si vlastní příkaz, který vysází daný text. LATEXnám
to umožňuje pomocí příkazu \newcommand{příkaz}{definice}, který píšeme do preambule.
\newcommand{\svat}{Seminář vědy a techniky}
\svat
Seminář vědy a techniky
Možnosti \newcommand jsou ale mnohem větší, můžeme totiž zadat i parametry našeho příkazu. Syntaxe pak
musí být takováto: \newcommand{příkaz}[počet parametrů][implicitní nastavení]{definice}. V definici
se pak na parametr odkazujeme pomocí # a číslem parametru.
\newcommand{\integral}[4]
{$\int _{#1 }^{#2 }#3 \: \mathrm{d}#4 $}
\integral{1}{2}{f(x)}{x}
2
1
f(x) dx
10
3.7 Seznam použité literatury
Ve vědeckých článcích je pravidlem uvádět seznam literatury, kterou jsme k tvorbě daného článku využili. V
LATEXu nám k vytvoření této sekce slouží prostředí thebibliography, kterému pomocí povinného parametru
předáváme informaci, kolik článků maximálně citujeme. Tento údaj slouží především k formátování seznamu
použité literatury, podle počtu číslic v zarovnává položky v dané vzdálenosti od kraje stránky. Pokud je tedy
citovaných článků nejvýše 9, použijeme devítku jako parametr. Je-li jich nejvýše 99, použijeme 99 jako parametr.
Prostředí se pak dále chová stejně jako seznam, jen místo příkazu \item musíme využít \bibitem{označní}.
Pomocí tohoto příkazu citovaný článek rovnou označíme. Pokud bychom se na něj chtěli v textu odkazovat,
použijeme \cite{označení}.
\begin{thebibliography}{9}
\bibitem{notsoshort} T. Oetiker, H. Partl, I. Hyna, E. Schlegl,
\textit{The Not So Short Introduction to {\LaTeXe}, version 5.03},
\url{tobi.oetiker.ch/lshort/lshort.pdf}
\end{thebibliography}
3.8 Grafika
V LATEXu můžeme vytvářet vlastní jednoduché obrázky. Slouží k tomu prostředí picture(x,y), kde x
a y jsou rozměry obrázku. Abychom se nemuseli neustále opakovat s jednotkami, na začátku je nastavíme
příkazem \setlength{\unitlength}{jednotka}. Pro vložení objektu do obrázku do bodu (x,y) pak využijeme
\put(x,y){objekt}. Jako objekt může sloužit například text, dostupné jsou ale i geometrické tvary.
• úsečku vytvoříme pomocí \line(x,y){délka}, kde (x,y) značí směr, kterým budeme úsečku kreslit (x a
y musí být v intervalu −6; 6 ) a délka značí délku průmětu do osy x. V případě úsečky kolmé na osu x
pak délka znamená průmět do osy y
• šipku získáme velmi podobně jako úsečku, příkazem \vector(x,y){délka}, x a y nyní musí být v intervalu
−4; 4
• kružnici vysázíme díky \circle{průměr}, kde průměr nesmí být větší než cca 14 mm. Pro větší průměry
je nutné použít balíček pspicture.
\setlength{\unitlength}{1mm}
\begin{picture}(50,40)
\put(0,5){\line(1,0){40}}
\put(40,5){\line(0,1){30}}
\put(0,5){\line(4,3){40}}
\put(17,0){$a=4$}
\put(42,20){$b=3$}
\put(17,25){$c=5$}
\end{picture} 










a = 4
b = 3
c = 5
Pro tvorbu složitějších obrázků je vhodné najít balíčky, které se nám pro daný obrázek hodí, protože tvorba
v prostředí picture je poměrně náročná.
11
3.9 Prezentace
Pokud napíšeme v LATEXu článek, ke kterému potřebujeme vytvořit prezentaci, můžeme jej rovnou využít a
za pomoci balíčku beamer transformovat do prezentace, aniž bychom museli obtížně přepisovat článek do PowerPointu.
V tomto návodu se budeme věnovat pouze naprostým základům beameru, podrobněji jej probereme až
v dalších sériích Semináře vědy a techniky. Jeho použití a základní příkazy si probereme na příkladu.
\documentclass{beamer}
\usetheme{Warsaw}
\usepackage[utf8]{inputenc}
\begin{document}
\begin{frame}
\frametitle{S.V.A.T}
\begin{columns}
\begin{column}{0.5\textwidth}
\begin{itemize}
\item Seminář
\item vědy \pause
\item a
\item techniky
\end{itemize}
\end{column}
\begin{column}{0.5\textwidth}
\includegraphics[width = \textwidth]{img/logo_svat}
\end{column}
\end{columns}
\end{frame}
\end{document}
S.V.A.T
Semin´aˇr
vˇedy
a
techniky
Pomocí \usetheme{} nastavujeme schéma prezentace. Ta jsou pojmenována po městech, kromě Warsaw tak
existují ještě např. schémata Frankfurt, Madrid a Berlin. Slide vytvoříme pomocí prostředí frame, jeho název
pak příkazem \frametitle. Slide můžeme rozdělit na sloupce pomocí prostředí columns, jednotlivé sloupce
jsou pak prostředí column. Velmi užitečný je příkaz \pause, kterým nastavujeme postupně se objevující prvky
na slidu. V beameru pak fungují všechny příkazy, které fungují při tvorbě textového dokumentu.
12
4 Závěr
S LATEXem během svého studia ještě nejspíše strávíte dlouhé večery, možná i noci. Ačkoli se jeho používání
zpočátku může jevit dost obtížné, po pár napsaných dokumentech si zvyknete na jeho syntaxi a budete schopni
psát rychle i takové vzorce, jejichž tvorba ve Wordu trvá věčnost. Zároveň vaše dokumenty budou vypadat
profesionálně, už na první pohled lze rozpoznat texty sázené Wordem a LATEXem. Schopnost psát v LATEXu je
taky, mimo jiné, ceněnou položkou v životopisu. Přeji Vám příjemné chvíle strávené s tímto sázecím programem.
A i v těch nejhorších chvílích, kdy na Vás vyskočí 10 errorů, nepropadejte panice!
– autor
Reference
[1] T. Oetiker, H. Partl, I. Hyna, E. Schlegl, The Not So Short Introduction to LATEX 2ε, version 5.03, tobi.
oetiker.ch/lshort/lshort.pdf
[2] Matematický korespondenční seminář, TEX, http://mks.mff.cuni.cz/info/tex/, citováno 27. 9. 2014
[3] LATEXovník, http://frcatel.fri.uniza.sk/~beerb/latex/latexovnik.pdf
[4] P. Satrapa, LATEX pro pragmatiky, verze 1.1, http://www.nti.tul.cz/~satrapa/docs/latex/
latex-pro-pragmatiky.pdf
[5] P. Sopouch, P. Formánek, LATEX v kostce, verze 0.9, http://www.it.cas.cz/manual/latex/
[6] L. Lomtatidze, R. Plch, Sázíme v LATEXu diplomovou práci z matematiky, Brno 2003
[7] V. Paštyková, Prezentace vlastních prací – formátování textu, http://svat.fjfi.cvut.cz/files/SVAT_
zpracovani_dat_word.pdf
13