19. května 2025 č. 52 newsletter rektora Janáčkovy akademie múzických umění 3 minuty Headliner Úvodník Fotovzpomínka na prof. Alenu Veselou Alena Veselá v očích a vzpomínkách prof. Jana Jiraského Alena Veselá v očích a vzpomínkách doc. Břetislava Rychlíka Vzpomínky v médiích Vážení členové akademické obce, vážené kolegyně a vážení kolegové, v neděli 11. května nás opustila mimořádná žena, první polistopadová rektorka JAMU, prof. Alena Štěpánková- Veselá. Toto číslo periodika 3 MINUTY je věnováno pouze jí. Díky rozhovorům s ní (a koneckonců i díky její knize) vím, že byla velmi sympaticky střídmá. Popisovala dění kolem sebe věcně a bez příkras. Proto dovolte stručné vyjádření: Odešla klíčová osobnost naší instituce. Světoznámá umělkyně, schopná a energická manažerka, plná vášně a neutuchající zvídavosti. Její odkaz je, myslím, zřejmý: Nikdy se nevzdávejte. Čest její památce! MgA. Petr Michálek rektor JAMU Úvodník Fotovzpomínka S paní profesorkou Veselou jsem se osobně setkal poprvé na akustické zkoušce před mojí přijímací zkouškou na JAMU. Zavolal jsem tehdy na fakultu, zda je možné si předem vyzkoušet klavír, a ozvalo se "Janáčkova akademie, u telefonu Janáček". Vrátný se opravdu jmenoval Janáček a byl veselá kopa... Zkoušel jsem právě klavír v koncertním sále, když se otevřely snad pět metrů vysoké dveře a v nich stála drobná, očividně nevýznamná osoba: "Hrajte dál, já se jdu jen podívat, kdo to tady tak pěkně perlí tu Chopinovu etudu. A copak dalšího budete hrát?". Pochvala zafungovala, etuda se mi na zkouškách hrála dobře a dodatečně jsem pochopil, že mi přišla do sálu popřát štěstí samotná rektorka, varhanice mezinárodního věhlasu. Takové situace byly pro naši rektorku vlastně úplně typické. Jednou mi řekla: "Víte Honzo, já nemám až tak velký talent, ale měla jsem štěstí na vynikající lidi, jako byl třeba můj profesor varhan Michálek." Vynikala přirozenou skromností a měla vždy radost z umění ostatních. Ale když to bylo nutné, dokázala jednat i sebevědomě a být velmi tvrdohlavá. Třeba když škola neuspěla s žádostmi o dotaci na záchranu naší budovy propadající se do pohyblivého podloží, sedla si bez pozvání před kancelář Václava Klause a seděla tam několik dní, až ji nakonec tento strážce státní kasy přijal. Svou pokladnu před touto dámou hovořící plynně čtyřmi světovými jazyky neuhlídal, takže Hudební fakulta nejenom nespadla, ale byla celá krásně opravena. Čeho jsem si na naší rektorce vážil nejvíc, to byla její pozornost vůči studentům. Za všech okolností vnímala, co je nejdůležitější, co dělá uměleckou školu uměleckou, a že kvalita se měří výsledkem, ničím jiným. Našla si čas i na ročníkové koncerty studentů a pokud někdo z nich dosáhl třeba mezinárodního ocenění, pozvala ho na přátelskou besedu do své pracovny, aby dala najevo, jak si uměleckých výsledků váží. O mimořádně nadané studenty se zajímala i dlouhá léta po ukončení své pedagogické činnosti na JAMU, pomáhala jim ke koncertním příležitostem. Je určitě ve velké míře zásluhou paní profesorky Veselé, že JAMU vnímám a vždy budu vnímat jako svou Alma mater, v pravém smyslu tohoto sousloví. Alena Veselá v očích a vzpomínkách prof. Jana Jiraského Text byl poprvé uveřejněn v roce 2023 Měl jsem štěstí, že jsem mohl natočit neuvěřitelný příběh světové varhanice, pedagožky, horolezkyně, lyžařky a profesorky Aleny Štěpánkové-Veselé. Dcera významného chemika, v jehož rodině se pěstovala hudba (Chemické kvarteto), otec koncem 19. století působil jako chemik v Číně. Od sedmi let docházela na hodiny klavíru k Janáčkově žačce Zdeňce Illnerové. Předpoklady pro varhanní hru rozpoznal u mladé pianistky profesor brněnské konzervatoře František Michálek. Alena Veselá absolvovala reálné gymnázium v Brně, varhany vystudovala nejprve na brněnské konzervatoři právě u prof. Michálka, u stejného pedagoga pak studia završila na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Současně studovala hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. S koncertní činností začala ještě za dob studií a věnovala se jí až do svého odchodu. V den svých stých (!) narozenin koncertovala v Brně v Jezuitském kostele na zakončení 43. ročníku varhanního festivalu, který založila. Za rok to zopakovala. Bylo jí 101 roků. Účinkovala téměř ve všech zemích Evropy, hrála v nejvýznamnějších světových varhanních centrech. Spojené státy americké projela od Minneapolisu po Los Angeles, koncertovala v kanadském Montrealu i za polárním kruhem v Norsku. Účinkovala na významných světových festivalech (Pražské jaro, Vlámský festival), vystupovala jako sólistka s předními českými i zahraničními orchestry (Česká filharmonie, Státní filharmonie Brno, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Dvořákův komorní orchestr, Komorní orchestr Bohuslava Martinů, Londýnský komorní orchestr, Filharmonie v Bergenu, Krakovská filharmonie, Bukurešťská filharmonie). Byla členkou mnoha mezinárodních porot a od roku 1952 pedagogicky působila na JAMU, kde byla po listopadu 1989 sedm let rektorkou (jedinou ženou mezi muži v historii školy). Vedle hudby byl celoživotní láskou Aleny Veselé sport. Oblíbila si zejména lyžování (sjezdové – je krajskou přebornicí, lyžovala ještě po pětaosmdesátce!) a také horolezectví, pokořila na 40 tatranských vrcholů. Byla do posledních chvil stále aktivní v kulturním životě země a města Brna, stála v čele kulturního zápasu za výstavbu nového koncertního sálu v Brně. Ještě si letos stihla poklepat na základní kámen. Úžasná žena. Hluboce se skláním před její památkou. Alena Veselá v očích a vzpomínkách doc. Břetislava Rychlíka Reportáž České televize ze seriálu Paměťová stopa na FB stránce Událostí v regionech Reportáž Českého rozhlasu ze seriálu Paměťová stopa Článek o koncertu ke 100. narozeninám na webu KlasikaPlus.cz Vzpomínky v médiích Opustila nás paní profesorka Napište přímo mně! Zápisy z kolegia rektora Zápisy z porad vedení Všechna čísla periodika 3 MINUTY sazba: Jan Pohořelický, grafické prvky: Canva, Jan Pohořelický, Foto: archiv JAMU, Anna Pecková, Jan Šoula