str. 1 uvnitřčísla:uvnitřčísla:uvnitřčísla:uvnitřčísla:uvnitřčísla: JANÁČKJANÁČKJANÁČKJANÁČKJANÁČKOOOOOVA AKVA AKVA AKVA AKVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ JAMU 2/2002Martě k narozeninám Dne 22. října 2002 zvolil Akademický senát JAMU nového rektora JAMU. O tuto funkci se ucházeli prof. Václav Cejpek, dosavadní děkan Divadelní fakulty, a prof. Leoš Faltus, prorektor JAMU. Poté, co oba kandidáti vystoupili před akademickou obcí se svými představami o budoucím vývoji školy, přistoupil AS JAMU (na snímku vlevo) k rozpravě a tajnému hlasování, z něhož vyšel jako budoucí rektor JAMU prof. Václav Cejpek. Rozhovor s novým rektorem i ohlédnutí za funkčním obdobím prof. Aloise Hajdy přineseme v příštím čísle Občasníku. Je jistě příjemné být u toho, když něco vzniká, aby to prošlo dlouhou životní cestou. Je dobré být u tohoto zrodu v plnoletosti a ještě příjemnější je dočkat se padesátileté zralosti novokřtěnce. Martou prošlo padesát absolventských ročníků Divadelní fakulty JAMU. Není těžké vyjmenovat některé z nejúspěšnějších absolventů, počínaje Vladimírem Menšíkem, Jiřím Tomkem a Lubomírem Kostelkou, přes Josefa Somra, Ladislava Lakomého, Jaroslava Dufka, Josefa Husníka, Ladislava Freje, Věru Galatíkovou, Bolka Polívku, Elišku Balzerovou, Janu Švandovou, Jiřího Bartošku, Karla Heřmánka, Pavla Zedníčka, Miroslava Donutila a celou řadu dalších herců, režisérů, dramaturgů až k absolventům současným. Mnohem složitější by bylo zjistit, kolik za těch padesát sezon navštívilo Martu – jako diváci – významných studentských talentů, posléze osobností vědeckých, vynikajících lékařů, architektů, badatelů, filozofů, pedagogů. Marta byla vždycky mladá, a to nejen mládím svých absolventů, ale také mládím svého publika. A to společně vytvářelo její jedinečnost. Po celých padesát let. V letech 1990–91 jsem měl štěstí být opět při tom, když Studio Marta, které bylo z havarijních důvodů před zavřením, prodělalo zásadní proměnu. Přestavbou dle návrhu arch. Jana Konečného se z něho stala moderní divadelní dílna s variabilním hracím prostorem. Při druhé významné dostavbě v letech 1997–98 získala Divadelní fakulta v Martě další dvě učebny scénografie, ale především dvě kvalitní herecké zkušebny, moderní světelnou a zvukovou technologii. Mohla se tak důsledně realizovat koncepce znovuobnovené Divadelní fakulty – studentské tvůrčí laboratoře. Pod vedením pedagogů vytvářejí posluchači absolventských ročníků uzavřené týmy: dramaturg, režisér, scénograf, divadelní manažer a především herci provádějí výzkum uměním – tvoří svá představení s generační výpovědí. Je to čas hledání, čas poznávání, čas nalézání – se všemi radostmi a bolestmi, se všemi riziky menší či větší úspěšnosti. Ale vždy s vírou v myšlenku T. G. Masaryka, že největší poznání lidské je poznání umělecké. Přeji jménem zakladatelské generace Marty všem současným i budoucím tvůrcům Marty do další padesátky divadelnické „Zlomte vaz“. Z projevu rektora JAMU prof. Aloise Hajdy na oslavách padesátiletého jubilea Studia Marta, dne 6. 10. 2002 Prof. Cejpek zvolen rektorem JAMU Noví děkani fakult hovoří o svých představách Rekordní MIK 2002 Úspěch Radky Herichové Rozhovor s děkanem Jurajem Slezáčkem Marta, svěží padesátnice Co je BCES? Zahraniční spolupráce JAMU Gaudeamus poprvé Knihovna a její přírůstky - diplomové práce studentů Fejeton Pavla Eisnera str. 20 místo fejetonu... ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ Na citu, vnuknutí v nás všechno záleží. Učil se snad Kubelík u Ševčíka nějakým základům hry na housle? Představa, že by se z ní člověk popukal. Kdyby byl pan profesor o něčem takovém vůbec začal, byl by ten vlasatý mládeneček pohodil kšticí a byl by děl: – Pane profesore, to pro mne není! Já se spoléhám na cit, na tu pravou českou krev muzikantskou. Ta je neomylná. – A pan profesor by se byl rozzářil: – Tak to mám rád! Do vás vtloukat prstoklady – jaké barbarství! Poj te ke mně, dejte mi pusu za tu odpově a – co jsem chtěl říci – dnes máme úterý, tak tedy mi na pátek nastudujete Kreutzerovu sonátu, ale to vám povídám, hezky s citem a podle vnuknutí té slavné české krve muzikantské. – Poslyšte, drahouškové, ono by se to bylo sběhlo trochu jinak. Pan profesor, takový hodný pán, byl by svého citového žáka v tu chvíli vykopal ze dveří, a už navždy. Jenže Kubelík byl Kubelík; jsa opravdu Kubelík, nechal cit citem. A pan profesor ho krmil prstoklady a stupnicemi a etudami, takovými, kterým chudáčkové říkají suchopárné; až pak jednoho dne — ale i to zas homeopathicky. A pořád a pořád ani slovo o nějakém citu. A nebylo nikdy jinak v žádném umění. Geniové malířství, za jejichž každé plátno vám Amerika vysází na stůl statisíce dolarů, začínali tak, že v dílně nějakého mistra třeli barvy. A jen tak namátkou: Maupassant, autor s atributy geniálnosti hodně jednoznačné, učil se u Flauberta po sedm let, jak se bere pero do ruky. /…/ Kumšt, velevážení, je ars, slovo až hrůza necitové, slovo jak orlí skřek nad ledovci Monterosy. To jen spisové našeho miláčka Neklana Ďouděry-Doubravského a romány naší velenadané romancierky Jiřinky Habercetlové-Hanžburské dýší citem (ano, trvám na tom, dýší): pročež si Ars a tedy i Čeština zacpávají nos. Má to důvody své, říkával v takových případech Heine. Věřte, drazí, není ve věcech Jazyka žádného citového Ducháčka, který všechno zařídí. Je v nás vloha jakožto fond surovinový, nic víc než surovinový, a jakožto schopnost množit jej, a pak tedy je v nás i jakýsi jazykový cit, ten však je ošemetně nespolehlivý. A tím ošemetnější, čím větší je náš jazykový fond. Kdo v umění slova něco dovede, nevychází z mučivých nejistot, ze zoufalých pochyb doslova půlnočních nikdy a nadosmrti nikdy. Proto je mu souzena jazyková problematika doživotní. Kdežto imbecilovi je hej – žádná strašidla slov nekřepčí o půlnoci kolem jeho lože, všechno je mu rajsky jasné, plác sem plác tam. Tvrdím, že profesor Ševčík byl na Kubelíka přísnější než na jiné žáky. Nebo nebezpečí pro Kubelíka bylo víc než pro jiné: právě proto, že to byl Kubelík. Cit a vnuknutí nestačí ani na vytvoření díla zvaného houskové knedlíky. Jen se, český autore, zeptej kterékoli Bětušky kuchyňské. Anebo to zkus; ale věz, že to pak budeš jíst sám. Pavel Eisner jednou větou IIIII jednou větou IIIII jednou větou IIIII jednou větou IIIII jednou větou IIIII jednou větou IIIII Děkanka Divadelní fakulty AMU Markéta Schartová zaslala vedení JAMU dopis, v němž děkuje za „účinnou přátelskou pomoc“, poskytnutou po letních povodních I Při knihovně JAMU byla z rozhodnutí rektora ustavena „knihovní rada“, která pracuje ve složení: Prof. Plešák (předseda), prof. Přidal, prof. Bártová, dr. Suchomelová, Mgr. Klein, MgA. Richter a Mgr. Čížková I S inscenací Oněgin reprezentovali studenti Divadelní fakulty naši školu na mezinárodních festivalech Istropolitana v Bratislavě a na festivalu vysokých divadelních škol ve Varšavě; Petra Hřebíčková zde získala ocenění za herecký výkon I Mimořádným vysvědčením pro naši školu je skutečnost, že pražský Činoherní klub zařadil Čičvákovu inscenaci Oněgina z produkce studia Marta do svého repertoáru, kde se setkala se skvělým kritickým ohlasem I V Komorní opeře HF JAMU se 5. 12. 2002 uskutečnila brněnská premiéra Žirafí opery M. Dvořákové a opery K. Škarky Don Juan v pekle – původní premiéra obou oper, jejichž autory jsou studenti HF, byla 10. 11. 2002 ve Stavovském divadle v Praze I V divadelním studiu Marta se od počátku ak. roku uskutečnily premiéry W. Schwab: Prezidentky, J. P. Sartre: S vyloučením veřejnosti, D. Gombár: Hugo Karas, F. Bruckner: Choroby mládí, Gingin-Sinakevič: Zvíře I Na Divadelní fakultě působí prof. Jens Jakob de Place Hansen z Utrechtu I O doktorské studium na JAMU se ucházelo pro ak. rok 2002/2003 na Hudební fakultě 12 zájemců – přijati byli 2, na Divadelní fakultě 21 přihlášených, přijato bylo 9 I K 20. 11. 2002 bylo na koleji Astorka ubytováno 230 studentů I Na Divadelní fakultě byly pro ak. rok 2002/2003 zřízeny nově tyto kabinety: Kabinet pro výzkum divadla a dramatu a Kabinet herecké pedagogiky a výzkumu herecké tvorby I V Mezinárodní soutěži varhaníků v Opavě získala letos na podzim studentka Hudební fakulty Marcela Hanáčková 2. cenu I Poprvé v historii Soutěže Bohuslava Martinů, konané v Praze 29. a 30. 11., získaly ocenění posluchačky HF JAMU: Drahoslava Jakubcová si přivezla 3. cenu a Martina Mergentalová čestné uznání I V polovině prosince proběhl Vánoční festival studentů Hudební fakulty, pořádaný k 55. výročí založení Janáčkovy akademie I (z knihy Bohyně čeká) str. 2 I NOVÍ DĚKANI NA FAKULTÁCH JAMU I NOVÍ DĚKANI NA FAKULTÁCH JAMU I Doc. Ing. Ivo Medek, Ph.D. – děkan Hudební fakulty Jaké budou Vaše první kroky ve funkci děkana? Jelikož se nikdo nenarodil jako děkan a – pokud vím – neexistuje ani žádná škola pro děkany, bude mojí snahou co nejdříve vplynout do své nové funkce tak, abych toho v tom „startovacím“ období co nejméně pokazil, zmeškal či zanedbal. Je to pro mne nepochybně zcela nová zkušenost, zkomplikovaná navíc i skutečností, že za normálních podmínek je nový děkan volen s přibližně půlročním předstihem, aby se mohl – ve spolupráci s dosavadním děkanem – na svoji práci dostatečně připravit a případně ji i – jaksi stínově – vykonávat. Já jsem byl zvolen 29. října a doslova za pár dní jsem již byl ve funkci. A takto vhozen do hloubky se pokouším co nejrychleji se naučit plavat… Naštěstí se mohu spolehnout na své nejbližší spolupracovníky a tak doufám, že toto období brzy společně překleneme, abychom se mohli již věnovat otázkám koncepčním. Jako jeden z hlavních úkolů vidím iniciovat rozvoj vlastních aktivit kateder, což předpokládá zaktivizovat vlastně celou akademickou obec. I proto vzniká studentská rada jako poradní orgán děkana, aby byla studentům dána možnost účastnit se jednání o otázkách pro ně významných. Začal jsem i s omlazováním kádru vedoucích kateder, které považuji za stěžejní v celém tomto „aktivačním“ procesu. V chodu je již i připomínkové řízení nového systému odměňování pedagogů. Ve svém „programovém prohlášení“ se zmiňujete o potřebě zvýšit atraktivnost Hudební fakulty JAMU v českém i evropském kontextu. Máte představu, jak a v jakém časovém horizontu toho dosáhnout? Problém atraktivnosti Hudební fakulty JAMU má několik rovin. První je určité zlepšení dosavadní prezentace, k čemuž přispěje inovace webových stránek a propagačních materiálů i cílená spolupráce s médii. To lze realizovat průběžně. Druhou je atraktivnost pro potencionální uchazeče o studium daná nabídkou předmětů a osobností, které je vyučují. Inovace tohoto charakteru si vyžádají delší časový horizont, zejména z pohledu té personální stránky, nebo řada pedagogů je již v důchodovém věku a hledat náhradu mezi mladými, ale již renomovanými osobnostmi je – vzhledem k ekonomickým podmínkám, které naše vysoké školství skýtá – značně obtížné i u nás, natož pak třeba v zahraničí. Na druhé straně chci přispět k vytvoření důstojných podmínek i pro působení těch pedagogů, kteří se i v důchodu budou ochotni angažovat ve prospěch fakulty jako emeritní profesoři. Jejich zkušenosti lze totiž jen stěží nahradit. Rovněž je potřeba instalovat nové atraktivní obory, o které bude zájem, a připodobnit fakultu rozsahem nabídky evropským hudebním univerzitám, protože připojení ke sjednocené a otevřené Evropě je již za dveřmi. A chceme-li fungovat na evropském „trhu studentů“, pak bude navíc nutno – a se nám to líbí nebo ne – překonat nevýhodu určité nálepky „východoevropské univerzity“. A to lze jen dosažením určitého nadstandardu, což nebude nijak lehké. A není tajemstvím, že konkurence vyrůstá i uvnitř republiky v podobě uměleckých kateder různých univerzit. I když byl před poměrně krátkou dobou ukončen proces akreditace oborů studijního programu Hudební fakulty, neznamená to konzervaci současného stavu. Jistě uvažujete o některých změnách a inovacích… Jak jsem se již zmínil v předchozím, jisté změny považuji za potřebné i v této oblasti. Vážně uvažujeme o některých nových oborech, jako je třeba kytara (na Moravě máme dva vynikající kytaristy-pedagogy a byla by škoda toho nevyužít), tuba, ale zvážíme i návrat akordeonu atd. Dále se jedná o oddělení, která jsou v zahraničí zcela standardní a hojně navštěvovaná – zejména jazzu a improvizace nebo multimediální tvorby. Je samozřejmé, že tyto inovace si vyžádají určitý čas na přípravu, ale věřím, že do akreditací za tři roky to stihneme. Pokud se týká „známého“ problému s nedostatkem prostoru, je jasné, že bude nutno trošku pozměnit zaběhaný systém výuky – tj. učit – v nejhorším případě – do čtvrtka oběda a pak rychle domů… Děkanské povinnosti Vám zaberou mnoho času. Jak se to promítne do Vaší osobní tvůrčí práce? Ostatně – čím se v této oblasti právě te za- býváte? Když jsem určité části akademické obce odsouhlasil (po značném vnitřním boji) kandidaturu na děkana, musel jsem přirozeně zakalkulovat fakt, že i bez děkanské funkce stěží „stíhám“ a že bude hůř… Jisté restrikce budou nutné. Ale horší než v těchto dnech to snad už nemůže být – první dny děkanování, mezinárodní festival a konference s patnácti zahraničními účastníky a hostujícími profesory, příprava premiéry mojí komorní opery a k tomu pár dalších „drobností“, jako třeba vydání anglické verze knihy o procesualitě jako kompozičním přístupu, nebo dokončení publikace (společně s prof. Piňosem) o multimediální tvorbě na brněnské scéně, o komponování raději nemluvím. Takže na nedostatek práce si vskutku stěžovat nemohu…Ivo Medek pronáší svou „volební řeč“ Rok 2002 se stal na Janáčkově akademii rokem volebním. Kromě volby nového rektora se uskutečnily také děkanské volby na obou fakultách JAMU. Zatímco děkanům, kteří své funkce předali – prof. Václavu Cejpkovi a prof. Kamile Klugarové – adresujeme poděkování, nově zvoleným děkanům jsme položili několik otázek. str. 19 Autoři Občasníku 2/2002: OBČASNÍK JAMU 2/2002 Redakčně připravili Miroslav Plešák a Jindra Bártová Tajemnice redakce: Petra Měš anová, rektorát JAMU E-mail: mestanova@jamu.cz Sazba: Donato, Šaracova 2, Brno Tisk: Ediční středisko JAMU Autoři kreseb a fotografií: Libor Fára, Magda Spílková, MgA. David Lobpreis, doc. MgA. Jiří Skovajsa, Tereza Bílková, Jana Hallová, Pavel Roubal, Dennis Stock a archiv JAMU Mgr. Libuše Čížková, vedoucí knihovny JAMU prof. Alois Hajda, rektor JAMU doc. MgA. Miloslav Jelínek, pedagog HF Marie Káňová, zahraniční oddělení rektorátu JAMU prof. Josef Karlík, vedoucí kabinetu herecké pedagogiky a výzkumu herecké tvorby prof. PhDr. Josef Kovalčuk, děkan Divadelní fakulty doc. Mgr. Jan Kolegar, vedoucí studia Marta doc. Ing. Ivo Medek, Ph.D., děkan Hudební fakulty Petra Měš anová, studijní oddělení rektorátu JAMU prof. Ing. Emanuel Ondráček, CSc., předseda správní rady BCES prof. PhDr. Miroslav Plešák, prorektor JAMU doc. MgA. Jiří Skovajsa, ředitel MIK doc. MgA. Juraj Slezáček, děkan Divadelní a loutkářské fakulty VŠMU prof. Alena Veselá, emeritní rektorka JAMU Pomáháme kolegům Po povodních, které postihly Prahu, poskytla Janáčkova akademie pomoc sesterské DAMU, jež přišla o velkou část základního fondu své knihovny. Po vzájemné konzultaci vyhotovila knihovna JAMU kopie knih ze Seznamu povinné literatury DAMU /Aischylos, Aristofanes, Euripides, Sofokles, Shakespeare, Hugo, Molière, Büchner, Mahen, Mrštíkové, Stroupežnický, Šrámek, Zeyer/, celkem 42 titulů po 2 kopiích, celková hodnota všech kopií v kroužkové vazbě je 6.600 Kč. Na Divadelní fakultě a rektorátu JAMU bylo v dobrovolné sbírce vybráno celkem 5351,– Kč, které byly odeslány na povodňové konto DAMU. Ediční rada JAMU rozhodla vyhovět prosbě Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, která přišla v důsledku povodní o celý fond skript od roku 1993. Bylo rozhodnuto věnovat této instituci po jednom exempláři všech publikací, které jsou v současné době na skladě Edičního střediska, a to v celkové ceně 2995,– Kč. Noví profesoři a docenti Prof. MgA. Kamila Klugarová Doc. Mgr. Jan Gogola Doc. MgA. Jana Goliášová Doc. MgA. Miloslav Jelínek Správní rada JAMU 28. listopadu 2002 se na farmě Boleslava Polívky v Olšanech uskutečnilo zasedání Správní rady JAMU, poslední ve funkčním období rektora Aloise Hajdy. Jednání poctil svou návštěvou náměstek ministryně školství a zúčastnili se ho také prorektoři a kvestor JAMU. Na snímku zprava: Ing. J. Horová (členka Rady města Brna), doc. Ing. J. Průša (náměstek ministryně školství), prof. A. Hajda (rektor JAMU), Ing. D. Vedralová (Ministerstvo financí), Ing. M. Friš (generální ředitel UNISTAV a.s.), předseda SR M. Weimann (ND v Brně), B. Polívka (herec a divadelní ředitel), Ing. J. Dobíšek (MŠMT), JUDr. E. Gondek (kvestor JAMU), Ing. V. Jeřábek (ředitel obch.divize KB), Mgr. B. Zoubek (ředitel Státní filharmonie Brno), Ing. M. Slezák (ředitel odboru obch. skupiny ČS), prof. M. Plešák a prof. L. Faltus (prorektoři JAMU). Z jednání byli omluveni ing. L. Martínek, ing. S. Novák (předseda asociace Liberal Consulting), JUDr. Dagmar Lastovecká (senátorka), ing. Z. Novák (náměstek ministra kultury) a V. Š astná (MŠMT). str. 3 Více než deset let uplynulo od chvíle, kdy jste se začal výrazně podílet na proměně Janáčkovy akademie a jako první děkan stanul v čele rekonstituované Divadelní fakulty. Kdybyste se měl ohlédnout zpět a porovnat svá tehdejší očekávání se současnou skutečností – jak by to dopadlo? A najde se něco, co jste absolutně nečekal a čím vás reálný vývoj zcela překvapil? Ono ani tak nejde mluvit o tehdej- šíchočekáváních.Polistopadu89seprostě otevřela příležitost utvářet, budovat a formovat prakticky novou divadelní fakultu. Šlo o to, kdo zvedne ten prapor a ujme se toho úkolu. Pro budoucí fakultu bylo velkým štěstím, že tu byla dlouhá řada osobností, které byly po celou dobu normalizace omezovány ve svých tvůrčích aktivitách a také zbaveny možnosti na vysoké škole působit. Mám na mysli například A. Hajdu, B. Srbu, A. Přidala, P. Švandu, J. Karlíka, N. Brettschneiderovou a mnoho dalších. A také, že tu byli lidé ze studiových divadel, kteří nejednou prokázali občanskou statečnost i schopnost čelit tlakům normalizačního režimu, jako např. Petr Scherhaufer, Petr Oslzlý, Arnošt Gold- flam,BřetislavRychlík,JanKonečný,Jana Preková a další. I pro ně byla za tohoto režimu půda vysoké umělecké školy zakázaná. Ti všichni přijali oslovení a do působení na JAMU měli velkou chu . Pro mě osobně rozhodnutí ujmout se úkolu vybudovat novou fakultu nebylo jednoduché. Byl jsem v té době poslancem a dokonce členem předsednictva České národní rady a mohl jsem mít před sebou docela slibnou politickou dráhu. Na druhé straně tu bylo HaDivadlo, které jsem do té chvíle prakticky řídil a které bylo potřeba převést do nové společenské situace s novými kulturními a uměleckými akcenty. Přesto jsem se rozhodl věnovat formování nové fakulty převážnou část své energie i schopností. Musím říci, že jsem tohoto rozhodnutí nikdy nelitoval a jsem pevně přesvědčený, že jsem udělal správně. Musím zdůraznit, že na tomto mém rozhodnutí měla velkou zásluhu tehdejší rektorka prof. Alena Štěpánková-Veselá, která celou proměnu Divadelní fakulty také velmi důrazně a velkoryse podpořila. A rovněž prof. Bořivoj Srba, který mě jako první oslovil s tím, že bych se tohoto úkolu měl ujmout. Prvním mým rozhodnutím bylo otevřít školu novým osobnostem, novým oborům, novým způsobům utváření studijních programů, novým myšlenkám i způsobům vyučování. Samozřejmě také více studentům. Všechno se dělo s velkým nasazením i rychlostí, proto se toho také hodně podařilo. Mimo jiné zásadní přestavba Marty, vybudování učebních prostor na Burešově ulici a posléze získání budovy na Mozartově ulici a její prakticky bleskové uzpůsobení potřebám fakulty. To vše se mi při zpětném pohledu jeví skoro jako zázrak. Překvapením tedy vlastně je, že se nám podařilo udělat prakticky vlastně všechno, o co jsme usilovali. Co považujete v následujícím období pro Divadelní fakultu za nejdůležitější a jaké budou Vaše první kroky v děkanské funkci? Dobu extenzivního rozvoje už má fakulta za sebou a za nejdůležitější dnes považuji důraz na kvalitu toho, co se na škole učí a na kvalitu tvůrčích uměleckých výkonů studentů a absolventů. S tím samozřejmě souvisí i náročnost na studenty i pedagogy. Velice stojím o to, abychom byli školou vynikající a špičkovou, která se takto bude prosazovat v evropském měřítku. Pokud jde o první kroky, ty už jsem vlastně udělal. Bylo mi jasné, že je třeba dát pevnější řád třetímu stupni, tedy doktorandskému studiu.V něm vidím budoucnost fakulty; že se totiž jeho prostřednictvím podaří vychovat novou generaci pedagogů fakulty, která bude připravená na vysoké odborné i umělecké úrovni. Rozhodl jsem se také ustavit dvě nová pracoviště – Kabinet pro výzkum divadla a dramatu a Kabinet herecké pedagogiky a výzkumu herecké tvorby. Tyto kabinety by měly zaručovat to, co dělá vysokou školu skutečnou vysokou školou – být místem, kde se hledá, experimentuje, ale také reflektuje a pojmenovává. V současné době se také scházím s vedoucími ateliérů a kabinetů a probírám a hledám s nimi nové možnosti a perspektivy každého ze studijních oborů. Těším se také na výsledky semestrálních prací ve všech oborech a chci být hodně náročný při jejich hodnoceních. Do čela Divadelní fakulty se vracíte po pětiletém šéfovském a šestiletém dramaturgickém působení v čiProf. PhDr. Josef Kovalčuk – děkan Divadelní fakulty nohře Národního divadla v Praze. Čím Vás tato zkušenost obohatila či nově vybavila ve vztahu k brněnské alma mater? Já jsem vždycky zastával názor, že pedagogové JAMU, a tím spíše vedoucí pedagogové hlavních oborů, by měli být umělecky činní, že by jejich studenti měli mít možnost vidět tvůrčí umělecké počiny svých pedagogů. Proto jsem se také rozhodl, že po šesti letech ve funkci děkana Divadelní fakulty musím přerušit svou akademickou dráhu a po určitou dobu zase naplno dělat divadlo. Už proto, abych získal nové podněty a impulzy pro své další pedagogické působení. Do tohoto rozhodování přišla výzva, abych se ujal vedení pražské činohry. Váhal jsem, ale nakonec jsem usoudil, že je to výzva, která se neodmítá. Těch poznatků a zkušeností je opravdu hodně. Pustil jsem se do zápasu o proměnu inscenačního stylu naší první scény a proto jsem ji také otevřel velkému množství nových tvůrců mladší a střední generace. To pochopitelně nebylo bez problémů. Přesto jsem si jistý, že se odstartovalo něco pozitivního, co své ovoce postupně bude přinášet. No a právě poznatky z tohoto zápasu jsou zkušeností, kterou mohu naší fakultě přinést. K čemu více tíhnou Vaše osobní odborné zájmy: k dramaturgické práci nebo k teoretické reflexi? Zůstávám samozřejmě především dramaturgem a věřím, že se k této profesi ještě vrátím. Schopnost teoretické reflexe by však k výbavě dramaturga měla také patřit. Rektor JAMU s předsedkyní AS DIFA Zojou Mikotovou dekorují Josefa Kovalčuka slavnostním děkanským límcem str. 18 HUDEBNÍ FAKULTA Magisterský studijní program BRTNÍK, Miloslav Individuální výuka na konzervatoři z pohledu pedagogické psychologie. BRÚČEK, Miroslav Trubka v církevní hudbě na Moravě v období baroka. BUBLEOVÁ, Eva 100. výročí vzniku ZUŠ Bohuslava Jeremiáše v Českých Budějovicích. BUCHTA, Josef Jaromír Hnilička – trumpetista a skladatel. BŮŽKOVÁ, Michaela Vznik a vývoj fugy až do doby J. S. Bacha. DITTMANN, Tomáš Varhanní dění na Prostějovsku ve 20. století. DOSTÁLOVÁ, Debora Ladění klávesových nástrojů – pohled z hlediska historického vývoje a praxe. DOSTÁLOVÁ, Zuzana César Franck: Sonáta A dur - srovnání houslové a violoncellové interpretace. FRANZE, Martin Duchovní hudba provozovaná v 18. a 19. století v mikulovských chrámech. HALA, Michal Ochrana autorských práv v EU v komparaci s českou právní úpravou. HALA, Michal Produkce zvukového záznamu festivalu Jazzfest Brno 2002. HAMRLA, Miroslav Využití elektronických hudebních nástrojů a počítačové techniky v kompozičním procesu. HOVORKOVÁ, Kateřina Duchovní rozměr ve tvorbě Martina Dohnala se zaměřením na druhou klavírní sonátu. HRUŠKOVÁ, Jana Petr Eben: Láska a smrt, interpretační rozbor. HUSAR, Kamil Fagotové koncerty Antonia Vivaldiho. CHROBOKOVÁ, Kateřina Chorální fantazie v tvorbě severoněmeckých skladatelů 17. století. CHYTILOVÁ, Jana Zámecký hudební archív v Kroměříži se zaměřením na houslovou tvorbu. POSPÍCHAL, Jiří Tradice českého houslařství a jeho kořeny v západní Evropě. POUTACHIDOU, Ekaterini Vznik a rozvoj dramatické výchovy v Řecku. RUDOLFOVÁ, Štěpánka Principy muzikoterapie a možnosti jejího využití. SRBA, Jan Instrumentální tvorba Arvo Pärta druhé poloviny sedmdesátých let. STAŇKOVÁ, Renata Koncertní a umělecká činnost komorního orchestru Pavla Josefa Vejvanovského. STRÁŽNICKÁ, Kateřina Vnímání hudby. SVAČINA, Norbert Zdeněk Pulec, osobnost sólisty a pedagoga. SVÍTILOVÁ, Lada Dokumentace a archivace hudebně-dramatického díla v Národním divadle v Brně. SVÍTILOVÁ, Lada Alessandro Scarlatti – L‘ Amor Generoso. ŠENKOVÁ, Svatava Kulturní politika státu a její dopad na činnost uměleckých institucí v oblasti profesionálního hudebního umění (SF Brno). ŠENKOVÁ, Svatava Příprava a realizace hudebního pořadu Notes. (Příspěvek z KO HF JAMU A. Scarlatti: L‘ Amor generoso). ŠUJAN, Vít Problematika interpretace kontrabasové lite- ratury. TOMÁŠEK, Radek Devět zrcadel života Ludwiga van Beethovena. TRTKOVÁ, Ilona Generálbas podle Carla Philippa Emanuela Bacha s přihlédnutím k požadavkům Johanna Joachima Quantze. VINKLÁTOVÁ, Petra Ústeckoorlické hudební tradice a Jaroslav Kocian. ZBOŘILOVÁ, Pavla Stabat Mater v pojetí Jana Křtitele Vaňhala. Problematika interpretace sólového altového partu. JANČÍKOVÁ, Lenka Hymnus Veni Creator Spiritus a příklady jeho zpracování ve varhanní literatuře. KAPL, Zdeněk Barokní gestika s ohledem na ztvárnění role Oloferna v barokním oratoriu „La Giuditta“ Benedetta Marcella. KAPLOVÁ, Jitka Pěvecké sbory v kompozicích Leonarda Bernsteina. KAVAN, Jan Notografické symboly tembrální a aleatorní hudby 60.let. KRATOCHVÍLOVÁ, Marta Francouzská barokní hudba v interpretaci dobové příčné flétny. KRYSTOŇ, Josef Hudební vývoj ve Strážnici. MACHÁČKOVÁ, Kateřina Nastudování opery Alessandra Scarlattiho L‘ Amor Generoso a její začlenění do hudebně historického kontextu. MAREČEK, David Pět pohledů na Schuberta. Některé problémy při interpretaci klavírního díla Franze Schuberta. MAREČKOVÁ – MENŠÍKOVÁ, Irena Alfred Cortot – pianista a pedagog se zaměřením na jeho interpretaci 2.Chopinova klavírního koncertu. MAZÁKOVÁ, Romana Pět skladeb dvacátého století pro sólový hoboj. MÜHLHANSL, Antonín Saxofon jako koncertní nástroj. Vznik a vývoj saxofonu, jeho rozšíření a uplatnění v hudbě 19. a první třetiny 20. století. MŽIK, Roman Osobnost doc. PhDr. Ivana Měrky. NĚMEČKOVÁ, Lenka Technologie nastudování skladby od notového zápisu až po veřejné vystoupení. NOVÁKOVÁ, Eva Vznik a vývoj fagotu. NOVOTNÝ, Pavel Repertoár Canadian Brass jako příklad možností aranžování pro žes ové kvinteto. Poslání knihy je především v tom – a nemůžeme to dosti zdůrazňovati – , aby se lidé naučili domýšleti všechny situace. Poslání všech knihoven je především v tom, aby lidstvo, vycházejíc z nich, vidělo jasně do všech nitek kteréhokoliv případu lidského dění. A je z toho určitá labilita společnosti, kterou přináší rozptyl teoretické literatury! Tato labilita je lepší než dnešní stabilita lidského nepřemýšlení, které se opírá pohodlně o obecně uznané pravdy. /Jiří Mahen, 1928/ str. 4 Když jsem první jarní den nahlédl do složky došlých přihlášek a viděl, že zdaleka není prázdná jako tou dobou v jiných letech, začal jsem tušit... Nikdo z nás ale nepočítal s takovým nárůstem zájmu, jaký se potvrdil po červnové uzávěrce. Konečný stav – navzdory zvýšení poplatků – překročil osmdesátku, což je padesátiprocentní meziroční nárůst. Bylo nutno přepracovat režim přidělování místností, délka každodenních koncertů účastníků se hrozivě protahovala. Vysvětlit všem, že mohou vystoupit jen jednou, dalo hodně úsilí. Naštěstí si několik cizinců vyžádalo náhradní zářijový termín. Poprvé se vyrovnal počet našich a cizích státních příslušníků, přes 40 zahraničních účastníků historie MIK nepamatuje. Přihlásili se nám zájemci z USA, Kanady, Japonska, Koreje, Ruska, Holandska, Španělska, Slovenska a ČR. Vyučovaly se obory klavír, cembalo, varhany, elektronické klávesové nástroje, housle, viola, violoncello, smyčcové kvarteto, flétna a zpěv, v září navíc trubka. Co to vše znamenalo pro náš „úsporný“ organizační tým, si nepředstaví ten, kdo těch dvanáct dní s námi neprožil. Naštěstí letos nedošlo k sebemenší komplikaci – snad kromě pádu dolarového kurzu (rozpočet MIK byl nastaven a platby byly stanoveny v době, kdy kurz byl 1 : 39, v den zahájení však byl nižší než 1 : 29 a pár dní to vypadalo na finanční kolaps. (I zde nám ale štěstí přálo a tak jsme přechodem na úsporný režim nejen zabránili finančnímu schodku, ale dokonce jsme zůstali ziskoví). Při „nonstop“ službách a neuvěřitelné obětavosti mých nejbližších spolupracovnic – paní PhDr. Zdeňky Stejskalové a studentky naší fakulty Jany Rouskové, tajemnice kurzů – které své umění řídit takový kurzovní gigant dovedly k úplné dokonalosti, šlo vše podle plánu, bez problémů a ještě se všudypřítomným úsměvem a porozuměním. My jsme vyučovali, ony „dělaly atmosféru“ a „plnily všecka přání“, čehož kurzisté bohatě využívali. Ostatně upřímná chvála a díky účastníků, kteří dnes mají možnost srovnání s obdobnými akcemi a u nás si cení právě oné rovnováhy mezi špičkovým pedagogickým obsazením a dokonalou organizační složkou, byly tím nejhezčím zadostiučiněním. Že by se i proto k nám studenti tak rádi vraceli? Kanadský pěvec Alain Nonat opět přilákal adepty ze všech koutů světa, přivezl i sympatickou japonskou pianistku Rinko Yoshino, která nejenže citlivě doprovázela jeho třídu, ale po jednom z koncertů na sebe vzala i roli pěvkyně a seznámila nás s tradicí japonské lidové písně. Pěvečtí účastníci si velice pochvalovali možnost dělení lekcí mezi tohoto pedagoga a prof. Annu Barovou. Úspěšnou premiéru měly varhany (doc. Kamila Klugarová) – díky novému nástroji se snad stanou trvalou součástí kurzů. Historicky první koncert kurzistů–varhaníků měl značný ohlas navzdory nepředstavitelnému vedru ve varhanním sálku, volajícím po klimatizaci. Poprvé zde otevřel svou třídu flétnista Václav Kunt. Jeho vstup do pedagogického sboru vyvolal erupci zájmu o tento obor. Ovšem dát každému z dvacítky flétnistů pět lekcí a stihnout i jejich koncerty znamenalo učit prakticky ve dne v noci, na což tento pedagog obětavě přistoupil a jeho žáci ho za to neskrývaně milovali. Také o Jana Jiraského, který spolu se mnou učil 23 klavíristů, byl velký zájem a určitě s jeho další spoluprací počítáme. Tradičním „zlatým hřebem“ byla návštěva Mikulova s odpoledním koncertem, procházkou za nádherného počasí. To ovšem byla jen předehra k návštěvě vinného sklepa, kde jsme při poslechu mikulovské cimbálové muziky ochutnávali to nejlepší, co místní vinaři vypěstovali. Nová přátelství, nové lásky... Jako každoročně – všichni se tu měli rádi a na těch pár krásných prázdninových dnů asi dlouho nezapomenou. Desítky dopisů, faxů a „mailů“ jsou důkazem toho, že lidem může být i při sebenáročnější práci příjemně, vznikne-li mezi nimi důvěra a porozumění. Jiří Skovajsa REKORDNÍ 35. MEZINÁRODNÍ MISTROVSKÉ INTERPRETAČNÍ KURZY str. 17 Z přírůstků knihovny JAMU Diplomové práce za akademický rok 2001/02 DIVADELNÍ FAKULTA Magisterský studijní program ADÁMEK, Jan Akrobacie v herecké přípravě a praxi. BAĎURA, Pavel Filmové postupy v divadelní režii. BEJVLOVÁ, Jana Využití internetu v divadelní činnosti. BLAŽKOVÁ, Petra Osobnost vedoucího amatérského divadelního souboru. BOGDÁLEK, Petr Letní kulturní akce v Brně. BUŠKOVÁ, Pavla Principy výuky psychosomatických disciplín na HKU Utrecht. CSONTOS, Viliam Stephen Sondheim Assassins. Kam se poděl americký sen? ČADILOVÁ, Tereza Kulturní politika dánského království se zaměřením na dánské divadlo. ČECHOVÁ, Jana Svět Samuela Becketta - motiv násilí. ČERMÁKOVÁ, Ludmila Interpretace poezie. ČVANČAROVÁ, Jitka Můj pohled na My Fair Lady. DROZDOVÁ, Hana Pojetí realismu v díle Nikolaje Koljady. DVOŘÁKOVÁ, Helena Život a dílo Federica Garcíi Lorcy. FRIDRICH, Richard Autorské muzikály inscenované na sjednocených vídeňských scénách. GRUNA , Tomáš Video v dramatické výchově. HAJDA, Petr Pubertální mládež a osobní výpově v amatérském divadle. HAK, Martin Pohled na stavbu lekce dramatické výchovy skrze Aristotelovu Poetiku. HŘEBÍČKOVÁ, Petra Cesty k současné interpretaci klasických postav. HOVORKOVÁ, Pavla Vývoj scénického osvětlení. JEŠKO, Milan Ako sa robí muzikál alebo Kritický pohl’ad na okolnosti vzniku absolventskej inscenácie „Křídla slávy“. JIRSOVÁ, Magdalena Výchova k toleranci metodami a prostředky dramatické výchovy. JORDA, Zdeněk Duchovní rozměr v herecké tvorbě. KLEISOVÁ, Dominika Charakteristika muzikálu a jeho uplatnenie v tvorbe Jozefa Bednárika. KLÍČ, Ondřej Zbytečný člověk v dramatu carského Ruska, aneb hledání tvořivé síly v člověku. KRATOCHVÍLOVÁ, Adéla Žonglování v práci s dětmi a dospívajícími. KRČMÁŘ, Roman Křídla slávy. Nazvučení inscenace a repríz muzikálu. KOLLER, Josef Hrdina s r.o. KREJČÍ, Bohumila Edith Piaf. KYSILKOVÁ, Barbora Využití Strukturálních fondů EU k financování kulturních aktivit v ČR. KRČMÁŘ, Roman Bezpečnost práce a požární ochrana v divadle. KUČEROVÁ, Michaela Scénografie v inscenaci dětského divadelního souboru. MACKOVÁ, Radka Divadlo Fórum. (Postupy divadla Fórum Augusto Boala v práci s dospívajícími u nás). MACHŮ, Věra Opereta v Brně – ano či ne. MACHŮ, Věra Realizace představení Eugèna Ionesca Král umírá ve Studiu Marta. MARKOVÁ, Sylva Komedie dell‘arte – zámecké divadlo v Českém Krumlově. MICHALCOVÁ, Martina Radošínské naivné divadlo alebo Ako sa rozplývajú detské sny. MILOŠOVÁ, Darja Aplikace marketingových postupů v divadelní činnosti. MILOŠOVÁ, Darja Open-Air festival Summer in the City ve Frankfurtu nad Mohanem. NOVÁK, Ondřej Vytváření postavy jako odhalování skrytých možností člověka. OVEČKOVÁ, Lucie Tajemník školního divadla. PÁLENÍKOVÁ, Kateřina Federico García Lorca v loutkovém divadle. POPKOVÁ, Jana Hudební složka v hudebně dramatické výchově pro sluchově postižené. RATAJSKÝ, Zdeněk Vnější a vnitřní herecká technika. RESSLER, Jiří Divadlo malých forem v současnosti. REGNEROVÁ, Hana Multikulturní výchova cestou dramatické vý- chovy. REMSOVÁ, Lenka Muzeopedagogická a dramatická výchova. SEDLÁČKOVÁ, Pavlína Bariéry v komunikaci v období profesní profilace vysokoškoláků. SCHNEIDER, Jiří Osobnost hráčů počítačových her. SMYSL, Oldřich Superstar. Rocková kultura a mýtus hvězdy. STARÝ, Jiří Hrdina současného českého dramatu. SVĚTLÍKOVÁ, Pavla Analýza personálního managementu pro divadelní praxi. SVOBODA, Tomáš Vyprávění příběhu hry. Vyprávění příběhu inscenace. SVIDERSKI, René Vaňkovka – místo pro život. Vznik kulturního, vzdělávacího a společenského komplexu z areálu bývalé továrny Vaňkovka. ŠIMKOVÁ, Anna Drama a ekosofie. ŠPIČKOVÁ, Klára Specifika současného českého dramatu. ŠPRYNAR, Jan Hledání historické paměti místa a její vyjádření divadelním obřadem. ŠTEFANKOVÁ, Barbora Vplyv rozprávky na sluchovo postihnuté deti v predškolskom veku a na I. stupni základnej školy. ŠUŠKLEBOVÁ, Bohumila Prevence sociálně patologických jevů dramatickou výchovou. TRTÍLEK, Pavel Fenomén komična ( teoretická část). Čingischán (praktická část). VALOVÁ, Lucie Volnočasové aktivity v dětských domovech z hlediska dramatické výchovy. VODIČKA, Ondřej Dětský divadelní festival (organizace divadelního festivalu). VRONSKÁ, Alexandra Jiřina Ryšánková-člověk a umělecký pedagog. WEWIOROVÁ, Kateřina Ester Krumbachová-malířka filmů. ZÁPAŘKOVÁ, Jana Propagace volnočasových aktivit pro děti. ZICHA, Ondřej Rekonstrukce brněnské Reduty. Bakalářský studijní program PEJCHA, Jiří Problematika práce divadelního zvukaře. ŠKUBAL, Jan Manuál pro divadelního zvukaře. ŠTĚPÁNEK, Martin Zvuk jako prostředek scénografie. ŽATECKÁ, Ivana Kontaktní snímání zvuku. str. 5 na postup do druhého kola, jak to určuje soutěžní řád. Ve druhém kole měli účastníci již možnost výběru z daných skladeb. Na pořadu byla skladba J. S. Bacha, jedno dílo autora 19. nebo 20. století a jedna ze dvou skladeb Jana Nováka: Iubilatio matutina a Iubilatio nocturna. Díky zařazení těchto skladeb do soutěže je vydavatelství Editio Bärenreiter vydalo tiskem. Finále, do kterého se probojovalo šest kandidátů, mělo dvě části. Nejprve přednesli účastníci Koncert F dur od J. Haydna, Hob. XVIII 7 na varhanním positivu s doprovodem členů Kvarteta města Brna v sále Hudební fakulty JAMU, v sále Besedního domu pak jednu skladbu C. Francka a skladbu dle vlastního výběru. Na rozdíl od většiny interpretačních soutěží sčítávají se u této soutěže body všech kol, takže vítězí ten, který dosáhl nejvyššího součtu bodů všech kol. První cenu získala Radka Herichová, studentka JAMU ze třídy Zdeňka Nováčka, která byla hodnocena ve všech kolech na prvním místě. Její projev byl vysoce muzikální, technicky suverénní, s velkým smyslem pro výstavbu, což prokázala např. při přednesu Schumannovy fugy. Její podání Letos v září se uskutečnil již sedmý ročník této soutěže. V pětiletém cyklu se zde střídají tyto obory: lesní roh, varhany, kontrabas, bicí nástroje a tuba. Záměrně byly vybrány nástroje, které v mezinárodním měřítku nemají časté soutěžní příležitosti. Letos byly podruhé na řadě varhany. Původně se přihlásilo k účasti 40 kandidátů, vlastní soutěže se účastnilo 28 mladých varhaníků z 10 zemí Evropy a Asie. Vedle hlavní interpretační soutěže, která je tříkolová, se konala samostatná soutěž ve varhanní improvizaci. Porota rozhodovala v tomto složení: Peter Planyavsky (Rakousko), předseda, Alena Veselá (ČR), místopředsedkyně, Helmut Deutsch (Německo), Julian Gembalski (Polsko), Pierre Perdigon (Francie), Ivan Sokol (Slovenská republika), Jan Hora (ČR). První kolo probíhalo v chrámu sv. Augustina, druhé kolo a finále v Besedním domě a na Hudební fakultě JAMU. Improvizační soutěž se konala v chrámu sv. Augustina. V prvním kole přednesli kandidáti tři povinné skladby: G. Frescobaldi: Bergamasca, J. S. Bach: Chorál Herr Jesu Christ, dich zu uns wend , BMW 655 a R. Schumann: Fuga na jméno B-A-C-H, op.60/VI. Zde se již projevilo, že úroveň soutěže bude velmi vysoká, a porota měla nesnadný úkol vybrat pouze 12 kandidátů VII. Mezinárodní interpretační soutěž při Mezinárodním hudebním festivalu Brno I. věty Widorovy VI. symfonie bylo zcela strhující. Vynikající výkony podával rovněž Petr Čech ze třídy Jana Hory (AMU), který je nositelem II. ceny. Jeho projev je technicky naprosto bezpečný, má výborně propracovanou artikulaci. Krásně vyzněl jeho přednes Haydnova koncertu, mimořádný cit pro výstavbu prokázal v Preludiu a fuze na jméno Alain od M. Duruflého. Třetí cena byla rozdělena mezi dvě varhanice z AMU, Lindu Sitkovou (J. Hora) a Danielu Kosinovou (J. Tůma). Sitková, která byla nejmladší finalistkou, mimořádně zaujala svým přednesem dvou částí z cyklu Laudes od Petra Ebena, Kosinová měla ve všech kolech velmi přesvědčivé výkony. Čestná uznání obdrželi So-Hyun-Park z Jižní Koreje a Jaroslav Tarnawski z Polska. Improvizační soutěž vyhrál Jakub Janšta z AMU, čestné uznání získal Bálint Korosi z Ma arska. Ze svých zkušeností v porotách mezinárodních soutěží mohu potvrdit stále se zvyšující úroveň kandidátů. Letos jsme neslyšeli žádný vyloženě slabší výkon. Jedním z důvodů stoupající úrovně soutěžících je jistě také to, že mají možnost studovat a připravovat se na kvalitních nástrojích s mechanickou trakturou a dále možnost cestovat a poznávat úroveň varhanního umění v zahraničí. Koncert laureátů v rámci festivalu Moravský podzim byl vyvrcholením soutěže a dokladem pozoruhodné úrovně našeho uměleckého mládí. A byl rovněž potvrzením vynikajícího úspěchu naší studentky. Alena Veselá Vynikající úspěch studentky Hudební fakulty Vždycky, kdykoliv přemýšlím o tom, jak prostý a jednoduchý má být hercův výkon a přitom přece jenom velkolepost sama, napadá mne stará legenda o čínském mudrci: Na nejtenčí vlas, který bylo možno sehnat, zavěsil vnadidlo menší než rýžové zrnko a pustil je do hlubin oceánu – a hle, chytil rybu velikou jako svět. Jenom ten, kdo je skutečně zasvěcen do tajemství umělecké tvorby, porozumí úplně. Tento zázrak a tento div nejsou pražádné romantické věci, ale hluboká pravda sama. Kdo jim zasvětí své síly, užasne nad tím, co vše lze vykonat a jak málo dosud bylo na světě vytvořeno. Svět zůstává se všemi oceány lidské moudrosti a lidské povýšenosti neustále a zůstane navěky lovištěm pro hrdinné a moudré duše. Musí tu být jenom správný poměr k příští kořisti: nejtenčí vlas, nejmenší vnadidlo. Což nad to jest, jest jenom nadutá ničemnost, která netvoří, poněvadž je neplodná. /Jiří Mahen, 1920/ str. 16 Ve školním roce 2002/2003 zahájila knihovna JAMU zkušební provoz modulu „výpůjční protokol“ knihovnického programu KP-SYS 1.2. Statistické údaje uložené v databázi studentů se aktivují čárovým kodem a fakultní průkaz studenta opatřený fotografií se stává také nepřenosným čtenářským průkazem. Jeho majitel po zaplacení registračního poplatku 50.- Kč / výše poplatku je stejná pro studenty, pedagogy a zaměstnance JAMU / má na základě předložení čtenářského průkazu právo využívat všechny veřejné knihovnické a informační služby knihovny: prezenční samoobslužné ve studovně, prezenční zprostředkované pracovníkem knihovny do studovny, absenční z uzavřených skladů, meziknihovní služby, poradenské, konzultační, bibliograficko-informační, reprografické… Základní výpůjční doba pro tuto kategorii uživatelů jsou tři měsíce s možností dvou osobních prodloužení ve stejné délce, tj. další tři měsíce. Sledovat a kontrolovat své výpůjčky, termín jejich vrácení mohou uživatelé na PC v půjčovně. V opačném případě modul výpůjční protokol registruje sankční poplatek 1 Kč za den a knihovní jednotku. Externí uživatelé knihovnických služeb po zaplacení registračního poplatku 100.– Kč obdrží plastovou průkazku s čárovým kodem, tato kategorie uživatelů může využívat převážně prezenčních služeb knihovny, výpůjční doba absenčních výpůjček je omezena pouze na jeden měsíc bez možnosti prodloužení. Uživatelé knihovny si mohou prohlížet elektronický katalog knihovny, ve kterém mohou vyhledávat zpracovaný fond monografií, hudebnin, periodik, vysokoškolských prací, zvukových a audiovizuálních dokumentů, článků v časopise, kapitol v knize. Co nového v knihovně JAMU Ediční středisko JAMU se může pochlubit nejen slibně se množícím počtem vydaných publikací, ale také grafickou úrovní jejich titulních stran. Na těch, které reprodukujeme, se podíleli výtvarníci Josef Ruszelák (Hynšt a Scherhaufer) a Otakar Longhin (Š astný). Vzhledem k velkému rozsahu knihovního fondu se při absenčních výpůjčkách ukládají nezpracované knihy a hudebniny do katalogu snímáním čárového kodu jen se základními údaji jako např. autor, název, signatura. Následná retrokonverze provedená při vrácení dokumentu definitivně ukončí zpracování dané knihovní jednotky. Tímto časově náročným způsobem chce knihovna v průběhu uvedeného školního roku uložit velkou část frekventovaných studijních titulů do katalogu a usnadnit tak uživatelům vyhledávání doporučené literatury. Ve spolupráci s OVIS plánuje knihovna v nejbližší době zpřístupnit katalog prostřednictvím školní sítě s možností objednávat odbornou literaturu, rezervovat nebo prodlužovat výpůjčky. Objednat elektronicky literaturu na příští den si mohou naši čtenáři od října 2002 na adrese: knihov- na@jamu.cz. Janáčkova akademie múzických umění se stala jednou ze zakládajících vysokých škol Asociace knihoven vysokých škol ČR, která byla dne 8. 7. 2002 zapsána do registru zájmových sdružení na Úřadu městské části Praha 6. Knihovna JAMU usiluje v letošním roce o akreditaci v Asociaci knihoven vysokých škol ČR. Předmětem činnosti Asociace je : a) podporovat výměnu názorů a zkušeností mezi vysokými školami, jejich knihovnami a dalšími subjekty, které se podílejí na získávání, zpracování a zpřístupňování informací pro potřeby vzdělávací a tvůrčí činnosti vysokých škol, b) formulovat společná stanoviska a prosazovat společné zájmy členů Asociace v oblasti knihovnicko-informačních činností, c) koordinovat činnost členů Asociace s cílem efektivního využívání informačních fondů, zdrojů a služeb. Libuše Čížková str. 6 na scéně, ale i za scénou. Na scéně vždycky maximálně soustředěná, modeluje svou postavu během „vespolného jednání“. Za scénou nás nesoustředěné vyzývá svým pronikavým …. pšš……. k ohleduplnosti k těm na scéně. Jana Hlaváčková je o generaci mladší než já. Znám ji ještě jako studentku hereckého ročníku JAMU, o kterém doc. Hynšt říkával, to je ten dobrý ročník. Byl přesvědčen, že každý druhý rok přichází na školu studenti s vyšším talentovým potenciálem než ti předešlí. V tomto případě měl skutečně pravdu. Byl to ročník výborných studentů a kdybych se nebál, že má pokročilá skleróza na někoho z nich nezapomene, rád bych je i jmenoval. Raději se zeptejte Františka Derflera, Alfréda Strejčka, Ládi Županiče, Honzy Hegera a nebo jejich pana profesora Rudolfa Krátkého. Když přišla do angažmá, hrál jsem s ní v mnoha inscenacích. Krásné role. Ale ještě v mnohem více vášnivých dialozích o divadle a herecké práci jsem s ní proseděl nebo prostál. Třeba na rohu u Lužánek, až policajti na nás z auta volali: „Potřebujete pomoc?“ Musím říct, že jsem potřeboval její pomoc. Jako vedoucí hereckého ateliéru. Je to znamenitá vysokoškolská učitelka v oboru hlasové výchovy a jevištní řeči. Pro mne je to paní profesorka. Myslím na ni denně, zvláště při poslechu televizních zpráv či jiných pořadů, kdy někteří hlasatelé a různí moderátoři „vybaveni“ základními výslovnostními nedostatky se prošišlávají k divákům své televize a tváří se jako mediální hvězdy. Říkám si, na vás paní profesorku Hlaváčkovou. Je to učitelka, která opírá svou metodu o tvůrčí výzkum. Každý semestr přináší díky hledání a zkoumání nové poznatky. Nové poznání. Pro celý ateliér, ale i studenty jiných ateliérů, protože Jana Hlaváčková ve svém pedagogickém směřování přesahuje a obohacuje výuku herectví v celé šíři tohoto oboru. Když jsem před lety žádal profesora Stříteckého, aby se zúčastnil habilitace Jany Hlaváčkové, zeptal se: „To je ta krásná blondýna, co u nás studovala filozofii?“ Ano. A v této době má životní jubileum. Živijo. Bože, jsem já to starý…. Josef Karlík Životní jubileum docentky Mgr. Jany Hlaváčkové Ve dnech 14. a 15. září proběhly již šesté Dny scénografie a jevištní technologie ve studiu Marta. Jen připomenu: jde o týden, kdy mají studenti scénografie a jevištní technologie k dispozici studio Marta k přípravě večera sestaveného z jejich prací, které vytvářejí zcela samostatně, bez zadání a bez kontroly pedagogy. Mají příležitost se zcela svobodně projevit; k tomu jim slouží veškeré technologie studia Marta a všechny jeho prostory. Letos, mimo instalací fotografií M. Lukešové, L. Dostálkové a M. Savovové, mohli diváci zhlédnout tři samostatné divadelní a paradivadelní kreace: scénickou variaci básně na motivy J. P. Dupreyho: „Když jenom“ od R. Otýpky a černou grotesku O. Krhůtka „Věčnost v černých prostěradlech“ ve ztvárnění studentů scénografie – to vše ve spolupráci se studenty jevištní technologie. Závěr večera tvořil projekt pod názvem Čas světla a světlo času, který ve spolupráci s P. Šimákem a tanečnicí E. Vrbkovou vytvořili studenti 2. ročníku jevištní technologie pod vedením J. Havlíka. Sugestivní světelná show ukázala kreativní možnosti světelného designu v divadle. Po představení si mohli diváci nechat ve foyer divadla odlít obličejovou masku ze sádry. Věřte nevěřte, někteří tuto ne právě příjemnou proceduru podstoupili! Tomu všemu přihlížela nafouknutá loutka Gullivera jako vzpomínka na projekt pouličního divadla a na absolventy 5. ročníku scénografie. Na uvítanou a rozloučenou v prostoru pokladny divadla voněly čerstvé smrčky z lesa, připomínající blížící se vánoce, které byly leitmotivem fotografií R. Slámkové. Marta v magickém světle Příjemný a povedený večer a spokojení diváci i tvůrci. Takové byly letošní Dny scénografie a jevištní tech- nologie. Jan Kolegar Zvolil jsem tento nadpis, i když vím, že nemá ráda titulování. Studenti jí říkají paní Hlaváčková. Je prostá a skromná. Nemá ráda jakýkoliv exhibicionismus, herecký zvláště. Je to poznat, když je Eva Vrbková v Havlíkově světelné show Jana Hlaváčková jako Selma Lagerlöfová v Obrázkářích str. 15 Ve dnech 11. – 15. září 2002 proběhl v prostorách Janáčkovy akademie múzických umění v Brně IV. ročník setkání České společnosti kontrabasistů. Setkání pořádá Česká společnost kontrabasistů ve spolupráci s Hudební fakultou JAMU. Náplní setkání byly mistrovské kurzy, odborné semináře, koncerty a interpretační soutěž. Letošního ročníku se v průběhu pěti dnů zúčastnilo více než padesát kontrabasistů z České republiky, Ma arska, Německa, Rakouska a Slovenska. Jako sólisté a pedagogové přijali pozvání předsedy společnosti Miloslava Jelínka tyto osobnosti kontrabasové hry: Miloslav Gajdoš – Konzervatoř v Kroměříži, Josef Hanák – sólokontrabasista opery Národního divadla v Brně, Martin Šranko – Konzervatoř v Brně, Jiří Valenta – Česká filharmonie (Praha), Jiří Pichlík – Konzervatoř v Českých Budějovicích, Pavel Klečka – Praha, Béla Ruzsonyi – Vysoká hudební škola F. Liszta v Budapešti. Hlavním hostem tohoto ročníku byl profesor Klaus Trumpf z Mnichova (Německo). Na zahajovacím koncertě 11. 9. vystoupil Miloslav Gajdoš se svými skladbami – Preludium a fuga č. 1 pro sólový kontrabas (česká premiéra), Česká fantazie a Tarantella (1. provedení) za doprovodu pianistky Marcely Jelínkové. Ve druhé části večera vystoupili manželé Miloslav a Marcela Jelínkovi (Dittersdorf, Kusevickij) a Brněnské kontrabasové kvarteto (M. Jelínek, M. Šranko, J. Staněk, M. Raisigl), které s profesorem Klausem Trumpfem u klavíru provedlo jeho úpravu druhé věty Mozartova klavírního koncertu C Dur KV 467. Meditaci z opery Thais J. Masseneta, která zazněla v závěru, věnovali manželé Jelínkovi všem obětem loňských zářijových událostí v USA. Následující den (12. 9.) vystoupili Pavel Klečka (Kuksa, Bottesini, Paganini: Capriccio č. 24) dále Martin Šranko se svou manželkou Jarmilou u klavíru (Míšek: Sonáta A dur) a Jiří Valenta (Kusevickij, Schubert, Bottesini). Páteční dopoledne (13. 9.) bylo věnováno semináři o interpretaci skladeb J. M. Spergera. Seminář vedl profesor Klaus Trumpf společně s profesorem Miloslavem Gajdošem. Seminář se u studentů i pedagogů setkal s neobyčejným ohlasem. Prof. Trumpf mistrně vysvětlil všechny výhody i úskalí interpretace Spergerových skladeb na dnešní ladění kontrabasu. Prof. Gajdoš současně pohotově předváděl diskutovaná místa nejdříve na vídeňském ladění kontrabasu, a poté na sólovém ladění, tak jak je používáme v současnosti. Seminář byl doplněn poslechem nahrávek a studiem notového materiálu. Domnívám se, že po vyslechnutí této přednášky nezůstal nikdo na pochybách, že díky prof. Trumpfovi dnes víme, jak skladby J. M. Spergera interpretovat a co nám jeho dílo přináší. IV. SETKÁNÍ ČESKÉ SPOLEČNOSTI KONTRABASISTŮ JAMU v BRNĚ 11. – 15. 9. 2002 S napětím bylo očekáváno večerní divadelní představení. Autorem hry o kontrabasu, rodině a výchově dětí s názvem ,,KONTRABASabas“ byl Vít Šujan, letošní absolvent Janáčkovy akademie múzických umění v Brně z kontrabasové třídy Miloslava Jelínka. Lehce satiricky laděná hra byla publikem vřele přijata a pro všechny účastníky setkání byla příjemným rozptýlením. Sobota byla věnována interpretační soutěži, která byla zaměřena na cyklická díla období klasicismu a virtuózní skladby období romantismu. Vítězem soutěže se stal Jan Staněk, posluchač Janáčkovy akademie múzických umění v Brně ze třídy doc. M. Jelínka, druhou cenu získal Pavel Harnoš (Konzervatoř v Kroměříži – prof. Gajdoš) a třetí místo obsadil nastávající posluchač AMU v Praze Michal Novák. Podvečer téhož dne byl věnován společnému vystoupení všech zúčastněných před budovou Janáčkovy akademie za nebývalého zájmu brněnské veřejnosti. Poté následoval koncert vítězů soutěže. V druhé půli večera vystoupili v různých uskupeních členové kontrabasové skupiny brněnské filharmonie, kteří zahráli Kartouzskou intrádu pro 6 kontrabasů brněnského skladatele S. K. Vrbky (1. provedení) a od Evžena Zámečníka Malou suitu pro 4 kontrabasy (rovněž 1. provedení). V závěru večera se všichni účinkující spojili a vystoupili ve skladbách pro 16 kontrabasů – Rytina, Kánon a Bassbis – jejichž autorem je M. Gajdoš. Setkání bylo zakončeno nedělním matiné, na kterém kromě trií a kvartetů v podání studentů zazněla rovněž Invokace M. Gajdoše (P. Harnoš) a dvě nové kompozice (Fragment pro sólový kontrabas a Perseidy pro 2 kontrabasy s doprovodem klavíru) brněnského kontrabasisty Miloslava Raisigla. Brněnské setkání kontrabasistů proběhlo úspěšně a velmi intenzivně. Během čtyř koncertních bloků zaznělo 6 premiérových skladeb pro kontrabas a rovněž po společenské stránce mělo setkání nebývalý ohlas. Úspěch letošního ročníku naznačuje, že ze setkání kontrabasistů v Brně se stává jedna z největších akcí svého druhu ve střední Evropě. Miloslav Jelínek str. 7 1 Tři z budovatelů Marty – Lubomír Kostelka, Alois Hajda a Vladimír Menšík 2 Alois Hajda a Lubomír Kostelka při oslavě padesátých narozenin své Marty 3 Vladimír Menšík, Leopold Franc a Jiří Tomek v jednom z prvních představení v Martě (Fuente Ovejuna, 1953) 4 Jiří Tomek zkoumá (po padesáti letech) nové útroby Marty 5 Kristýna Hessová, Tereza Palková a Iva Pazderková ve Schwabových Prezidentkách, sehraných k padesátému výročí Marty dne 6. října 2002 MARTA, SVĚŽÍ PADESÁTNICE 1 3 5 2 4 str. 14 Jiří Bortlíček se narodil 15. ledna 1933 v Dobraticích u Frýdku - Místku. Je nesporně zajímavé, že na kontrabas se začal učit sám, asi jeden rok před přijímacími zkouškami na konzervatoř, podle kontrabasové školy Václava Becha. Po úspěšně vykonaných zkouškách byl přijat na brněnskou konzervatoř, kde studoval v letech 1952–1957 - nejprve u Rudolfa Tuláčka a po jeho smrti od roku 1954 u Julia Ventruby. Na JAMU studoval v letech 1957–1961 u profesora Františka Hertla. V roce 1956 se stal členem Státní filharmonie Brno, ve které od roku 1970 až do svého odchodu na odpočinek působil jako vedoucí skupiny. V letech 1960–1962 působil v Havaně jako sólista i orchestrální hráč. Umělecký život profesora Jiřího Bortlíčka můžeme rozdělit na dvě části. Na část, ve které svůj život zasvětil koncertní činnosti, a na část, ve které svoje bohaté zkušenosti zúročil jako pedagog. Jako koncertní umělec a skutečný mistr svého nástroje obsáhl profesor Bortlíček všechny druhy koncertního umění – hru orchestrální, komorní i sólovou. Kromě již výše zmíněného působení ve SFB byl vyhledávaným komorním hráčem. Dlouhodobě spolupracoval s Komorním orchestrem B. Martinů, s Janáčkovým kvartetem a řadou dalších špičkových souborů. Obdivuhodná byla jeho činnost sólistická – nejen na koncertních pódiích, ale rovněž v nahrávacích studiích – obdivuhodná o to více, že se této koncertní činnosti věnoval v době, kdy sólová hra na kontrabas nebyla větší měrou rozšířena. V tomto kontextu můžeme považovat prof. Bortlíčka za průkopníka ve svém oboru, a to i v měřítku celosvětovém. Pouze životní podmínky zapříčiněné totalitním režimem znemožnily prof. Bortlíčkovi širší koncertní činnost v zahraničí. Jeho repertoár obsahoval jak díla klasická, tak i soudobá. Kromě sólových recitálů vystupoval za doprovodu našich předních orchestrů – s Janáčkovou filharmonií Ostrava, Státní filharmonií Brno, s Filharmonií B. Martinů Zlín, Komorním orchestrem B. Martinů nebo s Janáčkovým komorním orchestrem. S těmito orchestry provedl díla K. D. Dittersdorfa, J. K. Vaňhala, D. Dragonettiho a podobně. Nezapomenutelný zvuk jeho nástroje je zachycen rovněž na rozhlasových snímcích i gramofonových nahrávkách. Z těchto nahrávek vzpomeňme alespoň koncerty J. K. Vaňhala, K. D. Dittersdorfa a V. Pichla, sonáty Karla Reinera, Karla Horkého, Z. Pololáníka a Paula Hindemitha, dále např. árii pro bas, kontrabas a orchestr Per questa bella manno W. A. Mozarta a celou řadu dalších. Jiří Bortlíček je právem uznáván jako jeden z nejvýznamnějších kontrabasistů nejen na základě koncertní činnosti, které se věnoval po celý svůj život, ale také na základě výsledků jeho práce pedagogické. Jako pedagog působil Jiří Bortlíček od roku 1966 na JAMU v Brně, kde byl také v roce 1990 jmenován profesorem, až do roku 1998, kdy mu zdravotní důvody znemožnily pokračovat v této práci. Přes všechny tyto životní nástrahy udržoval Jiří Bortlíček kontakt se svými kolegy a kulturním životem. Byl aktivním členem umělecké rady Hudební fakulty a byl rovněž jedním z iniciátorů vzniku České společnosti kontrabasistů. Během své pedagogické činnosti vychoval 22 kontrabasistů, z nichž téměř všichni jsou členy předních českých orchestrů - řada z nich působí jako koncertní mistři těchto těles a pedagogové na konzervatořích a vysokých školách u nás i v zahraničí. V tomto kontextu můžeme skutečně hovořit o brněnské kontrabasové škole, jejímž zakladatelem Jiří Bortlíček je. Těžký životní osud na sklonku jeho života znemožnil prof. Bortlíčkovi pokračovat v umělecké práci, avšak trpělivost a životní síla, se kterou veškeré utrpení snášel, může být nám všem vzorem osobní statečnosti. Jiří Bortlíček zemřel 7. února 2002. Koncert absolventů kontrabasové třídy profesora Jiřího Bortlíčka, věnovaný jeho nedožitým sedmdesátinám, se uskuteční 28. ledna 2003 v koncertním sále JAMU v Brně. Miloslav Jelínek OHLÉDNUTÍ ZA NAPLNĚNÝM UMĚLECKÝM ŽIVOTEM VZPOMÍNKA NA PROFESORA JIŘÍHO BORTLÍČKA Životní jubilea pedagogů a zaměstnanců JAMU (leden – červen 2003) Leden Doc. Mgr. Daniela Velebová Únor Jiří Lázeňský Březen Prof. PhDr. Václav Cejpek Duben Václav Gottwald Jindřiška Heřmannová RNDr. Vladimír Šedivý, CSc. Doc. PhDr. Petr Šmolík, CSc. Květen JUDr. Eduard Gondek Doc. Jaroslava Janská Marie Káňová Prof. MgA. Kamila Klugarová Doc. Alena Vlasáková Červen Jana Hálová Ing. Lubomír Holas Miluška Šnyrchová Mgr. Markéta Ungrová str. 8 Doc. MgA. Juraj Slezáček byl po dvě funkční období děkanem Divadelní a loutkářské fakulty Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Divadelní veřejnosti je však možná více znám jako výtečný herec a ti ještě zasvěcenější vědí, že je ředitelem činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě. V prosinci 2002 jeho děkanské povinnosti skončí – a to je bezpochyby vhodná chvíle k malému zastavení a ohlédnutí. Predovšetkým akujem za kompliment. Prvýkrát som sa dozvedel z odborných úst (dúfam, že to nie je zdvorilostná fráza), že som „výtečný“ herec – to, že viem riadi divadlo i fakultu som sa po dlhých rokoch presvedčil (ke sa sám nepochváliš, nikto a nepochváli). Dobre mi to padlo. Pane děkane, je veřejným tajemstvím, že jste se osobně zasloužil o velmi úzké kontakty s Divadelní fakultou JAMU; naši studenti Vás dobře znají z festivalů Setkání i premiér v Martě, z Vaší Istropolitany i z dalších příležitostných akcí. Jak vnímáte spolupráci obou fakult Vy ? Napomáhaly tomu i Vaše osobní vztahy s profesorem Václavem Cejpkem, jehož „služební“ děkanské dvojobdobí skončilo jen pár měsíců před Vaším? Ak som sa o niečo osobne zaslúžil, tak iba o zachovanie kontinuity, o pokračovanie toho, čo bolo predtým. Možno je to dnes srdečnejšie a potrebnejšie. Ako riadite činohry SND, vychádzajúc z osobných vz ahov, stále trvá už takmer pä desiatročný kamarádsky vz ah s činohrou ND v Prahe. Som rád, že v poslednom období sa to deje i s činohrou v Brne. Ako dekan našej fakulty som sa stretol so svojím kolegom prof. PhDr. Václavom Cejpekom – dekanom DF JAMU – a v jeho očiach som zbadal, že sme jedna krvná skupina. Jeden rozdiel tam bol: u mňa sná iba intuícia a uňho aj múdros . Nakoniec on je doktor filozofie a ja iba magister art. Ale zistil som, že to nevadí. Zistil som, jako hovorí slovenský básnik, že on okrem rozumu má i srdce „ten kúsok svalu, ktorý vše zbĺkne, ktorý miluje a ktorý na zemi lipne…“ A preto, ako hovorieval môj nebohý otec, to „fungíruje“. Účast na Istropolitaně je pro naše studenty i pedagogy pokaždé velkou událostí a trvalým zážitkem. V posledních letech se v koncepci festivalu objevily některé nové prvky – a už jde o časový posun nebo změnu přístupu při výběru či zrušení dřívějších tematických zadání. Můžete nám prozradit, jak se novinky osvědčily a zda se můžeme těšit na další? PREČO TO „FUNGÍRUJE“ Rozhovor s děkanem Jurajem Slezáčkem Posun termínu konania festivalu mal v zásade dva dôvody. Prvým boli kontakty s amsterdamským a krakovským festivalom a naša snaha vytvori priestor a možnosti na absolvovanie tohoto „festivalového maratónu“ čo najširšiemu okruhu škôl. Tým druhým dôvodom bola možnos prezentova predstavenia Projektu Istropolitana na pôde čihohry SND. Sme radi, že sa nám to podarilo. Našou ambíciou bolo sprostredkova účastníkom festivalu (a samozrejme bratislavskej verejnosti) to najlepšie, čo na divadelných fakultách v uplynulom období vzniklo. Preto sme oslovili ve a partnerských škôl a samozrejme z ponuky bolo treba vybera . Osobne (a neskromne) si myslím, že to, čo bolo prezentované na festivale, malo vysokú úroveň a kvalitu zodpovedajúcu tradíciám Projektu Istropolitana. Pane řediteli činohry Slovenského národného divadla, letos jste dovolil řediteli Istropolitany (shodou okolností sám sobě), aby na jeviště Divadla P. O. Hviezdoslava vstoupili vůbec poprvé u příležitosti festivalu se svým představením studenti. Považujeme za velkou čest, že to byli právě naši posluchači s Čičvákovou inscenací Oněgina. Jak jste tento historický okamžik prožil? Samotný fakt, že existujem, som to prežil. Prechovávam rados , aj určitý druh namyslenosti, že sa mi podarilo docieli , že dekan fakulty a riadite divadla – táto zdvojenos – má zmysel a navyše v divadle, ktoré riadim, som mal možnos vidie nádherné predstavenie Onegina v podaní študentov môjmu srdcu blízkej školy. Pane děkane, sluší se poděkovat Vám nejen za rozhovor, ale především za všechno, co jste vykonal pro sblížení našich fakult i našich myslí. Ptal se Miroslav Plešák Spectabiles Juraj Slezáček a Václav Cejpek str. 13 MAGNA CHARTA EVROPSKÝCH UNIVERZIT Bologna 1988 středky k jejich rozvoji bádáním a inovacemi, a řádných studentů, toužících a schopných obohatit se těmito zna- lostmi. 4. Univerzita je nositelkou evropského humanismu; cílem jejího stálého snažení je univerzální vědění; při naplňování svého poslání překračuje geografické a politické hranice a stvrzuje životně důležitou potřebu, aby odlišné kultury o sobě věděly a navzájem se ovlivňovaly. Prostředky Dosažení těchto cílů dodržováním takových principů vyžaduje účinné prostředky, odpovídající současné situaci. 1. Aby se zabezpečila svoboda bádání a výuky, musí prostředky k tomu vhodné být k dispozici všem členům univerzitní komunity. 2. Přijímání učitelů a pravidla pro jejich postavení musí být podřízeny principu, že bádání je neoddělitelné od výuky. 3. Každá univerzita musí – podle místních specifických podmínek – zajistit svým studentům základní svobody a nezbytné podmínky pro dosažení jejich cílů v oblasti kultury a v odborné přípravě. 4. Univerzity, a to zejména univerzity evropské, považují vzájemnou výměnu informací a dokumentace, stejně tak jako rozhojnění společných vědeckých iniciativ, za podstatné prostředky pro stálý pokrok poznání. Z těchto důvodů univerzity, tak jako v nejranějších letech své historie, podporují mobilitu učitelů-badatelů a studentů; postupy vedoucí k ekvivalentům, pokud jde o postavení (funkce), tituly, zkoušky (při současném zachování národních diplomů) a udílení stipendií považují za podstatné naplnění svého poslání v podmínkách nynější doby. Podepsaní rektoři jménem svých univerzit podniknou všechno, co je v jejich silách, aby každý stát, jakož i zainteresované nadnárodní organizace směřovaly ve své politické linii k uplatňování zásad této Magny Charty, která je jednomyslným vyjádřením autonomní vůle univerzit. Bologna, 18. září 1988 O Boloňské deklaraci se velmi často hovoří zejména v souvislosti s rozšířením bakalářského studia na evropských univerzitách. Smysl boloňského setkání představitelů evropských vysokých škol však nebyl jen pragmatický. Důkazem je přijatá Magna Charta evropských univerzit, kterou vám jako významný dokument předkládáme. –red– Preambule Podepsaní rektoři evropských univerzit, shromáždění v Boloni u příležitosti devítistého výročí nejstarší univerzity v Evropě, čtyři roky před definitivním zrušením hranic mezi zeměmi Evropského společenství, v očekávání dalekosáhlé spolupráce mezi všemi evropskými národy a v přesvědčení, že občané a státy by si měli víc než kdy jindy uvědomovat úlohu, kterou budou mít univerzity v měnící se a stále více se internacionalizující společnosti, mají za to: 1. že s blížícím se koncem tohoto tisíciletí závisí budoucnost lidstva značně na kulturním, vědeckém a technickém rozvoji; a že ten má svůj základ ve střediscích kultury, vědy a výzkumu, jak je představují skutečné univerzity; 2. že úkol univerzit vzdělávat mladší generace zahrnuje v sobě v dnešním světě i službu společnosti jako celku; a že kulturní, sociální a ekonomická budoucnost společnosti vyžaduje zejména značné investování do permanentního vzdělávání; 3. že univerzity musí poskytnout budoucím generacím vzdělání a odbornou přípravu, která naučí je samé a jejich prostřednictvím i ostatní vážit si mimořádně důležité rovnováhy přírodního prostředí a života samotného. Podepsaní rektoři evropských univerzit vyhlašují před všemi státy a před svědomím všech národů základní principy, na nichž musí nyní i v budoucnu spočívat úloha univerzit. Základní principy 1. Univerzita je autonomní instituce, která žije uvnitř společností organizovaných rozdílně podle zeměpisných podmínek a různé historie; produkuje, testuje, hodnotí a předává kulturu protřednictvím badatelských a výukových aktivit. Aby mohla vyhovět potřebám současného světa, musí být její bádání a výuka morálně a intelektuálně nezávislé na jakékoli politické a ekonomické moci. 2. Výuka a bádání musí jít na univerzitách ruku v ruce, nemá-li univerzitní výuka pokulhávat za měnícími se potřebami, za požadavky společnosti a za pokrokem v poznatcích vědy. 3. Svoboda bádání a výuky a výchovy je základním principem univerzitního života; veřejné orgány i univerzity, každý v rámci své kompetence, musí zajistit respektování tohoto základního požadavku. Univerzita odmítá netoleranci a je vždy otevřená dialogu, a jako taková je ideálním místem setkávání učitelů, schopných předávat své znalosti a dobře vybavených proFAKTA I DOKUMENTY I FAKTA I DOKUMENTY I FAKTA I DOKUMENTY I FAKTA str. 9 Před necelým rokem se v oblasti vysokého školství objevila a ujala nová zkratka: BCES (Brněnské centrum evropských studií). V čele Správní rady tohoto sdružení stojí prof. Ing. Emanuel Ondráček, Csc., jemuž jsme položili několik otázek: ■■■■■ Z jakého podnětu se Brněnské centrum evropských studií zrodilo a co je jeho hlavním cílem? Zrod BCES v podstatě začíná na konci devadesátých let. V té době se na nejrůznějších oficiálních i neoficiálních úrovních začíná vážněji hovořit o strategii města Brna, jeho silných i slabých stránkách, příležitostech i hrozbách a směrech rozvoje Brna . K tomu jsou zpracovávány a diskutovány SWOT analýzy a studie, organizují se veřejné diskuse o strategii Brna, stáže i jiné zahraniční aktivity. Není podstatné rozebírat podrobněji všechny aktivity města Brna, z nichž několika jsem měl čest se zúčastnit. Podstatné je, že na základě zkušeností vzniklo Brněnské společenství jako neoficiální skupina významných osobností hospodářské, podnikatelské, municipální i politické sféry. Na svých diskusních jednáních zformulovali členové a při jednáních s představiteli města i státu předložili několik strategických záměrů. Vedle záměru představovat a rozvíjet město v duchu hesla: BRNO – UNIVERZITNÍ MĚSTO předložili záměr vyjádřený heslem BRNO – CENTRUM EVROPSKÝCH STUDIÍ. V říjnu roku 2000 zpracoval kolektiv členů Brněnského společenství pro jednání Řídícího výboru pro vzdělávání v evropských záležitostech v Praze námět, který byl pak projednáván na nejrůznějších úrovních, kde získal obecnou podporu. Proto byl zahájen proces oficiálního vytváření instituce. Byl to proces složitý a náročný a bylo by příliš dlouhé popisovat a rozebírat všechny jeho peripetie. Podstatné je, že 13. června 2002 nabyla účinnosti smlouva o založení Brněnského centra evropských studií jako sdružení JAMU, MU, MZLU, VA, VFU, VUT a Statutárního města Brna podle ust. par. 829 a násl. občanského zákoníku. Tím končí komplikovaný zrod a začíná stejně komplikované naplňování cílů BCES. A hlavní cíl? Ten vyjádřil v ideové poloze prof. Miroslav Plešák ve vůbec první publikaci vydané v souvislosti se založením BCES. Stručně řečeno: Koordinace a vzájemná spolupráce účastníků BCES při přípravě a uskutečňování vzdělávacích a studijních programů zaměřených na evropské záležitosti; v těchto záležitostech vystupovat a jednat jako celek při zachování prvotní, odborné a organizační odpovědnosti každé vysoké školy za jimi uskutečňované vzdělávací a studijní programy. ■■■■■ Jaké kroky ke svému uznání až dosud BCES podniklo? Uznání vyžaduje v prvé řadě informovanost. Ta byla zahájena písemnou informací ministrům, poslancům, senátorům, hejtmanovi a dalším osobnostem. Informován byl také vedoucí delegace EU v ČR, velvyslanec Ramiro Cibrian. Jeho zájem byl takový, že navštívil Brno, aby se podrobněji seznámil s BCES a představami vysokých škol prezentovanými jejich představiteli, a účastnil se navazující diskuse. Brněnskou iniciativu ocenil a podpořil. Uznání je také vyjádřeno poskytnutím dotace z fondu ministra/ministryně jak na založení BCES v roce 2001, tak na zahájení činností BCES. Je také třeba zmínit příspěvek o BCES a následnou diskusi na brněnské konferenci „Univerzity jako katalyzátor ekonomického rozvoje regionu“ a na prezentacích Jihomoravkého kraje v Utrechtu a v Bruselu. ■■■■■ BCES otevírá prostor novým formám celoživotního vzdělávání, které však na vysoké umělecké škole – vzhledem k individuálnímu způsobu výuky – nemůže svým rozsahem konkurovat ostatním VŠ. Domníváte se, že v BCES najde i Janáčkova akademie svou „parketu“? O tom, že JAMU najde v BCES svou „parketu“, jsem přesvědčen. To vyplývá z celé dosavadní aktivity JAMU nejen při prosazování myšlenky BCES, ale i z iniciativy při rozběhu jeho činností. V BCES vůbec nejde o nějakou konkurenci v rozsahu. Jde o prosazování strukturované soustavy vysokých škol jako celku. V této soustavě je JAMU nezastupitelná uměleckým zaměřením. Je to akademie múzických umění a má tedy jako ochránkyni bohyni Múzu. Má také konkurenční výhodu v tom, že jazyk múz je mezinárodní. Jsem přesvědčen, že pokud JAMU bude činnosti v rámci BCES rozvíjet stejně aktivně jako dosud, najde si v BCES ne jednu „parketu“, ale najde si „parkety“ tvořící evropsky uznávané umělecké dílo. ■■■■■ Nedávno jste zastupoval BCES při prezentaci Jihomoravského kraje v Utrechtu. S jakými pocity a poznatky jste se vrátil? Silný a základní pocit je uspokojení nad tím, že jsme společně překonali potíže a BCES založili. Vedle prezentace o Jihomoravském kraji, která musela pokrýt všechny jeho stránky, vedle prezentace Obchodní a hospodářské komory, která pokrývala oblasti podnikatelské a investorské, vedle prezentace o BVV, informující o výstavních a veletržních aktivitách, jsem mohl jako klíčovou silnou stránku Jihomoravského kraje uvést soustavu brněnských univerzit, které v rámci BCES a v evropských záležitostech tvoří celek s řadou výjimečností nejen v ČR. Poznatků je více, ten hlavní je jeden. Pokračovat! Co se skrývá pod zkratkou BCES? Prof. Ondráček uvádí diskusi zástupců brněnských vysokých škol s velvyslancem EU Ramirem Cibrianem. str. 12 9. ročník veletrhu pomaturitního vzdělávání Gaudeamus se konal v týdnu od 22.–25.10.2002 v areálu brněnského výstaviště. K těm přibližně 70 vystavovatelům jsme se letos přiřadili poprvé i my. Výzdoba stánku naší školy byla prací studentů scénografie a jevištní technologie DIFA, kteří pod dohledem doc. Kolegara vytvořili vkusnou a přehlednou prezentaci JAMU. Tyto „3 stěny“ se tak staly po dobu veletrhu přístřeškem pro nás, zástupce školy, kteří jsme se snažili obhájit naše barvy v co nejlepším a nejpřesnějším světle. Vybaveni materiály fakult a svými vědomostmi o škole jsme odpovídali na otázky konkrétní, dychtivé i ty poněkud zábavné. Největší úspěch v této kategorii měly slečny s typickým dotazem: „Co bych měla udělat pro to, abych se stala herečkou?“ Schéma dalšího rozhovoru vypadalo přibližně takto: My: „A chodíte do divadla, slečno?“ Slečna: „ No, víte, na to já nemám moc času“. My: „A zkoušela jste někdy hrát divadlo?“ Slečna: „Ne.“ My: „A proč si myslíte, že by vás bavilo studovat to čtyři roky?“ Slečna: „No, přijde mi to zajímavé, cítím, že by to bylo pro mě to pravé“... Ze zájemců o studia hudebních múz nás asi nejvíc překvapil mladík v černé ocvočkované kšiltovce s ostravským přízvukem, který se zajímal o studium zpěvu, protože: „Já bych chtěl zpívat jako Depeche Mode, víte, já jsem se to naučil všechno sám, k tomu jsem nikoho nepotřeboval, ale chtěl bych to ještě vylepšit“… Cestu k našemu stánku si ale našli i zapálení zájemci o konkrétní obory, které naše fakulty nabízejí, což se projevilo nejen v četnosti dotazů, které jsme zejména v době dopolední zvládali zodpovídat stěží ve třech, ale také v rozdaných směrnicích k přijímacím řízením, kterých jsme spotřebovali přibližně 900 za den, což za 4 dny trvání veletrhu znamená téměř 4000 kusů. Jednotlivé fakulty střídavě zastupovaly obě Jany – vedoucí studijních oddělení fakult, podporovány dalšími posilami. Po zhodnocení veletrhu pořádající firmou MP-Soft jsme se dozvěděli konkrétní počet návštěvníků, který byl letos rekordní: 29 000. Jaký účinek bude mít pro nadcházející školní rok a zájemce o studium na JAMU, to ukáže čas. Petra Měš anová GAUDEAMUS podeváté, s JAMU poprvé Před 120 lety, 12. 12. 1882, se narodil spisovatel, dramatik, dramaturg a významný představitel brněnského kulturního života Jiří Mahen, který patří k „patronům“ Janáčkovy akademie múzických umění, a to nejen proto, že jeho portrét vytvořený Eduardem Milénem zdobí slavnostní prorektorský límec. *** Ach, dámy a pánové, život je prapodivná historie, a abych se vám přiznal, rozumím jeho hře čím dále tím méně. Tráva, která vyrůstá na hrobech těch, kdož zemřeli před měsícem, je celé vojsko, plné korouhví a kopí k největšímu boji, a je také posledním příkazem nějaké praničemné „introspektivní analýzy“, který je jasný kozímu žaludku, ale nikoliv člověku. Šlo by jenom o to, jak se dostat tomuto novému světu na kloub. Snad by to mohl být zase prapor svaté fantazie, který by vedl přes překážky k vítězství, nebo vím, že to nebude jenom kino, které nám to pomůže vyhrát, nýbrž kino a divadlo, divadlo a cirkus, cirkus a kino, libreta hotová i nehotová, nápady v básních i v próze, megafony a světla, divák vytažený na jeviště a donucený hráti s námi, amfiteátr, kde se uprostřed vynořují a mizí lidé. /Jiří Mahen, 1925/ Mahenovské jubileum str. 10 Program SOCRATES-ERASMUS V říjnu 2002 vyjel v rámci programu Socrates – Erasmus miliontý student na studijní stáž do zahraničí. Programu se od r. 1997 účastní více než 1800 vysokých škol ve 30 zemích Evropy. Během pěti let účasti České republiky využilo možnosti zahraničních stáží více než 6 500 českých studentů. Informace o programu je možné najít na adrese: http://www.socrates.cz//. Zahraniční referát JAMU vypracoval na podzim 2002 závěrečnou zprávu o mobilitě studentů a učitelů v akademickém roce 2001/2002, kterou vyžadovala Národní agentura Socrates-Erasmus Praha. Za JAMU se zúčastnilo zahraničních výměn celkem 13 vyučujících, z toho 4 z Divadelní fakulty. Na tyto mobility bylo z prostředků grantu z Bruselu vynaloženo celkem 1 950 EUR, MŠMT přispělo částkou 4 550 EUR, celkem tedy grant pro mobilitu učitelů činil 6 500 EUR. Přitom obě fakulty rovněž přispívaly ze svých finančních zdrojů na tyto mobility. JAMU dosáhlo v akademickém roce 2001/2002 celkem 72,2% plnění plánovaného počtu učitelských mobilit, což je oproti minulému akademickému roku o 0,5% více. Mobilit studentů v akademickém roce 2001/2002 se zúčastnilo celkem17 studentů, z toho 4 z Divadelní fakulty. Na mobilitu studentů bylo vynaloženo celkem 56 570 EUR, z toho 12 368 z Evropské unie a z MŠMT 44 202 EUR. Bylo dosaženo plnění plánovaného počtu mobilit na 82%, i zde je nárůst oproti minulému akademickému roku o 6,1%. V závěrečných zprávách bylo kromě otázek týkajících se organizace mobilit hodnoceno i to, zda studenti nemají problémy s uznáváním studia absolvovaného v zahraničí. Aby se zabránilo těmto problémům, které na některých vysokých školách narůstají , doporučuje Národní agentura Socrates, aby formuláře „learning agreement“ a „transcript of records“, na kterých se sjednává náplň studia v zahraničí a potvrzuje absolvované studium, byly před odjezdem a znovu po příjezdu konzultovány s proděkanem pro studijní záležitosti. V akademickém roce 2002/2003 vyjelo k 30. 10. 2002 celkem 15 studentů a 2 učitelé. Studentům bylo k tomuto datu vyplaceno 24 280 EUR, profesorům 1000.– EUR. Co nového nás v programu SocratesErasmus čeká? Od akademického roku 2003/2004 reforma mobilních aktivit programu, která spočívá zejména v jejich decentralizaci. Dále byl zrušen institucionální kontrakt, místo něhož bude vstup do programu povolen institucím, kterým Evropská komise programu udělí na základě žádosti tzv. Erasmus University Charter, opravňující instituci k účasti na programu Erasmus. Bilaterální dohody bude VŠ předkládat Národní agentuře Socrates v novém termínu, tj. do 15. 3. 2003. Přitom je možno operativně uzavírat bilaterální dohody i v průběhu akademického roku. Cílem by mělo být naplnění počtu plánovaných studentských a učitelských mobilit. V rámci ECTS (Evropského kreditního systému) bude koncem roku 2003 možné zavádět ECTS do oblasti celoživotního vzdělávání. Pro zavedené instituce v rámci ECTS, mezi které patří i JAMU, je možné žádat v listopadu 2003 osvědčení, tzv. Quality label. K udělení osvědčení jsou zatím potřebná: – všeobecná kriteria – zpracování informačních balíčků, – zveřejnění na webových stránkách, – prokázání, že uznání zahraničního studia je usnadněno správným používáním formulářů „learning agreement“ a „transcript of records“. Osvědčení bude platit tři roky. K aktivitám programu Socrates-Erasmus patří i nadále studentské a učitelské mobility, projekty zaměřené na rozvoj osnov, intenzivní programy a tematické sítě. JAMU má na akademický rok 2002/ 2003 uzavřeny bilaterální dohody s celkem 18 partnerskými školami, z nichž čtyři jsou holandské, osm německých, 2 anglické, 2 rakouské, 1 finská a 1 švédská. Intenzivní projekty jsou uzavřeny na projekty „Erasmus Chamber Orchestra, Erasmus Brass Ensemble, Church Organ, International Theatre Lab“. JAMU rovněž podala k 1. 11. 2002 kanceláři programu Socrates do Bruselu přihlášku o udělení Erasmus University Charter na akademické roky 2003/2004- 2006/2007. Přihláška se skládala z pěti částí, z nichž nejdůležitější byla část, věnovaná popisu současné situace mezinárodní spolupráce JAMU v kontextu současného národního, mezinárodního a evropského vývoje. Byly zde uvedeny cíle a priority pro uvedená léta se zaměřením na aktivity v programu Socrates. JAMU musela také uvést, jakým způsobem zajistí vysokou kvalitu v mobilitách studentů a učitelů v projektech spolupráce programu. Při podávání přihlášky Erasmus University Charter jsme se zaměřili na: – inovaci a vývoj výuky a výzkumu na JAMU, – další vývoj plánu evropské a mezinárodní spolupráce v mobilitách, učebních plánech a sítích, – kvalitu a evaluaci, – opatření na zajištění úplného uznávání studia, – rozšiřování užívání cizích jazyků ve výuce a výzkumu, – realizaci boloňského procesu. Poslední část žádosti se týkala otázek organizace mobilit, kde byla zdůrazněna m.j. i pomoc přijíždějícím studentům při ubytování, zajištění jazykových kurzů a poskytnutí poradce, užití ECTS kreditů a předepsaných formulářů „learning agreement a transcript of records“. Důraz byl kladen i na podporu mobilit učitelů např. další finanční podporou instituce – pomoc učitelům s cestovními doklady a ubytováním, jakož i na výuku postižených studentů (se sluchovým, vizuálním a jiným postižením). Přijetí žádosti JAMU bylo kanceláří programu Socrates-Erasmus potvrzeno. Do konce ledna 2003 bude probíhat proces vyhodnocování, poté se JAMU dozví výsledek. K 1. 11. 2002 byla zahraničním referátem JAMU vypracována závěrečná zpráva programu Socrates/Erasmus za rok 2001/2002 pro bruselskou kancelář Socrates, která byla rozdělena do několika částí. Bylo provedeno vyúčtování částky 5635 EUR, určené na podporu mobilit a částky 3 500 EUR na Evropský kreditní systém. JAMU obdržela z bruselské kanceláře programu Socrates-Erasmus novou smlouvu na akademický rok 2002/2003, která má podpořit celkem 21 výjezdů učitelů a 163 tzv. „studento-měsíců“ na celkem osmnáct partnerských vysokých škol. JAMU byla zatím přidělena finanční záloha z Bruselu ve výši 70% na učitelské a studentské mobility tohoto akademického roku ve výši 12.306.- EUR. Z MŠMT jsme k 20.11.2002 obdrželi 766 000 Kč. Na tento akademický rok má JAMU rovněž přislíbenou částku 4.900 EUR na podporu studentských a učitelských mobilit. Všechny vysoké školy budou od tohoto akademického roku povinny umístit na internetu závěrečné zprávy studentů ze studijních pobytů. Zahraniční referát t.č. zpracovává ze zpráv studentů z minulých let, ve spolupráci se současnými studenty v zahraničí a na základě dat stanovených Národní agenturou Socrates, databanku pro tyto zprávy. Databanka by měla sloužit i novým studentům k širší orientaci ve výuce na partnerské škole a možnostech ubytování, stravování, cenových relacích a kulturních aktivitách v dané zemi. Měla by také poskytnou studentům informace, kterých je zapotřebí před výjezdem (víza, pojištění, aj.). Marie Káňová Informace ze zahraničního referátu rektorátu JAMU str. 11 EX ... ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ z vysokoškolských časopisů Již déle než desetiletí je prof. Dr. Thomas Sovík koordinátorem kulturní výměny mezi Hudební fakultou University of North Texas (UNT) a Janáčkovou akademií múzických umění v České republice. Prof. Sovík se poprvé zapojil do spolupráce v roce 1990, když Dallas hledal partnerské město v České republice. Protože Praha už měla své partnerské město v Chicagu, vyhlédl si Dallas druhé největší město v České republice – Brno, město se 400 000 obyvateli, v němž sídlí Janáčkova akademie múzických umění. Bylo ideálním řešením vybrat prof. Sovíka – zástupce ředitele dallaské komise pro partnerská města i s ohledem na jeho velmi dobré kontakty s Českou historickou společností v Dallasu – jako vedoucího první skupiny 95 lidí, která měla navázat sesterské kontakty. Prof. Sovík uvádí, že když přišel poprvé na brněnskou JAMU nabídnout spolupráci s Hudební fakultou University of North Texas, která byla také druhou největší školou ve Spojených státech, byla nabídka pro Janáčkovu akademii múzických umění lákavá. Prof. Sovík se vracel do Dentonu se zprávou pro děkana S. Farishe, že byla domluvena spolupráce s univerzitou JAMU. Prof. Farish se připojil k výjezdu, během kterého také vystoupil na několika koncertech v Brně. Tento výjezd byl první oficiální návštěvou Brna. Spolupráce byla podepsána zástupcem ředitele B. Brownelem při jeho návštěvě Brna a vyústila v celkem devatenáct výjezdů během minulých 12 let, při kterých poskytla členům Hudební fakulty UNT prof. J. Jeffersové, E. Nestlerovi, D. Petersovi, J. Robertsovi a dalším příležitost uskutečnit přednášky, vystoupit na koncertech a uspořádat mistrovské kurzy pro studenty JAMU. Pro děkana Dr. Thomase Clarka to byla v minulém roce již jeho pátá návštěva. „Hlavním důvodem mé návštěvy bylo řídit provedení dvou mých skladeb na koncertě…. pro profesionální koncertní řadu, která se konala v Českém rádiu,“ řekl Clark, který také vyučoval na JAMU a uvedl přednášky o americké hudbě, hlavně však o činnosti skladatelů UNT na počátku nového tisíciletí. „Během těchto našich výjezdů mohli studenti JAMU z našich recitálů poznat, co na fakultě hudby UNT děláme,“ řekl prof. Clark. Prof. Sovík zase konstatoval, že „kromě těchto představení mají i studenti UNT příležitost setkat se s českými studenty a vzájemně si porovnávat úroveň hry. Nejenže naši studenti mají příležitost hovořit s českými studenty, ale je jim dána i možnost strávit výukový den na JAMU,“ a dodal, že tato příležitost spolupráce se studenty JAMU umožnila výrazně obohatit vzájemné vztahy mezi americkými a českými studenty. Není to však jenom práce a žádná zábava. „Jedna třetina času je věnována návštěvě kulturních událostí, ale i hradů, zámků a podzemních jeskyní na jihu Moravy,“ řekl Sovík. Studentka UNT Amanda Gaugerová, která navštívila Brno dvakrát, prohlásila, že se původně zúčastnila výletu hlavně proto, že ráda cestuje. Ale poté si zamilovala i bohatou kulturu. „Ve vinném sklípku jsem slyšela tradiční českou hudbu, čeští studenti zpívali s námi a tancovali. Bylo to pro nás velmi podnětné, že tradiční hudba a tanec se předávají na další generaci. Bylo působivé vidět, že i mladí lidé stále udržují tradice a národní odkaz ve velké vážnosti.“ Brněnský rodák Vilém Spilka, jeden ze tří studentů JAMU, který přišel studovat na UNT, věří, že kulturní výměna je cenná. „Z mého hlediska je velmi důležité rozvíjet příležitosti pro srovnání životního stylu a mentality obou národů. Většinou to obohacuje obě strany.“ Když byl prof. Sovík dotázán, co ho motivuje k převzetí zodpovědností nad vedením těchto výjezdů, odpověděl: „Snahou těchto Sovíkových dobrodružných výjezdů je poskytnout americkým studentům příležitost odvážit se do zahraničí a ověřit si, co to znamená být zahraničním studentem v jiné zemi, kde ne každý mluví anglicky a kde se postupuje jinak než ve Spojených státech. Je to zkušenost, která rozšiřuje obzory a mění perspektivy studentů na celý život – proto se tomu věnuji.“ Výběr z článku a překlad Marie Káňová Překračujeme hranice Karen Lim Hudební fakulta University of North Texas pěstuje velmi dobré vztahy s partnerským městem Brnem v České republice /Zkrácený výtah z článku z časopisu „Counterpoint Music from North Texas, jaro 2002/