Magisterský studijní obor Muzikálové herectví se pokouší organicky navazovat na specifickou tradici Katedry syntetických divadelních žánrů, existující na JAMU v letech 1969 – 1990. I její vznik a působnost vycházely ze specifických brněnských tradic a možností – existence specializovaného zpěvoherního souboru, výrazné tendence k hudebnímu divadlu v činoherním souboru Státního divadla Brno 60. let, kontinuální tradice uvádění hlavně našich, ale i světových muzikálů v někdejším Divadle bratří Mrštíků, specifické hudebně divadelní produkce Divadla Husa na provázku v 70. a 80. letech., jakož i dlouhodobé pěstování hudebního žánru v Satirickém divadlo večerní Brno. V neposlední řadě je nutno zmínit unikátní osobnost divadelního teoretika světového významu Iva Osolsoběho, k jehož pojetí muzikálu se studijní obor stále programově přihlašuje. Konečně je zde pak propojení s Městským divadlem Brno, v podstatě dnes jedinou specializovanou muzikálovou scénou ansámblového typu v ČR, jež zejména od splynutí s někdejším zpěvoherním souborem ND Brno a otevření tzv. Soudobé hudební scény v roce 2004, tvoří přirozeně dominantního zaměstnavatele absolventů oboru, zároveň mu však poskytuje i jisté zázemí zejména po stránce rezervoáru potenciálních pedagogů.
Dnešní obor si je velmi dobře vědom toho, že nepřipravuje absolventa pouze pro působení ve specializovaných muzikálových či zpěvoherních souborech, ale rovněž na jedné straně pro specifické nároky soukromých jednorázových muzikálových produkcí, na straně druhé pak pro působení ve stálých činoherních souborech, v nichž se muzikál stává stále podstatnější složkou repertoáru. Úsilí při výuce tedy směřuje k stále organičtějšímu propojování virtuozity a univerzality, k integraci jednotlivých dovedností do celistvého uměleckého vyjádření.
Studium muzikálového herectví je v zásadě strukturováno obdobně jako u herectví činoherního – od výuky elementárních hereckých dovedností (schopnost autentického výrazu, reakce na okolí, partneřina, improvizační dovedností atd.) přes individuální klauzurní úkoly (monology, dialogy) až k celistvějším tvarům se zapojením celého ročníkového kolektivu a ve 4. ročníku poté k absolventským produkcím ve Studiu Marta, které již mají parametry standardních profesionálních inscenací. Studenti kromě svých pedagogů a spolužáků z oboru režie i dramaturgie spolupracují postupně stále více i s respektovanými profesionálními režiséry. Odlišností oboru je však již od 2. ročníku integrování pěveckých a tanečních dovednosti, jež studenti v rozsáhle koncipované oddělené výuce získávají, do samotného hereckého projevu, jež by tak měl být v pravém slova smyslu syntetický, to jest schopným dramatickou situaci slovem, zpěvem i pohybem. Značná hodinová dotace pěveckých i tanečních disciplín je schopna studenta pro jejich zvládání vybavit na vysoké úrovni, zároveň výuka hereckých technik i divadelní teorie mu umožňuje tuto řemeslnou výbavu používat poučeně, nesamoúčelně - jako nástroj vlastního uměleckého sdělení i jako zdroj estetického a etického požitku diváka.