INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                             Jan Novák

                                         František Schäfer

                                           Karel Šimandl

                                           Peter Graham

                                           Zdeněk Lukáš

                                         Markéta Dvořáková

                                           Zdeněk Blažek



  Hraje: Šárka Bartošová, Elena Knápková, Lenka Pachnerová, Jitka Štěrbáková, Jaroslava Filipová


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková



                           Natočeno v roce 2012 v sále Konzervatoře Brno

                        Hudební a zvuková režie: Aleš Podařil, Karel Špalek


                                               2012






Jan Novák – Puerilia

1. Moderato

2. Andante con moto

3. Vivace

4. Cantabile

5. Tempo di Valzer

6. Tempo di Samba

7. Allegretto

8. Alla breve

9. Lento

10. Allegro molto


Jan Novák – Dětské hry

11. Allegretto

12. Allegro

13. Allegro

14. Tempo di valse

15. Moderato

16. Allegretto

17. Andantino

18. Lento

19. Allegretto

20. Alla breve

21. Pastorale

22. Allegro

Klavír: Šárka Bartošová


František Schäfer – Sonatina op. 6 č. 2

23. Vzpomínka na Clementiho

24. Čekanka

25. Koník se zlatou hřívou


Karel Šimandl – Mravenčí suita

26. Mraveniště

27. Její Veličenstvo královna





                                       28. Mravenčí sny o velkých přáních

                                       29. Pochod mravenců

                                       30. Létaví mravenci

                                       Recitace: Martin Hroch


                                       Peter Graham

                                       31. Divočina

                                       32. Balkánský tanec

                                       33. Zvony v Heidelbergu

                                       34. U Janáčků

                                       35. Zlobivý Igor

                                       36. Erikovo ranní cvičení

                                       37. Uspávanka malého Clauda

                                       38. Dětský karneval

                                       39. Mezi prsty

                                       40. Devanagiri

                                       41. Africké hry I.

                                       Klavír: Elena Knápková


                                       Zdeněk Lukáš – Tři písně pro klavír

                                       42. Píseň vypráví

                                       43. Píseň vyznává

                                       44. Píseň tančí

                                       Klavír: Lenka Pachnerová


                                       Markéta Dvořáková – Bígl

                                       45. Kočka Matěj

                                       46. Slepice

                                       47. Babička vypravuje

                                       48. Na procházce

                                       49. Ukolébavka

                                       Klavír: Jitka Štěrbáková






Petr Eben

50. Jarní motiv

51. Rondino pro kluky

52. Žežuličko, kde jsi byla (variace na lidovou píseň)

Klavír: Jaroslava Filipová


Zdeněk Blažek – Písničky na dobrou noc (pro 4 ruce)

53. Allegro

54. Andante

55. Allegretto

56. Adagio

57. Con moto

58. Alla marcia

59. Andante

60. Con moto

61. Allegro

62. Moderato

Klavír: Elena Knápková, Lenka Pachnerová











Jan Novák se narodil roku 1921 v Nové Říši nedaleko Telče. Svou hudební kariéru zahájil na brněnské
konzervatoři, kde nastoupil do kompoziční třídy Viléma Petrželky, klavírní třídy Františka Schäfera
a dirigentské třídy Bohumíra Lišky. Studia dokončil až po válce roku 1946, protože jeho ročník byl
odsunut na nucené práce do Německa. Získání stipendia přivedlo Nováka do USA ke skladateli Aaronu
Coplandovi, v New Yorku se stal žákem Bohuslava Martinů. Domů se vrátil v únoru 1948, krátce
působil jako korepetitor brněnské opery, založil tvůrčí skupinu A a začal se intenzivně zabývat
jazyky, především latinou. Od roku 1968 po odchodu do exilu působil v Dánsku, později v Itálii a
nakonec v Německu, kde získal profesuru ve Stuttgartu. Roku 1984 se podrobil těžké operaci mozku a
za několik měsíců zemřel. Jan Novák zkomponoval řadu skladeb pro různé nástroje, pro divadlo,
skladby orchestrální, koncerty, kantáty i sborovou hudbu.

          Puerilia (latinsky jednoduše „dětinský“) je cyklus deseti krátkých, ale originálních
skladbiček, které vyšly roku 1970 s podtitulem První kusy pro klavír. Autor na malých plochách
vytváří hodnotná dílka, a ačkoliv jsou jednoduchá, nalézáme v nich plno zajímavých a skutečně
pozoruhodných rytmických, harmonických i technických kombinací. Autor ke každé skladbičce připisuje
krátký latinský a italský text, který přivádí začátečníka ke správné hudební i technické
interpretaci.

          Dětské hry byly zkomponovány roku 1956 a obsahují 12 krátkých skladbiček. Stejně jako
cyklus Puerilia jsou rytmicky i harmonicky vynalézavé a nacházíme zde pestrou škálu vyjadřovacích
prostředků v jednoduše volené formě. Nepřeberná hudební invence i náznak moravského ducha dodává
tomuto cyklu na jedinečnosti.


František Schäfer se narodil roku 1905 v Břeclavi v učitelské rodině. Toto povolání bylo odjakživa
těsně spjato s hudbou, proto není divu, že první hudební vzdělání získal od otce. Schäfer chtěl být
od dětství profesionálním hudebníkem, přesto začal kvůli matce, která si přála mít za syna lékaře,
studovat gymnázium. Souběžně ale navštěvoval jako mimořádný posluchač brněnskou konzervatoř v oboru
hra na violoncello a obligátní klavír. Po maturitě vstoupil na školu jako řádný student do klavírní
a kompoziční třídy Jaroslava Kvapila a během dvou let ji úspěšně dokončil. V roce 1925-27
pokračoval ve studiu klavírní hry na mistrovské škole pražské konzervatoře u profesora Kurze. Jako
všestranný hudebník ovládal kromě klavíru i hru na trubku, pozoun, lesní roh, violoncello, violu,
housle atd., zároveň se věnoval kompozici. Od roku 1929 pedagogicky působil na Konzervatoři v Brně
(později i na JAMU), mezi jeho významnými žáky vynikl i Jan Novák. K celoživotním zájmům Františka
Schäfera patřil motorismus a vysokohorská turistika. Zemřel v Brně roku 1966.

          Sonatina op. 6 č. 2 je v pořadí druhou z celkového počtu šesti sonatin. První tři jsou
věnovány dětem a jejich jednotlivé věty mají programní názvy vycházející z dětského vnímání světa.
Uvedená skladba je složena ze tří částí – humorné Vzpomínky na Clementiho, Čekanky a dovádivého
Koníka se zlatou hřívou.


Karel Šimandl se narodil roku 1963 v Plzni a na tamní konzervatoři vystudoval klavírní hru. Vedle
toho navštěvoval soukromé konzultace u skladatele Jana Málka a jeho další studium pokračovalo na
JAMU v Brně ve třídě Miloslava Ištvána.



V současné době je zástupcem ředitele na ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary, věnuje se interpretační činnosti
a je členem karlovarského Big Bandu. Jeho největším zájmem je však stále kompoziční práce, za
kterou získává řadu ocenění. Jeho skladby jsou prováděny v USA, Německu, Francii, Estonsku, na
Islandu atd. Úspěšně též komponuje filmovou a divadelní hudbu.

          Klavírní cyklus Mravenčí suita vznikl v roce 2001 pro syna skladatelovy kamarádky Jany
Škvarkové z Bánské Bystrice. Cyklus se skládá z pěti skladeb, které využívají, co nejjednodušších
technických požadavků pro malého klavíristu – např. protipohyb, využití bílých i černých kláves,
jednoduché a snadno zapamatovatelné harmonické struktury atd. Poetické skladby jsou navíc doplněné
básničkami, které srovnávají pohádkový život mraveniště s životem lidí.


Peter Graham se narodil roku 1952, vystudoval hru na varhany a kompozici na brněnské konzervatoři
a ve studiu pokračoval na JAMU v Brně ve třídě Aloise Piňose. Skladatel se skrývá v obci Adamov pod
jménem Jaroslav Šťastný. A vyučuje na brněnské JAMU, kde i každoročně připravuje mezinárodní
festival Expozice nové hudby. Mezi jeho kompozicemi, které sklízejí velký ohlas i v zahraničí,
nalezneme také skladby pro děti – jsou žánrově pestré a chtějí rozehrát klavír jiným způsobem, než
je u instruktivní literatury běžné.

          O svých Podvratných etudách autor úsměvně píše, že v hudební škole nebyl dobrým žákem a
třetí ročník musel dokonce opakovat. Pak ovšem přišla nová paní učitelka a hraní ho začalo bavit.
Vzpomíná též, jak chtěl hrát i něco jiného, než bylo v notách, a tak si začal vymýšlet… Peter
Graham je znám svou originalitou a nabádá děti, aby se nebály a zkoušely tvořit své první malé
kompozice. Pokládá jim otázku: „Co dokáže dvakrát pět prstů? (Málo klavíristů jich má víc…). Děti
mohou hrát i jiné věci, než si dospělí představují. Jen to zkusit a zaposlouchat se, jak to zní.“


Zdeněk Lukáš se narodil roku 1928 v rodině amatérských hudebníků a velkých příznivců domácího
muzicírování. Prvorozený syn tak od dětství tíhnul k hudbě, ale nakonec dal ve studiu přednost
učitelskému ústavu před konzervatoří. V roce 1951 nastoupil do vojenské služby v Plzni, později se
stal redaktorem plzeňského rozhlasu a založil dodnes známé těleso Česká píseň. Ve skladbě se
soukromě vzdělával u Jaroslava Řídkého na AMU v Praze, jeho další tvorbu ovlivnilo i pozdější
setkání se skladateli Otmarem Máchou a Miloslavem Kabeláčem. Po přestěhování do hlavního města
vyučoval dva roky hudební teorii na pražské konzervatoři. Spolu s dalšími soudobými skladateli
založil spolek Quattro s cílem tvořit nejen hudbu moderní, ale především posluchačsky
srozumitelnou. Zdeněk Lukáš zemřel 13. července 2007, je znám hlavně svou sborovou tvorbou, ale
odkázal hudebnímu světu i mnoho symfonických, komorních i sólových děl.

          Tři písně pro klavír op. 91 pocházejí z Vánoc roku 1972 a jsou věnovány dceři Evě. Tyto
poeticky laděné a hudebně přehledné drobotiny vycházejí zcela zřetelně z tradice lidové písně.
Základním stavebním prvkem je tak především zpěvná melodie s drobnými rytmickými obměnami,
doprovázená kvintou. Odlišný charakter skladbiček, zvláště pak třetí část, dává celému cyklu
svěžest a zaručuje mu posluchačskou náklonnost.





Markéta Dvořáková se narodila roku 1977 v Opavě, vystudovala klavír a kompozici na Janáčkově
konzervatoři v Ostravě, na JAMU v Brně pak absolvovala magisterské i doktorandské studium pod
vedením Leoše Faltuse a Ivo Medka. Zúčastnila se mnoha zahraničních kurzů u světoznámých osobností
a získala za své skladby množství ocenění, mezi které lze řadit například výroční cenu OSA
v kategorii „Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby“. Je členkou sdružení mladých skladatelek
Hudbaby, Sdružení Q a Multi-Art. Skladatelka pedagogicky působí na Janáčkově konzervatoři a
Gymnáziu v Ostravě a na JAMU.

          Klavírní cyklus Bígl vznikl roku 1998 v absolventském ročníku konzervatoře a byl
inspirován venkovskými obrázky u babičky. Líčí první den štěněte bígla, které dostalo jméno Zorka a
stalo se novým členem rodiny. Kočka Matěj a slepice byli prvními stvořeními, se kterými se
seznámilo, pak si poslechlo babiččino vyprávění, vydalo se na procházku a uložilo ke spánku. Odtud
tedy názvy částí.


Petr Eben se narodil roku 1929 v Žamberku, pocházel z učitelské rodiny. Základy hudebního vzdělání
získal v Českém Krumlově, dalšího formování se mu dostalo v rakouském cisterciáckém klášteře,
kde v době školních prázdnin v letech 1942-43 zastával funkci varhaníka. Na pražské AMU vystudoval
klavír ve třídě Františka Raucha a skladbu u Pavla Bořkovce. Pedagogicky působil na Karlově
univerzitě v Praze a na pražské AMU. Vedl přednášky a kurzy doma i v zahraničí. Vedle komponování
vynikal jako skvělý hráč a improvizátor na klavír i varhany. Je otcem tří synů – Kryštofa, Marka a
Davida, kteří spolu založili známou hudební skupinu „Bratři Ebenové“. Skladatelova rozsáhlá tvorba
pronikla snad do všech hudebních žánrů – zahrnuje díla komorní, sólová, orchestrální a jiná,
nechybí ani řada instruktivních miniatur pro klavír, které si získaly oblibu u dětí i pedagogů.
Petr Eben zemřel roku 2007.

Jarní motiv je optimistická skladba, která v žácích už svým názvem a tóninou C dur evokuje
nastávající čas jara. Rondino pro kluky je vedle toho zcela kontrastní, a to nejen tóninou c moll,
ale celkovým rytmickým a energickým nábojem, umocněným akcenty, sforzaty a chromatickými motivy.
Variace na lidovou píseň Žežuličko, kde jsi byla svědčí o Ebenově velké inspiraci lidovou písní.
Jedná se o hráčsky náročnější cyklus šesti variací obsahující technickou bravuru, zpěvnou lyriku i
rytmickou pregnantnost.


Zdeněk Blažek se narodil v roce 1905 v Žarošicích u Hodonína a pocházel z kantorské rodiny. V Brně
začal navštěvovat klasické gymnázium, pak pokračoval na gymnáziu v Boskovicích, kde vznikly jeho
první kompoziční pokusy. Po maturitě vystudoval skladbu na brněnské konzervatoři u Viléma
Petrželky, dirigování u Františka Neumanna. Na klavír docházel k Růženě Kurzové, později pak
k Ludvíku Kunderovi. Absolvoval též studium hudební vědy u Vladimíra Helferta a dále Mistrovskou
školu pražské konzervatoře ve třídě Josefa Suka. V roce 1941 byl jmenován profesorem skladby na
brněnské konzervatoři a od roku 1947 zde zastával ředitelský post po dobu 15 let. Jako skladatel
tíhnul k lyrickému vyjádření, nejvýznamnější je jeho vokální tvorba v podobě skladeb pro sbor a
písňových cyklů. V závěru života pobýval na Českomoravské vrchovině, kde vytvořil většinu svých
posledních opusů. Zemřel roku 1988 v Novém Městě na Moravě.



Písničky na dobrou noc op. 85a, s podtitulem 10 instruktivních skladbiček pro nejmenší na čtyři
ruce, byly napsány roku 1967. Krátké lyrické skladbičky, navozující náladu „před usnutím“ jsou
navíc okořeněny o prvky tanečnosti a humoru. Svoji líbivou melodikou umožnují již začínajícím
klavíristům nahlédnout do tajemství čtyřruční hry.































Text bookletu: Bartošová, Knápková, Pachnerová, Štěrbáková, Filipová































                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                         Bohuslav Martinů

                                       Vítězslava Kaprálová

                                             Jan Novák

                                           Ilja Zeljenka




                        Hrají: Jana Šmídová, Zuzana Tlolková, Ľuboš Šelepák


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková




                         Natočeno v roce 2013 v sále Divadla na Orlí JAMU

                               Hudební a zvuková režie: Jan Košulič


                                               2013


















Bohuslav Martinů

1. Preludium

2. Průvod koček v noci slunovratu

3. Foxtrot

Bajky

4. Na farmě

5. Chudák králíček

6. Opičky

7. Kuřátko

8. Zlý medvěd


9. Pro tanec

Vánoce

10. Allegro (Saně)

11. Andante (Vánoční koleda)

12. Allegro (Dětská ukolébavka)


13. Par T. S. F. (Na vlnách rozhlasu)

14. Lístek do památníku

15. Dumka (dedikováno paní Roudnické)

16. Dumka (dedikováno Zdeňce Kubínové)

17. Bukinisté z nábřeží Malaquais

18. Bagatela

19. Barkarola

20. Adagio

21. Na tři ruce


Vítězslava
Kaprálová

22. Písnička


Jan Novák – Rondini

23. Moderato

24. Con moto

25. Allegro moderato

26. Allegretto

27. Andante

28. Con moto

29. Vivo

30. Allegro


Ilja Zeljenka – 31 klavírnych drobností pre deti

31. Cvičíme

32. Rozhodnutie

33. V tančiarni

34. Pieseň

35. Bubnujú a trúbia

36. Bežíme do kopca

37. Poskočme si

38. Pieseň s ozvenou

39. Pri dychovke

40. Kukučka a slávik

41. Harmonikár

42. Zvony

43. Naliehanie

44. Trocha rytmu

45. Dve na tri

46. Po slovensky

47. V zamyslení

48. Rúti sa…

49. Čierna diera

50. To sa mi snívá

51. Musím!

52. Pozerám oblaky

53. Fuga

54. Virtuóz

55. Pieseň

56. Fanfára

57. Pochod

58. Ponáhľame sa

59. Žart

60. Rozprávka

61. Ako prišlo, tak odišlo

Klavír:

Jana Šmídová (1-9, 14-16, 20-22), Zuzana Tlolková (10-13, 17-19, 21, 23-30), Ľuboš Šelepák (31-62)



Bohuslav Martinů (1890–1959) je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých, ale i světových
skladatelů. Zasáhl pronikavým způsobem do vývoje české hudby. Narodil se v Poličce na Českomoravské
Vysočině. Již od dětství prokazoval hudební nadání v kompozici a hře na housle. Odešel studovat
na konzervatoř do Prahy, kterou nedokončil. Po složení státní zkoušky působil jako učitel hudby
v Poličce. Později se stal houslistou České filharmonie, kde byl natolik uchvácen symfonií „Báseň
lesa“ Alberta Roussela, že se rozhodl odjet roku 1923 do Paříže k Rousselovi studovat. Ve Francii
zůstal po dobu 17 let, oženil se zde a začínal svými skladbami dobývat nejen francouzská pódia.
Kvůli válce byl nucen opustit Francii a odcestoval roku 1940 do USA. Po návratu z Ameriky žil ve
Francii, Itálii a Švýcarsku. Do své vlasti se již nikdy nevrátil. Režim té doby zakazoval hrát jeho
díla. I přes složitou dobu lidé milovali hudbu Bohuslava Martinů. Díky odvaze některých hudebních
osobností se v tehdejších Československu stále propagovala skladatelova díla. Bohuslav Martinů
zemřel ve švýcarském sanatoriu v Liestalu.

          Preludium vzniklo roku 1913 v Poličce. Nese v sobě dvě kontrastní myšlenky. První je
spjata s českou hudební tradicí s významným tečkovaným rytmem. Druhá má zpěvný až melancholický
charakter, který podporuje houpavý pohyb rozložených tercií v levé ruce. Je zde i patrná podobnost
s dalším skladatelovým klavírním cyklem Loutky.

          Foxtrotová skladba Průvod koček v noci slunovratu je z roku 1919. Ve skladbě slyšíme
časté malé sekundy podtrhávající charakter „kočičího mňoukání“. Pravidelně chromaticky postupující
osminové hodnoty evokují pochodující kočky.

          Tanečně laděná skladba Foxtrot byla složena roku 1920. Celá skladba je typická svým
stereotypním doprovodem, podobající se ragtimu. Pro správné vyznění tanečnosti v této skladbě je
pro interpretaci důležité střídání akcentovaných not s legatovými či staccatovými motivy.

          Klavírní cyklus Bajky o pěti částech vznikl krátce po příjezdu do Paříže roku 1924.
Jde o charakteristiku jednotlivých zvířátek žijících na farmě (králíček, kuřátko, opičky, medvěd).
Na krátké ploše skladatel střídá kontrastní nálady s různou stylizací podpořenou již progresivnější
harmonií.

          Pro tanec vznikl v Paříži roku 1927. Jde o foxtrotově laděnou skladbu s bohatou harmonií,
průtažnými a střídavými tóny.

          Klavírní cyklus Vánoce o třech částech vznikl v době Vánoc v Paříži roku 1927. Ve
vydáních (Urbánek Supraphon) je nutno upozornit na špatné přiřazení názvů k jednotlivým částím. Ve
druhů skladbě je připsán titul Vánoční koleda a ve třetí Dětská ukolébavka. Samozřejmě by to mělo
být opačně. Co se týče těchto názvů, tak nejde o tituly od skladatele. Martinů v rukopise uvádí
pouze tempová označení. Byly dodatečně připsány Milošem Šafránkem. Přestože cyklus nese název
Vánoce těžko bychom vánoční tematiku hledali. Výjimkou je poslední část (Allegro – Vánoční koleda),
kde se objevuje citace české koledy Nesem Vám noviny.

          Skladba Par T.S.F. (Na vlnách rozhlasu) byla pravděpodobně zkomponována kolem roku 1928
v Paříži. „Par T.S.F.“ – „Par telegraphie sans fils“ v překladu znamená „Bezdrátovou telegrafii“
nebo „Rozhlasem“. Bohuslav Martinů tak naráží na jev, který hudebníky té doby velice zajímal.


          Lístek do památníku byl zkomponován v Praze roku 1935. Tato líbezná skladbička
v původních pěti taktech připomíná svou melodikou českou písničku „Zelení hájové“. Celá skladba je
vystavěna na čtyřech nepravidelných frázích.

          Dumka (dedikováno paní Roudnické) je z roku 1936. Charakter skladby je melancholický,
lyricko-meditativní. Potvrzuje již zralost autorova projevu.

          Dumka (dedikováno paní Zdeňce Kubínové) je také z roku 1936. Je technicky o něco prostší
než první Dumka jak co do kompozice, tak i do pianistické stylizace. Přesto je v ní vyjádřen
hluboký cit a melancholie.

          Skladba Bukinisté z nábřeží Malaquais (Les bouquinistes du quai Malaquais) je
zkomponována roku 1945 v New Yorku. Bukinisté byli antikváři na nábřeží řeky Seiny, kam rád Martinů
chodíval. M. Šafránek ve své knize o Martinů píše: „Úderem druhé hodiny odchází na každodenní
procházku na nábřeží k svým antikvářům-bukinistům, na něž si vzpomněl po dlouhých létech v New
Yorku rozkošnou klavírní skladbičkou, lokalizovanou přesně na Quai Malaquais mezi Pont neuf a Pont
des Arts, kam rád chodíval. Strávil tam dlouhé hodiny o samotě, probíraje se knihami a srovnávaje
si v mysli svou kompoziční práci.“

          Skladba Bagatela vznikla roku 1949 pravděpodobně v New Yorku. Jde o drobnou skladbičku o
dvou stranách. Je bohatá na tečkované rytmy a staccatové noty, které podtrhují její celkový hravý
charakter.

          Barkarola vznikla v New Yorku roku 1949. Barkarola je lyrická píseň benátských
gondoliérů. Celá skladba je provázena houpavým charakterem a bohatou harmonií.

          Adagio zkomponoval Bohuslav Martinů jako poslední klavírní sólovou skladbu roku 1957
v Římě. Vznikla k desátému výročí úmrtí Václava Kaprála. Poslal ji jeho vdově s nadpisem: „Věnováno
vzpomínkám na Václava Kaprála a Vitulku“. Mezi Martinů a rodinou Kaprálovou vznikl krásný přátelský
vztah. Vitulce (Vítězslavě Kaprálové) Martinů říkal „Písnička“ a ona jemu „Špalíček“. Adagio neboli
Vzpomínky jsou skladbičkou hlubokého citového projevu, kde se prolínají teskné a zádumčivé
melodické motivy s lyrickým tématem, zřejmě revokace zjevu Vitulčina.

          Skladba Na tři ruce (À trois mains avec un doigt) v tempovém označení Allegro fox je
z roku 1930 z Paříže. Jde o kratinkou skladbičku určenou pro dvě ruce učitele, jehož partem se
prolíná typická skladatelova synkopická rytmika a pro jeden prst dítěte, který hraje melodii na
opakovaném tónu a využívá rozsah melodie pěti tónů. Dílko se dá hrát s žákem elementární úrovně.






Vítězslava Kaprálová (1915–1940) se narodila v hudební rodině. Otec Václav Kaprál byl majitelem
hudební školy a brněnský hudební skladatel. Matka byla aprobovaná učitelka zpěvu. Velký talent
Kaprálové se projevil už v dětství. V devíti letech napsala svou první skladbu V říši bájí. V roce
1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Zdeňka
Chalabaly. Pokračovala studiem na mistrovské škole pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka a
Václava Talicha. Absolvovala svou nejznámější orchestrální skladbou Vojenská symfonietta, kterou
osobně nastudovala s Českou filharmonií (byla první ženou, která tento orchestr dirigovala). Díky
francouzskému státnímu stipendiu odjela studovat v roce 1937 na École Normale de Musique do Paříže,
kde se zapsala do třídy dirigenta Charlese Muncha. Soukromě pak ještě studovala skladbu u Bohuslava
Martinů, který ji měl za rovnocenného druha ve skladbě. Jan Novák a Vítězslava Kaprálová byli
jediní čeští žáci skladatele. Ve francouzské metropoli se Kaprálová pohybovala v českých uměleckých
kruzích a zde také poznala svého budoucího muže Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy. V době,
kdy již Paříž byla ohrožována německými vojsky lékaři diagnostikovali u Kaprálové tehdy
nevyléčitelnou miliární (rozptýlenou) tuberkulózu, na kterou mladá skladatelka po evakuaci z Paříže
do Montpellier v pětadvaceti letech zemřela. Dodnes patří k nejhranějším českým skladatelkám.
V Brně je po ní pojmenovaná Základní umělecká škola na Palackého ulici v Králově poli. Od roku 2001
nosí její jméno i smyčcové kvarteto.

          Skladba Písnička byla vydána roku 1936. Objevují se v ní dvě kontrastní myšlenky –
melodická s chromatickým doprovodem a skočná se staccatovým rytmickým doprovodem.


Jan Novák (1921–1984) byl jedním z nejvýraznějších představitelů poválečné hudby na Moravě.
Na brněnské konzervatoři studoval skladbu (Vilém Petrželka), klavír (František Schäfer) a
dirigování (Bohumír Liška). Na přelomu let 1947-1948 absolvoval studijní pobyt v USA krátce u
Aarona Coplanda a dalších pět měsíců u Bohuslava Martinů. Jak sám později napsal setkání s Martinů
mělo „zásadní a převratný význam“ pro jeho tvorbu. Domů se vrací 25. února 1948. Stává se
skladatelem ve svobodném povolání a prožívá silné střety s představiteli vládnoucí kulturní
politiky. V srpnu 1968 opouští republiku a žije zprvu v Dánsku, později v Itálii a nakonec
v německém Ulmu, kde 14. listopadu 1984 umírá.  Tvorba Jana Nováka se nese v duchu neoklasicismu a
také latina, kterou plynule hovoří se stává hlavním inspiračním zdrojem jeho díla.

          V roce 1971 v Padově byl vydán cyklus Rondini – Osm malých rond pro klavír. Rondini
znamenají v italštině vlaštovky. Jsou to originální skladbičky bez taktového označení oplývající
jasností, radostí, vtipem a živou rytmikou. „Že jedna vlaštovka nedělá jaro, to ví i vrabci a stalo
se to příslovím. Tady ti tedy nabízím těchto osm vlaštoviček. Nech je létat, a udělej to poctivě,
ovládej klávesy rychlými prsty. Hle, už se blíží jaro plné zpěvu. Jaká radost.“ (volný překlad)





Ilja Zeljenka (1932–2007) patří k významným hudebním osobnostem 2. poloviny 20. století. Při studiu
gymnázia se vzdělával ve hře na klavír u Rudolfa Macudziñského, ve skladbě u Jána Zimmera a na VŠMU
u Jána Cikkera. Brzy si vytvořil svůj osobitý kompoziční styl postavený zejména na zajímavém
metrorytmickém řešení, Kriticky reagoval na pozdní romantismus a českou hudební modernu.
Byl průbojným skladatelským zjevem své generace. Od roku 1985 působil jako pedagog na VŠMU
v Bratislavě.

          Instruktivní sbírka 31 klavírnych drobností pre deti je současně souborem vtipných
cvičení na různé typy techniky a celkové rozšiřování hudební představivosti. Zvláště je zajímavá
skladatelova zaměřenost na rytmus, který se v některých číslech stále obměňuje a komplikuje.
S oblibou používá jak polyrytmy, tak balkánské střídání triol a kvintol. Z hudebního hlediska
čerpají skladbičky ze slovenských lidových písní – modální nápěvy, ale také z populární hudby a
jazzu (V tančiarni). Některá čísla mají pouze charakter etud s menší hudební invencí. Jde o celek
velmi svěží a zajímavé současní tvorby.





















Text bookletu: Jana Šmídová













                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                         Bohuslav Martinů

                                           Zdeněk Blažek

                                         Klement Slavický

                                           Jiří Vřešťál

                                          Osvald Chlubna

                                          Fryderyk Chopin




              Hrají: Johana Kolčavová, Michaela Svobodová, Robert Koubek, Jan Šimandl


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková



                   Natočeno v roce 2014 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU

                       Hudební a zvuková režie: Jaroslav Zouhar, Jan Košulič


                                               2014















Bohuslav Martinů – Božánkovi a Soničce

1. Ráno na plovárně

2. Tatínkova písnička

3. Božánek v řece

4. Malý valčík pro Soničku


Zdeněk Blažek – Maličkosti I

5. Píseň

6. Taneček

7. Malý menuet

8. Polčinka

9. Furiant

10. Jarní

11. Horácký tanec

12. Podzimní

13. V dobrém rozmaru

14. Vzpomínka

15. Popěvek

16. Na rozloučenou

Klavír: Johana Kolčavová


Klement Slavický – Doma u klavíru

17. Dudácké pastorále

18. Pochodem

19. Ukolébavka

20. Ozvěna

21. Mateník pro Tomáška


Klement Slavický – Klavír a mládí

22. Preludium

23. Milanova ukolébavka

24. Toccatina

25. Česká

26. Moravská

27. Opuštěné ptáče

28. Zlý sen



                                      29. Nesmělé jaro

                                      30. Melancholický valčík

                                      31. Balada

                                      Klavír: Michaela Svobodová


                                      Jiří Vřešťál – Tři etudy

                                      32. Etuda na souhru rukou

                                      33. Etuda přírazová

                                      34. Etuda na sexty a opakované tóny


                                      Jiří Vřešťál – Památník

                                      35. Menuet

                                      36. Pohádka

                                      37. Lístek do památníku

                                      38. Polka D dur

                                      39. Polka G dur

                                      40. Valse

                                      41. Polka g moll

                                      Klavír: Robert Koubek


                                      Osvald Chlubna – Sonatina

                                      42. Zahrej si vesele

                                      43. Trochu se smutkem

                                      44. Lehce hybně

                                      45. Rázně a živě

                                      Klavír: Johana Kolčavová


                                      Fryderyk Chopin

                                      46. Valčík

                                      47. Lístek do památníku

                                      48. Cantabile

                                      49. Polonéza g moll

                                      50. Polonéza B dur

                                      51. Contredanse

                                      52. Nocturno c moll

                                      53. Nocturno cis moll

                                      Klavír: Jan Šimandl














Dětské klavírní skladbičky Bohuslava Martinů (1890–1959) Božánkovi a Soničce vznikly v roce 1932.
Martinů je věnoval dětem B. Šmída v Poličce. Tyto příležitostné čtyři miniatury v celkovém trvání
asi tří minut nesou na titulní straně věnování: „Božánkovi a Soničce Šmídovým v upomínku na
prázdniny v Potštejně věnuje Bohuslav Martinů, Polička.“ A na poslední notové stránce dovětek: „A
až to dovedete hráti, tak Vám oběma napíšu něco těžšího.“


Zdeněk Blažek (1905–1988) žák Viléma Petrželky a Josefa Suka. Dlouholetý ředitel brněnské
konzervatoře. Jeho tvorba vyrůstá z vokálního slohu a je pevně zakotvena v moravském regionu.

          Cyklus dvanácti skladbiček Maličkosti I vznikl v roce 1972. Obsahuje pět tanečků
například Polčinka, Furiant, Menuet, lyrické skladbičky Jarní, Podzimní, Vzpomínání i ukázku dětské
technické dovednosti Na rozloučenou. Všechny jsou invenčně bohaté, srozumitelné, oplývají
zpěvností, rytmičností a jsou dětskému světu velmi blízké.


Klement Slavický (1910–1999) žák K. B. Jiráka a Josefa Suka (otec K. Slavického byl žákem
L. Janáčka). V roce 1985 se Slavický vrací k instruktivní tvorbě a přináší dětem pět
charakteristických skladbiček v cyklu Doma u klavíru – snadné skladby pro malé pianisty. Dětská
hravost a skotačivost je vyjádřena v Pochodu a Mateníku pro Tomáška, jako dvouhlasý kánon se nese
Ozvěna. Jímavou melodikou zaujme Ukolébavka psaná ve dvojhlasé faktuře.

          Další cyklus Klavír a mládí z roku 1958 je vhodný pro vyspělejší žáky. Obsahuje deset
programních kontrastních skladeb s příhodnými názvy. Netradiční dělení uvnitř taktů má Preludium,
rytmicky jednotnou stylizaci Toccatina, Česká a Moravská – dvě skladby postavené do kontrastu,
Česká – skotačivá polka, Moravská – zpěvná citová píseň s hloubkou výrazu. Další skladby rozvíjejí
dětskou fantazii a představivost. Všechny skladby provází bezprostřední hudebnost, citovost,
tanečnost i moravská zpěvnost.


Skladby Jiřího Vřešťála (1930–1952) vídáme nezřídka na repertoáru žáků ZUŠ. K dispozici není
bohužel mnoho vydaných děl, i když mladý skladatel byl za svůj krátký život velmi činný a vytvořil
více než 30 kompozic. Na popud Vřešťálovy profesorky E. Doležalové zkomponoval šest
charakteristických studií. Z nich byla sestavena sbírka Tři etudy. První je Etuda na souhru rukou,
která je velmi hravá a stále přechází do různých tónin. Druhá Etuda přírazová má podtitul chuť ke
hře vzbuzující a je tanečního charakteru. Poslední je Etuda na sexty a opakované tóny. V jiných
notových materiálech ji nacházíme pod názvem Sextová studie. Ta z hlediska technické náročnosti
patří k nejtěžším.



Sbírka Památník obsahuje směsici různých skladeb od raných až po vrcholné. Sbírku otevírá Menuet
pocházející ze sonáty ve starém slohu. Dílo je inspirováno skladbami W. A. Mozarta a tuto inspiraci
cítíme v průběhu celého tance. Druhá skladba Pohádka je nejmladší a zřejmě i poslední dokončenou
skladbou. Uvědomíme-li si, že byla napsána jen měsíc před smrtí, je možné, že nám nebude evokovat
jen dětské vyprávění. Další kompozicí je Lístek do památníku. Jedná se opět o mladší dílo, které je
naplněno moderními harmoniemi. Polka D dur je společně s Polkou G dur ze stejného období a nezapře
určitou inspiraci B. Smetanou. Následující Valse je ovlivněn valčíky B. Smetany. Zde se střídají
lyrické části s částmi bouřlivějšími. Poslední skladbou Památníku je Polka g moll, která je
naplněna mnoha rychlými pasážemi.


Osvald Chlubna (1893–1971) žák Janáčkův. Oddaně pečoval o odkaz svého učitele kompozičně
(instrumentace nebo dokončení některých Janáčkových děl) a publicisticky (mnoho odborných studií
a výuky Janáčkovy teorie). Chlubnova Sonatina, spíše romanticky laděná, se vymyká jeho modernímu
stylu. Čtyři krátké, navzájem kontrastující věty, jsou melodicky svěží a radostné. Závěrečná čtvrtá
věta se odlišuje od předchozích mnohem vyššími technickými požadavky na interpreta. Datace se
nepodařila zjistit. Sonatina vyšla v roce 1937 již ve druhém vydání.


Slavný polský skladatel a klavírista Fryderyk Chopin (1810–1849) napsal kromě většiny hudebně
a technicky náročných skladeb několik malých kusů, které mohou obstojně zahrát i žáci ZUŠ.
Například melodický Valčík a moll s náznakem mazurkového rytmu podbarvený nostalgickými harmoniemi
a rondovou formou nebo Lístek do památníku a Cantabile jakožto dvě miniatury s typickou
chopinovskou lehkostí a poetikou. Tyto tři skladby jsou psány v nízké dynamice a vyžadují naprosto
kultivovaný a citlivý projev. Polonézy pak dávají šanci k zářivějším a brilantnějším kreacím.
Chopin je napsal ve svých sedmi letech a můžeme tedy vidět, jak dobrým pianistou byl v tak útlém
věku. Contredanse je párový tanec v rondové formě. Zde se již projevuje Chopinovo vnímání polyfonie
a delších melodických útvarů. Nokturna jsou však již díla vyzrálá. První Nokturno c moll plyne
dlouhou melodií, jež je obohacována pasážovitými prvky a změnami nálad. Další Nokturno cis moll je
jedna z nejpopulárnějších skladeb polského autora. Ve středním díle je shoda témat s druhým
Chopinovým klavírním koncertem. Nokturno je však velmi smutné a rezignované.




Text bookletu: Kolčavová, Koubek, Svobodová, Šimandl























                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                           Zdeněk Blažek

                                          Martin Peerson

                                      Georg Philipp Telemann

                                       František Xaver Dušek

                                       Josef Antonín Štěpán

                                       František Xaver Brixi

                                     Vladimir Ivanovič Rebikov




                               Hrají: Anna Trauškeová, Lenka Kurcová


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková



                   Natočeno v roce 2015 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU

                               Hudební a zvuková režie: Jan Košulič


                                               2015

















  Zdeněk Blažek – Maličkosti II

1. Ukolébavka panence

2. Taneček

3. Pasáčkova písnička

4. Říkadlo

5. Vzpomínka

6. Ve slováckém rytmu

7. Melodie

8. Honička

9. Stará píseň

10. Do skoku

11. Dobrou noc


Zdeněk Blažek – Maličkosti III

12. Popěvek na bílých klávesách

13. Popěvek na černých klávesách

14. Píseň posmutnělá

15. Veselý kánon

16. Echo

17. Nový den

18. Teskná vzpomínka

19. V jízdě

20. Idylka

21. Toccatina

22. Tiché usmíření

Klavír: Anna Trauškeová


23. M. Peerson: The Fall of the Leafe

24. M. Peerson: The Primerose

25. G. Ph. Telemann: Fantasia g moll

26. F. X. Dušek: Sonata in D – Allegro

27. F. X. Dušek: Sonata in D – Menuetto

28. J. A. Štěpán: Menuet Es dur op. 1

29. F. X. Brixi: Sejkorka

30. V. I. Rebikov: Podzimní listí

Klavír: Lenka Kurcová
















Zdeněk Blažek (1905–1988) skladatel, hudební teoretik a pedagog, studoval skladbu na brněnské
konzervatoři u Viléma Petrželky a hudební vědu u Vladimíra Helferta na Masarykově univerzitě. Svá
studia zakončil u Josefa Suka v Praze na mistrovské škole konzervatoře. Patřil mezi jeho poslední
žáky. Blažkova tvorba je podobně jako u Janáčka ovlivněna moravským regionem. Jeho skladby jsou
převážně poetické, lyrické, invenčně bohaté a harmonicky zajímavé. Ve své kompozici upřednostňoval
menší skladebné formy. Příkladem jsou cykly instruktivních skladbiček pro děti.

          Mezi tyto drobné útvary patří mimo jiné Maličkosti II z roku 1972 a Maličkosti III z roku
1980, které navazují na Maličkosti I z roku 1972. Každý sešit je složen z 11 drobných pestrých
skladeb. V těchto cyklech můžeme najít jak zpěvné, tak poeticky ladění skladbičky (Ukolébavka
panence, Vzpomínka, Melodie, Dobrou noc, Píseň posmutnělá, Echo), tak veselá, živá a groteskní
dílka vhodná i jako přitažlivější a hudebně vděčnější náhrada etud (Říkadlo, Honička, Do skoku,
Popěvek na černých klávesách, Veselý kánon). Skladbičky jsou zajímavé nejen rytmicky (objevují se
zde poměrně časté změny metra, různé synkopy a vložené pomlky), ale i z hlediska
harmonicko-melodického (v dílkách jsou užity různé modální stupnice). U posledních skladeb ze 3.
sešitu se setkáme i s Blažkovými typickými alteracemi (například v Idylce) a bohatou polyfonií (ve
většině z nich nalezneme druhý i třetí nezávislý hlas). Mnohé jsou psány ve formě kánonu, což je
patrné zvláště u 3. sešitu. Maličkosti II obsahují kratší skladbičky do jedné stránky, které jsou
vhodné i pro mladší žáky ZUŠ. Ve 3. sešitě už nalezneme i delší technicky a výrazově náročnější
skladby vhodné pro absolventy I. cyklu ZUŠ (V jízdě, Toccatina).


Martin Peerson (okolo 1572–1651) anglický skladatel, varhaník a virginalista. Komponoval duchovní
i světskou hudbu. V rukopisném pramenu ve Fitzwilliam Virginal Book (z let 1564–1625) se dochovaly
pouze čtyři jeho klávesové skladby.

          Mezi nimi je The Primerose – Prvosenka jásavě opěvující jaro a The Fall of the Leafe –
Padající list, který přináší intimnější autorovo líčení podzimní nálady. Obě skladby jsou
zpracovány variační technikou s typicky formálním schématem AA^1BB^1. Jsou psány s velkou fantazií.
Jejich hudební poezie je v nahrávce podpořena využitím zvukových možností moderního nástroje.


Georg Philipp Telemann (1681–1797) německý představitel pozdně barokní hudby. Autodidakt, generační
druh a přítel J.S. Bacha a G. F. Händela, který byl za svého života oceňován více než J. S. Bach.
Působil v různých sídelních městech Německa, než zakotvil v Hamburku, kde se stal kantorem a
ředitelem pěti hlavních kostelů. Telemannův skladatelský odkaz je obrovský. Zahrnuje více než 3000
skladeb všech hudebních druhů a žánrů.

          Svoji všestrannost dokázal mimo sonát a koncertů ve fantaziích „Fantasies pour le
clavessin, 3 Douzaines“, ve kterých spojil francouzský galantní styl se stylem italského koncertu.
Na základech koncertantního principu lze pojímat jeho Vivace z Fantazie g moll navíc doplněné malou
kadencí.




František Xaver Dušek (1731–1799) přítel Mozarta, patřil k předním osobnostem hudební Prahy.
Vynikající cembalista a klavírista, který systematicky uplatňoval nový typ nástroje – kladívkový
klavír. Úspěšný pedagog, považovaný za zakladatele první české klavírní školy, byl i neméně zdatným
skladatelem zvláště v klavírní a komorní tvorbě. Jeho skladatelská činnost je úzce spojena
s pedagogickou, a proto mnoho jeho skladeb má instruktivně didaktické zaměření. Sonata in D je
výjimečně dvouvětá. Má přehlednou stavební strukturu, zaujme výrazným kontrastem témat a náznaky
české melodiky. Druhá věta Menuetto je na nahrávce obohacena ornamentikou.


Osobnost a tvorba českého skladatele Josefa Antonína Štěpána (1726–1797) je poměrně málo známá.
Avšak ve Vídni, kde od svých patnácti let studoval a nadále působil, se stal oblíbeným klavíristou,
skladatelem a pedagogem. Dosáhl funkce dvorního učitele klavíru (učil i děti Marie Terezie).
Převážná část jeho bohaté skladatelské činnosti je určena klavíru (cembalu). Pro své žáky psal
skladby, které jsou limitovány jejich hudební a technickou vyspělostí a mají hudebně výchovné
určení. K osobitému pojetí dochází Štěpán u menuetů, kde přenáší těžiště skladby do tria.

          Menuet Es dur, op. 1 je galantní, téměř rokokově hravý s kontrastním mollovým Triem,
které přináší až dramatický výraz.


František Xaver Brixi (1732–1771) kapelník chrámu sv. Víta v Praze zanechal velmi rozsáhlé dílo
s převahou duchovní hudby nad kompozicemi světskými. Patřil k nejhranějším autorům nejen doma,
ale i v cizině. Cembalu se věnoval spíše příležitostně (několik koncertů, partita a drobné
skladby). Malým hudebním skvostem je skladbička, které dal autor název „Sejkorka“. Má radostnou
melodickou invenci a půvabu a svěžesti ji navíc dodává bohatá složka metrorytmická. Tento žánrový
obrázek má pravděpodobně dvě prvenství: první ptačí motiv a první český programní název v české
sólové cembalové literatuře.


Vladimir Ivanovič Rebikov (1866–1920) byl ruský pozdně romantický skladatel, pedagog a pianista.
Studoval v Moskvě, koncertoval v Rusku a mnoha evropských městech nejčastěji se svými vlastními
skladbami. Asi dva roky pobýval i v Praze. Jeho rané skladby nesou ještě rysy P. I. Čajkovkého, ale
záhy ve své tvorbě uplatňuje impresionistické výrazové prvky (kvartové a kvintové paralely,
celotónové postupy a podobně). Vytváří zvláštní umělecký druh programní hudby – melomimiku.
Pozoruhodný je jeho hudební odkaz dětem. Skladba Podzimní listí je ukázkou jedné z lyrických
miniatur, ve které je patrný vliv P. I. Čajkovského.



Text bookletu: Anna Trauškeová, Lenka Kurcová































                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA




                                          Paul Hindemith




                                       Hraje: Lucie Kubátová


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková




                   Natočeno v roce 2016 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU

                               Hudební a zvuková režie: Jan Košulič


                                               2016




















Paul Hindemith – Wir bauen eine Stadt. Klavierstücke für Kinder (1931)


1. Marsch

2. Lied: Wir bauen eine neue Stadt

3. Musikstück: Man zeigt neu ankommenden Leuten die Stadt

4. Lied: Ich bin ein Schaffner

5. Man spielt „Besuch“

6. Die Diebe kommen in der Nacht



Paul Hindemith – Kleine Klaviermusik. Leichte Fünftonstücke (1929)


7. Mäbig schnell

8. Ruhig bewegt

9. Munter. Schnelle Viertel

10. Lebhaft, sehr markiert

11. Schnell. Ganze Takte

12. Gemächlich

13. Schnell und wild

14. Mäbig schnell

15. Langsam, ruhig schreitend

16. Munter, ziemlich lebhaft

17. Mäbig schnell

18. Bewegt


Klavír: Lucie Kubátová






Paul Hindemith (1895–1963) si už na začátku své velmi úspěšné skladatelské dráhy uvědomil
důležitost hudební výchovy v nejširším slova smyslu. Vložil také nemalou část svých tvůrčích sil do
komponování pro amatérské a mládežnické soubory a sbory. Snažil se, aby i na těchto úrovních se
široké vrstvy začínajících hudebníků mohli setkávat s moderními hudebními projevy a kultivovat
svoje hudební cítění.


Hra pro dětské hlasy a nástroje Wir bauen eine Stadt (Stavíme město) byla vytvořena za spolupráce
s berlínským spisovatelem Robertem Seitzem. Premiéru měla 21. června 1930 na festivalu Nové hudby
v Berlíně a byla interpretována dětmi ve věku 8-12 let. Sám skladatel v předmluvě k partituře říká:
„Hra pro děti – to znamená, že toto dílo bylo více zamýšleno jako lekce a cvičení pro děti samotné
než pro zábavu dospělých diváků.“ Hindemithova scénická školská hra pro děti je rozdělena do
několika oddílů propojených mluveným slovem. Střídá se tu jednohlasý sbor, lehká sóla, orchestrální
část a mluvené slovo.  Šest skladeb z tohoto díla přepsal Hindemith do klavírní verze. V roce 1931
vyšly pod názvem Wir bauen eine Stadt. Klavierstücke für Kinder.


Sbírka Kleine Klaviermusik vzikla v roce 1929 v období kdy Hindemith učil na berlínské Hochschule
für Musik. Její podtitul „Leichte Fünftonstücke“ napovídá, že se bude jednat o krátké skladbičky
v pětiprstové poloze. Ty však nejsou zdaleka tak snadné ba naopak – vyžadují zvládnutí hned
několika technických problémů, zejména polyfonie (samostatné vedení a artikulace hlasů),
polyrytmie. Vyskytují se zde nepravidelné takty. Důležitá je výstižnost charakterů těchto krátkých
kusů a nemalý důraz je zde kladen i na tvorbu tónů.











Text bookletu: Lucie Kubátová














                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                           Josef Blatný

                                             Jan Hanuš

                                         Bohuslav Martinů

                                         Aram Chačaturjan




                         Hraje: Eva Palčisková, Dominik Gál, Pavla Marková


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková





                   Natočeno v roce 2017 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU


                                               2017




















Josef Blatný – Instruktivní skladbičky II

1. Preludium

2. Píseň

3. V dobré náladě

4. Andante

5. Scherzino

6. Taneček

7. Selanka

8. Lístek do památníku

9. Menuet

10. Ukolébavka

11. Allegro burlesco


Klavír: Eva Palčisková


Jan Hanuš – Vteřiny v přírodě op. 18

12. Brouček se houpá

13. Kmotr ježek

14. Myšky

15. Co je to?

16. Cvrček muzikant

17. Les

18. Pan kohout

19. Motýl

20. Vrabčí beseda

21. Pochod pilných mravenečků


Bohuslav Martinů – Čtvrtky a osminky

22. Moderato

23. Poco allegro

24. Andante

25. Allegretto


Klavír: Dominik Gál




                                         Aram Chačaturjan – Dětské album


                                         26. Andantino

                                         27. Dnes nepůjdeme na procházku!

                                         28. Ljado je nemocný

                                         29. Narozeniny

                                         30. Etuda

                                         31. Hudební obraz

                                         32. Invence

                                         33. Fuga

                                         34. Jezdecká

                                         35. V národním tónu


                                         Klavír: Pavla Marková














Josef Blatný (1891–1980) významný varhaník a skladatel (žák L. Janáčka) působil na brněnské
konzervatoři a JAMU. Zastával také post prvního českého ředitele kůru a varhaníka v kostele sv.
Jakuba v Brně. Z pedagogického hlediska je Blatný významný tím, že se jako jeden z prvních
skladatelů v první polovině 20. století dlouhodobě a systematicky věnoval instruktivní tvorbě.
Z jeho početných skladeb dosáhly největšího úspěchu progresivně řazené tři sešity Instruktivních
skladeb z roku 1920-23.

          Instruktivní skladby II obsahují 11 skladbiček, které jsou svojí hudebně-interpretační
a technickou zaměřeností pro děti vyšších ročníků ZUŠ. Jednotlivé skladby přináší různorodost a
pestrost charakterů a vyžadují detailní drobnokresbu a propracovanost. Ve sbírce najdeme prvky
tanečního charakteru Píseň, Scherzino, Taneček, Menuet, radostně-energického charakteru Preludium,
V dobré náladě, Allegro burlesco, ale i lyricko-romantického Píseň, Andante, Selanka.


Jan Hanuš (1915–2004) žák O. Jeremiáše v kompozici a P. Dědečka v oboru dirigování. Po studiu
pracoval ve významném pražském hudebním nakladatelství svého dědečka F. A. Urbánka (zal. 1871,
původní nakladatel Smetany, Dvořáka, Fibicha a dalších). Jan Hanuš se stal výraznou a velmi činnou
osobností pražského hudebního života. Jeho kompoziční tvorba je velmi bohatá a rozsáhlá, obsahuje
asi 122 opusů a mnoho skladeb bez opusového označení. Věnuje se také systematicky instruktivní
tvorbě, a to nejen klavírní. V těchto skladbičkách se jeho rukopis vyznačuje jednoduchostí ve
vyjadřování hudebních nálad a dobrou nástrojovou stylizací.

          Cyklus Vteřiny v přírodě otvírá malým klavíristům svět hudby. Dětskou představivost a
fantazii pomáhají rozvíjet i krásné ilustrace Marie Želibské a básnické texty Kamila Bednáře.


Bohuslav Martinů (1890–1959). V roce 2011 byl v Moravském zemském muzeu v Brně nalezen opis
klavírních skladeb, které mohly pocházet od B. Martinů. Podrobným studiem se zjistilo, že se
opravdu jedná o jeho skladby. Konkrétně o cyklus „Čtvrtky a osminky“ H 257 z roku 1937. Podle
zachované korespondence psal Martinů tyto skladby na objednávku pro vydavatelství Melantrich, které
nakonec skladby nevydalo a rukopis ztratilo. Tento znovunalezený cyklus byl vydán v roce 2016 ve
vydavatelství Bärenreiter Praha. Nese název „Čtvrtky a osminky“ s podtitulem „Instruktivní cvičení
se střídavými takty“ (těžší stupeň). Cyklus se skládá ze 4 částí ve kterých Martinů využívá jako
nejmenší rytmickou hodnotu osminové noty, které bohatě střídá se čtvrťovými a výjimečně s půlovými
hodnotami. Pro jednotlivé skladby je charakteristická polyrytmika a neustále se střídající metrum.





Aram Iljič Chačaturjan (1903–1978) skladatel arménského původu, byl rovněž dirigentem
a klavíristou. Široké hudební veřejnosti je znám především svými balety Gajané a Spartakus.
V klavírním světě má své nezaměnitelné místo jeho Koncert pro klavír a orchestr Des dur, Toccata
a na poli instruktivní literatury Album pro mládež. Skládá se ze dvou dílů různých obtížností,
řazených od skladeb lehčích po ty náročnější.

          První díl, který je předmětem této nahrávky, je velmi různorodý a bohatý, určený
především žákům 1. stupně ZUŠ. Melodika silně zbarvená arménským a východním koloritem spolu
s rytmickými zvláštnostmi působí jako jednotící prvek celého alba. Seznámení se s touto
problematikou může být pro žáka klavírní hry velmi zajímavým obohacením. Přiléhavě volené programní
názvy částí podněcují fantazii a barevnost klavírní hry.




















Text bookletu: Gál, Palčisková, Marková































                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                        Alexandr Grečaninov

                                           Ivana Loudová

                                           Eugen Suchoň

                                          Janina Garścia

                                            Ján Zimmer

                                           Ilja Zeljenka

                                             Jan Novák

                                           Petr Řezníček



                        Hraje: Olga Punko, Marián Kubačka, Andrea Berešová,

                                            Daniel Jun


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková



                   Natočeno v roce 2018 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU


                                               2018
















Alexandr Grečaninov – Dědečkovo album op. 119

1. Milovaná maminko!

2. Stará romance

3. Šprýmař

4. Na louce

5. Ruský tanec

6. Malý valčík

7. Smutná pohádka

8. Tanec motýlka

9. Chůvina pohádka

10. Pochod

11. Nemocný kocourek

12. Na procházce

13. Na houpačce

14. Malá balada

15. Šťastné setkání

16. Návrat domů

17. Prázdniny


Ivana Loudová – Pohádky na dobrou noc

18. Medvídek ušáček

19. Zatoulaná ovečka

20. Broučci

21. O pejskovi a kočičce

22. Bob a Bobek

23. Hloupý Honza na cestách

24. Šípková Růženka

25. Vodníci

26. Loupežníci

27. Chytrá zvířátka

28. Loupežníci a chytrá zvířátka (čtyřručně)


Klavír: Olga Punko


                                             Eugen Suchoň – Keď sa vlci zišli

                                             29. Keď sa vlci zišli

                                             30. Hlboký jarčok

                                             31. Žial’

                                             32. Husičky popolavé


                                             Janina Garścia – Sonatina op. 4 č. 1

                                             33. Moderato

                                             34. Comodo

                                             35. Allegro con moto


                                             Janina Garścia – Sonatina op. 4 č. 2

                                             36.Allegro

                                             37. Andantino

                                             38. Allegro vivace

                                             Klavír: Andrea Berešová


                                             Ján Zimmer – Obrázková knižka op. 13

                                             39. Na prechádzke

                                             40. Tanec bábiky

                                             41. Koníček

                                             42. Medveď

                                             43. Bábika plače

                                             44. Gašparko

                                             45. Do školy

                                             46. Pesnička

                                             47. Obrázková knižka

                                             48. Pochod cínových vojačkov


                                             Ilja Zeljenka – Šesť detských skladbičiek

                                             49. Spevne

                                             50. Hravo

                                             51. Naliehavo

                                             52. Energicky

                                             53. Spevne

                                             54. L’ahko, plynule

                                             Klavír: Marián Kubačka













Jan Novák – 6 malých fug pro pět prstů

55. I

56. II

57. III

58. IV

59. V

60. VI


Petr Řezníček – Čtyři přednesové skladbičky

61. Medvědí tanec

62. Melodie

63. Polka

64. Toccatina


Klavír: Daniel Jun



















Alexandr Grečaninov (1864–1956) významný ruský skladatel. Studoval na moskevské konzervatoři pod
vedením V. Safonova, S. Tanějeva a A. Arenského. Svojí tvorbou pro děti přispěl k rozvoji
instruktivní literatury v Rusku. V cyklu Dědečkovo album op. 119, který obsahuje 17 kontrastních
miniatur, se setkáváme s obrazy blízkých lidí, jenž obklopují dítě (Milovaná maminko, Chůvino
vyprávění), scénkami z dětských her (Na houpačce, Na procházce, Pochod), nebo obrazy z přírody (Na
louce, Tanec motýlka).


Ivana Loudová (1941–2017) získala za svoji tvorbu a přínos v oblasti hudby mnohá významná ocenění.
Studovala skladbu na hudební fakultě AMU u Emila Hlobila a v umělecké aspirantuře u Miloslava
Kabeláče. Díky stipendiu francouzské vlády v roce 1971 studovala v Paříži u Oliviera Messiaena.

          Cyklus Pohádky je soubor originálních a jednoduchých skladbiček pro mladé klavíristy.
Záměrem autorky bylo vytvoření instruktivní personifikace deseti pohádkových příběhů, které jsou u
nás obecně hojně rozšířené. Zajímavým ozvláštněním cyklu je možnost hrát poslední dvě skladby
(Loupežníci a Chytrá zvířátka) současně čtyřručně.


Eugen Suchoň (1908–1993) žák Vítězslava Nováka je jednou z vedoucích osobností generace,
která vytvořila základy moderní slovenské hudby. Ve své tvorbě zvláště v oblasti kompoziční
techniky a harmonie se propracoval k vysoké osobité stylizaci. Významným Suchoňovým dílem jsou
Obrázky ze Slovenska, na kterých pracoval v letech 1954-56. Obsahují 6 cyklů: Maličká som, Keď sa
vlci zišli, Preletěl sokol, Sonatina, Horalská suita, Sonáta rustica. Jsou seřazeny progresivně od
nejnižšího stupně po nejvyšší. Ve skladbách používá melodie slovenských lidových písní, které
zpracovává různými kompozičními technikami.

          Cyklus Keď sa vlci zišli obsahuje 4 skladby. První s názvem Keď sa vlci zišli je
zkomponována v malé písňové formě s opakováním ve variacích. Druhá Hlboký jarčok už obsahuje
bohatší fakturu a vedení dvou hlasů v pravé ruce, což může dítěti sloužit jako příprava k polyfonní
hře. V pořadí třetí skladbička s názvem Žial‘ je napsaná v pomalém tempu Lento, zde se nachází
mnoho intervalových a akordových spojů v legatu. Cyklus Suchoň uzavírá rychlou a energickou
skladbičkou Husičky popolavé.


Janina Garścia (1920–2004) polská skladatelka a pedagožka. Svůj životní zájem našla v pedagogické
práci. Nejrozsáhlejší část své tvorby věnovala výhradně dětem. Skladby mají pedagogicko-didaktické
zaměření. Autorka vychází z hluboké znalosti dětské psychiky, rozvíjí dětskou fantazii, harmonické
chápání a přináší nové pohledy na pedagogický proces, na jehož počátku je vždy zvuková
představivost. Sonáty op. 4 psané v neoklasickém slohu vznikly v roce 1945. Jsou minimální
rozsahem, mají jasnou srozumitelnou formu. Jsou svěží, nápadité a radostně hravé.


Ján Zimmer (1926–1993) pochází ze Slovenska z Ružomberoku. Vystudoval konzervatoř v Bratislavě a ve
studiu kompozice pokračoval na akademii v Budapešti a v Salzburku. Jako pedagog hudební teorie a
klavírní hry působil v Bratislavě. Od roku 1952 se zabýval pouze komponováním. Ve skladatelově
tvorbě



má dominantní postavení klavír, důkazem je nemalý počet skladeb pro tento nástroj.

          Instruktivní sbírka Desať detských skladbičiek v Obrázkové knížce op. 13 dokumentuje
autorovu schopnost vcítit se do světa dětí. Zimmerova hudba je invenční a myšlenkově bohatá, leč
společenské a politické vlivy mu neponechaly dostatek tvořivé svobody.


Ilja Zeljenka (1932–2007) vystudoval kompozici na VŠMU v Bratislavě u Jána Cikkera. Působil jako
dramaturg Slovenské filharmonie a Československého rozhlasu. Kompozičně vycházel z klasiků evropské
moderny, dopracoval se však i k osobitým harmonickým a metrorytmickým řešením, Intenzivně se
zabýval také filmovou hudbou, s čím souvisí i jeho elektroakustické snahy, první na Slovensku.

          Cyklus Šesť detských skladbičiek z roku 1994 dokumentuje zralost kompozice a bohatou
koncentraci nápadů na poměrně malé ploše. Navzdory relativně jednoduché faktuře se jedná o skladby
vyžadující jasnou interpretační představu a mnohdy i pokročilé polyfonní cítění.


Jan Novák (8.4.1921 Nová Říše – 17.11.1984 Nový Ulm v Německu) významný český hudební skladatel
a klavírista. Část svého života prožil v Brně, další část z politických důvodů v exilu. Studoval
mimo jiné u A. Coplanda a B. Martinů. Právě vliv Martinů je v Novákově díle velmi patrný. Vedle
toho však u něj můžeme pozorovat i řadu dalších hudebních stylů v rámci specifické hudební řeči
skladatele, z níž prýští láska k životu i smysl pro humor.

          6 malých fug pro pět prstů je drobný cyklus, který šestinásobně dokonale ukazuje stavbu
fugy v dnes dobře přístupné hudební řeči 20. století. Jak vyplývá z názvu, skladby jsou psány „v
pětiprstové“ poloze. I díky tomu je možné se snadno zaměřit na důkladné zaposlouchání se do obou
hlasů všech oněch dvouhlasých skladbiček. Mají vesměs velmi živý charakter, jsou zajímavé po
rytmické stránce. Přes relativní vzájemnou podobnost disponuje každá z šesti fug svým vlastním
temperamentem.


Petr Řezníček (18. 2. 1938 Hradec Králové – 21. 1. 2019 Brno) studoval skladbu, dirigování a klavír
na brněnské konzervatoři. Ve studiu kompozice pokračoval dále na HF JAMU. Působil v Českém
rozhlase, věnoval se také sbormistrovství. Je úspěšným skladatelem vokálního i instrumentálního
zaměření.

          Čtyři přednesové skladbičky pro klavír ztvárňují čtyři bohatě různorodé charaktery, které
spolu vzájemně kontrastují a tvoří při tom kompaktní celek. Úvodní Medvědí tanec díky svému
programnímu názvu jasně vystihuje poněkud nemotorný akcent této miniatury. Následující Melodie
zaujme jednoduchou, krásnou, poněkud melancholickou melodikou a prosvětlenou střední částí. Třetí
část, v kontextu tohoto cyklu poněkud náročnější Polka, je žertovným zpracováním tradičního českého
tance, s občasnými až trucovitě znějícími disonancemi a změnami metra. Závěrečná Toccatina pak
strhuje výraznou rytmičností s příměsí až jazzově znějících synkop.


Text bookletu: Punko, Kubačka, Berešová, Jun













                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                        Václav Jan Tomášek

                                         František Schäfer

                                            Ján Cikker

                                         Aram Chačaturjan





                          Hraje: Pavel Zemen, Lucie Pokorná, Filip Synek


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková





                   Natočeno v roce 2019 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU


                                               2019

















Václav Jan Tomášek – Eklogy op. 83

1. Gajo sempre l`istesso tempo

2. Ténero

3. Giochevole

4. Serioso

5. Scherzevole

6. Risoluto


Klavír: Pavel Zemen


František Schäfer – Romantika op. 12

7. Romance

8. Humoreska

9. Gondoliera

10. Valčík


Ján Cikker – Čo mi deti rozprávali

11. Prosím si rozprávku…

12. Chyť ma!

13. Prečo padá sneh?

14. Čo je les?

15. Tancuj so mnou…

16. Prečo plačeš?

17. Kam uteká potôčik?

18. Čo je v tom opustenom hrade?

19. Tam je mátoha…

20. Videli sme srnku…

21. Vlak ide!

22. Prečo je nebo belasé?

23. Vypustil som motýlika…

24. Musí každý umrieť?

25. Boli sme v cirkuse…


Klavír: Lucie Pokorná




                                    Aram Chačaturjan – Dětské album II

                                    26. Skákání přes švihadlo

                                    27. Pohádka na dobrou noc

                                    28. Východní tanec

                                    29. Malý leopard na houpačce

                                    30. Hra na tamburínu

                                    31. Dvě štěbetající tety se hádaly

                                    32. Smuteční pochod

                                    33. Rytmická gymnastika

                                    34. Fuga

                                    35. Toccata


                                    Klavír: Filip Synek













Václav Jan Křtitel Tomášek (1774–1850) český hudební skladatel a pedagog v době národního obrození.
Byl převážně samoukem, stýkal se s osobnostmi klasicismu, jako byli Haydn, Beethoven či německý
literát J. W. Goethe. O Tomáškovi se hovoří jako o přímém předchůdci Bedřicha Smetany. Jeho dílo
čítá mnoho opusů, především hudby klavírní a vokálně instrumentální. Mezi jeho nejvýznačnější
kompozice patří Rapsodie, Eklogy, Dithyramby a podobně.

          6 eklog op. 83 je součástí tohoto CD. Charakter těchto šesti krátkých a malebných skladeb
vyjádřil skladatel podtitulem Danses pastorales – Pastýřské tance.


František Schäfer (1905–1966) již v době gymnaziálních studií byl mimořádným posluchačem brněnské
konzervatoře, kde se vzdělával ve hře na violoncello. Klavírní hru studoval u L. Tučkové,
zachránkyně Janáčkovy sonáty 1.X. 1905.  Po maturitě na gymnáziu studoval klavír a skladbu u
Jaroslava Kvapila a posléze Mistrovskou školu v Praze u Viléma Kurze. Celý svůj život se věnoval
pedagogické činnosti na brněnské konzervatoři. V letech 1946-49 učil rovněž na JAMU, ale
z politických důvodů musel toto místo opustit. Teprve v roce 1958 se na akademii mohl vrátit. Během
svého působení na obou školách vychoval řadu významných pianistů. Jako skladatel se věnoval zvláště
klavírní tvorbě, často skladbám s pedagogickým zaměřením.

          Romantika op. 12 obsahuje vzájemně kontrastní skladby v malé formě písňové nebo rondové.
V celkovém projevu vychází z romantické hudby. Zajímavý je Valčík, ve kterém levá ruka přináší
doprovod typický pro valčík, ale pravá ruka tvrdošíjně váže sled čtvrťových not po dvou i přes
taktové čáry.


Ján Cikker (1911–1989) hudební studia zahájil na Pražské konzervatoři, a to hned v několika oborech
– skladba (J. Křička), dirigování (P. Dědeček), varhany (B. A. Wiedermann) a klavír (R. Kurzová).
Pokračoval na Hochschule für Musik ve Vídni a poté zakotvil na Mistrovské škole v Praze u
Vítězslava Nováka. Po studiích působil jako profesor hudební teorie na bratislavské konzervatoři a
později vyučoval skladbu na VŠMU.  Spolu s Eugenem Suchoňem je považován za zakladatele moderní
slovenské hudby.

          V cyklu Čo mi deti rozprávali s podtitulem Klavírné akvarely skladatel „hledal vhodné
hudební odpovědi na zvídavé dětské otázky“. Na malém prostoru hudebně ztvárňuje obsah daných témat
a přibližuje je dětskému vnímání. Skladbičky jsou svěží, radostné, hudebně pestré se smělejšími
harmonickými postupy a bohatou rytmičností. Rozvíjí dětskou představivost.




Aram Chačaturjan (1903–1978) bývá řazen vedle Prokofjeva a Šostakoviče k vrcholným zjevům sovětské
hudby. Proslavil se zejména svými balety Gajane (1942) a Spartakus (1954), které obsahují pestré,
strhující, národní tance lezginka, hopak či světoznámý Šavlový tanec. Jeho tvorba žije lidovou
kulturou zakavkazských národů, jejíž vlivy se prolínají s ruskou a evropskou hudební tradicí.
Hudební jazyk oplývá exoticky zbarvenou melodií, připomínající zvuk arménských lidových nástrojů
(např. arménský duduk) a temperamentní rytmičností.

          Druhý sešit Alba pro mládež byl zkomponován roku 1964, o 38 let později než sešit první.
Podobně jako první sešit obsahuje 10 skladbiček, z nichž poslední je Fuga. Většinou však skladby
nesou programní název a chronologicky nabývají na obtížnosti i na závažnosti námětu.






















Text bookletu: Zemen, Pokorná, Synek

































                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                   Sergej Eduardovič Bortkiewicz

                                           Eduard Douša

                                           Juraj Hatrík





                       Hraje: Barbora Zonová, Petr Zapletal, Iveta Lederová


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková




                   Natočeno v roce 2020 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU


                                               2020















Sergej Eduardovič Bortkiewicz – Malý poutník op. 21

1. Příprava na cestu

2. Na saních

3. Sbohem

4. Odjezd vlaku

5. Přes step

6. V Polsku

7. Malý cikán

8. Na Dunaji

9. Hrozivá propast (Alpy)

10. Benátky (Gondoliéra)

11. Řím

12. Neapol (Lid. píseň)

13. Francie (Lid. píseň)

14. Španělsko (Serenáda)

15. Anglie (Skotský tanec)

16. Staré Německo

17. Norsko

18. Návrat do vlasti

Klavír: Barbora Zonová


Eduard Douša - Studie I.

19. Solenne

20. Vivo

21. Andante (misterioso)

22. Quasi waltz

23. Vivo

24. Quasi marcia

25. Andante

26. Popěvek. Leggiero

27. (bez názvu)

28. Lento. Presto


Eduard Douša - Studie II.

29. Solenne

30. Con moto, poco grave




31. Sostenuto

32. Vivo

33. Espressivo

34. Allegretto, poco grave

35. Presto

36. Largo

37. Vivo

38. Preludium a invence


Klavír: Petr Zapletal


Juraj Hatrík – Klíčenie semienok

Trojlístok pre babku Katku

39. Banánik, banánik… (Miškova riekanka)

40. Zamyslená okaňa – tá tajomstvom zaváňa…

41. Ja som Lenka – pekná, tenká…


42. Túžba po domove (Tuanova pieseň)


Gioco piccolo (malé variácie na tému Johna Dowlanda)

43. Téma

44. Air

45. Menuetto

46. Bourée

47. Fughetta a 3 Voci


Štyri intermezzá

48. Krokodíl a rieka Níl

49. Motýlik Eliška

50. Hry pod vel’kým slnkom

51. Motýl’


Klavír: Iveta Lederová












Sergej Eduardovič Bortkiewicz (1877–1952) skladatel ukrajinského původu, Narodil se v Charkově.
V průběhu života však vystřídal mnoho působišť a kvůli dvěma světovým válkám byl jeho osud
předurčen k neustálé emigraci. Převážně působil v Berlíně a ve Vídni, kde se věnoval koncertní,
skladatelské a pedagogické činnosti. Bortkiewicz byl vynikajícím klavíristou, proto převážnou část
své tvorby věnoval právě klavíru. Všechny jeho práce se vyznačují individuálními vlastnostmi formy,
melodickým bohatstvím a harmonickou pestrostí. Objevují se i motivy charakteristické pro ruský a
ukrajinský folklor a v některých dílech je zřejmá inspirace literárními díly. Hudebně navazuje na
ruské a německé skladatele romantické éry. Skladby z jeho posledních let jsou obklopeny hlubokou
nostalgií, toužící po minulosti. Ačkoliv byl současníkem skladatelů 2. vídeňské školy, nikdy
nekomponoval v duchu atonality a držel se zásadně romantických prostředků. Je označován za „ruského
Griega“. Nejen proto, že mistrně zvládal skladby větších forem, ale základem jeho tvorby jsou menší
skladby, tzv. charakteristické kusy.

          Instruktivní sbírka Der kleine Wanderer (Malý poutník) op. 21 pochází z roku 1922.
Obsahuje 18 krásných a vtipných miniatur. Skladatel sděluje dojmy z cestování po Evropě, ale
zároveň vzpomíná i na scény ze svého dětství. Kompozičně zde vychází z odkazu instruktivních
skladeb Roberta Schumanna a Petra Iljiče Čajkovského. V Malém poutníkovi se klavírista setká
s charakteristickými prvky hudby nejrůznějších zemí a kultur, seznámí se s různorodou stylizací
doprovodu, nejčastěji s tou taneční. Ačkoliv jsou skladby po výrazové i technické stránce
jednoduché, místy se může objevit například skrytá polyfonie. Všechny části mají programní názvy,
které rozvíjí hudební a zvukovou představivost.


Eduard Douša hudební skladatel, muzikolog a pedagog. Narodil se v roce 1951 v Praze, kde žije a
působí dodnes. Douša vystudoval skladbu na pražské AMU a po absolvování oboru pokračoval na téže
škole postgraduálním studiem hudební teorie. V roce 1974 absolvoval studijní pobyt na Accademic
Chigiana v Itálii. V letech 1976-86 působil jako pedagog hudební teorie na Deylově konzervatoři
v Praze a mezi léty 1992-95 na Ježkově konzervatoři. Od roku 1995 učí na pražské konzervatoři, kde
kromě hudební teorie vyučuje též skladbu. Mimo hudební školy působí také na Ústavu hudební vědy
Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 2002 obhájil disertační práci na téma
Tvorba pro děti a mládež českých autorů v letech 1945-95. Docentem v oboru hudební teorie a
pedagogiky byl v roce 2006 jmenován na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho
žánrově pestrá skladatelská tvorba zasahuje do hudby komorní, orchestrální i populární a užitné
(mimo jiné 140 scénických skladeb pro rozhlas, sletová hudba, hudba k dokumentárním filmům). Věnuje
se výrazně také instruktivní tvorbě pro děti. V roce 2012 založil se svou ženou klavíristkou a
pedagožkou hudební vydavatelství Musica gioia, které se zaměřuje na vydávání především soudobé
hudebně pedagogické literatury.



Klavírní cykly Studie I a Studie II. obsahují po deseti instruktivních přednesových skladbách,
různorodých po hudební i technické stránce. První cyklus svojí obtížností cílí zejména na první
stupeň ZUŠ, druhý cyklus potom mohou využít i první ročníky konzervatoří.  V obou cyklech se ale
žáci mohou těšit na rozmanitý průřez hudebními žánry od raným barokem inspirované polyfonie po
efektní moderní skladby s nádechem jazzu a rocku.


Juraj Hatrík (1941–2021) slovenský hudební skladatel a pedagog. Jeho sbírka Klíčenie semienok pro
klavír obsahuje několik drobných cyklů a samostatných skladeb, které vznikaly v průběhu několika
let bez koncepčního záměru. Pestrý hudební materiál různé náročnosti (první cyklus ZUŠ) navzájem
zdánlivě nesouvisí. Každá miniatura je ovšem utvořena z krátkého motivu, jež je základním
„semínkem“ pro jeho klíčení, růst, košacení. Sbírka obsahuje zajímavé úpravy lidových písní,
barokní suitu na téma Johna Dowlanda, dvě stylizace oblíbené skladbičky Pro Elišku, příběhy o
krokodýlovi či motýlech. Sbírka je studnicí líbivých melodií, neotřelých harmonických postupů,
rytmických ozvláštnění i polyfonie.



















Text bookletu: Zonová, Zapletal, Lederová


































                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                            Petr Fiala

                                            Jiří Matys

                                          Iris Széghyová

                                            Pavol Krška

                                           Jean Sibelius

                                           Milan Harašta

                                           Václav Kaprál



          Hraje: Bohuslava Jelínková, Magdalena Hrudová, Marie Jakabová, Vendula Galdová


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková



                   Natočeno v roce 2021 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU

                              Hudební a zvuková režie: Jana Jelínková


                                               2021













 Petr Fiala – Dětem

1. V dešti

2. Smutná pohádka

3. Pochod

4. Píseň

5. V zamyšlení

6. Žertem

7. Vzpomínka

8. Jedem na výlet


Jiří Matys – Bohunce

9. Vesele

10. Mírně rychle

11. Živě – vesele

12. Volněji

13. Živě

Klavír: Bohuslava Jelínková


Iris Széghyová – Pôjdeme do Zoo

14. Prichádza k nám srnka

15. Hrošia serenáda

16. Opičky šibalky

17. Prečo je dnes lev taký smutný?

18. Valčík malej labutej slečny

19. Uspávanka pre sloníča

20. Nezbedný kolibrík

Klavír: Magdaléna Hrudová


Pavol Krška – Skladbičky pre klavír

21. Andante

22. Allegretto

23. Allegretto

24. Moderato

25. Moderato

26. Moderato

27. Allegretto



                                   28. Allegretto

                                   29. Moderato

                                   30. Moderato

                                   31. Lento

                                   32. Moderato

                                   33. Andante

                                   34. Allegretto

                                   35. Allegretto

                                   36. Lento

                                   37. Allegretto

                                   38. Andante

                                   39. Moderato

                                   40. Lento

                                   41. Moderato

                                   42. Moderato

                                   43. Allegretto

                                   44. Moderato

                                   45. Moderato

                                   46. Allegretto

                                   47. Lento

                                   48. Moderato

                                   49. Allegretto

                                   50. Moderato

                                   Klavír: Marie Jakabová


                                   Jean Sibelius – Pensées lyriques op. 40

                                   51. Valsette

                                   52. Chant sans paroles

                                   53. Humoresque

                                   54. Minuetto

                                   55. Berceuse

                                   56. Pensée mélodique

                                   57. Rondoletto

                                   58. Scherzando

                                   59. Petite sèrènade

                                   60. Polonaise

                                   Klavír: Magdaléna Hrudová














Milan Harašta – Sonety op. 3

61. Allegro non tanto

62. Mesto

63. Andante doloroso

64. Allegro

65. Agitato


Václav Kaprál – Klavírní sonatina (Hradišťská idyla)

66. Risoluto

67. Mesto


Klavír: Vendula Galdová








Petr Fiala skladatel a dirigent se narodil 25. března 1943 v Pelhřimově jako nejstarší ze třinácti
dětí. Studoval na brněnské konzervatoři hru na klavír, kompozici a dirigování a pokračoval ve
studiu skladby na JAMU. Jeho tvorba je rozsáhlá a zasahuje do mnoha oborů. Autorovi přinesla četná
ocenění, velmi úspěšné jsou jeho klavírní skladby a skladby pro děti.

          Cyklus Dětem má zajímavou historii. Petr Fiala napsal toto dílo pro soutěž, kterou
vypsalo nakladatelství Panton v roce 1969 se zaměřením na klavírní instruktivní skladby pro klavír.
Soutěže se zúčastnilo několik desítek skladatelů a Petr Fiala, který byl v té době posluchačem 3.
ročníku JAMU získal 1. cenu. Album obsahuje osm krátkých žánrových skladbiček, některé z nich jsou
doprovázeny ilustracemi Josefa Čapka. Záměrem autora bylo, aby jednotlivé skladbičky zaujaly
začínající klavíristy melodicky i rytmicky. Toto rané dílo nese podtitul Cyklus snadných
přednesových skladeb pro klavír. Autor nenásilnou formou vede děti k řešení různých technických
problémů a k citlivému a důslednému tvoření tónu. Cyklus je výbornou didaktickou pomůckou, která
spolu s přednesem rozvíjí i technické dovednosti.


Jiří Matys (1927–2016) pedagog a skladatel s rozsáhlou kompoziční činností. Nezastupitelné místo
v jeho tvorbě mají také skladby pro děti. Jednou z nich je klavírní cyklus Bohunce. Byl vydán
v roce 2007 v Brně nakladatelstvím Nela. Cyklus je určen žákům 1. cyklus ZUŠ a obsahuje pět
krátkých kontrastních částí. Rychlé části jsou charakteristické svižným tempem a téměř dramatickou
rytmičností, která je ještě více umocněna detailním frázováním. Volné věty jsou melodické, témata
se často střídají v pravé i levé ruce. Cyklus napomáhá důslednému vnímání frází a preciznímu rytmu.


Iris Széghyová (* 1956) je slovenská skladatelka. Absolvovala konzervatoř v Košicích a VŠMU
v Bratislavě. Od 90. let pak jezdila na stáže a stipendijní pobyty například do Budapešti, Varšavy,
Stuttgartu, Hamburku nebo Amsterdamu. Od roku 2000 působí také ve Švýcarsku. Autorka ve svém díle
spojuje evropskou hudební tradici s avantgardními postupy, nový styl integruje do starého. Vychází
také z výtvarných inspirací, literatury či archaického folkloru.

          Klavírní cyklus Poďme do ZOO! vznikl v roce 1984, jedná se o sedm několikataktových
skladeb pro nejmenší pianisty s charakterními názvy. Každá část zobrazuje jedno zvíře a náladu,
kterou má pianista hudebně vyjádřit. V cyklu jsou použity atraktivní techniky pro děti, například
glissanda a křížení rukou. Ve skladbách se objevují nepravidelné a proměnlivé takty, hojné
dynamické a agogické pokyny.


Pavol Krška (* 1949) byl posluchačem konzervatoře v Žilině (hra na klavír) a následně VŠMU
v Bratislavě (kompozice). Po završení studií pedagogicky působil na konzervatoři v Žilině, kde vedl
hudebně-teoretické předměty společně s kompozičním kroužkem. Rovněž působil na Katedře hudby FPV
Žilinské univerzity. Pedagogickou činnost ukončil roku 2009 a nyní se aktivně věnuje kompozici.
Skladatelova tvorba obsahuje především díla sakrální. Je řazen mezi nejvýznamnější osobnosti
slovenského církevně-hudebního umění za poslední desítky let. Do jeho světské tvorby spadají také
klavírní díla. Pro sólový klavír bylo vydáno například Sedem prelúdií a Kvintové variácie pre
klavír.



Cyklus Skladbičky pre klavír Pavol Krška zkomponoval roku 2013 v malé vesnici u Žiliny s názvem
Turí, kde v současnosti žije. Skladby jsou určeny především žákům ZUŠ. Nemají konkrétní názvy,
tudíž je ponechán prostor pro žákovu fantazii. Podobně je tomu i u agogické složky, kterou autor ve
skladbách neuvádí. Označeny jsou pouze číslem a italským tempovým označením. Skladbičky byly
představeny slovenským pianistou a pedagogem Františkem Perglerem, který je uvedl v rámci své
přednášky na Metodickém centru JAMU. Některým z kompozic přidělil vlastní názvy podle svých pocitů.


Johann Julius Christian „Jean“ Sibelius (1865–1957) skladatel a houslista, je považován za
největšího finského skladatele a významného představitele finské národní školy. Jeho hudbě je
přisuzován vliv na budování národní identity během bojů o osvobození od Ruska. Těžištěm Sibeliova
skladatelského odkazu je jeho sedm symfonií a symfonické básně. V jeho raném díle jsou zřetelné
inspirace Čajkovským nebo Wágnerem, významný vliv na jeho dílo měli F. Busoni, A. Bruckner,
v symfonických básních hlavně F. Liszt.

          Cyklus Pensées lyriques, op. 40 je soubor deseti drobných skladeb, který vznikal v letech
1912-15. Stylem se cyklus blíží Sibeliovým finským písním. První z nich, taneční Valsette je
jednoduchým malým valčíkem se zpěvnou linií v sopránu nad třídobou doprovodnou sazbou. Následuje
Píseň beze slov (Chant sans paroles) s nostalgickou atmosférou, pak Humoreska s hravým a jednoduše
veselým charakterem. V líbezném Menuetu se navrací taneční charakter, který vystřídá klidná
Ukolébavka. Skladatel zde pomocí nejjednodušších prostředků zobrazuje čistý zpěv nad jemným
harmonickým doprovodem. Zajímavé střídání charakteru na půdorysu stále stejného tématu se objevuje
v Melodické myšlence (Pensée melodique). Rondoletto je rozverné a hravé. Jiskra a virtuozita jsou
charakteristické pro Scherzando, kde se na malé ploše objevuje několik zvratů a tempových změn.
Kontrastem ke Scherzandu je Malá serenáda, která na delší ploše zpracovává jednoduchou melodii
s jemným doprovodem, v závěrečné části pak doplněná trylkem. Cyklus uzavírá slavnostní Polonéza.


Milan Harašta (1919–1946) se řadil k netalentovanějším žákům Václava Kaprála. Na konzervatoři
v Brně studoval vedle kompozice také dirigování. Byl posluchačem hudební vědy na Masarykově
univerzitě u Vladimíra Helferta. Mimořádně všestranný Haraštův talent bohužel nemohl být plně
rozvinut. V důsledku závažné plicní choroby a útrap válečných let skladatel zemřel mlád a množství
jeho děl tak zůstalo nedokončeno a mnoho hudebních myšlenek nevyřčeno.

          Harašta zkomponoval vedle velkých forem především množství drobných klavírních skladeb.
Tyto mnohdy stručné hudební nápady jsou označeny jako Sonety a seřazeny do devíti řad. Letmé
myšlenky nezapřou vliv Janáčka. Nalezneme v nich množství originálních harmonických postupů,
svéráznou práci s klavírním zvukem a barevností. Sonety jsou protknuty elegickým, místy
až tragickým podtextem, jako by v nich mladý skladatel chtěl vyjádřit tíhu svého osudu a touhu žít.













Václav Kaprál (1889–1947) brněnský skladatel, patří k významným představitelům pojanáčkovské
kompoziční školy. Byl výraznou osobností brněnského hudebního života. Důležité je jeho pedagogické
působení na brněnské konzervatoři. Kromě poznatků získaných při studiu u Leoše Janáčka a Vítězslava
Nováka absorboval také množství dalších hudebních vlivů první poloviny 20. století a přetvořil
je do osobitého stylu plného lyrických ploch a lidové melodiky.

          Klavírní Sonatinu s podtitulem Hradišťská idyla zkomponoval Kaprál při svém nuceném
pobytu v internačním táboře ve Svatobořicích-Mistříně. Dvouvětá stručná forma přináší dva zcela
kontrastní světy. Zatímco první věta dýchá jarem, lidovou melodikou a téměř dětskou radostí, věta
druhá psaná s ročním odstupem v květnu roku 1944, nabývá tíživosti a hluboké sklíčenosti.
























Text bookletu: Jelínková, Hrudová, Jakabová, Galdová




































                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                           Karel Janeček

                                            Eva Lorenc

                                          Genari Karganov

                                          Vilém Petrželka

                                         František Schäfer

                                            Petr Bazala




                     Hraje: Linda Coganová, Tomáš Vala, Alžběta Traxmandlová,

                                            Jiří Straka


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková



                   Natočeno v roce 2022 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU

                              Hudební a zvuková režie: Jana Jelínková


                                               2022














Karel Janeček – Žertem i vážně (1974)                     Karel Janeček – Drobnosti a zkratky
(1926)

1.      Předehra                                                                   13.
Preludium

2.      Rozepře                                                                    14.
Ukolébavka

3.      Smutná píseň                                                            15.     Rozhovor

4.      V dešti                                                                      16.     Etuda

5.      Vzhůru!                                                                    17.
Barkarola

6.      Dvojzpěv                                                                  18.     Rondino

7.      Škádlení                                                                   19.     Scherzo

8.      Ukolébavka                                                              20.     Intermezzo

9.      Tanec                                                                        21.     Polka

10.    Malý chorál                                                              22.     Scherzo

11.    V loďce                                                                     23.
Valčík

12.    Pochod                                                                      24.     Epilog


Karel Janeček – Kroky – Tři snadné taneční studie (1929)

25.     Rozmarně

26.     Vážně

27.     Hravě

Klavír: Linda Coganová


Eva Lorenc – 12 etud pro mírně pokročilé klavíristy

28.     Sextová

29.     Stupnicová

30.     Se skoky

31.     Unisono

32.     Akordová

33.     S lomenými akordy

34.     S dvojhlasem

35.     Přírazová

36.     Terciová

37.     Triolová

38.     Oktávová

39.     Chromatická


Genari Karganov – Album pro mládež op. 25

40.     Pochod olověných vojáčků

41.     Gorelky (Hra na chytanou)

42.     Malý valčík



43.     Dědeček tančí

44.     Modlitba

45.     U potoka

46.     Vyprávění staré chůvy

47.     Ruský tanec

Klavír: Tomáš Vala


Vilém Petrželka – Mladým pianistům op. 52

48.     Slavnostní pochod

49.     Dumka

50.     Moravský taneček

51.     Malá balada

52.     Vesele do života


František Schäfer – Sonatina op. 6 č. 1

53.     Neposlušné prsty

54.     Smutná chvíle

55.     Pilná jako včelka

Klavír: Alžběta Traxmadlová


Petr Bazala – Skladby pro klavír II.

56.     Malá etuda 1

57.     Starý příběh

58.     Malá etuda 2

59.     Malá etuda 3

60.     Tiché preludium

61.     Krůček po krůčku

62.     Ztišení

63.     Kamzík

64.     Rozpustilá nálada

65.     Toccata /Sbíječka/

66.     Bagr

67.     Vlnky

68.     Dáreček z lásky

69.     Na procházce

Klavír: Jiří Straka




Karel Janeček (1903–1974) přední český hudební teoretik, pedagog a skladatel. Studoval na
konzervatoři pod vedením Jaroslava Křičky, dále na mistrovské škole u Vítězslava Nováka. Vyučoval
skladbu na Pražské konzervatoři, stál u zrodu Hudební fakulty AMU, na níž také působil jako pedagog
a vedoucí katedry hudební teorie. Janeček je autorem celé řady významných hudebně teoretických
spisů, stal se také prvním doktorem věd v této disciplíně. Kromě bohaté sborové a písňové tvorby je
rozmanitá také jeho tvorba klavírní, včetně instruktivního díla. Skladbičky rozličných žánrů plné
zajímavých melodických invencí často bilancují na pomezí tonality, zahrnují odvážné disonance či
polytonalitu, bohatá je také jejich metrorytmická stránka včetně nepravidelností. V Janečkově díle
nacházíme specifický hudební jazyk, jenž vznikl spojením jedinečné osobnosti skladatele a hudebního
teoretika.


Eva Lorenc (* 1987) vystudovala konzervatoř v Pardubicích, AMU a Pedf UK v Praze. Vyučuje
na soukromé klavírní škole v Praze pořádá online kurzy a je autorkou několika klavírních skladeb a
instruktivních sešitů pro začínající pianisty. Mezi její skladby pro klavír patří například
Klavírní sonáta in D nebo album Klavírní bonboniéra.


Genari Karganov (1858–1890) ruský skladatel a pianista arménského původu (psaný též jako Korganov).
Studoval na lipské a petrohradské konzervatoři. Na jeho kompoziční styl měli vliv skladatelé jako
N. A. Rimskij-Korsakov nebo P. I. Čajkovskij. Mimo jiné zkomponoval 12 arabesek op. 6, Album pro
mládež op. 21 nebo Album lyrique op. 20.


Vilém Petrželka (1889–1967) skladatel a pedagog. Studoval Varhanickou školu Leoše Janáčka, posléze
absolvoval roční studium skladby u Vítězslava Nováka. Působil jako pedagog na brněnské konzervatoři
a Janáčkově akademii múzických umění. Vychoval řadu skvělých skladatelů, mezi které se řadí Zdeněk
Blažek, Vítězslava Kaprálová, Jan Novák a mnoho dalších. Věnoval se i instruktivní tvorbě, kromě
cyklu Mladým pianistům zkomponoval například cyklus deseti drobných skladbiček s názvem Z dětského
života op. 24.


František Schäfer (1905–1966) znamenitý český pianista a velmi úspěšný pedagog, který během svého
dlouholetého působení na brněnské konzervatoři a krátce i na JAMU vychoval celou generaci
význačných pianistů.

Ve své skladatelské činnosti se mimo jiné zaměřil také na instruktivní literaturu pro klavír.
Sonatina op. 6, č. 1 je součástí cyklu 3 sonatiny pro mládež op. 6/1. Dále zkomponoval 3 sonatiny
pro vyspělejší mládež op. 6/2, Preludia op. 8, Romantika op. 12, Etudy op. 16.



Petr Bazala (* 1976) je český hudební skladatel, koncertní klavírista a pedagog. Vystudoval hru na
akordeon, violoncello a klavír na konzervatoři Jana Deyla v Praze. V současné době působí na ZUŠ
Alfréda Radoka ve Valašském Meziříčí, kde vyučuje hru na akordeon a klavír. Přednáší také o
tématech týkajících se improvizace a kompozice. Je autorem celé řady klavírních sbírek, dále
skladeb jako Májová romance pro klavír a orchestr, Koncert pro klavír a vysavač, Beskydský tanec,
či alba Karanténa, které odráží dobu spojenou s pandemií COVID 19. Jeho skladby jsou součástí
moderního repertoáru začínajících i pokročilých pianistů.


























Text bookletu: Coganová, Vala, Traxmandlová, Straka



































                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                         Markéta Dvořáková

                                             Petr Eben

                                          Jaroslav Křička

                                          Jaroslav Kvapil

                                        Sergej Bortkiewicz

                                          Milan Kymlička



                           Hraje: Lucie Zapletalová, Klára Čeladníková,

                                Anna-Sofie Mojzešová, Martin Nosek


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková



                   Natočeno v roce 2023 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU

                              Hudební a zvuková režie: Jana Jelínková


                                               2023


                                               CD I







Markéta Dvořáková – Písničky na tři řádky

1. Píseň rytíře z Kašperku

2. Spi už, malá kočko Lízo

3. Pozor šnečku, jede vlak

4. Kobylka v krabičce od sirek

5. Smutný taneček víly Amálky

6. Písnička malého medvídka

7. Dú Valaši ze sklípku

8. Severská píseň lodníků

9. Valčík vznešené vážky

10. Hop, hop skáče malé ptáče

11. Rytířská

Klavír: Lucie Zapletalová


Petr Eben – Svět malých

12. Dlaždiči

13. Pochod

14. Hrací skříňka

15. Špatně naladěno

16. Husí pochod

17. Mazur

18. Zvony před usnutím

19. Šermíři

20. Stará báje

21. Falešná trubka

22. Ping-pong

23. Z dálného východu

24. Vodní mlýnek

25. Když maminka pohladí

26. Na vojenské střelnici

27. Nespleteš se?

28. Bílá plachetnice

29. Čardáš

30. Na krmítku

31. Ukolébavka


Jaroslav Křička – Loutková suita

32. Rytířská hra (předehra)

33. Čertovská historie (valčík)

34. Vesnická komedie (polka)

35. Loupežníci v českých lesích (nokturno)

36. Kašpárek (dohra – finale)

Klavír: Klára Čeladníková



Jaroslav Kvapil – V říši snů

37. V říši snů

38. Děti si hrají

39. O mamince

40. Nedorozumění

41. Která je má hvězdička?

42. Veselá písnička (Náš Pepíček snědl klíček…)

43. Bojím se o princeznu

44. Drak leze…


Sergej Bortkiewicz – Z Andersenových pohádek, op. 30 (č. 1,3,4,7,8,11)

45. Princezna na hrášku

46. Statečný cínový vojáček

47. Anděl

48. Je to zcela jisté

49. Dítě v hrobě

50. Zlatý poklad

Klavír: Anna-Sofie Mojzešová


Sergej Bortkiewicz – Z Andersenových pohádek, op. 30 (č. 2,5,6,9,10,12)

51. Zvon

52. Iduščiny květiny

53. Slavík

54. Motýl

55. Ošklivé káčátko

56. Bronzový kanec


Milan Kymlička – Sonatina č. 1

57. Allegretto

58. Andante

59. Vivace

Klavír: Martin Nosek








Markéta Dvořáková se narodila roku 1977 v Opavě. Na Janáčkově konzervatoři v Ostravě vystudovala
hru na klavír a kompozici, ve které se dále rozvíjela v magisterském i doktorském programu na
brněnské JAMU pod vedením Leoše Faltuse a Ivo Medka. V současné době vyučuje na ZUŠ v Polance, na
Janáčkově konzervatoři v Ostravě i na JAMU. Za své skladatelské úspěchy získala řadu ocenění, mj.
nominaci na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku, Výroční cenu OSA v kategorii Nejúspěšnější
mladý autor vážné hudby, nebo vítězství v mezinárodní soutěži Opus Ignotum.

Cyklus Písničky na tři řádky obsahuje 11 skladbiček a je určen nejmenším klavíristům, kteří zde
mohou rozvíjet hned tři umělecké dovednosti. Každá písnička obsahuje text, který si děti mohou při
hraní zpívat, a současně jsou písničky doplněny tematickými obrázky na vymalování. Většinu dětských
skladbiček Dvořáková skládá především pro své dcery a žáky na ZUŠ.


Petr Eben (1929–2007) odmalička vyrůstal obklopen hudbou. Učil se hře na klavír, varhany a
violoncello. Po maturitě na gymnáziu v Českém Krumlově studoval na pražské AMU hru na klavír u
Františka Raucha a skladbu u Pavla Bořkovce. Během svého života působil pedagogicky na Katedře
hudební vědy FF UK v Praze, později i na Katedře skladby AMU. Celý život podnikal mnoho koncertních
a přednáškových cest do zahraničí. Jeho rozsáhlé skladatelské dílo zasáhlo do všech oblastí.
Stěžejní část tvoří především tvorba varhanní a vokální. Ebenův kompoziční rukopis nese rysy zcela
jedinečného a nezaměnitelného stylu, který vykrystalizoval v průběhu let od lyrických, subtilních
děl, až k dramaticky vypjatým. Velkým inspiračním zdrojem mu byl mimo jiné gregoriánský chorál.

Cyklus Svět malých, který vznikl v roce 1955, obohacuje velkou měrou pole české instruktivní
literatury 20. století. Těchto 20 drobných skladeb je založeno na základních prvcích, které musí
malý klavírista postupně rozvíjet. Pro některé skladatele to může znamenat určité omezení
v možnostech naplnění jejich kompozičního záměru, pro Petra Ebena se to však stalo silně motivačním
a inspiračním faktorem. Z několika tónů se mu povedlo vytvořit umělecky zcela plnohodnotné skladby
rozmanitých charakterů a obrazů plných vtipu, podněcujících dětskou fantazii.


Jaroslav Křička (1882–1969) pocházel z rodiny s uměleckým zázemím. Učil se hrát na klavír, housle,
později i na další nástroje, především se ale věnoval zpěvu. Po gymnaziálních letech, během nichž
mu zcela učarovalo divadlo, byl přijat ke studiím skladby na pražské konzervatoři do třídy Karla
Steckera. Krátce studoval a pobýval také v Berlíně a Dnětropetrovsku v Rusku. Poté se usadil
v Praze, kde se celoživotně věnoval především orchestrálnímu a sborovému dirigování, komponování a
pedagogické činnosti na Pražské konzervatoři. Jeho tvorba zahrnuje široké pole hudebních žánrů.
Významnou součástí je také jeho hudební tvorba pro děti. Je autorem mnoha dětských písní a oper,
v nichž se často odráží jeho vlastní vzpomínky na dětství.

Loutková suita byla napsána v roce 1920. Obsahuje 5 velmi zdařile prokomponovaných, i když pro děti
ne zcela pianisticky jednoduchých skladeb. Jednotlivé části velmi věrohodně a vtipně vykreslují
nastíněné scenérie a charaktery. Inspirace skladatelovým dětstvím stráveným na venkově je zde více
než patrná. Tato suita není jediným klavírním dílem pro děti, které Jaroslav Křička napsal. Z těch
dalších jmenujme Cirkus v pěti tónech, Idylky a medailonky z Babičky Boženy Němcové, skladbu
Neboráček nebo pozdní cyklus Dětský Lunapark.



Jaroslav Kvapil (1892–1958) se řadí mezi důležité a všestranné hudební osobnosti první poloviny
20. století. Skladbu studoval v Brně pod vedením Leoše Janáčka, později v Lipsku u Maxe Regera.
Významná byla jak jeho činnost sbormistrovská ve Filharmonické besedě, tak i pedagogická na
brněnské konzervatoři. Mimo to byl plodným skladatelem a aktivním interpretem. Provedl několik
premiér děl Leoše Janáčka, jako například Glagolskou mši či Sonátu pro housle a klavír, jež
premiéroval s houslistou Františkem Kudláčkem.

Klavírní cyklus V říši snů, čítající dva svazky propojené jednolitou dějovou linkou, zkomponoval
v roce 1932 a věnoval jej svým dcerám Evě a Lídě. Celý cyklus představuje zhudebněnou cestu
dětskými sny, které jsou silně ovlivněny pohádkovými příběhy a zážitky. V rámci prvního svazku
cyklu je obsaženo větší množství skladeb inspirovaných zážitky dětí (například Děti si hrají,
Nedorozumění), poslední skladby tohoto svazku jsou tematicky pohádkověji laděné (Bojím se
o princeznu, Drak leze…).


Sergej Bortkiewicz (1877–1952) je umělec ukrajinského původu, jenž v roce 1922 získal rakouské
občanství. Autor se svou převážně klavírní tvorbou řadí ke skladatelům romantického proudu.
V rozhovoru pro Welt am Abend z června 1948 se sám autor vyjadřuje k přirovnání k Čajkovskému:
„Často jsem byl nazýván následníkem Čajkovského, ale s tím nemohu souhlasit: rozhodně tvořím hudbu
s podobnou atmosférou a mohl bych se řadit mezi romantiky, ale zachoval jsem si svůj osobitý
charakter.“

Roku 1925 zkomponoval cyklus dvanácti skladeb Z Andersenových pohádek op. 30. Jednotlivé části jsou
zhudebněnými pohádkami a povídkami dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Mají odlišné
charaktery, které hudebně dotvářejí a podtrhávají propracovaný děj jednotlivých pohádek.
Programnost je zde více než patrná a znalost pohádek napomáhá interpretovi k přesvědčivějšímu
nastudování.


Milan Kymlička (1936–2008) - český skladatel, proslavený především filmovou hudbou. Studoval
skladbu na pražské konzervatoři u Emila Hlobila a dále ve skladbě pokračoval na AMU. Kvůli
politické situaci emigroval v roce 1968 za bratrem do Kanady. V 60. letech stihl před emigrací
pracovat na hudbě k animovaným filmům režiséra Václava Bedřicha. Od 70. let začal aktivně
spolupracovat s kanadskými režiséry a tvůrci reklam. Mezi jeho největší úspěchy patří hudba
k televizním seriálům Babar, Nekonečný příběh, Lassie a Alfred Hitchcock představuje. U filmu se
prosadil zejména ve snímcích Malí muži, Svatba v bílém, Život hrdiny a Ztracený svět. Kromě filmové
a populární hudby složil také několik instrumentálních skladeb, například koncert pro violoncello a
orchestr, několik smyčcových kvartetů a řadu drobnějších skladeb pro klavír. Sonatinu (1957), Four
pieces (1961), Four Valses (1984) a Five preludes (1986).

Sonatina je tak jeho první počin pro sólový klavír a dala by se uplatnit jako instruktivní skladba
u starších žáků základních uměleckých škol ve II. Cyklu. Skládá se ze tří vět, hravého Allegretta,
klidného Andante a živého, až virtuosního Vivace. Zajímavostí je, že sonatinu pojmenoval jako č.1,
ale nakonec již další sonatiny nezkomponoval.





Text bookletu: Lucie Zapletalová, Klára Čeladníková, Anna-Sofie Mojzešová, Martin Nosek























                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                     Vladimir Ivanovič Rebikov

                                     Genarij Osipovič Karganov

                                           Jacques Ibert

                                      Ralph Vaughan Williams

                                           Adam Závodský




                      Hraje: Lucie Zapletalová, Tamara Bláhová, Adam Závodský


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková




                   Natočeno v roce 2023 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU

                              Hudební a zvuková režie: Jana Jelínková


                                               2023


                                               CD II
















Vladimir Ivanovič Rebikov – Album lehkých skladeb pro mládež

1. Valčík (G dur)

2. Helénská idyla

3. Ukolébavka

4. Valčík (f moll)

5. Lyrický moment

6. Valčík (fis moll)

Klavír: Lucie Zapletalová


Genarij Osipovič Karganov – Album pro mládež, op. 21, 1. sešit

7. Pohádka

8. Uherská

9. Tanec elfů

10. Tarantella

11. Ländler


Jacques Ibert – Malá suita v patnácti obrazech

12. Preludium

13. Ronde (Do kola)

14. Veselý vinař

15. Ukolébavka pod hvězdami

16. Bezstarostný jezdec

17. Přehlídka

18. Projížďka na sáňkách

19. Romance

20. Čtverylka

21. Serenáda na vodě

22. Šicí stroj

23. Rozloučení

24. Krokusy

25. První ples

26. Tanec kočího

Klavír: Tamara Bláhová



Ralph Vaughan Williams – Malá klavírní knížka

27. Pomalý valčík

28. Nokturno

29. Kánon

30. Dvouhlasá invence F dur

31. Dvouhlasá invence Es dur

32. Dvouhlasá invence G dur


Adam Závodský – Třináct klavírních obrázků pro malé i velké pianisty, op. 22

33. Zmrzlinářské preludium

34. Blechy na procházce

35. Co namaloval mráz na okenní tabulky

36. …i trollové umí tančit valčík

37. Dumka

38. Dlouhý, Široký a Bystrozraký

39. Zdálo se mi o staré tůni

40. Klauniáda

41. Na obláčku

42. Přeháňka

43. Vzpomínka na A. S.

44. Toccatina

45. Na rozloučení

Klavír: Adam Závodský



Vladimir Ivanovič Rebikov se narodil roku 1866 v ruském Krasnojarsku a zemřel roku 1920 na Krymu.
Základy klavírní hry získal u své matky, stejně tak jeho sestry byly klavíristky. Vystudoval
filozofickou fakultu Moskevské univerzity, studoval rovněž na Moskevské konzervatoři u N.
Klenovského (žák Čajkovského), v Berlíně a ve Vídni. Jeho koncertní i pedagogická činnost probíhala
v mezinárodním měřítku. Během svých cest navštívil mimo jiné Berlín, Vídeň, Lipsko, Florencii,
Paříž a Prahu, kde se setkal například s Oskarem Nedbalem, Vítězslavem Novákem a Zdeňkem Nejedlým.
Rebikov je autorem především lyrických klavírních miniatur, dětských skladeb a sborových písní.
Jeho hudební jazyk obsahuje velmi zajímavé harmonie založené na kvartových a kvintových postupech,
celotónové stupnice, i polytonální prvky.

Album snadných skladeb pro mládež obsahuje šest skladeb a bylo vydáno roku 1906. Většina skladeb je
v polyfonní sazbě, nicméně mladým pianistům jsou poměrně přístupné.


Genarij Osipovič Karganov (1858–1890) je autorem Alba pro mládež op. 25, jehož první sešit obsahuje
pět žánrových obrázků vhodných pro pokročilejší žáky. Nápadité skladby s charakteristickými názvy
mohou sloužit jako předstupeň obtížnějších kompozic romantických skladatelů. Jednoduchá písňová
forma usnadňuje orientaci ve skladbě a kontrastní myšlenky zároveň umožňují rozvíjet poetiku i
technickou stránku hry. Sešit obsahuje lyričtější (Pohádka) i rychlé taneční skladby (Uherská,
Tanec elfů, Tarantella).


Jacques Ibert (1890-1962) patřil mezi významnou generaci francouzských skladatelů první poloviny
20. století, mezi něž patří především členové Pařížské šestky.

Malá suita v patnácti obrazech pro klavír vznikla v roce 1943 a poprvé byla publikována o rok
později. Přesto, nebo snad právě proto, že Ibert psal cyklus instruktivních skladeb ve velmi
pohnuté době, jedná se o svěží a vtipné dílo. Malá suita obsahuje skladby snadno dostupné (např.
úvodní Preludium či Do kola) i takřka virtuózní (např. Šicí stroj, Projížďka na sáňkách, Krokusy).
Velmi přínosný je cyklus tím, že klade důraz na polyfonní hru, vyniká zejména neotřelá práce
s dvojhlasou sazbou.








Ralph Vaughan Williams (1872–1958) byl významným anglickým skladatelem. Ve svém díle, jehož těžiště
tkví zejména v symfonické, koncertantní a vokálně-instrumentální hudbě, vyrůstal z romantického
odkazu, který obohacoval vlivy staré hudby (především anglických renesančních mistrů a Johanna
Sebastiana Bacha), lidové hudby (sbíral a aranžoval národní písně) a impresionismu (studoval
instrumentaci u Maurice Ravela). Jeho tvorba pro sólový klavír není příliš početná, rozhodně však
není nezajímavá.

Malá klavírní knížka vznikla až po skladatelově smrti jako kompilát šesti instruktivních skladeb
vzniknuvších v polovině 30. let. Všechny části jsou výrazně polyfonní, často s užitím církevních
modů, což má za následek jejich až archaicky působící charakter. V prvních třech skladbách je
kladen důraz na cantabilní vedení melodických hlasů; druhou polovinu cyklu pak tvoří tři dvouhlasé
invence, které díky kvalitě svého hudebního i řemeslného provedení mohou tvořit zajímavou
alternativu k invencím Bachovým.


Adam Závodský (* 1996) je absolventem JAMU ze třídy prof. Jana Jiraského, zároveň vystudoval
skladbu na Pražské konzervatoři u MgA. Jiřího Gemrota.

Jeho Třináct klavírních obrázků op. 22 vznikalo na ploše jednoho roku, mezi jary 2022 a 2023. Každý
z kusů je ukotven jedním centrálním tónem (tóninou), přičemž v rámci cyklu se vystřídají všechny
stupně chromatické škály (jen tón C je užit dvakrát). Názvy jednotlivých obrázků (často související
s dětským světem) by měly evokovat mimohudební pocity, nálady nebo asociace a pomoci interpretům i
pedagogům proniknout hlouběji do hudebního obsahu, byť konkrétní výklad ponechává autor na jejich
uvážení. Obrázky obsahují pestrou škálu hudebních faktur i charakterů – od žertovného (Zmrzlinářské
preludium) přes lyrický (Dumka) až po taneční (… i trollové umí tančit valčík). V náročnějších
kusech si žáci či studenti vyzkouší toccatovou techniku (Toccatina), quasi-improvizační charakter
(Přeháňka) či variační formu (Na rozloučení).






Text bookletu: Lucie Zapletalová, Tamara Bláhová, Adam Závodský

































                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                        Jiří Antonín Benda

                                        Jan Křtitel Vaňhal

                                          Dezider Kardoš

                                   Sergej Michajlovič Slonimskij



                     Hraje: Marie Machulová, Dalimil Ševčík, Sofia Kuznetcova


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková



                   Natočeno v roce 2024 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU

                              Hudební a zvuková režie: Jana Jelínková


                                               2024


                                               CD I






Jiří Antonín Benda – Sonatiny

1. Sonatina XIII. Allegro non troppo

2. Sonatina XIV. Allegretto con spirito


Jan Křtitel Vaňhal – Čtyři sonatiny

3. Sonatina C dur – I. Andante II. Allegretto

4. Sonatina A dur – I. Allegretto II. Allegro

5. Sonatina F dur – I. Moderato II. Allegretto

6. Sonatina B dur – I. Andante II. Allegretto

Klavír: Marie Machulová


Dezider Kardoš – Bagately, op. 18

7. Balladico

8. Allegretto grazioso

9. Rubato quasi recitando

10. Allegro

11. Largamente

12. Allegro

13. Rubato e sostenuto

14. Vivace

15. Lento

16. Allegro giocoso

17. Sostenuto

18. Andante con moto

19. Allegretto

20. Moderato e malinconico

21. Poco presto

22. Allegretto

23. Allegro vivo

24. Allegro vivo

25. Tranquillo

26. Allegro burlesco

Klavír: Dalimil Ševčík



                                              Sergej Michajlovič Slonimskij – Dětské skladby

                                              27. Pochmurný večer

                                              28. Žalobníček

                                              29. Dobrodružný příběh

                                              30. Severská píseň

                                              31. Pochod Barmaleje

                                              32. Malenka

                                              33. Zvony

                                              Klavír: Sofia Kuznetcova





Jiří Antonín Benda (30. 6. 1722 Benátky nad Jizerou – 6. 11. 1795 Bad Köstritz) absolvoval
piaristickou kolej v Kosmonosích a jezuitskou kolej v Jičíně. Autor byl na těchto místech veden jak
k výchově hudby, tak k řečnictví, kde se mu podařilo působivě ovládnout deklamační um. Benda je
autorem mnoha scénických melodramat, vedle nich však zaujímá významné místo i tvorba klavírní:
sonáty, sonatiny a koncerty.

Napsal celkem 34 sonatin. Jsou jednověté a ještě neobsahují sonátovou formu. Sonatina č. 13 c moll
a č. 14 A dur jsou plné důkazů o skladatelově vytříbeném citu pro harmonické napětí v kombinaci s
jasnou zpěvností všech hlasů.


Jan Křtitel Vaňhal (12. 5. 1739 Nechanice – 20. 8. 1813 Vídeň) byl původně varhaníkem a již v 18
letech zastával místo varhaníka a ředitele kůru. Ovládal ovšem i hru na další nástroje (např.
housle, klavír, viola d’amour). Po odchodu do Vídně působil také jako violoncellista v domácím
kvartetu spolu s Karlem Dittersem von Dittersdorfem (1. housle), Josephem Haydnem (2. housle) a
Wolfgangem Amadeem Mozartem (viola). Po dvouleté studijní cestě po Itálii (Řím, Benátky, Neapol
ad.) se vrátil zpět do Vídně, kde se stal vyhledávaným klavírním pedagogem – jeho žákem byl mj.
Ignaz Pleyel. Vaňhalova tvorba v oblasti instruktivních skladeb je velmi početná. Jeho sonatiny
patří k základnímu a často připomínanému elementárnímu materiálu, už kvůli jejich jasnosti,
čirosti, srozumitelnosti a živému pozitivnímu charakteru.


Dezider Kardoš (23. 12. 1914 Nadlice – 18. 3. 1991 Bratislava) patří mezi významné slovenské
skladatele. Kompozici vystudoval pod vedením Alexandra Moyzese (Konzervatoř v Bratislavě) a
Vítězslava Nováka (mistrovská škola Pražské konzervatoře). V jeho dílech lze vysledovat stopy
východoslovenského folkloru, což je patrné jak v dílech vokálních (např. Východoslovenské spevy,
op. 17), tak v dílech instrumentálních (např. Východoslovenská predohra op. 22).

V instruktivní literatuře jsou dokladem tohoto autorova zájmu Bagately, op. 18, dvacet drobných
skladeb pro klavír. Všechny části tohoto cyklu jsou ovlivněny lidovou melodikou, poměrně časté je
i zpracování konkrétních nápěvů (např. č. 3 Hej, hore haj, dolu haj a na stredku Dunaj, č. 16 Ej,
Zalužicky poľo). Autorovo tvořivé a zároveň autentické uchopení lidového materiálu se kromě
melodiky projevuje i v sazbě a harmonii. Pomyslná instrumentace mnohdy evokuje původní obsazení
lidové hudby (housle a jejich prázdné kvinty, píšťaly a jejich alikvotní tóny, cimbál a jeho
akordické rozklady), harmonie se nevyhýbají modernímu a zároveň (quasi-) lidovému uplatnění
septimových a nónových souzvuků, postupům paralelních kvint či sekund, případně i nečekaným
modulacím nebo nezvyklým harmonickým kadencím.


Sergej Michajlovič Slonimskij (12. 8. 1932 Leningrad – 9. 2. 2020 Petrohrad) byl ruský skladatel,
klavírista, muzikolog a pedagog. Je autorem mnoha skladeb různých žánrů, ale klavír v jeho tvorbě
zaujímá pevné místo. Velmi četná je také jeho kompoziční práce pro děti. Napsal mnoho
instruktivních cyklů, např. První kroky klavíristy, Z ruských pohádek, Tři lesní pohádky ad.

Cyklus Dětské skladby vyšel v roce 1973 (Leningrad) a obsahuje sedm skladeb v různých stupních
obtížnosti. Autor přináší pestré hudební náměty a přiléhavě je zpracovává. V cyklu najdeme žánrový
portrét (Žalobníček), náladové obrázky (Pochmurný večer, Severská píseň), stejně jako skladby
inspirované animovaným filmem (Dobrodružný příběh) a pohádkami (Pochod Barmaleje, O Malence).
Pochod Barmaleje vychází z pohádek Korneje Ivanoviče Čukovského a ukazuje strašlivého piráta, který
se stal pánem Afriky a vyděsil všechna zvířata a děti. Malenka je zase inspirována pohádkou Hanse
Christiana Andersena O Malence.


Autor ve skladbách bohatě využívá výrazových a zvukových možností nástroje. Pracuje s rytmickými
ostinaty, střídáním metra, využívá plného rozsahu klaviatury (subkontra B – h^4), zařazuje i
clustery a hru ve strunách.





































Text bookletu: Marie Machulová, Dalimil Ševčík, Sofia Kuznetcova



























                                 INSTRUKTIVNÍ KLAVÍRNÍ LITERATURA


                                          Yoshinao Nakada

                                           Milan Dvořák




                             Hraje: Kateřina Potocká, Michal Pospíšil


                             Pedagogické vedení: Mgr. Josefa Hloušková




                   Natočeno v roce 2024 v Nahrávacím studiu Divadla na Orlí JAMU

                              Hudební a zvuková režie: Jana Jelínková


                                               2024


                                               CD II

















Yoshinao Nakada – Japonský festival (17 skladeb pro děti)

1. Sám

2. Poletující motýl

3. Krátký příběh

4. Zelená housenka a motýl

5. Neposedné děti

6. Píseň soumraku

7. Balet u kytičky

8. Smutný valčík

9. Hrací skříňka

10. Japonská tradiční dětská píseň

11. Etuda moderato

12. Tanec domorodců

13. Japonská slavnost

14. Děti v horách

15. Rychlé auto

16. Příběh z mého snu

17. Etuda allegro

Klavír: Kateřina Potocká


Milan Dvořák – Jazzové klavírní etudy 2

18. Etuda č. 1 Medium tempo

19. Etuda č. 2 Presto

20. Etuda č. 3 Moderato

21. Etuda č. 4 Con moto

22. Etuda č. 5 Sostenuto

23. Etuda č. 6 Medium bossanova

24. Etuda č. 7 Allegro

25. Etuda č. 8. Moderato

26. Etuda č. 9 ***

27. Etuda č. 10 Allegro

Klavír: Michal Pospíšil





Yoshinao Nakada (1. 8. 1923 Tokio – 3. 5. 2000 Tokio) byl významný japonský skladatel. Pocházel
z hudební rodiny – jeho otec byl varhaník a skladatel. V dětství se učil hrát na klavír podle
odkazu německé elementární pedagogiky (Beyer, Burgmüller) a seznámil se rovněž s vídeňskými
klasiky. Později vystudoval hru na klavír na hudební univerzitě v Tokiu.

Kompoziční styl Nakady vychází z tradičních struktur. Skladatel nebyl příznivcem moderních
kompozičních technik, jako je např. dodekafonie nebo používání preparovaného klavíru. Z jeho
pohledu pak hudba ztrácela zpěvné melodie, které byly základem jeho tvorby. Sám Nakada se hlásil k
vlivům Chopina, Faurého a Prokofjeva ve své klavírní tvorbě.

Sbírka skladeb pro děti s názvem Japonský festival obsahuje 17 skladeb různé obtížnosti a skladatel
zde propojuje prvky japonské hudby s evropskou tradicí. Všechny části mají programní názvy a jsou
rozmanitě stylizovány, čímž je ve sbírce vytvořen kontrast. Zároveň jejich pestré inspirační zdroje
a zpracování mnoha druhů klavírní techniky nabízejí široký výběr pro rozvíjení různých aspektů hry
malých pianistů. Cyklus vyšel poprvé v roce 1956 v Japonsku jako Sbírka klavírních skladeb pro
děti. Následně bylo toto dílo v roce 1975 publikováno v USA, kde posléze v roce 2000 vyšla sbírka
znovu, tentokrát však pod názvem Japonský festival (17 klavírních skladeb pro děti).


Milan Dvořák (6. 12. 1934 Prostějov) je tvůrce populárních písní a šansonů, jazzových skladeb a
hudby k mnoha filmům, klavírista, který doprovázel mimo jiné zpěvačky Evu Pilarovou a Hanu
Hegerovou, a učitel kompozice na Konzervatoři Jaroslava Ježka.

V oblasti instruktivní literatury jsou dobře známé jeho Jazzové klavírní etudy. V druhém dílu
těchto etud autor vytváří kompozice, které jsou vhodné pro studenty všech žánrů a mohou je
propojovat. Velmi dobře mohou navést k pulzaci různých jazzových tanců, ale i popu, pestře
rozšiřují rytmické a harmonické schopnosti, nabízejí ale i líbivé melodie, které mohou inspirovat k
vlastní tvorbě či improvizaci. Precizně vypsaná artikulace a mnohovrstevnatost pak přinášejí
interpretační výzvy srovnatelné s Bachovou polyfonií. Jak píše sám Milan Dvořák v předmluvě k
tomuto cyklu: „Věřím, že etudy budou sloužit nejen k technickému a stylovému zdokonalování
profesionálních či amatérských klavíristů věnujících se jazzové a populární hudbě, nýbrž že některé
z nich budou využity i jako přednesové skladby.“










Text bookletu: Kateřina Potocká, Michal Pospíšil